Marek Odstrčilík

Občas je to oříšek, aby jeden vymyslel, co dát tomu druhému jako dárek. O to víc, když je dotyčný vášnivý sportovec, který má ve vašich očích už přece všechno. Ale opak je pravdou. Sice se už boty, věci na posilování, funkční oblečení, různé cyklistické vychytávky a počet kol postupně integrovaly do vaší domácnosti a okupují různá zákoutí, to ale neznamená, že není ještě spousta věcí, které by se mu mohli rozhodně a nutně hodit. Tady je několik tipů přímo od redaktorů RUNGO.cz. Třeba vám pomohou. 

Vyhraj členství v hodnotě 2 250 korun! Na tři z vás se už těší půlroční voucher na užívání aplikace Rouvy, českého krále obývákové cyklistiky. Můžete ho zkusit získat pro sebe, nebo ho pak věnovat jako skvělý dárek pro sportovce.

Nachodit každý den v průměru kolem 16 200 kroků je určitě pro spoustu lidí pohoda. Pokud ale vyloženě pracujete z domu a v drtivé většině svého aktivního času trávíte na kole, tak je situace jiná. Cyklistovi se úplně chodit nechce a pokud nemáte vyloženě důvod, tak prostě nejdete. Bude to pro mě v prosinci šichta, o tom žádná, už teď, za první tři dny, jsem rozbitý jako už dlouho ne. Mám však velkou motivaci, již podruhé se chystám zdolat trasu Strade Bianche. Poprvé se to totiž nepodařilo i kvůli náročnosti trasy a přebytečnym kilům.

Vyhraj členství v hodnotě 2 250 korun! Na tři z vás se už těší půlroční voucher na užívání aplikace Rouvy, českého krále obývákové cyklistiky. Můžete ho zkusit získat pro sebe, nebo ho pak věnovat jako skvělý dárek pro sportovce.

Pokud při sportu hodně posloucháte hudbu nebo podcasty, tak jaká jsou vaše kritéria pro výběr sluchátek? Jejich nízká váha, kvalita poslechu, výdrž baterie nebo třeba x možností jejich nastavení? V současné době je opravdu z čeho vybírat a vaše běhání už nemusí provázet chraptivý zvuk vycházející ze sluchátek, který navíc doprovází velmi dobře slyšitelné sýpání vašeho zvyšujícího se úsilí. Třeba takový Samsung umí sluchátka celkem obstojně, a tak jsem sáhnul po nových Galaxy Buds2 Pro a prověřil je při sportu.

Přes 180 kilometrů, 3 000 nastoupaných metrů, kolem 35 kopců a kopečků a hlavně 11 šotolinových úseků. Tak to je trasa Strada Bianche, cyklistického závodu, ve kterém si neoddechnete. Strmé toskánské výjezdy a sjezdy nic neodpustí. A ty scenérie, ach. Na tohle jsem se od konce února připravoval s tím, že si to už strašně dlouho chci zkusit zajet. Nepodařilo se, na 130. kilometru, kdy se můj tep stále nesnižoval pod 155, jsem jako kardiak doznal, že to stačilo. Prozatím.

„Je tolik snů, které bych chtěl stihnout,…“ říká Marek Odstrčilík. Stojí na prahu jednoho z nich. S umělou chlopní a aortou tak dává inspiraci ostatním, že s určitými podmínkami není potřeba se vzdávat a lze si jít za svým. V příštím týdnu hodlá následovat stopy hrdinů. Trasu Strade Bianche, kterou letos nejlépe zajel Slovinec Tadej Pogačar za necelých pět hodin, absolvuje samozřejmě mimo závod a cílem je, stihnout to za světla. Vytvořil si závod na míru svému zdraví, ale může tak cítit, že opět žije.

Druhý prázdninový měsíc měl být o pořádné cyklistice. Když už jeden trénuje na zdolání trasy slavného závodu Strade Bianche. Kdy jindy taky, že jo. Slunce hřeje, je vidět od brzkého rána do pozdních hodin. Stačí si jen vybrat. Už vidíte ty kilometry, které budou radostně naskakovat, ale pak se jedno ráno v začátku srpna probudíte a nemůžete se skoro nadechnout. A to byl jen začátek.

Pokud to se svým sportováním myslíte vážněji a začnete mu věnovat čím dál více času, tak dojdete k tomu, že kvalitní funkční vybavení je o parník jinde, než vytahané šortky a bavlněné triko. A jelikož se připravuji na zdolání cyklistické trasy Strade Bianche a na kole trávím dost času, tak dobré oblečení je pro mě zásadní. Vybral jsem si dres a kalhoty z řady Race od české značky Sensor. A jak se v nich jezdí?

Pokud rádi jezdíte na kole, tak jistě oceníte, když máte kromě dobře fungujícího kola na sobě kvalitní oblečení. Takové, které je z dobrého materiálu, skvěle padne a rychle schne. A pokud třeba v tomhle horku pokukujete po nějakém cyklodresu, tak na RUNGO.cz máte nyní příležitost jeden takový vyhrát, a to jak v panské, tak i dámské verzi. Tak to pojďte zkusit.

Začátek prázdnin je pro mě vždy paradoxně víc tréninkově “lenivý” než zbytek roku. Velké horko, které mě díky operaci srdce drží na krátkém provazu, dovolená, a nebo když k tomu přidáte nařízený týdenní tréninkový klid jsou faktory, které ve mně roztetelí přirozeného lenocha. Takže jaký byl vlastně můj červenec?

Tenhle rozhovor není o „oné“ události, ale o Danovi Polmanovi (*1979) samotném, o tom punkáči a skejťákovi, který v něm pořád od mládí ještě je.

Kopce jsem nikdy nemusel, a to protože kombinace průměrné cyklistické fyzičky s kily navíc je smrtící. Jednoduše řečeno, nejede to. Je rozdíl, pokud máte hmotnost 125 nebo 96. Když k tomu přidáte daleko lepší techniku šlapání, skvělé kolo, tak cesta k vrcholu je jaksi rovnější a krajina se stává placatější. Přichází radost.

Teče mi mlíko. Přímo tryská a mně je jasné, že tím po pár kilometrech moje cesta z Brna do Čeladné končí. Zadní ráfek se halí postupně do bílého tekutého povlaku. To bych nebyl já, aby se mi něco nestalo. Vždycky to tak je. Jsem jak magnet na nečekané situace. Během pár vteřin je moje bezdušové kolo prázdné, duši, kterou bych tam mohl vrazit, samozřejmě nemám. Sednu si pod strom a volám své Majdě. Ta jedoucí autem s mými věcmi napřed se u Olomouce otáčí a jede si pro mě. Jsem ale v klidu, protože smůlu stoprocentně odkládám u Rousínova a týden v kopcích Beskyd může začít.

Tak nám ten trénink na cyklistickou trasu dnes už kultovního závodu Strade Bianche začíná přituhovat. Tatam jsou dlouhé tréninky po lehce zvlněném okolí, protože z úst trenéra Martina Kubaly přišel příkaz: najeď kolem 15 000 výškových metrů za měsíc. Ono se to “tyranovi”, který žije v Čeladné řekne, ale Brno není zrovna vyhlášené horské středisko, takže nastoupat požadované kilometry je holt hodně o čase.