Trénink

Mrazivé počasí není stopkou pro běhání. Chce to jen kvalitní oblečení, zvolit pomalejší tempo kvůli dýchání a díky botám i technice běhu neuklouznout.

Už dva roky trénuje na ikonickou cyklistickou trať Strade Bianche. Kardiak s umělou chlopní a aortou, padesátník na silničním kole. Před rokem se o její zdolání pokusil, ale nedokončil. Nyní měl prověřit svou kondici podruhé, ale musel to odložit, i když je na tom fyzicky lépe než kdy dřív. A co na to trenér Martin Kubala?

Funím. Nestíhám. Takhle jsem si tento rok fakt nepředstavoval. Viděl jsem se, jak začátkem října v podvečerních hodinách stojím na náměstí v Sieně, usmívám se a mám za sebou konečně kompletní trasu pekelné tratě závodu Strade Bianche. Už delší dobu ale vím, že to tak holt nebude, přestože jsem na tom tak, jako nikdy předtím.

Nemusí vás lákat vzdálenosti delší než maraton, i tak se vnoříte do ultramaratonského světa této knihy a prožijete celé čtení naplno. Zajímavé běžecké zážitky Dana Orálka a um redaktora a spisovatele Luboše Brabce vystřihly skvělou knihu, kterou si teď může přečíst úplně každý zdarma. A co na to Daniel Orálek?

Cvik, který potrápí vaše hýždě, však zapojí i další svaly. V naší dvanácté výzvě budeme dělat variabilní výpady. Je na vás, zda si zvolíte zátěž vlastního těla, nebo k ní přidáte i nějaké to závaží v podobě činky či kettlebelu. 

Karel Holub je redaktor a ultraběžec. Ze svého pohledu vám přiblíží, co trénink obnáší, jak na něj a přidá pár tipů i rozvrh, podle kterého si plánuje tréninky.

Na Aleše Pietrulu (*1981) jsem narazila na Facebooku, kde se pochlubil výkonem svého syna –⁠ třináctiletý Jakub (*2009) vyhrál patnáctistovku na halovém mistrovství ČR v kategorii juniorů. Do kapsy tak strčil své o poznání starší kolegy a jeho táta –⁠ taktéž nadšený běžec –⁠ je na něj právem hrdý. Jak vést děti ke sportu, aby si jej neznechutily, jak se krmí vyhládlý triatlet ve vývinu a jak puberťáka motivovat, aby se sportem nepraštil?

Jsem přímým důkazem chronického nestíhače, protože pokud lítáte mezi několika pracemi, počítáte každou minutu, tak někam narvat trénink je občas nadlidský úkol. Je to pro mě stres a když jste navíc slaboučký na počty jako já, tak je to občas tragédie. Důkaz? Odcházím do práce, když je státní svátek, dobíhám tramvaj (správný rocker neběhá, natož aby zrychlil krok), pořád přepočítávám služby v práci, zapomínám, co jsem kde slíbil a slibuji věci, které jsem nikdy přece nemohl slíbit atd. Ale i přesto si alespoň hodinu na trénink najdu, byť to není tolik, kolik bych chtěl. O to víc si ho ale užívám. 

Zatímco většina předešlých výzev byla převážně o síle, v květnu si dáme trochu toho kardia. Tentokrát budeme potřebovat pomůcku, kterou má většina z nás doma ještě z dob dětství. Švihadlo je základní vybavení snad každého tělocvikáře a tedy i dětí. Jak vést správně pohyb osvětlila fyzioterapeutka Mgr. Hana Willmannová z Centra rehabilitační a sportovní péče.

Jako malý jsem byl pořád ponořený do časopisu Stadion a hltal v něm příběhy rubriky Giganti světového sportu, nebo S lvíčkem na prsou. Vystřihoval jsem všechny fotbalové týmy a bylo mi fuk, že jde třeba o albánskou ligu. Nebyl den, kdy bych nehrál ten nejzásadnější zápas historie a bylo mi fuk, zda s míčem, hokejkou, nebo raketou. Ve všem jsem byl nakonec průměrný, ale bylo mi to fuk, fantazie totiž byla víc než ctižádost.  Ale co když jsem měl pro nějaký sport fakt vlohy, jen jsme to doma nevěděli? Co když jsem mohl být atlet, nebo cyklista. Co když…

Trénink na maraton si vyžaduje svůj čas a během něj může nastat spousta překážek. Minule jsme s trenérem Honzou zrekapitulovali můj uplynulý běžecký rok. „Rok“ to díky mým zdravotním krkolomnostem nebyl – takže přesněji mých běžeckých osm měsíců. A i nyní musím ustát překážku v tréninku.

Lezení po čtyřech je stěžejní životní fází dítěte, neboť díky němu posílí střed těla, končetiny a vytvoří si pevný základ pro pozdější chůzi. Nyní si zpevnění vybudujete opět i vy, všechno má ale svá pravidla a ta nám vysvětlí fyzioterapeut Vít Horák z Centra rehabilitační a sportovní péče.

„Rok začal skvěle, skoro jsem nekulhal,“ začíná svoji celoroční bilanci česká ultramaratonská ikona Dan Orálek. Rok 2022 byl o zdravotních trablech i neutuchající houževnatosti běhat dál.

Pořád doma říkám, že jedno kolo prostě nestačí. V tomhle se nemýlím, byť moje žena si to tak úplně nemyslí. Mimo to, že jsem koly tak trochu posedlý, tak se více bicyklů prostě hodí. To svoje úplně první máte na výjimečné vyjížďky, když je hezky, druhé do špatného počasí, další jen na koukání, jiné zase na většinu svých tréninků v roce atd atd. Mít více kol je mazané i v případě, že se vám jedno porouchá a vy nechcete netrpělivě čekat až se opraví. Zvláště ve chvíli, kdy vám doma na trenažéru praskne pod zadkem rám kola.

Je to už rok, co spolupracuji s trenérem Honzou. Dvanáct měsíců uteklo o dost rychlejším tempem, než teď běhám, jenže maraton není sprint. „Fakt, už je to rok?“ podivil se Honza v posilovně. I jemu to nepřišlo. I jemu?  Samozřejmě jsem zapochybovala – je to snad tím, že se s mými výkony neposunuji tak rychle, jak by očekával?