Cyklistika

Začátek prázdnin je pro mě vždy paradoxně víc tréninkově “lenivý” než zbytek roku. Velké horko, které mě díky operaci srdce drží na krátkém provazu, dovolená, a nebo když k tomu přidáte nařízený týdenní tréninkový klid jsou faktory, které ve mně roztetelí přirozeného lenocha. Takže jaký byl vlastně můj červenec?

Ze které sedačky budou mít vaše děti nejlepší prožitek z jízdy a na co myslet při volbě modelu? Redaktor Karel Holub popsal vlastní zkušenosti z cyklistiky se svými třemi dětmi. Rozebral klady i zápory přední i zadní sedačky, vyzkoušel tažné lano a sedátko bez opěrku do předu.

Kopce jsem nikdy nemusel, a to protože kombinace průměrné cyklistické fyzičky s kily navíc je smrtící. Jednoduše řečeno, nejede to. Je rozdíl, pokud máte hmotnost 125 nebo 96. Když k tomu přidáte daleko lepší techniku šlapání, skvělé kolo, tak cesta k vrcholu je jaksi rovnější a krajina se stává placatější. Přichází radost.

Pravděpodobně každý z nás má doma klasickou velkou nožní pumpu na kolo. Pokud se vydáme na cyklistickou jízdu, musíme ji nechat doma a u sebe bychom měli mít něco kompaktnějšího, pojďme se tedy podívat, jaké máme možnosti ohledně cestovního provedení.

ADVERTORIAL Zatímco v posilovně platí pořekadlo “není fotka, není trénink”, cyklisté mají svou obodobu ve rčení “co není změřeno, jako bys nejel”. Nebudeme zde porovnávat jednotlivé typy cyklocomputerů, zaměříme se raději na praktické využití jejich možností tak, aby váš trénink splnil to, co od něj očekáváte. A co že to všechno cyklocomputery umí?

Člověk občas natrefí na dokonalé věci, mezitím ale utratí výplatu za zbytečnosti. Už roky jezdím ráda na silničním kole a podělím se s vámi o ty věci, které mi skutečně pomáhají a neleží doma v koutě.

Tak nám ten trénink na cyklistickou trasu dnes už kultovního závodu Strade Bianche začíná přituhovat. Tatam jsou dlouhé tréninky po lehce zvlněném okolí, protože z úst trenéra Martina Kubaly přišel příkaz: najeď kolem 15 000 výškových metrů za měsíc. Ono se to “tyranovi”, který žije v Čeladné řekne, ale Brno není zrovna vyhlášené horské středisko, takže nastoupat požadované kilometry je holt hodně o čase.

Kolo. Pro mnohé z nás nejen dopravní prostředek nebo sportovní náčiní, ale součást životního stylu a spolehlivý parťák pro volný čas, na kterého nedáme dopustit. Dnes kolo slaví svůj světový den a my si proto společně s pojišťovnou Kooperativa se podíváme na to, jak své kolo nejlépe pojistit, jak zamezit krádeži, i jak udělat maximum pro jeho nalezení.

Hudba se pro mnohé sportující stala nedílnou součástí jejich tréninků a jeden už má skoro pocit, že bezsluchátkový běžec nebo návštěvník posilovny je snad ohrožený druh. Zvláště u těch, kteří se pohybují venku na stezkách nebo v provozu, by měl být výběr sluchátek co nejvíce podpořen rozumem, protože rvát si do uší na plný pecky muziku a navíc ještě se zapnutým aktivním potlačením okolního ruchu (ANC) je čirým hazardem. Zajímavým řešením, jak poslouchat hudbu a přitom mít kontakt s okolím, se jeví třeba hrající sportovní brýle Soundeus Soundglass 5S.

Advertorial Prádlo z dílny Sensoru dopřává komfortní klima, ať už jste uprostřed parného léta, bičováni ledovým větrem za polárním kruhem nebo lezete ve stínu severní stěny Malého Kežmarského štítu. Nezávisle na ročním období však kladou důraz na to, jak oblečení od Sensoru vypadá a jaký z něho mají pocit, když ho nosí. Proto každou sezonu kolekci vylepšují a oživují.

Když si chce dneska člověk zajezdit na kole, nabízí se mu mnohem víc možností, než to bývalo dřív. Do velké míry za to můžou moderní technologie, které otevírají nové příležitosti. Týká se to hledání nových lokalit i zdolávání prudkých terénů s podporou motorů eBiků.

Aby bylo jasno hned od začátku, titulek platí samozřejmě i obráceně, protože “zamindrákovaný” trouba se najde všude. Jedna z prvních otázek, na kterou se mě okolí často ptá, je ta, zda nemám na silnici strach. Strach asi není to správné slovo, spíš jde o směsici respektu a obezřetnosti. Je to pro mě stejné, jako když jdu přes přechod, nebo třeba rozespalý v noci po schodech na malou. Dávám si majzla, snažím se předvídat a nedělám ze sebe neporazitelného. V provozu o to víc.

Petr Jaderný vulgo “Cyklomagor” je kluk z Polabí, který své přezdívce dělá velmi dobré jméno. Vždy si šel tak trochu svou cestou a dělal v tréninku věci, které v moudrých příručkách nenajdete a většina z nás nedělá. Vždycky ale poslouchá své tělo a nejde přes fyzická omezení. Kolo je jeho emoční katalyzátor, skvělý facebookový deník zase ten myšlenkový. Vtipné, čtivé a barvité zápisky života v sedle z něj dělají nejzajímavějšího cyklistického glosátora u nás.

Kdo trochu jezdí na kole, ví, že mít pozadí v co největším komfortu, je prostě základ. Není nic horšího, než když vaše hýždě díky levné vložce v kalhotách zažívají peklo. Někdy mám pocit, že kdyby tam dal výrobce kuchyňskou rukavici, tak by snad udělal i líp. Pokud na kole trávím více jak třihodiny, a to několikrát týdně, zaslouží si můj zadek rozmazlovat. Do tréninku se snažím šlapat, co mi čas a zdravotní omezení dovolí, takže se o svoji tělesnou schránku musím starat co nejlépe. To se totiž vyplatí.

Pokud vám přes zimu uzrálo v hlavě rozhodnutí, že je načase začít se silniční cyklistikou, tak cenovky na značkách čerpacích stanic vás v tomto směru bezpochyby jen utvrdily. Aby se z vaší zábavy nestala jen jednosezónní záležitost, další díra na peníze, případně noční můra vašeho ošetřujícího lékaře, přečtěte si pár tipů, které vám pomohou na vaší cestě za šťastnými kilometry.