Inspirace

Čtvrtou etapou se lámala polovina celého MUMu a také forma Tarahumarů, které z počátku zaskočila česká strava. Průběžné pořadí u žen jen napínavě těsné. Pojďme se podívat, co přinesla Tišnovská etapa.

Třetí etapu, Blanenskou, poznamenal vydatný déšť. I tak do závodu nastoupilo 131 běžců. Celkové pořadí se u mužů zatím nemění, v ženách do čela postoupila Vendula Kelbichová.

Tarahumarové, které znáte z knihy Born to run, strhávají běžeckou pozornost. Jejich účast na moravském závodě je svátkem a raritou. Prostředí jim ale příliš nesvědčí, a tak se po včerejší etapě dostává na čelo český běžec Martin Kopecký.

Včera začal 30. ročník Moravského Ultramarathonu. Letošní ročník není významný jenom tím, že je jubillejní, ale především proto, že se organizátorům povedlo zajistit účast dvou běžců z kmene Ráramuri (Tarahumara) z Mexika. Závodníky v první etapě potrápilo horko.

Postupnými krůčky si za měsíc vybudujete klikovou kondici. Fyzioterapeutka Kateřina Honová řekne, jak na to a my vám dodáme plán, který zvládnete, tak pojďme na to.

Běžecký etapový závod známý pod zkratkou MUM zahrnuje sedm maratonů v sedmi po sobě následujících dnech. Je to nejdelší a nejtěžší běžecký etapový závod pořádaný na území České republiky. Startovní listina je nadupaná. Je tu jedinečná příležitost setkat se se zahraničními běžci, i těmi z kmene Tarahumara.

Maminkám na mateřské pomohou udržet kondici a být součástí komunity, těm, kteří pravidelně běhají a sportují kondici zvednou. Začínají Rungovýzvy v novém a s Adélou. Seznamte se, začínáme s prázdninami.

Jednou odpoledne mi takhle zvoní telefon s cizí předvolbou. Zvednu se slovy „Hi…,” a na druhé straně slyším: „Nazdar Gaspi, ty wl, jak se máš? A nechtěl bys přijet k nám do Rakouska?” A byla to pak jízda.

Jestliže se říká, že k maratonu musí člověk postupně dozrát, u Jendy Kohouta to tak úplně neplatí. Maraton pro něj byla prakticky startovací vzdálenost, od níž se pak odrazil k …

Karolina je šestadvacetiletá dáma, v jejíž životě hraje sport velkou roli. Kromě běhu leze po horách i skalách, létá na paraglidu a jezdí na kole. Sport bere hlavně jako relax a odreagování od pracovního života. Běh, vlastně náhodou, propojila se svým tátou a znamená pro ni víc, než jen sport.

Tak nám ten trénink na cyklistickou trasu dnes už kultovního závodu Strade Bianche začíná přituhovat. Tatam jsou dlouhé tréninky po lehce zvlněném okolí, protože z úst trenéra Martina Kubaly přišel příkaz: najeď kolem 15 000 výškových metrů za měsíc. Ono se to “tyranovi”, který žije v Čeladné řekne, ale Brno není zrovna vyhlášené horské středisko, takže nastoupat požadované kilometry je holt hodně o čase.

Tenhle architektonický detail že je naše brněnské výstaviště? Stojím na břehu jezírka, uprostřed schovaného útulného prostranství a v něm se zrcadlí krásné křivky budov okolo. Žasnu, jak krásné to tu je.

Tři běžecké úseky ve dvou dnech, ve dne, v noci, jak to vyjde. Mezitím trocha spánku nebo žádný. Sotva vám svaly po námaze ztuhnou, už abyste se začali rozhýbávat na další štaci. Je je možné, že tohle trýznění se se může jednomu líbit? Na to vám odpoví reportáž Michala Součka z etapového závodu 250 ČESKÝ RÁJ.

Funím a škrábu se do toho nesmyslně příkrého kopce. Dneska už potřetí. Všude kolem je úplná tma. Mezi stromy sem tam zahlédnu měsíc, který je skoro v úplňku. Nevidím dál než na dva metry a hádám, že s přibývající mlhou to bude ještě dobrodružství. Opírám se do svých běžeckých holí a snažím se udržet rytmus. Napravo od cesty se ozve cosi, co prvně moje hlava vyhodnotí jako padající větve stromů. Zvuky, které provází můj stokilometrový běžecký závod, jsou však jiného původu. 

Startovalo 16 mužů a tři ženy. Adrenalin větší, než na běžeckém závodě? To si pište, že ano. Rychlost, dřina a nakonec i ta sprinterská bolest je to, co mě na tom tak baví. A v neposlední řadě lidé, se kterými se kolem amatérské dráhové cyklistiky vídám.