Běháte raději po silnici, nebo v terénu? Každý, kdo si kdy vyzkoušel obě varianty, vám potvrdí, že se jedná o naprosto odlišné sportovní disciplíny. Nejčastěji se stává, že začínající běžec vyrazí na silnici, nebo asfaltovou cyklostezku a až pak se postupně odhodlává vyběhnout do terénu. A právě pro tuto situaci jsme si připravili článek, který vám pomůže s přerodem ze silničního na trailového běžce.
Běh po silnici je jednoduchý v tom, že se nemusíte soustředit na povrch pod podrážkami bot. Zkrátka jedete pravá, levá a můžete se zaměřit pouze na svůj výkon, nebo kochání se okolím. V terénu se takového luxusu nedočkáte. Navíc vás nerovný povrch donutí rozhodit pravidelný rytmus kroku a celý pohyb se stává náročnějším a silovějším. V neposlední řadě nesmíme zapomínat na to, že v terénu cesty a stezky často vedou kolmo proti vrstevnicím – tedy nejprudší možným způsobem nahoru i dolů.
Aby se z vás stal ryzí trailový běžec a byli jste schopní běhat po lese bez jakýchkoliv omezení, budete potřebovat tři věci. Techniku, sílu a odvahu.
Technika
Vezměme si to pěkně popořádku. Běhání spočívá v tom, že se z jedné nohy odrážíte na druhou. Bez ohledu na povrch a další proměnné. Technika běhu v terénu se od techniky běhu po silnici ale může výrazně lišit. Problém je především v prudkých pasážích a všude tam, kde máte pod nohama technicky náročný terén ve stylu kamenité stezky, nebo rozbahněné pěšinky.
Klíčem k úspěchu je schopnost číst terén a přizpůsobit tomu svůj krok. Na silnici by kadence kroku měla být totožná bez ohledu na tempo. V terénu ale musíte s délkou kroku, nebo s mírou zvedání kolen neustále pracovat. Dá se to přirovnat k tomu, jako když řadíte různé převody na horském kole.
Do určité míry se to týká roviny i kopců, ale nejvíce se technika běhu projeví při běhu dolů v prudkých sebězích. Na kozích stezkách plných kamenů a kořenů je třeba cupitat, drobit krok a pečlivě si vybírat, kam šlápnete. Po trávě, hlíně, nebo písku (zkrátka měkkých a sypkých površích) se naopak vyplatí krok co nejvíc natáhnout a po dopadu lehce sklouznout. Seběh po tvrdé hladké cestě se pak podobá běhu po asfaltu.
Jak natrénovat seběhy a techniku běhu v terénu obecně? To je jednoduchá otázka, na kterou ale neexistuje žádná jednoduchá odpověď. Většina běžců se shoduje na tom, že nejlepší a zároveň jedinou rozumnou cestou je naběhat v terénu co nejvíce kilometrů. Vybírat si různé stopy a zkoušet se v trailu pohybovat různými způsoby, až si nakonec najdete ten, který vám bude nejvíce vyhovovat.
Síla
Běh v terénu není pouze technická, ale i silová disciplína. Je to dáno množstvím kopců i nutností přeskakovat z překážky na překážku. Zapomeňte na krátký švihový krok z dráhy, nebo asfaltu. V trailu se vaše stehna pořádně nadřou. Efektivním doplňkem je proto silová příprava (ať už v podobě posilování s vlastní vahou, nebo návštěva posilovny) a běžecké tréninky orientované na sílu. Mimo jiné k tomuto účelu skvěle slouží opakované výběhy kopců, nebo krátké intervaly (cca 200 až 400 metrů) v maximální rychlosti.
Odvaha
Třetím pilířem běhu v terénu je odvaha. Budete-li se bát zrychlit kvůli zakopnutí, tak se nikdy nehnete z místa bez ohledu na fyzickou kondici. Hlavu je třeba trénovat stejně jako svaly. Omezení pocitu strachu nejen v sebězích vám pomůže se uvolnit a běžet rychleji a s menším úsilím. Padání k trailu tak nějak patří, ale nezapomínejte na to, že sportovat byste měli vždy s rozumem a soudností.
Skvělým tréninkem hlavy je zařazení některé rychlejší trailové disciplíny. Řeč je například o jízdě na horském kole, nebo lyžování. Pokud se budete cítit komfortně při výrazně vyšších rychlostech v sedle nebo na lyžích, pak je velmi pravděpodobné, že vám nebude činit potíže ani rychlejší běh.