Stoupáme stopou, manchesterem i prašanem. Do příkrého kopce či traverzem. Na stupních sklonu nezáleží, pořád si povídáme a rozplývám se nad krásou a čistotou zimní horské přírody. Tempo přizpůsobujeme, plíce jsou volné a já si uvědomuji, že Karolína měla pravdu, ono je to jednodušší než jít v botách.
Do skialpů se zamilujete a je důležité, abyste odhodili obavu ze svého poprvé, protože když nepodceníte výbavu ani přírodu, není se čeho bát. Podruhé je to už tak jednoduché! A k odhodlání vám pomůže tento článek, kde se dozvíte, jaké to poprvé na skialpech je.
Pokud se obáváte, zda je úplně normální, že napoprvé řešíte vše a stále dokola, tak je. I já to tak mám. Poprvé na skialpy. S sebou do Špindlerova Mlýna balím vše, o čem se nemohu rozhodnout, zda to potřebuji. Takže vše.
Mám to štěstí, že na první skialpy vyrážím s kolegyní a kamarádkou Karolínou, která není žádným nováčkem a půjčuje mi i výbavu. O dvě čísla větší boty odladím dvěma tlustými ponožkami, však na to vyzkoušení to stačí. Ne tak úplně, ale o tom později.
Jak se obléknout na skialpy
První túře předcházejí tanečky před skříní. Venku sníh a dva stupně pod nulou, zataženo, asi bude i sněžit. Napoprvé je vůbec nejtěžší se obléct a sbalit batoh, protože člověk vůbec netuší, do čeho jde. A zde doporučuji pravidlo, raději více než méně.
Oblékám se:
- termotriko s dlouhým rukávem,
- funkční mikina (dobrá volba byla multifunkční polartecová a prodyšná Crazy Idea, kterou jsem testovala jako běžeckou zde)
- skialpová bunda (kterou mám jako univerzální i na zimní běhání, tzn. lehce zateplená bunda s neprofukem a je testovaná v článku jako mikina výše),
- druhá lehce zateplená bunda (jestli máte tenkou péřovku, tak super, vezměte ji),
- tenké podvlíkačky,
- outdoorové funkční kalhoty,
- dvoje funkční silné ponožky, protože jsou mi boty velké, jinak stačí jedny a třeba i tenké,
- čelenka na hlavu (obvykle se začíná stoupáním, a to vás opravdu zahřeje),
- tunel na krk (i pokud roušky nebude třeba, tunel se hodí vždy),
- cyklistické zimní rukavice,
- plně nabitý mobilní telefon do vnitřní kapsy. Mráz by ho mohl „uspat“ v nejméně vhodnou chvíli,
- na levém zápěstí mám své Garmin 745, kde pod funkcí Lyžování mimo sjezdovku se schovává právě skialpinismus. To jsem opravdu nečekala (tuhle hru na schovku).
Co s sebou na skialpy
Nejsem si jistá, jestli to nepřeháním, ale nechci zítra číst palcové titulky bulváru, jak dvě redaktorky Rungo odsekávala horská služba od smrčku hned dva dny poté, co na svém webu psali, jak nepodcenit výbavu na zimní túru.
Přestože je to na vrchol Medvědína jen asi pět kilometrů a víme, že je nahoře otevřené výdejní okénko, po cestě potkáme určitě turisty a vždycky se můžeme otočit a sjet okamžitě dolů, do batohu beru:
- dvě termosky 0,7 litru s horkým zeleným čajem,
- lyžařské rukavice,
- lyžařské brýle,
- kulicha,
- tři tyčinky a ovocnou kapsičku,
- čelovku,
- kapesníčky,
- péřovou vestu,
- kdybych ji měla, zcela jista sbalím termofolii,
- helmu neberu, nemám ji s sebou. Spoléhám na to, že sjezdovky jsou liduprázdné, střet s lyžařem nehrozí a jsem zkušený sjezdař, pojedu opatrně. Přesto vřele doporučuji helmu si vzít.
První trasa
Napoprvé plánujeme jednoduchý kratší výšlap. Jednak nevíme, kdy se mi může udělat puchýř, pak potřebuji nabýt jistotu, zda jsem dobře sbalená na případnou změnu počasí, a hlavně ještě nejsem jako borci, kterých je plný Youtube, kteří v jednom výskoku strhnou tulení pásy bez zutí lyží, vyhodí do vzduchu tak šikovně, že se samy navinou na izolační pás a smotány do spirály před mistrným umem svých pánů se pokorně zanoří do kapsy bundy a zatáhnou za sebou zip. To si fakt nechejte jen zdát. Sundávání tuleních pásů je tak trochu opruz. Na poprvé i na podruhé.
Cíl první výpravy je tedy jednoduchý, na úpatí kopce nasadit tulení pásy, nastavit vázání na stoupání a nezapomenout zapnout sporttester. Vystoupat cca pět kilometrů na Medvědín, tam sundat pásy, přehodit vázání, a zasjezdovat si dva kilometry dolů. Hotovo. Plus pár set metrů pěšky z domu (do domu).
Na první túry volte kraje sjezdovek a turistické zimní cesty (které vedou mimo lavinové svahy) a na kterých se dá navíc velmi dobře orientovat. Získávejte první zkušenosti v „bezpečí“.
Větší vybavení vs. z půjčovny na míru
Nemusím být členem Mensy, abych věděla, že případné vybavení z půjčovny, které mi padne přesně, je lepší. Přesto jsem napoprvé sáhla po pohodlí nabízeného vybavení „po ruce“, když jdu se skialpem teprve na první rande. Na to, abyste podlehli kouzlu tohoto sportu, je provizorní řešení dostatečné. Pokud odladíte případné lítání nohy v botě tlustými ponožkami, abyste nepřišli k puchýřům, je to v pohodě.
Důrazně ale varuji nezkušené sjezdaře před touto variantou. Nejhorší na velké botě je vůle, kterou vám dává při sjezdu. Zatočit nejdřív nohou v botě, a pak teprve lyží, chce um, pomalou rychlost a velkou dávku opatrnosti. Je třeba brát v potaz, že sjezdovky jsou teď většinou podobné freeridovému ringu.
Druhý den jsem vyrazila na podobnou kratší túru ve vybavení z půjčovny. Skialp jsem si samozřejmě užila lépe jak ve stoupání, tak hlavně při sjezdu. Jistota nade vše.
Co musíte vědět
Skialpová výzbroj se dá nejvíce připodobnit sjezdové. Vázání je ale připravené na variabilitu volné a pevné paty, při stoupání si z něj můžete vybudovat podpatek, který uleví achilovkám.
Boty zase umí být flexibilní pro stoupání i tuhé pro sjezd. Vše má co nejnižší hmotnost, a přitom zůstává bytelné. A tedy to něco stojí. Oproti dřívějšku se už ale dá pořídit komplet za rozumnější ceny, nebo se dá sehnat z druhé ruky. Hole jsou teleskopické, protože zatím co na sjezd to znáte (tak, aby ruce byly v pravém úhlu), na stoupání je potřebujete prodloužit.
Tulení neboli stoupací pásy jsou pásy, které natáhnete na skluznici, jsou z vnitřní strany lepivé. Z vnější není tuleň jako kdysi, ale buď mohér, syntetika nebo kombinace obojího, jehož hustý vlas brání couvání lyže, zato vpřed to s ním jde „po srsti“ lehce. Dávejte pozor, abyste pás nalepili na střed a nepřesahoval hranu.
Skialpinista skialpinistu při stoupání zdraví ahoj nebo skol.
Poprvé na skialpech
Skialp je velká pohoda. Oproti pěší turistice nenamáhám tolik nohu, klenbu, kotník, nic nepodkluzuje a neboří se… Na skialpech se pohybuji jistě a intuitivně od prvního kroku. Přestože začínáme prudkým stoupáním v kraji sjezdovky, jde to jako po másle. Stačí nehonit triko před ostatními a nechat se předbíhat. Zvolit si tempo, které mě neutaví a tepovka je natolik v pohodě, že si stále s Karolínou povídáme. Tím i prudká pasáž krásně uběhne.
Výhodou také je, že ve fázi stoupání nejde moc rozeznat zkušenější borce od skialp panen. Tedy pokud se nerozhodnete při focení kamarádky mimoděk kvůli kompozici couvnout. Mohérový chlup zakousnutý do krystalů sněhu mě poslal k zemi rychle a ve chvíli, kdy se ze zatáčky vyrojilo obecenstvo. Jak jinak.
Pravidlo z cyklistiky, že v kopci se nezastavuje, zapomeňte. Součástí našeho stoupání je totiž odkládání a vrstvení svršků. I když jde stále o kecací tempo, i největší zmrzlina jako já se zahřeje. Nakonec stoupám v termotriku a mikině – bez rukavic!
Hory jsou ale hory a například na druhém výletě druhý den zažíváme oblačno, sněžení, ostrý ledový vítr i slunečno, a to vše během dvou a půl hodiny. A každá změna počasí je opravdu znát. Naštěstí mám nabaleno dostatečně, a tak se ukazuje, že více je někdy akorát.
Řádky plynou a už vás nebudu dál zdržovat od plánování vašich prvních skialpů. Vyrazte, protože skialpinismus není jen o pocitu „potom“. Cestou nahoru je to krásné, nahoře je to nádherné a pokud jste sjezdař, tak sklouznout se dolů je úžasné. Pro dnešní manchesterový pás, který těsně před námi ujela rolba, už mi došla slova.
Autoři fotografií: Magdaléna Ondrášová a Karolína Hornová