,,Při jaké tepovce běháte?“ To je častý dotaz na sociálních sítích, přičemž odpovědi na něj jsou tazateli k ničemu. Pokud tedy zrovna nezpracovává bakalářskou práci na toto téma. Pojďme si říct, které dotazy nepokládat na Facebooku a proč. A také kde hledat odpovědi.
Začínající běžci to nemají vůbec jednoduché. Plná hlava otázek, ale široko daleko nikdo, kdo by na ně odpověděl. Není proto divu, že se se svými otázkami obrací na sociální sítě a početné běžecké skupiny. Ne každou otázku je ale dobré pokládat. Odpověď vám totiž může více uškodit než pomoci. Rozhodli jsme se proto sepsat seznam zbytečných a nebezpečných otázek, které byste nikdy neměli pokládat nikomu, kdo vás, vaše tělo a váš běžecký trénink opravdu dobře nezná.
- V jaké tepové frekvenci mám běhat?
- Kolikrát týdně mám trénovat?
- Jak rychle mám běhat?
- Jak daleko a rychle běháte VY?
- Jak dlouho vám trvalo, než jste začali běhat po nemoci/zranění?
- Co jste dělali, když vás začalo bolet koleno, kotník, kyčel, …?
- Po jaké době jste běželi svůj první půlmaraton, maraton, desítku, …?
- Běháte v horku, zimě?
- V jakých běháte botách?
A dalo by se pokračovat ještě hodně dlouho. Původně jsme si mysleli, že ke každé otázce dáme individuální vysvětlení, proč je zbytečné a občas až nebezpečné ji pokládat. U třetího vysvětlení jsme ale přišli na to, že se opakujeme stále dokola. Všechny tyto otázky totiž mají něco společného – ptají se na věci, které se zásadně liší člověk od člověka.
Někdo má maximální tepovku 200, někdo pouze 170. Někdo měří dva metry a váží metrák, zatímco jiný je o polovinu lehčí. Někdo běhá deset let a má za sebou roky tvrdého tréninku, další začal před měsícem, ale má za sebou roky tréninku při jiném sportu. Každý jsme zkrátka jiný a znalost toho, jak to funguje u jiného běžce, vám ve většině případů vůbec v ničem nepomůže.
Zásadní je znát své vlastní tělo a přizpůsobit se mu, jak jen je to možné. Při shánění přesnějších informací ohledně zátěže a tréninku je proto mnohem lepší vyhledávat odborné články a problematiku si nastudovat. Zabere to víc času a energie než vznést dotaz na sociálních sítích, ale výsledek vám bude opravdu užitečný. Zdravotní otázky byste měli směřovat výhradně na doktory a fyzioterapeuty. Jestli vás něco bolí, nebo se vracíte po zranění, pak vám nikdo jiný ani při sebelepší vůli není schopný dát užitečnou radu.
V úvodu článku jsme zmínili, že tyto otázky mohou být ne pouze bezcenné, ale mohou být dokonce i nebezpečné. Zajímá vás, jak je to možné? Není v tom nic složitého.
Představme si několik modelových příkladů: zeptáte se na tepovku člověka, který má srdeční frekvenci o desítky tepů vyšší, než vy. Při snaze se mu přiblížit se budete neustále pohybovat v červených číslech, což vede k extrémní zátěži a riziku přetížení. Může nastat i opačná situace, kdy vám podle odpovědí od ostatních běžců bude připadat, že i při klusu tepete až příliš rychle, ale pro vaše tělo se může jednat o zcela normální reakci.
Inspirace cizím tréninkovým objemem, nebo rychlostí také může být zavádějící, nebo dokonce nebezpečná. Je důležité trénovat tak, abyste byli schopni si mezi jednotlivými běhy dostatečně odpočinout. Někdo přitom zvládá týdně odkroutit 100 a více kilometrů, zatímco jiný běžec má svůj limit poloviční, nebo třetinový.
Zavádějící mohou být i dotazy na vybavení. Potřebujete-li si udělat přehled o tom, co za boty, batohy, nebo další části výstroje používají ostatní, pak se neváhejte zeptat. Finální výběr ale musí být vždy výhradně na vás. I když vám 9 z 10 běžců doporučí jeden konkrétní model bot, tak je vypovídající hodnota takové informace prakticky nulová, pokud budete mít jiný tvar chodidla, jinou hmotnost, nebo jinou techniku běhu. V tu chvíli je možné, že i s takto oblíbenou botou nebudete vůbec spokojení.
Článek je možná trochu přísný, ale opatrnosti není nazbyt. V každém případě vždy se zamyslete, na co se ptáte, kdo vám dává odpověď, a zda se jí řídit.