Knížka Born to run (Zrozeni k běhu) autora Christophera McDougalla vyvolala nejen v běžeckých kruzích solidní rozruch a víc než třináct let od svého vydání si stále drží vysokou popularitu. Chris se v minulém roce spojil se svým dlouholetým kamarádem a běžeckým trenérem Ericem Ortonem a společně napsali pokračování s prostým názvem Born to Run 2. A opět je to skvělá knížka se spoustou rad pro začínající i zkušené běžce, a to hlavně s přihlédnutím k principům přirozeného běhu.
Chris a Eric o knížce říkají, že se tentokrát ještě více zaměřili na konkrétní postupy, návody a rady, které by měly běžcům přinést hlavně radost a požitek z běhání. O knížce, přirozeném běhu a minimalistických botách jsem si s oběma autory povídal a byl to rozhovor vskutku pozoruhodný.
Christopher McDougall je vtělená pozitivní energie a nadšení. O běhání mluví tak, že by do téhle aktivity dokázal nadchnout i toho největšího lenocha a odpůrce pohybu. Na dotazy novinářů i nás příležitostných pisálků odpovídá s úsměvem a velikou dávkou entuziasmu. Eric Orton je na první pohled ten typ trenéra, který tě jedním pohledem dokáže donutit odběhnout další interval na ovále, i když už sotva pleteš nohama. Ale i on v rozhovoru odpovídá velmi vstřícně a s dávkou zdravého humoru. Je vidět, že měl možnost trénovat velké množství běžců od začátečníků až po opravdu kvalitní elitní běžce.
Chris i Eric jsou silní zastánci přirozeného běhu a s ním spojeného typu obuvi. Oba proto spojili síly se značkou Xero shoes a jejich boty neváhají doporučit. Hlavními důvody je jejich široká přední část s dostatečným prostorem pro pohyb prstů a minimalistická podrážka bez výrazné tlumicí vrstvy. Ta zlepšuje stabilitu a cit pro došlap i odraz. Eric pak právě tuhle vlastnost považuje za klíčovou, protože čím blíž má chodidlo k samotné zemi, tím lepší je podle něj stabilita běžce.
Chris s úsměvem pokračoval, že než se rozhodli Xero shoes doporučit, byli se oba podívat v jejich sídle, kde mluvili i s hlavním designérem této značky. „Ptal jsem se ho, kdy začne dávat do bot víc tlumení a on mi odpověděl, že nikdy. Nemá potřebu něco měnit. Dělá boty tak, jak na základě letitých zkušeností ví, že má bota vypadat a fungovat a nic měnit nehodlá. A přesně to mě přesvědčilo, že chceme tuhle značku podporovat,“ řekl McDougall.
Bavili jsme se také o tom, že jeho kniha Born to Run způsobila tak trochu deflaci vzdálenosti, když ukázala lidem možnost běžet daleko za hranice maratonu. „Přiznávám, že je to tak trochu moje vina,“ smál se McDougall, ale s úsměvem dodal, že pokud lidé zjistí, že mohou bez velké námahy a zranění běžet celé hodiny v kuse, je to vlastně dobře a dá se to považovat za návrat k tomu, co jsme uměli vždycky.
Jako historku připojí momentku z dětského hřiště, kde s nadšením sledoval malé děti, které bosky běhaly sem tam a nikdo jim nemusel říkat, jak to mají dělat. Prostě přirozený pohyb, který jim přináší radost. Žádný trenér, který by jim musel předem rozvrhnout tempo, ani speciální boty, které absorbují nárazy a vrací energii přes karbonovou desku.
Ostatně o využití karbonu se oba autoři rozpovídali na základě dotazu jednoho z novinářů. Eric Orton inovativní závodní boty v zásadě neodsuzuje, ale říká, že jsou určené jen pro úzce vymezené skupiny výkonnostních běžců a běžným hobíkům mohou spíš ublížit. „Pokud se jmenujete Kipchoge, pak jsou to boty pro vás. Jestli se Kipchoge nejmenujete a neběháte maratony pod 2:30, nejspíš tyhle boty nepotřebujete a uděláte lépe, když si koupíte jiné,“ řekl ke karbonovým deskám a superbotám Orton.
V průběhu rozhovoru Christopher lehce bojoval s černým kotětem, které si podle vlastních slov před týdnem přivezli a které chce být v záběru, kdykoliv si s někým volá. Ale ani tenhle malý černý uličník nezbavil McDougalla úsměvu na tváři a ochoty odpovídat na naše dotazy. A tak jsme se ptali nejen na novou knihu, ale také na jeho vzpomínky na první díl a ohlas čtenářů. Hodně odlehčený tón rozhovoru byl patrný v odpovědi na dotaz, kolik kopií prvního dílu se vlastně prodalo. „To vám řeknu naprosto přesně. Jen nevím, jestli budete rozumět exaktnímu matematickému termínu ku#$a hodně,“ smál se Chris a Eric rychle doplnil, že na začátku to rozhodně nebyl jasný úspěch. S prvním dílem Chris objížděl lokální běžecké závody a knihu prodával rovnou z kufru svého auta. Postupně se pověst o Born to Run mezi běžci rozkřikla a nakonec se z ní stal bestseller v mnoha zemích a jazycích.
Druhý díl je dle vyjádření autorů daleko víc zaměřený na konkrétní postupy a rozdělený do sedmi základních částí. Sedm F: Food, Fitness, Form, Focus, Footwear, Fun and Family (jídlo, kondice, běžecká forma, zaměření, obuv, zábava a rodina). Všech těchto sedm okruhů je podle autorů úzce propojeno s běháním a je dobré se o nich něco dozvědět.
Běžecké formě se oba autoři věnují opravdu detailně a chápou ji jako zásadní prvek pro dlouhodobě udržitelné běhání bez zranění. „Výrobci bot ve svém marketingu často říkají, že jejich boty vás ochrání před zraněním, protože jsou dobře tlumené. Ale tahle ochrana pak funguje přesně naopak, protože místo toho, abyste odstranili svoje nedostatky, zlepšili si běžeckou formu a posílili, co je potřeba, spolehnete se na tlumení v botách a zlozvyky vám zůstanou. A to povede k přetížení a možná i ke zranění. My se zaměřujeme právě na to, aby vaše běžecká forma byla co nejlepší i bez bot,“ řekl McDougal a Orton pak doplnil, že velmi důležitá a často podceňovaná je kadence a délka kroku, a také došlap. „Někdo začne běhat ve 30 letech, protože chce zhubnout, ale naposledy běžel, když byl dítě. Rozběhne se a trpí, protože jeho běžecká forma je hodně špatná. Takže se nejdříve zaměříme na celkové zpevnění a koordinaci pohybů. Rytmus. Ten je hodně důležitý a někdy chvíli trvá, než ho v sobě lidé najdou,“ řekl McDougall.
„Byli jsme běhat s Chrisovou kamarádkou. Je to tanečnice, ale běhat neuměla. Rozběhla se a nebyla v tom radost, ani rytmus. Běh pro ni byl jen dřina. Chris jí řekl, ať zkusí běžet ve stejném rytmu, jako když tančí. Po pár minutách se její běh změnil a najednou tam byla ta lehkost a radost,“ vyprávěl Orton. A Chris doplnil, že ideální cvičení na rytmus a kadenci je písnička od kapely B-52’s s názvem Rock lobster. Přiznávám, že tenhle song mě trochu minul, ale věřím, že jako metronom pro rytmus běžeckého kroku funguje hodně dobře.
Povídání s Chrisem McDougallem a Ericem Nortonem byl skutečný zážitek. Oba jsou zkušení běžci a nadšení, s jakým o běhání mluví, je vážně nakažlivé. Věřím, že knížka Born to Run 2 bude minimálně stejně úspěšná jako její první díl. Nemusíte být zrovna nadšenci do minimalistického pojetí běhu nebo ultra běžci, abyste se v téhle knížce dozvěděli něco nového a užitečného.