Chůze pozpátku: Bláznivý trend, nebo recept na lepší výkon a zdraví?

Chůze pozpátku posílí svaly, které běžně moc nepoužíváme. Foto: Verin Makcharoen/iStock

Chůze pozpátku možná vypadá jako podivná zábava nebo jako scénka ze dne švihlé chůze, ale ve skutečnosti skrývá řadu výhod pro zdraví i sportovní výkon. Posiluje svaly, které při běhu často zanedbáváme, zlepšuje koordinaci, a dokonce napomáhá regeneraci. Fyzioterapeuti, atleti i nadšenci do běhání ji využívají jako tajnou zbraň pro lepší výkony a prevenci zranění. Proč byste ji měli vyzkoušet i vy?

Zní to zvláštně, většina lidí si představí něco nepřirozeného, při čem se tak akorát přerazí. Přesto má tento způsob pohybu překvapivě široké využití. V Asii se chůze pozpátku praktikuje už po staletí jako součást zdravotních cvičení, zatímco v západním světě ji využívají fyzioterapeuti k léčbě pohybových obtíží. Staří filozofové při ní dokonce meditovali.

Navíc se ukazuje, že tento zdánlivě jednoduchý pohyb přináší celou řadu zdravotních benefitů, od posílení kloubů až po lepší koordinaci. Fyzioterapeut z Cleveland Clinic dokonce uvedl, že chůze pozpátku může být velice přínosná pro lidi s artritidou a bolestmi kloubů.

Malým dětem chůzi pozpátku často zakazujeme, protože se bojíme, aby nezakopli, ale zkuste si z nich naopak někdy vzít příklad. Tady jsou důvody, proč se do toho pustit.

Reverzní chůze přináší spoustu výhod

Možná tušíte, že nepůjde jen o koordinaci a změnu v rutině, ale také o mentální cvičení. A nemýlíte se! 

  • Zapojení jiných svalových skupin

    Běžná chůze i běh zatěžují zejména přední svalové řetězce – kvadricepsy, přední část holení a kyčelní flexory. Chůze pozpátku naopak aktivuje zadní stranu těla: hamstringy, hýždě, lýtka a svaly dolní části zad. Pomáhá tak vyrovnávat svalovou nerovnováhu a předcházet zraněním.

    • Šetrnost ke kloubům a lepší rehabilitace

    Při běhu i chůzi vpřed jsou kolena a kyčle vystaveny opakovaným nárazům. Chůze pozpátku tuto zátěž výrazně snižuje, protože noha došlapuje jiným způsobem a lépe tlumí dopad. Proto se často využívá při rehabilitaci po zraněních kolen či Achillovy šlachy.

    • Zlepšení rovnováhy a koordinace

    Chůze dozadu nutí mozek a tělo pracovat jinak než při běžném pohybu. Aktivuje hluboké stabilizační svaly a posiluje propriocepci – schopnost těla vnímat svou polohu v prostoru. Pravidelné zařazení do tréninku vede k lepší koordinaci a rychlejším reakcím.

    • Zvýšení kardiorespirační kondice

    Možná to zní nečekaně, ale chůze pozpátku je fyzicky náročnější než ta klasická. Výzkumy ukazují, že spaluje až o 30 % více kalorií než běžná chůze, a přitom nezatěžuje klouby tak jako běh. Je tedy skvělou volbou pro ty, kteří chtějí zlepšit kondici šetrným způsobem.

    • Posílení mentálních schopností

    Pohyb dozadu vyžaduje větší koncentraci a nutí mozek pracovat jiným způsobem. Studie naznačují, že pravidelná chůze pozpátku může zlepšovat paměť, soustředění a celkovou kognitivní funkci. Funguje tak nejen jako fyzický trénink, ale i jako stimulace mozku.

    • Prevence a léčba běžeckých zranění

    Běžci často trpí přetížením určitých svalů a šlach. Chůze pozpátku pomáhá vyvážit zátěž, odlehčit problematickým oblastem a předejít chronickým bolestem, jako jsou bolesti kolen (tzv. běžecké koleno) nebo plantární fasciitida.

    Jak začít?

    Chůze pozpátku sice vypadá jednoduše, ale pro začátečníky může být nezvyklá a trochu náročná na koordinaci. Aby byl trénink efektivní a bezpečný, je dobré začít postupně a dodržovat několik základních pravidel.

    1. Začněte na bezpečném místě

    Nejlepší je začít na rovném a dobře známém povrchu, kde nehrozí zakopnutí. Ideální volbou je:

    • atletický ovál,
    • běžecký pás (s nízkou rychlostí a přidržováním se madel),
    • rovná cyklostezka nebo hřiště,
    • hala nebo jiný bezpečný vnitřní prostor.

    Vyhněte se místům s nerovným terénem, schodům nebo rušným chodníkům, dokud si na pohyb nezvyknete.

    2. Správná technika je klíčová

    Aby měla chůze pozpátku maximální přínos, je důležité ji provádět správně:

    • Držte se vzpřímeně, nehrbte se a nevyklánějte trup dozadu.
    • Dělejte spíše krátké a kontrolované kroky.
    • Došlapujte nejprve špičkou a poté pokládejte zbytek chodidla. Pomáhá to šetřit kolena.
    • Používejte paže k udržení rovnováhy, stejně jako při normální chůzi.
    • Dýchejte přirozeně a neotáčejte hlavu příliš dozadu – spíše se spoléhejte na periferní vidění.

     3. Postupně zvyšujte náročnost

    Nečekejte, že hned zvládnete několik minut plynulé chůze dozadu. Začněte postupně:

    • Fáze 1: Krátké úseky (10–20 metrů), zaměřte se na stabilitu a techniku.
    • Fáze 2: Delší úseky (50–100 metrů), snažte se o přirozenější rytmus.
    • Fáze 3: Zařazení mírných kopců – chůze pozpátku do kopce výrazně posiluje lýtka a hamstringy.
    • Fáze 4: Zrychlení tempa – zkuste lehký klus pozpátku.

    4. Zařazení do běžeckého tréninku

    Chůze dozadu může být skvělým doplňkem k běžecké rutině. Jak ji efektivně využít?

    • Jako součást rozcvičky – 2–3 minuty chůze pozpátku před během aktivují svaly a zlepší koordinaci.
    • Během regenerace – pokud máte namožená kolena nebo bolavé achilovky, zkuste ji místo běhu na pár dní zařadit jako nízkoimpaktní pohyb.
    • Jako samostatný trénink – 10–15 minut chůze pozpátku (klidně s krátkými pauzami) může být skvělým stabilizačním a silovým cvičením.
    • Na závěr tréninku – po běhu pomůže uvolnit svaly a lehce je protáhnout jiným způsobem pohybu.

    5. Pro pokročilé: Zpestřete si trénink

    • Chůze pozpátku do schodů – skvělé na posílení stehen, ale dělejte to pomalu a s oporou.
    • Sprinty pozpátku – pro pokročilé, kteří chtějí posílit rychlost a koordinaci.
    • Chůze s odporovou gumou – pomůže zesílit svaly dolní poloviny těla.
    • Hraní si s terénem – zkuste si zvykat na různé povrchy (tráva, písek, mírný kopec).

    Chůze pozpátku je jednoduchý, ale extrémně účinný prvek, který může posílit vaše svaly, zlepšit rovnováhu i snížit riziko zranění. Stačí ji zařadit na pár minut denně a brzy pocítíte rozdíl.

    Zdroje:

    Podobné příspěvky

    Sportovní psycholožka: Nervozita před závodem může mít kořeny v dětství

    Na vlně hybridního fitness: První Hyrox bolel, ale stálo to za to!

    Láska k běhu, nebo nezdravá posedlost? 4 varovné signály, že je váš vztah k běhání toxický