Motivace, inspirace a reportáže
Za 48 hodin zvládl 433 kilometrů. Při šestidenním etapovém závodě v Austrálii urazil neuvěřitelných 812 kilometrů. Nebavíme se zde o závodech na kolečkových bruslích, Tomáš Rusek byl vášnivý běžec a svůj koníček přetavil i do organizování závodů. Jak vidí živoucí legendu, sepsal jeden z dalších význačných českých ultramaratonců, Dan Orálek.
V období mladší doby kamenné, v 1. polovině 5. tisíciletí př. n. l., se na rozsáhlém území střední Evropy, v Čechách, na Moravě, v Rakousku, na Slovensku a v Německu, objevuje zajímavý fenomén tzv. rondelů. Jaká byla jejich funkce v pravěké společnosti? Na to je těžké odpovědět, jednou z přesvědčivých interpretací je však výklad, že se mohlo jednat o pravěké sportovní areály.
Běhat začala až ve 47 letech. Na otázku, co by vzkázala lidem kolem padesátky, kteří mají tendenci už život pomalu zabalit, neví. Běh totiž bere jako nástroj naplněné druhé půlky života, jako dar, jako možnost. Když jí lékaři v 80 letech sdělili, že už by běhat neměla, nekončil jí tím život: „Tak, musela jsem si zvyknout.“ Žádné běhání přes bolest a přes zákazy. A takhle to má být. Z běhu si vzala to nejlepší a pak uměla skončit. Dana Ellingerová.
Jsou závody, které vás nechají v klidu. Závody, které vás zaujmou. A pak závody, na které prostě musíte jet. A do téhle poslední kategorie se řadí i ultramaraton Zapomenuté hory v Česko-polském pohraničí, který učaroval našemu redaktorovi.
Existuje spousta skvělých sportů, člověk je ani nestihne za život všechny vyzkoušet. Pokud na některý narazí v pozdější fázi života, možná ho napadne, že už je pozdě s tím začínat. Ale to opravdu není. Stačí se přestat ohlížet na věk a prostě to zkusit. Možná pak člověk zjistí, že ta hranice byla jen v hlavě.
Znáte současnou českou běžeckou špičku? Pojďme si udělat jasno v českém vytrvaleckém rybníku! Spoiler alert – čím delší a divnější závody, tím je pravděpodobnější, že na stupních vítězů stane Čech. Onen extrémismus máme zřejmě v povaze.
Kdyby mi před deseti lety někdo řekl, že budu jednou v nějakém sportu aktivně závodit, vysmála bych se mu. Ne že bych byla lenoch a mým koníčkem by bylo jen povalování na gauči, to opravdu ne, ale zkrátka – většina sportů mě ani v nejmenším nelákala a věnovala jsem se výhradně turistice.
Je to trochu narychlo, ale o to větší šanci máte! Ať už jste pražští nebo se do Prahy do příštího čtvrtka na otočku chystáte, nevynechejte tuhle možnost. Jednoho z těch, kteří se zaregistrují za tým RUNGO.cz, čekají nové Adidas Adizero Adios Pro 2 a to je pecka.
159. kilometr. Táhlý kopec podél zaparkovaných aut. Vedle burácející dodávky vysmaženého fandícího páru s DJ pultíkem skáče Bára s Davidem. Tupě na to zjevení koukám a najednou se tělo intuitivně otáčí a přechází do moonwalku, což paní v gepardím oblečku přivádí do extáze. Párty se na číslo kilometru neptá. Párty je nesmrtelná. Bohužel moje hamstringy nesmrtelné nejsou a právě jim odtikávají poslední vteřiny služby.
Když dva dělají totéž, výsledek zdaleka nemusí být vždy stejný. Ve sportu lze často slýchat tvrzení, že talent a fyzické předpoklady tvoří pouze základ úspěchu a všechno ostatní je o sebekázni a píli. Ano, lze s tím souhlasit, ale pouze do jisté míry. Když nemáte kvalitní základ, tak sebevětším tréninkovým úsilím stejně výraznějšího úspěchu nedosáhnete, i kdybyste se stavěli na hlavu. Nakonec nám nezbyde nic jiného než smířit se s faktem, že mistry světa se většina z nás nikdy nestane.
V období prázdnin se nám lehce rozvolnila covidová opatření pro cesty do zahraničí. To platí i pro Rakousko, a tak volba kam na cyklo dovču s rodinou, byla jasná. Objevování lokalit Korutan nás zavlálo na dvě místa.
Cizí města nejraději vnímám pomalým couráním se zvednutou hlavou a vychutnáváním atmosféry. Přesto mě jako rodilou Brňačku povídání běžce Zbyňka absolutně vtáhlo. Zastávky komentovaného běhu vedly totiž méně tradičními místy.
Ultra Trail du Mont Blanc je běžecký svátek všech milovníků dlouhých náročných tras v horách. Během něj startuje několik závodů různé náročnosti. Při jednom dnes v noci 25. srpna 2021 zemřel po pádu i český běžec.
„Je to už téměř 10 let, co jsem se s kamarádkou vydala na pěší pouť do Santiago de Compostela, aby se nadobro změnil můj pohled vůči vzdálenostem na mapách a já pochopila, že podobný způsob cestování je mi mnohem bližší,“ píše čtenářka. Nechte se svézt na vlně jejího dobrodružství a uvidíte, že na konci řádků budete v duchu balit na podobnou cestu.
Už je to nějakej pátek, kdy se jel poslední etapák MASIV a já měl možnost vydat se na něj se svým kámošem a ortopedem v jedné osobě. Doktor Pavel Cinegr už mě několikrát kuchnul a zachránil mě v několika krizových situacích, kdy jsem potřeboval rychlou pomoc. Naštěstí mu nemusím volat jenom v nouzi.