Inspirace

Filmový maraton, taneční maraton, „táhlo se to jako maraton“.  Maraton – to slovo už dávno nepatří jen a pouze běžcům. Navždy však bude s během spojené. Byl to údajně řecký posel Feidippidés, který koncem léta roku 490 př. n. l. přiběhl do Athén, aby zvěstoval vítězství řeckých vojsk v bitvě u Marathonu nad Peršany. A pak padl mrtev k zemi.

Tomáš Zahálka (*1978) patří mezi snadno zapamatovatelné běžce. Nejčastěji ho můžete spatřit bez bot a v sukni. Bez bot chodí a běhá proto, že je mu to příjemnější, kilty zase vyrábí jeho sestra Marta. Sečteno podtrženo –⁠ Tomáš je běžec, kterého si zkrátka všimnete. 

Lomnice 8. 7. 2023. Dohady ohledně důvodů, proč se poslední sedmá etapa jmenuje „Cimrmanova“, se nevedou. Jestli po její trase kolem Lomnice velikán někdy poběhával či ne, nelze totiž potvrdit ani vyvrátit. Jisté je, že historie legendárního Moravského UltraMaratonu spojuje její vznik i průběh s jiným jménem. Tím je prokazatelně zakladatel tohoto závodu, průkopník československého ultra a v minulosti běžec světového formátu Tomáš Rusek. Pamětníci s jistotou potvrzují, že to byl právě on, kdo přišel s originálním nápadem řešícím problém, aby všichni účastníci bez rozdílu výkonnosti stihli závěrečný raut. Čas startu etapy je tedy v časovém rozpětí, kdy se běžci na základě svých předchozích výsledků vydávají na trať tak, aby dobíhali do cíle přibližně ve stejné době, vychutnali si euforickou atmosféru v cíli a hlavně, aby nezmeškali slavnostní vyhlášení výsledků i zmiňovaný raut.

Lomnice 7. 7. 2023. Pamětní dřevěnou tarahumarskou kouli obdrží v sobotu každý, kdo  během sedmi dnů úspěšně dokončí etapový závod absolvováním sedmi maratonů. Bude se bojovat také o přední umístění v tomto prestižním závodě, který je považován za jeden z nejtěžších na území ČR. Předposlední etapa navýšila šance favoritů, ale rozhodnuto zdaleka není.

Lomnice 6.7.2023. Pátá etapa MUMu startovala z Olešnice na Moravě a tradičně patří mezi ty nejrychlejší. Startovní pole čítalo 112 běžců a běžkyň, z nich 110 úspěšně dorazilo do cíle v Lomnici. Zajímavé zápolení se odehrávalo mezi nejrychlejšími. Respekt patří nejstarším účastníkům, kteří zde předvádí snad neméně hodnotné výkony než špičkový ultramaratonci.

Lomnice 5. 7. 2023. Přestože 4. etapa MUMu startovala z nedalekého Tišnova, byla dlouhá 43 kilometrů stejně jako každý den. Pro závodníky představovala i pomyslný mezník, neboť polovina této etapy je současně polovinou celého sedmidenního etapového závodu. Předpověď počasí se naplnila, takže závěr etapy měl bez přehánění bouřlivý průběh. Do cíle ti nejrychlejší dobíhali za hustého deště.

V úterý se bojovalo v již třetí etapě Moravského Ultramaratonu. Vítězem se stal Martin Kopecký a Lenka Petrová. Několik běžců bohužel sešlo z cesty. Po loňském ročníku, kdy zápolil Dan Orálek se zraněním, se letos daří a organizátor a běžec v jedné osobě se také drží na předních pozicích.

Každý den čeká na běžce etapa v délce nejméně maratonu, která vede velmi členitým terénem (profil každé z etap zahrnuje v průměru 900 metrů stoupání). Závod je součástí poháru ČAU Ultracup 2023 a včera se vydali běžci na druhou etapu – svou trasou tu nejkrásnější.

Lomnice u Tišnova 2. 7. 2023. 31. ročník dnes již legendárního etapového závodu známého jako MUM (7 × 43 km) má za sebou úvodní etapu. Její trasu, standardně dlouhou 43 km se startem i cílem v Lomnici, mnozí označují za nejobtížnější. Vede hodně po asfaltu, lesem i polem, ale hlavně nahoru dolů výrazně kopcovitou krajinou.

Dalo by se říct, že Honza Drábek (*1980) je profesionálním otcem –⁠ má čtyři syny, přičemž nejmladší má teprve dva roky. Po narození posledního potomka se rozhodl spojit příjemné s užitečným a většinu svých výběhů absolvuje s juniorem v kočáře. Za dva roky společného běhání mají na kontě přes 3700 km, přičemž se rozhodně nejedná pouze o jednoduché cesty po rovném asfaltu. 

Cvik, který potrápí vaše hýždě, však zapojí i další svaly. V naší dvanácté výzvě budeme dělat variabilní výpady. Je na vás, zda si zvolíte zátěž vlastního těla, nebo k ní přidáte i nějaké to závaží v podobě činky či kettlebelu. 

Na Aleše Pietrulu (*1981) jsem narazila na Facebooku, kde se pochlubil výkonem svého syna –⁠ třináctiletý Jakub (*2009) vyhrál patnáctistovku na halovém mistrovství ČR v kategorii juniorů. Do kapsy tak strčil své o poznání starší kolegy a jeho táta –⁠ taktéž nadšený běžec –⁠ je na něj právem hrdý. Jak vést děti ke sportu, aby si jej neznechutily, jak se krmí vyhládlý triatlet ve vývinu a jak puberťáka motivovat, aby se sportem nepraštil?

Jsem přímým důkazem chronického nestíhače, protože pokud lítáte mezi několika pracemi, počítáte každou minutu, tak někam narvat trénink je občas nadlidský úkol. Je to pro mě stres a když jste navíc slaboučký na počty jako já, tak je to občas tragédie. Důkaz? Odcházím do práce, když je státní svátek, dobíhám tramvaj (správný rocker neběhá, natož aby zrychlil krok), pořád přepočítávám služby v práci, zapomínám, co jsem kde slíbil a slibuji věci, které jsem nikdy přece nemohl slíbit atd. Ale i přesto si alespoň hodinu na trénink najdu, byť to není tolik, kolik bych chtěl. O to víc si ho ale užívám. 

Zatímco většina předešlých výzev byla převážně o síle, v květnu si dáme trochu toho kardia. Tentokrát budeme potřebovat pomůcku, kterou má většina z nás doma ještě z dob dětství. Švihadlo je základní vybavení snad každého tělocvikáře a tedy i dětí. Jak vést správně pohyb osvětlila fyzioterapeutka Mgr. Hana Willmannová z Centra rehabilitační a sportovní péče.

Jako malý jsem byl pořád ponořený do časopisu Stadion a hltal v něm příběhy rubriky Giganti světového sportu, nebo S lvíčkem na prsou. Vystřihoval jsem všechny fotbalové týmy a bylo mi fuk, že jde třeba o albánskou ligu. Nebyl den, kdy bych nehrál ten nejzásadnější zápas historie a bylo mi fuk, zda s míčem, hokejkou, nebo raketou. Ve všem jsem byl nakonec průměrný, ale bylo mi to fuk, fantazie totiž byla víc než ctižádost.  Ale co když jsem měl pro nějaký sport fakt vlohy, jen jsme to doma nevěděli? Co když jsem mohl být atlet, nebo cyklista. Co když…