RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
BěháníBěžecké botyBěžecké oblečeníBěžecké vybaveníČelovkyVybavení

Klíčová výbava pro horské ultramaratony. Konkrétní seznam i rady, proč tyhle věci nesmí chybět

od Ondřej Pavlů 30. 6. 2022
autor Ondřej Pavlů

V dalším ze série článků o ultramaratonské přípravě se podíváme na výbavu, bez které se v horách neobejdete nebo která vám ten velmi dlouhý výlet ulehčí. Co si dát do běžecké KPZ? Jak vybrat čelovku? Jaký zvolit typ holí? Jak to všechno zabalit? Dneska budeme utrácet!

Evropské horské ultramaratony včele se stále více dominantní sérií UTMB závodů vyžadují poměrně dlouhý seznam povinné výbavy. A byť na to na jednu stranu trochu nadávám, protože kdo to má tahat, je to samozřejmě dobře. Hory jsou nepředvídatelné a určitě jste četli například o nedávné tragédii v Číně, kde po náhlé změně počasí zemřelo 21 běžců. Vedle povinné výbavy je tu pak doporučená výbava, která vám nemá zachránit krk, ale zpříjemnit a zefektivnit váš pohyb v horách. Pojďme se podívat na obojí.

Maškarní bál na trailu

Oblečení by vydalo na několik článků, proto se zaměříme jen na to hlavní. Ve výsledku každému vyhovuje něco trochu jiného, takže si to prostě musíte sami odladit během tréninku. 

  • Jestli je jedna věc, do které byste měli opravdu zainvestovat, tak je to pořádná bunda. Vyberte, lehkou, skladnou, nepromokavou (vodní sloupec min. 10 000 mm), prodyšnou (RET méně než 13) a s kapucí. V horách už mě párkrát zachránila. 
  • Pořiďte si odolné boty s gripem a stabilitou podle očekávané podložky (technický skyrace vs. běhatelné traily) a před závodem je trochu prošlápněte. Rozhodně nekupujte boty s Gore-Tex membránou, které jsou těžké a budou se vám v nich pařit nohy. V horách také zapomeňte na minimalistické boty. Jsou tam šutry, může být zima … a na mnoha alpských závodech vás s nimi ani nepustí na trasu. Malý „hack“ je v průběhu závodu včas trochu povolit tkaničky, abyste předešli puchýřům a odřeninám, z postupně otékajících chodidel. 
  • Krom nepromokavé bundy se mi osvědčila i lehoučká větrovka, kterou přes sebe hodíte na větrných hřebenech, abyste neprochladli. Tu si strkám do kapsy při jakémkoliv delším běhu v horách.
  • Rukávky jsou ideální na brzké ranní starty, než se zahřejete, nebo v chladnějších podmínkách, kdy na sebe ještě nechcete navlékat termo. Dají se použít i jako ochrana pokožky před slunečním zářením. Kombinace trika, rukávků, větrovky a bundy vám bude stačit skoro za všech podmínek. 
  • Buff šátek nosím omotaný kolem zápěstí a otírám si do něj obličej. V případě potřeby hezky nahradí čepici.

Co používám já? Čtvrtým rokem jsem ambasadorem značky Columbia a jejich trail runningovou kolekci mohu určitě doporučit. I u některé konkurence ale najdete kvalitní kousky.

Pořádná bunda vám zachrání zadek, když vás třeba v červnu na hřebenu ukrajinských Karpat zaskočí sněhová bouře. Foto: Ondřej Pavlů

Běžecká KPZ

Na závody a delší běhy v horách si do vesty dávám běžeckou variantu krabičky poslední záchrany, která by měla vyřešit většinu potenciálních problémů. V malém uzavíratelném sáčku mám:

  • alu folii,
  • kus toaleťáku,
  • trochu vazelíny,
  • puchýřovou náplast,
  • spínací špendlík,
  • dezinfekční čtvereček,
  • stahovací obinadlo,
  • tabletu na filtraci vody a
  • trochu hotovosti v místní měně.

Přizpůsobte si to vlastním potřebám. Hlavně tam ale nedávejte ibáče (tišící prostředek Ibalgin, pozn. red.). Ultramaratony samy o sobě strašně přetěžují ledviny, a to poslední, co chcete, je přikládat pod oheň a zvyšovat riziko jejich selhání.

Hodinková paralýza

Detailních rozborů, jaké běžecké hodinky (ne)vybrat, je plný internet. V češtině doporučuju gone4run, v angličtině DC Rainmaker. U nás najdete čerstvý test ultramaratonce Dana Orálka, který prověřil Garmin Epix Gen 2 právě ze strany baterie. Pro mě jsou ale klíčové čtyři věci. Výdrž, přesnost GPS, vizuální navigace a mobilní aplikace. Určitě nechcete během závodu řešit dobíjení hodinek. Za to chcete, aby na vás hodinky řvaly, když seběhnete z trasy. Ale jen když z ní fakt seběhnete. Tu trasu tam taky chcete jednoduše nahrát z mobilu. 

Dneska hodinky sledují úplně všechno. Po sto kilometrech ale budete mít problém s malou násobilkou, natož abyste na pěti různých obrazovkách hledali průměrnou tepovou frekvenci na předchozím kilometru. Vedle navigace a výškového profilu na závodech mám jen dva displeje. Ten hlavní mi ukazuje celkovou vzdálenost, nastoupané metry, naklesané metry, aktuální nadmořskou výšku, tempo a celkový čas. Ten druhý ukazuje čas dne, stav baterky a průměrné tempo.  Nic víc mě nezajímá.

Co používám já? Coros Vertix.

Coros Vertix. Narozdíl ode mě by na jedno nabití zvládly UTMB dvakrát. Foto: Ondřej Pavlů

Přídavný motor do kopce

Běžecké hole a jak s nimi běhat jsme nakousli už v minulém článku. Při jejich výběru vás bude zajímat váha, snadnost složení, pohodlnost úchopu a délka. Určitě doporučuji hole, které se rozkládají na tři díly “do zetka”, díky jejich skladnosti. Během závodu bude mnoho částí, kdy nebudou potřeba. Pak je lepší hole za běhu složit a dát do vesty nebo kompresního pásu. 

Když s holemi drtíte do kopce, chcete, aby vám padly do ruky. Ozkoušejte si proto pohodlnost rukojeti a poutka. Mně velmi vyhovují poutka fixně připevněná na rukou, která do holí během vteřiny nacvaknete. Hole rozložitelné do zetka budou mít fixní délku, takže dobře vyberte. Obecná poučka doporučuje délku odpovídající vaší výšce x 0.7. Já je osobně mám rád o něco kratší (186 cm výška, 125 cm hole), do kopce je s nimi člověk obratnější.

Co používám já? Leki Ultratrail FX.One Superlite, Leki Micro Trail Race (starší model, již se nevyrábí).

Když hole nepotřebujete, složte je a užijte si volné ruce. Foto: Ondřej Pavlů

Nebuď bludička

Blbá čelovka vám dokáže běh v noci pěkně znechutit. Vyzkoušeno za vás. Při jejím výběru je proto potřeba zvážit několik parametrů. Prvním je intenzita světla. Osobně mám rád na technických trailech 400 lumenů, na širších cestách kolem 200 lumenů. Druhým parametrem je výdrž. Pokud chcete běhat ultramaratony, chcete čelovku, která s požadovanou intenzitou světla vydrží minimálně jednu celou noc, ideálně bez nutnosti třikrát měnit baterky. Mnoho výrobců uvádí výdrž, ale reálně na jejím konci čelovka svítí na zlomku původní inteznity. Oficiální standardy jsou v tomto ohledu velmi benevolentní. 

Zvažte i barvu světla. Čím ostřejší bílý svit, typický pro LEDky, tím více se zkreslují terénní tvary a barvy. Ideálně chcete něco s teplotou kolem 5000K (denní světlo) a CRI přes 90 (čím blíže ke 100, tím věrněji se vykreslují barvy). Posledním klíčovým parametrem je váha a uchycení na hlavě. Osobně mám rád možnost vyvést akumulátor, který tvoří většinu váhy, kabelem do batohu. 

Čelovky, které zvládnou tohle, už budou mít pořešené i další věci, jako je patřičná voděodolnost, ochrana proti přehřívání nebo uživatelské rozhraní. Na dlouhé noční běhy již několik let používám čelovky od české firmy Lucifer. Jejich čelovky nejsou zrovna královny krásy a nejsou levné, ale jsou vyráběné a servisované v Čechách, mají bezkonkurenční parametry a jsou fakt spolehlivé.

Co používám já? Lucifer M5+ (už se nevyrábí, současný model je M6).

Špatná čelovka vám pohřbí závod. Její výběr nepodceňte. Foto: se svolením Piotr Oleszak

Oči máte na celý život, chraňte si je 

Poslední závod, který jsem odběhl bez slunečních brýli, bylo 145 kilometrů dlouhé TDS v Savojských Alpách. Počasí vyšlo, sluníčko svítilo, a mě pak ještě tři dny pálily oči. Pro ochranu očí, ať už před ostrým horským sluncem, nočním chladem, hmyzem nebo větvemi, běhejte se slunečními brýlemi. V posledních letech se do ultraběhání dostává trend masivních cyklistických brýlí, které jsou samozřejmě děsně hustý, jejich robustnost vám ale hlavně chrání oči ze všech stran. 

Brýle vám musí především dobře sedět. Určitě oceníte model, kde si můžete jednoduše měnit skla, zejména pokud nejste fanoušci fotochromatických skel, které přizpůsobují zatmavení intenzitě světla kolem vás. Na noční aktivity osobně preferuji obyčejné čiré sklo. 

Co používám já? 100% Hypercraft s HiPER sklem.

Brýle 100% Hypercraft. Běhá v nich Pau Capell. Jeho rychlost vám bohužel nedají, ale oči ochrání. Foto: Ondřej Pavlů

Jak to všechno zabalit

Pryč jsou časy neforemných batohů, trh je dnes plný kvalitních běžeckých vest. Velikost (objem v litrech), bych vybral podle plánovaných závodů. UTMB výbavu sbalíte do 7l vesty, závody vyžadující méně povinné výbavy sbalíte i do menší. Určitě berte vestu s náprsními kapsami na půllitrové soft flasky. Vaky na zádech jsou hrozně nepraktické. A čím víc různých kapsiček, tím víc adidas, protože chcete mít po ruce spoustu věcí. Telefon, gely, místo na odpadky, lehkou větrovku, vazelínu, oběti pro bohy hor, závěť…

Narvat všechno vybavení do běžecké vesty je docela tetris. Já balím jednotlivé věci do uzavíratelných sáčků, které za pár korun koupíte třeba v Ikea. Zmenšíte tím objem, ochráníte věci před potem a deštěm a lehce se k nim dostanete. Na dno vesty dáte věci, které nejspíš nebudete potřebovat (třeba nepromokavé kalhoty) navrch naopak to, pro co sáhnete určitě (gely, čelovka).

Co používám já? Columbia Montrail Trans Alps 7L Vest (100km+ horské závody a vícedenní horské přeběhy), CamelBak Ultra Pro Vest (kratší ultra závody).

Předstartovní kupičky jsou skvělý obsah na Instagram, ale také díky nim nic nezapomenete. Foto: Ondřej Pavlů

Zapomněl jsem na něco nebo máte své tipy a triky na výbavu? Dejte nám vědět v komentářích. V příštím článku rozebereme taktickou přípravu na závody. Jak si vytvořit závodní plán, jak efektivně procházet občerstvovačky, co si zkontrolovat měsíc, týden a večer před startem?

Seriál: Příprava na běžecký horský ultramaraton

30. 6. 2022 2 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

Nejtěžší etapový závod pořádaný na území Česka. Blíží se start MUMu a poběží i indiáni z knihy Born tu run

od Rungo 29. 6. 2022
autor Rungo

Běžecký etapový závod známý pod zkratkou MUM zahrnuje sedm maratonů v sedmi po sobě následujících dnech. Je to nejdelší a nejtěžší běžecký etapový závod pořádaný na území České republiky. Startovní listina je nadupaná. Je tu jedinečná příležitost setkat se se zahraničními běžci, i těmi z kmene Tarahumara.

Běžecké trasy vedou přírodou Drahanské vrchoviny a Českomoravské vysočiny vždy s cílem v Lomnici u Tišnova. Tam také ultraběžci nejen z celé České republiky, ale také z Německa, Slovenska, Švédska a Mexika, najdou zázemí po celý týden od neděle 3. července do soboty 4. července 2022. Starty jednotlivých etap proběhnou, vedle zmiňované Lomnice, z Boskovic, Blanska, Tišnova, Olešnice na Moravě a Bystřice pod Perštejnem. 

Každý den čeká na běžce etapa v délce nejméně maratonu, která vede velmi členitým terénem (profil každé z etap zahrnuje v průměru 900 metrů stoupání). Závod je současně mistrovstvím ČR v terénním etapovém ultramaratonu a součástí poháru ČAU Ultracup 2022.

Vedle absolvování celého závodu (kapacitní limit 100 je naplněn) je možné běžet i zkrácenou verzi nazvanou 3 ze 7, která zahrnuje absolvovaní tří etap nebo i jednotlivou etapu. 

Závod slaví třicátiny a výročí je příležitostí pro mimořádnou běžeckou oslavu. Vedle své letité tradice je MUM také jedinou akcí v Evropě, která má statut Memoriálu Caballa Blanca (Micah True – Caballo Blanco, známý z knih Zrozeni k běhu (Born to Run) a Ti, kteří utíkají pěšky).

Jeho život byl spojen s legendárními indiány kmene Tarahumara, kterým jsou připisovány téměř zázračné běžecké schopnosti. Někteří z organizátorů a skalních příznivců MUMu se při závodě v Mexiku měli možnost přesvědčit, že nejsou sice zázrační, ale výjimeční bez pochyb ano. A letos obdobnou příležitost nabízí i MUM, protože pozvání na Moravu přijali současně nejlepší indiánští běžci – sourozenci Talina a Antonio Ramirez. Jejich rodina je označována za poklad Sierra Tarahumara a je skutečnou reprezentací mimořádné kultury. Mají výjimečný vytrvalostní běžecký talent a ctí roli, kterou běh v komunitě Tarahumarů (Raramuri) má. Chtějí dál sdílet tradice a předávat význam, který má spojení běhu se Zemí i mezi lidmi navzájem.

Vedle náročné sportovní stránky je MUM příležitostí k setkání.  Každoročně se vrací velká část účastníků a shodují se, že útrapy na trati se rychle zapomenou, v cíli zůstane jen jedinečná atmosféra plná radosti z běhu, krásy krajiny a přátelství…

Na startovní listině opět nechybí nedostižná dvaaosmdesátiletá světová královna ultra Sigrid Eichner (D). Tato úžasná osobnost vytrvalostního běhu má na svém kontě bezmála 2 300 úspěšných startů na maratonech a ultramaratonech po celém světě. Na planetě není jiná žena, která by uběhla víc.  

Starty jednotlivých etap:

  • 3. 7. Lomnice u Tišnova (u ZŠ) 14:00 
  • 4. 7. Boskovice (náměstí) 14:00 a 15:00
  • 5. 7. Blansko (sportovní ostrov Ludvíka Daňka) 14:00 a 15:00 
  • 6. 7. Tišnov (náměstí) 14:00 a 15:00
  • 7. 7. Olešnice na Moravě (sokolovna) 14:00 a 15:00 
  • 8. 7.  Bystřice pod Perštejnem (náměstí) 14:00 a 15:00 
  • 9. 7.  Lomnice (ZŠ) intervalově (7:00 -11:00)  

Autor textu: Milan Daněk

Recenze: možná to budou Trabuco? Pokud hledáte univerzální běžecké boty do terénu, vzpomeňte si na ně
29. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
SporttesteryVybavení

Zdravý spánek: Jak má vypadat a pomůžou nám k němu chytré hodinky?

od Rungo 29. 6. 2022
autor Rungo

ADVERTORIAL Kvalitní spánek znamená lepší probouzení, více energie a také rychlejší regeneraci po tělesné nebo duševní aktivitě. Jak získat maximum informací o svém spánku z chytrých hodinek, jak zlepšit spánkové návyky a jak přizpůsobit trénink, pokud jsme se nevypsali „dorůžova“? Odpovědi přinášíme v následujícím článku.

Jak má vypadat zdravý spánek?

Kvalitní spánek přináší optimální proces regenerace organismu (nejen) po sportu, ale také třeba po náročném dni v práci. Kvalitní regenerace pak znamená dostatek energie pro další den. Někteří mají to štěstí, že usnou i ve stoje, po cvičení, nebo po hodinovém zírání do monitoru, jiní musí svou spánkovou hygienu hlídat. Obecně ale platí, že pravidelný režim zlepšuje spánkové návyky a kvalitu odpočinku. Pokud budeme tedy každý den chodit spát a vstávat plus mínus ve stejnou dobu, mělo by to mít pozitivní vliv na rytmus našeho spánku. 

Nekvalitní spánek může i za zhoršenou imunitu

Nekvalitní spánek, ať už zaviněný vlastní vinou (ponocováním, večerním popíjením nebo časově nepravidelným zaměstnáním na směny) může mít negativní vliv na naši energii, náladu, ale dlouhodobě zvyšuje i riziko depresí nebo dokonce cukrovky. Únava organismu, způsobená nedostatkem spánku má často vliv i na obranyschopnost organismu – několik „proflámovaných“ nocí může imunitu zaneprázdnit natolik, že pak snadněji uvolní cestu virům a bakteriím, což se může projevit třeba nachlazením nebo chřipkou. Kvalitní spánek naopak imunitu podporuje.

Stačí čtyři hodiny spánku?

Občas slýcháme, že některým lidem stačí spát čtyři hodiny, a že meta osmi hodin je mýtus. Jak se to vezme. Zatímco kojenci naspí klidně až 17 hodin denně, pro teenagery je ideální délka spánku 8 – 10 hodin a pro dospělé 7 – 9 hodin. Delší spánek může mít negativní dopady (paradoxně včetně únavy), stejně jako spánek výrazně kratší. Průměrná délka spánku je ale u lidí, žijících v tradičních společenstvích s minimálním vlivem civilizace kolem 6,5 hodiny. Velkou roli hraje i naše individuální „nastavení“. Spát pravidelně po kratší dobu než 6 hodin ale odborníci považují za nezdravé.  

Spánkové návyky: Tipy, jak zlepšit spánek

Pokud není váš spánek ideální, možná si za to (ač nevědomky) trošku můžete sami. Máte pravidelnou spánkovou rutinu? Je váš spánek dostatečně dlouhý? Mnohdy to nestačí – podívejte se, co ještě můžete pro zdravý spánek udělat:

Chytré hodinky a monitoring spánku. Foto: Marek Odstrčilík
Chytré hodinky a monitoring spánku. Foto: Marek Odstrčilík
Monitoring spánku na zařízení Garmin. Foto: Marek Odstrčilík
Monitoring spánku na zařízení Garmin. Foto: Marek Odstrčilík
Monitoring spánku na zařízení Garmin. Foto: Marek Odstrčilík
Monitoring spánku na zařízení Garmin. Foto: Marek Odstrčilík
Monitoring spánku na zařízení Garmin. Foto: Marek Odstrčilík
Monitoring spánku na zařízení Garmin. Foto: Marek Odstrčilík
Monitoring spánku na zařízení Garmin. Foto: Marek Odstrčilík
Monitoring spánku na zařízení Garmin. Foto: Marek Odstrčilík
  • Před usnutím se aspoň hodinu nedívejte do monitoru počítače nebo mobilu. Modré světlo, které monitory vyzařují, aktivizuje organismus a tím pádem zhoršuje schopnost usnout.
  • Pokud se do monitoru dívat musíte, nastavte si na něm alespoň noční černobílý režim a použijte brýle se skly, filtrujícími modré záření.
  • Aktivujte melatonin. Hormon, který spouští proces usínání, se aktivuje ve tmě. Už před usnutím ztlumte světlo, do lampy u postele nainstalujte žárovku s teplým světlem a na noc zatáhněte závěsy.
  • Usínejte a vstávejte co nejpravidelněji. Každodenní rutina a pravidelné návyky zlepšují kvalitu a délku spánku a správnou funkci „biologických hodin“. Ani o víkendu se tedy nedoporučuje vyspávat příliš „nad limit“.

Jak nejvíce zlepšit svůj spánek? Co všechno umí chytré hodinky při monitoringu spánku? Jak vybrat sportovní hodinky? Dozvíte se na blogu Alza.cz, pro kterou RUNGO.cz občas píše nezávislé články.

29. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Tyhle hodinky jsou „Epixké“. Ultramaratonec podrobil kritickému zkoumání baterii modelu od Garminu

od Dan Orálek 28. 6. 2022
autor Dan Orálek

Vydrží Garmin Epix Gen 2 Spartathlon? To je jedna z otázek, které zajímaly ultramaratonce Dana Orálka. Test je tedy primárně zaměřen na spotřebu baterie, ale i funkce, které jsou k tréninku a závodu nejnutnější.

Příležitost otestovat nové Gaminy Epix Gen 2 z pohledu ultramaratonce jsem jednoznačně uvítal. Jednak si rád hraju a také Garminy používám už víc než deset let od verze Forerunner 310, která byla sice velmi dobrá, ale třeba na Spartathlon (běžecký závod o délce 246 kilometrů, pozn. red.) nepoužitelná, protože vydržela fungovat maximálně asi 14 hodin. Řešení jsem sice viděl, u Maďarky Sylvie Lubicz, ale mít na ruce dvoje hodinky fakt není ideální řešení. S délkou výdrže jsem byl spokojen až u modelu Forerunner 945 (dále jen FR 945), který vydržel skoro 30 hodin, ale opravdu s odřenýma ušima nebo vlastně odřeným řemínkem.

K testu jsem dostal Epix Gen 2 Pro Sapphire – tedy tu luxusnější verzi, která kromě safírového sklíčka a titanového pouzdra disponuje také příjmem vícepásmové GPS. Samozřejmě to hlavní, co je vidět, když hodinky poprvé spustíte, je naprosto úžasný displej, který bude pro většinu případných zájemců tím hlavním lákadlem. Ovšem i další vlastnosti nejsou k zahození a funkčnost je srovnatelná s vlajkovou lodí v podobě modelů Fénix. Podrobných recenzí na Epix už bylo napsáno celkem dost (jedna naše je tady, srovnání s modelem Fénix 7 najdete tady), takže dále se budu zabývat především vlastnostmi, které jsou pro mě důležité z hlediska ultraběžce, a také na případné rozdíly vzhledem k modelu FR 945, který aktuálně vlastním. 

Garmin Epix Gen 2 a ultramaratonec

Co mě jako ultramaratonce zajímá? Tak především výdrž, kterou jsem otestoval i ve dvou závodech. Potom takové ty standardní funkce, jako je měření vzdálenosti, tepová frekvence (TF) a některé tréninkové metriky. No a čas od času se mi hodí také navigace a mapa. 

Samozřejmě na prvním místě je potřeba pochválit Amoled displej. Je to značný rozdíl oproti tomu, co znám na FR 945 a není to jen tím, že se transreflexní displej zaměnil za amoled, který má úplně jiný princip, protože každý pixel vlastně svítí. Také těch bodů je skoro čtyřikrát více a dokážou zobrazit řádově mnohem více barev. Všechno je mnohem barevnější, hezčí a také lépe čitelné.

Vůbec nejvíce se to pozná na zobrazení map, na kterých vidíte naráz mnohem více informací, a přesto jsou čitelnější než u FR 945. Pochopitelně se za to platí – jednak cenou hodinek a také vyšší spotřebou energie. Kvůli energii si při používání můžete volit stále zapnutý displej nebo vypnutý, který se zobrazí při gestu, stisku tlačítka nebo dotyku obrazovky. Zapnutý displej venku na slunečním světle také skoro nevidíte, protože má velmi ztlumené svícení a opět se rozsvítí při nějaké akci. Nevýhodou vypnutého displeje je, že chvilku trvá, než se zapne a někdy, když se vypne dříve, než stihnete přečíst informace, tak ho znovu musíte zapnout, a to není úplně příjemné a pohodlné.

Trochu jsem měl strach z hmotnosti hodinek, protože jsem měl krátkou zkušenost z Fénixem ve verzi 3, kdy mi hodinky přišly dost těžké a plastový Forerunner byl naprosto jiná váhová kategorie, alespoň na ruce. Úplně zbytečně, protože váha Epixu je tak akorát, přestože je samozřejmě o trochu těžší (70g Epix oproti 50g FR 945) než plastová 945, ale nemám pocit, že kulhám na levou ruku.

Výdrž hodinek, která je deklarovaná v rámci specifikace Epixu se mi zdála dostatečná. Pro mě je ale velmi důležitá. Moje zkušenost, že slibovaná výdrž FR 945 je 36 hodin při GPS záznamu a realita byla sotva 30 hodin, mě vedla k rozhodnutí ji trochu otestovat. Výborná funkce, související s výdrží, která ve FR 945 nebyla, je volba Režimu napájení. Zároveň se vám před spuštěním aktivity zobrazí nejenom procentuální stav baterie, ale také kolik hodin vám vydrží hodinky v rámci dané aktivity. To bude samozřejmě ještě ovlivněno nastavením displeje, a také jestli používáte mapy a navigaci. Nicméně je to funkce, která se opravdu hodí, protože hned vidíte, jak dlouho můžete běžet. Tedy s fungujícími hodinkami, protože jinak váš běh asi závisí na úplně jiných věcech, než je stav baterie. Navíc ve chvíli, kdy vidíte, že baterie už bude docházet, můžete zvolit režim, který baterii bude šetřit a vaše měření bude zachráněno. Pochopitelně, že na výdrž bude mít také vliv, jestli máte povolené upozornění, a také jak často na hodinky budete koukat. Pokud si pustíte metronom, tak zkrátíte dobu použití asi také výrazně, a to nemluvím o přehrávání hudby, kdy si časy můžete rovnou podělit asi tak číslem tři. 

Vyběhnu, i když mám plný diář, doma pak sprintuji. Poznáváte se v tom?

Které funkce Garmin Epix Gen 2 využívám?

V rámci běžného použití i v rámci závodů existují funkce, které jsou za mě naprosto základní a chci je mít k dispozici. Nejjednodušší funkcí, ale důležitou, která je vždy na první obrazovce, je pochopitelně měření času. Ano, opravdu byla doba, a je to více jak 30 let, kdy jsem neměl hodinky a čas jsem neměřil na mobilu, protože mobily ještě nebyly ani v mých oblíbených sci-fi. Čas jsem si změřil tak, že jsem vybíhal u veřejných hodin a při návratu jsem zjistil, jak dlouho jsem běžel s vysokou přesností na celé minuty. 

Druhou funkcí, na kterou jsem si zvykl za posledních 12 let, je měření vzdálenosti. Dříve, pokud člověk neběžel na dráze, byla vzdálenost téměř vždy pouhým odhadem. Za těch 12 let prošlo měření vývojem, kdy stále dochází ke zpřesnění, které bylo k dokonalosti dovedeno v posledních modelech Garminu, kdy umí multipasmové měření a přesnost je téměř na metr. Další funkcí, která souvisí se GPS, je měření stoupání a klesání. Díky integrovanému tlakoměru je dnes toto měření opět velice přesné a pochopitelně si můžete zobrazit celou řadu parametrů včetně rychlosti stoupání.

Měření tepu (TF) je velmi důležitá funkce, zvláště pokud ji sledujete dlouhodobě, protože vám dává informaci o aktuální zátěži a také vaší kondici. Měření TF na hodinkách jsem poprvé vyzkoušel někdy v roce 1988 v rámci testů pro středisko vrcholové sportu na tehdy jediné značce, která ji uměla měřit, což byl Polar. Bylo to samozřejmě pomocí pásu a ten používám dodnes. Má to dva důvody, za prvé přesnost, za druhé měřicí pás dnes poskytuje celou řadu dalších metrik ohledně vašeho běhu.

Poté, co jsem si před třemi roky poranil koleno, je zvláště informace o tom, jak zatěžuji levou a pravou nohu, pro mě dost důležitá. Co se týká měření TF na ruce hodinkami, tak ve FR 945 mi to při běhu dělalo často docela velké chyby. Zde musím konstatovat, že kvalita měření na zápěstí se u Epixu dost vylepšila a už i pro mě je použitelná. Přesto zůstávám u pásu.

Navigace a mapy jsou pro mě skvělé funkce, které mají ovšem limit právě v tom, že to žere celkem hodně energie, a tak je možné je použít jen pro běhy a závody kolem 10 až 12 hodin. Ale pro objevování nových tras, zvláště v neznámém prostředí, je navigace naprosto skvělá.

V rámci tréninku, závodů i denního nošení, používám ještě celou řadu metrik a ukazatelů, ale v principu jsou už jen pro informaci nebo zábavu. Příkladem mohou být metriky běhu nebo nově výdrž (stamina). Po doběhu sleduji VO2 max, stav tréninku, nebo i body battery nebo přizpůsobení teplotě. Všechno spíše orientačně, než aby mi to měnilo tréninkový plán.

HUAWEI WATCH GT Runner: proklepli jsme novinku pro běžce po softwarové stránce

Nastavení obrazovek pro běh

Obrazovky

  1. TF, vzdálenost, čas, aktuální tempo.
  2. TF, vzdálenost akt. kola, čas akt. kola, tempo akt. kola.
  3. Výdrž (stamina).
  4. Čas posledního kola, celkové stoupání, prům. tempo, prům. TF, délka provozu na baterii, nadmořská výška.
  5. Graf stoupání.
  6. Mapa, čas, vzdálenost.
  7. Čas (kolik je hodin), východ slunce, západ slunce.

Standardně mám nastaven Auto Lap, čili automatické měření kola na jeden kilometr. To mi umožňuje průběžně sledovat tempo na kilometr. Je to daleko zajímavější než okamžité tempo, protože se tak vyrovnávají rozdíly tempa kvůli terénu a okolním podmínkám.

Režim napájení pro běžné tréninky mám nastaven Normální + trvale zapnutý displej, protože je zde zapnuto multipásmové měření a v tréninku neběhám více jak tři až čtyři hodiny.

Spotřeba baterie Garmin Epix Gen 2

DatumPower
Mode
Displej ONStart %Konec %Spot. %ČasVzd. (km)Spotřeba
 %/h
Teoreticky výdrž hodin při plné bateriiPozn
10.5.2022NormalAno867791:21:1115,466,65                   15 
11.5.2022NormalAno 736581:10:2015,846,82                        15 Workout: 2×4 km
12.5.2022NormalAno1009550:53:2010,625,63                       18 
14.5.2022UltradaoAno8773146:47:4482,702,06                        49 Závod Borák
21.5.2022NormalAno564791:23:1815,026,48                        15 
22.5.2022Normal + mapaAno6542231:39:0217,3113,93                          7 Mapa trvale na obrazovce
23.5.2022NormalAno1009281:11:2816,136,72                        15 Workout: 2×4 km
24.5.2022UltradaoAno888351:45:1820,112,85                        35 
4.6.2022NormalNe3625111:46:0221,356,22                        16 Volný běh
5.6.2022Normal + navigaceNe9880181:43:4818,5210,40                        10 
11.6.2022UltradaoNe7565105:15:1464,601,90                       53 Závod LesemPolem Veselice

V žádném z testovacích měření jsem nepoužíval hudbu. Měl jsem stále zapnuté upozornění na uběhnutý kilometr (nebo úsek) ve formě pípnutí a vibrace – při vypnutí možnost ušetřit energii.

Režim Normal: multipásmové GPS, zapnuto BT, měřící pás pro TF

Režim Ultradao (můj): standardní GPS, vypnuto BT, měřící pas pro TF

Recenze Garmin Epix Gen 2, jsou vhodné na ultramaraton?

Hodinky Epix Gen 2 jsou skvělým pomocníkem běžce a ultraběžce. Oproti FR 945 jsou hlavním vylepšením HW displej, GPS a výdrž, která i přes náročnější HW je při správném použití dostatečná i pro celý Spartathlon. 

Nové funkce, jako je Výdrž (Stamina), napájecí profily a vylepšení metrik a některé nové metriky včetně Snímku zdravotního stavu, jsou výborné a dobře použitelné. 

Možnost nastavit všechny parametry sportovního profilu a dalších vlastností v programu Garmin Connect ve vašem mobilním telefonu je velmi pohodlná a příjemná.

Jediným negativem, které na hodinkách nacházím, je pro mě cena. Každý musí zvážit, jestli investice to tohoto krásného kousku stojí za to.

Recenze: Garmin dokázal rozbouřit emoce novinkou. Epix 2 dominují displejem
28. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceTrénink

Čtenáři Rungo – vyzývám vás! Hecnete to se mnou?

od Adéla Ptašková 26. 6. 2022
autor Adéla Ptašková

Maminkám na mateřské pomohou udržet kondici a být součástí komunity, těm, kteří pravidelně běhají a sportují kondici zvednou. Začínají Rungovýzvy v novém a s Adélou. Seznamte se, začínáme s prázdninami.

Ahoj. Jmenuji se Adéla, jsem součástí redakce RUNGO.cz a dříve byl sport (a běh obzvláště) mým ani ne tak koníčkem, jako spíš posedlostí. Pak ale přišel na svět náš malý trýznitel, který už rok a půl dělá vše proto, aby mi běhat i jakkoliv jinak sportovat znemožnil. Zatímco předtím jsem dokázala nesportovat maximálně dva dny v roce (vážně, Garmin a Strava to potvrdí), najednou se mi dny bez pohybu začaly hromadit. Kdo má malé dítě, ví, že na nějaký strukturovaný trénink většinou čas není. Na druhou stranu, člověk je celý den doma a byl by v tom čert, aby se mu za tu dobu nepodařilo udělat alespoň nějaké cviky. Tak nějak se zrodil nápad na Rungo výzvu.

O co jde?

Protože mě dny bez pohybu děsily a nebavily, ale zároveň pro mě bylo nereálně si pravidelně najít čas na nějakou sportovní aktivitu, vymyslela jsem si sama pro sebe hru – každý měsíc budu dělat denně určitý počet opakování nějakého jednoduchého cviku. Takže i v těžkých dnech, kdy jsem neměla čas téměř na nic, jsem ulehala do postele s pocitem, že jsem alespoň něco málo pro své tělo a psychiku udělala. Pár dřepů, kliků či přeskoků přes švihadlo zvládne během dne udělat naprosto každý, omluvenky nejsou na místě. Máš dítě? Zvládneš! Máš svůj tréninkový plán? Žádný problém, výzva ti zas tak moc času nezabere a bude to příjemné osvěžení tréninkové rutiny. Zkrátka a dobře, zapojit se může každý.

Hecni to

Abychom si to ještě ozvláštnili, kromě Rungo výzvy vyhlásím na každý měsíc taky Rungo hec. Půjde o takový můj osobní úkol na jeden den, který můžete splnit kdykoliv během měsíce. Bude z oblasti výživy, sportu i každodenního života. Něco, co bude těžší splnit, ale o to větší radost a pocit zadostiučinění pak budeme mít. A jeden den v měsíci se snad hecnout dokážeme, ne?!

Více lidí = větší motivace

Předpokládám, že všichni budeme vítat nový den s nadšením a výzvu plnit s úsměvem na rtech. Měsíc je ale dlouhý a mohlo by se stát, že motivace někdy trochu opadne (nepravděpodobné, ale co kdyby…). Pro tyto momenty je třeba navzájem se pošťouchnout. Sdílejme proto naše úspěchy na sociálních sítích, diskutujme o nich a motivujme se. Protože každý den se počítá! #rungovyzva #rungohec

Zapoj své kamarády, řekni jim o RUNGO.cz!

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

26. 6. 2022 2 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaInspiraceTrénink

Krajina z filmu Brimstone. Rakousko hned za hranicemi ze sedla biku jak ho neznáte

od Rungo 25. 6. 2022
autor Rungo

Jednou odpoledne mi takhle zvoní telefon s cizí předvolbou. Zvednu se slovy „Hi…,” a na druhé straně slyším: „Nazdar Gaspi, ty wl, jak se máš? A nechtěl bys přijet k nám do Rakouska?” A byla to pak jízda.

Na druhé straně byl kámoš Mates. Znám ho jako snowboardistu a surfaře, který jako mnoho jiných adrenalinových sportovců propadl kouzlu horského kola. Zakotvil v turistickém centru pod Zugspitze, kde se stará nejen o mediální chod tohoto regionu. Začal více bikovat a rozhodl se mi ukázat nejen místní traily, ale i spoustu dalších věcí.

„OK, tak já tedy přijedu,” zněla moje odpověď s tím, že to možná vyšumí, ale nevyšumělo. Hned další týden beru fotografa Miloše, skáčem do Sprintera a letíme směr Tiroler Zugspitz Arena. Najednou prd a jsme tam. Jen jsme překročili německé hranice a po pár kilácích jsme na místě. Pro mě asi nejbližší Rakousko s tím, že se s Německem dělí o jednu horu… Jojo je to tak. 

Tyrolská Zugspitz Arena leží přímo na úpatí nejvyšší hory Německa Zugspitze (2962 m) a je zároveň nejvyšším vrcholem masivu Wetterstein. Hranice mezi Německem a Rakouskem prochází přímo přes horský hřeben. První lanovka na vrchol Tyrolská Zugspitzbahn byla postavena roku 1926. Dnes se lanovkou za deset minut dostanete na neskutečné vrcholové výhledy, kdy je za jasného počasí vidět až nejvyšší vrchol Rakouska Grossglockner, nejvyšší vrchol Východních Alp Piz Bernina nebo Mnichov. O samotné hoře se dost dozvíte v zážitkovém muzeu Faszination Zugspitze, ale nás lákaly především místní traily a hlavně proslulé jezero Blindsee.

Blindsee Trail

Patří k nejlepším čtyřem trailům v Tyrolsku. Startuje se z Lermoosu lanovkou Grubigsteinbahn na vrchol hory Grubigstein. Nahoře najdete klasické rakouské občerstvení v Grubighütte, kde si můžete dát něco za žebro před tím, než vyrazíte po propojovacím trailu Grubigalm k začátku Blindsee trailu. Lehké stoupání na začátku trailu neodradilo ani fotografa Miloše s dvacetikilovým batohem na zádech, protože věděl, že před ním je čtyřkilometrový sjezd s neskutečnými panoramatickými výhledy. Tady jsem se přestal soustředit na trail, když mi v zorném poli začal problikávat sytě modrý maják v podobě nejmodřejší modré, kterou jsem kdy viděl. Blindsee je jedno z nejprůzračnějších jezer v Rakousku s až 30metrovou viditelností. Tady by i Vinnetou záviděl. Trail nás dovedl k samotnému jezeru. Já už to někde viděl, prolétlo mi hlavou. V tu chvíli Mates prohlásil… tady se natáčel i film Brimstone. Hustý. Šli jsme si skočit ze skály a hned po oschnutí jsme vyrazili šotolinou a následně asfaltem zpět do Lermoosu. Kdo si myslí že ví jak vypadá modrá, tak nebyl na Blindsee.

Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek

Barbara Steig

Další vyhlášený trail začíná klasicky… lanovkou Marienbergbahn z Biberwieru na Marienberg. Na tu určitě nezapomenu díky průtrži a ceďáku, který nás na ní zastihl. Přál jsem si, ať už jsme nahoře. Kapky byly jak obrovské jehly v rostoucím větru a já si myslel, že při výstupu z lana budu mít už z ksichtu fašírku. Před námi byla super záchrana ve štýlu – restaurace s názvem Sunnalm. Tady si někdo s dřevěným interiérem hodně pohrál. Mraky jsou pryč a my naskakujeme na kola směrem dolů lehce technickým trailem. Spousta zatáček v lese se střídá s otevřeným prostorem a kamením. Marienberg byla dříve těžařská hora plná štol, kde se těžila železná ruda a kde jsou i dnes následky těžby patrné. Takže příště budeme víc koukat i kolem sebe.

Lichte Trail

Z parkoviště Bichlbachu kombi-lanovkou Almkopfbahn. Tady je to na začátku takový kočkopes, no prostě mixem trailů a pěších cest padáme a dostáváme se lehce zmateni k začátku hlavního trailu. Tohle už je pro otrlé. Místy dost divočina v lese s kořeny, že i Miloše jeho kolo několikrát obíhá. My se s Matesem řehtáme, ale taky na nás dojde. Tady se staví od spoda. Ve spodní části je pár klopenek a skoků bez dopadu. Kdo by chtěl s kolem zažít přírodu na vlastní kůži, tak je to právě tady.

To je tak nástřel trailů, které na nás zanechaly největší dojem. Zugspitz Arena jich ale nabízí mnohem víc. Podle mapy tady na bikery čeká víc jak 100 trailů a cest. Nejvíce jich naleznete v okolí obcí Biberwier a Lermoos, kde je i Pumptrack a Skill Area. Jsou zde specializované bikehotely, půjčovny i s průvodci. Ne nadarmo je Tiroler Zugspitz Arena certifikovaným členem Mountain Bike Holidays.

Takže pro výletníky základní shrnutí: v Tiroler Zugspitz Arena na úpatí Zugspitze najdou rekreanti letní dovolenou, kterou hledají. Jsou tu panoramy s horskými masivy Alp, které každého uchvátí. Tyrolská Zugspitz Arena je mnohostranná, pestrá a plná protikladů. Nenabízí však jen sport, adrenalin a akce pro aktivní rekreanty. Na tyrolské straně masivu Zugspitze čeká na návštěvníky i odpočinek, klid a příjemná turistika. Region, rozdělený na sportovnější a více pulzující část s obcemi Ehrwald, Lermoos a Biberwier a na přirozenější a spíše mírnější část s Berwangem, Bichlbachem, Heiterwangem am See a Namlosem, nabízí rozmanitou letní nabídku. Výšlap nebo výjezd lanovkou na nejvyšší horu Německa, jízda na kole na single trailech pro adrenalinové nadšence nebo koupání v průzračném horském jezeře jsou jen několika aktivitami, jimž se lze v létě věnovat v Tyrolské Zugspitz Areně.

Autor textu: Richard Gasperotti

25. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
sluchátka v akci
BěháníSluchátkaVybavení

Běžecké boty od nich zná každý, ale jak hraje adidas? Recenze adidas Z.N.E. 01

od Karel Holub 24. 6. 2022
autor Karel Holub

Svoje příznivce si najde. Sportovní sluchátka adidas Z.N.E. 01 odolají sportovní zátěži, potu i dešti, přináší však kompromisy. Otestovali jsme je při běhu.

Sluchátka adidas Z.N.E. 01 jsou bezdrátové pecky s integrovaným mikrofonem, takže vás nebude omezovat žádný zamotaný kabel a můžete je využít i pro telefonování. Sluchátka mají docela velkou hlavní část a bohužel nenabízejí žádnou možnost úpravy velikosti nebo tvaru, takže pokud vám nesednou, nemáte možnost jejich usazení v uchu výrazně změnit. U sluchátek tohoto typu bývá běžné, že v balení najdete několik sad gumových nebo silikonových nástavců, které vám umožní dokonalé usazení v uchu, ale nic takového u adidas Z.N.E. 01 není. Osobně jsem s tím neměl zásadní problém, ale v náročnějších situacích bych ocenil těsnější usazení.

Na adidas Z.N.E. 01 určitě zaujme jejich váha. Jsou velmi lehká a po chvíli zapomínám, že je mám v uších. Díky své nízké hmotnosti nemají tendenci reagovat na prudší pohyby hlavy a vypadávat. Stonek sluchátek má lehce texturovaný povrch a neklouže ani v mokrých prstech. Na jednom ze sluchátek je lehce embosované klasické logo adidas s nezaměnitelnými třemi proužky.

Hlava je kryta silikonovým návlekem, který je příjemný na dotek a pomáhá držet sluchátka v uchu. Celá konstrukce je dobře utěsněná pro vlhku a poskytuje možnost fungovat v náročných podmínkách tvrdého tréninku, potu, deště a občasné studené sprchy, která běžce může potkat. Na plavání v bazénu to samozřejmě není, ale určitě se nemusíte bát, že by se adidas Z.N.E. 01 utopily v slzách a potu.

Ovládání bezdrátových sluchátek

Ovládání adidas Z.N.E. 01 je opravdu jednoduché. Na obou sluchátkách máte možnost tří stejných povelů – play/stop, další skladba, předchozí skladba. Povely dáváte prostým dotykem na horní část sluchátka, nemusíte nic mačkat nebo hledat tlačítko. Obdobně můžete přijmout hovor. Na ovládání si zvyknete velmi rychle a funguje spolehlivě.

Má ale několik nevýhod, které vám budou znepříjemňovat život. Na sluchátkách nelze regulovat hlasitost. Musíte tak vždycky sáhnout po telefonu nebo hodinkách. A druhým nedostatkem je samovolné zapínání a vypínání přehrávání ve chvíli, kdy se snažíte sluchátka správně usadit do ucha. Tuhle akci nemáte v podstatě možnost provést bez kontaktu s dotykovým ovládáním a než sluchátka usadíte do uší, zapnete a vypnete přehrávání několikrát.

Posloucháte audioknihy nebo podcasty? Zvuk vás potěší

Zvuk je pro sluchátka samozřejmě zásadní parametr a tady bohužel adidas Z.N.E. 01 úplně nenadchne. Hlasitost je velmi dobrá a sluchátka dokážou poslat do hlavy i více hluku, než budete potřebovat. Dobré je i podání basové linky a hlubších tónů obecně. Zbytek zvukového spektra je spíš nevýrazný a plochý. Adidas Z.N.E. 01 rozhodně nejsou určená pro detailní, kritický poslech náročných hudebních žánrů, takže uživatel tak nějak očekává, že zvuk bude spíš kompromisní a tohle očekávání bohužel sluchátka nedokázala překonat. Zvuk ladila firma Zound, která stojí mimo jiné za zvukem legendárních Marshall a dalších, ale u adidas Z.N.E. 01 je zvuk opravdu spíš z kategorie „nenadchne, neurazí“.

Jeden z žánrů, kde sluchátka opravdu dobře slouží, je mluvené slovo. Pokud tedy při běhu nebo cvičení posloucháte knihy a podcasty, oceníte jejich jasný a srozumitelný přednes s dobrým odlišením detailů. U elektronické hudby můžete mít trochu problém s usazením sluchátek v uších tak, aby byly basy opravdu hutné a dobře definované. Hlavně při delší aktivitě mají sluchátka tendenci lehce se uvolnit a tím hůře přenáší basy. Rock, metal, punk a jiné hutnější žánry sluchátka přehrají slušně a nahlas, ale pokud máte svoje kapely a playlisty naposlouchané do detailu, bude vám pořád něco chybět.

Přednes je zkrátka plochý, bez výrazného rozlišení jednotlivých nástrojů a linek a celkový dojem je spíš klasická „zvuková stěna“ než poutavý přednes s množstvím detailů. Základní model adidas Z.N.E. 01 nemá aktivní potlačení okolního hluku a podle toho, jak se vám podaří sluchátka usadit do uší, bude prosakovat okolí do hudby, kterou posloucháte.

adias Z. N. E. 01. Foto: Karel Holub
adias Z. N. E. 01. Foto: Karel Holub
sluchátka v akci
adias Z. N. E. 01. Foto: Karel Holub

Baterie a krabička, ty vás potěší

Baterie má dostatečnou kapacitu, která vám bude stačit na většinu aktivit. Sluchátka vydrží až pět hodin na jedno nabití a dalších 20 hodin si dokážou dobít z přiloženého pouzdra, které má ve spodní části standardní USB-C konektor. Na krabičce také najdete LED kontrolku, která se při otevření rozsvítí a její barva signalizuje, kolik kapacity zbývá. Jasně zelená, zeleno-oranžová, červená – to jsou úrovně nabití baterie ukryté v pouzdru a jejich význam je, myslím, úplně jasný. Nabíjení je docela rychlé a z nuly na plnou kapacitu se dostanete během hodiny. Když vám dojde baterie v samotných sluchátkách, stačí pár minut v krabičce a můžete poslouchat další hodinku.

Samotná krabička je hezky vyvedená a její povrch je podobně texturovaný jako tělo sluchátek. To je příjemné na dotek a hlavně neklouže ani ve zpocených rukách. Otevírání a uzavírání funguje dobře, neměl jsem pocit, že by mělo tendenci lámat se, nebo se snadno rozbít. Pro sluchátka je v pouzdru tvarovaný prostor a s umístěním do krabičky vám pomůže lehká magnetická síla, která nasměruje sluchátko do jeho přihrádky.

Test: Sluchátka Huawei FreeBuds 4. Když netoužíte po silikonech

Hodnocení bezdrátových sportovních sluchátek adidas Z.N.E. 01

Tento model může být relativně dobrou, cenově dostupnou volbou pro aktivní sportovce, kteří nehledají precizní přednes zvuku. Silnou stránkou je jejich nízká hmotnost a dobrá odolnost proti potu a mokru. Dobře vypadají, je na nich logo adidas, umí hrát dost nahlas a baterka vydrží slušných pět hodin.

Naopak zvuk je spíš nevýrazný a plochý, ovládání má drobné nedostatky a nemáte žádnou možnost doladit usazení sluchátek do uší. Pokud máte spíš menší uši, dobře si adidas Z.N.E. 01 vyzkoušejte, protože můžete mít opravdu problém s jejich spíš většími rozměry. Já jsem si testování těchto bezdrátových sluchátek užil hlavně při poslechu mluveného slova na delších bězích a hlasitého punku u tempových tréninků. Jsou tak lehká a pro mně osobně tak pohodlná, že jsem na ně několikrát téměř zapomněl a mohl se soustředit jen na běh v doprovodu dobrého soundtracku. Ojediněle se mi stávalo, že se sluchátko uvolnilo z ucha kvůli velkému množství potu při intervalovém tréninku v teplém počasí.

adidas Z.N.E. 01

  • Bezdrátová sluchátka s mikrofonem
  • True Wireless pecky
  • Certifikace IPX4
  • Výdrž baterie 5h + 20h dobití z krabičky
  • Připojení přes Bluetooth 5.2
  • Nabíjení USB-C nebo bezdrátově
  • Cena 2 499,- korun

Pozitiva

  • Nízká váha a pohodlné nošení
  • Odolnost proti vodě a potu
  • Dostatečná výdrž baterie

Negativa

  • Nemají nástavce pro doladění velikosti a usazení do uší
  • Zvuk je plochý a bez detailů
  • Nemají regulaci hlasitosti
  • Ovládání se spouští při usazování do uší

 

24. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaTrénink

Jak “Defekt” z Brna objevil Beskydy

od Marek Odstrčilík 22. 6. 2022
autor Marek Odstrčilík

Teče mi mlíko. Přímo tryská a mně je jasné, že tím po pár kilometrech moje cesta z Brna do Čeladné končí. Zadní ráfek se halí postupně do bílého tekutého povlaku. To bych nebyl já, aby se mi něco nestalo. Vždycky to tak je. Jsem jak magnet na nečekané situace. Během pár vteřin je moje bezdušové kolo prázdné, duši, kterou bych tam mohl vrazit, samozřejmě nemám. Sednu si pod strom a volám své Majdě. Ta jedoucí autem s mými věcmi napřed se u Olomouce otáčí a jede si pro mě. Jsem ale v klidu, protože smůlu stoprocentně odkládám u Rousínova a týden v kopcích Beskyd může začít.

Link na všechny články přípravy Marka na Strade Bianche, i další informace najdete v boxíku na konci článku.

Někdy je ta velká krása za vaší stodolou. Je tak blízko, že když ji objevíte, tak si říkáte, že to snad ani není možné, jak vám to mohlo unikat. A tak to mám vlastně s mnoha místy v Česku, Beskydy nevyjímaje. Nikdy jsem tu nebyl, neznám je. Martin, můj cyklistický trenér v přípravě na zdolání trasy závodu Strade Bianche, mě pozval k sobě do Čeladné, abych tu najezdil nějaké ty výškové metry.

Sobota, vyrážím, ergo defektím: 23 km, nastoupáno 269 m

Jak je z úvodu zřejmé, tak jsem nedorazil na kole, a přišel tak nejen o pár dobrých kilometrů v deníčku, ale i o jeho překvapený, respektem zkoprnělý obličej trenéra. Blížili jsme se s Majdou autem k Čeladné, rozechvívalo mě vzrušení z nádherné krajiny. Výkřiky typu: „Čum to je krásný kopec,” po chvíli utichly ve své zbytečnosti. Obdivně jsem si krajinu prohlížel, aniž by mi docházelo, že se v trénincích nebudu nudit.

Zbytek soboty byl už ve znamení klidu a pohody. Zadní kolo jsme zkontrolovali, dofoukli a zjistili, že po chvíli měkne. Proto jsme sundali plášť, vylili zbytek mlíka a vrazili tam duši, která měla jen tu nevýhodu, že měla kratší ventilek, než by moje ráfky potřebovaly, a tudíž nešla nafouknout. Přes napínavé řešení s různými nástavci na pumpičku se nám nakonec podařilo kolo nafouknout, a já se tak mohl těšit na nedělní zatím pohodovější vyjížďku s Majdou s cílem ve Starém Jičíně, kde měl Martin závody. Důležité je tady podotknout, že onen zadní plášť byl starší a zapůjčený brněnským servisem, kde jsem reklamoval svůj nový, jenž se pár dnů předtím nečekaně rozlepil.

Neděle, prsknul jsem to na Majdu: 75 km, nastoupáno 864 m

Sedmý den v týdnu byl překrásný. Slunce pálilo a cesta na kolech moc příjemně ubíhala. Po chvíli začalo Majdino kolo vydávat stále silnější zvuky ze středového složení a mně bylo jasné, že oprava bude nezbytná. Dnes víme, že to byl navíc trabl i v jeho zadním náboji. Vypadalo to, že “smolíka” si Majda odveze v pondělí do Brna (stejně tu byla jen na dva dny), což mi přišlo jako fajn řešení. Martinovi jsme zafandili a za rachotu kola dojeli domů do Čeladné.

Večeře v restauraci Maralák byla opravdovou radostí. Tak skvělé bramboráky už jsem strašně dlouho nejedl. Dechberoucí výhledy na kopce jsou pak druhým dezertem (předtím proběhnul samozřejmě první). Tohle místo navštivte, stojí to za to.

Věděli jste že: Některá pojištění chrání odložené kolo před restauračním zařízením?

Například Kooperativa toto nabízí v rámci Pojištění domácnosti. Kolo však musí být na místě k tomu určeném nebo obvyklém (stojan na kola apod.) a řádně zabezpečeno, byť i jen kapesním kabelovým zámkem. Zjistěte si více u své pojišťovny.

Pondělí, mé poprvé s trenérem: 6 km, nastoupáno 112 m

Ráno jsem odvezl Majdu na vlak a mě čekala historicky první vyjížďka s trenérem. Dopoledne jsme oba pracovali a kolem druhé hodiny konečně vyrazili. Byl jsem krapánek nervózní, co mě čeká a zda pro něj nebudu po skoro pěti měsících trénování zklamáním. Naštěstí měl po závodě, takže bylo domluvené klidné tempo. Super.

Zhruba na šestém kilometru se ozvala rána. Začalo mi být jasné, že Majda si nic neodvezla. Zjistili jsme, že dočasně půjčený plášť je kaput, protože má v sobě ze strany díru. Začal jsem ho sundávat a Martin jel domů pro svůj náhradní. Sednul jsem si u krajnice a čekal. Výměna šla hladce, jen vyvstal trabl, jak nafouknout duši, když je ventilek kratší. Malá cestovní pumpička na to prostě neměla.

Martin se tudíž vydal již podruhé během chvilky domů, tentokrát pro auto a já se pomalu šoural pěšky naproti. Po pár krocích a lehkého dunění směrem z oblohy mi bylo jasné, že zábava teprve začíná. Velký starý strom v prvních deseti minutách skýtal vcelku dobré útočiště, ale pak ho proudy vody natolik unavily, že svěsil listy a já si tak mohl užít silně osvěžující čóromóro.

Martin díky lijáku neviděl při jízdě autem na krok a jel pro mě opravdu dlouho. Ono to už bylo stejně jedno, jelikož nebylo co zachraňovat. Doma jsem se opláchnul teplou, hodil na sebe suché věci a vyrazil do cykloservisu pro správné duše. Výměna proběhla v cukuletu a mohl jsem se těšit na svůj úterní výlet po Beskydech.

Úterý, poprvé a podruhé na Pustevnách: 60 km, nastoupáno 1 409 m

Ráno jsem Martinovi řekl, že radši pojedu sám, jelikož není důvod mu kazit další den. Ani neprotestoval. Naklikal mi v mapách cestu s dvojitým výjezdem na Pustevny a vyrazil jsem.

V Trojanovicích jsem začal poprvé stoupat na vytyčený vrchol. Necelých osm kilometrů se nejelo úplně špatně, a to hlavně díky tomu, že jsem si zvolil svoje tempo a toho se držel. Žádné nerozvážné bláznění. Asfalt parádní, všude klid a mír. Postupně se otvíraly krásné výhledy do krajiny a štavnatě zelené kopce mi až braly dech. Ten zůstával také ve stoupání, stejně tak i pocit počátečního chladu. Nahoře mi bylo krásně teplo, ale jelikož mě čekal delší sjezd, vzal jsem si bundu a vydal se dolů. Klepajíce v posledních metrech kosu jsem dorazil do sluncem zalité Prostřední Bečvy. Sosal jsem paprsky jak zběsilý a v jednu chvíli měl i pocit, že díky tomu okolní krajinu zahalila tma.

Cesta k Rožnovu byla úplně na pohodu a já si užíval rovinky. U autokempu na okraji města se moje trasa ostře otočila zpět a já okamžitě začal stoupat, ten den už podruhé, na Pustevny. Tahle cesta mi přišla daleko náročnější, protože tu byly krátké prudší brdky, které ze stoupání udělaly ještě lepší zážitek, a také asfalt nebyl úplně ideální. Čert to ale vem, opět nádherné výhledy daly na vše okamžitě zapomenout. Ke konci mě moc potěšily studánky u cesty. Neváhal jsem a doplnil vodu do bidonů.

Můj dnešní vrchol jsem zdolal podruhé a pustil se stejnou cestou do Trojanovic dolů. Celkově jsem ten den nastoupal 1 400 metrů, což mě potěšilo. Na tváři mi hrál úsměv, cítil jsem se po fyzické stránce skvěle a navíc byl defektový černý Petr očividně fuč. Alespoň to tak vypadalo.

Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Magdaléna Ondrášová
Příprava na zdolání trasu závodu Strade Bianche jde do finále. Foto: Magdaléna Ondrášová
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík

Středa, mám vůli, jsem v zenu: 61 km, nastoupáno 1 142 m

Středeční ráno bylo plné odhodlání. Ventilky ve správné délce, na kole Martinův plášť, jedna náhradní duše. Nic nás nemohlo zaskočit, a tak jsme opět vyrazili společně. Hned za domem v prvním stoupání mi začalo lehce blbnout elektronické řazení. Občas se přehodilo, jindy zase ne. Čím byl kopec prudší, tím víc se zvyšoval rachot řetězu. Já tyhle zvuky na kole přímo nesnáším a vlastně každé vrzání mě dohání k šílenství. Ruší to hladkost cyklistiky, což je něco, co mám na ní tak rád. Důvod onoho zvuku se nám odhalit nepodařilo, a tak jsem přepnul na mód “zkusím to vytěsnit”.

Martin mě táhnul lesními kopcovitými asfaltovými zkratkami. Povrch se měnil z metru na metr, ale nestěžuju si, zrovna tohle se mi líbí. Canynon Endurace je totiž model silničního kola, který takovou jízdu přímo miluje a zvládá. Když už jsem byl k rachotu při řazení téměř imunní a zvuk sypajícího se železářství mě nechával v zenovém klidu, tak to přišlo. Při delším sjezdu jsem najednou ucítil, že zadní kolo měkne. To bude ten jeden z mnoha odvodňovacích kanálků přes cestu. Dojel jsem pomalu k Martinovi a ten už pomalu začal vytahovat montpáky. Duše byla cvaklá na dvou místech, ale na tuhle drobnost jsme byli výborně připraveni, započala výměna za novou.

A teď otázka: Jaká je šance, že po těch všech předchozích lapáliích vyndáte úplně funglovou duši a ona bude mít díru už z výroby? Pokud si odpověď spojíte s mojí osobou, tak větší než velká. V jiných případech minimální. Ta malá vytlemená mrcha na nás čuměla schovávající se u ventilku. Na pódium se tedy dostalo konečně i lepení.

Cesta kolem nádrže Šance probíhala za stále velmi pomalinku měknoucího zadního kola dobře a já se za zvuku řazení, které už jsem zase vnímal na plné koule, kochal okolím vodní hladiny a krásných beskydských zákoutí. Musel jsem být v minulém životě král hovniválů, jinak to není možné. Nastoupali jsme ale nakonec 1 142 metrů.

Jsou tři druhy pumpiček na cesty. Vysvětlíme rozdíly, zápory a se kterou se nenadřete

Čtvrtek, sedím na zastávce, chcete mě?: 75 km, nastoupáno 852 m

A byl tu čtvrtek. Hned ráno jsem zavolal do ostravského Kolofixu. I přes plnou kapacitu kol mě vzali. Problém s řazením byl vyřešen do tří minut i s čekáním, byla jen povolená přehazovačka. Nic neříkejte. Tohle nám školácky uteklo, ale kdo by byl v naší včerejší situaci stoprocentně při smyslech, že jo. Dokoupil jsem duše a vyrazil zpět Čeladná.

Na kolo jsem vyjel opět radši sám připravený na více pohodový okruh, který ale nakonec okruhem být neměl. Krásné počasí, směr Kozlovice-Lhotka-Metylovice-Raškovice-Morávka-Krásná. Krásný trénink, který vedl přes upravené vesničky, výhledy na okolní kopce. Tichý chod řazení dodával klidu, a dokonce i prostoru pro hlubší dumání. Asi jsem se do myšlenek ponořil trochu víc, jelikož mi úplně uteklo, že se nade mnou stahují mraky.

Do autobusové zastávky Pod Krásnou jsem už dojížděl v rytmu vodního kulometru, který doprovázel velmi vzdálený příbuzný větříku. Byl jsem rád, že jsem se na kole udržel a již zcela promočený byl v podstatě zafouknut do oné zastávky. To co se začalo venku dít bylo tak krásně šílené, že už jsem se jen blbě uculoval s představou, jak v tomhle pojedu domů. Chvilku jsem uvažoval, že mě fakt asi štěstí definitivně opustilo, a že nikdo už se mnou nebude chtít kamarádit, všichni budou přecházet na druhou stranu ulice, odvracet pohledy, nelajkovat mi posty, fotky, abych to na ně nějak nepřenesl.

Když už uběhlo asi 35 minut a venku si to počasí stále užívalo, vichr se předháněl s deštěm o to, kdo je větší meteo ranař, zvednul jsem telefon a potupně volal Martinovi. Začala mi být fakt kosa, a tak jsem dostal úkol, abych dojel do Frýdlantu, že mě tam vyzvedne. Bylo mi vše tak nějak jedno, mokro vlastně bylo fajn, vítr si kolem mě hučel a já se odevzdal přírodě. Můj osud v jejích rukách. Po cestě spousta popadaných větviček a větví, a když mě nečekaně za zatáčkou při sjezdu z kopce překvapila zlomená velká větev a rošťácky mě plácla přes ksicht, došlo mi, že tohle je prostě cyklistika. Krásná, divoká, nevyzpytatelná, stejně jako Beskydy. Hory, do kterých jsem se zamiloval, kam se musím brzy vrátit, kde mám za tak krátkou dobu tolik zážitků.

Pátek, Beskydy mě přijaly za svého: 75 km, nastoupáno 1 226 m

Pátek byl posledním dnem. Dal jsem si úžasný okruh přes Frenštát-Rožnov-Vigantice-Pustevny-domů. Závěrečných 75 kilometrů a 1226 nastoupaných metrů. Žádný defekt, žádná krize, žádný hromy, blesky z oblohy, prostě jen čirá radost, když kolo skvěle jede, vy slyšíte to šustění pláštů a vnímáte tuhost karbonového rámu. Idylka. Beskydská idylka. Díky Martine.

P.S. Celkově jsem nakonec nastoupal kolem 5 500 metrů, což v přípravě, kdy najíždím kopce, se dá brát jako úspěch.

P.S. 2 Zajděte si do restaurace U setřiček. Stojí to za to.

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách. 

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon, funkční oblečení Sensor, helmy MET, a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.

22. 6. 2022 0 komentáře
3 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botySilniční botyVybavení

Recenze: S Asics GEL-Nimbus 24 je běh jako po obláčku. Určení? Těžší běžci, bolest kloubů nebo „dálkaři“

od Karel Holub 21. 6. 2022
autor Karel Holub

Asics GEL-Nimbus 24 je silniční bota pro objemový trénink, dlouhé závody a běžce, kteří chtějí vyšší úroveň tlumení. A hlavně je to naprostá legenda, která se dočkala už 24. pokračování. Asics vyladil model Nimbus do detailů a nikoho asi nepřekvapí, že čtyřiadvacátá evoluce není revolucí. Většina změn proti předchozí generaci ale posouvá Asics GEL-Nimbus 24 zase o kousek dál a většina běžců je snad uvítá. Jak hodnotím legendu? Čtěte test.

Běžci obvykle volí modely Asics Nimbus kvůli vysokému tlumení (špička 15 mm pata 25 mm) a dokonalému zpracování. Primárně je bota určená na dlouhé výběhy na silnici, kde bude pohodově hltat kilometr za kilometrem a bez problémů vás provede i přes tempové tréninky nebo dlouhé závody.

Design a svršek: změna hlavně v jazyku

Svršek tvoří technický úplet s designovými prvky, který dobře větrá a příjemně obejme chodidlo. Je zřejmé, že odolnost svršku bude dostatečná spíš pro silniční, městskou botu a průletům ostružiním a roštím je lepší se vyhnout, nebo z Asics GEL-Nimbus 24 budou velmi rychle sandály.

Šněrování jistí ploché tkaničky, které jsou u Asics tradičně delší a dobře drží. Jazyk je pružný a výrazně tenčí než u předchozí generace (detail najdete ve fotogalerii) a za mě je určitě tento nový lepší. Materiál jazyka je něco mezi pružným soft shellem a tenkým neoprenem. Jazyk se neroluje a nikde netlačí a přitom dobře chrání proti otlaku od tkaniček i při těsnějším dotažení. Špička je dobře tvarovaná a je potřeba počítat s tím, že ochrana prstů proti vnějším překážkám je opravdu jen ta nezbytně nutná – nejsou to trailovky. Tak dávejte pozor na nakopnutí obrubníku nebo soupeře.

Podrážka a tlumení Nimbus 24

Podrážka a tlumení jsou skutečně zásadní prvky Asics GEL-Nimbus 24. Lehká pěna FF Blast Plus ve spojení s 3D Space Construction a technologií GEL pomáhají snížit váhu při zachování dokonalého tlumení a údajně vás podpoří v lepší dynamice odrazu. Asics GEL-Nimbus 24 opravdu ubraly na hmotnosti a oproti předchozí generaci jsou o 20 gramů lehčí, takže jejich váha se dostala na 290 gramů. A to je na objemovou botu s vysokou mírou tlumení opravdu dobrý výsledek.

Pro přímý kontakt s podkladem používá Asics GEL-Nimbus 24 podrážku s technologií Full Ground Contact. Podrážka byla při testování stabilní na suchu i mokrém asfaltu. Bláto nebo kamenité povrchy jí ale nedělají dobře. Podrážka má mimo gumové plochy i velké oblasti pěny, kde zůstávají po přeběhu po štěrku nebo kamenech, menší dolíky a oděrky. To by mohla být pro běžce kombinující různé povrchy trochu nepříjemnost. Pěna na podrážce by se mohla proměnit na vzteklý kartáč, nicméně na funkci to nejspíš nebude mít vliv a je to jen otázka vzhledu. Tlumit bude určitě stále skvěle a podle zkušeností s předchozí generací snad vydrží opravdu dlouho. Porovnání s modelem 23 najdete ve fotogalerii.

Vlevo detail jazyka GEL-Nimbus 24, vpravo generace 23.
Vlevo je podrážka 24 (30km) a vpravo 23 (400km). Na 24 je vidět velká plocha pěny na středu podešve. Generace Nimbus 23 tam má plastovou výztuž technologie Lateral Full Ground Contact. Foto: Karel Holub
ASICS GEL-Nimbus 24. Foto: Karel Holub
ASICS GEL-Nimbus 23. Foto: Karel Holub
Foto: Karel Holub

Osobní dojmy a hodnocení

Asics GEL-Nimbus 24 hodnotím určitě kladně a neváhám tyto běžecké boty doporučit těm, kteří hledají pohodlnou, tlumenou botu pro nabíhání silničních objemů. Pro hltání dlouhých kilometrů jsou Asics GEL-Nimbus 24 opravdu skvělé a určitě vás dokáží podpořit i na maratonu nebo v ještě delších závodech. Pokud se bojíte, že by běhání mohlo mít negativní vliv na opotřebení kloubů, nebo potřebujete vysoké tlumení kvůli vyšší hmotnosti, tak tyhle boty určitě vyzkoušejte a věřím, že pohodlí vás přesvědčí. Jejich rajón je určitě městské prostředí, tam jsou vražedně pohodlné. Občasnou změnu terénu zvládnou, ale štěrk a bláto nejsou jejich doména. Investovat do nich se vyplatí všem, kteří požadují opravdu vysokou kvalitu zpracování a skvělé tlumení.

Asics GEL-Nimbus 24

  • Určení: silniční, objemová
  • Došlap: neutrální
  • Hmotnost: 290 g
  • Drop: 10 mm
  • Technologie: AHAR+ , FlyteFoam , GEL , Trusstic™
  • Doporučená cena: 4 599 Kč

Pozitiva

  • skvělé tlumení
  • nízká váha
  • dobrá dynamika odrazu

Negativa

  • pěnová část podrážky trpí na štěrku
  • těsnější přední část boty
21. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Gymnazista Jenda Kohout: od fotbalu k ultraběhu. Setkal se s nepochopením i podporou. Sen? Ironman

od Adéla Ptašková 20. 6. 2022
autor Adéla Ptašková

Jestliže se říká, že k maratonu musí člověk postupně dozrát, u Jendy Kohouta to tak úplně neplatí. Maraton pro něj byla prakticky startovací vzdálenost, od níž se pak odrazil k ultra. Musíme ale podotknout, že fyzickou průpravu mu dal fotbal. Jenda je středoškolák, který už má za sebou první stovku, ale maturita ho stále ještě čeká. Za všechno přitom může kovid a s ním spojená omezení. Přečtěte si jeho příběh v rámci seriálu představování Hobby+ běžců.

Řekni nám nejdříve něco o sobě. Kdo je Jenda Kohout?
Představil bych se jako osmnáctiletý student všeobecného víceletého gymnázia, amatérský běžec, fotbalista a celkově blázen do sportu.

Jaká byla tvá cesta k běhu?
Od šesti let hraji fotbal, takže pobíhání mi problém nikdy nedělalo. S vytrvalostním během jsem začal někdy s počátkem prvního lockdownu, na jaře 2020 – protože se v té době nic nemohlo. S téměř nulovým běžeckým tréninkem jsem „uběhl” půlmaraton, a to byl ten moment, kdy se zrodila myšlenka na maraton. 

Začal jsi tedy s lockdownem, který už skončil. Co tě u běhu stále drží?
Prostě mě to baví. Je to odpočinek. Ale zároveň aktivita, po které se krásně spí. Je to čas vyčleněný jen pro mě, můžu vypnout mozek, nebo naopak přemýšlet nad čím potřebuji.

Podporují tě ve sportu rodiče, nebo o tebe mají spíše strach?
Strach a podpora se nevylučují, takže u mých rodičů bylo obojí. Ano, když jsem jim poprvé řekl svůj plán, že bych chtěl běžet sto kilometrů, tak nastalo zděšení a rodiče se báli. Přesto jsem ale od nich celou dobu cítil podporu a chuť mi s čímkoliv pomoct.

Jaká je v tvé věkové kategorii konkurence?
To úplně nedokážu posoudit. Zatím jsem byl na všech závodech, kterých jsem se zúčastnil, nejmladší. O pár dalších v podobném věku jsem slyšel, ale čest na závodě jsem s nimi ještě neměl.

Běháš maratony, přičichl jsi i k ultra. Přitom v mladším věku dokáže člověk běhat rychle kratší trasy a s věkem pak rychlost klesá – nemrzí tě, že o tato „rychlá“ léta přijdeš? 
Toto slýchávám hodně často a odpověď je, že mě to nemrzí vůbec. Atmosféra na kratších závodech, kde na sobě cítím nějakou tu tíhu, stres, že všichni běží na čas, se nedá s atmosférou ultra srovnat. Ta pohoda a podpora, z toho jsem byl sám překvapen. Rychlost si plně užívám na fotbalových zápasech, takže tyhle „pomalejší“ závody jsou pro mě taková změna a pohoda.

Máš trenéra?
Běžeckého trenéra nemám, zatím trénuji sám podle sebe a podle toho co se dočtu z internetu, knih a podobně. O trenérovi jsem přemýšlel, ale zatím mi tento styl vyhovuje.

Vítěz závodu na sto mil Zbyněk Tkadlčík: „S běháním je to jako s anglickým trávníkem.“

Jak tedy probíhá tvá příprava a trénink?
Trénink na svou první stovku jsem začal šest měsíců před závodem a byl mohutně svázán s fotbalem, a jak začala sezona, tak i se zápasy. Týdně jsem měl šest tréninkových bloků, dva fotbalové tréninky, jeden až dva zápasy a dva až tři běhy. Jeden den o víkendu jsem měl delší trasu dosahující až 50 kilometrů, v týdnu to bývalo okolo deseti kilometrů.

Jak jsi přípravu zúročil na samotném závodu?
Byla to stovka v rámci závodu Rakovnická 60. Můj finální čas byl 18:50 a bylo to skvělý. Krize byly i fyzické, kdy mě od 55. kilometru až do cíle doprovázela bolest kolene. Od tohoto milníku čas ubíhal rychleji, kilometry stagnovaly a v žebříčku jsem se propadal. To na mě dopadlo i psychicky a nabíhaly myšlenky, že závod vůbec nedokončím. Konečný pocit z výsledku je proto strašně smíšený, ale celkově to byl silný zážitek – jak co se týče běhání, tak i do normálního života.

Jak to máš se svými vrstevníky? Předpokládám, že moc zapálených sportovců kolem tebe není. Nebo se pletu?
Ale ne, to se pleteš. Jsem obklopen hlavně sportovci, i když se nejedná přímo o běžce, tak někteří z nich hrají nejvyšší ligy ve svém sportu. Sice jsem se občas mezi vrstevníky setkal s nepochopením a řečmi typu, že jsem blázen, nemocnej atd., ale nakonec to byli právě oni, kdo mi dodal další oporu jak při závodě, tak v trénování. 

Foto: se svolením Jenda Kohout
Foto: se svolením Jenda Kohout
Foto: se svolením Jenda Kohout

Nepřišel jsi kvůli běhu o klasickou pubertu v hospodě? Musíš se v tomto ohledu nějak omezovat?
O nějakém vzorovém dodržování striktní disciplíny se mluvit nedá. V tomto směru jsem se nijak extrémně neomezoval. Kdybych všechny odřízl a jel full focus na přípravu, asi by to bylo spíš kontraproduktivní. Náročné ale bylo plánování, abych stíhal všechno – trénink, kamarády a školu.

Konzultoval jsi tvé sportovní záměry s doktorem? Máš za sebou nějaká preventivní vyšetření?
Ano, konzultoval. Mám za sebou preventivní sportovní prohlídku, která byla jednou z podmínek, aby mě rodiče na ultra pustili.

Co bys chtěl v běžeckém životě dokázat?
Cíle na nějakou bližší budoucnost teď zatím nemám. Příští rok totiž maturuji, takže nevím, zda by se mi náročný trénink moc nemotal do učení. Nicméně se mi podařilo získat spolužáky na vytrvalostní štafetový běh, který bude začátkem září. V dlouhodobém plánu bych si určitě chtěl zaběhnout ještě pár stovek nebo delších závodů.

A nějaký tvůj sen?
Chtěl bych si z bucket listu určitě odškrtnout dokončení ironmanské vzdálenosti na triatlonu.

Ve zkratce:

  • Oblíbený závod v ČR\SK: Zatím jsem jich hodně nenavštívil, ale Rakovnická 60 neměla chybu.
  • Běžecký vzor: Courtney Dauwalter a její mentální nastavení, co se týče tréninků, závodů, „pain cave“ a života; Gary Robbins a jeho neskutečný příběh s Barkley Marathons. Můžu doporučit dokument WHERE DREAMS GO TO DIE; Fergus Crawley a jeho upřímnost k mentálnímu zdraví profesionálního sportovce.
  • Největší úspěch: Dokončení 100km ultramaratonu.
  • Nejoblíbenější jídlo před závodem: Salámová pizza den předem.
  • Nejoblíbenější jídlo po závodu: Cokoliv sladkého.
  • Nejlepší regenerace: Káď s ledovou vodou.
  • Nejméně oblíbený trénink: Nemám, dělám jen to, co mě baví.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

20. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaCyklodoplňkyVybavení

Jsou tři druhy pumpiček na cesty. Vysvětlíme rozdíly, zápory a se kterou se nenadřete

od Jiří Suchna 19. 6. 2022
autor Jiří Suchna

Pravděpodobně každý z nás má doma klasickou velkou nožní pumpu na kolo. Pokud se vydáme na cyklistickou jízdu, musíme ji nechat doma a u sebe bychom měli mít něco kompaktnějšího, pojďme se tedy podívat, jaké máme možnosti ohledně cestovního provedení.

Při cyklistické jízdě je jedním z důležitých faktorů mít správný tlak v kolech. V opačném případě se nám jízda může znechutit a celkový cyklistický zážitek zkazit, proto je vhodné mít ty správné „tlaky“. Abychom svá kola správně nafoukali, používáme k tomu doma klasickou nožní pumpu nebo kompresor. Při cyklistických zážitcích potřebujeme u sebe vozit její zmenšenou cestovní verzi.

Níže se blíže seznámíme se třemi možnostmi provedení, mezi kterými si můžeme vybrat pro nás to nejlepší řešení – jedná se o klasickou manuální cestovní, CO2, nebo bezdrátovou pumpičku. Své nám k tomu také poví odborník Libor Meišner ze společnosti Sport Import, která v České republice zastupuje několik cyklistických značek.

Klasická manuální cestovní pumpička

Klasická manuální cestovní pumpička je finančně nejlevnější řešení, jak s sebou v dresu nebo na rámu pod košíkem vozit vzduch. Ceny těchto pumpiček začínají na částce 200 korun za základní provedení s plastovým tělem. Odolné provedení v hliníkovém provedení nás bude stát více než 500 korun. „Dražší a kvalitnější hustilky mívají dvoupístý mechanismus a hliníkové tělo, tím se výrazně ulehčuje a zrychluje foukání kola. U levnějších pumpiček je problém nafoukat plášť silničního kola na vysoké tlaky okolo sedmi barů,“ upřesňuje cenový rozdíl v praxi odborník Libor Meišner ze společnosti Sport Import.

Hmotnost těchto pumpiček se pohybuje od 80 do 150 gramů, v závislosti na velikosti a provedení. Princip foukaní vzduchu je stejný jako u nožní pumpy, tzn., že stlačováním a vytlačováním pístu vychází z hustilky vzduch. Vzhledem k malým rozměrům, kdy tělo pumpičky se pohybuje od 15 do 25 centimetrů, bude potřeba oproti velké nožní pumpě vícekrát stlačit a vytlačit vzduch, dá to zabrat. 

V dnešní době se na jízdních kolech můžeme setkat s dvěma typy ventilků, jsou jimi auto ventilek (nižší a širší) a galuskový (vyšší a užší), proto jsou klasické manuální cestovní pumpičky vybaveny oběma typy těchto koncovek. K tomu má Libor Meišner, odborník a současně cyklista další radu z praxe: „Není nic horšího než zjistit, že levná pumpička nefunguje a vy musíte šlapat pěšky. Navíc s prodlužovací hadicí s kvalitní koncovkou, která je součástí dražších a kvalitnějších pumpiček, výrazně eliminujete možnost ulomení ventilku při foukání.“

Některé manuální cestovní pumpičky jsou vybaveny manometrem, takže přímo vidíme hodnotu tlaku v kole a nemusíme se jen spolehnout na mačkání pláště prsty. 

Klasická manuální cestovní hustilka se příliš nehodí na bezdušové pláště. K tomu se ale ještě dostaneme později.

Pumpa Trivio Hurricane Mini z leštěného duralu. Foto: se svolením Trivio
Pumpa Trivio Hurricane Mini. Lze ji uchytit na rám kola v místě košíku, k tomu slouží součástka, která je v balení i se šrouby. Foto: se svolením Trivio

Plusy:

  • cena
  • upevnění na rámu pod košíkem
  • možnost si přesně a jemně nafoukat kolo na požadovaný tlak

Minusy:

  • hmotnost v porovnání s CO2 pumpičkou
  • pumpičkou nejde „nahodit“ do patek bezdušový plášť
  • vzhledem ke kompaktní velikosti delší doba foukání pláště     

Na manuální pumpičku Lezyne se můžete podívat v článku níže:

Cyklistická sezóna je tady. Vyzkoušené věci, které mi zlepšují život

CO2 pumpička

U tohoto provedení pumpičky se jedná o bombičku, která je natlakována oxidem uhličitým (CO2). Na tu se našroubuje hlavice, a při otevření ventilu dojde k velmi rychlému vypuštění velkého objemu vzduchu do pláště. Z toho i vyplývá nevýhoda, nelze přesně a jemně regulovat tlak v kolech (leda upuštěním přehuštěného kola).

Jedná se o typ pumpičky, která je využívána jezdci, kteří mají na svých jízdních kolech bezdušové provedení plášťů. Princip bezdušových plášťů spočívá v tom, že není používána duše, ale vzduch je přímo mezi ráfkem kola a pláštěm. Když nasadíme bezdušový plášť na ráfek a chceme ho nafouknout, tak při použití klasické manuální cestovní pumpičky nevyvineme dostatek vzduchu a tlaku v krátkém čase tak, aby bezdušový plášť přimáčknul na ráfek a tím se utěsnil. Znamená to, že při foukání klasickou hustilkou nám uniká vzduch ven z pláště. Z tohoto důvodu se pro správné „nahození“ bezdušového pláště používá CO2 pumpička (nebo doma velká nožní pumpa), která svým principem fungování spolehlivě plášť „nahodí“ do patek. 

I u této CO2 pumpičky existuje provedení pro oba typy ventilků. Nevýhoda tohoto systému spočívá v tom, že pokud CO2 bombičku použijeme, musíme pak koupit novou, která stojí od 50 do 150 korun. Existuje více velikostí bombiček, kdy základní 16gramová vystačí na silniční kolo, 30gramová CO2 bombička je určena pro širší horská kola. 

Při použití CO2 bombičky musíme dbát opatrnosti, protože při plně otevřeném ventilu dochází k prudkému ochlazování hlavice a bombičky. K zakoupení je i neoprenový obal, který minimalizuje ochlazení CO2 bombičky. Ještě je potřeba zmínit, že po použití CO2 bombičky vznikne v plášti chemická reakce a výsledek je ten, že tmel již není schopen zacelit případnou díru v plášti, je proto nutné ho co nejdříve vyměnit. „Problém je v prudkém ochlazení tmelu, které zkrátí jeho životnost,“ potvrzuje odborník a dodává, „jako další nevýhodu CO2 bombiček bych uvedl omezený počet pokusů o nafouknutí, například při více defektech atd. Málokdo sebou vozí více jak dvě bombičky.“ 

Tuto variantu cestovní pumpičky volí nejen ti, co mají na kole bezdušové pláště, ale i jezdci, kteří chtějí mít na kole co nejlehčí vybavení – hmotnost samotné hlavice je okolo 20 gramů a hmotnost CO2 bombičky je od 16 do 30 gramů. V porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou je tedy CO2 pumpička dvakrát až třikrát lehčí. 

CO2 bombička s hlavicí. Foto: Jiří Suchna
CO2 pumpička připravena k použití. Foto: Jiří Suchna

Plusy:

  • hmotnost v porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou a bezdrátovou pumpičkou
  • rychlost nafouknutí pláště
  • pumpičkou lze „nahodit“ do patek bezdušový plášť
  • upevnění na rámu pod košíkem, na sedlové trubce, na rámu kola

Minusy:

  • cena za náhradní CO2 bombičky
  • velké ochlazení (zmrazení) CO2 bombičky při použití
  • při použití se musí vyměnit tmel v bezdušovém plášti
  • nelze jemně regulovat tlak v kole (lehce přifouknout)

Věděli jste že: Některá pojištění chrání odložené kolo před restauračním zařízením?

Například Kooperativa toto nabízí v rámci Pojištění domácnosti. Kolo však musí být na místě k tomu určeném nebo obvyklém (stojan na kola apod.) a řádně zabezpečeno, byť i jen kapesním kabelovým zámkem. Zjistěte si více u své pojišťovny.

Bezdrátová pumpička

Jedná se o nejdražší a nejméně rozšířené řešení cestovní multifunkční pumpičky. Cena této hustilky se pohybuje okolo 1 500 korun. Nesporná výhoda je v jednoduchosti nafouknutí kola, kdy po zapnutí pumpičky sepne miniaturní kompresor, který nafouká plášť jízdního kola (může to trvat i okolo třech minut). 

Důležité je, abychom si hlídali stav nabití baterie, protože v opačném případě se kompresor nesepne. Baterie hustilky se nabíjí pomocí USB kabelu. I u této pumpičky existuje provedení pro oba typy ventilků. Mezi příslušenství patří redukce např. pro nafoukaní fotbalového míče nebo plaveckého kruhu či lehátka. Velká nevýhoda oproti klasické manuální cestovní a CO2 pumpičce je velká hmotnost, která se pohybuje okolo 450 gramů, což už není zanedbatelné.

Na další fotky a fungování bezdrátové pumpičky se můžete podívat v naší recenzi níže:

Recenze: Pumpička Xiaomi Mi Portable Electric, skvělý náfuka do vaší cyklo-moto rodiny

Plusy:

  • kompaktní velikost
  • nafouknutí kola bez námahy
  • lze využít jako power banku
  • lze využít jako svítilnu
  • vestavěný digitální manometr

Minusy:

  • vysoká cena v porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou a CO2 pumpičkou
  • vysoká hmotnost v porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou a CO2 pumpičkou
  • rychlost nafouknutí kola v porovnání s CO2 pumpičkou
  • nutnost hlídat stav akumulátoru
  • pumpičkou nejde „nahodit“ do patek bezdušový plášť
  • musí se vozit v kapse dresu, bundě, batohu – nelze připevnit na kolo

Výše jste si mohli přečíst informace o jednotlivých typech pumpiček a teď je na Vás, který typ by se Vám více hodil, pokud se rozhodnete pro pořízení pumpičky. Nejvíce uživatelsky rozšířené jsou klasické manuální cestovní pumpičky z důvodu jejich ceny a jednoduchosti použití. Jezdci, co chtějí mít co nejlehčí kolo a vybavení, zvolí CO2 pumpičku z důvodu hmotnosti setu hlavice a CO2 pumpičky. High-end jezdci budou pravděpodobně cílit na bezdrátové provedení pumpičky.

19. 6. 2022 4 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
SporttesteryVybavení

Garmin Fénix 7 nebo Epix? Volba je to těžká, poradíme vám při výběru

od Karel Holub 17. 6. 2022
autor Karel Holub

Nedávné novinky značky Garmin rozvířily emoce. Mnoha sportovcům zamotaly hlavy a na sociálních sítích se neustále řeší, který z top sporttesterů si vybrat. Garmin Fénix 7 a Garmin Epix druhé generace mají totiž hodně společného, a přesto má každý model vlastní osobnost. Srovnání papírových specifikací je obvykle při výběru dobrým vodítkem, ale při rozhodování mezi řadou Feénix a Epix to nejspíš nebude čistě o hlavě, ale hlavně o emocích.

Na velikosti záleží (nebo taky ne)

Když nevíte, jakou velikost sportovních chytrých hodinek si vybrat, usnadní vám Garmin Epix život. Řídí se totiž heslem „jedna velikost pro všechny“. Řada Epix je skutečně dostupná pouze ve velikosti 47 mm, která je opravdu zlatým středem, který vypadá dobře na útlém, ženském zápěstí a neztratí se ani na zápěstí pořádného chlapa.

Garmin Fénix 7 vám naopak nabídne hned tři varianty velikosti pouzdra, a abyste se v tom lépe vyznali, rozlišuje je docela intuitivně písmenem za označením řady. Vybírat tak můžete z Fénix 7S (42 mm), Fénix 7 (47 mm) nebo Fénix 7X (51 mm). A to by bylo, aby vám některá z těch velikostí nesedla jako ulitá.

Materiály Fénix 7 i Epix jsou skvělé

Rozhodovat se můžete nejen podle velikosti pouzdra hodinek, ale také podle materiálů, které Garmin pečlivě vybral pro jejich výrobu. Oba modely můžete mít ve verzi sestavené z tvrzeného skla a polymerového pouzdra, nebo v prémiové verzi Sapphire  postavené na kombinaci titanu a safírového skla.

Jsou prémiové materiály výrazně lepší? Bývalo to pravidlem, ale doba pokročila a také běžné materiály použité na top modelech chytrých sportovních hodinek mají špičkové parametry a mechanické vlastnosti. Safírové sklo je velmi odolné proti rozbití a poškrábání, ale ani běžnější tvrzené sklo není žádná křehotinka a vydrží i drsnější zacházení. Podobně je na tom srovnání titanové lunety s lunetou z běžného materiálu. 

Pravdou samozřejmě zůstává, že titanová verze je o něco lehčí, ale ani tento rozdíl není úplně zásadní. Váhový rozdíl titanové a běžné verze hodinek je v jednotkách gramů a to u hodinek typu Fénix nebo Epix není téměř znát. Oba modely patří spíš mezi robustnější, těžší hodinky a jejich věrní fanoušci dobře vědí, proč mají na zápěstí právě tenhle odolný a výkonný stroj.

Rozhodování mezi Sapphire a běžnou verzí může být estetickou záležitostí, kde se obě verze liší vzhledem a barevnými kombinacemi. 

Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Fenix 7 nebo Epix? Pro mnohé těžká volba. Foto: Magdaléna Ondrášová
Foto: Magdaléna Ondrášová
Foto: Michal Souček
Foto: Michal Souček
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Nové Garmin Fénix 7X. Foto: Veronika Pilátová
Nové Garmin Fénix 7X. Foto: Veronika Pilátová
Garmin Fenix 7 nebo Epix? Pro mnohé těžká volba. Foto: Magdaléna Ondrášová

… funkce ještě lepší

Verze Sapphire u modelů Fénix 7 i Epix neláká uživatele jen na líbivý vzhled. Prémiová verze přináší u obou modelů shodné bonusové funkce ukryté v ušlechtilém těle hodinek. Na první pohled zaujme větší interní paměť, která je oproti běžným modelů dvojnásobná.

Ve verzi Sapphire tak u modelů Epix i Fénix dostanete celých 32 GB interní paměti a do takového prostoru už se něco vejde. A to něco mohou být například detailní mapy jak Evropy, tak Ameriky. Oba kontinenty hezky najednou. Takže pokud často přelétáváte přes velkou louži a nechcete se zdržovat přehráváním mapových podkladů, sáhněte po verzi Sapphire. Jestli ale trávíte většinu času na jednom kontinentu, asi vás tenhle problém moc trápit nebude.

Větší interní paměť se samozřejmě dá využít třeba jako uložiště většího množství hudby. Pohodlně si tak do hodinek můžete nahrát celou diskografii vaší oblíbené kapely a plnou knihovnu audioknih a stále budete mít co poslouchat. 

Asi nejsilnějším argumentem pro verzi Sapphire ale může být nová mutli-band technologie GPS. Ta slibuje skutečně přesný a spolehlivý záznam trasy i navigaci v obtížném terénu. Ať už jste zvíře v městské džungli a pohybujete se mezi vysokými domy, nebo v džungli opravdové, kde výhled na satelity stíní husté koruny stromů, multi-band GPS by vám měl zajistit spolehlivý a silný signál. Umí totiž GPS signál přijímat hned na dvou frekvencích najednou a tím významně redukovat rušení, které vzniká jak v atmosféře, tak vlivem okolních překážek. Multi-band GPS funguje skvěle, ale je potřeba dodat, že díky novým GPS čipům v modelech Epix a Fénix 7 je přesnost vynikající i v běžném režimu bez využití multi-band.

Vyplatí se funkce Solar? Využijte sílu slunce

Funkce Solar může být dalším parametrem, který vám pomůže s výběrem mezi modely Garmin Epix a Fénix 7. Solární články integrované přímo do displeje hodinek má pouze řada Fénix 7. Takže pokud chcete prodloužit výdrž baterie využitím energie slunečních paprsků, měl by váš pohled směřovat právě na některého ze zástupců této řady. Garmin Epix verzi se solárním dobíjením nemá. 

Nejčastější chyby, které uživatelé sporttestrů neustále řeší na sociálních sítích

Vyplatí se vám funkce Solar? To záleží hlavně na tom, jak a v jakých podmínkách hodláte hodinky používat. Solární dobíjení samozřejmě funguje pouze v případě, kdy na hodinky dopadají paprsky naší nejbližší hvězdy, Slunce. A musí navíc dopadat v docela vysoké intenzitě a po relativně dlouhou dobu, aby se jejich efekt skutečně výrazně podepsal na celkové výdrži hodinek. Takže pokud je většina vašich aktivit v rozsahu 45 až 60 minut, bude ve většině případů efekt solárního dobíjení v průběhu aktivity spíš zanedbatelný. A  pokud cvičíte hlavně pod střechou, ve fitku, nebo gymu, pak je účinnost solárního dobíjení baterie vašich hodinek rovna čisté nule.

Funkci Solar můžete najít u všech rozměrů řady Fénix 7 (7S, 7, 7X). U prémiové řady Sapphire ani nebudete mít možnost volit model bez solárních článků.  A podobně na tom budete jestli si vaše srdce získal největší model 7X. Ten dokonce bez solárního dobíjení nekoupíte ani ve verzi sestavené z běžných materiálů.

A kolik času navíc vám vlastně solární dobíjení přinese? To záleží hlavně na vás. A době kterou strávíte na slunci, které dobije baterky vašim Fénix 7 i vám. Konkrétní schopnost dobíjení se bude lišit podle modelu hodinek a intenzitě slunečního záření, která je samozřejmě jiná v létě, zimě, během slunečného dne, zataženého dne nebo v tunelu. Při srovnatelných světelných podmínkách vychází porovnání pro jednotlivé modely a typy aktivity takto:

Fénix 7S
normal
Fénix 7S
Solar
Fénix 7
normal
Fénix 7
Solar
Fénix 7X
normal
Fénix 7X
Solar
Chytré hodinky11 dní14 dní18 dní22 dní28 dní37 dní
Pouze GPS37 hodin46 hodin57 hodin73 hodin89 hodin122 hodin
Všechny GPS systémy26 hodin30 hodin40 hodin48 hodin63 hodin77 hodin
Multi-band GPS15 hodin16 hodin23 hodin26 hodin36 hodin41 hodin
Max battery GPS90 hodin162 hodin136 hodin289 hodin213 hodin578 hodin
Expediční GPS26 dní43 dní40 dní74 dní62 dní139 dní

Jestli jste outdooroví nadšenci a trávíte na treku nebo horských bězích a cykloexpedicích dlouhé hodiny, pak je Solar přesně pro vás. Solární dobíjení dokáže v příznivých podmínkách přidat pěkných pár hodin nebo dokonce dní měření aktivity a může rozhodovat o tom, jestli budete mít v hodinkách zaznamenanou celou trasu, nebo jen její větší část.

Epix je pro rozhodnuté, Fénix pro vybíravé

Modelová řada Garmin Fénix 7 vám nabídne výběr z 22 variant, které se liší velikostí, použitými materiály a přítomností nebo absencí solárního dobíjení. Řada Epix vás rozhodně nepostaví před takovou rozhodovací paralýzu a výběr vám zjednoduší na to, jestli chcete verzi Sapphire nebo se spokojíte s verzí běžnou.

Tabulka: Karel Holub

V čem se odlišuje Epix od Fénix 7 aneb Nebojte se dotknout krásy

Garmin Epix se přece jen v jedné důležité věci odlišuje od řady Fénix 7. Displej. Ten je u řady Epix skutečně krásný a od displeje Fénix 7 ho poznáte na první pohled. Epix využívá AMOLED technologii, a díky tomu je jeho podání barev jasné, zářivé a výrazné. Stejně dobře je na tom jemnost, čitelnost a rozlišení. Řada Fénix 7 sází na osvědčené technologie a nabízí displej, který je velmi dobře čitelný a s dostatečným rozlišením pro zobrazení velkého množství údajů i detailů v mapách. Ale Epix jde v tomto směru ještě mnohem dál a skutečně nastavuje nový standard zobrazení u vrcholných modelů chytrých sportovních hodinek.

Obě řady mají displej s dotykovým ovládáním a u obou je možné nastavit jak permanentně zapnutý displej, tak šetřící režim spínaný gestem. Mohlo by se zdát, že pro Epix je úsporný režim jasná volba, a to hlavně kvůli vyšší spotřebě energie u AMOLED zobrazovačů, a také kvůli náchylnosti tohoto typu displeje k vypalování. Jenže Epix má skvělou výdrž i se stále zapnutým zobrazením a ani obava z vypalování už není na místě. Garmin zapracoval na opatřeních, která riziko vypalování AMOLED zobrazovačů redukují k nule a vy se tak můžete kochat stále zapnutým, úžasným displejem. Více jsme se tomu věnovali v tomto článku.

Garmin Epix má automatickou regulaci jasu zobrazovače, a i díky tomu je čitelnost na skvělé úrovni za všech světelných podmínek. Na přímém slunci není problém přečíst hodnoty, které potřebujete a ve tmě nehrozí, že vám bude displej nepříjemně zářit do očí. Dokonce tady najdete speciální noční režim, kde jsou základní údaje v minimalistickém zobrazení a jasu, které vás rozhodně nebudou budit ze sna.

Větší rozlišení zobrazovače řady Epix s sebou přináší výhodu v podobě zobrazení až osmi datových polí na jedné obrazovce. Řada Fénix 7 umí běžně zobrazit pouze šest položek na jedné obrazovce (varianta 7X umí až sedm položek). Nakolik je pro vás zásadní mít na jedné obrazovce o jednu až dvě položky navíc, necháváme na vašem uvážení.

Dotykové ovládání může být u chytrých hodinek lehce kontroverzní téma, ale jak u řady Fénix 7 tak u Epix funguje opravdu skvěle, a pokud by vám přece jenom vadilo, je možné dotyk vypnout a hodinky pohodlně ovládat tlačítky. Dotykové ovládání skutečně vynikne při práci s mapou nebo při prohlížení grafů a přibližování detailů. Dotykové ovládání se obvykle vypíná po spuštění měření aktivity, aby nedocházelo k nechtěným přepínáním a vypínání. Je škoda, že zatím není možné nastavit kombinaci vypnutého doteku na všech obrazovkách kromě mapy. Tam by byl dotek užitečný i v průběhu aktivity. Třeba se dočkáme takové možnosti v některé z dalších aktualizací.

Pokud máte možnost porovnat si Garmin Epix a Fénix 7 naživo, udělejte to. Z papírové specifikace ani fotek a videí totiž neuvidíte, jak krásný displej řady Epix je, a to i ve srovnání s velmi dobrým zobrazovačem řady Fénix 7. 

Jak nepřijít o jízdní kolo: Alarmy, zámky, nejlepší pojištění a služby proti krádeži

Baterie patří k absolutní špičce

Garmin Fénix 7 a Epix patří k absolutní špičce i v oblasti výdrže baterie. Ať už hodláte hodinky využívat na jakoukoliv aktivitu, budete mít nejspíš stále jistotu, že baterie nedojde dřív, něž projdete cílem. 

U jednotlivých modelů se samozřejmě výdrž baterie liší a velkým rozdílem může být i možnost solárního dobíjení. V režimu chytrých hodinek a s měřením jedné aktivity běžné délky denně, vydrží všechny modely alespoň šest dní na jedno nabití, a to je i v případě, kdy máte u řady Epix stále zapnutý zobrazovač. Taková výdrž je pro většinu uživatelů velmi pohodlná a nebývá problém jednou týdně hodinky připojit na nabíjení.

Některé modely pak mohou dosahovat výrazně vyšších hodnot výdrže baterie. Pohodlně se dostávají až na hranici 28 dní na jedno nabití, ale dá se předpokládat, že většina uživatelů bude svoje hodinky připojovat k nabíječce nebo synchronizaci častěji než dvanáctkrát do roka.

U chytrých sportovních hodinek je jedním z hlavních kriterií pro výběr výdrž baterie při zapnutém GPS měření a záznamu trasy. Tenhle parametr je přirozeně hodně proměnlivý a závisí na spoustě faktorů, ale jedno je jisté. Garmin Fénix 7 a Epix patří k šampionům téhle disciplíny a jejich výdrž se pohybuje od 24 do 63 hodin bez pomoci solárního dobíjení. A to už je doba, za kterou se dá dokončit i skutečně dlouhý závod, trénink nebo trek.

Pokud se budete rozhodovat čistě podle papírové specifikace a tabulek, pak je jednoznačným vítězem Fénix 7X Solar, protože zkrátka a dobře vydrží ze všech porovnávaných modelů nejdéle (dokonce 77 hodin). Nalijme si ale čistého vína, jak často potřebujete měřit aktivitu delší než 24 hodin? Zkuste se na výdrž baterie podívat v kontextu toho, jak budete hodinky nejčastěji využívat a možná nebudou papírové údaje tím nejdůležitějším ukazatelem.

Když se podíváme na hodnoty výdrže měření na jedno nabití baterie u srovnatelných variant Fénix 7 a Epix, dostáváme se na téměř stejné výsledky. Fénix 7 bude na jedno nabití měřit aktivitu přibližně 40 hodin. Epix se s úsporným nastavením displeje bude pohybovat kolem hodnoty 32 hodin a při stále zapnutém zobrazovači to pak bude lehce přes 24 hodin.

Oba modely mají ve všech variantách skvělou výdrž baterie, kterou navíc můžete u modelů Solar prodloužit s pomocí sluneční energie. Rozhodovat se ale čistě podle tabulkové výdrže nemusí být ideální, protože extrémní hodnoty kapacity baterie budou často jen nevyužitou výhodou.

Fénix vám posvítí na cestu

Modelová řada Fénix 7X má proti všem ostatním jeden zásadní rozdíl. Přímo v těle hodinek najdete integrovanou LED svítilnu, která dokáže prozářit tmu překvapivě silným proudem světla. Svítilna je v horní části pouzdra hodinek a aktivovat jí můžete jednoduše dvojím stisknutím tlačítka.

Intenzitu světelného toku můžete přímo na hodinkách regulovat, a také si můžete vybrat z několika rytmů blikání, nebo si dokonce vytvořit vlastní. A aby toho nebylo málo, můžete si přepnout barvu světla na červenou pro méně oslňující svícení nebo jako nouzové signální světlo.

Sporttester může upozornit na srdeční problém, máme zkušenost

Žádný z modelů řady Epix svítilnu nemá a přisvítit si můžete jen velmi jasným zobrazovačem, který je možné přepnout do režimu svítilna. Je zřejmé, že intenzitou se nemůže rovnat LED svítilně Fénix 7X, ale na to, abyste si posvítili na klíčovou dírku, nebo našli ve stanu čelovku, to úplně stačí. LED světlo modelu Fénix 7 určitě najde široké možnosti uplatnění, ale nečekejte, že plně zastoupí pořádné světlo na kole nebo čelovku při běhu nočním lesem. 

Když dva měří totéž, je to prostě totéž

Modely Fénix 7 a Epix mají stejné senzory a čipy, které měří zásadní hodnoty jako jsou srdeční tep, GPS poloha, nadmořská výška a atmosférický tlak nebo teplota. Když si dáte tu práci a budete po nějakou dobu měřit všechny svoje aktivity na obou modelech, budou vaše večery naplněné hrou “najdi deset rozdílů”. A většinou je budete hledat marně. Oba modely měří stejně a rozdíly jsou obvykle dané jen samotnou přesností jednotlivých senzorů

Na základě naměřených hodnot počítají oba modely stejné pokročilé metriky a nabízí uživateli stejnou sadu informací a fyziologických dat. Drobné rozdíly se dají najít v rychlosti zaměření GPS signálu při zahájení aktivity, kde se Epix zdá o nepatrný kousek rychlejší než Fénix 7, ale vzhledem k tomu, že jde o jednotky vteřin, nejde ani tady o zásadní rozdíl.

GPS a záznam trasy

Garmin Epix a Fénix 7 měří přesně a spolehlivě, a to i ve složitých podmínkách. Při testování v lese, uzavřených údolích nebo ve vysoké městské zástavbě dosahují oba modely velmi dobré výsledky záznamu trasy a obdobně je na tom přesnost GPS při zapnuté navigaci. Při přímém srovnání záznamu stejné trasy sice mezi modely Fénix 7 a Epix drobné rozdíly najdete, ale ty jsou dané spíš limity samotné GPS technologie než skutečně odlišnou přesností měření. 

Měření srdečního tepu

Oba modely mají samozřejmě měření srdečního tepu pomocí optického snímače přímo na zápěstí. Jak Epix, tak Fénix 7 využívají senzor nové generace a na přesnosti měření je to znát. Měří velmi dobře a rychle reagují i na změny a výkyvy tepové frekvence například při intervalovém tréninku. Přesnost optického měření tepu je závislá na dobrém usazení hodinek, typu a odstínu kůže, síle podkožního tuku, prokrvení pokožky a také na teplotě okolí nebo typu pohybu. Fénix 7 a Epix se ale umí postavit čelem i obtížnějším podmínkám a v testech měřily oba modely velmi přesně i při dlouhých aktivitách v chladném počasí. 

Hodinky řady Fénix 7 a Epix jsou relativně velké a težké a s tím je potřeba počítat i při posuzování možností optického měření tepu. Váha hodinek totiž při volném usazení na zápěstí může vést k jejich poskakování a nepřesnému měření nebo dokonnce jeho výpadkům. Paradoxně tak můžete lepší výsledky vidět u největšího modelu Fénix 7X, který se doslova přicucne na zápěstí a s dobře dotaženým řemínkem drží v každé situaci.

Vyběhnu, i když mám plný diář, doma pak sprintuji. Poznáváte se v tom?

Kolik najdete rozdílů

Papírové specifikace sice prozrazují, že mezi řadami Fénix 7 a Epix pár rozdílů najdeme, ale srovnání obou modelů v reálných situacích ukazuje, že výběr bude spíš o emocích než čisté logice. 

Krásný, zářivý displej Epix může někoho oslovit natolik, že mu obětuje větší kapacitu baterie, funkci Solar nebo LED svítilnu. Pro jiného uživatele jsou důležitější právě extrémní výdrž baterie, dobíjení pomocí slunečních paprsků nebo možnost pořádně si posvítit na cestu. 

Je ale jisté, že ať už si vyberete z řady Fénix 7 nebo Epix, získáte skvělého parťáka na všechny typy sportů, outdoorových aktivit i běžné, každodenní nošení. Vybírejte pečlivě, a pokud máte tu možnost, běžte se na oba modely podívat, ať můžete srovnávat nejen podle papírových údajů, tabulek a fotek.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

17. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás