RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
CyklistikaCyklodoplňkyVybavení

Jsou tři druhy pumpiček na cesty. Vysvětlíme rozdíly, zápory a se kterou se nenadřete

od Jiří Suchna 19. 6. 2022
autor Jiří Suchna

Pravděpodobně každý z nás má doma klasickou velkou nožní pumpu na kolo. Pokud se vydáme na cyklistickou jízdu, musíme ji nechat doma a u sebe bychom měli mít něco kompaktnějšího, pojďme se tedy podívat, jaké máme možnosti ohledně cestovního provedení.

Při cyklistické jízdě je jedním z důležitých faktorů mít správný tlak v kolech. V opačném případě se nám jízda může znechutit a celkový cyklistický zážitek zkazit, proto je vhodné mít ty správné „tlaky“. Abychom svá kola správně nafoukali, používáme k tomu doma klasickou nožní pumpu nebo kompresor. Při cyklistických zážitcích potřebujeme u sebe vozit její zmenšenou cestovní verzi.

Níže se blíže seznámíme se třemi možnostmi provedení, mezi kterými si můžeme vybrat pro nás to nejlepší řešení – jedná se o klasickou manuální cestovní, CO2, nebo bezdrátovou pumpičku. Své nám k tomu také poví odborník Libor Meišner ze společnosti Sport Import, která v České republice zastupuje několik cyklistických značek.

Klasická manuální cestovní pumpička

Klasická manuální cestovní pumpička je finančně nejlevnější řešení, jak s sebou v dresu nebo na rámu pod košíkem vozit vzduch. Ceny těchto pumpiček začínají na částce 200 korun za základní provedení s plastovým tělem. Odolné provedení v hliníkovém provedení nás bude stát více než 500 korun. „Dražší a kvalitnější hustilky mívají dvoupístý mechanismus a hliníkové tělo, tím se výrazně ulehčuje a zrychluje foukání kola. U levnějších pumpiček je problém nafoukat plášť silničního kola na vysoké tlaky okolo sedmi barů,“ upřesňuje cenový rozdíl v praxi odborník Libor Meišner ze společnosti Sport Import.

Hmotnost těchto pumpiček se pohybuje od 80 do 150 gramů, v závislosti na velikosti a provedení. Princip foukaní vzduchu je stejný jako u nožní pumpy, tzn., že stlačováním a vytlačováním pístu vychází z hustilky vzduch. Vzhledem k malým rozměrům, kdy tělo pumpičky se pohybuje od 15 do 25 centimetrů, bude potřeba oproti velké nožní pumpě vícekrát stlačit a vytlačit vzduch, dá to zabrat. 

V dnešní době se na jízdních kolech můžeme setkat s dvěma typy ventilků, jsou jimi auto ventilek (nižší a širší) a galuskový (vyšší a užší), proto jsou klasické manuální cestovní pumpičky vybaveny oběma typy těchto koncovek. K tomu má Libor Meišner, odborník a současně cyklista další radu z praxe: „Není nic horšího než zjistit, že levná pumpička nefunguje a vy musíte šlapat pěšky. Navíc s prodlužovací hadicí s kvalitní koncovkou, která je součástí dražších a kvalitnějších pumpiček, výrazně eliminujete možnost ulomení ventilku při foukání.“

Některé manuální cestovní pumpičky jsou vybaveny manometrem, takže přímo vidíme hodnotu tlaku v kole a nemusíme se jen spolehnout na mačkání pláště prsty. 

Klasická manuální cestovní hustilka se příliš nehodí na bezdušové pláště. K tomu se ale ještě dostaneme později.

Pumpa Trivio Hurricane Mini z leštěného duralu. Foto: se svolením Trivio
Pumpa Trivio Hurricane Mini. Lze ji uchytit na rám kola v místě košíku, k tomu slouží součástka, která je v balení i se šrouby. Foto: se svolením Trivio

Plusy:

  • cena
  • upevnění na rámu pod košíkem
  • možnost si přesně a jemně nafoukat kolo na požadovaný tlak

Minusy:

  • hmotnost v porovnání s CO2 pumpičkou
  • pumpičkou nejde „nahodit“ do patek bezdušový plášť
  • vzhledem ke kompaktní velikosti delší doba foukání pláště     

Na manuální pumpičku Lezyne se můžete podívat v článku níže:

Cyklistická sezóna je tady. Vyzkoušené věci, které mi zlepšují život

CO2 pumpička

U tohoto provedení pumpičky se jedná o bombičku, která je natlakována oxidem uhličitým (CO2). Na tu se našroubuje hlavice, a při otevření ventilu dojde k velmi rychlému vypuštění velkého objemu vzduchu do pláště. Z toho i vyplývá nevýhoda, nelze přesně a jemně regulovat tlak v kolech (leda upuštěním přehuštěného kola).

Jedná se o typ pumpičky, která je využívána jezdci, kteří mají na svých jízdních kolech bezdušové provedení plášťů. Princip bezdušových plášťů spočívá v tom, že není používána duše, ale vzduch je přímo mezi ráfkem kola a pláštěm. Když nasadíme bezdušový plášť na ráfek a chceme ho nafouknout, tak při použití klasické manuální cestovní pumpičky nevyvineme dostatek vzduchu a tlaku v krátkém čase tak, aby bezdušový plášť přimáčknul na ráfek a tím se utěsnil. Znamená to, že při foukání klasickou hustilkou nám uniká vzduch ven z pláště. Z tohoto důvodu se pro správné „nahození“ bezdušového pláště používá CO2 pumpička (nebo doma velká nožní pumpa), která svým principem fungování spolehlivě plášť „nahodí“ do patek. 

I u této CO2 pumpičky existuje provedení pro oba typy ventilků. Nevýhoda tohoto systému spočívá v tom, že pokud CO2 bombičku použijeme, musíme pak koupit novou, která stojí od 50 do 150 korun. Existuje více velikostí bombiček, kdy základní 16gramová vystačí na silniční kolo, 30gramová CO2 bombička je určena pro širší horská kola. 

Při použití CO2 bombičky musíme dbát opatrnosti, protože při plně otevřeném ventilu dochází k prudkému ochlazování hlavice a bombičky. K zakoupení je i neoprenový obal, který minimalizuje ochlazení CO2 bombičky. Ještě je potřeba zmínit, že po použití CO2 bombičky vznikne v plášti chemická reakce a výsledek je ten, že tmel již není schopen zacelit případnou díru v plášti, je proto nutné ho co nejdříve vyměnit. „Problém je v prudkém ochlazení tmelu, které zkrátí jeho životnost,“ potvrzuje odborník a dodává, „jako další nevýhodu CO2 bombiček bych uvedl omezený počet pokusů o nafouknutí, například při více defektech atd. Málokdo sebou vozí více jak dvě bombičky.“ 

Tuto variantu cestovní pumpičky volí nejen ti, co mají na kole bezdušové pláště, ale i jezdci, kteří chtějí mít na kole co nejlehčí vybavení – hmotnost samotné hlavice je okolo 20 gramů a hmotnost CO2 bombičky je od 16 do 30 gramů. V porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou je tedy CO2 pumpička dvakrát až třikrát lehčí. 

CO2 bombička s hlavicí. Foto: Jiří Suchna
CO2 pumpička připravena k použití. Foto: Jiří Suchna

Plusy:

  • hmotnost v porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou a bezdrátovou pumpičkou
  • rychlost nafouknutí pláště
  • pumpičkou lze „nahodit“ do patek bezdušový plášť
  • upevnění na rámu pod košíkem, na sedlové trubce, na rámu kola

Minusy:

  • cena za náhradní CO2 bombičky
  • velké ochlazení (zmrazení) CO2 bombičky při použití
  • při použití se musí vyměnit tmel v bezdušovém plášti
  • nelze jemně regulovat tlak v kole (lehce přifouknout)

Věděli jste že: Některá pojištění chrání odložené kolo před restauračním zařízením?

Například Kooperativa toto nabízí v rámci Pojištění domácnosti. Kolo však musí být na místě k tomu určeném nebo obvyklém (stojan na kola apod.) a řádně zabezpečeno, byť i jen kapesním kabelovým zámkem. Zjistěte si více u své pojišťovny.

Bezdrátová pumpička

Jedná se o nejdražší a nejméně rozšířené řešení cestovní multifunkční pumpičky. Cena této hustilky se pohybuje okolo 1 500 korun. Nesporná výhoda je v jednoduchosti nafouknutí kola, kdy po zapnutí pumpičky sepne miniaturní kompresor, který nafouká plášť jízdního kola (může to trvat i okolo třech minut). 

Důležité je, abychom si hlídali stav nabití baterie, protože v opačném případě se kompresor nesepne. Baterie hustilky se nabíjí pomocí USB kabelu. I u této pumpičky existuje provedení pro oba typy ventilků. Mezi příslušenství patří redukce např. pro nafoukaní fotbalového míče nebo plaveckého kruhu či lehátka. Velká nevýhoda oproti klasické manuální cestovní a CO2 pumpičce je velká hmotnost, která se pohybuje okolo 450 gramů, což už není zanedbatelné.

Na další fotky a fungování bezdrátové pumpičky se můžete podívat v naší recenzi níže:

Recenze: Pumpička Xiaomi Mi Portable Electric, skvělý náfuka do vaší cyklo-moto rodiny

Plusy:

  • kompaktní velikost
  • nafouknutí kola bez námahy
  • lze využít jako power banku
  • lze využít jako svítilnu
  • vestavěný digitální manometr

Minusy:

  • vysoká cena v porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou a CO2 pumpičkou
  • vysoká hmotnost v porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou a CO2 pumpičkou
  • rychlost nafouknutí kola v porovnání s CO2 pumpičkou
  • nutnost hlídat stav akumulátoru
  • pumpičkou nejde „nahodit“ do patek bezdušový plášť
  • musí se vozit v kapse dresu, bundě, batohu – nelze připevnit na kolo

Výše jste si mohli přečíst informace o jednotlivých typech pumpiček a teď je na Vás, který typ by se Vám více hodil, pokud se rozhodnete pro pořízení pumpičky. Nejvíce uživatelsky rozšířené jsou klasické manuální cestovní pumpičky z důvodu jejich ceny a jednoduchosti použití. Jezdci, co chtějí mít co nejlehčí kolo a vybavení, zvolí CO2 pumpičku z důvodu hmotnosti setu hlavice a CO2 pumpičky. High-end jezdci budou pravděpodobně cílit na bezdrátové provedení pumpičky.

19. 6. 2022 4 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
SporttesteryVybavení

Garmin Fénix 7 nebo Epix? Volba je to těžká, poradíme vám při výběru

od Karel Holub 17. 6. 2022
autor Karel Holub

Nedávné novinky značky Garmin rozvířily emoce. Mnoha sportovcům zamotaly hlavy a na sociálních sítích se neustále řeší, který z top sporttesterů si vybrat. Garmin Fénix 7 a Garmin Epix druhé generace mají totiž hodně společného, a přesto má každý model vlastní osobnost. Srovnání papírových specifikací je obvykle při výběru dobrým vodítkem, ale při rozhodování mezi řadou Feénix a Epix to nejspíš nebude čistě o hlavě, ale hlavně o emocích.

Na velikosti záleží (nebo taky ne)

Když nevíte, jakou velikost sportovních chytrých hodinek si vybrat, usnadní vám Garmin Epix život. Řídí se totiž heslem „jedna velikost pro všechny“. Řada Epix je skutečně dostupná pouze ve velikosti 47 mm, která je opravdu zlatým středem, který vypadá dobře na útlém, ženském zápěstí a neztratí se ani na zápěstí pořádného chlapa.

Garmin Fénix 7 vám naopak nabídne hned tři varianty velikosti pouzdra, a abyste se v tom lépe vyznali, rozlišuje je docela intuitivně písmenem za označením řady. Vybírat tak můžete z Fénix 7S (42 mm), Fénix 7 (47 mm) nebo Fénix 7X (51 mm). A to by bylo, aby vám některá z těch velikostí nesedla jako ulitá.

Materiály Fénix 7 i Epix jsou skvělé

Rozhodovat se můžete nejen podle velikosti pouzdra hodinek, ale také podle materiálů, které Garmin pečlivě vybral pro jejich výrobu. Oba modely můžete mít ve verzi sestavené z tvrzeného skla a polymerového pouzdra, nebo v prémiové verzi Sapphire  postavené na kombinaci titanu a safírového skla.

Jsou prémiové materiály výrazně lepší? Bývalo to pravidlem, ale doba pokročila a také běžné materiály použité na top modelech chytrých sportovních hodinek mají špičkové parametry a mechanické vlastnosti. Safírové sklo je velmi odolné proti rozbití a poškrábání, ale ani běžnější tvrzené sklo není žádná křehotinka a vydrží i drsnější zacházení. Podobně je na tom srovnání titanové lunety s lunetou z běžného materiálu. 

Pravdou samozřejmě zůstává, že titanová verze je o něco lehčí, ale ani tento rozdíl není úplně zásadní. Váhový rozdíl titanové a běžné verze hodinek je v jednotkách gramů a to u hodinek typu Fénix nebo Epix není téměř znát. Oba modely patří spíš mezi robustnější, těžší hodinky a jejich věrní fanoušci dobře vědí, proč mají na zápěstí právě tenhle odolný a výkonný stroj.

Rozhodování mezi Sapphire a běžnou verzí může být estetickou záležitostí, kde se obě verze liší vzhledem a barevnými kombinacemi. 

Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Fenix 7 nebo Epix? Pro mnohé těžká volba. Foto: Magdaléna Ondrášová
Foto: Magdaléna Ondrášová
Foto: Michal Souček
Foto: Michal Souček
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Nové Garmin Fénix 7X. Foto: Veronika Pilátová
Nové Garmin Fénix 7X. Foto: Veronika Pilátová
Garmin Fenix 7 nebo Epix? Pro mnohé těžká volba. Foto: Magdaléna Ondrášová

… funkce ještě lepší

Verze Sapphire u modelů Fénix 7 i Epix neláká uživatele jen na líbivý vzhled. Prémiová verze přináší u obou modelů shodné bonusové funkce ukryté v ušlechtilém těle hodinek. Na první pohled zaujme větší interní paměť, která je oproti běžným modelů dvojnásobná.

Ve verzi Sapphire tak u modelů Epix i Fénix dostanete celých 32 GB interní paměti a do takového prostoru už se něco vejde. A to něco mohou být například detailní mapy jak Evropy, tak Ameriky. Oba kontinenty hezky najednou. Takže pokud často přelétáváte přes velkou louži a nechcete se zdržovat přehráváním mapových podkladů, sáhněte po verzi Sapphire. Jestli ale trávíte většinu času na jednom kontinentu, asi vás tenhle problém moc trápit nebude.

Větší interní paměť se samozřejmě dá využít třeba jako uložiště většího množství hudby. Pohodlně si tak do hodinek můžete nahrát celou diskografii vaší oblíbené kapely a plnou knihovnu audioknih a stále budete mít co poslouchat. 

Asi nejsilnějším argumentem pro verzi Sapphire ale může být nová mutli-band technologie GPS. Ta slibuje skutečně přesný a spolehlivý záznam trasy i navigaci v obtížném terénu. Ať už jste zvíře v městské džungli a pohybujete se mezi vysokými domy, nebo v džungli opravdové, kde výhled na satelity stíní husté koruny stromů, multi-band GPS by vám měl zajistit spolehlivý a silný signál. Umí totiž GPS signál přijímat hned na dvou frekvencích najednou a tím významně redukovat rušení, které vzniká jak v atmosféře, tak vlivem okolních překážek. Multi-band GPS funguje skvěle, ale je potřeba dodat, že díky novým GPS čipům v modelech Epix a Fénix 7 je přesnost vynikající i v běžném režimu bez využití multi-band.

Vyplatí se funkce Solar? Využijte sílu slunce

Funkce Solar může být dalším parametrem, který vám pomůže s výběrem mezi modely Garmin Epix a Fénix 7. Solární články integrované přímo do displeje hodinek má pouze řada Fénix 7. Takže pokud chcete prodloužit výdrž baterie využitím energie slunečních paprsků, měl by váš pohled směřovat právě na některého ze zástupců této řady. Garmin Epix verzi se solárním dobíjením nemá. 

Nejčastější chyby, které uživatelé sporttestrů neustále řeší na sociálních sítích

Vyplatí se vám funkce Solar? To záleží hlavně na tom, jak a v jakých podmínkách hodláte hodinky používat. Solární dobíjení samozřejmě funguje pouze v případě, kdy na hodinky dopadají paprsky naší nejbližší hvězdy, Slunce. A musí navíc dopadat v docela vysoké intenzitě a po relativně dlouhou dobu, aby se jejich efekt skutečně výrazně podepsal na celkové výdrži hodinek. Takže pokud je většina vašich aktivit v rozsahu 45 až 60 minut, bude ve většině případů efekt solárního dobíjení v průběhu aktivity spíš zanedbatelný. A  pokud cvičíte hlavně pod střechou, ve fitku, nebo gymu, pak je účinnost solárního dobíjení baterie vašich hodinek rovna čisté nule.

Funkci Solar můžete najít u všech rozměrů řady Fénix 7 (7S, 7, 7X). U prémiové řady Sapphire ani nebudete mít možnost volit model bez solárních článků.  A podobně na tom budete jestli si vaše srdce získal největší model 7X. Ten dokonce bez solárního dobíjení nekoupíte ani ve verzi sestavené z běžných materiálů.

A kolik času navíc vám vlastně solární dobíjení přinese? To záleží hlavně na vás. A době kterou strávíte na slunci, které dobije baterky vašim Fénix 7 i vám. Konkrétní schopnost dobíjení se bude lišit podle modelu hodinek a intenzitě slunečního záření, která je samozřejmě jiná v létě, zimě, během slunečného dne, zataženého dne nebo v tunelu. Při srovnatelných světelných podmínkách vychází porovnání pro jednotlivé modely a typy aktivity takto:

Fénix 7S
normal
Fénix 7S
Solar
Fénix 7
normal
Fénix 7
Solar
Fénix 7X
normal
Fénix 7X
Solar
Chytré hodinky11 dní14 dní18 dní22 dní28 dní37 dní
Pouze GPS37 hodin46 hodin57 hodin73 hodin89 hodin122 hodin
Všechny GPS systémy26 hodin30 hodin40 hodin48 hodin63 hodin77 hodin
Multi-band GPS15 hodin16 hodin23 hodin26 hodin36 hodin41 hodin
Max battery GPS90 hodin162 hodin136 hodin289 hodin213 hodin578 hodin
Expediční GPS26 dní43 dní40 dní74 dní62 dní139 dní

Jestli jste outdooroví nadšenci a trávíte na treku nebo horských bězích a cykloexpedicích dlouhé hodiny, pak je Solar přesně pro vás. Solární dobíjení dokáže v příznivých podmínkách přidat pěkných pár hodin nebo dokonce dní měření aktivity a může rozhodovat o tom, jestli budete mít v hodinkách zaznamenanou celou trasu, nebo jen její větší část.

Epix je pro rozhodnuté, Fénix pro vybíravé

Modelová řada Garmin Fénix 7 vám nabídne výběr z 22 variant, které se liší velikostí, použitými materiály a přítomností nebo absencí solárního dobíjení. Řada Epix vás rozhodně nepostaví před takovou rozhodovací paralýzu a výběr vám zjednoduší na to, jestli chcete verzi Sapphire nebo se spokojíte s verzí běžnou.

Tabulka: Karel Holub

V čem se odlišuje Epix od Fénix 7 aneb Nebojte se dotknout krásy

Garmin Epix se přece jen v jedné důležité věci odlišuje od řady Fénix 7. Displej. Ten je u řady Epix skutečně krásný a od displeje Fénix 7 ho poznáte na první pohled. Epix využívá AMOLED technologii, a díky tomu je jeho podání barev jasné, zářivé a výrazné. Stejně dobře je na tom jemnost, čitelnost a rozlišení. Řada Fénix 7 sází na osvědčené technologie a nabízí displej, který je velmi dobře čitelný a s dostatečným rozlišením pro zobrazení velkého množství údajů i detailů v mapách. Ale Epix jde v tomto směru ještě mnohem dál a skutečně nastavuje nový standard zobrazení u vrcholných modelů chytrých sportovních hodinek.

Obě řady mají displej s dotykovým ovládáním a u obou je možné nastavit jak permanentně zapnutý displej, tak šetřící režim spínaný gestem. Mohlo by se zdát, že pro Epix je úsporný režim jasná volba, a to hlavně kvůli vyšší spotřebě energie u AMOLED zobrazovačů, a také kvůli náchylnosti tohoto typu displeje k vypalování. Jenže Epix má skvělou výdrž i se stále zapnutým zobrazením a ani obava z vypalování už není na místě. Garmin zapracoval na opatřeních, která riziko vypalování AMOLED zobrazovačů redukují k nule a vy se tak můžete kochat stále zapnutým, úžasným displejem. Více jsme se tomu věnovali v tomto článku.

Garmin Epix má automatickou regulaci jasu zobrazovače, a i díky tomu je čitelnost na skvělé úrovni za všech světelných podmínek. Na přímém slunci není problém přečíst hodnoty, které potřebujete a ve tmě nehrozí, že vám bude displej nepříjemně zářit do očí. Dokonce tady najdete speciální noční režim, kde jsou základní údaje v minimalistickém zobrazení a jasu, které vás rozhodně nebudou budit ze sna.

Větší rozlišení zobrazovače řady Epix s sebou přináší výhodu v podobě zobrazení až osmi datových polí na jedné obrazovce. Řada Fénix 7 umí běžně zobrazit pouze šest položek na jedné obrazovce (varianta 7X umí až sedm položek). Nakolik je pro vás zásadní mít na jedné obrazovce o jednu až dvě položky navíc, necháváme na vašem uvážení.

Dotykové ovládání může být u chytrých hodinek lehce kontroverzní téma, ale jak u řady Fénix 7 tak u Epix funguje opravdu skvěle, a pokud by vám přece jenom vadilo, je možné dotyk vypnout a hodinky pohodlně ovládat tlačítky. Dotykové ovládání skutečně vynikne při práci s mapou nebo při prohlížení grafů a přibližování detailů. Dotykové ovládání se obvykle vypíná po spuštění měření aktivity, aby nedocházelo k nechtěným přepínáním a vypínání. Je škoda, že zatím není možné nastavit kombinaci vypnutého doteku na všech obrazovkách kromě mapy. Tam by byl dotek užitečný i v průběhu aktivity. Třeba se dočkáme takové možnosti v některé z dalších aktualizací.

Pokud máte možnost porovnat si Garmin Epix a Fénix 7 naživo, udělejte to. Z papírové specifikace ani fotek a videí totiž neuvidíte, jak krásný displej řady Epix je, a to i ve srovnání s velmi dobrým zobrazovačem řady Fénix 7. 

Jak nepřijít o jízdní kolo: Alarmy, zámky, nejlepší pojištění a služby proti krádeži

Baterie patří k absolutní špičce

Garmin Fénix 7 a Epix patří k absolutní špičce i v oblasti výdrže baterie. Ať už hodláte hodinky využívat na jakoukoliv aktivitu, budete mít nejspíš stále jistotu, že baterie nedojde dřív, něž projdete cílem. 

U jednotlivých modelů se samozřejmě výdrž baterie liší a velkým rozdílem může být i možnost solárního dobíjení. V režimu chytrých hodinek a s měřením jedné aktivity běžné délky denně, vydrží všechny modely alespoň šest dní na jedno nabití, a to je i v případě, kdy máte u řady Epix stále zapnutý zobrazovač. Taková výdrž je pro většinu uživatelů velmi pohodlná a nebývá problém jednou týdně hodinky připojit na nabíjení.

Některé modely pak mohou dosahovat výrazně vyšších hodnot výdrže baterie. Pohodlně se dostávají až na hranici 28 dní na jedno nabití, ale dá se předpokládat, že většina uživatelů bude svoje hodinky připojovat k nabíječce nebo synchronizaci častěji než dvanáctkrát do roka.

U chytrých sportovních hodinek je jedním z hlavních kriterií pro výběr výdrž baterie při zapnutém GPS měření a záznamu trasy. Tenhle parametr je přirozeně hodně proměnlivý a závisí na spoustě faktorů, ale jedno je jisté. Garmin Fénix 7 a Epix patří k šampionům téhle disciplíny a jejich výdrž se pohybuje od 24 do 63 hodin bez pomoci solárního dobíjení. A to už je doba, za kterou se dá dokončit i skutečně dlouhý závod, trénink nebo trek.

Pokud se budete rozhodovat čistě podle papírové specifikace a tabulek, pak je jednoznačným vítězem Fénix 7X Solar, protože zkrátka a dobře vydrží ze všech porovnávaných modelů nejdéle (dokonce 77 hodin). Nalijme si ale čistého vína, jak často potřebujete měřit aktivitu delší než 24 hodin? Zkuste se na výdrž baterie podívat v kontextu toho, jak budete hodinky nejčastěji využívat a možná nebudou papírové údaje tím nejdůležitějším ukazatelem.

Když se podíváme na hodnoty výdrže měření na jedno nabití baterie u srovnatelných variant Fénix 7 a Epix, dostáváme se na téměř stejné výsledky. Fénix 7 bude na jedno nabití měřit aktivitu přibližně 40 hodin. Epix se s úsporným nastavením displeje bude pohybovat kolem hodnoty 32 hodin a při stále zapnutém zobrazovači to pak bude lehce přes 24 hodin.

Oba modely mají ve všech variantách skvělou výdrž baterie, kterou navíc můžete u modelů Solar prodloužit s pomocí sluneční energie. Rozhodovat se ale čistě podle tabulkové výdrže nemusí být ideální, protože extrémní hodnoty kapacity baterie budou často jen nevyužitou výhodou.

Fénix vám posvítí na cestu

Modelová řada Fénix 7X má proti všem ostatním jeden zásadní rozdíl. Přímo v těle hodinek najdete integrovanou LED svítilnu, která dokáže prozářit tmu překvapivě silným proudem světla. Svítilna je v horní části pouzdra hodinek a aktivovat jí můžete jednoduše dvojím stisknutím tlačítka.

Intenzitu světelného toku můžete přímo na hodinkách regulovat, a také si můžete vybrat z několika rytmů blikání, nebo si dokonce vytvořit vlastní. A aby toho nebylo málo, můžete si přepnout barvu světla na červenou pro méně oslňující svícení nebo jako nouzové signální světlo.

Sporttester může upozornit na srdeční problém, máme zkušenost

Žádný z modelů řady Epix svítilnu nemá a přisvítit si můžete jen velmi jasným zobrazovačem, který je možné přepnout do režimu svítilna. Je zřejmé, že intenzitou se nemůže rovnat LED svítilně Fénix 7X, ale na to, abyste si posvítili na klíčovou dírku, nebo našli ve stanu čelovku, to úplně stačí. LED světlo modelu Fénix 7 určitě najde široké možnosti uplatnění, ale nečekejte, že plně zastoupí pořádné světlo na kole nebo čelovku při běhu nočním lesem. 

Když dva měří totéž, je to prostě totéž

Modely Fénix 7 a Epix mají stejné senzory a čipy, které měří zásadní hodnoty jako jsou srdeční tep, GPS poloha, nadmořská výška a atmosférický tlak nebo teplota. Když si dáte tu práci a budete po nějakou dobu měřit všechny svoje aktivity na obou modelech, budou vaše večery naplněné hrou “najdi deset rozdílů”. A většinou je budete hledat marně. Oba modely měří stejně a rozdíly jsou obvykle dané jen samotnou přesností jednotlivých senzorů

Na základě naměřených hodnot počítají oba modely stejné pokročilé metriky a nabízí uživateli stejnou sadu informací a fyziologických dat. Drobné rozdíly se dají najít v rychlosti zaměření GPS signálu při zahájení aktivity, kde se Epix zdá o nepatrný kousek rychlejší než Fénix 7, ale vzhledem k tomu, že jde o jednotky vteřin, nejde ani tady o zásadní rozdíl.

GPS a záznam trasy

Garmin Epix a Fénix 7 měří přesně a spolehlivě, a to i ve složitých podmínkách. Při testování v lese, uzavřených údolích nebo ve vysoké městské zástavbě dosahují oba modely velmi dobré výsledky záznamu trasy a obdobně je na tom přesnost GPS při zapnuté navigaci. Při přímém srovnání záznamu stejné trasy sice mezi modely Fénix 7 a Epix drobné rozdíly najdete, ale ty jsou dané spíš limity samotné GPS technologie než skutečně odlišnou přesností měření. 

Měření srdečního tepu

Oba modely mají samozřejmě měření srdečního tepu pomocí optického snímače přímo na zápěstí. Jak Epix, tak Fénix 7 využívají senzor nové generace a na přesnosti měření je to znát. Měří velmi dobře a rychle reagují i na změny a výkyvy tepové frekvence například při intervalovém tréninku. Přesnost optického měření tepu je závislá na dobrém usazení hodinek, typu a odstínu kůže, síle podkožního tuku, prokrvení pokožky a také na teplotě okolí nebo typu pohybu. Fénix 7 a Epix se ale umí postavit čelem i obtížnějším podmínkám a v testech měřily oba modely velmi přesně i při dlouhých aktivitách v chladném počasí. 

Hodinky řady Fénix 7 a Epix jsou relativně velké a težké a s tím je potřeba počítat i při posuzování možností optického měření tepu. Váha hodinek totiž při volném usazení na zápěstí může vést k jejich poskakování a nepřesnému měření nebo dokonnce jeho výpadkům. Paradoxně tak můžete lepší výsledky vidět u největšího modelu Fénix 7X, který se doslova přicucne na zápěstí a s dobře dotaženým řemínkem drží v každé situaci.

Vyběhnu, i když mám plný diář, doma pak sprintuji. Poznáváte se v tom?

Kolik najdete rozdílů

Papírové specifikace sice prozrazují, že mezi řadami Fénix 7 a Epix pár rozdílů najdeme, ale srovnání obou modelů v reálných situacích ukazuje, že výběr bude spíš o emocích než čisté logice. 

Krásný, zářivý displej Epix může někoho oslovit natolik, že mu obětuje větší kapacitu baterie, funkci Solar nebo LED svítilnu. Pro jiného uživatele jsou důležitější právě extrémní výdrž baterie, dobíjení pomocí slunečních paprsků nebo možnost pořádně si posvítit na cestu. 

Je ale jisté, že ať už si vyberete z řady Fénix 7 nebo Epix, získáte skvělého parťáka na všechny typy sportů, outdoorových aktivit i běžné, každodenní nošení. Vybírejte pečlivě, a pokud máte tu možnost, běžte se na oba modely podívat, ať můžete srovnávat nejen podle papírových údajů, tabulek a fotek.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

17. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkTrénink

Vyběhnu, i když mám plný diář, doma pak sprintuji. Poznáváte se v tom?

od Rungo 15. 6. 2022
autor Rungo

„V mém životě si znovu našel své místo běh. Stal se z něj můj další parťák, se kterým si to užívám a pořád mě baví. Tak trochu ale vytlačuje mé další sportovní aktivity. Práci a rodinu vytlačit nemůže a nějaký časový prostor prostě potřebuje,“ začíná svůj článek Andie, jejíž přípravu na maraton můžete sledovat už čtvrtý měsíc.

Sledujte celou přípravu Andie na maraton.

Už jsem se tak nějak rozběhala, pořád ale v pomalejším tempu, a to mi pak při delších tratích bere víc času. Ale nevynechám, i když to mám někdy našlapané; kombinuju. Jak jsem už psala v jednom ze svých článků, snažím se trénovat, i když je to na poslední chvíli před odjezdem do práce, před divadlem, před saunou. 

Život v kalupu, v hlavě úklid

S prvním krokem si nastavím meditační mód, zmizí problémy kolem mě a i to, že to pak po doběhnutí bude kalup. Je mi ale jasné, že až se vrátím, čeká mě ještě sprint doma – sprcha, upravit se, pěkně se obléknout, napít se, někdy i najíst, nebo jen nachystat jídlo. Většinou nemám předem nachystané věci, které pak budu potřebovat. Doma pobíhám, sprintuju a do toho všechny ty všední věci, které jsem vyjmenovala, kontroluji čas na telefonu, sem tam mi přijde nějaká zpráva, nebo někdo zavolá, že se program, kvůli kterému tak „stressím“, nějak mění. A tohle v poklusu zvládám. Reagovat na změny mě do života připravil sport, který jsem dělala od malička, sjezdové lyžování. 

Před jedním mým tréninkem, který jsem si dala na poslední chvíli před divadlem, mi přišla moc pěkná a povzbudivá zpráva od bratránka, se kterým jsem se několik let neviděla. Bylo to po tom, co vyšel můj poslední článek, ve kterém jsem psala, že o mém tajném plánu, maratonu, nikdo z mého okruhu neví, že se mé okolí o běh nezajímá. Na bratránka jsem ale úplně zapomněla. A on běhá. Běhá krutě jako hobík!  Psal mi, že čte moje články, poslal mi link na jeho profil. Jeho motto: „1. Nezraň se. 2. Dokonči 3. Nezastav.“  Ta konverzace s ním a shlédnutí jeho profilu před výběhem mi zanechala v hlavě stopu, ke které jsem se pak při běhání vrátila.

Sport je cesta v mládí i stáří

Pár let po mé autonehodě jsme se s bratránkem potkali na rychlé kávě. Zeptal se mě, jestli můj syn také sportuje. Začala jsem větou: „Já, bývalý aktivní sportovec, jsem ho zapsala do klavíru a angličtiny.“ Bratránek se zasmál. A já ale pokračovala dál. Babička ho přivedla do sportovní gymnastiky na Sokol, dědeček na tenis. Pak přišel, že by chtěl s kamarádem vyzkoušet taekwondo. Jeden rok chodil do plavání. A v osmi letech chtěl hrát baseball. Proč ne, vyzkouší si týmový sport. Pak přišel jachting, pořídili jsme jednoposádkovou lodičku Tera, vyzkoušel i dvouposádkovou loď Feva. No, a samozřejmě chodil do lyžáku, který jsem vedla. Tam jsme rozvíjeli další sportovní aktivity, jako jsou in-line brusle, trampolína, lezení. Tyto všechny aktivity nedělal samozřejmě současně, postupem času se měnily. Ty plánované dělal v době, kdy byly potřeba. Bylo nutné začít protahovat, aby nebyl zkrácený, do toho se naučit soustředit se, a tak jsem využila jeho zájmu chodit do taekwonda, kde přišly i zkoušky na barevné pásky. Obratnost a pružnost piloval v gymnastice, kterou považuji společně s atletikou jako základ všestrannosti pro jednotlivé sporty. Cyklistiku si vyzkoušel jako rehabilitační sport po zlomené noze, silniční kolo pak vyměnil za horské kolo. 

Bratránek se nadšeně vyptával a zahleděl se: „Já mu tak závidím! Nebude se bát kamkoliv jet, třeba s novou partou, třídou, holkou, protože s velkou spoustou sportů přišel do kontaktu. Ví, jak chytnout tenisovou raketu, kopnout do balónu, udělat výmyk. To já…“  Bratránek se ke sportování totiž dostal až v dospělosti. Rozpovídal se o tom, jak to pro něj bylo těžké se v dětství a dospívání do něčeho sportovně zapojit. V dospělosti to ale začal dohánět. Začal hrát futsalovou soutěž, pak chodit na brutální kondiční tréninky a jezdit docela dálky na in-linech. Určitě toho bude víc. A teď jako hobík běhá. Fandím mu! 

A dávám mu za pravdu v tom, že můj syn bude mít jednu výhodu do života. V tom, že se nebude bát přihlásit se a jet tam, kde se bude sportovat. Tuto výhodu jsem si zpětně uvědomila i já. Stejně tak, jako můj syn, jsme v dětství a dospívání se sestrou zkoušely více různých sportů a do toho mělo lyžování všestrannou přípravu. Lyžování vrcholově, ale vše ostatní jen pro zábavu, jen proto, abychom zjistily, o čem ten daný sport je, jak se máme chovat v týmu, jak se chovat u vody, v přírodě, na silnici. Reprezentovaly jsme školy na sportovních soutěžích, neměly jsme problém se kdekoliv do čehokoliv sportovního připojit. Stejně tak, jak to nastavili naši rodiče, nastavila jsem to i já. Není potřeba vrcholných soutěží, je fajn trávit volný čas pohybem, znát základy sportů. A to podle mě patří, kromě hudebního vzdělání, také ke všeobecnému vzdělání pro život.

Moje maminka se rozhodla, že se v padesáti naučí jezdit na koni. Podařilo se. Ve třiapadesáti se začala učit jezdit na in-linech. Při oslavě jejich šedesátin si stoupla na „šlapačku“ – motorku a rozjela se po alpské louce. Nebála se se mnou vyzkoušet různé druhy cvičení. Udělala si kapitánské zkoušky a brázdila moře na plachetnici. 

Já ale v té své téměř padesátileté „všestrannosti“ spatřuji tak trochu nevýhodu. Mám doma spoustu sportovního harampádí. Chtěla bych ho samozřejmě co nejvíce využívat. A teď, když se přidal do mého života běh, nemám tak moc prostoru a musím kombinovat. Ano, sport mě baví, sportem se bavím a někdy se sama sobě zasměju. To v okamžiku, kdy zapomenu, že už vrcholově nesportuju a plánuji si dvou až třífázové sportovní aktivity. Pomalu ale začínám chápat odpověď trenéra Honzy na moji otázku, co jiného ještě kromě běhání dělá. „Nic, jen běhám. Na nic jiného není čas, když potřebuješ naběhat objemy.“ 

Chvíle, které ničím nenahradíte: Jak dcera rozběhala tátu a vznikl společný zájem

Objemy zatím ještě neběhám, ale ty „kilometříky“, jak říká Honza, přibývají. Posledně jsem před sebou měla dvanáct kilometrů. Desítku jsem zvládla společně s kamarádkou, dokonce jsme i pokecaly. Poslední dva kilometry jsem běžela sama se sebou. Bylo mi u toho příjemně, s tepovou frekvencí do 145 jsem to zvládla, ani jsem se nezadýchala a po poctivém protažení a zchlazení nohou ve studené řece jsem o pro mě zatím nejdelším běhu ani nevěděla.  Když jsem pak běžela desítku, zvládla jsem ji daleko lehčeji. Mám za sebou už i čtrnáct a dokonce šestnáct kilometrů. A po nich jsem se těšila zase na tu dvanáctku a zvládla ji stejně tak, jako desítku, lehčeji. V tréninku se mi prodloužily i kratší rychlejší úseky. Ty jsem si jednou vyzkoušela na tartanu. Dvěstěmetrové úseky na 70% výkon na ovále pro mě byly zabijácké. Ne fyzicky, ale na psychiku. Stejně dlouhé časové úseky v přírodě zvládám mnohem lépe. V přírodě se mi běhá líp. Zlepšila jsem si pak chuť i kratšími a rychlejšími úseky do kopce.

Při každém tréninku tento měsíc mi na začátku naskočilo bratránkovo motto: „1. Nezraň se. 2. Dokonči 3. Nezastav.“ A já si k tomu přidala na začátek „Začni.“

Slovo trenéra Jana Kohuta:

Od začátku roku, kdy jsme pomalu začali testy a pomalu i s běháním, ušla Andie kus cesty. Tehdy jsme nechávali termín jejího cíle, maratonu, hodně otevřený. Pokud to vše půjde jako do teď, mohla by být připravená příští rok na podzim.

Měli jsme v plánu, že by začátkem léta měla zdolat metu půlmaratonu, bohužel, teď kvůli operaci (kterou plánovaně podstupuje), se nám to nepovede. Snad bude brzy fit a moci zase trénovat a snad tím neztratí nic z toho, co jsme do teď budovali. Jelikož se po operaci bude muset vyvarovat nárazům, jsme domluveni, že bude zařazovat kolo, orbitrek a budeme více posilovat. Pokud by to mělo trvat déle jak 10 dnů, pak bychom k lehkému tréninku na kole přidali i intervalové tréninky. A hned jak to půjde, začneme pomalu zařazovat běh.

Autor textu: Andrea Zelená

15. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké vybaveníOstatníTuristikaVybavení

Běhat s kočárkem se dá i 20 km rychlostí pod 5 minut. Jaký používají Pavlišta, Pernica a Knapová?

od Soňa Dvořáčková 14. 6. 2022
autor Soňa Dvořáčková

Skvělí čeští atleti běhají s kočárkem, a to je ideální možnost zjistit z praxe, co oceňují, nebo naopak, co jim na jejich modelu chybí. Výběr toho nejlepšího modelu pro vás pak bude jistě jednodušší.

V minulém článku Vybíráme sportovní kočárek jsme vás upozornili na hlavní otázky, které si musíte položit před tím, než vyrazíte do obchodu pro sportovní kočárek a pokusili jsme se vám výběr usnadnit představením deseti konkrétních modelů, které jsou nyní na trhu dostupné. Pokud snad stále váháte a s výběrem si nejste jisti, můžete se inspirovat doporučeními tří sportovců, které jsme za tímto účelem oslovili. Na otázky pro vás odpovídali Jana Stehlíková Knapová, Vít Pavlišta a Jan Pernica.

A na co jsme se jich vlastně ptali? 

  1. Jaký sportovní kočárek máte doma?
  2. Co na něm oceňujete nejvíce?
  3. Pokud s ním aktivně sportujete, co považujete za svůj nejlepší výkon s kočárkem?
  4. Jaká jsou naopak jeho negativa, co by šlo zlepšit?
  5. Koupili byste si tento model znovu?

Jana Stehlíková Knapová

Česká reprezentantka v orientačním běhu, řada umístění TOP 6 na mistrovství světa a několikanásobná mistryně ČR.

Foto: se svolením Jana Stehlíková Knapová
Foto: se svolením Jana Stehlíková Knapová
Foto: se svolením Jana Stehlíková Knapová
Foto: se svolením Jana Stehlíková Knapová
Foto: se svolením Jana Stehlíková Knapová

Jaký sportovní kočárek máte doma?

  1. Thule Urban Glide 2
  2. Thule Chariot Sport

 Co na něm oceňujete?

Thule Urban Glide 2 je stabilní, velmi dobře se s ním běhá. Díky otočnému kolečku vepředu se s ním výborně manipuluje. Projede skrz les stejně jako mezi regály v obchoďáku.

Chariot se dá krásně použít na běžecké lyžování. Je velmi stabilní, s poctivou konstrukcí. Dá se jednoduše složit a rozložit.

Sportovní výkon s kočárkem

S Thule Urban Glide 2 trénuji běh několikrát do týdne. Po cyklostezce je to pro něj hračka, takže 20 km se dá stlačit pod 5 min/km. Zajímavější je spíš, když ho protáhnu po lese, nebo po turistických značkách, to zvládne nad očekávání.

Thule Chariot Sport nabízí větší experimenty. Na běžkách máme projeté Jeseníky, kde kopce zabolí, včetně Pradědu, nebo třeba Krušné hory, kde je to reliéfem víc „na pohodu“. Manžel ho otestoval i na skialpech, včetně sjezdovky dolů. Dolů to spíše nedoporučujeme, ale sjet se to dá. (smích) Díky dobrému odpružení se naše experimenty líbí i dceři.

Negativa

Někteří známí reklamovali Urban Glide 2 kvůli přílišnému mechanickému uvolnění předního kolečka, ale jednalo se snad jen o vadnou sérii. Já nemám co vytknout.

Na běžné fungování a do města je Chariot Sport podstatně těžší. Není vhodný pro úplného novorozence. Dítě je dost u země. Jako možné zlepšení vidím (vkládací) termoizolační vrstvu zespodu pro lepší použití v zimních podmínkách.

Koupili byste si váš kočárek znovu?

Thule Urban Glide 2 určitě ano. Co se týče Chariotu, pro běžecké lyžování je to skvělá volba a kolo jsme zatím netestovali. Negativem je vysoká cena. Kdybychom nebyli tak aktivní a já nechtěla s kočárkem trénovat i na lyžích, zůstaneme zřejmě pouze u Thule Urba Glide 2, se kterým se mi i běhá pohodlněji.

Vít Pavlišta

Český běžec na dlouhé tratě, několikanásobný mistr republiky v horském běhu, maratonu a půlmaratonu.

Foto: se svolením Vít Pavlišta
Foto: se svolením Vít Pavlišta

Jaký sportovní kočárek máte doma?

Máme doma TFK Sport, model 2020.

 Co na něm oceňujete?

Nejvíce oceňujeme velká 16’ kola, díky kterým se dostanete opravdu přes jakýkoli terén. Přední kolo je napevno, nemusíte řešit nějaké přecvakávání aretace.

Korbičky jsou pěkně vymyšlené. Ta pro miminko je vcelku velkorysá a hodně variabilní. Miminku, které už začíná sedět, můžete nastavit polosed, takže může koukat ven po okolí, ale přitom být stále čelem k vám. A nebo korbu prostě otočíte.

Sportovní verze sezení už je jen čelem dopředu a je velmi prostorná. Naše dvě děti nemají od sebe věkově velký odstup, takže jsme v kočárku často vozili i obě.

A co je na kočárku opravdu bezvadné, na běhání tedy nutné, ale i při normálním ježdění výhodné, je ruční brzda. Brždění je díky kotoučovým brzdám spolehlivé, zastaví hned a kočárek vám dělá i oporu, třeba na ledovce.

Sportovní výkon s kočárkem

S kočárkem nejvíc běhala manželka Lucka, dopoledne, když já jsem v práci. Asi nejdelší souvislý běh, který má kočárek za sebou, je 18km klus v okolí Doks (takže silničky, šotolinové cesty, ale místy i pěkně těžký běh v písku). 

Snad úplně první výlet s kočárkem byl na Broumovsko, a to byl tedy terén. Mezi skalami, lesem… přenášení mezi skalami jsme se nevyhnuli, ale kočárek toho zvládl i dost projet.

A taky jsme s ním běhali v Maroku!

Co se týče rychlých běhů s kočárkem, Lucka s ním mastila čtyřstovky podél přehrady, když se mezi těhotenstvími chystala na závody. A taky jsme s ním bruslili na zamrzlé přehradě. Prostě ten kočárek vás nijak ve vašich aktivitách neomezuje. Snad jen plavat by se s ním nedalo. (smích)

Negativa

Občas se vám hodí nějaký rozměrově menší kočárek, k tomu jsme pořídili úplně mini skládací golfky. Ale jinak nemáme problém s kočárkem cestovat MHD, naložit ho do auta apod. 

Koupili byste si váš kočárek znovu?

My jsme vlastně v této situaci byli. Kočárek nám připadal hodně těžký (starší model), a tak jsme ho chtěli vyměnit. A nakonec jsme dospěli k tomu, že chceme opět TFK Sport, jen novější, lehčí verzi.

Jan Pernica

Český běžec, atlet a trenér, trenér filmového Zátopka, se kterým jsme pro vás připravili videa s běžeckou abecedou.

Trenér Jan Pernica. Foto: Magdaléna Ondrášová

Jaký sportovní kočárek máte doma?

Thule Urban Glide 2 

 Co na něm oceňujete?

Je sportovně laděný, dobře se s ním manipuluje. Jednoduše se skládá. 

Sportovní výkon s kočárkem

Byl jsem s ním běhat jen párkrát, ale naší dceři se to nelíbilo, tak jsem to už pak neopakoval. Zvládl jsem asi 12 km kolem jedné hodiny, tj. tempo cca 5 min/km. 

Negativa

Je větší, takže někdy narážíme na problém někam se vejít. 

Koupili byste si váš kočárek znovu?

Ano, jsme s ním spokojeni a volili bychom jej znova.

Chvíle, které ničím nenahradíte: Jak dcera rozběhala tátu a vznikl společný zájem
14. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaCyklocomputeryVybavení

Cyklocomputery: co všechno umí moderní tachometry měřit?

od Martin Kubala 13. 6. 2022
autor Martin Kubala

ADVERTORIAL Zatímco v posilovně platí pořekadlo “není fotka, není trénink”, cyklisté mají svou obodobu ve rčení “co není změřeno, jako bys nejel”. Nebudeme zde porovnávat jednotlivé typy cyklocomputerů, zaměříme se raději na praktické využití jejich možností tak, aby váš trénink splnil to, co od něj očekáváte. A co že to všechno cyklocomputery umí?

Měření rychlosti, vzdálenosti, času

Základní informace, které jsou součástí všech typů měřidel: okamžitá, průměrná nebo maximální rychlost, ujeté vzdálenosti a jako bonus pak evidence “rekordů” v podobě nejrychleji ujetých úseků od pěti do čtyřiceti kilometrů, nejdelšího tréninku, nejrychlejšího tréninku atd. (v závislosti na specifikaci). 

Mezi další pak patří aktuální čas, stopky, doba jízdy, celková doba tréninku, čas západu slunce, doba strávená jízdou do kopce, doba strávená jízdou z kopce, průměrná rychlost jízdy do kopce (VAM), průměrná rychlost klesání spolu s dalšími variantami, na které si výrobce vzpomene.

Které další zajímavé funkce vám při tréninku určitě pomohou?

Nastoupané metry

Kromě součtu nastoupaných metrů disponují cyklopočítače funkcemi zobrazujícími aktuální sklon kopce a rychlost stoupání / klesání (VAM – výškové metry za hodinu). Při absenci wattmetru vám aktuální rychlost VAM při tréninku jízdy do kopce může být užitečným pomocníkem.

Výkon

Disponuje-li vaše kolo wattmetrem, máte k dispozici nejspolehlivější ukazatel vašeho úsilí. Nic jiného než síla, kterou dlouhodobě tlačíte na pedál nepoukazuje lépe na vaší výkonnost. Pro vrchaře je klíčovým ukazatelem hodnota přepočtena na 1 kg tělené hmotnosti – W/kg. 

Hodnoty výkonu vám computer umožní zobrazit v aktuální, průměrné anebo maximální hodnotě. 

Kromě toho je možné zobrazení i zprůměrovaných hodnot v časovém úseku posledních 3, 10 anebo 30 vteřin. Doporučujeme zobrazení hodnot v časovém úseku deseti vteřin. Kratší úseky vykazují příliš velký rozptyl hodnot, delší naopak reagují se značným zpožděním. 

Já vs. květen. Chci v Brně kopec ve tvaru místního orloje. Bude to symbol pro sportující „magory“

Ve stejných variacích jako absolutní hodnoty si můžete zobrazit i výkon ve formátu W/kg anebo v procentech vůči vašemu FTP (maximální výkon, který jste schopni držet po dobu 20 minut).

Většina tréninkových plánů dnes počítá s tím, že cyklista disponuje wattmetrem a zná aktuální hodnot.

Co všechno dalšího umí moderní cyklocomputery změřit? Zvládnou hlídat i vaší bezpečnost? Můžu mít na kolo místo cyklocomputeru třeba chytré hodinky? Dozvíte se na blogu Alza.cz, pro kterou RUNGO.cz občas píše nezávislé články.

13. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Chvíle, které ničím nenahradíte: Jak dcera rozběhala tátu a vznikl společný zájem

od Adéla Ptašková 11. 6. 2022
autor Adéla Ptašková

Karolina je šestadvacetiletá dáma, v jejíž životě hraje sport velkou roli. Kromě běhu leze po horách i skalách, létá na paraglidu a jezdí na kole. Sport bere hlavně jako relax a odreagování od pracovního života. Běh, vlastně náhodou, propojila se svým tátou a znamená pro ni víc, než jen sport.

Ke sportu byla Karolina vedena odmala – víkendy trávila s rodiči chozením po horách a cestováním. V létě roku 2013 si naplánovala projekt Cesta k půlmaratonu, v rámci kterého chtěla jako neběžec začít trénovat, vše si zaznamenávat a následně uběhnout půlmaraton. Těsně před začátkem projektu se ale zranila, a aby papírová příprava nepřišla vniveč, pomyslnou štafetu převzal její táta (56 let). Tátu běhání neopustilo, Karolina se uzdravila a začala taky. Toto jsou ve zkratce začátky společného zájmu otce a dcery. 

Vzájemná motivace i hecování

Občas dojde i na společné výběhy, ale častěji běhá každý sám a své výkony si porovnávají v aplikaci Garmin Connect. Vzájemně se tak motivují. Čas od času si vytvoří společnou výzvu a navzájem se hecují, kdo za daný časový úsek naběhá více kilometrů. Každý občas zažije dny, kdy to nejde a nic se nechce. Tím méně pak vyběhnout. Právě v těchto chvílích pomůže zmíněná skupinová výzva, nebo třeba společný výběh.

Karolina přiznává, že ji žene dopředu i ego – přece se nenechá předběhnout tátou, který je o třicet let starší! Jinak Karolina běhá pro vlastní dobrý pocit a kromě táty se snaží překonat i sama sebe, k čemuž jí slouží srovnávání zaznamenaných výkonů.

Jak je důležité míti parťáka

Zatímco tréninky probíhají většinou odděleně, na závody jezdí spolu. Mít za parťáka rodiče je super bonus – s kým jiným taky sdílet předstartovní nervozitu a následnou cílovou euforii? Při cestě domů pak samozřejmě spolu probírají předvedené výkony. Karolina považuje svého tátu nejen za rodiče a běžeckého parťáka, ale rovněž za trenéra. Dříve totiž běhával kromě silničních také orientační běhy a své zkušenosti a věcné poznámky Karolině rád předává. Jak se říká – rodiče a trenér mají vždy pravdu. Zde to tedy platí dvojnásob.

I když se občas na něčem neshodnou, stěžejní je, že jsou schopni si o tom promluvit a rozpor následně vyřešit. V tom oběma pomáhá “sportovní mindset” a s tím související schopnost pracovat s hlavou a vlastními myšlenkami.

Karolina Bolková s otcem
Karolina Bolková s otcem
Karolina Bolková s otcem
Karolina Bolková s otcem
Foto: Karolina Bolková

Běh jako základ rodinných vztahů

Karolina si tedy běhání se svým otcem nemůže vynachválit a je přesvědčena o tom, že tento jejich sportovní vztah se kladně přenáší i do toho rodinného. A nějaká rada na závěr, jak rozběhat své potomky? Dle Karoliny je dobré vést dítě ke sportu od malička, ale pouze přirozenou cestou vlastního příkladu a pozitivní motivací. U nich v rodině to zafungovalo parádně a ona i její bratr se ke sportu mají.

Budoucnost

Karolina chce rozhodně v běhání pokračovat a časem se propracovat k trailovým ultra běhům v horách. Miluje totiž přírodu a zároveň se chce naučit lépe pracovat s vlastní hlavou a tělem. To totiž považuje za jednu z nejpodstatnějších hodnot běhu. Přejeme hodně štěstí a mnoho naběhaných kilometrů!

Podělte se i vy o svůj příběh! Pokud sportujete se svými rodiči, dejte nám vědět do komentářů nebo na Rungo e-mail a inspirujte ostatní svými společnými výkony!

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

11. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaCyklodoplňkyOblečení na koloVybavení

Cyklistická sezóna je tady. Vyzkoušené věci, které mi zlepšují život

od Magdaléna Ondrášová 9. 6. 2022
autor Magdaléna Ondrášová

Člověk občas natrefí na dokonalé věci, mezitím ale utratí výplatu za zbytečnosti. Už roky jezdím ráda na silničním kole a podělím se s vámi o ty věci, které mi skutečně pomáhají a neleží doma v koutě.

Čím intenzivněji člověk daný sport provozuje, tím dražším se stává. Platí to o turistice, běhání, ale dnes se zaměřím na silniční cyklistiku, kterou provozuji od roku 2016. Tehdy mi stačily cyklokalhoty z „bajka“ a v chladnějším počasí jsem outfit kombinovala tím běžeckým. Postupem času jsem jezdila víc a víc, za horšího i chladnějšího počasí, až se ze mě stala celoroční jezdkyně. A s tím přišly i vyšší nároky na to, jak pohodlně se na kole cítím a hlavně – jak bezpečně. Níže najdete výčet toho, na co dlouhodobě nenechám dopustit. Helmu vynechávám, tu považuji za samozřejmost.

Radar na kolo od Garminu

Tuhle věc ničím nenahradíte, ani u konkurence jsem nic takového nenašla. Radaru bych zařadila jednu z nejvyšších priorit, co nemohu postrádat.

Jde o zadní blikačku s čidlem pohybu. Umisťuje se ze zadu pod sedlo a hodnoty, které snímá, se promítají na vaše zařízení připevněné na řídítkách. Může to být cyklocomputer od Garminu, jako mám já, ale radar je kompatibilní i s jinými značkami, nebo si můžete stáhnout aplikaci do mobilu. Na displeji se vám pak promítají hodnoty, kolik aut za vámi právě přijíždí a v jakém odstupu. Upozorňuje na to i zvukovým signálem. 

Zaznamená vše, co jede vyšší rychlostí než vy (směrem k vám), takže i motorku či rychlejšího cyklistu. Sportovci, kteří radar ještě nezkusili, mívají v diskuzích množství námitek. Neznám přitom nikoho, kdo radar má, a odložil by ho s tím, že je zbytečný. Psala jsem o tom extra článek, a proto vás dále odkážu na něj (cyklistický radar Garmin Varia).

Cyklocomputer Garmin s integrovaným zvonečkem ze spodní části. Foto: Magdaléna Ondrášová
I ve dne se vyplatí svítit. Stačí, aby řidič auta byl oslněný a vy jste vjeli do stínu… Radar Garmin Varia. Foto: Magdaléna Ondrášová
Obrazovka cyklocomputeru se podbarvila červeně a objevil se v pravé části pruh. Bílá tečka signalizuje jeden blížící se objekt, který radar Garmin Varia zaznamenal, a jak daleko za mnou se nachází. Foto: Magdaléna Ondrášová

Fotochromatické brýle od Neonu

Bez brýlí nedám ani ránu. Chrání před větrem a následným slzením, ale hlavně před nečistotami a poraněním oka. Měla jsem možnost vyzkoušet celý arzenál brýlí (i díky tomu, že jsme již dříve brýle testovali) a už nechci nic jiného než fotochromatické. Ty se zatmavují dle okolních světelných podmínek a nemusím více řešit, zda si vzít do pošmourna čiré nebo bude svítit a vzít si tedy tmavé. Mám jedny.

Největším benefitem je, že nejsem tolik unavená. Brýle jsou vždy zatmaveny ideálně vzhledem k prostředí a nemusím mhouřit oči, či se více soustředit na to, co vidím. Na dálku mám předepsané 0,75 dioptrie a díky těmto brýlím je na kolo nemusím nosit, aniž by mě to nějak zmáhalo.

Dosud jsem měla roky fotochromatické brýle od značky Bliz. Když dosloužily (mechanické poškození), týdny jsem hledala nové, které by mi seděly a pohled skrz byl tak čistý. I u těch „obyčejných“ tmavých jsou totiž velké rozdíly v kvalitě skel a viditelnosti skrz. Doporučuji na tomhle nešetřit a vyzkoušet si na očích i brýle, jejichž cenovka se vám nelíbí. Ideálně si třeba na jednu jízdu půjčit od kamaráda. Vždyť vám budou sloužit stejný počet hodin, který strávíte na kole.

Fotochromatické brýle se na plném slunci zatmaví na stupeň tři. Foto: Magdaléna Ondrášová
Ty samé fotochromatické brýle Neon při sníženém svitu. Foto: Magdaléna Ondrášová

Zvonek není princezny

Mám kolo s „cvrčkem“, kterým na sebe dokážu upozornit (proč to dělat snad nemusím nikomu vysvětlovat, každý cyklista je, doufám, někdy i zároveň chodcem). Je to neocenitelné na cyklostezkách. Ano, lze to nahradit zvoláním „zleva!“ nebo „zprava!“. Jenže to funguje za ideálních podmínek, tedy, když není v okolí jiný hluk nebo silný vítr.

Abychom si to upřesnili, nemůžete „cvrkat“ nebo volat dva metry před skupinkou, ta vám pak leda skočí úlekem do cesty a zbytek se chytne za srdce. Musíte dát o sobě vědět více předem. A zvonek je mezinárodně přijímaný zvyk/zvuk, jak to udělat. Každému je hned signál jasný – hlavně dětem!

Na silničce nechci mít cingrlátka, a tak mám zvonek šikovně integrovaný v držáku na cyklocomputer (obojí výrobce CloseTheGap, který vyrábí různé držáky a adaptéry kompatibilní s více značkami kol i cyklopočítačů). Tyhle vychytávky mě baví, je to dokonale schované, decentní. Jedinou slabinou je, že v takovou chvíli musím sundat prsty z brzdy – ale vždyť se zvoní s dostatečným předstihem! Zajímavost: tyhle držáky se zvonky podporuje tým Jumbo Visma a na západě to prý běžně profíci mimo závod vozí.

Zvonek integrovaný pod držák cyklopočítače od značky CloseTheGap. Foto: Marek Odstrčilík
Zvonek integrovaný pod držák cyklopočítače od značky CloseTheGap. Foto: Marek Odstrčilík

Žlutá šustka Craft

Tu já tahám pořád. Jedině když jsou letní pařáky v plném proudu a i v noci máme tropy, zůstává doma. V počasí, jaké je v těchto dnech, nebo pokud hrozí bouřky, jede se mnou. Hodila se mi už tisíckrát. 

Tenká větrovka jasně viditelné barvy, kterou smotáte do malé kapsičky, má dvojí funkci. Při náhlé změně počasí vám obyčejný větru-odolný šusťák zajistí dobrý tepelný komfort. Ono kolikrát stačí, když vjedete na několik kilometrů do skalnatého údolí k řece. Nebo ještě k tomu tam píchnete a musíte se tam zdržet…

Druhá funkce: Žlutá je skvěle vidět, je to nejvíce bezpečná barva v tomto ohledu. Při letní průtrži mračen se i za dne značně sníží viditelnost nejen vám, ale i řidičům aut. Myslete na to a buďte výrazní!

Ta moje je od značky Craft a mám ji už dlouhé roky.

Šusťákovou bundu schovám do kapy dresu. Foto: Marek Odstrčilík
Je tak malá, že skoro není vidět. Foto: Marek Odstrčilík
V zimě i v létě vás může nepříjemně překvapit liják či jinak snížená viditelnost. Je dobré mít u sebe výraznou šustku. Foto: Tomáš Parma

Obejdu se bez nich, ale život s nimi je jednodušší pumpička, cyklokalhoty, tílko

Pumpička Lezyne: Skladnou lehkou pumpičku jsem řešila dlouho a dost ji konzultovala s lidmi, kteří už nějakou měli a používali. Měla být malá, ideálně ji vozit na rámu (ty kapsy na dresu nejsou nekonečně hluboké, obzvlášť máte-li dres XXS jako já) a hlavně jsem měla umět vlastními silami pomocí takové pumpičky natlakovat silniční duše na poctivých, dejme tomu, pět barů.

Vyhrál jeden model od Lezyne. Je decentní a splňuje vše, co jsem chtěla. Do té doby jsem žádnou nevozila, měla jsem vždy sebou mého Marka nebo jiného kamaráda s hustilkou, ale jakmile jsem si pořídila radar, začala jsem často vyrážet i sama a musela se o pumpičku pak prosit kolem jedoucí cyklisty, a těch například na podzim v chladnu v neděli ráno po dešti moc není. Fakt.

Cestovní pumpička Lezyne. Foto: Magdaléna Ondrášová
Pumpičku Lezyne můžete vozit v kapse dresu nebo přichycenou na sedlové rámové trubce, jako já. Foto: Magdaléna Ondrášová

Funkční tílko: Vrstva jako pavučinka navíc udělá dobrou službu. Ať je zima nebo letní pařák, vždy budete rádi za první vrstvu, která vám odvádí pot od těla. Tím lépe, pokud se v létě náhle ochladí nebo vás čeká sjezd ve stínu a nemáte třeba svoji žlutou šustku.

Cyklorukavice: I na těch záleží. Silniční cyklisté jezdí často bez, ale už jsem viděla spoustu odřených rukou a spoustu odřených rukavic, které dlaně jejich majitelů zachránily. Samozřejmě kvalitnější materiál se obtížněji potrhá a déle chrání dlaně při vašem skluzu po asfaltu.

Kromě ochrany dlaní z pevné látky správně umístěné polštářky dodávají komfort při dlouhé jízdě. Cyklistické rukavice italské značky ALÉ. Foto: Magdaléna Ondrášová
Tenké funkční tílko či tričko je použitelné celoročně. Foto: Magdaléna Ondrášová

Cyklokalhoty: To je velké téma. Že na nich záleží, se asi shodneme, a že je v nich veliký rozdíl, vám říkám já (pokud jste to zatím sami nezjistili). A to nejen ve vložce, ale i dalších materiálech, ze kterých se skládají, i ve střihu a vychytávkách pro dámy. O tom napíšu samostatný článek příště.

9. 6. 2022 0 komentáře
2 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyTrailové botyVybavení

Recenze: možná to budou Trabuco? Pokud hledáte univerzální běžecké boty do terénu, vzpomeňte si na ně

od Karel Holub 8. 6. 2022
autor Karel Holub

Jestli jsou vaší cílovou destinací horské stezky, lesní cestičky, bláto, štěrk, zkrátka traily, pak můžete sáhnout po novém modelu ASICS Gel Trabuco 10. Je navržený jako univerzální bota do terénu, ve které můžete směle vyrazit na dělší běhy, kde se střídají různé povrchy a nemusíte se bát ani rychlejších, technických tras a delších závodů.

Bezpečná barva na silnici a decentní pro konzervativní běžce

ASICS je osvědčený výrobce bot z Japonska a je mimo jiné známý i tím, že se rozhodně nebojí odvážných designů, pestrých barev a výrazných kombinací. A přesně v tomhle duchu je vyvedený i testovaný model ASICS Gel Trabuco 10 v barevné kombinaci “orange”. Po otevření krabice jsem chvíli přemýšlel, jestli nebude lepší nasadit sluneční brýle, abych si mohl boty prohlédnout.

Zářivé barvy vypálí silný otisk na sítnici a rozhodně zaujmou na první pohled. Jasně oranžový svršek, fosforově zelené boky podešve a černá na podrážce, jazyku a obsázce paty dávají botě hodně dynamický vzhled. V těchto botách vás nikdo nepřehlédne a když se ztratíte, horská služba vás uvidí i skrz hluboký les. Jestli je pro vás tahle barevná kombinace příliš výrazná, můžete mít ASICS Gel Trabuco 10 i v konzervativní černé s oranžovými akcenty, nebo v kombinaci jasně zelené s černou.

Fungující svršek

Konstrukce ASICS Gel Trabuco 10 odpovídá jejich univerzálnímu zaměření. Materiál svršku je úpletový, a není sice úplně nejtenčí, ale vypadá, že něco vydrží a dobře větrá. Nemusíte se tak bát, že se svršek snadno zatrhne o větve nebo trní a ani při vyšších teplotách se vám nebude noha v botě pařit.

Na úpletu je dekorativní a hlavně funkční 3D potisk. Ten najdeme v namáhaných místech ohybu a oděru, kde pomáhá nejen s ochranou svršku, ale také v lepším držení chodidla a usazení boty. Ve špičce jsou bota a prsty majitele chráněny parádní pogumovanou obsázkou. Jazyk je do boty všitý až k nejvrchnější dírce tkaniček, takže drží dobře, nestáčí se a do boty nevnikají žádné suvenýry z cest. Jazyk má integrovanou kapsičku pro tkaničky, ale tu já osobně nevyužívám.

ASICS Gel Trabuco 10. Foto: Karel Holub
ASICS Gel Trabuco 10. Foto: Karel Holub
ASICS Gel Trabuco 10. Foto: Karel Holub

Drop 8 mm a podešev do terénu

ASICS Gel Trabuco 10 má osmimilimetrový drop (co je drop a jak rozvíjí vaši nohu? Přečtěte si v tomto článku) a dostatečné tlumení pro pohodové nabírání kilometrů a ochranu proti číhajícím kamenům, kořenům a jiným nástrahám. Můžete je bez obav vzít na výběh po horských stezkách a kamenech, kde slušně chrání chodidlo před otlaky a žehlí nerovnosti. Na druhou stranu je potřeba počítat s tím, že kvůli vyššímu tlumení nebudete mít tak přesnou zpětnou vazbu o tom, po čem právě letíte. ASICS Gel Trabuco 10 zkrátka nejsou žádné závodní šlupičky, ale stabilní, pohodlná bota na delší běhy.

Na trailové botě vás určitě zajímá podrážka. ASICS Gel Trabuco 10 vás bude držet na kamenech, jehličí, blátě, sněhu (to potvrdil i test předchozího modelu ASICS Trabuco 9) a všemožném jiném podkladu, na který se vydáváte objevovat svoje možnosti a limity.

Podrážka ASICS Gel Trabuco 10 je posetá 4-5mm vysokými špunty nebo spíš drápy, které vám poskytnou opravdu stabilní odraz a záběr. Podrážka se zakousne do podkladu a pak letí dopředu. Žádné zaváhání nebo podklouznutí jsem při testování nezažil, a to jsem Trabuco rozhodně nešetřil.  ASICS Gel Trabuco 10 nemá problém ani při asfaltových přebězích. Špunty jsou tvrdé tak akorát, nebortí se, nerotují a myslím, že zvolený materiál na podrážce bude mít i slušnou životnost.

Občas zůstane mezi špunty zaseklý kamínek, ale jinak nemá podrážka tendenci sbírat a držet bláto nebo hlínu a nemusíte se bát, že s sebou potáhnete zbytečnou zátěž. Podrážka odpovídá univerzálnímu určení boty a nečekejte, že vás podrží ve všech extrémech jako je hluboké bláto nebo led, k tomu opravdu určená není.

Recenze: Adidas Solarglide 5 pro každého. Velmi komfortní, spolehlivé a cenově dostupné

Osobní zkušenosti z ASICS Gel Trabuco 10

V tomto modelu jsem odběhal zatím pár desítek kilometrů, ale od prvního obutí jsem věděl, že budeme kámoši. Noha do boty krásně zapluje a prvním dojemem je dokonalé pohodlí a spolehlivost. Kvůli chronickým problémům s achilovkou, řeším u všech bot hlavně patu a tady není co vytknout. Košík okolo paty je dobře tvarovaný, polstrování příjemné, beze švů a achilovce nic nebrání v práci.

Prostor pro chodidlo sice není z těch nejširších, ale klaustrofobií vaše prsty trpět nebudou. Pokud se řadíte k vyznavačům barefoot a nebo máte hodně širokou přední část chodidla, rozhodně boty dobře vyzkoušejte, ale myslím, že většina běžců bude mít prostoru pro chodidlo dost a dost. Určitě je potřeba dobře naladit šněrování, aby zejména v sebězích nedocházelo k posunu chodidla uvnitř boty.  Někdy mi přišlo, že se prsty tlačí do obsázky více, než by mi bylo milé, ale správné šněrování to snadno vyřeší a obsázka poskytuje dobrou ochranu proti připadným srážkám s kameny, kořeny a dalšími překážkami.

ASICS Gel Trabuco 10 dobře dýchají díky lehkému úpletovému svršku a relativně vysoká obsázka vás ochrání aspoň před mokrou trávou nebo terénem po děšti. Svršek rozhodně není nepromokavý, ale taky nemá tendenci držet vodu a při dobrém výběru ponožek se nemusíte bát ani delšího běhu v mokru nebo dešti. Jestli toužíte po verzi s membránou, můžete se podívat po modelu ASICS Gel Trabuco 10 GTX, která vám poskytne přidanou ochranu proti mokru.

Zesílené části, tvar i materiál. Co hraje roli při výběru sportovních ponožek

Komu bych ASICS Gel Trabuco 10 doporučil? Všem, kteří hledají univerzální trailovku s dobrým tlumením a spolehlivou podrážkou, a kteří chtějí pracovitého parťáka na delší výběhy. Naopak kamzíkům a závoďákům s vybroušenou běžeckou technikou a potřebou dokonale vnímat terén, bych doporučil podívat se spíš po agilnějších modelech. Dokážu si představit, že je využijí i trekaři a turisti, kteří nechtějí těžkou, vysokou botu, ale ocení právě spolehlivé tlumení a dobrou podrážku.

Těžko se hledají nedostatky, na co je Trabuco určená, dělá skvěle.

ASICS Gel Trabuco 10

  • Běžecká bota do terénu
  • Váha: 305 g (US 9)
  • Výška podrážky (špička/pata): 26 mm/34 mm
  • Drop: 8 mm
  • Doporučená cena: 3 499,- Kč
  • Klady: univerzální bota pro rozmanitý terén; tlumení i pro dlouhé běhy a horší techniku došlapu; podrážka skvěle drží a nebude se rychle opotřebovávat
  • Zápory: podrážka občas chytá kamínky
8. 6. 2022 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaCyklistikaInspiraceInspirace a příběhyNezařazenéSilniční kolaTrénink

Já vs. květen. Chci v Brně kopec ve tvaru místního orloje. Bude to symbol pro sportující „magory“

od Marek Odstrčilík 6. 6. 2022
autor Marek Odstrčilík

Tak mi v tom tréninku na cyklistickou trasu dnes už kultovního závodu Strade Bianche začíná přituhovat. Tatam jsou dlouhé vyjížďky po lehce zvlněném okolí, protože z úst trenéra Martina Kubaly přišel příkaz: najeď kolem 15 000 výškových metrů za měsíc. Ono se to “tyranovi”, který žije v Čeladné řekne, ale Brno není zrovna vyhlášené horské středisko, takže nastoupat požadované kilometry je holt hodně o čase.

Buď jezdíte jeden kratší kopec nahoru a dolů, nebo musíte popojet někam dál. Jelikož jsem v Brně v podstatě stále novic, tak třeskutě logistická zábava mohla začít.

Minule jste mohli číst (link na všechny články seriálu najdete na konci článku):

Já vs. duben. Mám k řidičům respekt. Nepředvídatelný cyklista s egem je pohroma

Jezdit nějaký kopec pětkrát, sedmkrát, není ale zase takový problém. Poprvé, podruhé, je to fajn, pak u mě dochází k zatmění mysli. Buď mi v taktu stále hlubšího dechu jede nějaký popěvek, který je téměř vždy ten nejblbější, nebo nastane tzv. stav dvou cyklistů – to je takové odhmotnění sebe sama, kdy vím, že jedu, ale nevnímám dech, šlapání, horko, prostě nic, jako by to za mě dělal někdo jiný. Zvláštní je, že ale ve sledování provozu a dění na silnici jsem stále přítomný. Nejhorší je, když se ty dva stavy propojí a můj druhý cyklista si začne pobrukovat to, že “máme kompot”.

Zatím nevidím naštěstí důvod hledat odbornou péči, protože se většinou nakonec vracím šťastný a spokojený, byť to bylo někdy celkem únavné. Objevoval jsem hlavně sever Brna, směr Babice, Olomučany a podobně. Tam se kopečků najde dost. Ale i na jihu směrem na Pálavu to ujde, byť, než tam člověk dojede, tak to zabere nějaký ten čas.

Nejlepší by bylo, kdyby pro podobně “postižené” cyklisty, ale i běžce vzniknul přímo v Brně pořádný kopec. Něco kolem pěti, klidně i deseti kilometrů nahoru s průměrem pět procent by byl ideální. Tvar může vycházet z místního orloje, protože pro spoustu spoluobčanů jsme takoví pachtící se ”pindíci”. Na jeho vrcholu může stát replika Jošta a vy při každém projetí nebo proběhnutí pod ním můžete zazvonit na zvonek vysícím na “chloubě” jeho koně. Ideální atrakce pro lidi a další kvalitní zviditelnění moravské metropole. Bimbání tak bude Brňanům oznamovat kolik sportujících maniaků tady žije. Navíc to může přivábit další. Chce to odvahu vizionáře, takže to asi neklapne. Ale kdo ví, je to Brno.

Květnový trénik na trasu Strade Bianche byl ve znamení kopců. Foto: Magdaléna Ondrášová
Květnový trénik na trasu Strade Bianche byl ve znamení kopců. Foto: Magdaléna Ondrášová
Květnový trénik na trasu Strade Bianche byl ve znamení kopců. Foto: Marek Odstrčilík
Květnový trénik na trasu Strade Bianche byl ve znamení kopců. Foto: Magdaléna Ondrášová

Rovnou se přiznávám, že oněch požadovaných 15 000 metrů jsem nenastoupal, ale kolem deseti to bylo. Fakt mě potěšilo, že se mi teď kopce jezdí daleko, ale daleko lehčeji. Kila dole a síla v nohách nese nějaké to ovoce. Pokud sundám ještě třeba deset kilo a v kopcích přitvrdím, tak budu jak vážka s nohama dráhaře Tomáše Bábka (rozhovor s ním jsem vedl tady). To to pak bude lítat.

V červnu mě teď čeká výškových metrů dvojnásobek, tedy 30 000 metrů nahoru, tak radši pojedu na týden za svým trenérem do Čeladné. To mi prý pomůže, tvrdí. Popravdě mám pocit, že už se třese, až mě bude moci v kopcích týrat, bude si chtít povídat, což samozřejmě nepřipadá v úvahu. Určitě mě bude chtít nečekaně ukázat místní kopec, který vyjíždějí malé děti na odrážedlech, takže já to dám v pohodě. Z výstupu se samozřejmě vyklube totální zabiják, který mě rozebere na prvočinitele, on se bude potichu chechtat jak troubelín. Nevím, proč někteří trenéři, tedy vlastně většina, jsou takoví šprýmaři. Už se tam fakt moc těším. Jako fakt.

Docela dost lidí se mě ptá, kolik že jsem už zhubnul. No, já se nevážím, takže teď několik měsíců nemám přehled. Vlastně jsem to nikdy moc rád nesledoval, spíš to vnímám pocitově a analyzuji to plandavostí triček a mikin. Dokonce mi nohavicemi některých XL cyklokraťasů začal vát větřík. To potěší. Co se týká jídla, tak jedu stále v tom stejném, tedy low carb. Zjistil jsem, že mi to vyhovuje, jen mám podezření, že mi potají děcka říkají: pan Čočka. Ale mě fakt chutná, hlavně ta červená a lahodná černá.

Co se změnilo, tak je to, že na tréninky teď vozím od Inkosporu i tyčinky nebo gely. Tyčinky jsou skvělé v tom, že mě nejen chutnají, ale dobře je i trávím, navíc nejsou v žádné polevě, takže v teple nevypadám jak od… Do bidonu, pokud je to na delší dobu, tak namíchám ionťák nebo Ionylite (to je opravdu skvělá věc, která vám především v horku dodá ztracené minerály).

Věděli jste že: Některá pojištění chrání odložené kolo před restauračním zařízením?

Například Kooperativa toto nabízí v rámci Pojištění domácnosti. Kolo však musí být na místě k tomu určeném nebo obvyklém (stojan na kola apod.) a řádně zabezpečeno, byť i jen kapesním kabelovým zámkem. Zjistěte si více u své pojišťovny.

A teď to největší plus, které se mi v květnu stalo. Změnil jsem díky výbornému českému bikerovi Honzovi Fojtíkovi nastavení posedu na kole. V jeho brněnském Fojtik Cycling Clubu jsme po různých měřeních zvedli a lehce posunuli dozadu sedlo a dali výš brzdové páky. A světe div se, záda při delších trénincích už skoro přestala bolet. Pche, a pak že pár centimetrů nehraje roli. Nevím, proč jsem tohle neudělal už dávno. Chyba, kterou vy, kteří to s cyklistikou myslíte vážně, neudělejte.

Slovo trenéra martina Kubaly

Martin Kubala. Foto: Michaela Bartková

Patnáct tisíc výškových metrů. Nic jiného mě za květen nezajímalo. A v červnu třicet. U prvního čísla zvednete obočí, u druhého si poklepete na čelo. Mára nereagoval jinak – tedy až potom, co mu jeho Majda vysvětlila, že se opravdu nejedná o vtip.

Věděl jsem, že to nezvládne a stejně tak vím, že už vůbec to Marek nezvládne splnit v červnu. Proč mu tedy dávám takové cíle? Protože to zvládnout jde. Možná jo, za ideálních podmínek, kdy vám nezaprší, když nemáte rodinu a nic jiného než cyklistiku na starost. Jenomže v životě normálního smrtelníka se čas od času vyskytne situace, která vám do takových plánů hodí vidle a vy zjistíte, že, jak se vám zdál zpočátku nekonečný, tak najednou je měsíc strašně krátká doba.

Ono to stanovování teoreticky dosažitelných cílů má i trošku psychologický efekt. Člověk pak chodí spát s pocitem, že prostě nemá splněno a maká jak odpadlík, co nechce ztratit kontakt s pelotonem, zatímco trenér na něj řve: „Zaber! Dvacet metrů a jsi zase zpátky! Další kopec se už pojede pomaleji.” (…) Myšlenky jezdce bohužel citovat nemůžeme, neboť by obsahem připomínaly vystoupení nejmenovaného komika v nejmenovaném pořadu, ve kterém adresoval otevřený dopis nejmenované politické straně.

Zpátky k tématu, ono to s tím nadsazováním cílů nakonec přineslo své ovoce. “Cože?! Sto kiláků v kopcích? Tys ses snad úplně zbláznil!” Jako bych slyšel Marka před půl rokem. Toho samého Marka, který se mě po stokilometrovém tréninku na přelomu května a června zeptal, jestli si večer nemá dát ještě nějakou virtuální vrchařinu na trenažéru, protože má pocit, že toho ten den neudělal dost. Prostě nastavit mentalitu svěřence tak, že místo motivace ho musíte brzdit. Jo Máro, tohle je zatím naše největší výhra.

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách. 

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon, funkční oblečení Sensor, helmy MET, a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.

6. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
SporttesteryVybavení

Vypaluje se, nebo ne? Jak funguje a jak se správně “starat” o AMOLED displej

od Karel Holub 5. 6. 2022
autor Karel Holub

Displej nové generace chytrých sportovních hodinek Garmin Epix je jednoduše skvělý. Zobrazení je jemné, barvy zářivé a černá skutečně černá. A to vše díky technologii AMOLED, která patří ke špičce ve světě zobrazovačů. Abyste Garmin Epix a jiné AMOLED „ciferníky“ dnešní doby využili naplno a zároveň zajistili co nejdelší životnost displeje, je dobré dodržovat pár jednoduchých zásad.

Technologie

Zobrazovače, které Garmin použil u řady Epix, by klidně mohly dělat parádu v leckterém telefonu. Tedy pokud by trochu povyrostly. Displej v hodinkách Garmin Epix má 1,3” a umí zobrazit až 65 000 barev, což je víc než tisíckrát více, než umí běžně používané trasflektivní MIPS zobrazovače použité třeba u řady Fenix 7. Obdobně je na tom i srovnání rozlišení nového AMOLED, které dosahuje hodnoty 416×416 pixelů a jemnosti 326 ppi. U MIPS zobrazovačů je rozlišení 260×260 pixelů a jemnost zobrazení má hodnotu 200 ppi. Oba typy displejů jsou samozřejmě kvalitní a dobře čitelné ve většině světelných podmínek, jen AMOLED je díky svým skvělým parametrům zkrátka tak nějak krásnější, zářivější, jemnější a úžasnější. 

Prevence vypalování

Displeje s AMOLED technologií jsou známé tím, že při nevhodném zacházení a nastavení mohou trpět takzvaným vypalováním jednotlivých bodů nebo celých oblastí. Projevuje se to tak, že po relativně dlouhé době můžete na zobrazovači vidět tmavší “duchy” v místech, kde jsou obvykle statické, silně svítící prvky. 

Garmin ale není ve světě AMOLED zobrazovačů žádným nováčkem a rozhodně ví co dělat, aby riziko vypalování minimalizoval. Řada Epix využívá stejný displej, který už se osvědčil u řady Venu 2. Tento typ využívá mimo jiné i postup zvaný pixel-shifting (posouvání pixelů), který při vhodných příležitostech posune celý obraz nebo jeho části o jeden až dva body, aby redukoval riziko vypalování. Pohyb je pouhým okem těžko viditelný, ale dokáže efektivně chránit zobrazovač a prodloužit jeho životnost.

Aby Garmin dále ošetřil riziko vypalování pixelů, vydal sadu pokynů a pravidel pro vývojáře ciferníků a doplňků na platformě Connect IQ. Tato pravidla mají zabránit tvorbě přehnaně kontrastních zobrazení a také vývojářům doporučují postupy pro chování ciferníků a doplňků v režimu stále zapnutého zobrazení, režimu spánku, ztmavení obrazovky a dalších.

Na příkladu řady Venu 2, která je na trhu relativně dlouhou dobu, vidíme, že opatření pro minimalizaci rizika vypalování fungují. Zobrazovače Venu 2 jsou považovány za spolehlivé a případy vypalování displeje se v zákaznických reportech ani recenzích neobjevují. Dá se předpokládat, že u řady Epix to bude stejné.

Nejčastější chyby, které uživatelé sporttestrů neustále řeší na sociálních sítích

Nastavení šetrná k baterii

Nádherné barvy a vysoké rozlišení u AMOLED displeje s sebou přináší zvýšenou náročnost na spotřebu energie. Obavy z výrazně kratší výdrže ve srovnání s modely s MIPS zobrazovači ale nemusí být na místě. Gamin Epix je možné nastavit tak, aby spotřeba baterie nabyla vyšší, než nutná, a to zejména tak, že hodinky nebudou zbytečně svítit, když se nikdo nedívá.

Základní nastavení displeje Garmin Epix se týká toho, jestli bude zapnutý stále, nebo se bude aktivovat gestem. 

  1. Stále zapnutý displej

Režim stále zapnutého displeje (always-on) udržuje obarzovku stále aktivní. Pokud otočíte zápěstím a na hodinky se podíváte, rozsvítí se displej jasněji pro ještě lepší čitelnost. Když hodinky položíte a budou bez pohybu, vypne se displej po 60 sekundách. Obdobně se může vypnout v případě, kdy jste opravdu v klidu a hodinky se ani nehnou. V režimu stále zapnutého displeje můžete očekávat běžnou výdrž modelu Epix na úrovni šesti dní v závislosti na počtu a délce měřených aktivit.

  1. Gestem aktivovaný displej

Když se nedíváte, Gamin Epix zhasne. Tedy v případě, kdy máte aktivovaný režim displeje spínaného gestem. Spínání gestem si můžete dokonce zvolit odlišně pro běžné nošení hodinek a jinak pro měření aktivity. V průběhu aktivity tak můžete mít displej stále zapnutý a spínaný gestem po zbytek dne. Režim gestem spínaného displeje může prodloužit výdrž vašich Garmin Epix až na 16 dní běžného provozu. 

Šílený mi přišel doplněk stravy, který měl v sobě THC a steroidy, říká Martin Vlček
  1. Noční režim

Garmin Epix má noční režim displeje, který šetří samotný zobrazovač, baterii a v neposlední řadě i váš spánek, protože zaručí, že vás hodinky nebudou rušit zbytečně jasným světlem. Tovární nastavení aktivuje noční režim od deseti večer do šesti ráno a tyto časy si samozřejmě můžete nastavit podle toho, jak obvykle spíte. V nočním režimu najdete na displeji Garmin Epix zjednodušené údaje a hodinky v tomto režimu nereagují ani na dotykové ovládání. Pokud se v noci chcete podívat na kompletní zobrazení, stačí zmáčknout tlačítko a Epix ožije.

  1. Nastavení jasu

Zobrazení Garmin Epix je hezky jasné a dobře čitelné i v továrním nastavení. Pokud ale chcete jas displeje měnit, můžete volit mezi třemi úrovni jasu pro aktivní režim a čtyřmi pro režim spánku. 

Co můžete tedy nastavit

Displej Garmin Epix si můžete nastavit podle svých potřeb a způsobu, jak budete hodinky používat. V nastavení najdete tři základní oblasti, pro které je možné měnit jednotlivé parametry:

  • Během aktivity
  • Obecné použití
  • Během spánku

A parametry, které můžete pro každou z těchto oblastní změnit jsou:

  • Vždy aktivní displej – aktivuje stále zapnutý režim zobrazovače
  • Jas – nastavení jasu ve třech úrovních pro běžné a čtyřech pro spánkový režim
  • Upozornění – zapínání displeje pro zobrazení upozornění
  • Gesto – zapínání displeje gestem zápěstí
  • Timeout – délka doby, po které se displej vypne

Nastavení si tedy můžete přizpůsobit tak, aby jste měli důležité informace vždycky jasně na očích a zároveň zbytečně neplýtvali kapacitou baterie.

240 schodů i pohodový běh. Jedinečná šance poznat brněnské výstaviště originálně a nechat se unést příběhy

Ještě více šťávy

Když chcete z baterie Garmin Epix vymáčknout poslední kapku, dodržujte tato doporučení:

  • Vybírejte vhodný režim napájení (power mode) během aktivity.
  • Zapínejte spořič baterie v situacích, kdy nepotřebujete všechny funkce hodinek.
  • Zkraťte dobu na vypnutí displeje (timeout), aby nesvítil zbytečně dlouho naprázdno.
  • Nepoužívejte zobrazovač v režimu vždy zapnuto a aktivujte místo toho spínání gestem.
  • Snižte úroveň jasu obrazovky.
  • Pokud to dovoluje typ aktivity, použijte režim měření UltraTrac.
  • Vypínejte bluetooth spojení ve chvílích, kdy nemáte aktivně připojený telefon nebo jiné zařízení.
  • Používejte možnost obnovit později ve chvíli, kdy přerušíte aktivitu na delší dobu.
  • Používejte ciferníky, které nejsou aktualizované každou vteřinu (např. neobsahují vteřinovou ručičku).
  • Omezte počet notifikací z telefonu, které se zobrazují na vašich hodinkách.
  • Nepoužívejte vysílání srdečního tepu do okolních zařízení.
  • Zvažte vypnutí měření srdečního tepu na zápěstí v situacích, kdy není potřeba.
  • Vypněte nepřetržité měření úrovně okysličení krve a používejte raději ruční měření.

Závěrem

Garmin Epix má úžasný displej a aby vám vydržel co nejdéle, využívejte nastavení pro spínání gestem a nepoužívejte příliš kontrastní ciferníky s ostrými liniemi. Úroveň jasu zobrazovače nastavte na hodnotu, která není zbytečně vysoká a využijte raději kratší časy pro jeho automatické ztmavení. V neposlední řadě využívejte noční režim displeje v době, kdy spíte a je zbytečné, aby vaše Epix svítily jako světlušky.

A pro lepší výdrž baterie využijte zejména zapínání displeje gestem a vhodné nastavení napájecích režimů v průběhu aktivit. Pokud to typ aktivity dovolí, využijte režim měření UltraTrac a klidně vypněte bluetooth připojení nebo snímač srdečního tepu a oximetr v situacích, kdy je nevyužíváte.

5. 6. 2022 3 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

240 schodů i pohodový běh. Jedinečná šance poznat brněnské výstaviště originálně a nechat se unést příběhy

od Magdaléna Ondrášová 4. 6. 2022
autor Magdaléna Ondrášová

Tenhle architektonický detail že je naše brněnské výstaviště? Stojím na břehu jezírka, uprostřed schovaného útulného prostranství a v něm se zrcadlí krásné křivky budov okolo. Žasnu, jak krásné to tu je.

Nejsem na historii. Nemám dobrého pamatováka, tím spíš na čísla a data, a dějepis ze základky je pro mě spojený s nenáviděným biflováním dat a jmen. Náš průvodce Zbyněk Rederer ale neodříkává naučený text, on doslova z patra vypráví příběhy tak, že mi nezbývají jiné než dvě možnosti. Buď je hltám, nebo nad nimi žasnu.

Jsem součástí běžecké komentované prohlídky RUNNING TOUR: BVV, kterou pořádá městská agentura TIC BRNO. Již podruhé jsem účastníkem vypravěčského umění Zbyňka ve městě, kde jsem se narodila a žiji. A již podruhé se přesvědčuji, jak málo o Brně vím. Poprvé jsem se nechala provést centrem přes Černá pole do Nové Zbrojovky (článek z toho vám vložím na konec tohoto), dnes je to BVV.

BVV, Veletrhy Brno

Sraz je v běžeckém a u ceněného sousoší Nový věk, které autor Vincenc Makovský zhotovil pro československý pavilon na mezinárodní výstavu Expo 1958 v Bruselu, kde začíná i vyprávění. Všech 15 hlav k němu zvedá zraky a naslouchá. Jsem strašlivě „rozsekaná“ ze včerejší posilovny a trochu lituji, že jsem přihlášená, ale je vyprodáno, tak se svého místečka nevzdám. Navíc se slibuje pohodové tempo sedm až osm minut na kilometr. 

Běžíme vylidněným výstavištěm a za poklusu Zbyněk vypráví. Díky tomu si začínám všímat detailů, kterých jsem nikdy dřív nezaregistrovala. Například, že jsou tady mimo pavilony krásné funkcionalistické domy. 

Občas se zastavujeme, abychom si místo mohli vychutnat. Nebo naopak, abychom si mákli. Čeká nás jedinečná šance podívat se do veřejnosti nepřístupné věže uprostřed výstaviště s asi 240 schody. Ambiciózní běžci si je vybíhají, já se řadím mezi ty, co jdou. I při stoupání nacházím oku lahodící křivky, které se marně snažím zachytit objektivem mobilu tak krásné, jak místo působí ve skutečnosti. 

Nahoře už víme, kde inženýři udělali chybu, proč není věž přístupná a je lepší nepoužívat výtah. Jsme na ochozu a hodně vysoko. Počasí nám přeje daleké výhledy.

Pokračujeme dál. Dozvídáme se i běžecké zajímavosti spjaté s pavilonem Z. Běhala se tam 48hodinovka po vnitřním obvodu dlouhém asi 250 metrů…ale je fajn, že nezabloudíte. Tipujeme, kolik měřil nejlepší výsledek a jsem nejblíž. Musím, jsem z Rungo.

Krásné pavilony Brno a Morava patřící k prvním vlaštovkám (1928). Foto: Magdaléna Ondrášová
Vybíháme od sousoší Nový věk, Vincenc Makovský, Expo Brusel 1958. Foto: Magdaléna Ondrášová
Vybíháme od sousoší Nový věk, Vincenc Makovský, Expo Brusel 1958. Foto: Magdaléna Ondrášová
Kolem moderního pavilonu V, poslední vývojová éra po roce 2000. Foto: Magdaléna Ondrášová
Před námi ikona Mezinárodního strojírenského veletrhu (1959) pavilon Z. Foto: Magdaléna Ondrášová
Nejstarší dochovaná budova BVV zámeček rodiny Bauerů s interiérem Adolfa Loose. Foto: Magdaléna Ondrášová
Nejstarší dochovaná budova BVV zámeček rodiny Bauerů s interiérem Adolfa Loose. Foto: Magdaléna Ondrášová
Nejstarší dochovaná budova BVV zámeček rodiny Bauerů s interiérem Adolfa Loose. Zbyněk Rederer vlevo. Foto: Magdaléna Ondrášová
Detail okna. Nejstarší dochovaná budova BVV zámeček rodiny Bauerů s interiérem Adolfa Loose. Foto: Magdaléna Ondrášová
Vzhůru na nejvyšší dominantu BVV, funkciolistickou věž na kterou vede 240 schodů které musí běžci zdolat, aby se jim otevřely fantastické výhledy: Pavilon V, pavilon Z, Velodrom. Foto: Magdaléna Ondrášová
Vzhůru na nejvyšší dominantu BVV, funkciolistickou věž na kterou vede 240 schodů které musí běžci zdolat, aby se jim otevřely fantastické výhledy: Pavilon V, pavilon Z, Velodrom. Foto: Magdaléna Ondrášová
Vzhůru na nejvyšší dominantu BVV, funkciolistickou věž na kterou vede 240 schodů které musí běžci zdolat, aby se jim otevřely fantastické výhledy: Pavilon V, pavilon Z, Velodrom. Foto: Magdaléna Ondrášová
Vzhůru na nejvyšší dominantu BVV, funkciolistickou věž na kterou vede 240 schodů které musí běžci zdolat, aby se jim otevřely fantastické výhledy: Pavilon V, pavilon Z, Velodrom. Foto: Magdaléna Ondrášová
Střecha velodromu. Foto: Magdaléna Ondrášová
Vzadu vlevo hrad Špilberk. Foto: Tomáš Parma
Věž je prosklená, takže výhledy jsou na každém kroku i patře. Foto: Magdaléna Ondrášová
Věž. Foto: Magdaléna Ondrášová
„Zetko“ mezi pavilony F a G. Foto: Magdaléna Ondrášová
Zdoláno schodiště pavilonu C a vyhlížíme místo kde stával původní pavilon Anthropos. Krásný závěrečný výhled. Foto: Tomáš Parma
Běžecká pauza u jezírka jež vzniklo zatopením malého lomu po těžbě stavebního materiálu při stavbě pavilonu A (1928). Foto: Magdaléna Ondrášová
Díky Running tour: BVV se dostanete na místa, o kterých jste nevěděli. Foto: Magdaléna Ondrášová
Pavilon Brno od proslaveného architekta Fuchse. Foto: Magdaléna Ondrášová
Pavilon Morava od kolegy Chrousta s impozantním schodištěm a lustrem. Foto: Magdaléna Ondrášová
Pavilon A, Palác obchodu a průmyslu a hlavní budova architekta Kalouse, kde byla zahájena Výstava soudobé lidové kultury 1928 k 10 letům výročí založení Československa. Foto: Magdaléna Ondrášová
Vzorový dům postavený za tři měsíce, pavilon UMPRUM rok 1928. Foto: Magdaléna Ondrášová
Pavilon A, Palác obchodu a průmyslu a hlavní budova architekta Kalouse, kde byla zahájena Výstava soudobé lidové kultury 1928 k 10 letům výročí založení Československa. Foto: Magdaléna Ondrášová
Socha Tomáše Garrigue Masaryka před pavilonem A. Prezident výstavu osobně navštívil. Foto: Magdaléna Ondrášová
Detail okna pavilonu Morava. Foto: Magdaléna Ondrášová

Okruh po BVV mě dostává do míst, kam řadový návštěvník nemůže. Například k zámečku Morize Bauera, velkého milovníka a průkopníka cyklistiky v Brně, díky kterému tady máme velodrom, kam chodívám občas jezdit. Dostává se mi i nového výhledu na něj a dozvídám se zajímavosti z historie cyklistiky, které jsem neznala…

Ráda bych vám sem popsala příběhy a zajímavosti, ale za dvě hodiny pobíhání jsme se jich dozvěděli tolik, že nevím, které vypíchnout, a hlavně mám obavu, že v mém podání tomu nedám tu šťávu, co Zbyněk, stejně jako se mi nedaří veškerou krásu optických vjemů vtisknout do fotek. Přesto doporučuji si fotogalerii výše projít.

Komentované prohlídky se Zbyňkem si běžte zažít. Tempo bylo opravdu velmi pohodové, zvládla to s námi i rodinka s kočárkem a tříleťákem, kterého bylo občas potřeba vypustit. Prý je tam zařízené i uschování kol. Díky pobíhání jsme toho zvládli více než při chůzi a čas byl mnohem víc vyplněný vjemy a zážitky. Byli tam mladí, starší ročníky a všichni jsme to zvládli s úsměvem. Jeden si mi dokonce v polovině stěžoval, že mu tep ještě nestoupnul nad 110. Tohle byl zážitek, sport nechte na jindy. Raději sebou vezměte své drahé, mámy, táty a běžte si to užít.

Zjistili jsme za vás: své kolo, elektrokolo nebo koloběžku si můžete pojistit i proti poškození při amatérském sportování (a samozřejmě krádeži, vandalismu nebo živlům) a to na území celého světa.

Například Kooperativa toto nabízí v rámci Pojištění sportovní výbavy FIT (zjistěte si více u své pojišťovny).

Naběhala jsem 6,7 kilometru za dvě hodiny i s přestávkami. Průměrné tempo pohybu 7:23 min/km. Ale ti, kteří měli ještě čas a chuť, si mohli se Zbyňkem, už bez výkladu, výstaviště ještě jednou obkroužit. Já si jela domů lízat rány z posilovny.

Děkuji za jiný pohled na naše brněnské výstaviště. Až tudy zase půjdu, už neuvidím beton a sklo, ale krásné budovy a detaily – a za nimi historii a příběhy. 

Běhání po historii města. Komentovaná trasa nadchla i rodilé Brňáky
4. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaKolaVybavení

Jak nepřijít o jízdní kolo: Alarmy, zámky, nejlepší pojištění a služby proti krádeži

od Karolína Hornová 3. 6. 2022
autor Karolína Hornová

Kolo. Pro mnohé z nás nejen dopravní prostředek nebo sportovní náčiní, ale součást životního stylu a spolehlivý parťák pro volný čas, na kterého nedáme dopustit. Dnes kolo slaví svůj světový den a my si proto společně s pojišťovnou Kooperativa se podíváme na to, jak své kolo nejlépe pojistit, jak zamezit krádeži, i jak udělat maximum pro jeho nalezení.

Pravidelný servis, kontrola duší, čištění a promazávání řetězu…to je součást rutiny každého cyklisty a „pojistka“ spolehlivosti našeho karbonového (nebo hliníkového) sportovního parťáka v italských průsmycích i na cestách českými luhy a háji. A my věříme, že ji nezanedbáváte. Pamatujete ale i na tu skutečnou pojistku? Vašemu kolu nehrozí jen krádež ze sklepa, ale i poškození při nehodě nebo vlastním zaviněním. A i takové události může pojištění krýt – a navíc v plné výši. 

Již základní pojištění domácnosti kryje i škody způsobené na sportovním vybavení umístěném například ve sklepě. Speciální připojištění sportovního vybavení, které nabízí nadstandardní služby lidem, kteří žijí aktivně a vlastní dražší sportovní vybavení, pak nabízí v ČR jen několik pojišťoven. Svým rozsahem unikátní je pak pojištění sportovního vybavení FIT od pojišťovny Kooperativa.

Pojištění domácnosti: Lepší než nic, ale stačit nemusí

Pojištění domácnosti je jistota, díky které při krádeži a dalších domácích nehodách neodejdeme s prázdnou. Když si ho však sjednáváte, vždy si pečlivě ověřte, zda a jak se vztahuje i na sportovní vybavení, jako je právě kolo či lyže, umístěné mimo byt – např. ve sklepní kóji nebo společné kočárkárně. V tomto ohledu můžete u některých pojišťoven narazit.  

Pojištění domácnosti od Kooperativy s těmito potřebami počítá. Již v základním rozsahu jsou kryty i škody, které vzniknou při používání jízdního kola mimo vaši domácnost – tedy třeba v případě krádeže řádně uzamčeného kola či nehody, při níž dojde k nárazu jiného dopravního prostředku. Pozor ale, v rámci pojištění domácnosti platí pro škody vzniklé mimo byt omezující limit plnění. Ten sice lze individuálně navýšit, nicméně pokud jste vlastníky nákladnějšího vybavení, je na místě se poohlédnout po speciálním připojištění sportovní výbavy.

Tip: Pokud ukládáte kolo nebo jiné sportovní vybavení v garáži nebo jiném objektu mimo vaše bydliště, pojištění domácnosti se na ně nevztahuje. V takovém případě je vhodné si garáž nebo jiný objekt a věci v něm uložené připojistit samostatně.

Proč sáhnout po připojištění sportovního vybavení

Tomáš Reitermann z Kooperativy vysvětluje, jak funguje pojistné plnění v případě pojištění domácnosti: „Sportovní výbava, uložená ve sklepní kóji, je pojištěna do výše 20 % z pojistné částky domácnosti (u bytového domu), respektive do 25 % (v nebytovém prostoru u rodinného domu). V případě uložení ve společné kočárkárně je to do 10 %. Pokud tedy máte pojistnou částku pro domácnost nastavenou např. na 500 000 korun, získáte v případě odcizení ze sklepní kóje v bytovém domě maximálně 100 000 Kč, v kočárkárně pak 50 000 Kč.“

To pro některé z nás nemusí být dostatečné – stačí si vzpomenout, kolik stálo naše silniční kolo. A pokud ho ukradnou, je jen malá šance, že se nám vrátí. A budeme si muset pořídit nové, které bude kvůli inflaci patrně dražší než to předchozí. A započítat musíme i jistou „psychickou újmu“ – přiznejme si, že ke svému kolu míváme často nadstandardní vztah a navíc, úplně stejné už těžko seženeme… 

Pojištění kola kryje i pád ze střechy auta

Největší výhodou speciálního připojištění sportovní výbavy je možnost stanovení horní hranice plnění podle potřeb klienta. „Pokud má např. kola za 130 000 Kč, pojistí si je v rámci našeho Pojištění sportovní výbavy FIT na tuto částku. V případě krádeže kol ze sklepní kóje, garáže nebo kočárkárny pak hradíme do částky 130 000 Kč. To pochopitelně platí za podmínky splnění minimálního předepsaného způsobu zabezpečení.“ vysvětluje Tomáš Reitermann z Kooperativy. Nemusíte tedy řešit, kde přesně kolo necháváte, pro jeho obvyklé ukládání si přitom můžete navíc určit místa pojištění na dvou různých adresách, nebo na jaké hrozby se pojištění vztahuje. Komplexní pojištění FIT kryje například i škody způsobené nezjištěným vandalem nebo zásahem přírodních živlů – tedy např. při vytopení sklepů.

Mezi další výhody patří, že vaše náčiní je pojištěno i pro případ škod způsobených nehodou při amatérském sportování, při krátkodobém odložení na místě k tomu určeném nebo obvyklém (například před nákupním nebo stravovacím zařízením) nebo pokud ho zanecháte na dovolené v hotelu, penzionu nebo v jiném ubytovacím zařízení, ale také při manipulaci nebo převozu. (Patří sem i v titulku již nastíněná noční můra všech cyklistů – pád či krádež kol z nosiče na automobilu.) Toto pojištění se navíc vztahuje i na zapůjčenou nebo pronajatou sportovní výbavu. Územní platnost pojištění FIT je celý svět. U jiných pojišťoven si toto rozhodně ověřte.

Tip: Co když na kole způsobím nějaký karambol? Do něčeho narazím, něco kolem shodím a rozbiju, nebo se střetnu s osobou, která utrpí zranění? V takovém případě se hodí pojištění odpovědnosti, které funguje jako takové „povinné ručení“ pro osobu. To od Kooperativy platí v rámci pojištění FIT po celém světě a vztahuje se automaticky i na nehody, způsobené vašimi dětmi nebo zvířaty.

Fyzioterapeutka: TOP 5 cviků pro cyklisty na posílení stabilizace a jízdu bez bolesti

Kolo zamykejte i „na tu chvilku“

Co když kolo opřu před restaurací nebo o sloup při vykládání dalších věcí z auta a někdo mi na něm doslova před očima odjede? „Jednalo by se o tzv. prostou krádež a ta pojištěna není. Pokud by se však jednalo o loupežné přepadení, tedy vydání věci pod pohrůžkou násilí či přímém ohrožení na zdraví nebo životě (pachatel např. vytáhne nůž či jinou zbraň), tak by se o likvidní událost jednalo. Samozřejmě je nutné takovou událost bez zbytečného odkladu nahlásit policii,“ vysvětluje Tomáš Reitermann z Kooperativy. Kolo tedy nezapomínejte zamykat, i když sedíte pár metrů od něj – v takovém případě postačí i „kapesní“ kabelový zámek (např. Hiplok Z Lok, Abus Kombiloop nebo AXA Roll Retractable).

S kolem do zahraničí bezpečně

Při sjednávání jakéhokoli pojištění si ověřte, zda platí i v zahraničí. Pokud ano, můžete pak ušetřit na cestovním pojištění, při jehož sjednávání už nemusíte připojišťovat navíc sportovní výbavu. Ověřte si také, do jaké částky a na jaké události je sportovní výbava v rámci cestovního pojištění kryta.

Třeba cestovní pojištění KOLUMBUS od Kooperativy nabízí i pojištění sportovního vybavení v zahraničí. Oceníte ho, pokud budete na dovolené provozovat sportovní aktivity, a v důsledku pojistné události bude vaše sportovní vybavení zničeno nebo odcizeno. Pojištění navíc kryje i zapůjčení náhradního sportovního vybavení a také škodu na pronajatém sportovním vybavení. I když se vám tedy na dovolené přihodí nepříjemnost, nemusíte slevovat ze svých cílů a můžete dál jet v balíku s ostatními.

Tip: Pokud se chystáte na „tour“ třeba na Kanáry nebo Mallorku, přečtěte si podrobný článek o cestování s kolem v letadle. A pozor, za poškození v rámci přepravy je odpovědný dopravce. Může tedy stát za zvážení, zda nebude pohodlnější si kolo zapůjčit až na místě.

Asistence pro kolo? Žádný problém

Pojištění asistence je něco, s čím jsme se všichni seznámili při pojištění automobilu. Dokáže vytrhnout trn z paty, když někde zůstaneme „viset“ a ušetří nám spoustu starostí. A stejný „luxus“ si můžeme dopřát i na cyklistické vyjížďce. Cykloasistenci nabízí Kooperativa pro své klienty zdarma jako součást vyšší varianty pojištění domácnosti či nemovitosti, které nesou název KOMFORT. Není to žádná „snobárna“, ale možnost, kterou můžete využít v případě defektu kola či menšího úrazu a výrazně tak napravit dojem z pokaženého výletu. 

Součástí unikátní cykloasistence od Kooperativy je příjezd technika a vyřešení defektu, jako je třeba prasklý řetěz nebo třeba píchlá duše. Taková služba zdarma je neocenitelná, jste-li milovníky cestování na kole a nechcete nebo nemůžete se vrátit domů. V případě nutnosti větší opravy kola je zajištěna cesta do servisu či do jiného místa podle potřeby klienta (stejně tak pokud vám menší zranění brání pokračovat v jízdě), pojišťovna vám zprostředkuje dopravu i s kolem do 50 km od místa asistenčního zásahu.  

Technické lahůdky: Alarm i návrat ztraceného kola

Když už se „to“ stane a vaše kolo zmizí, s dobrým pojištěním sportovní výbavy máte jistotu, že nepřijdete zkrátka a dostanete peníze na nové kolo. Možná to ale nebudete chtít tak snadno vzdát. V takovém případě je vhodné být připraven dopředu a upravit kolo tak, aby bylo co nejméně vhodné pro ukradení, nebo aby jeho nalezení bylo snadnější. 

První možností je alarm. Zloděj přece jen nečeká, že právě kradené kolo spustí povyk, který se bude rozléhat po celém domě. Možností je buď nastálo připevněný alarm na rámu kola (např. Abus Alarmbox) nebo zámek s alarmem (třeba M-Style Basic, který se připevňuje na kotoučovou brzdu kola a inspiroval se zámkem na motocykly). 

Další možností, která je dražší, ale kombinuje výhody výše zmíněných, je chytrý zámek Pealock. Tento šikovný český vynález snadno sbalíte do kapsy dresu a kdykoli na kolo snadno připevníte.  Zámek je vybaven pohybovým senzorem, integrovaným alarmem a odesílá oznámení přímo do vašeho mobilního telefonu prostřednictvím technologie Bluetooth, ale i na větší vzdálenost – pomocí GSM režimu díky integrované SIM vás upozorní formou telefonního hovoru. Podobně funguje i GPS lokátor Invoxia Bike Tracker, který se navíc „tváří“ jako obyčejná zadní odrazka.

Jak správně zabezpečit kolo. Poradíme vám fígle i rozdíl v zámcích

UV nátěr a další „otisky prstů“ pro vaše kolo

Výrobní číslo nebo specifické prvky (třeba unikátní barva rámu či doplňků) mohou nález kola usnadnit. Ještě lepší je ale opatřit ho speciálními identifikačními prvky. Víceprvkový přístup k identifikaci (nejen) jízdních kol nabízí třeba společnost DATATAG, která kombinuje neviditelný UV nátěr, viditelná ID čísla a tzv. mikrotečky, aplikované na různé povrchy a součásti kola, takže je prakticky nemožné, aby je pachatelé našli a všechny odstranili. Vaše kolo se tak stane unikátním a vždy identifikovatelným. Služba funguje ve spolupráci s ministerstvem vnitra a součástí sítě spolupráce jsou útvary státní a městské policie u nás i v zahraničí.

3. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás