45. stránka – RUNGO.cz

Šestý maraton za šest dní. Na Moravě a s indiány z knihy Born to run. MUM jde do „finiše“

od Rungo 9. 7. 2022

autor Rungo

MUM 2022, 6. etapa, Bystřice nad Pernštejnem. Nohy těžknou, závodníci zdolali šestý maraton za šest dní a o překvapení se postaral Dalibor Hejna. V ženách kraluje Lenka Horáková. Z Tarahumarů běžela pouze Talina. Antonio ale ještě nastoupí.

Všechny reportáže můžete číst zde.

Moravský Ultramaraton se blíží do finále. Když běžíte pět kopcovitých maratonů za sebou, zdá se vám v pátek, že je to už za pár, a dorazíte to. Je potřeba nepodlehnout iluzi, že už je hotovo a jít do každé etapy s patřičnou pokorou. Pokud by někdo z našich příspěvků, nadsázky a humoru nabyl pocit, že MUM se dá zvládnout levou zadní, tak to by byla chyba. Moravský Ultramaraton je mimořádně těžký závod a všichni, kdo ho uběhnou, musí prokázat velké odhodlání a respekt, vůli a schopnost překonávat obtíže, bolest i utrpení. Bez toho to totiž nedokážete.

Každý den, když si stoupnete na start, bolí vás celé tělo, pálí stehna a lýtka, často máte puchýře, problémy s žaludkem a někdy i s hlavou. Přesto znovu vystartujete a běžíte dalších 43 kilometrů náročným terénem mezi kopci. Celá řada lidí MUM nedokončí a ztratí možnost získat trofej pro finishery – dřevěnou kuličku na Rárajípari. To je běžecký závod Tarahumarů, při kterém pomocí hole a sandálů kopou kuličku před sebou. Často se běhá i na vzdálenosti přes 200 kilometrů. No a takovou kuličku si můžete odvézt z MUMu, pokud ho dokončíte. Nejvzácnější na této trofeji je, že kdykoliv se na ni podíváte, uvidíte za ní tu neuvěřitelnou dřinu, kterou vás to stálo.

Dnes ráno bylo chladno, jaké tu za dlouhou dobu nepamatujeme. Předpověď uváděla 17° C a vítr. Pro občerstvovačky rozhodně výzva na teplé oblečení. Z Bystřice nad Pernštejnem se běželo nejdříve k rozhledně Karasín, dále pak do údolí Víru a zase zpět nahoru do Věchnova. Pro unavená stehna pak přichází utrpení v podobě dlouhého seběhu po asfaltu až dolů do Nedvědice. Následuje nádherná část po úbočí řeky Svratky do Doubravníku. Odtud už pak unavené nohy musí vytáhnout tělo dlouhým stoupáním přes Ochoz až na Veselský chlum, odkud seběhnete dalším poměrně prudkým klesáním, při kterém máte pocit, že vám stehna vybuchnou, až ke škole v Lomnici. Konec této etapy je zážitek, který opravdu stojí za to. Ta úleva v cíli, polévka, sprcha, večeře, masáž. A druhý den do finále.

Jak to na Bystřické etapě dopadlo a co Tarahumarové?

Ze sourozenců Ramirezových dnes běžela pouze Talina, protože Antonio šetřil nohy po včerejším zranění. Přestože je na závěrečných etapách hodně terénu, je tam také hodně asfaltu a zdá se, že oni prostě tento povrch nesnáší dobře. Talina zaběhla pěkný čas 5:13:29 a dokončila v pohodě již 5. etapu. Antonio se dnes sice na běhání necítil, ale na poslední etapu pravděpodobně nastoupí i přestože má asfaltu také dost. Uvidíme.

Na prvním místě dnes doběhl ve své první etapě letos Dalibor Hejna v čase 3:15:33. Za ním následoval vedoucí závodník celého MUMu, skvěle běžící Martin Kopecký s časem 3:21:24. Na třetím místě doběhl neustále se zlepšující David Kellner s časem 3:22:43, který mu pomohl v posunu v celkových výsledcích.

U žen dnes mohu klidně napsat větu, kterou jsem měl připravenou už včera. Opět kralovala Lenka Horáková, která zaběhla pěkný čas 3:48:06 a upevnila si tak celkové vedení. Za ní doběhla Halka Kočí, pro kterou to byla první etapa, v čase 3:52:33. S odstupem necelých 27 minut za ní pak dokončila Vendula Kelbichová v čase 4:19:32.

Průběžné celkové pořadí

V celkovém pořadí nastala změna a za Martina Kopeckého, který má celkový čas 20:00:07, se zařadil na druhé místo David Kellner. Ten má součet časů 21:14:37. Na třetím místě celkově je pak Dan Orálek s časem 21:19:52. Dnes se můžeme těšit na bitvu o druhé místo.

Mezi ženami si drží celkové vedení Lenka Horáková (23:23:56). Již s odstupem je za ní na druhém místě Vendula Kelbichová s celkovým časem 24:19:37, následována Zdeňkou Komárkovou, která má součet časů 26:44:12.

Jdeme do závěrečné bitvy. RUN FREE

Co je MUM
Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem. Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap.

Co je MUM

Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem.
Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap.

Autor textu: Martin Plachý

9. 7. 2022 0 komentáře

Olešnice s trochou asfaltu – zrychlujeme do finiše Moravského Ultramarathonu

od Rungo 8. 7. 2022

autor Rungo

Mimořádně příjemné počasí vs. asfalt. I tak se běhaly v páté etapě Moravského Ultramarathonu rekordy. Asfalt nesvědčil Tarahumarovi Ramirezovi, příjemnou zprávou je, že ultramaratonská legenda Orálek je zpět a běhá pěkné časy.

Všechny reportáže můžete číst zde.

Olešnická etapa. Pro někoho radost, pro jiné prokletí. Krásná etapa s jednou velkou nepříjemností. Ve střední části je téměř 20 kilometrů souvislého asfaltu. Někoho to zrychlí, ale pro spoustu běžců je to nepříjemný úsek, který navíc ve vedru znamená velké problémy. Dalo by se napsat: A po desátém kilometru závodníci běží v mírném klesání malebným údolím vírské přehrady, kde se po sedmi kilometrech zanoří do lesního úseku stoupajícího levým úbočím nádherného údolí, aby po dalších deseti kilometrech vystoupali až na krásný kopec nad Hodonínem. Jenže my víme, že je to takto: Horko, asfalt, kopec, horko, asfalt, ještě prudší kopec, horko a asfalt.

Ale musíme být spravedliví. Je to opravdu krásná etapa malebnou krajinou, kterou v poslední době poznamenal kůrovec, ale i tak je tu moc krásně. No a my jsme v druhé půlce Moravského Ultramaratonu a výkony začínají být lepší. Počasí vyšlo nádherně, a tak jsme připraveni ze sebe vymáčknout spolu s ostatními, co se dá.

Víte jsme zvláštní komunita. Když jsem přijel na MUM poprvé, potkal se s lidmi tady a cítil tu atmosféru, úplně jsem tomu propadl a od té doby jezdím každý rok. Je nás spousta, co to tak máme. Líbí se mi to běhání po kraji, vzájemný respekt, ten mix lidí a povah, které propojuje něco, co se nedá jen tak popsat. Jsou to drobnosti, ze kterých se skládá něco mimořádného.

Jednou z těch drobností je také vztah k běžecké komunitě Tarahumarů. Když se půjdete podívat do cíle libovolné etapy, nepochybně zjistíte, že tady jsme všichni Más Locos (běžné označení pro účastníky Caballo Blanco Ultramarathon). Včera jsem mluvil s překladatelkou, která komunikuje s Tarahumary a snažil se jí vysvětlit, že Antonio Ramirez i jeho sestra Talina jsou pro nás symbolem něčeho, čemu strašně fandíme a respektujeme to. Jsou reprezentanty kultury, která má úplně jiné hodnoty než náš západní svět a měli bychom si je stále připomínat. Poprosil jsem ji, aby Antoniovi řekla, že mu všichni do jednoho fandíme. Jsme smutní, že má problémy a prožíváme je s ním.

Prostě, je třicátý ročník MUMu, nám se podařilo naplnit sen, který jsme měli a běháme tu s Tarahumary. Za deset let budeme všichni říkat, jo, to bylo tenkrát, jak tu byli Tarahumarové. Tím trochu nenápadně naznačuji, že Antoniovy problémy s asfaltem včera dospěly do stádia, kdy si musel nechat nohy na třetí občerstvovačce ošetřit. Běžel sice chvíli dál, ale nakonec se vrátil zpátky a etapu vzdal. A z toho jsme smutní.

Jak už jsem zmínil, v dnešním nadprůměrně příjemném počasí se bojovalo o mimořádné výkony. Celá řada běžců, schovaných hluboko v poli startujících si zaběhla buď osobák nebo skvělý čas, protože platí, že na Olešnické etapě se prostě osobáky běhají. Vás ale pochopitelně zajímá čelo závodu.

Vítězové páté etapy MUMu

Martin Kopecký, který je tu popáté, si téměř vyrovnal nejlepší výkon z roku 2020 a s časem 3:10:42 skončil první. Za ním pak doběhl nováček na MUMu, David Kellner, který je s každou etapou lepší a lepší a dnes si zaběhl krásných 3:18:09. No a třetí dnes byl Dan Orálek s časem 3:20:49. Mezi ženami bych normálně napsal, že opět kralovala Lenka Horáková, která zaběhla pěkný čas 3:40:32. Jenže ona přijela na svoji druhou etapu v rámci závodu 3 ze 7 také Lenka Kohnová a zaběhla neuvěřitelných 3:14:51 a s přehledem zvítězila. V pořadí etapy byla celkově druhá, hned za Martinem. Třetí místo dnes zbylo pro moc pěkně běžící Vendulu Kelbichovou a její čas 4:04:03.

Průběžné celkové pořadí MUMu

Po páté etapě nám tak vypadl z celkového pořadí Antonio Ramirez. Vede celkově Martin Kopecký s časem 16:38:43, za ním druhý Dan Orálek drží pěkných 17:46:28. Ne třetí místo se díky dnešní etapě dostal David Kellner, který odsunul na čtvrté místo Jana Šunku a vede před ním o 5 minut s časem 17:51:54. Mezi ženami zůstává na čele Lenka Horáková s časem 19:35:50, za ní je Vendula Kelbichová (20:00:05) následovaná na třetím místě Zdeňkou Komárkovou, domácí závodnicí, která prakticky startovala od domu a ta má čas 22:24:16. Zítra budeme doufat, že Antonio bude v pořádku a všichni si užijeme krásnou etapu z Bystřice nad Pernštejnem.

RUN FREE.

Co je MUM
Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem. Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap.

Co je MUM

Autor textu: Martin Plachý

„Takový to, s takovým tím.“ Jídlem a sportem proti zapomínání: Nikdy není pozdě začít

8. 7. 2022 0 komentáře

Nezařazené

Ochutnej trochu nebe. Adrenalinové vycházky nad městy rozhodně nedá každý

od Marcela Grundzová 7. 7. 2022

autor Marcela Grundzová

Chystáte se do USA? Skvělá příležitost prověřit vaše odhodlání váš život pouze nekrájet, ale žít ho. V Torontu a New Yorku moje dcera vyzkoušela elektrizující zážitek, který mi bral dech jen z pozice pozorovatele.

Řeknu to rovnou – bojím se výšek. Rodina by mohla vyprávět, jak vždycky každého ženu od zábradlí a kraje vyhlídek. Vlastně byli raději, když jsem se s nimi nepokoušela nikam lézt. Měli větší klid. A protože já ostatně také, obvykle jsem spořádaně čekala vždy pod rozhlednou.

Jenže to člověka hrozně omezuje. Čert vem rozhledny, ale to v podstatě nemůžete ani nikam do hor, protože tam se chodívá kvůli výhledům, že. Co hůř. Jak člověk asi má lyžovat, když se bojí jet lanovkou. A tak jsem v zájmu zachování kvality osobního života začala trénovat. Šlo to ztuha. První jízdy lanovou dráhou v Alpách šly zdolat jen s pomocí zázračného nápoje s krycím názvem „Hexentrunk“. Občansky šlo o normální kakao s rumem. Postupně, pomaličku jsem si zvykala. A zjistila jsem, že ten ukrutný strach z výšek je možné potlačit. On nezmizí, ale pomalým trénováním, si člověk zvykne ve výšce být. Vylézt na rozhlednu, jet proskleným výtahem, nebo se dokonce posadit do lanovky tak, že vidíte do údolí. Občas ještě nějaký blížící se záchvat paniky přijde, ale je jich méně a obvykle to jde zvládnout poměrně snadno a stačí na to takové „dětské“ techniky typu „zavři oči a představ si, že sedíš na louce“ (v hospodě, doma na kanapi….co je libo).

Přes to všechno má trénink své meze. Některé věci nedám. V podstatě je ani nemám potřebu zkoušet. Ale – možná právě kvůli těm ústrkům v dětství – je moje dcera do výšek blázen. A nejen, že jí výšky nijak nevadí, ona je dokonce přímo vyhledává. A když došlo na řešení daru (pokud možno nezapomenutelného) k osmnáctinám, bylo vcelku jasno. Protože v plánu byla dovolená s jednodenním stop-overem v Torontu, dostalo mé mládě adrenalinový zážitek „Edge walk“. Oproti různým seskokům a zip-line má velkou výhodu v tom, že trvá poměrně dlouho (cca 30 minut čistého času ve výšce), a tedy si ho člověk může dostatečně užít. O co jde: V Torontu je vyhlídková věž CN Tower. Na ní je vyhlídková plošina ve výšce 346 metrů a druhá, menší, ve výšce 447 metrů (ta je údajně nejvyšší vyhlídkovou plošinou na západní polokouli). Někde mezi nimi je ve 116. patře kolem věže z vnější strany „chodníček“ . „Walkeři“ tedy vystoupí z věže a z vnější strany ji za doprovodu instruktorů obejdou ve výšce 356 metrů. Jen tak. Samozřejmě, jsou jištěni lany, ale to by mne osobně naprosto nijak neuklidnilo. Jen tak se procházet ve výšce může být pro mnohé málo, a proto je součástí i kratochvíle různého vyklánění a „visu“ nad městem. Z mého pohledu čirý děs a hrůza. Z pohledu dcery úžasný zážitek.

Dění nad hlavami je na vyhlídkovou plošinu přenášeno v reálném čase. Foto: Marcela Grundzová

Kdo se chce pokochat, Youtube nabízí dostatek materiálu (třeba zde).

A protože zážitek to byl zjevně nezapomenutelný, tak si dcera letos k narozeninám přála něco podobného. Tentokrát v New Yorku. Nově postavený mrakodrap Edge nabízí kratochvíli s názvem „City Climb“. Atrakce je to v podstatě stejná, jen jinak provedená. Zájemci vylezou na vnější okraj mrakodrapu a stoupají po něm několik pater. Samozřejmě opět jen jištěni lany. Vyklánění nad městem je samozřejmě také součástí atrakce. Celý zážitek trvá zhruba dvě hodiny, protože je nutné se obléknout do kombinéz a absolvovat instruktáž, než se jde „na to“. Samozřejmě i na tento zážitek se může každý podívat z pohodlí svého křesla, například zde.

Pohled na New York při západu slunce. Foto: Marcela Grundzová

Pokud lze atrakce srovnat, lze říct, že ta kanadská byla prý o chlup lepší. Lepší tím, že to bylo „poprvé“, ale i chováním instruktorů, kteří vás ve výšce nad městem provedli také náhledem na město. A také je člověk nad městem celou dobu procházky. V NYC sice také, ale schody nejsou hned u hrany domu (což je vidět i na videu). V Kanadě proběhly i větší oslavy odvahy každého z chodců – když se daná osoba dostaví na „běžnou“ vyhlídkovou terasu, všichni ostatní se dozvědí že přišel neohrožený „walker“ a častují ho potleskem.

Na druhou stranu, viset jen tak v prostoru nad New Yorkem při západu slunce má jednoznačně svoji nezaměnitelnou romantiku. To se prostě musí zažít. Visíte nad ikonami jako je Emipre state buiding a pozorujete hemžení pod sebou. Pro tento typ zážitku mám malé doporučení – vzhledem k nezbytné instruktáži není úplně možné si jednoduše najít čas západu slunce a podle něj zakoupit vstupenku, je lepší nákup předem konzultovat, a domluvit ideální čas, na který je vhodné vstupenku zakoupit, s prodejcem. Komunikují vstřícně a velmi rychle.

Pokud vás zajímá, zda už to někomu ujelo a jen tak si visel nad New Yorkem bez opory, tak ne. Dokonce prý ještě ani nikdo dolů nezvracel. A pokud vám chození jen tak ve volném prostoru okolo mrakodrapů připadá málo – pak vězte, že prý byl původní plán natáhnout zip line z mrakodrapu Edge na Empire state building. Ale bohužel. Plány ztroskotaly už v povolovacím procesu. Možná jindy, nebo jinde – pokud vím, tak takový zážitek nabízí Dubai (video zde).

Pokud se tedy někdy dostanete do míst, kde se atrakce typu „Edge walk“ provozují, doporučuji vyprázdnit prasátko a zkusit to – pokud jste duší i tělem dobrodruzi. Je to zajímavý a nový pohled na svět. Jasně, jde o turistickou atrakci. Ale je snad důvod se někdy nebavit?

7. 7. 2022 0 komentáře

Inspirace

Čtyři zvláštnosti tišnovské etapy na MUMu a Tarahumar Ramirez zpátky ve formě

od Rungo 7. 7. 2022

autor Rungo

Čtvrtou etapou se lámala polovina celého MUMu a také forma Tarahumarů, které z počátku zaskočila česká strava. Průběžné pořadí u žen jen napínavě těsné. Pojďme se podívat, co přinesla Tišnovská etapa.

Všechny reportáže můžete číst zde.

Tišnovská etapa má hned několik zvláštností. V první řadě se tu celý Moravský Ultramaraton láme a závodníci vstupují uprostřed etapy do druhé půlky. Když MUM běžíte, je to pro vás důležitá informace.

A zatímco na běžném maratonu či jiném delším jednodenním závodě platí, že polovina závodu není v půlce, protože doběhnout tu druhou je mnohem náročnější, na MUMu je to jinak. Od středy už tělo funguje lépe, méně to bolí a překvapivě i časy se často začínají zlepšovat. Abyste si tohle ověřili, musíte MUM, nebo jiný etapový závod v podobné délce vyzkoušet.
Další zvláštností tišnovské etapy jsou nepříjemné asfaltové úseky, které, zvláště když je vedro, vyčerpávají tělo i mysl. Z deseti případů, které tu pamatuji, bylo vedro 30+ asi devětkrát.
Tišnovská etapa má také dva téměř horské trailové úseky v údolí řeky Svratky, kde stačí chvilka nepozornosti a válíte se dolů po šutrech a nezřídka tím pro vás často nejen tato etapa končí. Dnes se tak stalo Joachymovi Kortykovi, mimořádně sympatickému běžci z Německa, který sem jezdí mnoho let se svou dcerou. Naštěstí se mu nestalo nic vážného a doběhl na třetí občerstvovačku po svých, jenom trochu otřesený a od bláta od hlavy až k patě.
Nejzajímavější zvláštnosti dnešní etapy ale představují dva cimrmanovské paradoxy. Za prvé, už po 27 kilometrech běhu směrem od Tišnova dorazíte překvapivě do Tišnova (a pak ještě po dalších pěti kilometrech znovu). To mě napoprvé dost zmátlo. A za druhé, mezi třetí a čtvrtou občerstvovačkou se vyskytuje nějaká zeměpisná anomálie. Jako pořadatel vím, že se vzdálenost mezi oběma občerstvovačkami nijak dramaticky neliší od jiných a jsem ochoten připustit, že je tam, dobře, okolo sedmi kilometrů. Jako běžec vím na tuty, že je to hrubě přes osm kilometrů, a že na asfaltové rovince před benzínkou u Tišnova umírám žízní i vyčerpáním.

Dnes byly ideální běžecké podmínky, jaké se na této etapě standardně nevyskytují. V noci zima ochladila vzduch a zatažená obloha ho udržela v optimální teplotě až do závodu. Po prvních třech etapách jsme byli zvědaví především na výkon Tarahumarů, speciálně Antonia Ramireze, protože poslední dva dny oba bojovali s velkými komplikacemi. Upřímně, kdo chtěl vidět, co legendární Rarámuri (Tarahumarové) umí, měl se přijet dívat právě dneska.

Když vás míjí po uběhnutých 150 kilometrech snědý mladík v sukni a indiánském dresu, elegantně a lehce, takže vypadá jako by právě vyrazil, dojde vám, že tohle je opravdu běžec mimořádných kvalit. Podobný pocit ohromení jsem zažil, když jsem v roce 2019 viděl ve Spartě dorazit do cíle Radka Brunnera. Po 246 kilometrech běžel tak elegantně a přirozeně, jako by se pro tento pohyb narodil, a navíc před chvílí vystartoval. Na tom běžci prostě poznáte, že je někde jinde. Vždycky jsem měl, díky mnoha setkáním, ať už s Danem Orálkem, Milanem Daňkem, Lee Saxbym nebo Barefoot Tedem, velkou úctu a respekt k Tarahumarům. Dneska mě ale jako běžce opravdu zasáhlo, co jsem viděl. Jsou prostě úžasní. Antoniova sestra Talina si dnes vedla také moc pěkně. A přestože se bratrovým časům ani neblíží, bylo vidět, že si běh už zase užívá.

Vítězové čtvrté etapy MUMu

A jak to dnes dopadlo? Na prvním místě: Antonio Ramirez. A to i přesto, že asfaltové úseky stále běhá vedle krajnice přes podrost a výmoly. Čas 3:15:53 je nejlepším časem na této etapě u běžce, který běžel celý MUM. Za Antoniem doběhl Jaroslav Bárta, pro kterého to byla letos druhá etapa, s časem 3:22:03 a na třetím místě skončil zatím vedoucí běžec průběžného pořadí, Martin Kopecký, s časem 3:24:15. Mezi ženami se nám schyluje k zajímavému souboji. Lenka Horáková dnes vrátila porážku Vendule Kelbichové a s nádherným časem 3:51:05 tak skončila na prvním místě. Vendula na ni ztrácela 7 minut a doběhla tak do cíle v čase 3:58:12. Po dalších osmi minutách za ní doběhla Lenka Petrová s časem 4:06:28.

Průběžné celkové pořadí MUMu

V celkovém pořadí zůstává mezi muži na prvním místě Martin Kopecký, který má po čtyřech etapách celkový čas 13:28:01. Na druhé místo se vyhoupl Antonio Ramirez s časem 14:25:17. Nám všem se odstup ve výši téměř hodiny zdá propastný, ale popravdě, MUM je trochu nevyzpytatelný, a tak se můžeme pořád ještě těšit na zajímavý souboj. Na třetím místě je stále neuvěřitelně bojující Dan Orálek s časem 14:25:45. No, bude to zajímavé. A to i v ženách. Lenka Horáková se vrátila celkově do čela a s časem 15:55:18 má na druhou Vendulu Kelbichovou náskok 44 sekund. Na třetím místě je Zdeňka Komárková s časem 18:19:05. Těšte se s námi na další pokračování tohoto mimořádného souboje nejlepších ultramaratonců.

RUN FREE

Co je MUM
Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem. Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap.

Co je MUM

Autor textu: Martin Plachý

7. 7. 2022 0 komentáře

Inspirace

Bláto a není se čeho chytit. Počasí potrápilo třetí etapu MUMu

od Rungo 6. 7. 2022

autor Rungo

Třetí etapu, Blanenskou, poznamenal vydatný déšť. I tak do závodu nastoupilo 131 běžců. Celkové pořadí se u mužů zatím nemění, v ženách do čela postoupila Vendula Kelbichová.

Všechny reportáže můžete číst zde.

Na Moravském Ultramarathonu bylo úterý a to se vždycky běží z Blanska. Ráno stačil první pohled na oblohu a bylo jasné, že vše bude jinak než v předchozích dvou dnech. Kompletně zataženo a příjemná teplota. Hurá. Chvíli po snídani ale začalo pršet a nepřestalo až do začátku etapy, k tomu trochu vítr a řada běžců začala přemýšlet, co si vezme na sebe. Pořadatelé měli jasno. Něco teplého, pláštěnky, deštníky pro zapisovače do tabletů. Značkaři vyráželi na kolech už ráno do deště a přemýšleli, jestli křídové spreje vydrží alespoň do konce závodu. I fáborky v dešti ztrácí svou oranžovou barvu. Těžká práce. A to jsme ještě nevěděli, co nás čeká na trati.

Ve 14 hodin vybíhá první skupina běžců z areálu Ludvíka Daňka v Blansku. Už první stoupání napovídá, že dnes budeme mít boty plné vody … a nejen vody. Hned za Černou Horou začíná peklo, které jsem si pro sebe nazval “Killing me softly”. Téměř kilometrové stoupání po jemném blátíčku v tloušťce několik centimetrů je dost vyčerpávající, boty se nemají čeho chytit, bláto všude až po kolena. V dalším úseku je to o něco lepší, jenom přibyly velké kaluže, které není jak oběhnout. Louky pod Žernovníkem jsou plné vody, takže nakonec prudké stoupání k rozhledně po asfaltu je docela úleva. V závěru už jen několik různě prudkých kopců a závěrečný seběh z Kozárova lesním trailem. Tedy lesním, býval lesní, ale za poslední roky trochu prořídl. Poslední tři kilometry pak člověk dopleská po asfaltu … a je tu Lomnice a škola. Každý den ji vidíme stále raději.

Ve startovním poli dnes přibyla celá řada běžců z blanenské ligy a potkáváme známé i méně známé tváře. Celkem 131 běžců se dnes rozhodlo zápasit s touto náročnou etapou. Mezi nimi ale chyběla Talina Ramizer, tarahumarská běžkyně, která po řadě komplikací dnes jenom v roli diváka povzbuzovala běžce. Tedy povzbuzovala je silné slovo. Oni jsou opravdu mimořádně plaší, uzavření a komunikují velmi omezeně, takže drobný úsměv vítající běžce je vlastně silný projev emocí. Antonio znovu vyrazil na trať, a tady musíme říci, že z informací víme, že on nikdy neběžel dva dny po sobě, natož tři … nebo sedm. Kdo si nevyzkoušel obtíže etapového závodu, kdy se každý další den musíte poprat s celým tělem a přinutit ho znovu startovat, nemá ani představu. Antonio Ramirez se s tím popral a v náročné etapě vybojoval 9. místo s velmi slušným časem 3:42:51. Naopak stálice běžeckého pole, světová rekordmanka v počtu uběhnutých maratonů, Sigrid Eichner trochu v blátě a mokru bloudila a nakonec se po pěti hodinách nechala odvézt ze 4. občerstvovačky. Upřímně, ona by to klidně dokončila, ale nechtěla pořadatelům komplikovat život a natahovat směnu.

A jak to bylo na čele? Mezi muži dnes zvítězil Osvald Kozák, pro kterého to byla druhá etapa, se skvělým časem 3:20:00. Za ním, s odstupem tří minut, doběhl lídr celého MUMu Martin Kopecký, následovaný Danem Orálkem (3:32:20). V ženách jednoznačně zvítězila Lenka Kohnová, která se dokonce vklínila mezi první tři muže s časem 3:31:12, následována Vendulou Kelbichovou (3:54:50) a Martinou Károvou (4:01:18).

Dnes pokračuje MUM 4. etapou z Tišnova a do ní vstupují na čele celkově v nezměněném pořadí Martin Kopecký (10:03:46), za ním Dan Orálek (10:45:08) a na třetím místě Jan Šunka (10:54:15). Antonio Ramirez je zatím pátý a ztrácí na vedoucího více než hodinu (11:09:24). Mezi ženami se do čela posunula Vendula Kelbichová (11:57:50), následována Lenkou Horákovou (12:04:13) a Martinou Károvou (12:22:01).

RUN FREE.

Co je MUM
Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem. Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap.

Co je MUM

Autor textu: Martin Plachý

6. 7. 2022 1 komentář

Cyklistika Trénink

Jak jsem „urvala“ medaili v dráhové cyklistice na mistrovství ČR ve sprintu bez sprintu

od Magdaléna Ondrášová 6. 7. 2022

autor Magdaléna Ondrášová

Hobby běžkyně se stala redaktorkou běžeckého magazínu – to je už mnoho let zpátky. Po zranění přesedlala na cyklistiku, a při výkonu práce vyzkoušela před necelými dvěma lety tu dráhovou. Ta ji o víkendu dovedla až na stupně vítězů mistrovství České republiky. A teď přijde to „ale“.

Tyto řádky se mohou zdát bizarní, radím vám ale ve čtení setrvat. Tahle moje placka na krku není metál, není to medaile, je to hlavně zpráva o tom, že nikdy nejste dost staří na to, abyste přestali hledat to, co by vás mohlo bavit. Jsem jediná běžkyně, která získala medaili na mistrovství České republiky v dráhové cyklistice za sprint bez sprintu. A není to kachna. To ale předbíhám.

Před necelými dvěma lety jsme dělali rozhovor s olympionikem Tomášem Bábkem. Tou dobou se svým parťákem Robinem Wagnerem již úspěšně rozjížděli v Brně Akademii dráhové cyklistiky. Zkrátím to, zanedlouho jsem seděla na kole bez brzd s furtošlapem a svůj adrenalinový zážitek jsem rozepsala tady. Jestli chcete něco zažít, přečtěte si ten článek.

Přestože rychlost dráhového kola v kombinaci s velodromem rozdráždila mou dobrodružnou povahu, kočovný život neumožňoval navštěvovat brněnské tréninky. Byla jsem možná na dvou, třech. Před rokem jsem se ale vrátila do Brna na stálo a návštěvy se začaly zpravidelňovat, až jsem nakonec zapadla do téhle party. Začala jsem makat, a to od podzimu i v posilovně.

V lednu jsem v rozhovoru zpovídala mou kamarádku a cyklistickou kolegyni Zuzku, je to silný životní příběh a rozhovor. Narazily jsme i na téma, zda si váží svého nového titulu mistryně České republiky v dráhové cyklistice v team sprintu, když byla v jediném ženském týmu účastnícím se mistrovství. Váží, a já ji teď už velmi dobře chápu. Pojďme se přesunout na můj start, abyste mohli pochopit i vy.

Vibruji. Vnitřně cítím slabost a chvění a hodně mlčím. Není mi vůbec do řeči, nevšímejte si mě, nechte mě být. Startuji za hodinu? Hlavně nespadnout, plzeňský velodrom není beton, ale smirek. Když to položíš, tak než dokloužeš, je tě půlka. A na dráze se občas padá.

Jezdíme na kole bez brzd s pevným převodem. Když přestaneš točit nohama, točí ti jimi pedály, a když se nepoddáš, vykopne tě tvůj koník ze sedla. Přibrzdit nemáš čím. Jezdí se vysokou rychlostí, ti silnější ukrutnou rychlostí. Tyhle betonové panely navíc nejsou v top stavu, je to jako jet vlakem, tudum, tudum, tudum…

Za hodinu, za dvě pojedu svoji první jízdu v rámci MČR, kvalifikaci na sprint. Pojedu 200 metrů letmým startem, mám to nacvičené, už jsem to jela i dvakrát na závodech, ale vždy jen v Brně. Teď jsem v Plzni. Jiný velodrom, s jiným sklonem, delšími zatáčkami, kratšími rovinkami. Budou na mě koukat profíci! Jsem o deset let starší, než nejstarší závodnice a ta je asi o 13 let starší než druhá nejstarší. Mládí tady dupe do pedálů. Je mi fakt nervozitou zle.

Kompletní týmové zastoupení Akademie dráhové cyklistiky na MČR v Plzni i s trenéry (vlevo Tomáš Bábek, vpravo Robin Wagner). Foto: Magdaléna Ondrášová

Cvak, cvak. Konečně přichází uvolnění, sedím na kole a začínám se soustředit pouze na výkon, který za několik chvil přijde. Kroužím u bariéry a balancuji mezi nabíráním rychlosti a šetřením sil na měřený úsek. Jdu ze sedla, spouštím se dolů a nohy kmitají. Slyším příboj hlasů, cíl. Osobák z toho není, ale jsem na jeho hranici. Štíplo to, takže spokojenost, odevzdala jsem, co jsem mohla.

Se mnou jsou v kategorii výše zmíněné závodnice. Zajíždí očekávaně lepší čas a rozhodčí určují, že dvě lepší závodnice pojedou rovnou finále, stávám se tak bez další jízdy sprintu bronzovou, víc nás tady totiž není. Počkat, není? Proč? Protože profesionálku máme jen jednu, Veroniku Jaborníkovou, a juniorky ještě nedorostly. Jsem tu tak ještě já a Zuzka, aby Veronika mohla jet team sprint, kde jsou potřeba tři, to je můj úkol, doplnit stav. Disciplíny navíc jsou bonus a zkušenost, které tu sbírám.

Team sprint jsme neměly možnost spolu nazkoušet. Jedu na první pozici a mám za úkol to holkám v závěsu rozjet. Je to pro mě vlastně čistá čtyřstovka z pevného startu, po prvním kole odstupuji a sleduji, jak Zuzka nejen, že se snaží dovézt mou rychlost o kolo dál, ale ještě ji zvyšuje, je dobrá. Poslední kolo zůstává na osamocené Veronice a při protnutí cílové čáry se stáváme mistryněmi, více týmů tady není. Ale mohlo by…

Čeká mě další disciplína, 500 metrů s pevným startem. Je to současně moje premiéra na tak dlouhém sprintu, vždy jsem jela o sto metrů kratší. Je mi opět nevolno už hodinu předem. Vím, že tohle bude hrozně bolet a bolí. Prvních 200 metrů si užívám dřiny dynamického pohybu a nabírání rychlosti ze sedla, kolem mě je ticho, tunel. Vědomě dupu dál už do bolesti, posledních sto metrů je ukrutných a je to boj s hlavou nepoddat se pohodlí a dokončit s co nejvyšším a nepolevujícím úsilím. Bolí to ještě dlouho po cílové pásce. Setrvačností dokroužím a v prostoru startu, kde se už chystá další závodnice, mám problém vycvaknout. Když se to povede, mám slabost v nohou, jdu si lehnout na trávu, nazdar moje stehna. Hurá, mám to za sebou a spokojenost se mi rozlévá hlavou a tělem směrem dolů, kde kontrují pulzující nohy a vrací ji zase nahoru.

Být druhá ze tří. Placka na krku ale visí zaslouženě, na „dráhu“ se mnoho žen nevydá

Poslední den mě čeká keirin. Derna, tedy motorka, udává zvyšující se tempo závodnicím, které ji následují ve vylosovaném pořadí. Jedu třetí a mám fakt strach z ostudy, že po dvou kolech, kdy derna odstoupí a začne se závodit, já už tam nebudu. Zvláštní, jak když jde o cizího, chlácholím ho, jak je odvážný, že vůbec závodí, jak nejde o čas, ale vlastní výkon, a že někdo musí být poslední… A když jsem já sama tím posledním, žádné z těch vět neplatí.

Uvisím dernu, i kdybych měla chcípnout! Poprvé a naposledy jsem jela keirin v tréninku na podzim a tam to přesně takhle bylo, než derna při padesátikilometrové rychlosti odstoupila, já už tam nebyla… Držím se v háku za druhou Zuzkou, visím jí na zadním kole, schovávám se do pytle, co to jde a je to tu, já už můžu slavit, derna odstupuje a já jsem pořád v závodě, cha, zimní posilka i kolo mě právě odměňují. Ještě asi třičtvrtě kola se „nic“ neděje a jedeme pospolu, holky mi vrací důstojnost. Zuzka to s nervy ale nevydrží a vyráží. Verča, profesionálka, je silnější, ale Zuzka má v hlavě velkou nálož touhy, houževnatosti, odvahy a je tak trochu střelec. Končí druhá. (Ten rozhovor s ní si přečtěte.)

Je jasné, že dojedu tak jak tak třetí a beru bronz, pokud tedy nespadnu, ale nevypouštím to, nezáleží na tom, kolik sekund odskoku budu mít, já jsem já a jsem tu za sebe a svůj vlastní výkon. Každý do toho dáváme těch svých sto procent, i když jsme na škále výkonnosti jinde.

Bilance? Tři závodní dny, tři bronzové medaile, jedna zlatá. Zuzana Rychnovská, také amatérská jezdkyně, tři stříbrné a jedna zlatá. Profesionálka Veronika Jaborníková čtyři zlaté.

Mrzí nás, že více žen nesedne na dráhovku, netrénuje, neudělá si licenci a je nás tu tak málo, ale ony prostě nejsou. Jsme až na výjimky obklopeny muži amatéry. Na silničce jezdí stovky, tisíce žen, ale když jim řeknu, ať jdou na dráhu, řeknou, že jsem se zbláznila, že na kolo bez brzd nevlezou, bojí se. Dochází mi, že stupně vítězů jsou naše, ne proto, že by ženy o tomto sportu nevěděly, ale protože tak málo žen je ochotných vlézt na ten ďáblův stroj, řítit se rychlostí a bez brzd, přitom je to krásný sport, kdyby zkusily… Stojíme na stupních vítězů zaslouženě. Také tu mohly stát, ale nestojí.

Děkuji Tomášovi Bábkovi a Robinovi Wagnerovi za péči, možnost a nabranou zkušenost v Akademii dráhové cyklistiky i MČR, děkuji Zuzce za trpělivost a péči, když naši trenéři sami závodili, všem svým kolegům z Akademie, kteří mi pomáhají a povzbuzují, mému Markovi za podporu a společnou radost z mých úspěchů a děkuji Dukle Brno za to, že mě přijali, směla jsem u toho s nimi být a nakoukla do bubliny, ve které žijí a závodí. Cítila jsem se s vámi skvěle.

6. 7. 2022 0 komentáře

Inspirace

Tarahumary trápí česká strava. V 2. etapě MUMu zvítězili Kopecký a Kelbichová

od Rungo 5. 7. 2022

autor Rungo

Tarahumarové, které znáte z knihy Born to run, strhávají běžeckou pozornost. Jejich účast na moravském závodě je svátkem a raritou. Prostředí jim ale příliš nesvědčí, a tak se po včerejší etapě dostává na čelo český běžec Martin Kopecký.

Všechny reportáže můžete číst zde.

Když poběžíte Moravský Ultramarathon, velmi rychle si uvědomíte, práce kolika lidí a jak dlouho dopředu, za celým závodem stojí. Máte tak možnost, sice unavení, ale najezení, po masáži a dopolední relaxaci, zpestřené zajímavou přednáškou, nasednout další den do autobusu a nechat se zavézt na start další etapy, tentokrát do Boskovic. Tam se pak můžete znovu trápit na dalších 43 kilometrech velmi dobře vyznačené trati s šesti občerstvovacími stanicemi, na kterých dostanete prakticky vše, co při takovém běhu potřebujete. A že jsou potřeby běžců velmi rozmanité, to si každý, kdo si stoupne za občerstvovací stůl, rychle uvědomí.

Na Boskovické etapě si hned na začátku také uvědomíte, co to znamená, když v každé etapě závodu překonáváte téměř 1000 metrů převýšení. Zatímco dole na startu vzhlížíte, tak jako všude v Boskovicích, ke hradu nahoru, na 9. kilometru máte hrad pěkně pod sebou a po kůrovcovém kácení v posledních letech tak vidíte hrad i Boskovice samotné jako na dlani.

V dnešním pokračování závodu jsme byli zvědaví na tarahumarské běžce. Z výkonů i umístění bylo zřejmé, že mají oba nějaké problémy. Po závodě jsme se tak snažili zjistit, co se děje. Antonio i Talina bohužel trpí přechodem na naši stravu a přestože se jim pořadatelé snaží maximálně vycházet vstříc, spolu s kuchařským týmem restaurace, je pro oba běžce naše strava velký problém, který se bohužel projevuje silnými střevními potížemi. Na trati při takovémto závodě vám to potom velmi komplikuje život a stojí to čas na četných zastávkách. Dalším problémem, který oba mají, je asfalt. V průběhu závodu je vidět, jak se oba úzkostlivě vyhýbají asfaltu a raději běží po nezpevněné krajnici s dírami, výmoly a podrostem, než po asfaltové cestě. Naštěstí toho asfaltu na Moravském Ultramarhonu není tolik. Nicméně právě na boskovické etapě sbíháte z poslední občerstvovací stanice nad Rašovem dalších téměř šest kilometrů z kopce dolů do Lomnice. A tam už unavené nohy trpí.

Díky problémům Antonia Ramireze tak v dnešní etapě exceloval Martin Kopecký, kterého usilovně proháněl nestor MUMu, Dan Orálek. Martin nakonec zvítězil v čase 3:18:19 před Danem Orálkem (3:31:06). Jan Šunka, který v průběhu závodu na Dana trochu ztrácel, v závěru zvýšil tempo a v Lomnici se k Danovi začal nebezpečně blížit. Nakonec to ale nestačilo a doběhl necelou minutu za Danem s časem 3:31:52. Antonio Ramirez skončil nakonec v dnešní etapě 16. (4:04:55).

Mezi ženami si velmi dobře vedla Vendula Kelbichová, která vrátila Lence Horákové včerejší porážku a s velmi dobrým časem 3:52:40 nakonec zvítězila. Lenka Horáková, zkušená účastnice Moravského Ultramarhonu, na ni v cíli ztrácela necelé dvě minuty (3:54:03). Na 3. místě pak doběhla Martina Kárová s drobným odstupem na obě běžkyně a s časem 4:06:45 ztrácela na druhou Lenku necelých 11 minut.

A jak jsme na tom celkově? Po druhé etapě je v pořadí mužů na prvním místě Martin Kopecký (celkový čas 6:40:03), za ním Daniel Orálek (7:12:48) a na třetím místě Jan Šunka, který v celkovém součtu strácí na Dana necelé dvě minuty, což na takovém závodě, jakým je MUM, nehraje zatím žádnou roli. Antonio Ramirez je po druhé etapě 4. s celkovou ztrátou více než 46 minut na vítěze (7:26:33). Budeme mu držet palce, aby se zdravotně dal do kupy a mohl předvést na MUMu, co umí. V ženách je celkové pořadí na prvních dvou místech velmi těsné. Vede Lenka Horáková (7:58:40), hned za ní je pak Vendula Kelbichová (8:03:00), následována Martinou Károvou, která ztrácí na Vendulu necelých 18 minut (8:20:43).

Co je MUM
Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem. Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap.

Co je MUM

Autor textu: Martin Plachý

5. 7. 2022 0 komentáře

Běžecký trénink Jak začít běhat Rady a chyby Trénink Začátečníci

Český reprezentat Homoláč ukazuje, jak je to s došlapem při běhu. Špatný může vést k ostruze nebo přetížení

od Magdaléna Ondrášová 4. 7. 2022

autor Magdaléna Ondrášová

Pokud se zlomíte v pase a „sedíte v tom“, pak běháte přes patu – a to není dobře. Skákání po špičkách zase přetěžuje vaše achillovky. Zlatá cesta vede přes střed chodidla a tu vám ukáže několikanásobný mistr české republiky v běhu, Jiří Homoláč.

Jiřího Homoláče (*1990; osobní rekord na maraton – 2:14,35, na půlmaraton – 1:03,23) běžcům není třeba představovat. Vytrvalec z Brna má za sebou mnoho zlatých medailových úspěchů na úrovni republiky (maraton a 10 000 metrů). Sám také pořádá běžecké kempy a trénuje mladé naděje.

Ve videu si pro vás připravil ukázku druhů došlapů, povídání o nich i tip, jak trénovat ten fyziologicky optimální.

Jak je to s došlapem při běhu: Jiří Homoláč

Správný došlap podporuje také cvičení běžecké abecedy. Formou videí jednotlivé cviky předvedl trenér a běžec Jan Pernica v těchto článcích a videích.

4. 7. 2022 0 komentáře

Inspirace

První start Tarahumarů v Moravském Ultramarathonu. Jak si vedli v Lomnické etapě?

od Rungo 4. 7. 2022

autor Rungo

Včera začal 30. ročník Moravského Ultramarathonu. Letošní ročník není významný jenom tím, že je jubillejní, ale především proto, že se organizátorům povedlo zajistit účast dvou běžců z kmene Ráramuri (Tarahumara) z Mexika. Závodníky v první etapě potrápilo horko.

Všechny reportáže můžete číst zde.

Jak už jsme zmiňovali dříve, Moravský Ultramarathon nese již řadu let přívlastek Memoriál Caballa Blanca, amerického běžce, který věnoval podstatnou část svého života propagaci a připomenutí staré běžecké kultury původních indiánských kmenů, která v Měděných kaňonech v Mexiku zůstává zachována dodnes (viz kniha Born to run). Na letošním ročníku Moravského Ultramaratonu startují dva z nich, Antonio a Talina Ramirezovi.

Pořadatele i běžce potrápilo už od startu téměř tradiční vedro, ve kterém zdolat 43 kilometrů náročné tratě s převýšením více než 1000 metrů nebylo úplně jednoduché. Velká očekávání a zvědavost byly spojeny právě s výkony tarahumarských běžců.

Už od prvních kilometrů udávala tempo skupina běžců, kterou vedl Martin Kopecký, následován Antoniem Ramirezem, Osvaldem Kozákem, Danielem Orálkem a Janem Šunkou. Ještě na 20. kilometru byla tato skupina v poměrně těsném kontaktu a čelo vedl Martin Kopecký, následovaný Antoniem. Jejich společný únik pak začal okolo 30. kilometru, kdy se začali vzdalovat zbytku skupiny. Do konce závodu si pak vybudovali poměrně slušný náskok a do cíle doběhli téměř společně, více než dvě minuty před třetím Osvaldem Kozákem. Ve vzájemném souboji zvítězil o šest sekund Antonio Ramirez s výsledným časem 3:21:38. Dan Orálek, který i nadále zůstává aktivní legendou Moravského Ultramaratonu, pak doběhl na 4. místě se ztrátou 18 minut, následovaný Honzou Šunkou s odstupem další necelé minuty.

Všichni, kdo byli zvědaví na měření sil našich ultramaratonců s legendárními Tarahumary tak s uspokojením vnímali výborný výkon Antonia. Martin Kopecký dokonce v cili prohlásil: “Myslím, že Antonio běžel celou dobu za mnou pouze aby nezabloudil a v závěru jenom trochu přidal a zvítězil. Je zřejmé, že je to opravdu úžasný běžec”.

Talina Ramirezová začala Moravský Ultramaraton poměrně opatrně a bylo jasné, že si teprve osahává, co od tohoto závodu může očekávat. Budeme zvědaví na další průběh v následujících dnech. Dnes skončila mezi ženami 12. s časem 5:52:10. Vyhrála Lenka Horáková v čase 4:04:37, druhá byla Vendula Kelbichová 4:10:20 a třetí doběhla Martina Kárová 4:13:28. Výsledky lze sledovat na této adrese.

Co je MUM
Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem. Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap.

Co je MUM

Autor textu: Martin Plachý

4. 7. 2022 0 komentáře

Nezařazené

„Takový to, s takovým tím.“ Jídlem a sportem proti zapomínání: Nikdy není pozdě začít

od Karolína Hornová 2. 7. 2022

autor Karolína Hornová

Ve zdravém těle zdravý duch, říká se. Nakolik toto úsloví platí a jak můžeme pohybem a zdravým životním stylem ovlivnit naše mozkové funkce, myšlení, ale třeba i náladu. Zeptali jsme se odbornice na zdravý životní styl, Bc. Kristýny Báčové.

Dnes si celý svět připomíná Světový den proti zapomínání. To může mít mnoho podob a příčin a rozhodně neplatí, že prevence neexistuje. Zdravým životním stylem a ohleduplným přístupem k sobě samým můžeme proti zapomínání bojovat – maximum pro sebe lze udělat i v případě takových strašáků, jako je Alzheimerova choroba. Meditace a pravidelné, ať už mentální či fyzické cvičení zase pomůže urovnat si myšlenky nebo odstranit zapomínání, způsobené třeba poruchou pozornosti nebo „civilizačními“ vlivy, jako je stres. Kristýna Báčová pomáhá svým klientům najít balanc ve stravě i v životě – a práce s myslí je velmi důležitou součástí jejího koučinku.

Mozek chce být zdravý v jakémkoli věku

Kristýno, existuje vůbec možnost, jak si udržet „fit“ mysl pohybem? A kdy začít, aby taková aktivita dávala smysl – není už pozdě, když se rozhodneme „na stará kolena“?
Ano, určitě to možné je! Fyzické cvičení nabízí tu nejlepší investici do nás samotných a její návratnost se nám vrací mimo jiné v podobě prevence rozvoje demence a udržení svěžesti kognitivních funkcí mozku. Tělo a mozek mají vůli k uzdravení v jakémkoliv věku a pohyb tomu pomáhá. Velmi účinná je pravidelnost a to, aby se lidé hýbali alespoň dvě až tři hodiny týdně.

Který pohyb je podle tebe pro tento účel ideální, a který bys doporučila právě aktivním seniorům nebo lidem po padesátce, kteří si chtějí vytvořit co nejlepší startovní pozici pro aktivní stáří?
Základ je nezabřednout do rutiny, ale střídat typ pohybu a jeho intenzitu. Například: aktivní procházka a jiný den lehké posilování s vlastním tělem nebo kolo či plavání a další den třeba pilates. Pro čtenáře mám jeden důležitý tip: Nebojte se sportovních výzev, protože ty vás posunou. Upevníte si tím zdraví, rovnováhu a koordinaci těla. A budete mít i dobrou náladu z vědomí, že zvládáte nové věci.

Zdravý přístup k životu srovná mysl i vztahy

Věnuješ se zdravé výživě, ale i pohybu – obojí jde ruku v ruce i s pozitivním myšlením. Zažila jsi během své práce, že změna životního stylu proměnila i přístup k životu některého z tvých klientů?
No jéje! Každý člověk, který mi „prošel rukama“ se proměnil uvnitř i ve svém životě. Řeknu teď nedávný příklad jedné ženy: Přišla za mnou klientka ve věku 52 let s tím, že je často unavená, postrádá chuť do života, má pár kilo nahoře a jí neuspořádaně. Vnímala, že dříve měla radost ze sportů a několik let jí provázela lenost a ztráta motivace. Trápilo jí to. A tak jsem se na to s klientkou podívala komplexně a pojmenovaly jsme několik oblastí, které jí pomohou zlepšit celkové zdraví těla i mysli. Ten základ, který u ní hrál roli, byl v přemíře kávy, která způsobila to, že pak klientka oddalovala jídlo od rána a následně jedla ve spěchu odpoledne a večer.

Tak málo stačilo změnit?
To ne, ale byl to hlavní impuls. Věnovaly jsme se také spánkové hygieně, hydrataci organismu, přidání zdravých potravin, pravidelnější stravě, kterou klientka měla za úkol více vnímat a užívat si ji. V pohybu jsme začaly s chůzí, následně si pořídila kolo a dnes dochází i na jógu.

A výsledek?
Klientka pracuje jako zdravotní sestřička, takže pak zjistila, že se jí zlepšily krevní hodnoty. Omládla a sama řekla, že vidí, že si více věří a více si užívá život. Posílila se jí odolnost při zvládání běžného stresu v průběhu dne. Už si nedělá tolik starostí nad banalitami. Začala konečně jezdit sama na výlety, které jí dávají pocit svobody a toho, že opravdu žije. Inspirovala lepší stravou manžela i tři syny, kteří ji mnohokrát pochválili. Cítí se zdravá, fit a příjemně! A jako bonus – v práci se jí zlepšily vztahy s kolegy.

Všechno je meditace. I vaření

Zmínila jsi stres. Ten může mít velký vliv na zapomínání. Není to nemoc, ale stav, kdy je toho na nás moc a my pak pro jednu věc, kterou řešíme, zapomeneme na další. Prozradila bys nám nějaký tip nebo cvičení, které pomůže urovnat myšlenky v hlavě?
K rovnání myšlenek mi skvěle fungují činnosti, u kterých zapomenu na čas a vše kolem. Pokud jsem fyzicky unavená, tak si ráda čtu nebo medituji. Meditace je vlastně i čtení, nebo to, že aktivně cvičím nádech a výdech několik minut. Meditací je pro mě i to, že se posadím v tichém a příjemném prostředí a postupně si skenuji tělo a uvolňuji ho ve své představivosti a se zavřenýma očima od konečků prstů až po temeno hlavy. Meditace a uvolnění pro mě je i to, že si pustím mojí oblíbenou hudbu a začnu pro někoho vařit.

Zásadní je tedy najít si oblíbenou, kognitivně nenáročnou aktivitu, která ale zároveň zaměstná náš mozek. Ten pak zapomene „řešit blbosti“ a my se tak můžeme soustředit na prožívání okamžiku?
Ano. Myšlenky se plně soustředí na činnost a to nám navodí pocit radosti, uvolnění a příjemné nálady. Pokud jsem naopak mentálně oslabená například z práce, raději volím pohyb venku: výlet do přírody, kde šlapu spoustu kilometrů a důkladně vnímám zvuky přírody a krásy Česka. Ráda si chodím zaplavat, běhat, nebo zahrát volejbal. Účinek je vždy stejný. I když se mi někdy nechce, tak ze sebe setřesu stres a mám po sportu čistou hlavu.

„Nakously“ jsme vaření. Když už jsme u něj, poraď nám, z čeho vařit, abychom podpořili mozkové funkce. Existují konkrétní jídla „proti zapomínání“?
Prvně se zaměřte na to, co byste měli jíst, ne na to, co by v jídelníčku být nemělo. Dejte sbohem přísným dietám a velkému množství doplňků stravy. Pokuste se oživit vaši kuchyň o nové recepty, experimentujte i s méně obvyklým kořením, jako je třeba kurkuma. Do svého nákupního seznamu přidejte hromadu sezónní zeleniny, ořechy a semena, bobuloviny a ostatní sezónní ovoce, luštěniny, celozrnné výrobky, objevte „nové“, zajímavé bezlepkové přílohy nebo třeba vejce z volného chovu, ryby, extra panenský olivový olej, pořádně hydratujte váš mozek dostatkem vody – tu a tam i té mineralizované s obsahem hořčíku. A hlavně: Naučte se brát stolování jako rituál, součást péče o vaše zdraví. Asi vás nepřekvapím, když vám řeknu, že jde o to, jak jíte průměrně. Nejde o pár týdnů, ale o celý rok, další roky, celý váš život.

Chvíle, které ničím nenahradíte: Jak dcera rozběhala tátu a vznikl společný zájem

Jídlem proti zapomínání: Co říkají výzkumy

Výzkum americké Alzheimerovské společnosti ukázal, že zdravý životní styl, inspirovaný středomořským stravováním dokáže kromě prevence vysokého krevního tlaku pomoci odvrátit i nástup Alzheimerovy choroby a dalších typů „zapomínání“ neurodegenerativního původu. Klíčovými složkami takové „diety proti zapomínání“ jsou podle vědců následující potraviny:

Zelená listová zelenina, minimálně 6 porcí za týden
Ostatní zelenina, minimálně 1 porce za den
Bobulovité ovoce (např. lesní plody), minimálně 2 porce za týden
Celozrnné výrobky, minimálně 3 porce za den
Ryby, 1 porce za týden
Drůbež, 2 porce za týden
Fazole, 3 porce za týden
Ořechy, 5 porcí za týden
Olivový olej

Nutno dodat, že vědci v tomto doporučení zmiňují i víno, a to v množství do jedné sklenice denně. Není to ale samozřejmě nutná položka a také je třeba dbát na to, abychom to s alkoholem nepřeháněli. Podrobněji jsme se středomořské dietě věnovali v tomto článku.

2. 7. 2022 0 komentáře

Inspirace Posilování Trénink

Klik, tvoje výzva na červenec. Jaké je správné provedení a kolik denně?

od Adéla Ptašková 1. 7. 2022

autor Adéla Ptašková

Postupnými krůčky si za měsíc vybudujete klikovou kondici. Fyzioterapeutka Kateřina Honová řekne, jak na to a my vám dodáme plán, který zvládnete, tak pojďme na to.

Červenec je tu a s ním první Rungo výzva! Zapoj se a udělej něco pro sebe, své tělo a svou psychiku. Co budeme dělat? Kliky! Tento základní cvik je pro začátek ideální – zná ho každý a někdy ho dělal, ale zároveň to pro většinu lidí není úplná dávačka.

Pravidla

Každý den udělej tolik kliků, kolikátého zrovna je krát dva. Jinak řečeno, začni na dvou a každý den dva přidej. Červenec má 31 dnů, takže skončíme na 62 klicích. Pokud tě ten počet děsí, neboj se nic – opakování se přidává postupně, takže než se dostaneš na nějaký větší počet, tělo si na kliky přirozeně navykne. Navíc na to máš celý den, nikdo neříká, že musíš udělat všechna opakování najednou. Jestli ti přece jen plné kliky budou dělat problém, odlehči si, jak radí fyzioterapeutka Kateřina Honová níže. Hlavně pozor na techniku, chceme pro své tělo udělat něco pozitivního, ne si ho zničit.

Pokud jsi machr a kliky jsou pro tebe brnkačka, vynásob počet dnů třemi (začni na třech, skonči na 93). Obtížnost si urči na začátku a dobře si to rozmysli – v průběhu měsíce si můžeš opakování přidávat, ale ubírat nikoliv!

Smyslem výzvy je udělat něco pro své tělo každý den. Takže nějaké sbírání opakování dopředu zde nefunguje. Ať máš před sebou jakkoliv náročný den, pár kliků udělat zvládneš.

Fyzioterapeutka Kateřina Honová: klik a jeho rizika
U kliku je zásadní udržet napřímenou páteř během celého provedení a stabilní pozici lopatek, které se pouze pootáčí, ale nejdou směrem k sobe (směrem k páteři – do addukce). Na to je třeba si dávat pozor, protože to přetěžuje ramena a přechod krční a hrudní páteře. Pokud se při kliku prohnete v zádech, tak přetěžujete bederní páteř. Stabilita je tedy prvořadá. Pohled směřuje lehce před ruce, krční páteř je v prodloužení. Kontrolu si zaslouží také pozice chodidel – paty by měly směřovat ke stropu, nevytáčí se do stran. Při cvičení nezadržujte dech, dýchejte pravidelně. Pozice rukou je individuální a uzpůsobuje se dle pozice lopatek. Pro někoho to bude znamenat, že dopředu směřuje druhý prst, u někoho třetí. Klik je vynikající celotělový cvik, je ale náročný na techniku provedení. Pokud jej nezvládnete v plné verzi, doporučuji začít v pozici opření na stůl nebo gauč. Modifikované kliky (na kolenou) spíše nedoporučuji, pracují na jiném vzoru opory, než klik plný.

Fyzioterapeutka Kateřina Honová: klik a jeho rizika

U kliku je zásadní udržet napřímenou páteř během celého provedení a stabilní pozici lopatek, které se pouze pootáčí, ale nejdou směrem k sobe (směrem k páteři – do addukce). Na to je třeba si dávat pozor, protože to přetěžuje ramena a přechod krční a hrudní páteře. Pokud se při kliku prohnete v zádech, tak přetěžujete bederní páteř. Stabilita je tedy prvořadá. Pohled směřuje lehce před ruce, krční páteř je v prodloužení. Kontrolu si zaslouží také pozice chodidel – paty by měly směřovat ke stropu, nevytáčí se do stran.

Při cvičení nezadržujte dech, dýchejte pravidelně. Pozice rukou je individuální a uzpůsobuje se dle pozice lopatek. Pro někoho to bude znamenat, že dopředu směřuje druhý prst, u někoho třetí.

Klik je vynikající celotělový cvik, je ale náročný na techniku provedení. Pokud jej nezvládnete v plné verzi, doporučuji začít v pozici opření na stůl nebo gauč. Modifikované kliky (na kolenou) spíše nedoporučuji, pracují na jiném vzoru opory, než klik plný.

Rungo hec

A jaký bude hec pro tento měsíc? Je léto, takže plavkovou formu už všichni máme a nechceme si ji zničit. Zároveň jsou ale všude lákadla v podobě zmrzlin a limonád. Vyhecujme to a jeden den v měsíci nejezme nic sladkého. Žádný zákusek ke kávě, žádné sladké pití, nanuky, zmrzliny, protein… zda vynecháš i ovoce, je na tobě. Jeden jediný den. To zvládnem, ne? Den si zvolíte sami.

Sdílejme a družme se

Aby se nám lépe klikovalo, vstupte do Rungo komunity na Facebooku a Instagramu a sdílejte svůj progres. A rozhodně se pochlubte, až splníte Rungo hec. A nezapomeňte, každý den se počítá!

#rungovyzva #rungohec

1. 7. 2022 0 komentáře

Běhání Běžecké boty Běžecké oblečení Běžecké vybavení Čelovky Vybavení

Klíčová výbava pro horské ultramaratony. Konkrétní seznam i rady, proč tyhle věci nesmí chybět

od Ondřej Pavlů 30. 6. 2022

autor Ondřej Pavlů

V dalším ze série článků o ultramaratonské přípravě se podíváme na výbavu, bez které se v horách neobejdete nebo která vám ten velmi dlouhý výlet ulehčí. Co si dát do běžecké KPZ? Jak vybrat čelovku? Jaký zvolit typ holí? Jak to všechno zabalit? Dneska budeme utrácet!

Evropské horské ultramaratony včele se stále více dominantní sérií UTMB závodů vyžadují poměrně dlouhý seznam povinné výbavy. A byť na to na jednu stranu trochu nadávám, protože kdo to má tahat, je to samozřejmě dobře. Hory jsou nepředvídatelné a určitě jste četli například o nedávné tragédii v Číně, kde po náhlé změně počasí zemřelo 21 běžců. Vedle povinné výbavy je tu pak doporučená výbava, která vám nemá zachránit krk, ale zpříjemnit a zefektivnit váš pohyb v horách. Pojďme se podívat na obojí.

Maškarní bál na trailu

Oblečení by vydalo na několik článků, proto se zaměříme jen na to hlavní. Ve výsledku každému vyhovuje něco trochu jiného, takže si to prostě musíte sami odladit během tréninku.

Jestli je jedna věc, do které byste měli opravdu zainvestovat, tak je to pořádná bunda. Vyberte, lehkou, skladnou, nepromokavou (vodní sloupec min. 10 000 mm), prodyšnou (RET méně než 13) a s kapucí. V horách už mě párkrát zachránila.
Pořiďte si odolné boty s gripem a stabilitou podle očekávané podložky (technický skyrace vs. běhatelné traily) a před závodem je trochu prošlápněte. Rozhodně nekupujte boty s Gore-Tex membránou, které jsou těžké a budou se vám v nich pařit nohy. V horách také zapomeňte na minimalistické boty. Jsou tam šutry, může být zima … a na mnoha alpských závodech vás s nimi ani nepustí na trasu. Malý „hack“ je v průběhu závodu včas trochu povolit tkaničky, abyste předešli puchýřům a odřeninám, z postupně otékajících chodidel.
Krom nepromokavé bundy se mi osvědčila i lehoučká větrovka, kterou přes sebe hodíte na větrných hřebenech, abyste neprochladli. Tu si strkám do kapsy při jakémkoliv delším běhu v horách.
Rukávky jsou ideální na brzké ranní starty, než se zahřejete, nebo v chladnějších podmínkách, kdy na sebe ještě nechcete navlékat termo. Dají se použít i jako ochrana pokožky před slunečním zářením. Kombinace trika, rukávků, větrovky a bundy vám bude stačit skoro za všech podmínek.
Buff šátek nosím omotaný kolem zápěstí a otírám si do něj obličej. V případě potřeby hezky nahradí čepici.

Co používám já? Čtvrtým rokem jsem ambasadorem značky Columbia a jejich trail runningovou kolekci mohu určitě doporučit. I u některé konkurence ale najdete kvalitní kousky.

Pořádná bunda vám zachrání zadek, když vás třeba v červnu na hřebenu ukrajinských Karpat zaskočí sněhová bouře. Foto: Ondřej Pavlů

Běžecká KPZ

Na závody a delší běhy v horách si do vesty dávám běžeckou variantu krabičky poslední záchrany, která by měla vyřešit většinu potenciálních problémů. V malém uzavíratelném sáčku mám:

alu folii,
kus toaleťáku,
trochu vazelíny,
puchýřovou náplast,
spínací špendlík,
dezinfekční čtvereček,
stahovací obinadlo,
tabletu na filtraci vody a
trochu hotovosti v místní měně.

Přizpůsobte si to vlastním potřebám. Hlavně tam ale nedávejte ibáče (tišící prostředek Ibalgin, pozn. red.). Ultramaratony samy o sobě strašně přetěžují ledviny, a to poslední, co chcete, je přikládat pod oheň a zvyšovat riziko jejich selhání.

Hodinková paralýza

Detailních rozborů, jaké běžecké hodinky (ne)vybrat, je plný internet. V češtině doporučuju gone4run, v angličtině DC Rainmaker. U nás najdete čerstvý test ultramaratonce Dana Orálka, který prověřil Garmin Epix Gen 2 právě ze strany baterie. Pro mě jsou ale klíčové čtyři věci. Výdrž, přesnost GPS, vizuální navigace a mobilní aplikace. Určitě nechcete během závodu řešit dobíjení hodinek. Za to chcete, aby na vás hodinky řvaly, když seběhnete z trasy. Ale jen když z ní fakt seběhnete. Tu trasu tam taky chcete jednoduše nahrát z mobilu.

Dneska hodinky sledují úplně všechno. Po sto kilometrech ale budete mít problém s malou násobilkou, natož abyste na pěti různých obrazovkách hledali průměrnou tepovou frekvenci na předchozím kilometru. Vedle navigace a výškového profilu na závodech mám jen dva displeje. Ten hlavní mi ukazuje celkovou vzdálenost, nastoupané metry, naklesané metry, aktuální nadmořskou výšku, tempo a celkový čas. Ten druhý ukazuje čas dne, stav baterky a průměrné tempo. Nic víc mě nezajímá.

Co používám já? Coros Vertix.

Coros Vertix. Narozdíl ode mě by na jedno nabití zvládly UTMB dvakrát. Foto: Ondřej Pavlů

Přídavný motor do kopce

Běžecké hole a jak s nimi běhat jsme nakousli už v minulém článku. Při jejich výběru vás bude zajímat váha, snadnost složení, pohodlnost úchopu a délka. Určitě doporučuji hole, které se rozkládají na tři díly “do zetka”, díky jejich skladnosti. Během závodu bude mnoho částí, kdy nebudou potřeba. Pak je lepší hole za běhu složit a dát do vesty nebo kompresního pásu.

Když s holemi drtíte do kopce, chcete, aby vám padly do ruky. Ozkoušejte si proto pohodlnost rukojeti a poutka. Mně velmi vyhovují poutka fixně připevněná na rukou, která do holí během vteřiny nacvaknete. Hole rozložitelné do zetka budou mít fixní délku, takže dobře vyberte. Obecná poučka doporučuje délku odpovídající vaší výšce x 0.7. Já je osobně mám rád o něco kratší (186 cm výška, 125 cm hole), do kopce je s nimi člověk obratnější.

Co používám já? Leki Ultratrail FX.One Superlite, Leki Micro Trail Race (starší model, již se nevyrábí).

Když hole nepotřebujete, složte je a užijte si volné ruce. Foto: Ondřej Pavlů

Nebuď bludička

Blbá čelovka vám dokáže běh v noci pěkně znechutit. Vyzkoušeno za vás. Při jejím výběru je proto potřeba zvážit několik parametrů. Prvním je intenzita světla. Osobně mám rád na technických trailech 400 lumenů, na širších cestách kolem 200 lumenů. Druhým parametrem je výdrž. Pokud chcete běhat ultramaratony, chcete čelovku, která s požadovanou intenzitou světla vydrží minimálně jednu celou noc, ideálně bez nutnosti třikrát měnit baterky. Mnoho výrobců uvádí výdrž, ale reálně na jejím konci čelovka svítí na zlomku původní inteznity. Oficiální standardy jsou v tomto ohledu velmi benevolentní.

Zvažte i barvu světla. Čím ostřejší bílý svit, typický pro LEDky, tím více se zkreslují terénní tvary a barvy. Ideálně chcete něco s teplotou kolem 5000K (denní světlo) a CRI přes 90 (čím blíže ke 100, tím věrněji se vykreslují barvy). Posledním klíčovým parametrem je váha a uchycení na hlavě. Osobně mám rád možnost vyvést akumulátor, který tvoří většinu váhy, kabelem do batohu.

Čelovky, které zvládnou tohle, už budou mít pořešené i další věci, jako je patřičná voděodolnost, ochrana proti přehřívání nebo uživatelské rozhraní. Na dlouhé noční běhy již několik let používám čelovky od české firmy Lucifer. Jejich čelovky nejsou zrovna královny krásy a nejsou levné, ale jsou vyráběné a servisované v Čechách, mají bezkonkurenční parametry a jsou fakt spolehlivé.

Co používám já? Lucifer M5+ (už se nevyrábí, současný model je M6).

Špatná čelovka vám pohřbí závod. Její výběr nepodceňte. Foto: se svolením Piotr Oleszak

Oči máte na celý život, chraňte si je

Poslední závod, který jsem odběhl bez slunečních brýli, bylo 145 kilometrů dlouhé TDS v Savojských Alpách. Počasí vyšlo, sluníčko svítilo, a mě pak ještě tři dny pálily oči. Pro ochranu očí, ať už před ostrým horským sluncem, nočním chladem, hmyzem nebo větvemi, běhejte se slunečními brýlemi. V posledních letech se do ultraběhání dostává trend masivních cyklistických brýlí, které jsou samozřejmě děsně hustý, jejich robustnost vám ale hlavně chrání oči ze všech stran.

Brýle vám musí především dobře sedět. Určitě oceníte model, kde si můžete jednoduše měnit skla, zejména pokud nejste fanoušci fotochromatických skel, které přizpůsobují zatmavení intenzitě světla kolem vás. Na noční aktivity osobně preferuji obyčejné čiré sklo.

Co používám já? 100% Hypercraft s HiPER sklem.

Brýle 100% Hypercraft. Běhá v nich Pau Capell. Jeho rychlost vám bohužel nedají, ale oči ochrání. Foto: Ondřej Pavlů

Jak to všechno zabalit

Pryč jsou časy neforemných batohů, trh je dnes plný kvalitních běžeckých vest. Velikost (objem v litrech), bych vybral podle plánovaných závodů. UTMB výbavu sbalíte do 7l vesty, závody vyžadující méně povinné výbavy sbalíte i do menší. Určitě berte vestu s náprsními kapsami na půllitrové soft flasky. Vaky na zádech jsou hrozně nepraktické. A čím víc různých kapsiček, tím víc adidas, protože chcete mít po ruce spoustu věcí. Telefon, gely, místo na odpadky, lehkou větrovku, vazelínu, oběti pro bohy hor, závěť…

Narvat všechno vybavení do běžecké vesty je docela tetris. Já balím jednotlivé věci do uzavíratelných sáčků, které za pár korun koupíte třeba v Ikea. Zmenšíte tím objem, ochráníte věci před potem a deštěm a lehce se k nim dostanete. Na dno vesty dáte věci, které nejspíš nebudete potřebovat (třeba nepromokavé kalhoty) navrch naopak to, pro co sáhnete určitě (gely, čelovka).

Co používám já? Columbia Montrail Trans Alps 7L Vest (100km+ horské závody a vícedenní horské přeběhy), CamelBak Ultra Pro Vest (kratší ultra závody).

Předstartovní kupičky jsou skvělý obsah na Instagram, ale také díky nim nic nezapomenete. Foto: Ondřej Pavlů

Zapomněl jsem na něco nebo máte své tipy a triky na výbavu? Dejte nám vědět v komentářích. V příštím článku rozebereme taktickou přípravu na závody. Jak si vytvořit závodní plán, jak efektivně procházet občerstvovačky, co si zkontrolovat měsíc, týden a večer před startem?

Seriál: Příprava na běžecký horský ultramaraton

30. 6. 2022 2 komentáře

Novější příspěvky

Starší příspěvky

Jak to na Bystřické etapě dopadlo a co Tarahumarové?

Průběžné celkové pořadí

Vítězové páté etapy MUMu

Průběžné celkové pořadí MUMu

Jen jednou týdně!

Vítězové čtvrté etapy MUMu

Průběžné celkové pořadí MUMu

Jak je to s došlapem při běhu: Jiří Homoláč

Mozek chce být zdravý v jakémkoli věku

Zdravý přístup k životu srovná mysl i vztahy

Všechno je meditace. I vaření

Jídlem proti zapomínání: Co říkají výzkumy

Pravidla

Rungo hec

Sdílejme a družme se

Maškarní bál na trailu

Běžecká KPZ

Hodinková paralýza

Přídavný motor do kopce

Nebuď bludička

Oči máte na celý život, chraňte si je

Jak to všechno zabalit