45. stránka – RUNGO.cz

Články, které strhaly server: nejlepší rozhovory roku a další

od Magdaléna Ondrášová 8. 1. 2023

O běhání a zdravém životním stylu píše RUNGO.cz od roku 2013. Vzpomeneme, jakou cestu urazil a jak se měnily preference sportujících čtenářů dekádou. Na závěr připojujeme deset nejčtenějších článků roku 2022. Neunikl vám žádný?

Od skalpelu ke splněnému snu

V září 2013 vznikl běžecký web ještě pod křídly iDnes.cz. Za jeho duší ale nestál korporát, nýbrž velké a záplatované srdce Marka Odstrčilíka. To, že Marek, šéf Rungo, stále žije, je dílem náhody. Připravoval se na těžký cyklistický závod, o svém tréninku psal do rubriky Xman.cz a inspiroval své čtenáře. Už tehdy se v jeho hrudníku odehrávala životně důležitý problém…

Dílem těžkého tréninku podlehl konečně nátlaku svých kamarádů a kamarádky obvodní lékařky, aby si nechal vyšetřit srdce. Byly zde indicie, že by mohl mít Marfanův syndrom, který může způsobit i prasknutí aorty. A tyto signály i dobré rady Marek dlouho ignoroval.

Pak už šlo vše rychle, vyšetření, prasklina na aortě, oznámit vše v práci, zahodit kolo, lehnout si pod skalpel a vzbudit se jako invalidní důchodce. Jeho operující, doktor Pirk, Markovi sdělil, že s takovým defektem by se ze závodu už nevrátil.

Marek byl ale duší sportovec a bojovník. Nesmířil se s představou doživotního posedávání v parku na lavičce. Pod dohledem lékařů začal chodit se svým kamarádem Honzou Kužníkem říčanskými lesy, později občas popobíhat a časem běhat. A tohle je důležitý moment v našem příběhu. Při společně strávených hodinách v lese si Marek vysnil, že uběhne maraton a založí server RUNGO.cz, kde bude na svém příkladu inspirovat ostatní. A to splnil.

Marek Odstrčilík. Foto: Magdaléna Ondrášová

2013 – 2023

Web je tu deset let (bude tomu fakticky až v září) a stojí za ním ti samí lidé. Jen se změnily podmínky a tvůrci už nemají za zády iDnes.cz či jiný korporát. A co se za tu dobu změnilo dále? Například preference čtenářů. Doba, kdy Rungo začínalo, byla specifická v tom, že nastával běžecký boom. Bylo tedy dost lidí, kteří chtěli číst o tom, jak začít běhat a jaké boty si k tomu pořídit.

Češi nejvíce četli o běžecké technice, druzích tréninku, přípravě na závody a hlavně testy vybavení. Boty a aplikace na běhání, ale už i sporttestery. Převážně se ještě běhalo ale s mobilem na paži.

Později se běžecká komunita rozšířila a přišel také nástup blogerů, influencerů. Velké množství čtenářů Rungo ale zůstalo věrné, protože chápali, že ne každý, kdo chvíli běhá, má odbornost radit. Běžci už byli ve svém tréninku dál a začal převládat zájem o recenze sporttesterů a články o sportovním stravování a výživě.

A dnes? Nedá se říct, že by dominovala jen některá témata. Stále hledaná (i zpětně) jsou fyzio články. Často k tomu běžce a cyklisty dožene až bolest. Ale i o prevenci a posilování je zájem, sportovci už jsou edukovaní a vědí, že síla se dá budovat jen na zdravém těle. Dále hubnutí – je to začarovaný kruh, je tu a vždy bude s námi. Dále inspirace – je potřeba v každé době a v dnešní obzvlášť, proto táhnou rozhovory. Další změnou posledních pár let je rozšíření cyklistické komunity a triatlonistů. I tímto směrem se začala ubírat témata tohoto serveru. A v neposlední řadě nám začali, a to jsme rádi, sportovat i senioři a s tím se váže zájem o články určené jim.

Užijte si nejčtenější články minulého roku

Pořídili si web, ale chodili jim tam lidi… Cimrmanovské klišé se nás několikrát do roka dotkne. Jsme „malý“ lifestylový sportovní web, ne zpravodajství firmy držené miliardářem. A tak nás několikrát do roka překvapí nemilá zpráva, s webem se něco děje, načítá se pomaleji, kterou vystřídá ta dobrá, to se lidem tak líbí náš článek! Byly to tyhle:

10. místo, rozhovor, autorka Magdaléna Ondrášová

„Nejdůležitější na životě je ráno,“ říká Zuzka. Od závislosti na drogách, totálního dna až na stupně vítězů

9. místo, výživa, autorka Soňa Dvořáčková

Oslavili jste 60? Pravidla pro příjem bílkovin se mění

8. místo, fyzio, autorka Karolína Hornová

Ztuhlé klouby po ránu: Co je příčinou a jak si pomoci?

7. místo, kondice, autorka Adéla Ptašková

Klik, tvoje výzva na červenec. Jaké je správné provedení a kolik denně?

6. místo, test, autorka Magdaléna Ondrášová

Téma cyklokalhoty: vložka je zásadní. Pro dámy existují vychytávky

5. místo, cestování, autorka Marcela Grundzová

Co na Facebooku smažou, ale měli byste vědět: Temnější strana Zanzibaru a jak se na ní podílí turisté

4. místo, výživa, autorka Soňa Dvořáčková

Hubnutí po přechodu. Rady, jak se menopauze postavit čelem a co dělat jinak než dřív

3. místo, kondice, autor Marek Odstrčilík

20 kilo dolů je výzva. Tuk musí pryč a to není žádná sranda

2. místo, hubnutí, autor Martin Kubala

„Ne“ prudkým kopcům. Jednoduché zásady, které pomáhají hubnout na kole

1. místo, rozhovor, autor Petr Vizina

Češka najela na kole 50 000 kilometrů za rok. Ráda šokuji, říká Katka Rusá

8. 1. 2023 0 komentáře

Paralympionička Kateřina Antošová: Sport mě drží při životě

od Soňa Dvořáčková 7. 1. 2023

autor Soňa Dvořáčková

Příběh Kateřiny mne zaujal. Sportovně založené čtyřicátnici se jednoho dne ve vteřině změnil život, když spadla ze žebříku a ochrnula. Zůstala upoutaná na invalidní vozík, ale navzdory nepřízni osudu se nevzdala a sportuje dál. A dosahuje výjimečných výsledků. O sportu s handicapem jsem si povídala se sympatickou a usměvavou paralympioničkou Kateřinou Antošovou.

Kdo je Kateřina Antošová? Jak byste se charakterizovala?
Pro mě je důležitá rodina, práce a sport. Tři věci, bez nichž by to nešlo. Jak člověk prochází jednotlivými životními etapami, dává prioritu jedné, druhé nebo třetí… jenže se vše může náhle změnit, jako u mě. Najednou jsem ležela pod stromem a hrozilo, že přijdu o všechno. Bude ze mě divná paní na kolečkovém křesle? Možná jsem mohla žít pár let v bláhové naději, že se stane zázrak a začnu chodit. Ale já na zázraky nevěřím. Vždycky jsem si musela všechno odmakat. Tak jsem to vzala jako nový začátek. Tohle je Kateřina Antošová.

Můžete čtenářům říct, co se stalo? Protože vaše zkušenost je asi nepřenositelná…
Před deseti lety jsem spadla ze stromu a ochrnula. Nevím, zda bych vaše čtenáře nenudila technickým popisem toho, co znamená, když si přerušíte míchu. Nehodlám tady ani vztyčovat prst a říkat bacha, skoky do vody, pády z výšky, na lyžích či autohavárie nemusí vaše mícha přežít. A opravit ji zatím nikdo neumí. Já potkávám hodně lidí na vozíku, kterým se to také stalo, ale ani můj dospělý syn, který byl u toho, viděl mě padat a dělá rizikové sporty, nevěří, že by se ho to mohlo týkat. A asi je to normální. Do té doby jsem žila hodně aktivně, běhala jsem půlmaratony a maratony, za týden jsem naběhala i padesát kilometrů a bez pohybu jsem si nedovedla život představit. Už v nemocnici jsem hledala sport, který by se dal dělat s těmi svaly, které mi zbyly.

Takže jste se rozhodla pro handbike?
Handbike je jediný sport, ke kterému nepotřebuju dalších deset lidí a kromě speciálního kola nepotřebuju nic jiného. A když odhlédnu od toho, že to není na silnici zrovna bezpečné, tak je to pro mě ideální sport. Člověk se zapotí a nepotřebuje nic speciálního, žádnou tělocvičnu, nic dalšího. Kamarád, který dělá lukostřelbu, by řekl, že jsou i další sporty, ale to není nic pro mě. Já se potřebuju posouvat z bodu A do bodu B.

A jak dlouho trvalo, než jste se k sportu po úrazu vrátila? To, že jste dřív hodně sportovala, usnadnilo váš návrat?
Pro mě bylo jednoduché se ke sportu vrátit. Když si dvacet let každý druhý den vyrábíte endorfiny, tak si na ně prostě zvyknete a neměla jsem pocit, že bych v tomhle směru měla být nějak omezovaná. Cokoli nějak souviselo s pohybem, to jsem dělala dál. Plavání, běžkování na speciálních sáňkách, posilovna, jízda do práce MHD (což je speciální sport pro vozíčkáře, v metru něco jako orientační běh), a protože mě nejvíc bavila cyklistika, tak jsem teda dělala cyklistiku. Před úrazem jsem také jezdila na kole. Nerada. Manželovi jsem nestačila a z natřásání po hrbolatých silnicích mě bolela krční páteř. Jenže na handbiku se leží. No a v téhle poloze to bylo najednou o něčem úplně jiném. Handbike jsem si koupila z druhé ruky asi čtrnáct dní po tom, co jsem se vrátila z rehabilitace. Měla jsem kliku, že to byl závodní stroj, na kterém předtím závodil jeden z vozíčkářů. Takže mi vlastně nezbylo nic jiného než závodit, když už jsem měla takové kolo.

Vy jste se v této disciplíně velmi rychle vypracovala na špičkovou závodnici, umíte ještě pořád jezdit i pro zábavu nebo už jen tvrdě trénujete?
Potřebuju jezdit pro zábavu, neměla bych vnitřní potřebu závodit a něco si dokazovat, jako to mají chlapi. Ale přišla jsem k tomu asi tak, že dřív jsme jezdili s manželem na závody do ciziny, na maratony a půlmaratony a já jsem si říkala, že když nebudu moct teda běhat, tak co tam budu dělat? Na některých závodech jsou ale přidružené závody handbiků. A tak to začalo. První závod, který jsem absolvovala, byl na maratonu v Berlíně a byla jsem tam z nějakého záhadného důvodu třetí… (smích)

Handbike je jak silový, tak vytrvalostní sport a vytrvalostní složka je důležitá. Podle předpisů můžeme mít trať až do délky sedmdesát kilometrů, časovky jsou kratší, do dvaceti. Něco z vytrvalosti uplatním. To mám vrozené, zbytek teda už vydřený, no. (smích)

Jak často trénujete? Kolik kilometrů týdně najezdíte?
Trénuju přes sezónu tak čtyřikrát pětkrát do týdne na handbiku, dvakrát do týdne jdu do posilovny a do bazénu. Nebo jdu ráno na handbike a pak jdu do posilovny. Většinou mám jeden den v týdnu relax, aby si svaly odpočinuly. Na jednom tréninku najezdím průměrně kolem čtyřiceti, padesáti kilometrů, přes sezónu převažují ty padesátikilometrové, což zabere tak dvě hodiny. Přes zimu jezdím na trenažéru, tam délka záleží na tom, jak si to dám silově. Když na trenažéru najedu šedesát, tak už je to velká nuda. Zabere to přes dvě hodiny, kdy se nic neděje, jen sedím a potím se.

Paralympionička Kateřina Antošová. Foto. Kateřina Antošová

Jak rychle se jezdí na handbiku?
Nejrychlejší čas mám ze Švýcarska, kde jsme jeli okolo jezera a trať byla jen mírně zvlněná. Tam jsem jela necelých čtyřicet kilometrů za hodinu. Ale obvykle jezdíme závody tak třicet nebo třicet pět kilometrů za hodinu – podle profilu trati. Jeden hanbiker z kategorie H4, to je trochu mírnější postižení, ale je to taky paraplegik, tak ten havajského Ironmana (triatlon), zvládl za osm hodin patnáct minut. A tu samotnou jízdu dal 180 kilometrů za pět hodin. To je výkon na hranici snů, to obdivuju!

Jak se cítíte na vrcholových závodech, paralympiádě? Jste spíš nervózní nebo si soutěživost užíváte?
Paralympiády, stejně jako olympiády jsou trochu zvláštní závody. Mám pocit, že to tak vnímají i běžní sportovci. Cyklisté určitě. Pár let jsem učila tělo, jak se vyrovnat se zátěží. Tělo si zvyklo na určitý rytmus a najednou mu ho jednou za čtyři roky nabourám akcí navíc? Akcí, kde hlava chce po tom tělu extrémně dobrý výkon, a přitom podmínky jsou – nebo aspoň na minulých dvou olympiádách byly – nestandardní, co se týká podnebí, tak i organizace. Nebudu se pitvat v detailech, pro sebe si říkám, že starého psa novým kouskům už nenaučíš. Já se víc těším na závody, kde jsem předtím viděla v televizi peloton zdravých profíků, například Flandry (Ronde van Vlaanderen).

Na normálních závodech si užívám. Málokterý závod je pro mě tak stresující, že bych si řekla, že už tam nikdy nepojedu. Na spoustu míst, kam jsem se podívala, bych jela znova. Paralympiáda je ale pro naši kategorii v něčem zvláštní, protože jsme spojení s jinými kategoriemi. Je nás zde dvakrát víc a jedeme s kategorií méně postižených, třeba i amputářkami, což je strašně nespravedlivé, protože jsou výrazně lehčí…

Příběhy 51 medailí: Zlato s šedesátkou na krku i neuvěřitelná cesta dívky ze sirotčince

Nemáte pak pocit beznaděje? Bavila jste se někdy s těmi amputářkami, jak ony vnímají vítězství nad někým, kdo jim nemůže konkurovat?

Narovinu – já to moc neřeším. Tři roky se s těmi holkami normálně bavím, půjčujeme si nářadí a často se s nimi vozím v balíku, protože naše kategorie startují ve stejný čas a najednou je mám nenávidět jen proto, že mají o pár funkčních svalů víc? Každá z nich by vyměnila medaili za to, aby mohla běhat za svými dětmi, učit je lyžovat nebo něco podobného.

Odpovím zkušeností z jiné kategorie paracyklistiky. Na tricyklech závodí lidé s mozkovou obrnou. Tricykl je normální kolo, jen kvůli stabilitě má vzadu dvě kola stejná jako je přední kolo. Tricyklisté mají dvě kategorie. Protože se jedná o postižení mozku, které se projevuje spasticitou, může být rozřazení do kategorií problém. Měli jsme na závodech mladou dívku s mozkovou obrnou od narození. Bylo těžké říci, do jaké kategorie patří. Nakonec ji dali mezi ty „zdravější“. Za mě je to tak správně. Bude mít motivaci se zlepšovat a tím se bude zkvalitňovat i její běžný život. Mozek je plastický a leccos se dokáže naučit. Nebude vozit medaile. Zatím. No a co?

Dráha vysochá tělo, zocelí mysl a naučí jezdit i venku mimo ni

Jaký máte dojem z poslední paralympiády v Tokiu? Byla jste na pátém místě…
S výsledky z Tokia jsem hodně spokojená. Páté místo se nepovažuje za příliš dobré, člověk, co do toho nevidí a neví, jaká je konkurence, tak si řekne, že není čím se chlubit, ale já z toho mám stejně dobrý pocit. Jen já vím, co jsem tomu dala, jak jsem využila všechny své zkušenosti, naplánovala si doslova každý den minimálně deset měsíců před závodem – co pojedu, jak rychle pojedu, co budu jíst a jak se budu cítit. O sportovcích se obecně soudí, že toho v hlavě moc nemají, ale zkuste se soustředit tak dlouho na jednu věc a totálně vynechat nějaký další život. Já to zkusila i přesto, že jsem věděla, jak jsou ty první tři holky silné; že je těžko porazím. Taky o dost mladší. A v silničním závodě jsem dokonce byla ve své kategorii čtvrtá a třetí v kategorii méně postižených. V silničním závodě to snad ani lépe nešlo. (smích)

Druhá stránka věci… Normální závody organizuje UCI, což je mezinárodní cyklistická federace. A už je organizuje dlouho, takže ví, jaké tratě má postavit, aby se to dalo jet. Kdežto u paralympiád to postaví organizátor, nebo pověří někoho z cyklistické unie z té dané země, a tím pádem jsou ty tratě strašně nevyzpytatelné. Takto nám postavili strašně těžkou trať pro handbiky, které z kopce jedou rychleji než normální kolo, takže jsme z kopce jeli osmdesátkou, a navíc to dole končilo zatáčkou s „mýtnicemi“ a teď si vyberte, do kterého boxu se trefíte. Když je to do kopce, tak mi to nevadí, ale tyhle nebezpečné sjezdy, které končí zatáčkami… Jo, můžete si přibrzdit, ale potom vám všichni ujedou.

Kateřina Antošová

věk: 56
sport: paracyklistika
disciplína: handbike (časovka a silniční závod)
kategorie: WH3

Úspěchy:

5. místo v časovce (paralympiáda Tokio)
vítězka světového poháru 2019
vítězka Evropského poháru EHC (2018, 2016, 2015)
3. místo na Berlínském maratonu 2013

7. 1. 2023 0 komentáře

Cyklistika Inspirace Inspirace a příběhy Trénink

Za prosinec 7 kilo dole. Dietu jsem řešil napůl, k úspěchu vedlo i něco dalšího

od Marek Odstrčilík 4. 1. 2023

autor Marek Odstrčilík

V jídle jsem ten typ, který se do něčeho pustí a nekouká vlevo, vpravo. Ze začátku se držím, ale pak postupně nenápadně povolím, až jsem úplně uvolněný a zajedu do ne úplně starých kolejí, ale zlehka je modifikuji, aby byly o něco lepší. Nespadnu do nezdravého, ale do množství. To je můj problém.

Začátkem minulého roku jsem se pustil do cyklistického trénování a k tomu držel striktně low carb. Kila šla dolů a přestože jsem „nedojel“ vytyčený cíl v podobě Strade Bianche, byl jsem v takové euforii, že jsem na to začal postupně dlabat a kila šla pomalu nahoru. Tolik času, práce a vlastně peněz to stálo, že když se ohlédnu, dal bych si šlahounkem přes zadek. Z nějakých 102 kilo jsem byl na 111.

A jelikož chci letos tu pekelnou trasu dokončit, tak jsem musel začít opět řešit jídlo a kila, protože vozit to je za trest. Trenér Martin Kubala mi na prosinec striktně a přátelsky doporučil, abych se vrátil k nízkosacharidové dietě, a tak jsem vyřadil cukry, omezil sacharidy na minimum a držím se (teda o Vánocích jsem si sem tam uzmul pár kousků lineckého, to jo a salát byl taky). Z oněch zmíněných 111 kilogramů jsem nyní na 104, což považuji za dobrý start, protože se chci do začátku prázdnin, než odjedu do Itálie, na druhý pokus dostat na nějakých 94 kilo. Low carb tedy bude dál pokračovat, to je jasné.

Marek Odstrčilík je kardiak s umělou chlopní a aortou. Nevzdal se a momentálně trénuje, aby si mohl splnit sen a urazit trasu Strade Bianche. Všechny články jeho přípravy najdete tady.

Navíc jsem k 1. prosinci 2022 dostal tréninkový plán, že mám chodit a pokusit se „urvat“ za měsíc 500 000 kroků. To se popravdě nepovedlo, skončil jsem na nějakých 350 000. I tak je to na mě opravdu dost, protože pracujeme z domu a jít jen tak ven se projít není skoro potřeba. Když trávíte během roku na kole spoustu hodin denně, tak na nějaké procházení není čas a ani popravdě chuť.

Už po prvních třech dnech jsem cítil spoustu nových svalů a šlach. Byl to očistec. A fakt mě to bolelo. Zlaté kolo, ale to jsem měl na celý měsíc zakázané. Prochodit Brno křížem krážem není zase taková výzva, tak velké rozlohou není, takže jsem po týdnu už postupně upadal do stereotypu. Tady mi pomohla teda sluchátka a hudba. Chodil jsem prostoupený tóny skladeb, které jsem během roku nestíhal.

Kombinace nízkosacharidové stravy a chůze, ale přinesla ovoce a sedm kilo je dole. Teda je ještě třeba podoktnout, že jsem třikrát týdně lehce posiloval a protahoval. Činky mě popravdě moc nebaví, ale bral jsem to jako úkol. Protahování mě naštěstí docela baví, a tak jsem ho občas dělal i dvakrát denně.

Je leden a mé krokování naštěstí končí, tak to mám fakt radost. Sice sedám konečně opět na kolo, ale všechen čas na něm bude o nízké intenzitě, vyšší kadenci šlapání a nízkých tepech. Tedy spousta času v lehké nudě, kdy spurt, závodění je sprosté slovo. Klidná mysl bojovníka pro postavu lehčí, to je teď má cesta.

Slovo trenéra Martina Kubaly

Chodíme, chodíme… Jo, celý prosinec bez kola. Tohle jsme na Marka upekli hned zkraje zimní přípravy. Nebylo to proto, že by zlobil – to by na něj nesedl celý rok, ale bylo to zapotřebí hned z několika jiných důvodů. Takže…

Mára potřebuje shodit. A nejlépe se shazuje při dlouhodobé opakované aktivitě v nízkých tepových frekvencích a ano – chůze tyto podmínky splňuje bez výhrad. Chodit můžete dlouho bez toho, aby vám tepovka stoupla na úroveň částečného zatemnění mozku. Spálíte minimální množství krevního cukru, takže ani po tříhodinové procházce nejste tak hladoví, jako po hodině “kardia” na kole. Můžete chodit, kdy se vám zachce, protože nejste limitováni povětrnostními vlivy ani pokročilou večerní hodinou. Díky tomu, že chodíte hlavně venku, dopřáváte tělu dostatek kyslíku, který je pro spalování tuku zásadní. Ano, i v Brně je kyslík.

Mára potřebuje shodit. Proto, abyste shodili, musíte provádět pohybovou aktivitu dostatečně dlouho a opakovaně. V prosinci mnoho příležitostí pro vyjížďky na kole nenajdete. Chodit můžete denně. Při chůzi, na rozdíl od cyklistiky, nemáte moc šancí si hrábnout na dno a druhý den bezvládně ležet.

Mára potřebuje shodit. Nepsal jsem to už? Víte, co potřebujete na shazování ze všeho nejvíc? Trpělivost. Žádné nadšení, chuť vrhnout se do toho po hlavě anebo stokrát odkládané předsevzetí. Nic z toho vám nepomůže, pokud nejste trpěliví. Každodenní několikahodinová chůze je ideální prověrkou vaší trpělivosti a odhodlání. Chůze je proti cyklistice relativně nudná. Ubíhá to pomalu, nebliká na vás spousta čísel z computeru, když zrychlíte, nic moc zásadního se na vašem tempu nezmění.

Když ale chodíte (málem jsem zapomněl napsat, že Mára potřebuje shodit), tak máte oproti jízdě na kole jednu výhodu. Nemusíte tolik dávat pozor na cestu, nejste zadýchaní a lépe se vám přemýšlí. Najednou máte více času si uvědomit, proč to vlastně všechno děláte. Víte, že každým krokem se přibližujete ke svému cíli, který se tyčí vysoko na kopci na náměstí v Sieně, které na rozdíl od mnoha jiných je situováno tak, že jej vaše nohy opravdu musí dobývat. A nejen Piazza del Campo. Celá Strade je jeden velký vrchol, který stojí za to zdolat.

A kromě toho, že Mára shodil a shodí nějaká kila, potřeboval taky co? No odpočinek. Aktivní odpočinek. Pasivním odpočinkem by akorát zlenivěl. Ještě více zlenivěl. Takže jsme zabili tři mouchy jednou ranou. Mára si odpočal, Mára shodil, Mára bude odolnější. A taky se bude těšit, až znovu sedne na kolo, protože bez něj by ta příprava při vší úctě k chůzi přece jen nebyla kompletní. Našlápnuto z prosince už má, takže teď už zase jedeme!

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách.

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.

4. 1. 2023 1 komentář

Inspirace Inspirace a příběhy

Zásadní sportovní výkony „lifestylových“ pisálků v roce 2022

od Rungo 3. 1. 2023

autor Rungo

Někdo rodí děti, jiný buduje svaly, další pak na krk věší houf medailí. Ono není malých výkonů, každý má totiž svoji cenu. A takhle vypadal sportovní rok v redakci RUNGO.cz.

Soňa Hendrychová: syn je můj nej sportovní výkon

Na Lysou horu to jde i s miminem. Foto: Soňa Hendrychová

Mým největším sportovním výkonem roku 2022 byl bezesporu porod syna Prokopa. Samozřejmě s nadsázkou řečeno. Z důvodu pokročilého těhotenství v první polovině roku a přítomností mimina v jeho druhé polovině, nebyl uplynulý rok sportovně příliš vydatný. Až do porodu jsem v doprovodu své fenky vyrážela na kratší či delší vycházky, díky čemuž jsem za celé těhotenství přibrala pouhých osm kilo – ty jsem pak zanechala v porodnici.

S železnou pravidelností jsem na procházky chodila hned od začátku šestinedělí. Objem nachozených kilometrů každým týdnem narůstal; s kočárkem jsem celé léto překonávala dlouhé štreky především na polabských cyklostezkách. Mezi moje největší výkony uplynulého roku pak patří zářijový výstup na Lysou horu s tříměsíčním synem v nosítku a na Velkou Čantoryji o měsíc později. Od října jsem zase začala běhat, a sice ve stylu „jde to, ale dře to.“ Vůbec nechápu, jak jsem kdysi mohla běhat půlmaratony. Teď jsem ráda za dva a půl kilometru a tempo pod sedm minut na kilometr. Ale věřím, že to zase půjde. Moje novoroční předsevzetí tedy zní: „Hlavně vytrvat!“

Adéla Ptašková: silnější než kdy dřív

Adélina Rungo výzva prosinec. Foto: Adéla Ptašková

Rok 2022 byl pro mě ve znamení návratu do sportovního života. Synátor už začal mít trochu rozum a po dovršení jednoho roku mě konečně nechal párkrát do týdne na půl hodiny vyběhnout. Nejlepší ale bylo léto. Dítě konečně po roce a půl vzalo na milost kočárek a mně se tak splnil sen o běhání na mateřské dovolené. Tato idylka vzala za své na podzim, kdy se stal kočár opět třídním nepřítelem. Navíc poté, co se mi povedlo vymrazit dítě v cyklo sedačce, jsem už nemohla jezdit ani na kole (a pak že děti rychle zapomínají! To mé se začne klepat, jen co sedačku uvidí). Pravidelné běhání mi však zůstalo a z počáteční sporadické půlhodinky se staly pravidelné tréninky několikrát do týdne. Udělala jsem si radost novými hodinkami a nastavila na nich tréninkový plán, díky kterému se vykopu, i když se mi fakt nechce.

V domácí posilovně jsem si udělala PR na bench, deadlift i dřep a s koncem roku jsme se přestěhovali do nového domku s posilovnou (což byl také jediný důvod, proč jsme dům postavili). Takže příští rok bude ve znamení zvedání raket!

Karel Holub: rok plný sportovních podivností

Při testování Realfoot Natural Runner. Foto: Karel Holub

Rok 2022 byl takový podivný. Ani dobrý, ani špatný. Prostě podivný. Vždycky, když už jsem měl pocit, že se věci vrací do normálu a mám čas a sílu na běhání, něco do toho vletělo. Obvykle teda to něco přitáhly děti ze školky nebo školy a celou rodinu to sejmulo na dva až tři týdny. Pak byl pár dní klid, ale brzy jsme jeli další kolo kašlíků a rýmiček. Nějak se mi v tom zmatku podařilo odběhat 2 500 kilometrů a dalších 2 300 kilometrů jsem přidal na kole. Poděkovat za to můžu hlavně své ženě, která mi tyhle hlouposti nejen toleruje, ale ještě mě v tom povzbuzuje.

Běhání sice není jen o závodění a překonávání rekordů, ale já si potřebuji každý rok zkusit aspoň pár závodů, abych věděl, jestli už patřím do starého železa. Obvykle začínám závodit hned z jara, ale tentokrát jsem začal až v červenci. A dal jsem si hned dva závody na 100 kilometrů. A protože byl mezi nimi volný víkend, proložil jsem je stovkou na kole. To nemohlo dopadnout dobře. A taky ne. Druhý závod jsem na 90. kilometru vzdal a jel radši domů za dětmi. Závodů bylo málo, ale o to víc jsem mohl psát. Takže pro RUNGO.cz jsem si otestoval celou řadu hodinek, sluchátek, bot a dalších věcí nejen pro běžce. Podělit se o zkušenosti, zážitky a informace s ostatními lidmi v pohybu mi v tom končícím roce dělalo velkou radost.

Magdaléna Ondrášová: tolik medailí, že to krk skoro neunesl

Mistrovství České republiky v dráhové cyklistice, Plzeň 2022. Foto: Magdaléna Ondrášová

Bilance mého sportovního roku 2022? Ihned se mi vybavilo mistrovství České republiky v dráhové cyklistice a setinu sekundy poté jsem se uchechtla. Posbírala jsem tam tři bronzové medaile a jednu zlatou. Byly jsme tam tři ženy. Počáteční sebeshazování svého úspěchu ale vystřídalo později smířlivé sebeuznání.

Vyjezdit si tyhle placky mě stálo nejen mnoho tréninku, ale hlavně nervů na „místě činu“. Je to něco, co už nezopakuju, ale jsem ráda, že jsem si při rozhodování o účasti vzpomněla na slova Billieho Joe Armstronga: „Je lepší litovat něčeho, co jste udělali než litovat něčeho, co jste neudělali.“. A tohle je mé poselství pro vás do roku 2023. Jděte a pokuste se vdechnout život svým smělým plánům, říkejte ano na výzvy, které vás cestou potkají. A když přijde nezdar, nalistujte RUNGO.cz, které vás inspiruje jít dál.

Marek Odstrčilík: není malých cílů, jen je najít

Marek Odstrčilík na 130. kilometru v Ascianu, kde jízdu končí. Foto: Magdaléna Ondrášová

Když se ohlédnu za rokem 2022, tak je pro mě plný emocí a cyklistiky. Je to poprvé v mém životě, kdy jsem v jednom roce najel necelých 12 000 kilometrů. Z toho mám obrovskou radost. Ale ještě daleko větší z toho, že jsem se do něčeho zakousnul a šel si za svým cílem. Popravdě jsem už pár let tápal a hledal, kam bych se vrtnul. Chvílemi jsem byl už zoufalý, protože mi chyběla energie i chuť si máknout. A jelikož mám kolo opravdu rád, tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit zdolat legendární trasu Strade Bianche. Nevím jak, ale ten nápad se odněkud vynořil a srdce se mi rozechvělo. Itálie je mému srdci opravdu blízká a vždycky jsem chtěl zkusit jet nějakou trasu profi závodu.

Když máte skvělého redaktora v týmu a navíc je výborný trenér, tak máte skoro vyhráno – ještě jsem potřeboval Martina Kubalu k tomu přemluvit. Ještě než jsem mu to stačil vše povyprávět a byl zhruba v první třetině svého monologu, řekl ano. Připravil mi nejen tréninkový plán, ale i ten dietní. A mě to strašně chytlo a do všeho se ponořil.

Kila šla dolů, kilometry naskakovaly a konečně jsem se po několika letech cítil šťastný a naplněný. Sice se mi zdolat zmíněnou trasu nepodařilo, ale, což je pro mě další důležitý posun, jsem se z toho nesložil, nenadával, ale pokorně jsem vše přijal a zakousnul se do svého snu ještě víc, nepřestal makat a na začátku léta se tam chystáme znovu. Věřím, že to tentokrát vyjde.

Nepřestávejte bojovat, snít, makat. A když něco nevyjde, nepovede se, tak se život nezhroutí, naopak, z proher můžete vyjít nakonec daleko silnější.

Skvělý rok 2023 vám všem vám přejí všichni z RUNGO.cz. A díky, že nás podporujete.

3. 1. 2023 0 komentáře

Nezařazené

Jak mít stehna i mysl z ocele? Splňte lednovou výzvu, časově nenáročný sed u zdi

od Adéla Ptašková 1. 1. 2023

autor Adéla Ptašková

Vánoční svátky jsou za námi. Pokud se cítíte lehce z formy a tuna snědeného cukroví se na vás nemile projevila, nezoufejte a zapojte se do cviku, který můžete provozovat takřka všude a nezabere žádný čas. Popis najdete v článku včetně rad fyzioterapeutky Kateřiny Honové.

Předsevzetí jsou jedna věc a jejich dlouhodobé dodržování věc druhá. Je proto fajn si dávat ne až tak ambiciózní jako spíše splnitelné cíle. Přesně taková naše lednová výzva je. K jejímu splnění nepotřebujete vůbec nic, pouze pár minut denně. I taková zanedbatelná časová investice vám může po měsíci přinést výsledky v podobě posílených stehen, výdrže i mysli.

A co je to za zázračný cvik, ptáte se? Prostý sed! No dobře, nebudu vám nalhávat, že když si každý den pohovíte na gauči, budete najednou v kondici. Sedět sice budeme, ale ne na gauči a dokonce ani na židli. Jako opora nám poslouží obyčejná stěna. Ano, hádáte správně, lednový cvik je sed u stěny, neboli wall sit.

Fyzioterapeutka Kateřina Honová radí:

U tohoto cviku je třeba hlídat pozici kolen, aby nepřesahovala špičky. Nohy jsou v pravém úhlu. Pozornost si také zaslouží fakt, že při statické kontrakci svalů dochází zhruba po půl minutě ke kompenzačnímu zvýšení krevního tlaku. Kdo máte problémy s krevním tlakem, raději tento cvik vynechte.

První sekundy vám cvik přijde jako lážo plážo, postupně se ale začnou ozývat stehna a po půl minutě se začnete zázračně potit. Pak už je to otázka vaší vůle. Na Nový rok si otestujeme své maximum – opřete se o zeď, nohy do pravého úhlu, zapněte stopky a vydržte co nejdéle to půjde. Výsledek si zapište.

Další dny budeme u zdi sedět minutu plus tolik sekund, kolikátého zrovna je (pokud se nepodaří „odsedět“ si cvik v kuse, můžete ho rozdělit). Třicátého ledna si tak odsedíme minutu a půl a posledního znovu otestujeme maximum. Jsem opravdu zvědavá, o kolik se za ten měsíc zlepšíme!

Rungo hec

Nesmíme zapomenout ani na Rungo hec. Zkuste v lednu něco nového. Je jedno, jestli půjde o nový sport, novou trasu procházky či nový recept na bábovku. Udělejte zkrátka něco, co normálně neděláte. Je třeba vnést do nového roku trochu osvěžení!

Ještě vám dlužím sumář prosincové výzvy. Šlo o kombinaci tří klasických cviků – dřepu, kliku a planku. Musím říct, že mě výzva bavila. Nešlo o takové počty, že by se to nedalo zvládnout, ale ke konci měsíce už pro mě obzvláště kliky byly výzvou. A to je vždycky fajn!

1. 1. 2023 0 komentáře

Sporttestery Vybavení Zdraví

Hodinky jako prodloužená ruka lékaře. Samsung Galaxy Watch 5 Pro pohledem kardiaka

od Marek Odstrčilík 29. 12. 2022

autor Marek Odstrčilík

Hodinky už nějaký ten čas nejsou pouze o ukazování času a datumu. Stále tu samozřejmě máme lety prověřenou “klasiku” v podobě nádherných mechanických strojů, ale ty chytré to v oblíbenosti válcují. Notifikace, možnost přes ně volat nebo poslouchat hudbu, to jsou určitě fajn funkce, ale co je na nich opravdu fascinující, jsou různé metriky a zdravotní funkce. Příkladem jsou třeba takové Samsung Galaxy Watch 5 Pro.

Na začátek je potřeba zdůraznit, že hodinky nemají nahradit lékaře, ale na druhou stranu vám již velmi dobře dokáží říct, zda se něco neděje. Na zápěstí jsem měl možnost v posledních týdnech nosit Samsung Galaxy Watch 5 Pro, které je nabito zdravotními funkcemi, které mě jako kardiaka zajímaly. A jelikož jsem v rámci svého cyklistického tréninku měl nařízený hubnoucí prosinec bez kola s tím, že mám hodně chodit, tak jsem hodinky využil hlavně jako krokovací nástroj, měřil několik údajů a shazoval kila.

Chůzí a sledováním složení těla za krásnější postavou

Měření kroků popravdě není nic, co bychom v nositelné elektronice neznali už spoustu let. Nastavíte si denní cíl a můžete vyrazit. Upravit si předtím samozřejmě můžete i počet údajů, které chcete mít na očích. Jejich počet je od tří do sedmi. Obrazovky jsou navíc dvě, takže toho, co pak sledujete přímo na hodinkách, je opravdu hodně.

Kroky se buď měří automaticky (bez detailních informacích o vašem pohybu), nebo si zapnete přímo aktivitu Chůze, která vám pak na konci v telefonu ukáže spoustu údajů.

Pro mě je velmi důležité, aby pak bylo v telefonu všechno hezky přehledné a já se v tom dobře vyznal. Tady si za mě Samsung zaslouží velkou jedničku a asi i podtrženou. Aplikace Health se povedla. V záznamu chůze najdete samozřejmě mapu, kudy jste šli, ale i graf, ve kterém si můžete zobrazit svoji rychlost, stoupání, srdeční tep a posouvat se v něm detailně dle libosti. Prohlédnout si také můžete, jak dlouho a v kterých pásmech jste se pohybovali, nebo opravdu podrobné detaily aktivity. Analyzovat svoji chůzi můžete opravdu velmi podrobně.

Galaxy Watch 5 Pro umí změřit i tělesnou kompozici, tedy poměr svalů, tuků, kostí a vody ve vašem těle. Pro měření stačí zadat vaši aktuální hmotnost a pak položit prostředníček a prsteník na tlačítka. Za pár vteřin máte výsledek a podle mého testování je srovnatelný s tím, co mi ukazuje chytrá váha. Nakolik je takové měření opravdu přesné a jak efektivně se dá využít, je však lehce diskutabilní. Dovedu si představit, že pokud jste na redukční dietě, může být motivující sledovat, jak se mění poměry ve vašem těle. Změny se ale projeví až za delší čas, tak s tím počítejte.

Samsung Galaxy Watch 5 Pro. Foto: Marek Odstrčilík

Jste kardiak? Tak tohle se vám bude líbit

Hodinky nabízí trojici snímačů „BioActive“ pro sledování srdečního tepu, elektrického srdečního signálu a navíc monitorování kyslíku v krvi prostřednictvím snímače SpO2. Podle společnosti Samsung se jedná o aktualizované senzory nabízející větší přesnost a několik nových vychytávek. Hodinky také měří stres, spánek, monitorují vaše aktivity a zdraví prostřednictvím aplikace Samsung Health.

Pokud chcete využít opravdu všechny funkce hodinek, musíte je propojit s telefonem značky Samsung. Jen tak budete mít přístup k měření krevního tlaku a EKG. Obě veličiny je možné měřit pouze s využitím aplikace Health Monitor a tu najdete pouze na telefonech Samsung. Takže majitelé telefonů s jablkem nebo jiných mají tak trochu smůlu a hlavně o důvod méně kupovat si Galaxy Watch 5 Pro.

Krevní tlak

Měření krevního tlaku by mohlo být pro řadu lidí zajímavé. Pro jeho využití je potřeba spárovat hodinky s telefonem od Samsungu a poté provést kalibraci s manžetovým měřákem krevního tlaku. Kalibrace je snadná. Stačí série tří měření, kdy hodnoty z přístroje zadáte rovnou do hodinek a pak už můžete měřit přímo na hodinkách. Při testech bylo měření na hodinkách srovnatelné s měřením manžetovým měřákem na mém přístroji Omron. Nevýhodou může být fakt, že kalibrace je platná pro konkrétního člověka a pokud hodinky někomu půjčíte, nebude měření tlaku nejspíš fungovat úplně spolehlivě.

Jako dlouholetý kardiak můžu potvrdit, že měření jsou vskutku impozantně přesná. Měření krevního tlaku chytrými hodinkami tedy není marketingový tah velké značky, ale správným směrem se ubírající trend. Už když jsem testoval Galaxy Watch 3, byl jsem z výsledků překvapený. Navíc jsem tehdy měření konzultoval s biomedicínským inženýrem Davidem Pospíšilem a potvrdilo se, že pro osobní domácí měření jsou hodinky dostatečně přesné. Pokud tedy uvažujete o koupi z tohoto důvodu, bát se nemusíte. A pokud vás zajímají detaily měření, v následujícím textu můžete číst odbornější řádky Ing. Pospíšila.

EKG

A aby toho nebylo málo, můžete na hodinkách Galaxy Watch 5 Pro měřit i EKG. Pro měření je opět nutné spárovat hodinky s telefonem Samsung. Pak stačí položit prst na tlačítko a zůstat v klidu. Hodinky vám natočí pěkný záznam a v aplikaci Health Monitor se můžete podívat na vyhodnocení vašich křivek. Opět můžu říct, že hodnoty mají vysokou vypovídající hodnotu.

Spánek

Spánek je alfou a omegou pro vaše zdraví a regeneraci. Ideální doba pro něj je něco mezi sedmi až devíti hodinami. Zjistit jak jsme spali a v jakých fázích spánek byl, umí Samsung Galaxy Watch 5 Pro opravdu dobře. Navíc vám hodinky mohou po sedmi dnech nošení poradit, jak spát lépe a co třeba děláte špatně, když se často budíte, nebo pokud nemůžete usnout. Ráno lze prohlédnout detailní záznam, jak dlouhý byl váš REM, lehký nebo hluboký spánek, nebo dokonce zda jste chrápali. Samsung má velmi dobře zpracovaný i projekt Vyspisenato.cz, kde najdete osm zajímavých lekcí o tom, jak zamakat na svém spánku a kde je zakopaný pes jeho eventuálních trablů.

Kyslík na prvním místě

Okysličení krve je dobré sledovat jak kvůli vaší regeneraci, tak i proto, že vám naměřené hodnoty dají signál, že se něco s tělem děje. Oxymetr byl a je výborným pomocníkem například při odhalení Covidu.

Jsou Samsung Galaxy Watch 5 Pro tedy zdravotním pomocníkem?

Toto jsou tedy metriky, které jsem na hodinkách Samsung Galaxy Watch 5 Pro sledoval jako kardiak během měsíce já. Zdravotní funkce budou do budoucna v chytrých hodinkách hrát rozhodně prim, ale ty profesionální medicínské asi nenahradí. Měření se sice zpřesňují a zdokonalují, ale poslouchat a vnímat svoje tělo bude pořád naprosto klíčové a stanovit diagnózu a následnou léčbu bude vždycky lepší nechat na lékařích. Když se vrátím k hodinkám Samsung Galaxy Watch 5 Pro, tak ty umí sledovat opravdu hodně zdravotních a tělesných parametrů. Pro domácí měření a kontrolu jsou velmi dobrým parťákem.

Test: opravdový osobní trenér v hodinkách. Garmin Forerunner 955 zvolí běžci i triatlonisté

29. 12. 2022 0 komentáře

Cyklistika Inspirace Inspirace a příběhy Trénink

Cyklomagor vs. Sagan a Vakoč. Jak jsem se srazil s jiným vesmírem

od Rungo 28. 12. 2022

autor Rungo

Neuhne před žádnou výzvou a často se na kole zničí. Cyklomagor, jak si říká, baví svými deníčky sociální sítě, přispívá svými články i na RUNGO.cz a toto je jeden z nich. Cyklomagorovy nejlepší kousky v roce 2022.

Nejsem typický závodník, to, co by se mělo, moc nedodržuji, přesto se kondice drží na nějaké slušné úrovni, a tak i občas něco cinkne. Pokud se tedy chcete někam posunout, kopírujte raději někoho jiného. Moje sezóna je plná tempa, kámošů, piva a taky závodů. Mám tu kliku, že tým mě v mé exotické cestě podporuje, on se takový maskot vždycky hodí, že?

Úvod roku tak patřil Zwift lize, kde jsem zanechal stopu hned několikrát. První nezapomenutelný moment byl, když jsem využil ducha (na Zwiftu na chvíli zneviditelní figurku, což umožní únik ze skupiny). Přesně to jsem provedl. Vyšlo to. Unikl jsem. Škoda, že kilometr před kýženým bodovaným sprintem. Jak správně tušíte, byl jsem předjet.

Vyšperkoval jsem to tím, že jsem konečně vyřešil špatné nastavení trenažéru, díky kterému jsem měl nižší výkon. Vyšlo to na týmovou časovku, kde jsem přešvihl limit kategorie B (4 W/kg), což znamenalo diskvalifikaci celého týmu. Dovedete si asi představit, jak jsem byl oblíbený. Kluci mi nakonec odpustili a jezdíme dál.

Takto připravený jsem vtrhnul do reálné sezony. VC Hlohovce byl moc pěkný závod. Chytl jsem dobrou skupinu, jelo se mi fajn. Místo, abych se poučil, nastoupil jsem druhý den na Bíteš-Brno-Bíteš. Byla to rychlá smrt na úvod sezony.

Pak jsem objevil Jičínskou ligu, seriál časovek, který se jezdí v týdnu. Skvělá akce, kde se schází dobrá parta a dost slušná konkurence. Celkem fajn se takhle každý úterý vyndat na šrot někde do kopce.

Zavítal jsem taky na akci šlapek. Raději uvedu na pravou míru, že se jedná o Vinohradské Šlapky a jejich pověstný Sázavák. Je to vlastně vyjížďka, ale prakticky závod. Ze skupiny jsem odpadl, ale i tak jsme pak jeli ve třech slušný peklo.

Opakem byla Prvomájová vyjížďka, kterou organizoval Aleš Lacina ve spolupráci s Kolo Bistrem. To bylo lidech. Pokec, pohoda, skvělá atmosféra a taky vynikající jídlo. Balzám na duši cyklisty.

Po téhle akci přišlo něco, co mě ani nenapadlo. Rozhovor. No jo, čtete dobře, našel se blázen větší než já, který stál o to mě vyzpovídat. Vzhledem k tomu, že se článek objevil i na Seznamu, měl docela slušný dosah.

Cyklomagor Petr Jaderný. Foto: Petr Jaderný

Následoval víkend V, v podobě RBB Tour. První den časovka. Moderátor na místě zmiňoval na startu kromě jména a týmu i Cyklomagora a Deníček. To mě tak nakoplo, že jsem totálně přepálil start a pak 10 kilometrů doufal, že dojedu aspoň do cíle. Nevěděl jsem ani, jak další dny odstartuju a nakonec to byl velký posun proti loňskému roku. I pro takovou existenci, jakou Cyklomagor je, to bylo hezké, vidět to zlepšení. K tomu dokonce dorazil fanoušek, Vladimír Bursík, aby se se mnou potkal. Pocta jako blázen.

Jako správný Cyklomagor neuhnu před žádnou výzvou. Tak se stalo, že jsem se zcela neuváženě přihlásil do triatlonové štafety, ale na plavání. Byla to tragédie. Výkon strašný. Přesto jsem tam nechal vše, až jsem se z toho musel na břehu vzpamatovávat pět minut pod dohledem zdravotnice. Bronz nám, díky klukům, utekl jen o kousek.

Na řadu se dostal Krakonoš. Ambiciózně jsem se přihlásil na dlouhou trať. Pád na druhém kilometru úplně změnil taktiku. Další náraz na pátém kilometru znamenal ohnutý brzdový kotouč takovým způsobem, že kolo neudělalo ani jednu otáčku. Jelikož ale trénuji kopce v Polabí, neodradilo mě to a jel jsem dál. Nezabránilo mi to ani v tom, hodit to na Strážném na zadní, což bylo oceněno hezkou fotkou (viz fotogalerie výše). Na pokraji kolapsu – ale cílovou pásku jsem protnul. Někde v půli startovního pole, přesto si této účastnické medaile patřičně cením.

Petr Jaderný: Jsem “Cyklomagor”. Po závodě se jdu vyjet i na 200 kilometrů

Pak se stalo něco, o čem jsem jen tajně snil. Nikdy jsem nevěřil, že by k tomu došlo, snad jen v koutku Cyklomagorovy duše doufal. Jenže už při vstupu do týmu jsem to zmínil kapitánovi, který se pro tu myšlenku nadchl. A ono se to vážně stalo. Start na MČR. S takovými jmény jako Zdeněk Štybar, Peter Sagan, Matěj Zahálka a spousty dalších. Na tyhle kluky jsem vždy jen koukal v televizi a najednou startoval s nimi. Ještě dnes mi naskakuje husí kůže z té atmosféry. Užíval jsem si to tak, že to oslovilo i moderátory, a tak moje jméno znělo náměstím v Mladé Vožici spolu se jménem Peter Sagan. Kdo by se toho kdy nadál? Zážitek na celý život.

Po delší době jsem realizoval svou magoří trasu Poděbrady – Zlaté Návrší – Ještěd – Poděbrady. I tady se našlo několik obdivovatelů z řad civilistů (cyklisti výletníci).

Velký úspěch jsme zaznamenali v Roudnici. Časovka jednotlivců se mi povedla a pak přišla třešnička na dortu, časovka družstev. S Vláďou Klozem a Honzou Kulhánkem jsme proletěli 21km trať průměrnou rychlostí 45,4 km/h, což nám vyneslo bronz v kategorii ve velké konkurenci. Parádní den to byl.

Rozhovor: Strach mám, ale kolo je vášeň a droga, říká přední český cyklista Štybar

Jako každý rok jsem také podpořil charitativní akci Kolo pro Adama, kterou organizuje Martin Souček. V týmu Kross Městec Králové jsem sbíral kilometry, které se na konci akce sečtou, za každý kilometr přispějí sponzoři 5 korun českých, za které se pak pořídí handbiky pro handicapované děti od patrona akce Černých koní.

Neplánovaně mě Honza Kulhánek ukecal na závod Kolem Melechova. Dost houpavý závod v pekelném tempu. Ale trasa moc pěkná, celkem se mi dařilo, takže nakonec spokojenost.

Jako záskok jsem se dostal na Holickou 100. Je to časovka čtyřčlenného týmu na 100 km. Celý to bylo skvělý, protože nás dirigoval pan profesor Delkim Jan Štefan. Profesor v dobrém, má znalosti, přehled a vyzná se. Nebyl bych to já, abych nepřitáhl trochu smůly. Vyústilo to v salto i s kozou (časovkářský speciál) do příkopu. I tak jsem pak dokončil dalších 60 km s týmem, ale stálo nás to cenné minuty. Přesto skvělý zážitek.

Ještě jednou jsme se postavili na start s Vláďou Klozem a Honzou Kulhánkem, přibrali jsme do party Jirku Kužela a vtrhli na Jičín – Praha – Jičín. V téhle sestavě to bylo strašný peklo. Těch 90 km (otočka je v Poděbradech) jsme zvládli za 2:09 s průměrnou rychlostí 42 km/h. Šílený, ale zopakuji si to s vámi kdykoli, borci.

Tvrdý a bláznivý rok cyklistického profíka Petra Vakoče

Poslední závod sezony přišel neplánovaně a na MTB. ČT Author Cup, jako záskok za nemocného kamaráda Broňu Chloupka. Jelikož jsem se to dozvěděl den před závodem, tělo nebylo moc ready, zejména po časovkách, co jsem ten týden jel. Jsem ale bojovník, takže jsem se s tím rval přes chybějící síly. Až do 55,5 kilometru. Únava, sjezd, mokro, bahno na kole. To vše vyústilo v brutální šipku do příkopu v plné rychlosti. Obrovská klika byla, že byl plný mechu, bahna a vody. Zaryl jsem tam totiž helmu i s hlavou. Mimochodem koupat se v Jizerkách 8. října moc nedoporučuju, drkotal jsem zubama až na chatu horské služby. Ale foto je z toho parádní.

Mezi všemi těmito závody je spousta jízd a mnoho z nich je s “dvojkou”, kterou tady nemůžu nezmínit. Petr Tindel a Josef Němeček. Oba výborní cyklisti a skvělí kamarádi. Často mě motivují vyjet, nebo přidat, i když by se mi nechtělo. Takže díky kluci.

No a tohle vše by nešlo bez týmu Unlimited KM Trading CZ a taky jejich tolerance vůči mé osobě a přístupu. Díky týme!!!

Autor: “Cyklomagor” Petr Jaderný

28. 12. 2022 0 komentáře

Inspirace

Vylosovali jsme merino set pro muže i ženu od Sensoru

od Magdaléna Ondrášová 28. 12. 2022

autor Magdaléna Ondrášová

První vrstva značky Sensor patří k těm top na trhu a v zimě ji ocení sportovci všeho druhu i turisté. O svátcích jste měli možnost o tyto produkty soutěžit a dnes jsme vylosovali jednoho výherce a jednu výherkyni.

Nebudeme prodlužovat vaše muka, ke komu přijde Ježíšek po Vánocích. Zde jsou výsledky losování:

dámské tričko s dlouhým rukávem, kapucí a kalhotky k tomu získává Hana Zemánková
pánské tričko s dlouhým rukávem, kapucí a boxerky k tomu získává František Kojzar

Pánský set Merino DF – triko s kapucí + boxerky. Zdroj: Sensor

Co konkrétně bylo předmětem soutěže a jaká barevná provedení jsou k dispozici vidíte ve fotogalerii výše.

Hezké a pohodové svátky přejeme z redakce.

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

28. 12. 2022 0 komentáře

Inspirace Rozhovory

Běžec a vinař Vít Špéra: „Jsou dva druhy kocoviny, ale běhat se dá s oběma.“

od Adéla Ptašková 27. 12. 2022

autor Adéla Ptašková

Jak jde skloubit láska k běhu a vínu? Lehce. Stačí mít pevnou vůli a nazout běžecké boty i v situacích, kdy by většina jedinců zůstala doma v posteli. Vít Špéra (*1983) vlastní vinné sklepy a svou zálibu v alkoholu nehodlá příliš omezovat. Aby zhubnul, začal běhat a posléze zjistil, že mu to jde, a to i s případným zbytkáčem v krvi. Nenechte se ale mýlit, Vít není žádný alkoholik, co jde jednou týdně vyběhat kocovinu. Zvládá stokilometrové závody, či sedm maratonů v sedmi dnech. Chcete vědět, zda se běhá lépe po vínu nebo pivu? Přečtěte si rozhovor.

Řekni nám nějaké základní informace o sobě. Kdo je Vít Špéra?
Přes metrák vážící otec dvou dcer, který se nebojí udělat vše, aby je ochránil. Takže borci, držte se dál!

Jak začala tvá cesta k běhu?
To tak jednou večer u popíjení se ptám kamaráda, jak to že tak zhubl. Odpověděl, že začal běhat. Tak jsem mu řekl, že chcu taky zhubnout. Na to mi řekl, že jde ráno na sedmikilometrový okruh. Tož jsem ještě se zátěží ve formě opice uběhl 7,2 kilometrů. Tedy spíše „odklusal”. Bylo to za 45 minut.

Vlastníš vinné sklepy a dle svých slov se vínu a alkoholu obecně příliš nevyhýbáš. Jak se běhá s kocovinou?
Záleží s jakou. Pokud je to jen kocovina, kvůli které blbě spíš a tělo maká na spalování chlastu, tak je to vcelku dobré. Pokud už je to celonoční jízda, kdy ráno ani nevíš, cos všechno vypil, tak už je to horší. Ale určitě to není na žádné kvalitní tréninky. Nicméně můžu říct, že i závod se dá potom zvládnout ve slušném čase. Já uběhl pět kilometrů za 19:43 a fáákt mi nebylo nejlíp. Ale raději bych doporučoval jít do závodu odpočatý a bez opice. Při delších závodech je pivko pro mě ideální na žízeň. Coly se přepiju, ale na pivo jsem odběhl celý MUM a v podstatě ani jídlo jsem moc nemusel. Tekutý chléb je tekutý chléb…

Praštil bys raději s během nebo s vínem?
To je jako by ses mě zeptala, jestli chci umřít, nebo umřít.A běhá se lépe po vínu nebo pivu?
Po pivu. Víno je kyselé a pivo zásadotvorné, takže jasně pííívo.

Vážíš skoro metrák, přesto jsi dokázal odběhnout celý MUM, nebo stokilometrový BVVS. Co tvé klouby, kolena apod.?
Musím to zaklepat, ale s tímto problém nemám. Samozřejmě, že nějaké bolístky občas mé tělo sužují, ale všechna bolest jednou přebolí a na to člověk musí myslet především.

Ve svých sklepech pořádáš i běžecká soustředění s výraznými českými běžci. Kdo z velkých jmen tvými sklepy prošel?
První hvězda „utkání“ byl Dan Orálek. Postupně se tam ukázalo pár výborných běžců a myslím, že dnes už i hodně kamarádů. Letos bylo běžecké setkání Mattonek ze Zlína, kam přišli Tomáš Rusek a Milan Daněk. Největší hvězdy ale jsou Radek Brunner a zmíněný Dan Orálek. Pak spousta dalších borců a borkyň – bosonohý Petr Poupě, klobouček Martin Neumann atd atd.

Andie a trénink na maraton: uběhla jsem prvních 20 km. S trenérem o vybavení a stravě

Co tě motivuje běhat? Jsou to závody, kterých jsi v minulosti absolvoval poměrně dost, nebo běh jako takový?
Letos jsem závodům moc nedal. Jestli se nepletu, tak jsem na žádném nebyl a podle toho mé běhání (teda spíš neběhání) vypadalo. První motivace byla asi zhubnout a teď je to otázka, kterou zrovna nedokážu zodpovědět. Závody momentálně neběhám, zhubnout sice chcu, ale má silně vyvinutá slabá vůle mi v tom brání.

Co bys chtěl v životě ještě dokázat? Máš nějaký běžecký sen?
To víš, že mám sen. A říkal jsem si, že když uběhnu celý MUM, tak na něm začnu makat. Ale pak mi spadl „klíňák“ a asi zůstane jen u snu. Je to Spartathlon. Ale pokud se bavíme o reálném snu, tak bych chtěl do třetice vyhrát se synovcem Kubíčkem štafetu v Blansku. Normálně mám mrazení, když to píšu. Společné štafety jsou pro mě hrozně emotivní. Když jsme běželi na Masaryk runu a Kubík jel parádně a pak se sekl v posledním kopci, tak jsem po předávce první kilometry brečel. Vůbec nevím, jak jsem rychle běžel. Pamatuji si jen, že mi bylo strašně moc líto, že se mu to nepovedlo a že se tím bude trápit. To si však několikrát spravil chuť a mimo to, že uvisel Lukáše Sourala na poslední Blanenské desítce a udělal si parádní čas na pětku pod 17, tak se i kvalifikoval na mistrovství světa v triatlonu do Maďarska. Takže toto je opravdu můj sen! Stát na stupni vítězů s Kubíčkem na Blanenské desítce. Bonus by byl, kdyby to potřetí bylo u mě v čase pod 20 minut.

Co ti běh dal a co naopak vzal?
Myslím, že mi běh dal spoustu kamarádů a ukázal, že su fakt hlava paličatá, a když si něco usmyslím, tak to dám. Vzít mi asi nic nedokázal.

Ve zkratce:

Oblíbený závod v ČR\SK: Blanenská a MUM
Běžecký vzor: Takových je mraky. A každý vzor je vzorem kvůli něčemu jinému. Jména si nechám pro sebe, aby se někdo náhodou neurazil, že tam není
Největší úspěch: Asi vůbec, že běhám
Nejoblíbenější jídlo před závodem: Těžko říct, ale asi těstoviny
Nejoblíbenější jídlo po závodu: Pivo
Nejlepší regenerace: Pivo

Nejméně oblíbený trénink: Tempo

27. 12. 2022 0 komentáře

Ostatní Vybavení

Recenze: Xiaomi Smart Band 7 mohu doporučit. Příznivá cena, skvělý displej, ale závislost na mobilu

od Karel Holub 23. 12. 2022

autor Karel Holub

Sportovní náramek Xiaomi Smart Band 7 je atraktivní a zajímavý doplněk, který dokáže motivovat k pohybu a fyzické aktivitě. Ve světě nositelné elektroniky pro sportovní využití jsou náramky spíš minoritní kategorie, ale tahle drobná nekomplikovaná zařízení rozhodně mají svoji cílovou skupinu a uživatele si určitě nacházejí. Xiaomi Smart Band 7 má krásný displej, jednoduché ovládání a překvapivě hodně údajů, které umí měřit a vyhodnotit.

Předností je displej

Na Xiaomi Smart Band 7 si člověk hned všimne krásného dobře čitelného displeje s živým podáním barev. Displej využívá technologii AMOLED a nabídne velikost 1,62″. Velikost displeje je samozřejmě ovlivněna tvarem, který je relativně úzký. Z toho potom vyplývá, že delší texty musí rolovat zprava do leva, ale je až překvapivé, kolik informací dovede Smart Band 7 zobrazit.

Vzhled ciferníku si může uživatel snadno přizpůsobit a vybrat si z více než 100 přednastavených motivů. Sám jsem si zkusil několik motivů a všechny byly příjemně jemné, přehledné a informativní. Jen u některých už jsem měl problém s jejich titěrností a raději jsem se vrátil k motivu s velkými číslicemi a kontrastními barvami.

Ovládání Xiaomi Smart Band 7 kompletně spoléhá na dotykovou obrazovku. Na náramku není žádné tlačítko, ani jiný mechanický ovládací prvek. To může být v některých situacích trochu na překážku, protože přes dotykové ovládání nejsou všechny prvky hned dostupné. Například při ukončení měřené aktivity je potřeba nejdřív posunout obrazovku doleva, kde jsou ikony pro pauzu a zastavení aktivity. Poté je potřeba několik sekund držet zastavení a teprve pak dojde k ukončení měření.

S ovládáním a vzhledem souvisí jazyková vybavenost Xiaomi Smart Band 7. Čeština samozřejmě není rodným jazykem tohoto šikovného náramku a občas je to znát. Některé pojmy a položky menu jsou přeložené dost svérázně a musel jsem přemýšlet, co by vlastně měly dělat nebo znamenat. Možná je lepší nechat náramek v angličtině, kde jsou termíny použité správně.

Závislost na mobilním telefonu

Náramek se synchronizuje s telefonem a připojenou mobilní aplikací přes Bluetooth, jak to bývá u podobných zařízení zvykem. V případě Xiaomi Smart Band 7 je ale potřeba zmínit, že se na telefon spoléhá i při měření aktivit, protože náramek nemá vlastní GPS. Pokud tedy chcete zaznamenat trasu vašeho běhu nebo jízdy na kole, musíte u sebe mít telefon, který bude celou dobu spárovaný s náramkem.

Podobně je tomu i s přehráváním hudby, které sice můžete z náramku ovládat, ale samotný zdroj poslechu je na připojeném telefonu. Ovládání hudby funguje dobře a to i pro aplikace jako je Spotify. Stačí přejet dotykem na odpovídající obrazovku, kde najdete ovládací tlačítka a také informace o právě přehrávané skladbě.

Zdravotní funkce

Xiaomi Smart Band 7 sice postrádá GPS pro záznam trasy, ale za to je vybavený senzory pro optické měření srdečního tepu a dalších zdravotních parametrů. Náramek tak může nepřetržitě sledovat tepovou frekvenci, úroveň okysličení krve, variabilitu srdečního tepu a další ukazatele zdraví a kondice. Na základě údajů získaných z optického senzoru pak vyhodnocuje i úroveň stresu a frekvenci dýchání. Ve spojení s dalšími senzory umí určit i kvalitu spánku a jeho jednotlivé fáze. U měření spánku jsem zaznamenal spíš smíšené výsledky, ale tahle disciplína je dost složitá a náchylná na chyby, takže naměřené hodnoty je potřeba brát jako čistě orientační.

Měření tepové frekvence a úrovně okysličení krve bylo v průběhu testování srovnatelné s ostatními typy hodinek a náramků s optickým senzorem. Díky nízké váze a dobrému usazení náramku na zápěstí nebývají měření ovlivněna otřesy a poskakováním při intenzivních aktivitách. S výpadkem měření optického senzoru jsem se setkal při testování jen v jednom případě, kdy jsem měl náramek málo utažený. Po dotažení se měření hned chytlo a fungovalo bez problémů po zbytek tréninku.

Náramek Xiaomi Smart Band 7 si nedělá ambice stát se sofistikovaným a univerzálním nástrojem pro výkonnostní sportovce. Je to spíš doplněk pro lidi, kteří potřebují občas připomenout, že se mají pravidelně hýbat a taky motivaci, aby si z pravidelného pohybu udělali zdravý návyk. Tomu odpovídají i údaje zobrazené v mobilní aplikaci Mi Fitness. V té je možné náramek konfigurovat, stahovat nové motivy ciferníku, ale také získat dobrý přehled o tom, jak si vedete v ukazatelích zdraví a kondice a jak se vám daří pravidelně se hýbat. Aplikace není náhradou za komplexní tréninkové deníky, ale to ani není jejim cílem a pokud potřebujete detailnější přehled o tréninku, je možné aplikaci propojit například se službou Strava.

Chcete sportovat i ve vyšším věku? Tyhle hodinky jsou pro vás ideální

Přesto ani informace zobrazené přímo na náramku nebo v aplikaci nepostrádají úroveň detailů, které mohou uživatele příjemně překvapit. Ve vyhodnocení tréninků je tak možné najít ukazatele tréninkového efektu (aerobní, anaerobní), tréninkovou zátěž a u běhu třeba průměrnou kadenci nebo délku kroku. Aplikace dokonce dopočítává odhadovanou hodnotu VO2max, která ukazuje aerobní kapacitu a na základě které je pak možné odhadovat například výsledné časy v závodech. Aplikace také průběžně sleduje a vyhodnocuje takzvané PAI (personal activity inteligence), což je jakési osobní skóre vašich aktivit. Může tak motivovat k tomu, abychom se pravidelně hýbali a úroveň našich PAI neklesala pod hodnoty z předchozích dní a týdnů.

Výdrž baterie

Baterie v Xiaomi Smart Band 7 vydrží na jedno nabití až 15 dní a pokud náramek opravdu hodně využíváte, klesne tato doba pod 10 dní. Nabíjení probíhá přes kabel s magnetickou koncovkou a je poměrně rychlé. V rámci testování jsem neměl s výdrží baterie žádný problém. Stačilo jednou za dva týdny připojit nabíječku a mohl jsem dál vesele testovat, co tenhle chytrý náramek umí. Výdrž je samozřejmě významně ovlivněna režimem displeje, který je ve standardním nastavení vypnutý a aktivuje se pohybem. Když displej trvale zapnete, budete určitě připojovat dobíječku častěji, ale výdrž bude stále více než přijatelná.

Chytré funkce náramku se zaměřují na zobrazení notifikací z připojeného telefonu. Jednoduše si tak můžete přečíst krátké zprávy nebo upozornění na události na sociálních sítích. Náramek také upozorní na příchozí hovory a z připojené aplikace si synchronizuje údaje o počasí. Notifikace jsou přehledné a relativně dobře čitelné i na úzkém displeji Xiaomi Smart Band 7.

Sportovní hodinky pro starší a nezkušené: dobře čitelné a s jednoduchým ovládáním

Mohu Xiaomi Smart Band 7 doporučit?

Xiaomi Smart Band 7 je zajímavá alternativa chytrých sportovních hodinek. Je lehoučký a na ruce není tak výrazný jako hodinky. Klidně se dá nosit na druhé ruce jako doplněk ke klasickým hodinkám, nebo se dá kombinovat se šperky. Náramek umí sledovat klíčové parametry zdraví, úroveň aktivity a také zaznamenat trénink. Nejde sice o nabušený sporttester, ale pokud potřebujete spolehlivého parťáka, který vám bude připomínat, že se máte pravidelně hýbat a který vám poskytne užitečné informace o zdraví a kondici, stojí Xiaomi Smart Band 7 rozhodně za úvahu.

Xiaomi Smart Band 7

displej: 1,62″, AMOLED
senzory: akcelerometr, gyroskop, PPG senzory
výdrž baterie: až 15 dní
hlavní funkce: optický snímač srdečního tepu, monitoring spánku, krokoměr, oxymetr
cena: 1 290 Kč

Recenze: Fitbit Versa 4 je ukazatel vašich zdravotních funkcí za přijatelnou cenu

Pozitiva

jasný, dobře čitelný displej
nízká váha a menší rozměry
měření zdravotních parametrů, spánku a stresu

Negativa

nemá vlastní GPS
nemá uložiště hudby
chybí NFC pro bezkontaktní platby

23. 12. 2022 0 komentáře

Sporttestery Vybavení

Test: opravdový osobní trenér v hodinkách. Garmin Forerunner 955 zvolí běžci i triatlonisté

od Karel Holub 22. 12. 2022

autor Karel Holub

Chytré sportovní hodinky Garmin Forerunner 955 jsou rozhodně jedny z nejlepších, jaké jsem měl v poslední době možnost vyzkoušet. Průběžně sledují a zaznamenávají nejenom váš trénink, ale hlídají i vaší regeneraci a připravenost podávat další výkony. Garmin Forerunner 955 je skutečný osobní trenér na vašem zápěstí.

Modelová řada hodinek Garmin Forerunner je zaměřená na běžce, triatlonisty a další sportovce, kteří se chtějí více zaměřit na svůj trénink a kvalitní přípravu na závody. Vzhled, konstrukce a ovládání hodinek Garmin Forerunner 955 se drží osvědčených receptů. Hodinky jsou příjemně lehké a přitom dostatečně velké, takže na jejich displeji najdete dost místa pro všechny údaje a metriky.

Ovládání pěti tlačítky je doplněné o dotykový displej a je čistě na uživateli, jaký postup ovládání v dané situaci zvolí. Dotykový displej funguje rychle a bez zpoždění a stejně svižné je ovládání tlačítky. Osobně preferuji tlačítka při většině aktivit. Dotykový displej přijde vhod při procházení nastavení hodinek nebo při zobrazení naměřených tréninkových hodnot.

Garmin Forerunner 955 využívá osvědčenou MIP technologii displeje a jeho velikost je 1,3″ (33 mm), takže se na něj pohodlně vejde až šest datových polí. Výhodou MIP displeje je samozřejmě nižší spotřeba energie, ale ve srovnání s AMOLED displeji je zobrazení méně výrazné a barevné. Nicméně i tento displej nabídne více než dostatečně vysoké rozlišení a jemnost pixelů pro zobrazení grafů a hlavně mapy pro navigaci. Svítivost a kontrast displeje jsou na velmi dobré úrovni a je tak dobře čitelný i na přímém slunci. Displej kryje odolné sklo Corning Gorilla Glass DX a přesto, že Garmin Forerunner 955 nemají ambice být outdoroovými hodinkami, není potřeba bát se snadného poškození displeje. Dostupná je také verze Solar, která v displeji ukrývá články pro dobíjení baterie ze slunečního světla.

Vzhled displeje a ciferníky je možné jednoduše měnit a přizpůsobit situaci a potřebám. K dispozici jsou desítky různých ciferníků a díky otevřenému ekosystému Connect IQ vznikají stále další. Podobně je tomu i u datových polí a aplikací, které mohou vyvíjet vývojáři z celého světa a uživatel je pak najde v on-line platformě Connect IQ. A pokud se nechcete spoléhat na kreativitu ostatních, můžete si dokonce zkusit vytvořit vlastní ciferník.

V porovnání s outdoorovými modely z řad Fénix, Epix nebo Enduro jsou hodinky Forerunner 955 o poznání lehčí (52 g). Jejich nošení tak může být zejména na útlejším zápěstí pohodlnější. Hodinky díky nižší váze nemají tendenci poskakovat a cestovat po zápěstí ani při náročnějších aktivitách. To se projeví nejen na vyšším komfortu nošení, ale může to mít pozitivní vliv i na přesnost měření optického snímače.

Měření a metriky u Garmin Forerunner 955

Garmin Forerunner 955 měří a vyhodnocuje tolik údajů a metrik, že jde doslova o kombinaci sportovního lékaře a osobního trenéra na vašem zápěstí. Většina měření se spoléhá na optický senzor nové generace, který najdeme také u dalších modelových řad hodinek Garmin. Senzor měří nejen srdeční tep, ale také míru okysličení krve, dechovou frekvenci nebo variabilitu srdečního tepu. Všechny tyto údaje pak hodinky využívají k výpočtům aktuální kondice, úrovně stresu, nebo třeba míry regenerace organismu a vaší připravenosti k tréninku.

Garmin Forerunner 955 Pro Solar. Foto: Karel Holub

Metrika připravenosti k tréninku bere v potaz hned několik měřených veličin a je extrémně zajímavá pro optimální načasování a rozvržení jednotlivých typů tréninkové zátěže a volných dní. Připravenost k tréninku pak vhodně doplňuje metrika Body Battery, která ukazuje, jak se vašemu tělu daří doplňovat energii a nebo naopak jak energii v průběhu dne spotřebovává. V potaz bere nejen fyzickou zátěž, ale také například úroveň stresu. Sledováním těchto hodnot si tak můžete udržet dobrou představu o tom, jak jste na tom s energií a jestli se náhodou neřítíte naproti riziku přetrénování a nebo zranění z únavy.

Velmi užitečný zdroj informací je ranní report. Každé ráno přináší Garmin Forerunner 955 přehled o kvalitě vašeho spánku, hodnotě variability srdečního tepu, ale také informace o počasí na daný den a také doporučený trénink, který vás posune o kousek blíž vysněným závodním cílům. Zejména sledování trendu variability srdečního tepu a připravenost k tréninku se mi osvědčilo ve chvíli, kdy jsem procházel nepříjemnou několikadenní virózou. Hodinky správně rozpoznaly, že se s tělem něco děje a to dokonce o jeden den dříve, než jsem si toho všimnul sám. Správně pak reagovaly doporučením netrénovat a počkat na zotavení. Po pár dnech se hodnoty začaly vracet do normálu a hodinky zařadily do plánu lehký trénink.

Ideální i pro starší, skvělé možnosti sledování zdraví, změří i tlak. Recenze Samsung Galaxy Watch 5 Pro

Garmin Forerunner 955 má samozřejmě řadu dalších senzorů, které pomáhají získat kompletní přehled o průběhu aktivit. Pro většinu uživatelů je pak důležitá zejména velmi přesná a stabilní GPS, která zaznamenává trasu a poskytuje údaje pro navigaci. Nový GPS chip dovoluje spustit měření mimo jiné v dual-band režimu, který využívá dvě frekvence signálu GPS a významně tak může redukovat případné nepřesnosti způsobené například vysokými budovami nebo hustým lesním porostem. Režim přesnosti GPS je možné volit podle situace a nebo nechat rozhodnutí na hodinkách, které se umí přizpůsobit a zvolit ideální režim vzhledem ke spotřebě baterie a síle signálu.

X důvodů, proč si Forerunner 955 běžci zamilují

Garmin Forerunner 955 jsou hodinky zaměřené hlavně na běžce a triatlonisty, ale najdete na nich možnost měření celé řady dalších sportů. V nabídce tak nechybí různé typy běžeckých aktivit včetně ultra běhů, plavání v bazéně i otevřené vodě a různé druhy cyklistických aktivit jako jsou silniční, horská, gravel, ale i elektrokola. Forerunner 955 ale umí změřit a poskytnout cenné údaje i pro lyžování, golf, turistiku nebo silová cvičení. Seznam sportů a aktivit sice není tak obsáhlý jako u modelové řady Fénix, ale většina sportovců si v něm tu svojí aktivitu najde.

Každá aktivita nabídne specifické informace a datová pole, která si navíc můžete snadno přizpůsobit vlastním potřebám. Nastavení datových polí a obrazovek pro aktivity je možné jak přímo na hodinkách, tak v připojené aplikaci na telefonu. Množství parametrů a nastavení, která je možné u Forerunner 955 měnit je opravdu enormní a možnost provádět konfiguraci na telefonu je pohodlnější než na hodinkách. Pro každou aktivitu si můžete nastavit v podstatě neomezený počet datových obrazovek a pro každou obrazovku si můžete vybrat až šest datových polí, která budou ukazovat důležité údaje.

Nově je možné zobrazit si datovou obrazovku Stamina, která ukazuje, kolik energie ještě zbývá při aktuální úrovni aktivity. Když přidáte na úsilí a trochu zatlačíte na pilu, Stamina začne klesat rychleji. Pokud zvolníte a začnete šetřit síly, bude Stamina ubývat pomaleji. Údaje jsou navíc rozdělené na okamžitou úroveň a dlouhodobý potenciál. Okamžitá úroveň Stamina může být užitečná například při tréninku delších intervalů, kde je cílem dostat se na relativně nízké hodnoty a opětovně zregenerovat. Dlouhodobý potenciál pak může sloužit jako indikátor pro dlouhé závody, kde napoví, kolik energie vám zbývá a jaká je vaše průběžná spotřeba. Obrazovku si můžete nastavit tak, aby ukazovala odhad vzdálenosti a času, které dokážete zaběhnout při zachování momentální úrovně zátěže a rychlosti. Jde samozřejmě jen o odhady, ale jak se vás Forerunner 955 postupně poznají, budou tyhle odhady čím dál víc odpovídat skutečnosti.

Další skvělý pomocník pro běžce je měření výkonu. Běžecký výkon bylo na hodinkách Garmin možné měřit přes aplikaci z Connect IQ už dříve, ale nyní se tohle měření přesouvá mezi nativní aplikace. Pro měření běžeckého výkonu bylo nutné připojit k hodinkám ještě další zařízení, například hrudní pás, ale po aktualizaci software je nově možné měřit běžecký výkon přímo na hodinkách. Běžecký výkon může být opravdu zajímavou metrikou zejména pro trailové běžce, kteří se pohybují v členitém terénu, kde tepová frekvence není dostatečně stabilním ukazatelem. Ukazatel běžeckého výkonu používám právě pro tréninky a závody v terénu, kde se snažím držet v předepsaném pásmu a maximalizovat tak efektivitu vynaložené energie v poměru k rychlosti a délce běhu.

Pro sportovce se závodními ambicemi je na Garmin Forerunner 955 doplněk Závod a závodní kalendář. Ty samozřejmě slouží k lepší přípravě a načasování výkonnosti na specifické datum a typ závodu. Na základě závodů a jejich parametrů pak hodinky upraví i doporučené denní tréninky a v podstatě sestaví tréninkový plán, který by měl zaručit co nejlepší výsledek. Plán se navíc průběžně upravuje podle toho, jak se vám daří regenerovat a jaká je vaše celková kondice. Tohle už je opravdu na úrovni každodenní konzultace s osobním trenérem a pro mnoho sportovců to může být způsob, jak přinést nový element do svého tréninku.

Kromě nové metriky Připravenost na trénink doznal změny ukazatel Tréninkový status. Ten po každém tréninku vyhodnotí a ukáže, jestli byl trénink produktivní nebo ne. Vyhodnocuje přitom hned několik veličin jako jsou variabilita srdečního tepu, krátkodobá zátěž a trend VO2Max. Na jejich základě pak určí, jestli byl pro vás trénink přínosný a dodal tělu impuls potřebný k pozitivní adaptaci, nebo jestli šlo jen o prázdné kilometry, které vás ve výkonnosti příliš neposunou.

Doba regenerace je důležitý indikátor, který ukazuje, kolik času bude vaše tělo potřebovat, aby nabralo dost síly na další trénink nebo závod. Závisí samozřejmě na intenzitě vašich aktivit a může se zkrátit nebo naopak prodloužit podle toho, jestli jste ve stresu nebo jestli dovedete skutečně odpočívat. Musím uznat že se Forerunner 955 naučil dost dobře určit, kolik času potřebuji na regeneraci a kdy se zase můžu pustit do těžkého tréninku. Dobu regenerace pak hodinky zohlední i v doporučeném denním tréninku a pokud máte více zařízení od Garmin, můžete využít synchronizaci všech tréninkových metrik z jednotlivých zařízení a doba regenerace se bude počítat ze všech vašich aktivit.

Nově můžete na Forerunner 955 sledovat hodnoty a trendy variability srdečního tepu (VST). Tato metrika je ve světě vytrvalostního sportu považovaná za jeden z nejpřesnějších ukazatelů připravenosti na trénink. Měření sleduje na základě drobných rozdílů v časování úderů srdce stav parasympatické nervové soustavy a z toho odvozuje míru únavy organismu. Důležité jsou přitom nejen okamžité hodnoty VST, ale zejména dlouhodobější trendy a jejich korelace s tréninkem, kvalitou spánku, stravy a třeba i příjmu alkoholu. Forerunner 955 dokáže všechno tohle vzít v potaz a zohlednit při doporučeních denního tréninku i při vyhodnocení tréninkového přínosu. Pro sledování trendů VST je potřeba nosit hodinky aspoň tři týdny a měření probíhá v noci, takže je potřeba mít hodinky nasazené ve spánku. Nově je díky update software možné synchronizovat stav VST mezi více zařízeními Garmin, takže pokud používáte více hodinek, nepřijdete o tuhle důležitou metriku.

Sledování tréninkové zátěže je další užitečný indikátor toho, jak přínosný je váš trénink. Forerunner 955 vyhodnocuje efekt a zaměření každého tréninku a dlouhodobý trend tréninkové zátěže pak ukazuje, jestli se pohybujete v optimálním pásmu pro rozvoj fyzické kondice. Hodinky podle vaší kondice navrhnou ideální rozsah tréninkové zátěže a s jejich pomocí je pak snazší plánovat aktivity na další týden, ale také určit optimální růst zátěže a periodizaci tréninkového plánu. Sledování tréninkové zátěže může pomoct s prevencí přetrénování a zranění z únavy, ale také zabrání podtrénování a s ním spojené nedostatečné adaptace na tréninkové podněty.

Garmin Forerunner 955 jsou skvělý parťák na závody

Pokud máte závodní ambice a rádi si občas střihnete nějakou tu běžeckou desítku nebo třeba maraton, bude pro vás Garmin Forerunner 955 skvělý parťák. Závodní kalendář a doplněk už jsem zmiňoval. Ty vám pomohou hlavně s plánováním závodů a tréninků pro dosažení optimální výkonnosti v den D. Aplikace PacePro, kterou známe i z jiných modelů Garmin, pak pomůže s ideálním rozložením tempa pro samotný závod. Stačí nahrát trasu závodu a stanovit si čas, ve kterém chcete závod dokončit. U závodů v terénu se pak vyplatí stanovit si strategii běhu do kopců a u těch rovinatých zase to, jestli chcete běžet takzvaný negativní split, nebo jestli předpokládáte, že budete v průběhu závodu spíš zpomalovat.

PacePro navrhne ideální tempo a bere v potaz i změny profilu terénu, takže vás rozhodně nebude hnát do kopce stejným tempem jako po rovině. V průběhu závodu pak servíruje přehledné informace o tom, jak si stojíte ve srovnání s plánem. Zkuste zkombinovat funkci PacePro se Stamina a rázem máte opravdu dobrého pomocníka, který vám bude průběžně ukazovat nejen to, jestli se držíte plánovaného času, ale taky to, kolik vás to stojí energie a jestli budete mít dost paliva na dokončení závodu. Z průběžného testování můžu říct, že obě funkce jsou až překvapivě přesné hlavně u závodů do délky maratonu. U ultra závodů a hlavně u těch, které se běží v hodně členitém terénu, jsou údaje Stamina spíš orientační, ale PacePro je i v takových závodech hodně užitečná funkce, díky které mám o celou řadu starostí méně.

Mapa a navigace

S Garmin Forerunner 955 se neztratíte. K dispozici totiž máte detailní mapové podklady a můžete využít i navigaci po předem připravené trase. Úroveň navigace a zobrazení map je u Garminu o třídu před většinou hodinek konkurenčních značek. Navigace je velmi dobře využitelná zejména pro turistiku a běžecké disciplíny, ale relativně dobře se dá použít i pro cyklistiku. U využití navigace na kole je samozřejmě počítat s menším rozměrem displeje a s tím spojenou horší čitelností při vyšších rychlostech nebo v exponovaných situacích, kdy je jednoznačně lepší používat cyklocomputer nebo aspoň upnout hodinky do držáku na řídítka.

Mapové a navigační funkce Forerunner 955 jsou v podstatě shodné jako o modelové řady Fénix 7. Vytvoření a nahrání trasy do hodinek je intuitivní a snadné. Trasy můžete vytvářet jak v aplikaci Garmin Connect, tak v aplikacích třetích stran jako jsou například mapy.cz nebo Komoot. Hodinky pak nabídnou navigaci krok za krokem a také možnost podívat se předem na další odbočky a zájmové body. Při dlouhých túrách a bězích v neznámém terénu si tak můžete stále držet přehled o tom, co vás čeká.

S navigací souvisí přesnost a spolehlivost GPS. Při testování jsem zkoušel vícero situací, kdy má GPS problém, jako je pohyb v husté vysoké zástavbě nebo běh v lese. Díky vhodným podmínkám jsem si mohl dokonce vyzkoušet běh lesem pod korunami stromů pokrytými sněhem a taky v mlze husté tak, že by se dala krájet. Forerunner 955 v běžném nastavení přesnosti GPS neměl v žádném z testovacích scénářů problém. Záznam se při následném vyhodnocení proti přesným mapovým podkladům držel cest a cestiček a odpovídal tomu, kudy jsem běžel nebo jel na kole. Podobně dobře na tom byla navigace, která reagovala přesně a s dostatečným předstihem na odbočky a změny směru.

Baterie Forerunner 955 vám stačí na hodně dlouhý závod

Výdrž baterie Forerunner 955 sice nedosahuje závratných hodnot některých expedičních modelů Garmin, ale je více než dostatečná pro běžné i ultra dlouhé aktivity. V režimu chytrých hodinek vydrží až dva týdny, ale při testování jsem připojoval dobíječku zhruba po deseti dnech. Spotřeba samozřejmě závisí na nastavení a způsobu používání. Nejvíc si z baterky ukrojí měření aktivit s vysokou přesností GPS, aktivovaným podsvícením displeje, puštěnou hudbou a navigací. S takovou se budete pohybovat kolem osmi hodin aktivního měření. Naopak při relativně normálním nastavení, kdy je pro záznam GPS využité jen jedno frekvenční pásmo, není zapnutá hudba a podsvícení displeje, vydrží Forerunner 955 měřit aktivitu přes 40 hodin. A to už je doba, za kterou se dá dokončit pořádně dlouhý závod.

Ve verzi Solar je výdrž prodloužená v situaci, kdy na hodinky svítí slunce. Nepočítejte s tím, že na sluníčku bude výdrž hodinek nekonečná. Berte to tak, že solární články spíš zpomalí vybíjení, než aby opravdu aktivně hodinky dobíjely. Při vhodných podmínkách tak mohou prodloužit výdrž baterie při zapnutém měření přibližně o 10 až 15 %. Přičemž vhodné podmínky Garmin definuje jako jasné sluneční světlo, které dopadá na celý povrch ciferníku po dobu aspoň tří hodin. V zimě se na takové podmínky dostanete jen sporadicky. Naopak v létě je u dlouhých aktivit možné, že dosáhnete i lepších výsledků.

Osobní trenér na zápěstí. To jsou garmin Forerunner 955

Z pohledu běžce a triatlonisty jsou pro mě Garmin Forerunner 955 asi nejlepší sportovní hodinky, které jsem za poslední rok mohl vyzkoušet. Sledují nejen tréninkové parametry, ale také aktuální kondici a míru regenerace, takže mohou významně pomoct při plánování tréninků a při přípravě na klíčové závody. Přesnost GPS záznamu a navigace je skvělá a velmi dobrá je i přesnost optického snímače srdečního tepu, i když tady bych stále spoléhal na hrudní pás pro opravdu přesné a spolehlivé měření. Pro výkonnostně zaměřené běžce je dobrým vylepšením možnost měření běžeckého výkonu bez nutnosti připojovat další zařízení. Měření a sledování trendů variability srdečního tepu a metriky připravenosti k tréninku pak pomáhají s rozhodováním, jaký trénink zařadit do plánu a jestli není lepší trochu si odpočinout. Těžko hledám něco, co bych mohl Garmin Forerunner 955 vytknout a s klidným svědomím je mohu doporučit všem, kteří to myslí s běháním a dalšími vytrvalostními sporty vážně.

Garmin Forerunner 955

multisportovní chytré hodinky
průměr 33 mm
hmotnost 52 g
stupeň vodotěsnosti 5 ATM
výdrž baterie:
- režim chytrých hodinek až 15 dní
- režim GNSS s více GPS pásmy až 20 hodin
doporučená cena 13 490,- (15 990,- verze Solar)

Pozitiva

přesná a spolehlivá GPS s mapovými podklady a navigací
velké množství tréninkových dat
užitečné ukazatele regenerace a tréninkové připravenosti
závodní kalendář a plánování tréninků k závodu

Negativa

není možné nastavit profily spotřeby energie pro jednotlivé aktivity
širší rámeček kolem displeje zejména u verze Solar

22. 12. 2022 0 komentáře

Inspirace

Přijďte na tradiční východ Slunce. Je to daleko? Založte tento zvyk u vás doma

od Magdaléna Ondrášová 22. 12. 2022

autor Magdaléna Ondrášová

Srdečně zveme na již tradiční výšlap opředený atmosférou probouzejícího se rána. Prodlužte si sváteční den, udělejte si chuť na další nálož salátu a získejte třeba nové kamarády.

Již počtvrté se 25. prosince vydáme ještě za tmy přivítat den na vrcholek Babího lomu u Brna. Každý rok se tak den po Štědrém dni vidíme se svými známými z Rungo brněnských výběhů a každý rok tam vidíme i nové tváře, které se stanou naší součástí.

Jak to probíhá?

Zima je milosrdná v tom, že Slunce vychází později. Sejdeme se tedy ještě za tmy v 6:55 na náměstí v Lelekovicích u Brna (roh ulic Hlavní a Zahumení). V 7:00 vycházíme vzhůru na rozhlednu. Jde se pohodovým tempem, kopec je příkrý. Odkaz na facebookovou událost (není podmínkou účasti se tam „nakliknout“).

Na rozhledně vybalíme poprvé čaj a cukroví a přivítáme Slunce. Ne každý rok se nám ho poštěstí vidět v plné kráse, ale na to jsme, jak je z fotografií znát, připravení. Dále pokračujeme po červené na Babí lom. Jde sice o značenou turistickou trasu, ale vede skalnatým hřebenem. Není proto schůdná s kočárky nebo malými dětmi. Vychovaní pejsci jsou ale vítáni.

Sejdeme k Lelkovadlu, kde vypustíme lelky a podruhé vybalíme čaje s cukrovím, posedíme. Pak už nás čeká návrat pohodovou lesní širokou cestou zpět do Lelekovic.

Okruh má zhruba sedm kilometrů a kolem desáté jsme zpět u aut. Cestou pokaždé podrbeme oslíky, to je zlatý hřeb těsně před koncem.

Turistická červená po skalách. Foto: Magdaléna Ondrášová

Co s sebou?

Obuv s hrubší podrážkou, pití a svačinu, kdo chce, může si vzít čelovku. Obejdete se ale i bez ní. Pokud máte, tak dobrou náladu s sebou, v opačném případě přijďte a nechejte se jí nakazit.

Je pro vás Brno daleko? Vymyslete si vlastní výšlap za svítáním na místní vrchol a dejte nám pak vědět, jak se povedl na adresu redakce@rungo.cz. Budeme se těšit!

Hezké prožití svátků a buďte zdraví

Majda a Marek z RUNGO.cz

22. 12. 2022 0 komentáře

Novější příspěvky

Starší příspěvky