Z hlediska cyklisty na první pohled jednoznačné pozitivum, z pohledu tradičního českého řidiče další “opruz”. Co vlastně novela zákona o provozu na pozemních komunikacích obnáší, co lze vyzdvihnout a co naopak může v reálném provozu znamenat problém?
Kdo je to cyklista
V prvé řadě je třeba si ujasnit, kdo je to vlastně cyklista. Z pohledu pravidel silničního provozu je to řidič jednostopého nemotorového vozidla. Tato definice již není nijak podrobněji specifikována, což ve světle nelichotivých statistik vede často ke zkreslenému pohledu na pravidelné vyznavače tohoto sportu.
Jinak řečeno, nebylo by od věci vymyslet slovní spojení, které by dokázalo vystihnout rozdíl mezi sportující osobou (ať už závodně nebo rekreačně) a řadovým uživatelem bicyklu coby dopravního prostředku bez jakýchkoliv sportovních ambicí. Jako zářný příklad pak poslouží vodní sporty, kde zcela jinak pohlíženo na sportovní kanoisty anebo obyčejné vodáky.
Patří jízdní kola na silnice?
Patří, stejně tak jako všechna ostatní vozidla. Neexistuje jediný důvod, proč by měl mít řidič motorového vozidla vyšší nárok na užití vozovky než kdokoliv jiný. Pokud někdo tvrdí opak a touží omezit pohyb cyklistů pouze na cyklostezky, měl by jít sám příkladem a ke svým soukromým anebo služebním jízdám využívat pouze placené silnice anebo ty určené výhradně pro automobily. Všechny vozovky jsou totiž placeny z daní všech bez ohledu na jimi preferovaný způsob dopravy.
Teď se ale pojďme věnovat konkrétní problematice.
Jaké je přesné znění novely zákona č. 361/2000?
Při předjíždění cyklisty je řidič motorového vozidla povinen dodržet bezpečný boční odstup. Bezpečným bočním odstupem při předjíždění cyklisty se rozumí vzdálenost mezi nejbližšími okraji motorového vozidla, přípojného vozidla nebo nákladu a jízdního kola, přívěsného vozíku nebo cyklisty nejméně 1,5 metru. V místě s nejvyšší dovolenou rychlostí nepřevyšující 30 km/h je vzdálenost bezpečného bočního odstupu při předjíždění cyklisty podle věty druhé nejméně 1 metr.
Teorie a praxe mohou být na míle vzdáleny
Z pohledu cyklisty je nutno složit poklonu za přijetí novely, která bezesporu zvýší bezpečnost cyklistů, na stranu druhou si nejde nepoložit otázku, do jaké míry je opatření z hlediska dodržování stanoveného odstupu vymahatelné a naopak, zdali to nepovede ke svévolné buzeraci řidičů, kteří vzhledem k okolnostem nemohli odstup dodržet.
Demonstrativní 1,5 metru dlouhá šipka umístěna na levé straně bicyklu mohla být současně vyvážena i pravou např. 0,5 metru dlouhou, označující pro změnu maximální vzdálenost cyklisty od krajnice. Samozřejmě, že požadavek je poněkud přitažený za vlasy, protože při pohledu na vyfrézované nebo následně “po česku” zaplátované pásy je jasné, že jak odstup 0,5 metru od kraje, tak ani odstup 1,5 metru při předjíždění cyklisty často při nejlepší vůli není možné dodržet. Za ideálních podmínek ano, do těch ale mají české komunikace daleko.
Jak se bude dodržování odstupu kontrolovat?
Policisté, pokud vůbec budou schopni nějakým způsobem dodržování doporučené vzdálenosti kontrolovat, mohou při jinak bezpečném způsobu předjetí cyklisty určité odchylky tolerovat. Při překročení rychlosti je jasně definovaná a změřitelná tolerance pro udělení pokuty 3 km/h. Jaká ale bude tolerance při dodržování odstupu – pět centimetrů, deset, třicet?
A pokud dojde ke sporné nehodě se smrtelnými následky, budou o vině a nevině rozhodovat těžko změřitelné centimetry? Bude totiž docela zajímavé posuzovat dopravní nehody řidičů motorových vozidel s cyklisty, u kterých bude dodržení odstupu 150 centimetrů klíčovým bodem při prokazování míry zavinění jedné nebo druhé strany. A jak se v případě nehody bude odstup zpětně dokazovat, když nejbližší část cyklisty se nachází ve vzduchu a navíc je v neustálém pohybu?
Co všechno novela zákona vyřeší?
Kromě toho, že bezpečné předjetí cyklisty bude přesně definováno zákonem o silničním provozu, nevyřeší zdánlivě novela téměř nic. Řidiči, kteří se při předjíždění cyklistů chovali bezohledně, se tak budou chovat i nadále. Postižitelnost a dokazování takového jednání se narozdíl od překročení rychlosti totiž limitně blíží nule.
Nicméně zkušenosti například s novelou upravující přednost chodců na přechodech ukazují, že je vždy jen otázkou času, kdy si řidiči zákonem definované vzorce chování, zvyšující celkovou bezpečnost na cestách, osvojí. Z tohoto pohledu je třeba schválenou novelu vnímat pozitivně. Otázkou ale zůstává, zdali dodržování odstupu je opravdu to místo, kde nás nejvíce tlačí bota.
Jsme na tom opravdu tak špatně?
Ač se to mnohým bude zdát neuvěřitelné, Česká republika je mezi zeměmi EU na čtvrtém místě, co se týče celkového poklesu smrtelných nehod cyklistů. Od roku 2010 do roku 2019 došlo ke snížení počtu nehod s fatálními následky o 33,8 procent, což dokazuje, že navzdory sílícímu provozu a rozmachu cyklistiky si ČR vůbec nevede špatně. V tomto směru na sebe můžeme být právem hrdí.
O kolik se reálně zvýší bezpečnost cyklistů na cestách?
Z hlediska subjektivního pocitu při jízdě na kole se cyklisté budou bezesporu cítit bezpečněji. Pomineme-li však drobné nehody a úrazy, ukáže se, že opravdové ohrožení cyklistů na cestách má často úplně jiné důvody. Nechme promluvit čísla.
Od 1. 1. 2015 do 31. 8. 2021 se na území České republiky stalo 27550 dopravních nehod, jejichž účastníkem byl cyklista a zemřelo při nich 298 osob.
Řidiči motorových vozidel zavinili 8 956 nehod s cyklisty z toho 121 smrtelných. 624 dopravních nehod s cyklisty bylo zaviněno řidiči z důvodu špatného předjíždění. Počet těžkých úrazů v důsledků těchto nehod činí 72, počet úmrtí 7. Nedostatečný boční odstup byl příčinou 210 dopravních nehod s cyklisty z toho 4 smrtelných a 20 s následkem těžkého zranění. To vše v časovém horizontu téměř sedmi let.
Nedostatečný odstup tak tvoří pouze třetinu všech nehod způsobených řidiči při vzájemném míjení cyklistů. Na celkovém počtu nehod s cyklisty zaviněných řidiči motorových vozidel se nedodržování odstupu podílí dvěma procenty, nerespektování dalších bezpečnostních zásad (např. prudké zabrždění po předjetí cyklisty v koloně) při míjení cyklistů zvyšuje tento poměr na sedm procent. Z celkového počtu nehod je to však stále relativně malý podíl. Co tedy bývá nejčastější příčinou vážných dopravních nehod cyklistů?
Kde hledat v otázce bezpečnosti cyklistů největší rezervy?
Vezmeme to hezky popořadě statistikami za období 1. 1. 2015 do 31. 8. 2021. Z celkového počtu 18 500 nehod zaviněných cyklisty hrál alkohol roli v 5 100 případech, z toho ve 4 175 případech byla zjištěna hladina alkoholu v krvi přesahující hranici jednoho promile. 33 případů bylo smrtelných, 374 skončilo těžkým úrazem. Z této statistiky je zřejmé, proč jsem apeloval na rozlišení mezi lidmi provozujících cyklistiku jako sportovní disciplínu a těmi, kteří považují jízdní kolo pouze za dopravní prostředek.
11 200 nehod způsobili cyklisté starší čtyřiceti let a z celkového počtu 171 smrtelných případů spadá 135 (tj. 78 %) rovněž do této věkové kategorie. Cyklisté ve věku 60 let a více pak zavinili 88 (51%) všech smrtelných nehod.
Pozitivní zprávou je skutečnost, že na nehodách cyklistů způsobených pod vlivem alkoholu se lidé do 30 let podíleli pouze 15 %. O nějakém nerozvážném mládí tak v cyklistice nemůže být řeč a vypadá to, že v budoucnu se celková úroveň respektu vůči vlastnímu zdraví bude zlepšovat.
25 z celkového počtu 33 smrtelných nehod cyklistů pod vlivem alkoholu připadá na věkovou skupinu starší 40 let.
Z hlediska smrtelných úrazů cyklistů zaviněných řidiči motorových vozidel pak přesně 50 % způsobili řidiči starší šedesáti let. Nedostatečný odstup anebo bezohledný způsob předjetí touto věkovou kategorií byl příčinou 71 % smrtelných případů, které ve sledovaném období nastaly při předjíždění cyklisty motorovým vozidlem.
Z tohoto pohledu je zřejmé, že hlavní pozornost by měla být upřena především na osvětu a způsobilost zejména starších účastníků silničního provozu ať už za volantem nebo v sedle bicyklu.
Přilba
Povinnost používat při jízdě na kole přilbu se vztahuje pouze na cyklisty do 18 let. Vezmeme-li si statistiky z letošního roku, tak zjistíme následující skutečnosti: 22 z 31 (tj. 70 %) smrtelných nehod v roce 2021 připadá na cyklisty bez přilby. Počet těžkých úrazů bez přilby tvoří 56 % všech případů. Absence přilby byla zároveň společným jmenovatelem v 75% těžkých a smrtelných úrazů věkové kategorie nad 65 let.
Přilba nezaručuje nesmrtelnost, ale její použití by v 37% úrazů zabránilo nejhoršímu. To znamená 8 životů jen v letošním roce.
Zdravý rozum především
Jak vyplývá ze statistik, největší míru odpovědnosti za vlastní bezpečnost mají ve svých rukou samotní cyklisté. Pokud bych měl za sebe navrhnout úpravy, tak v prvé řadě by se jednalo zejména o
- povinné používání přileb při jízdě na kole.
- v zájmu plynulosti provozu v místech, kde situace neumožňuje dodržet odstup 1,5 m (např. dvě protijedoucí kolony vozidel), povolit předjetí cyklisty ve vzdálenosti menší při současném snížení rychlosti (např. 1 m při rychlosti maximálně 50 km/h)
- povolení souběžné jízdy cyklistů jedoucích v početnějších skupinách. Při jízdě za sebou tato skupina zabírá dvakrát delší prostor. Vzhledem k tomu, že se cyklisté při jízdě na špici pravidelně střídají, tak při počtu deseti za sebou jedoucích lidí by byl řidič vystaven situaci, kdy devět cyklistů neustále předjíždí jiného a stejně zaberou celý jízdní pruh i bez toho, aby porušovali pravidla.
Samozřejmě, že těch vylepšení by se dala vymyslet spousta, otázkou však zůstává, zdali máme zapotřebí, aby každá oblast našeho konání byla limitována předpisem, který více než obecná doporučení připomíná americký návod na použití mikrovlnky. Takhle to totiž dopadá, když zdravý rozum musíte nahradit zákonem.
Zdroje:
