Být o dovolené s rodinou a zároveň na kole je sen každého cyklisty či cyklistky. Existuje vůbec takové místo, kde si všichni přijdou na své? Ano, a dokonce není nikterak daleko! Naše redaktorka Hanka vás vezme do Slovinska, a to přímo do biatlonového ráje v Pokljuce.
Kam nemůžu s kolem, tam nejedu! Heslo, kterého se s manželem již několik let držíme a na jehož základě také pokaždé vybíráme a „gůglíme“ vhodnou dovolenou. Před dvěma lety jsme s sebou chtěli vzít nejen kola, ale také naše téměř dospělé děti – necyklisty.
Chtěli jsme najít místo, které by svým vyžitím vyhovovalo všem členům rodiny a užili si společný čas naplno. Klíčová slova zněla: vyžití pro cyklistiku, koupání i turistické výlety do přírody. Rodinná rada po dlouhých úvahách odsouhlasila slovinské jezero Bled v Triglavském národním parku.
Cestou necestou
Sbalit se na tuto cestu bylo náročné. Především díky skvělým logistickým schopnostem mého muže se do auta vešlo mnohem víc, než jsme doufali. Posádka se skládala ze tří „týnejdžrů“, jednoho páru dospělých, spousty zavazadel, jídla a v neposlední řadě dvou silničních kol! A tak se stalo, že se naše výprava vydala jednoho červencového dne za rozbřesku na trasu Vídeň – Graz – Klagenfurt – Bled vstříc dobrodružství.
Cesta nám celkem rychle a v klidu ubíhala, dokonce i samotná Vídeň, která je obvykle plná dopravních komplikací, byla ještě ospalá a klidná. Náročný úsek nás čekal na rakousko-slovinských hranicích, kde jsou kopce tak nějak kopcovitější, skalnatější a prudší. Silnice, které po nich vedou, se na první pohled zdají totálně nesjízdné. Zážitek hodný adrenalinového sportu, zejména v momentě, kdy se v jedné ze serpentin proti nám „vyřítil“ autobus a vyhnout se mu na úzké skalní silnici byl opravdu mistrovský kousek.
Naše plně naložené auto se do kopců zuby nehty sotva škrábalo. Sklon 21% mluvil za vše, celé mi to přišlo jako špatný vtip. Slovinsko nás uvítalo ve své plné kráse. Všichni jsme v tu chvíli věděli, že to byl nezapomenutelný zážitek a tyto kopce si budeme pamatovat pěkně dlouho.
Po 530 kilometrech a 7 hodinách jízdy jsme konečně dorazili do cíle. Měli jsme štěstí. naše ubytování se nacházelo hned na okraji města, což nám ušetřilo dost času.
Město Bled totiž leží přímo na jezeře, ke kterému v létě proudí velké davy turistů a výletníků, díky nimž vznikají při vjezdu do města několikakilometrové kolony. Uvíznout v něčem takovém během parného letního dne vážně nechcete. Prohlédli jsme si apartmán, vyložili věci z auta a vydali se na průzkum okolí. Večer jsme zakončili vytvořením předběžného plánu aktivit a programu na celý pobyt, na kterém jsme se podíleli společnými rodinnými silami.
Psychická příprava a plánování nade vše
Jako fanoušci biatlonu jsme si s manželem přáli navštívit Pokljuku, proto se také stala cílem naší první cyklovyjížďky. Hned mi bylo jasné, že nepůjde o žádné lážo plážo výletování, ale o pořádný švih.
Z Bledu, ležícího 488 metrů nad mořem, bylo třeba se dostat do biatlonového centra v Poklujce, tedy o 862 metrů výš. To vše na pouhých 20 kilometrech!
Znamenalo to jediné, „namazat si nohy pod koleny“ a psychicky se připravit na pořádné, chvílemi i 18% stoupání. Na optimismu a nadšení mi nepřidalo ani zjištění, že v této lokalitě je naprosto běžný výskyt medvědů. Byla jsem připravená, že mě čeká 20 kilometrů stoupání, takže je zaručeno, že mi začnou pozvolna vadnout nohy. A co pak? Případné medvědí setkání mě drželo v pozornosti – co kdyby? Nezbylo by mi nic jiného, než trochu víc šlápnout do pedálů a to nejlépe šusem z kopce!
Vzhůru k výšinám
K vydatné snídani jsem navíc dostala také pořádnou nálož rad na cestu od mého zkušeného manžela. První třetina cesty vedla přes město a přilehlé vesnice, a to za doprovodu znatelného stoupání. Trasa pokračovala do lesů, kde se pozvolna klikatila a vlnila do serpentin. Stoupání bylo nemilosrdné, ale krásné počasí nám to lehce kompenzovalo. Léto bylo v plném proudu, nicméně s přibývajícími výškovými metry se pomalu ale jistě ochlazovalo. Během druhé části trasy síly sice ubývaly, ale dobrá nálada nás neopouštěla. Pravidelnými dávkami energie a tekutin jsme si ji udrželi až do cíle.
Provoz na trase byl téměř nulový. Potkali jsme jen pár nadšených cyklistů, co měli stejný nápad jako my, a omladinu trénující na inline běžkách na biatlon. Rychlost, jakou si to svištěli ze srázu, byla neuvěřitelná. Vůbec mi nešlo do hlavy, jak to pod kopcem ubrzdí a hlavně, jak se dostanou zpět nahoru. Při té dřině mi to alespoň zaměstnalo hlavu a nabídlo se téma k hovoru a zamyšlení. Jediné, co jsme nepotkali, byli medvědi. Naštěstí! Za to asi 5 kilometrů od cíle nás překvapil zvuk kravských zvonců. Prvně jsem myslela, že se mi to jen zdá a z vysílení mám slyšiny, ale pohled na pasoucí se krávy mě ujistil, že jsem v pořádku. Byly všude. Na krajnici, v lese i na cestě. Jako v pohádce. Triglavský národní park nás nepřestával překvapovat.
Biatlonová Pokljuka pokořena
Na samém vršku Pokljuky jsme vjeli do sportovního areálu a já se sama sebe musela zeptat: „Toto je opravdu to světově proslulé biatlonové centrum?“ Stála jsem přímo na střelnici a nechtěla tomu věřit. Toto světoznámé sportoviště působilo zcela nenápadným, tichým, až neudržovaným dojmem. Ale ten pocit, že jsem na samém vrcholu, byl k nezaplacení.
Dlouho jsme se nezdrželi, protože teplota vzduchu tady klesla z původních 22 stupňů na pouhých 13, a to propocenému tělu moc nesvědčí.
Celá cesta zpět do Bledu byla z kopce, ale rozhodně to neznamenalo, že by tato část úseku byla méně náročná. Ze začátku mi bylo chladno, ale s postupným klesáním se tělesný komfort zvyšoval. Také bylo třeba dbát zvýšené opatrnosti a držet se ve vlastním pruhu, protože některé zatáčky byly opravdu nepřehledné. I přes to všechno jsem si tento 20 kilometrový sjezd nesmírně užila. Na závěr jsme si objeli celé jezero dokola, abychom si jej prohlédli ze všech stran. Do cíle jsme dorazili s necelými 48 kilometry v nohách, a to s převýšením 962 metrů. Zamířili jsme si to zpět za dětmi, které ten den využily ke koupání v průzračném Bledském jezeře, kde jsme i my dopřáli unaveným nohám zasloužený relax.
Do Pogačara mám hoooooooodně daleko
Po prozkoumání trasy a výkonu v aplikaci Strava jsme ještě na apartmánu zjistili, že stejnou trasu absolvoval v červnu 2020 i Tadej Pogačar. Jen pár týdnů na to se tento slovinský cyklista stal vítězem Tour de France. Na spoustě jednotlivých segmentů drží i dnes prvenství – KOMy (king of the mountains). Jen pro představu, na 15 kilometrovém segmentu Gorje – Rudno polje s převýšením 719 metrů a průměrným stoupáním 4,8% jel rychlostí 29,4 km/h. Za půl hodiny neměl co dělat, a to se vsadím, že určitě nejel naplno. Kdežto já se na stejném segmentu trápila o celých 41 minut déle! Král cyklistiky se nezapře.
A jak vypadal plán celé naší dovolené? Možný tip pro vás
25.7. Všichni: příjezd, obhlídka okolí
26.7. Všichni: dopoledne pěší túra do Triglavského národního parku. Z Bledu nejprve autobusem cca 1 hodinu jízdy do Blejska Dobrava. Odtud pěšky po oblíbené turistické trase Vintgar Gorge. Trasa vede soutěskou řeky Radvany. Vstup za poplatek. U vstupu i východu z placené trasy je bistro s rychlým občerstvením. Zpět do Bledu pěšky po svých. Celkem 14 km. Odpoledne koupání v jezeře.
27. 7. Rodiče: Bled – Pokljuka – Bled na kole 48 km
Děti: koupání v jezeře. V odpoledních hodinách všichni u jezera.
28.7. Všichni: pěší horská túra v Julských Alpách, Pokljuka – Viševnik – Pokljuka. Na parkoviště v Pokljuce autem. Odtud po turistických značkách k vrcholu Viševnik 2050 m.n.m.. Celkem 9 kilometrů s převýšením 717 metrů. Fyzicky náročná horská túra, která jde zvládnout v teniskách. Není nutná speciální turistická obuv. Trasa je velice strmá, pod vrcholem více skalnatá s neuvěřitelnými výhledy.
29.7. Rodiče: cyklovyjížďka Bled – Mojstrana – Bled. Celkem 60 km, 776 metrů výškových.
Děti: objevování zajímavých zákoutí Bledu, návštěva hradu, koupání v jezeře.
30. 7. Všichni: dopolední procházka po kolonádě, nákup suvenýrů, společný oběd v restauraci, odpolední koupání v jezeře
31.7. Všichni: odjezd domů
Mé osobní tipy a doporučení
Pokud plánujete rodinnou dovolenou s dětmi, a na kole jezdí třeba jen jeden z vás, i tohle může být správná volba. Zatímco rodič cyklista bude na vyjížďce, druhý z rodičů může s dětmi vyrazit k jezeru nebo navštívit některé ze zajímavých míst přímo v Bledu či jeho těsné blízkosti.
Dostupnost z Česka je také příjemná. Z Brna do Bledu jen sedm hodin jízdy včetně zastávek. Po cestě přes Rakousko je výhodné využít ke zdravotním zastávkám motely Oldtimer, kde jsou toalety zdarma.
Bled vyzývá jak ke koupání v průzračné vodě (je zde i krásná pláž vhodná pro rodiny s dětmi), tak k výletům. Uprostřed jezera vyčnívá ikonický ostrov s kostelem, ke kterému se dopravíte výletní lodí nebo loďkou z půjčovny. Nad jezerem se tyčí středověký hrad volně přístupný veřejnosti.
Nabízí se také navštívit Triglavský národní park a vydat se po vyhlášených turistických trasách.
Při cyklistických toulkách můžete využít jak vyznačené stezky pro cyklisty, tak méně frekventované silničky.
Autor: Hana Moravcová