Andrea: od kukuřičných lupínků ke stejku. Tohle je moje cesta k low carb

Andrea jí nízkosacharidově a vůbec toho nelituje. Foto: Andrea Smrčková

Jak se stane, že někdo, kdo se v první třídě málem utopil na školní hodině plavání, zhroutil se v sedmé třídě z hodin tělocviku a skončil v péči psychologa, začne v dospělosti běhat, jezdit na kole a plavat? Vysvětlení pro to sama nemám, ale je to důležitá část příběhu. Mám mentalitu závodního koně. Když už se pro něco rozhodnu, dělám to s plnou vervou a problémy vítám jako zpestření na cestě za cílem. Jeden takový zdánlivě nepatrný problém s chronickou bolestí v kyčli mě navedl na cestu nízkosacharidového stravování a tím změnil zásadně celý život.

Přibližně po pěti letech závodění v silniční cyklistice v Severočeské amatérské lize jsem kolem roku 2011 vyměnila cyklistické tretry za, tehdy ještě hodně špatné, běžecké boty a vydala se na pražský půlmaraton. Výsledek byl tragický jako moje obuv, ale nechala jsem se strhnout bláznivou atmosférou závodu a tomuto sportu naprosto propadla. Tělocvikáři i můj psycholog by jistě jen vrtěli nevěřícně hlavou.

Moje strava byla mainstreamově ukázková, boty měly řádné polstrování, ale přesto (teď už vím, že proto) jsem se začala potýkat se spoustou zdravotních problémů a neskutečnou únavou. Byla jsem schopná usnout během desetiminutové cesty vlakem z práce a úspěšně v této činnosti pokračovat celé odpoledne. Úporná bolest kyčle mě dovedla ke kamarádovi Gregovi z Londýna, který měl kromě výuky angličtiny zařízené i malé studio, kde dělal shiatsu masáže a terapii. Nevyhnutelným tématem byla i výživa. Nepochybovala jsem, že můj jídelníček, který jsem si měla týden zapisovat, bude naprosto ukázkový a pochvala mě nemine. 

Svět se obrátil vzhůru nohama

Nebudu vás napínat, Greg jen pozdvihl obočí a zeptal se, jestli vím, kolik sacharidů denně sním. Odpověď se nabízela, ale tušila jsem, že dotaz měl mít ještě jiný význam. Ve stručnosti mi vysvětlil, kam se se svou denní dávkou 300 gramů sacharidů řítím. Mé představy o zdravých sacharidech z rýže a celozrnného chleba byly totálně rozdrceny. Informace z naší konverzace jsem tehdy byla schopna vstřebat až po nějaké době. Stejně tak si uvědomit opravdové důsledky svého jednání. Kromě shiatsu masáže jsem dostala i týdenní výzvu: žádné obiloviny, rýže, brambory, sladkosti, rostlinné oleje. Nic nezapisovat, jen to zkus. Doteď ses řídila něčím, co očividně nefungovalo, tudíž nemáš co ztratit.

Mé první pokusy o low carb stravu v roce 2014. Foto: Andrea Smrčková

Dobelhala jsem se domů. Podrobila jsem celou kuchyň důslednému lustrování dostupných, ale především hlavně vhodných potravin. Došla jsem k závěru, že po celý týden budu pravděpodobně hryzat asi máslo, vzhledem k tomu, že to je jediné vyhovující. Brala jsem do ruky jednu potravinu za druhou a propadla zoufalství. Internet v té době ještě nebyl tak plný informací a receptů ve stylu low carb, tudíž zbývalo jediné – improvizace! Při vzpomínce na to, jak jsem si každý talíř s jídlem fotila, se nejde ubránit úsměvu:)

Strouhaná mrkev, hlávkový salát, kus sýra, párek, sardinky. Druhý den cukrově-obilné odvykací kúry jsem během cesty vlakem už neusnula. Ani odpoledne jsem nepromarnila na gauči. Navíc se mi pořád chtělo smát, byla jsem zavalena nepřekonatelným pocitem štěstí a dobré nálady. Po týdnu jsem si sedla s Gregem a vychrlila na něj své aktuální dojmy a pocity. Jen se usmíval a skoro nevěřil, že jen tahle dietní změna způsobila tak obrovský příval energie a pozitivní nálady.  

Bolesti kyčle úplně odezněly během pár týdnů a od té doby se nikdy nevrátily. Tady se ovšem happy end tak úplně ještě nekoná. S menšími přestávkami jsem se low carb životního stylu držela několik dalších let. Zbavila jsem se migrén, problémů s pletí a nemluvě o těch, které nejsou na první pohled tak viditelné a člověk si je často ani neuvědomuje. V roce 2017 jsem na své stravě nehodlala nic měnit ani po přestěhování do Anglie. Bohužel, i na mně se všechny ty velké životní změny podepsaly a ručička na váze se během několika měsíců posunula o osm kilo nahoru.

Najít v roce 2019 informace o low carb životním stylu včetně receptů už bylo sice snazší, ale i přesto jsem uvízla v nepříjemném kruhu.  Pořád jsem věděla jak a proč jsem si tento styl stravování zvolila, ale neviděla jsem cestu z tohoto kolotoče ven, a sama jsem si nedokázala pomoci. Později jsem došla k závěru, že pokud člověk porozumí aspoň základní biochemii, a pochopí, že ve hře jsou hlavně hormony a ne kalorie, jen tak low carb neopustí a nesklouzne ke starým způsobům stravování i myšlení. Nikdy nebude nic fungovat do chvíle, než si to člověk sám v sobě srovná a nastaví tak, aby mu důvody jeho rozhodnutí dávaly smysl. Nedržte se něčeho jen proto, že ostatní tvrdí, že je to to pravé i pro vás. 

Klíč je ve vzdělání

Koncem roku 2019 nastal zlom. Přes kouče Mirka Kece a jeho FB skupinu jsem se dostala k Primal Health Coach Institute. V té době zde byl jen základní kurz shrnující principy metabolického zdraví pro udržitelné stravování, fitness, spánek a volný čas. Ano, to byla ta odpověď! Vše mi začalo dávat smysl a zapadat do sebe jako kousky puzzle. Konečně jsem dokázala ze všech získaných informací a osobních zkušeností poskládat plnohodnotnou kapitolu, plnohodnotný obrázek.

Dva roky kovidové doby se na dalším průběhu zásadně podepsaly. Po 30 letech jsem se odvážila vlézt do vody a naučit se plavat. Začala jsem se věnovat triatlonu a běhání ultramaratonů. Díky Primal Health Coach Institute jsem se dostala do komunity stejně smýšlejících lidí. Stala jsem se ambasadorkou britské charity Public Health Collaboration založené lékařem, který už se nemohl dívat na vzrůstající počet pacientů s metabolickými onemocněními. 

Můj talíř v roce 2024. Víc tuku a bílkovin, méně času v kuchyni. Foto: Andrea Smrčková

Sama jsem se od low carb stylu posunula ke ketovore a sezonnímu carnivore stylu, který mi přijde nejudržitelnější, finančně a časově nejvýhodnější. Ovoce a zeleninu si pěstuji i zavařuji sama. S nadšením jsem zjistila, že low carb styl se dostal i do světa profesionálního sportu, zejména právě triatlonu a ultramaratonu. Mou velkou inspirací jsou lidé jako lékař a triatlonista Dan Plews, ultramaratonec Zach Bitter a také profesor Tim Noakes. Ano, ten Tim Noakes, otec již překonaného carb loadingu, totálně přehodnotil svá dřívější tvrzení o sportovní výživě a tréninku, a je rovněž zastáncem low carb stylu jak pro běžnou populaci, tak pro sportovce. Jeho nadace The Noakes Foundation poskytuje stejně jako Dr Dan Plews vzdělávací kurzy a dělá fantastickou osvětovou činnost v oblast metabolického zdraví. 

Kde se vidím za pár let? 

Není cesty zpět! Kdo by zase chtěl nabrat kila navíc, mít špatnou pleť, věčně hlad a trávit život v kuchyni? Návykové jídlo jsem vyměnila za snad ještě návykovější sporty. Mám před sebou mnoho dosud nepřekonaných distancí a výzev, což platí zejména pro triatlonové tratě. O tom zas ale někdy příště.

Co je low carb čili nízkosacharidová strava

Low carb je zastřešující pojem pro stravovací styl obsahující méně sacharidů, než je mainstreamové dietní doporučení. Spadá pod něj i styl zvaný ketovore či carnivore. Nikde se nedočtete, kolik přesně gramů sacharidů za den se počítá jako nízkosacharidová strava. Obecné pravidlo je okolo 100 g a méně. Příznivci low carb se vyhýbají sacharidovým přílohám, nesladí a mlsají jen určité typy zákusků. Na talíři byste našli maso, vejce, mléčné výrobky, zeleninu a zejména bobulové ovoce. Ketovore zakládají svou stravu na mase, vejcích, mléčných výrobcích, dají si kávu, čaj a občas nějakou zeleninu. Carnivore lidé žijí z masa a dalších potravin výhradně živočišného původu. Řeknete si, proč by to někdo řešil a omezoval se? Nadbytek sacharidů má za dlouhodobý následek insulinovou resistenci, často i cukrovku a další nemoci vázané na hormony a metabolismus. 

Autorka: Andrea Smrčková

Podobné příspěvky

555 kilometrů z Chebu do Opavy na jeden zátah. Robotická cyklistka zvládla Krále 50. rovnoběžky

Jak vybrat hořčík? Nákup v lékárně nemusí být sázka na jistotu

Běžci, nebuďte za smraďochy a neandrtálce. 7 pravidel, jak běhat s respektem k ostatním