RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
BěháníBěžecké botySilniční botyVybavení

Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno

od Dan Orálek 6. 5. 2026
autor Dan Orálek

Kiprun Kipride Max slibují maximální pohodlí na dlouhých tratích. Český ultramaratonec Dan Orálek je vzal do běžného provozu, na silnici i do lehkého terénu, aby zjistil, jestli za marketingovými sliby stojí i opravdu dobrá běžecká bota. Boty jsou podle Decathlonu navrženy pro běžce, kteří hledají maximální pohodlí a podporu během dlouhých běhů i každodenních tréninků. A jak tedy nakonec dopadly?

Kiprun Kipride Max: design, materiály a první pohled

Než budu pokračovat v popisu subjektivních pocitů a dojmů, kterými mě boty vzápětí zahrnuly, tak něco z oficiálního resumé. Dle internetových informací je hlavním tahákem nová (další nová) pěna Softech+, která poskytuje o 34% lepší tlumení a 69% větší návratnost energie než model KS900.2. Což mě vede k myšlence, jak jsou tyto testy prováděny, že se ve finále dospěje k takovému přesnému číslu. Těším se, až se to jednou dozvím.

Další zmíněnou technologií je potom konstrukce límce 360° spojeného s 3D pleteným jazykem. Konstrukce Fitting Sniper chodidlo přesně obepíná. Svršek je vyroben ze síťoviny Engineered Mesh, která je prodyšná, měkká, poddajná a přitom pevná.

Nicméně chápu, že „marketingové“ oddělení má svoje úkoly, a kromě obrázku občas prodává i text. Z podstatných informací bych ještě zmínil drop 6 mm, který patří spíše k nižším. O něco více než 4 cm gumy pod patou (přesně 42 mm) a k tomu váhu 271 g ve velikosti 42. Tu nemohu potvrdit, protože používám velikost 46 a tam mi váha ukazuje přesně 311 g.

Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek
Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek
Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek
Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek
Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek
Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek
Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek
Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek
Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek
Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek
Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek

Jak sedí na noze? První kilometry v Kipride Max

První pohled na Kiprun Kipride Max vám dává informaci, která je obsažena už v názvu. Tyhle boty jednoduše vypadají jako prototyp maximalismu. Když si je obuji, tak se mi doma trochu smějí, že vypadám jako kocour v botách, kdy mi z velkých bot trčí nohy jako dráty z betonu.

Posměváčkům můžu říct jedno: „Stojí to za to.“ Bota je i pro mé hodně nestandardní nohy naprosto pohodlná. Prodyšná síťovina funguje přesně podle marketingového slibu, který je na stránkách. Přizpůsobí se i mému kopytu a zároveň udrží nohu přesně tam, kde má být.

Všitý jazyk těsně přiléhá k nártu, a přitom netlačí ani neodkrvuje nohu. Šňůrky drží perfektně a relativně tenká vložka se ani nehne. Jenom to obepínání kolem kotníku je pro mě asi půl centimetru výš, než potřebuji, a tak tam pociťuji lehký tlak, který určitě nepotřebuji, ale dá se tolerovat.

Tohle bude individuální, takže se to rozhodně nedá označit jako chyba. Jediné, co nemůžu potvrdit, jsou ekologické sliby o recyklovaném materiálu, které jsou mi z hlediska vlastností běžecké boty celkem fuk.

Barevná kombinace, kterou jsem dostal, tedy světle šedá a oranžová, se mi velmi líbí a myslím, že nikoho neurazí. Jenom drobnost: pokud s touto variantou proběhnete pár kaluží, bahnem nebo nějakým prachem, tak to rozhodně nespravíte jen kartáčem, ale jen důkladným vypráním. Ovšem běžecké boty se nekupují kvůli parádě, ale kvůli běhání.

Vysoký, nízký, nebo nulový drop? Jak vybrat běžecké boty, které vám neublíží

Tlumení Kiprun Kipride Max: 42 mm pod patou v praxi

Hlavní předností modelu Kipride Max je jeho výjimečné tlumení. Max je prostě MAX. Mezipodešev je vyrobena z té inovativní pěny Softech+, a tlumení je luxusní. Zároveň to určitě není žádný molitan, ale opravdu mám pocit velmi dobrého odrazu.

Hned druhý den jsem to vyzkoušel při tréninku tempa na anaerobním prahu a fungovalo to skvěle. K dobrému pocitu hlavně při svižnějším běhu také přispívá nízká váha boty, která se mi vždy při pohledu na tloušťku podrážky zdá těžko uvěřitelná.

Vždycky mám pocit, když držím tuto botu v ruce, že mi tam výrobce zapomněl nejmíň 100 g podrážky přibalit.

Výkon na silnici i v terénu: obstojí Kipride Max?

Boty Kiprun Max jsou především určeny pro trénink, a hlavně na silnici. Moje tréninky ovšem zahrnují i lehký terén na severu Brna a v okolí Adamova. Místní vědí, že je to běhání nahoru a dolů a rovinou i asfaltem se spíše šetří.

Nicméně podrážka drží jak na asfaltu, kostkách, i na mokrém povrchu a také na lesních cestách, pokud tam nebude vrstva bahna. Přes opravdu tlustou podrážku si drží velmi dobrou stabilitu a naopak na kamenitých cestách mi podrážka dobře filtruje často bolestivý došlap na ostré kamínky.

Odolnost po 250 km: co říká podrážka a svršek

Po 250 uběhnutých kilometrech můžu hlásit, že boty vypadají velmi odolně. Svršek i podrážka nevykazují žádné opotřebení a případná údržba spočívá v přeprání bot – nejlépe v ruce.

Běžecké boty Kiprun Kipride Max. Foto: Dan Orálek

Pro koho jsou Kiprun Kipride Max vhodné?

Kiprun Kipride Max doporučuji všem běžcům, kteří hledají maximální pohodlí a podporu pro dlouhé běhy a zároveň velmi solidní výkon pro tempový běh.

Kiprun Kipride Max: verdikt a cena

Kiprun Kipride Max mě příjemně překvapily svým tlumením, pohodlím a také dobrým odrazem. Jsou vhodné pro běžce všech úrovní a přijde mi, že poměr cena/výkon vychází velmi slušně. Při ceně 2 999 Kč je to jeden z nejlepších poměrů cena/výkon v kategorii. Pokud na ně narazíte ve slevě, tak už vůbec neváhejte.

To píšu proto, že v tomto segmentu je velmi solidní konkurence a někoho by mohla odradit značka, která patří pod Decathlon. Za mě se v tomto případě klidně na Kiprun spolehněte.

Kiprun Kipride Max
Určení: Tréninková bota, silnice.
Klíčové technologie: mezipodešev Softech+, Fitting Sniper pro přesné obepnutí nohy, síťovina a konstrukce límce 360°.
Drop: 6 mm.
Váha: 311 g (velikost 46), 271 g (velikost 42).
Došlap: neutrální.
Cena: 2 999 Kč

Pozitiva

  • Pohodlná objemová tréninková bota
  • Možnost použití pro tempové tréninky
  • Vysoká výdrž
  • Dobrá přilnavost
  • Dobrý poměr cena / výkon

Negativa

  • Mírně vyšší cena, která ale odpovídá kategorii boty
Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
  • Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
  • Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu
  • Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
6. 5. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
PohybZdraví

Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte

od Veronika Dvořáková 5. 5. 2026
autor Veronika Dvořáková

Lidé na páse přestávaji běhat. Čím dál víc chodí. Hodinu, sluchátka v uších, seriál před očima. Je chůze skutečně lepší než běh — nebo jen pohodlnější? A máme teda zahodit běžecké boty?

Co se z článku dozvíte

  • Jestli ta hodina chůze na páse má vůbec smysl — nebo je to jen pohodlná výmluva
  • Proč svižná chůze dělá s tělem skoro totéž co běh, a přitom vás nezabije
  • Kolik kalorií při chůzi vlastně spálíte oproti běhu
  • Co je Zone 2 a proč se tam dostanete snáz, než si myslíte
  • Kdy přestat běhat a prostě jít
  • Jak to celé skloubit, aby vám pohyb vydržel déle než dva týdny
Odběr newsletteru

Pokud dnes vejdete do běžného fitness centra, pravděpodobně uvidíte scénu, která by před deseti lety byla méně častá: řady běžeckých pásů a na nich lidé… kteří neběží. Jen jdou. Někdy svižně, jindy spíš tempem procházky po nákupním centru s kávou v ruce.

Typickým obrázkem posledních let jsou také mladé ženy, které na pásu vydrží i hodinu. Sluchátka v uších, mobil opřený o displej pásu, sledování videí a konstantní svižná chůze. Běh ani posilování se nekoná.

Na první pohled to může působit jako pohodlnější verze tréninku. Jenže realita je složitější a překvapivě často dává chůze větší smysl, než by si běžci chtěli připustit. Je to jen znovu vynalezené kolo, nebo tenhle fenomén brzy zmizí a nahradí ho jiný?

Chůze a evoluce: proč je pro tělo přirozenější než běh

Z pohledu evoluce je chůze naprosto klíčový pohyb. Lidé jsou přizpůsobeni dlouhým přesunům pěšky mnohem více než sprintům nebo krátkým výkonům.

Dává to smysl, když se zamyslíte, jak takový člověk před tisíci lety fungoval.

Antropologické výzkumy ukazují, že naši předci:

  • denně nachodili 10 až 20 kilometrů při sběru potravy (žádný Rohlík ani supermarkety)
  • při lovu využívali tzv. vytrvalostní lov, kdy kořist pronásledovali dlouhé hodiny, dokud ji neunavili (sprintem by ji totiž asi ani nedohnali)
  • kombinovali dlouhou chůzi s občasným během (možná znáte jako indiánský běh), nikoli neustálý běh (a už vůbec ne s očima na hodinkách, tepu a tempu)

Zajímavým konceptem je tzv. perzistentní lov (persistence hunting). Lovci v otevřené krajině sledovali zvíře tak dlouho, až se vyčerpalo přehřátím.

Lidské tělo je totiž unikátní v schopnosti regulovat teplotu pocením a vydržet dlouhodobou zátěž. Nejsme nejrychlejší savec planety. Ale jsme vytrvalí, umínění, dokážeme u jedné činnosti vydržet dlouho a přemýšlet nad ní.

To znamená jediné. Chůze je pro člověka přirozená. Běh je přirozený také, ale spíše jako doplněk, nikoli jediný pohyb, a původně v trochu jiné podobě než dnes.

Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost

Chůze vs. běh: kolik kalorií skutečně spálíte?

Jedním z nejčastějších argumentů pro chůzi je tvrzení, že chůze spálí víc kalorií než běh. To je ale jen částečně pravda a často špatně pochopená.

Platí několik základních principů:

  • běh spaluje více kalorií za minutu než chůze
  • chůze může spálit podobné množství kalorií, pokud trvá výrazně déle
  • nižší intenzita znamená menší únavu, takže vydržíte déle (zvláště u začátečníků)

Například (orientační hodnoty pro člověka s hmotností přibližně 70–80 kg):

  • 30 minut běhu může spálit přibližně 250–400 kcal
  • 60 minut svižné chůze může spálit 200–350 kcal

Čím vyšší tělesná hmotnost, tím vyšší výdej u obou aktivit — rozdíly mezi chůzí a během se ale nemění.

Rozdíl tedy není dramatický, zejména pokud chůze trvá déle. Pro mnoho lidí je to ale prakticky výhodnější, protože chůzi zvládnou bez velkého vyčerpání.

Navíc chůzí dojdete do práce relativně svěží a v pohodě, vyřídíte hovory, popovídáte si, zatímco po běhání musíte dát sprchu a pro netrénované jedince je hovor nebo konverzace utopie.

A chůze má jednu zásadní výhodu: je výrazně šetrnější k tělu. A právě proto dnes zažívá takový návrat.

Největší přínos má zejména pro:

  • začátečníky, kteří nemají kondici na běh
  • lidi s nadváhou nebo obezitou, kde běh zatěžuje klouby
  • starší populaci, která potřebuje bezpečný pohyb
  • rekonvalescenty po zranění, maminky po porodu
  • lidi s vysokým stresem, kteří potřebují spíše uklidnění než výkon

Svižná chůze — zhruba 5–6 km/h, tempo při kterém ještě pohodlně promluvíte, ale už cítíte zátěž — navíc přirozeně odpovídá tomu, čemu sportovní fyziologové říkají Zone 2. Jde o aerobní pásmo přibližně 60–70 % maximální tepové frekvence, kde tělo primárně spaluje tuky, rozvíjí mitochondrie a buduje aerobní základ. Pro většinu netrénovaných lidí je právě svižná chůze nejjednodušší cestou, jak do Zone 2 vůbec vstoupit — bez honby za tempem, bez nutnosti běžecké kondice.

Z biomechanického hlediska je rozdíl zásadní. Při běhu vznikají nárazy o síle až 2–3násobku tělesné hmotnosti, zatímco při chůzi jsou tyto síly výrazně nižší.

U 50kg člověka rozdíl není takový, ale co když hubnete ze 130 kg? To je důvod, proč chůze dokáže dlouhodobě udržet více lidí v pohybu než běh, mentálně i fyzicky.

Nordic walking: co to je a proč není jen pro seniory

Když se řekne nordic walking, mnoho lidí si představí skupinku důchodců v parku. Jenže to je velké podcenění.

Nordic walking:

  • zapojuje výrazně více svalů než běžná chůze, včetně horní části těla a středu těla
  • zvyšuje energetický výdej oproti běžné chůzi
  • odlehčuje kolenům a kyčlím
  • zlepšuje držení těla

Správná technika dokáže z obyčejné chůze vytvořit poměrně intenzivní trénink. Studie publikovaná v European Journal of Applied Physiology (Schiffer et al., 2006) ukázala zvýšení energetického výdeje o 10–20 % oproti klasické chůzi při srovnatelném tempu.

Máte totiž v ruce hole, takže zapojíte i horní polovinu těla včetně coru, jste svižnější, zdoláte i nějaké kopečky. To z něj dělá velmi efektivní variantu pro lidi, kteří nechtějí nebo nemohou běhat.

Sportovní rychlochůze: výkon, který vás překvapí

Chůze pozpátku: Bláznivý trend, nebo recept na lepší výkon a zdraví?

Vedle rekreační chůze existuje i její vrcholová forma – sportovní rychlochůze. Na první pohled může působit komicky.

A má svá pravidla: nesmíte se odrážet od země jako při běhu, ale vždy jedna noha musí být na zemi (navíc oporová noha musí být napnutá), vypadá to navíc zvláštně, protože to s sebou nese větší houpání v bocích.

Ale při bližším pohledu jde o extrémně náročný sport.

Elitní chodci dosahují:

  • tempa kolem 4:00–4:10 min/km (tedy to, co spousta běžců nedosáhne ani v závodě, někdy ani v intervalech)
  • rychlosti přes 14 km/h
  • závodů na vzdálenosti 20 km i 35 km

Rychlochůze tak ukazuje jednu důležitou věc: chůze může být velmi intenzivní a fyzicky náročná, pokud se dělá správně.

Proč lidé milují chůzi: psychologie a dlouhodobá motivace

Vedle fyzických benefitů hraje roli i psychika. Chůze totiž:

  • nevyvolává tak silný pocit námahy
  • umožňuje multitasking (poslech podcastů, sledování videí)
  • snižuje stres
  • je dostupná kdykoli a kdekoli

A právě to vysvětluje fenomén chodících pásů. Hodina chůze při sledování seriálu je pro mnoho lidí psychicky přijatelnější než 20 minut intenzivního běhu.

Z hlediska dlouhodobé adherence – tedy schopnosti u pohybu vydržet – je to velmi důležitý faktor.

Jediné, co mně osobně na chůzi na páse se sledováním seriálů vadí, je odpojení od vlastního těla. Ano, je lepší koukat na seriál na páse než sedět na gauči. Ale není lepší koukat na seriál na páse, než se jít projít ven.

Pokud tedy máte možnost chodit po venku, dejte příležitost probuzení svého pravěkého já, které pozoruje přírodu, uvolňuje oči i mysl a vnímá, co jeho tělo dělá.

Výhody běhu, které chůze nikdy nenahradí

Přes všechny výhody chůze má běh několik zásadních benefitů, které chůze plně nenahradí.

Běh:

  • zvyšuje kardiovaskulární kapacitu výrazněji
  • zlepšuje VO₂max (maximální spotřebu kyslíku)
  • podporuje pevnost kostí
  • je časově efektivnější

Pro lidi s omezeným časem je běh stále jedním z nejúčinnějších způsobů, jak zlepšit kondici.

Navíc má běh i psychologickou dimenzi – pocit výkonu, překonávání sebe sama a radost z pohybu, kterou chůze ne vždy dokáže nahradit.

Běh nebo chůze: co vybrat a kdy?

Odpověď není černobílá a možná právě to je nejdůležitější sdělení. Jako vždy je to o kontextu, pestrosti a obecném přístupu k pohybu a tělu.

Z pohledu praxe dává největší smysl kombinace obojího. Já sama jsem začala čistě běžecké tréninky postupně prokládat chůzí. Ne na páse, ale v přírodě.

Po horách už jen neběhám, ale dlouhé běhy někdy nahrazuji dlouhou chůzí, abych změnila svůj pohybový stereotyp, odpočinula si (i od mentální zátěže, že musím trénovat).

Moje osobní doporučení, jak rozseknout toto dilema, by znělo zhruba takto:

  • Pokud začínáte nebo máte nadváhu, rozhodně vždy začněte chůzí
  • Pokud chcete zlepšit kondici, postupně přidávejte běh
  • Pokud chcete dlouhodobě vydržet a mít pestrý sportovní život, kombinujte chůzi a běh
  • Pokud máte stres nebo málo energie, někdy je lepší jít než běžet, ale hlavně se hýbat
  • Pokud ze sebe potřebujete vše dostat ven, svižný běh někdy pomůže víc než terapie nebo alkohol

A pokud patříte mezi ty, kdo hodinu chodí na pásu a sledují videa? Upřímně – pokud to děláte pravidelně, má to větší hodnotu než mnoho ambiciózních plánů, které skončí po dvou týdnech.

Jen se nezapomeňte někdy jít podívat na přírodu, okolí i poslechnout si sebe sama.

Ideální scénář? Choďte hodně. A když můžete, občas běhejte, jezděte na kole, hrajte fotbal, prostě poškádlete svůj kardiovaskulární systém (a je jedno jak).

Právě tahle kombinace je pravděpodobně nejbližší tomu, jak se lidské tělo pohybovalo po většinu své historie.

Pět minut denně vás dělí od rakve: Nová studie boří mýty o fitness

Zdroje:
Lieberman, Daniel E. – The Story of the Human Body: Evolution, Health, and Disease
Bramble, Dennis M.; Lieberman, Daniel E. – Endurance running and the evolution of Homo (Nature, 2004)
World Health Organization (WHO) – WHO Guidelines on Physical Activity and Sedentary Behaviour (2020)
Schiffer, T. et al. – Physiological responses to nordic walking, walking, and jogging (European Journal of Applied Physiology, 2006)

  • Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
  • Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
  • Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu
  • Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
5. 5. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Zdraví

Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?

od Karel Holub 29. 4. 2026
autor Karel Holub

Wellness internet si vždycky najde nového padoucha. Chvíli to byly sacharidy. Pak inzulin. Pak zánět. Pak „toxiny“. A teď je na řadě kortizol. Za přibíráním je prý vysoký kortizol. Za nafouklým obličejem je vysoký kortizol. Za únavou je vysoký kortizol. Za tím, že se necítíš ve své kůži, je vysoký kortizol.

Co se v článku dozvíte

  • proč kortizol není jed ani hormon, který je potřeba „detoxikovat“
  • jak wellness marketing zneužívá reálný problém chronického stresu
  • proč jedno měření kortizolu často neříká skoro nic
  • jaký je rozdíl mezi běžným stresem a skutečnými poruchami kortizolu
  • proč rozumné návyky fungují, ale ne proto, že „resetují kortizol“
  • co víme o doplňcích stravy, jako je ashwagandh
  • co má skutečně smysl řešit, když jste dlouhodobě unavení a přetížení

Kortizol detox, cortisol cocktail a další trendy bez důkazů

A protože dnešní lifestyle marketing nenechá žádný rádoby vědecky podložený pojem na pokoji, okamžitě se k tomu přilepila i nabídka řešení. Dejte si pořádný cortisol cocktail, detox drinky, dietu pro redukci kortizolu, speciální suplementy na „kortizolovou rovnováhu“, ranní rutiny a večerní protokoly, které zaručeně „resetují stresový hormon“. Baylor Scott & White přitom u populárního „cortisol cocktailu“ upozorňují, že nejde o vědecky pevně podložený způsob, jak cíleně „srovnat kortizol“. Podobně slabou klinickou oporu mají i širší wellness koncepty typu „kortizol detox“, „kortizolová očista“ nebo „kortizolová dieta“.

Je to téměř perfektní příběh. Má jednoduchého viníka. Má jednoduché řešení. A hlavně zní dost odborně na to, aby působil chytře, ale dost vágně na to, aby se do něj vešel skoro každý.

A to je právě ten problém.

Co je kortizol doopravdy a proč ho tělo potřebuje

Kortizol není jed. Není to odpadní látka, kterou by si tělo vyrábělo omylem. Je to normální hormon, bez kterého bychom nemohli fungovat. Cleveland Clinic shrnuje jeho roli docela střízlivě, když říká, že kortizol pomáhá regulovat stresovou odpověď, metabolismus, hladinu glukózy, krevní tlak i zánětlivé procesy. Kortizol je pro život nezbytný, což je dobře vidět na příkladu, kdy si tělo není schopné tento hormon produkovat v dostatečném množství (Addisonova choroba).

Chronický stres vs. kortizol: kde je skutečný problém

Chronický stres samozřejmě není neškodný. Právě naopak. Dlouhodobá aktivace stresové odpovědi a dlouhodobé působení stresových hormonů zvyšují riziko celé řady problémů, a to od úzkosti, poruch spánku a potíží s koncentrací až po vyšší krevní tlak, přibírání a kardiovaskulární potíže. Jenže to je přesně ten rozdíl, který se v online světě obvykle vytrácí. Problém je chronický stres a dysregulovaný život, ne samotná existence kortizolu.

Proč wellness marketing miluje hormony

Na celé kortizolové mánii je fascinující, jak rychle se z legitimního fyziologického pojmu stal komerční symbol všeho, co je na moderním životě nepříjemné.

Jsi unavený? Kortizol.

Nespíš? Kortizol.

Přibral jsi? Kortizol.

Jsi oteklý? Kortizol.

Jsi přetížený, přestimulovaný, sedíš celý den, večer koukáš do displeje a spíš šest hodin? Samozřejmě také kortizol.

Je to nesmírně lákavé, protože to dává chaosu jedno elegantní jméno. Místo nepříjemně složité věty „žiješ ve stavu dlouhodobého přetížení, blbě spíš, máš málo pohybu, hodně (často prázdné) stimulace, hodně práce a možná i dost úzkosti“ dostaneš zkratku: „máš vysoký kortizol“.

A odtud už vede přímá cesta k prodeji. Ne proto, že by ten příběh byl úplná lež. Ale proto, že je to ideální směs polopravdy a zkratky. Chronický stres skutečně zdraví škodí. Kortizol skutečně souvisí se stresovou odpovědí. Jenže z toho se pak udělá čistě marketingová konstrukce. Tvůj stresový hormon je rozbitý a my ti ho opravíme práškem, drinkem nebo dietou.

Tohle je mimochodem jeden z nejstarších triků současného wellness průmyslu. Vezme reálný problém, přebalí ho do hormonální rétoriky a pak nabídne symbolické řešení, které se tváří biochemicky přesněji, než ve skutečnosti je. Zaměří se čistě na zjednodušený symptom místo hledání (mnohem složitější) příčiny.

Hořčík, železo, kofein: které doplňky spolu nejdou dohromady?

Kortizol není jednoduchý „stresometr“

Tady se hodí připomenout něco, co se do instagramových Reels obvykle nevejde. Kortizol se nechová jako jednoduchý ukazatel toho, jak moc jste „rozbití“.

Hladina kortizolu přirozeně kolísá během dne a k vyhodnocení bývá často potřeba více testů, protože hodnoty se mění podle denní doby a dalších parametrů. Navíc měření bude odlišné u mužů a žen i vlivem cyklu. Kortizol se dá měřit v krvi, moči i slinách, ale bez kontextu času a situace má jedna izolovaná hodnota velmi omezenou výpovědní hodnotu.

Měření kortizolu může být pomůcka, ale velmi snadno se z něj stane past.

Studie Dahlgrena a kol. sledovala 14 zdravých kancelářských pracovníků po dobu čtyř týdnů, přičemž opakovaně odebírali sliny ihned po probuzení, 15 minut po probuzení a večer. Výsledkem byla výrazná variabilita nejen mezi lidmi, ale i u téhož člověka mezi různými dny. Autoři zároveň našli jen omezené a nekonzistentní vztahy mezi kortizolem a subjektivně hlášeným stresem, únavou, spánkem nebo zdravím.

Takže i když máš desítky měření, kortizol se nechová jako jednoduché okénko do duše ani jako spolehlivý překladač věty „jsem unavený“ na „mám hormonální problém“.

A to je bohužel přesně část, kterou marketing rozhodně nepotřebuje zdůrazňovat. Celé by se to tím komplikovalo a elegantní a snadné řešení pro všechny by najednou přestalo být elegantní, protože by rozhodně nebylo snadné a už vůbec ne pro všechny.

Jedno měření kortizolu často neříká skoro nic

Spousta lidí dnes slyší něco jako: „Máš vysoký kortizol, proto potřebuješ XYZ.“ Jenže pokud to vychází z jednoho laboratorního měření nebo odběru slin, je na místě spíš zbystřit než nadšeně objednávat balíček doplňků.

Kortizol není statická veličina. Reaguje na dobu odběru, probuzení, pohyb, spánek, akutní stres, nemoc i na to, co člověk dělal těsně předtím. K diagnostice některých stavů bývá potřeba více měření a více typů testů. Když člověk po probuzení dlouho zůstává v posteli nebo „si zdřímne“, může se změnit i odpověď kortizolu na probuzení. Tedy nejen kdy měříš, ale i jak se před měřením chováš, může výsledek dost zkreslit.

Kortizol může v čase něco naznačit, zvlášť pokud je sledovaný konzistentně a v kontextu. Ale není to magická proměnná, která sama odhalí příčinu únavy, přibírání nebo špatného spánku. Nehledě na to, že drtivá většina lidí neprojde ani tímto základním měřením a rovnou se „samodiagnostikuje“ podle velmi povrchní sady symptomů.

Kortizol a Cushingův syndrom: proč to není totéž

Další část dnešního kortizolového marketingu je ještě zrádnější.

Na internetu se často volně míchají běžné důsledky stresu s klinickým hyperkortizolismem. Nafouklý obličej, přibírání do břicha, únava, „bizoní hrb“, chuť na sladké, všechno se hází do jednoho pytle s nápisem „vysoký kortizol“.

Jenže v medicíně má skutečně nadměrný kortizol své jasnější klinické rámce. Endocrine Society i Cleveland Clinic popisují Cushingův syndrom jako stav s přebytkem kortizolu, který může způsobovat rychlé a nevysvětlené přibírání, kulatější obličej, ukládání tuku v oblasti krku a trupu, kožní změny, hypertenzi nebo poruchy glukózy. To ale není totéž, co s kortizolem prožívá běžný člověk, který špatně spí, je přetížený a má pár kilo navíc.

To je důležité říct nahlas. Ano, existují skutečné poruchy kortizolu. Ano, mají své (velmi nepříjemné) příznaky. Ale právě proto není rozumné přebírat jejich slovník do wellness marketingu a používat ho na každého, kdo je unavený a oteklý po špatném týdnu.

Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony

Jak snížit stres bez „detoxu kortizolu“

Mnoho doporučení, která se dnes balí do kortizolového marketingu, je samo o sobě rozumných.

Lepší spánek.

Pravidelný pohyb.

Méně alkoholu.

Více denního světla.

Mindfulness, dechová cvičení, relaxace.

Stabilnější režim.

Méně modře blikajících obrazovek večer.

Mayo Clinic doporučuje pro zvládání stresu přesně tyhle typy návyků. A Baylor Scott & White u „přirozeného snižování kortizolu“ zmiňuje podobně pohyb, spánek, zvládání stresu a zároveň upozorňuje, že příliš intenzivní trénink může kortizol naopak zvyšovat.

To ale neznamená, že tyto návyky fungují proto, že „detoxikují kortizol“. Znamená to spíš něco mnohem méně sexy, zato mnohem pravdivějšího. Tato doporučení fungují, protože pomáhají regulovat stresovou zátěž, nervový systém, spánek a celkovou odolnost organismu, ne jeden víceméně náhodně vybraný hormon.

Wellness kultura tady opět předvádí svůj oblíbený trik. Vezme v zásadě správnou, téměř banální radu a přebalí ji do pseudovědecké hormonální řeči, aby působila exkluzivněji. Ne „spěte lépe, protože chronický nedostatek spánku zhoršuje stres a zdraví“, ale „resetujte kortizol“. Ne „hýbejte se, protože pohyb pomáhá psychice i metabolismu“, ale „snižte si stresový hormon“. Ne „omez večerní přestimulování“, ale „vyčisti adrenály“.

Tím se nezlepší pravdivost rady. Jen její prodejnost.

Doplňky stravy na kortizol: co říká věda

Ani opačný extrém by nebyl vědecky přesný, tedy tvrdit, že všechno kolem stresu a suplementů je automaticky nesmysl, by bylo zavádějící.

Některé látky skutečně mají určitá podkladová data pro redukci stresu, zvládání úzkosti nebo zlepšení spánku. Nejčastěji se v těchto debatách objevuje ashwagandha. NIH Office of Dietary Supplements uvádí, že výzkum naznačuje možný efekt extraktů z ashwagandhy na stres, úzkost a kortizol, ale současně dodává, že silnější doporučení naráží na potřebu lepších dat. Meta-analýza z roku 2024 našla zlepšení vnímaného stresu a úzkosti a novější systematické přehledy z roku 2025 potvrzují signál i pro kortizol, ale stále jde o relativně malé soubory dat, různé extrakty, různé dávky a ne úplně homogenní kvalitu studií.

Některé suplementy mohou něco dělat. Ale to z nich ještě nedělá univerzální řešení, hormonální reset ani důkaz, že problém většiny lidí je „toxický kortizol“.

A přesně na tomhle rozdílu stojí velká část dnešního wellness byznysu. Rozdíl mezi větou „v některých studiích může mírně pomáhat“ a větou „spraví ti rozbitý stresový hormon, vrátí spánek, energii a zploští břicho“ je obrovský. Marketing ten rozdíl systematicky stírá a zamlžuje.

Nízký kortizol není cíl: důležitá je regulace

Na tomhle tématu je podle mě nejvíc fascinující to, jak snadno se z dobrého biologického principu stane špatný slogan.

Ano, tělo pod chronickým stresem nefunguje optimálně.

Ano, stresová odpověď může vést k dlouhodobému přetížení.

Ano, spánek, pohyb, psychická zátěž i výživa s tím souvisí.

Ale z toho pořád neplyne, že cílem je „co nejnižší kortizol“.

Krátkodobě je kortizol součástí normální adaptace. Cleveland Clinic i Mayo Clinic popisují jeho roli jako součást fyziologické odpovědi, nikoli jako automatický problém. Problém je spíš tehdy, když je stresová aktivace dlouhodobě nepřiměřená, než když hormon samotný prostě existuje a dělá svou práci.

Tělo nepotřebuje „detox kortizolu“. Tělo potřebuje rozumně fungující regulaci.

Jak řešit stres a zdraví doopravdy

Má smysl brát vážně chronický stres.

Má smysl brát vážně spánek.

Má smysl řešit, co s tebou dělá práce, vztahy, informační přetlak, kofein, alkohol, sedavost a permanentní stimulace.

Má smysl dívat se na trendy v čase, ne na jednu magickou hodnotu.

Má smysl používat kortizol maximálně jako doplňkovou informaci, ne jako jediný kompas pro režim, trénink nebo suplementaci.

A pokud má někdo podezření na skutečný hormonální problém, pak cesta nevede přes TikTok ani přes detox drink. Vede přes klinické vyšetření a klasickou medicínu. Skutečné poruchy kortizolu existují. Jen nejsou totéž co internetový archetyp unaveného člověka s kruhy pod očima a chutí na sladké.

Kortizol jako démon moderního světa

Na celé kortizolové vlně je možná nejvýmluvnější to, jak přesně odpovídá duchu dneška.

Žijeme ve světě, který produkuje hodně stresu, málo klidu a spoustu unavených lidí. A místo aby se ten problém popsal jako složitá směs práce, režimu, psychiky, spánku, pohybu a prostředí, udělá se z něj jeden elegantní hormonální viník. Pak už jen stačí přidat drink, protokol nebo kapsli a celé se to dá prodávat jako řešení.

Jenže kortizol není nepřítel, kterého je třeba vyčistit. A měření kortizolu není kouzelná křišťálová koule. Je to jen jedna proměnná v mnohem složitějším systému. Někdy užitečná. Někdy zavádějící. A skoro nikdy ne tak jednoduchá, jak tvrdí marketing.

Možná tedy nepotřebujeme další „cortisol cocktail“.

Možná potřebujeme méně špatného wellness marketingu a víc ochoty přiznat si, že moderní stres se nedá rozpustit v prášku a slané vodě s luxusním balením, vědeckým názvem a cenovkou, ze které vám vyletí celá řada hormonů až do nebes.

Otázky a odpovědi

Je kortizol škodlivý?
Ne. Kortizol je normální hormon, který tělo potřebuje pro stresovou odpověď, metabolismus, krevní tlak, hladinu glukózy i zánětlivé procesy. Problém není samotný kortizol, ale dlouhodobě přetížený a špatně regulovaný organismus.

Může vysoký kortizol způsobovat přibírání?
Dlouhodobý stres a narušená stresová odpověď mohou souviset s přibíráním, horším spánkem, větším hladem i horším životním režimem. Neznamená to ale, že každé kilo navíc automaticky způsobuje „vysoký kortizol“.

Má smysl měřit kortizol?
Může mít smysl v medicínském kontextu, ale jedno izolované měření často nestačí. Kortizol během dne přirozeně kolísá a ovlivňuje ho čas odběru, spánek, stres, pohyb, nemoc i chování před měřením.

Co je cortisol cocktail?
Jde o populární wellness nápoj, který se na sociálních sítích prezentuje jako způsob, jak „srovnat“ kortizol. Podle dostupných odborných zdrojů ale nejde o vědecky pevně podložený způsob cílené regulace kortizolu.

Funguje kortizolový detox?
Tělo nepotřebuje kortizol detoxikovat. Kortizol není toxin. Smysl má spíš řešit dlouhodobý stres, spánek, pohyb, alkohol, kofein, pracovní zátěž a celkový režim.

Pomáhají doplňky na kortizol?
Některé látky, například ashwagandha, mají určitá data pro možný vliv na stres, úzkost nebo kortizol. To z nich ale nedělá univerzální řešení ani hormonální reset. U doplňků je potřeba opatrnost a kontext.

Jak poznat, že nejde jen o běžný stres?
Pokud se objevují výrazné, rychlé a nevysvětlené změny váhy, krevního tlaku, glukózy, vzhledu těla, slabost nebo jiné závažné příznaky, je namístě lékařské vyšetření. TikTok v tomto směru překvapivě stále není endokrinologie.

Co tedy opravdu pomáhá se stresem?
Základní věci: kvalitnější spánek, pravidelný pohyb, denní světlo, méně alkoholu, méně večerní stimulace, lepší režim, relaxace a práce s dlouhodobou zátěží. Není to sexy. Což je obvykle známka, že to možná dává smysl.

Detox je marketing. Tělo žádnou očistu nepotřebuje
  • Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
  • Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
  • Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu
  • Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
29. 4. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Jak vybrat trekové a trailové hole?
Běžecké vybaveníTuristické vybaveníTuristikaVybavení

Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu

od Adéla Svobodová 27. 4. 2026
autor Adéla Svobodová

„Hole? Nebudu vypadat jako německý senior v Alpách?“ Vůbec ne. Časy se mění a trekové i běžecké hole už povýšily na uznávaný nástroj pro zdravý a efektivní pohyb. Správně zvolený pár vám totiž uleví od bolesti kolen, pomůže zapojit svaly celého těla a dodá stabilitu tam, kde už nohy nestačí. Přečtěte si, jak se v nich vyznat.

Odběr newsletteru

Pro koho jsou hole povinnou výbavou?

Hole jsou vhodné takřka pro každého. Některým lidem ale mohou zážitek z pohybu doslova od základů proměnit. Patří k nim:

  • Ultratrailoví běžci: V prudkých stoupáních hole přesouvají až 25 % zátěže z nohou na paže. Nohy se v kopci neunaví tak rychle a zmírní se i jejich dlouhodobé přetěžování. Při sebězích pak hole fungují jako stabilizátory.
  • Lidé s nadváhou: Při vyšší hmotnosti je každý krok z kopce extrémně znát – zvýšenou zátěž pocítí hlavně klouby dolních končetin. Hole tlumí nárazy, a tím šetří vaše chrupavky. Zapojením horní části těla navíc při pohybu spálíte více kalorií.
  • Senioři a lidé v rekonvalescenci: Hole jsou v tomto případě symbolem jistoty. Pomáhají držet rovnováhu na nerovném povrchu a dodávají odvahu k delším procházkám.
  • Turisté s těžkým batohem: Pokud nesete batoh s „plnou polní“, hole vám pomohou pracovat s posunutým těžištěm.
Dětem většinou hole spíše překážejí. Pokud se však zhlédnou ve vašem vzoru a budou chtít své vlastní, mrkněte třeba na dětské turistické hole QUECHUA MH 500. Foto: Decathlon
Dětem většinou hole spíše překážejí. Pokud se však zhlédnou ve vašem vzoru a budou chtít své vlastní, mrkněte třeba na dětské turistické hole QUECHUA MH 500. Foto: Decathlon

Turistické vs. běžecké hole: V čem je rozdíl?

Nejsou hole jako hole. Pokud sáhnete po špatném typu, paradoxně vám mohou pohyb zkomplikovat. V podstatě je to podobné jako s botami – pár, který je ideální na chůzi, se často nehodí na běh, a opačně. Takže pokud jste milovníky turistiky i trailového běhu, vyplatí se kromě plnění botníku rozšířit i domácí portfolio holí.

Turistické hole (Trekové)

Posláním trekových holí je odolnost. Musí udržet hmotnost člověka včetně plně naloženého batohu – a to i v náročném terénu. 

Bývají proto vyrobeny z hliníku, který je houževnatý a při velkém tlaku se spíše ohne, než aby praskl. Rukojeť je robustnější, většinou z pěny nebo korku pro pohodlný úchop po celý den. Plastovým (gumovým) rukojetím se raději vyhněte – potí se na nich ruce a někdy dokonce dělají puchýře.

  • TIP z Decathlonu: Řada FORCLAZ nabízí modely od úplných základů. Nejprodávanější hole MT100 pořídíte už za necelé tři stovky.
Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?

Pozor! Hole na nordic walking do terénu nepatří

Máte doma hole na nordic walking? Tak ty si na túru rozhodně neberte!

Hole na nordic walking jsou stvořené na asfalt. Bývají jednodílné pro lepší přenos energie a tlumení vibrací. Také jsou zakončené gumovou, šikmo seříznutou „botičkou“, která se odráží od tvrdého povrchu, a na štíhlé hladké rukojeti mají místo poutka speciální rukavičku. 

V terénu ale potřebujete úplně jinou konstelaci vlastností – ergonomickou rukojeť s masivní hlavou, do které se můžete opřít, a ostrý hrot s talířky pro stabilitu na měkčím povrchu. To vše ve skládací verzi, kterou snadno nacpete do batohu.

Nordic walkingové hole vám tedy v přírodě udělají podobnou službu jako silniční kolo, a tak si jejich silných stránek užívejte hlavně v (pří)městském prostředí.

Běžecké hole
Hole na běh nebo náročné traily se většinou skládají do „zetka“. Foto: Decathlon

Běžecké hole (Trailové)

U trailových holí hraje prim nízká hmotnost a rychlá manipulace. Běžec totiž potřebuje hole, o kterých v ruce ani v batohu vlastně vůbec neví.

Hole na běh se proto často vyrábí z karbonu. Je extrémně lehký a tuhý, což zajišťuje perfektní odraz. Většinou se skládají na tři části (Z-format), aby se daly během vteřiny připnout na běžeckou vestu a nikde nepřekážely.

  • TIP z Decathlonu: Trailové karbonové hole KIPRUN se ve složeném stavu smrsknou na pouhých 37 cm.

Podle čeho se rozhodovat?

Materiál: Hliník vs. karbon

Hliník je sázka na jistotu pro běžnou turistiku – je levnější a téměř nezničitelný. Karbon je skvělou volbou pro ty, kteří počítají každý gram a hledají tuhost pro dynamický odraz.

  • TIP z Decathlonu: Trekové hole SIMOND Sprint chytře kombinují oba materiály. Hlavní část je vyrobena z lehkého karbonu. Každá hůl tak váží jen 185 g. Spodní část z hliníku pak zajišťuje odolnost proti nárazu v technickém terénu.
Trekové hole SIMOND Sprint jsou vyrobeny z karbonu a hliníku. Foto: Decathlon
Trekové hole SIMOND Sprint jsou vyrobeny z karbonu a hliníku. Foto: Decathlon

Systém skládání

  • Teleskopické hole: Klasika u turistických holí. Můžete si přesně nastavit délku podle toho, zda jdete do kopce (kratší) nebo z kopce (delší).
  • Skládací hole (Z-pole): Spojené vnitřním lankem. Jsou lehčí a po složení velmi krátké. Ideální pro běžce, náročné turisty se zálibou ve vícedenních přechodech, nebo cestovatele.

Servisní TIP pro delší životnost: Po túře nebo běhu v dešti hole rozložte a nechejte vyschnout, aby vám nezoxidovaly.

Rukojeť a poutko

Poutko by mělo být polstrované a prodyšné. U trailových holí se často setkáte s „rukavičkovým“ systémem, který umožňuje efektivnější přenos síly při odrazu.

Délka holí

Pro výběr a nastavení délky holí platí jednoduchá poučka: Když držíte hůl kolmo k zemi, váš loket by měl svírat pravý úhel. Pokud váháte, nebo máte zálibu v matematice, vynásobte svou výšku koeficientem 0,68. (Tzn. já, při svých 174 cm, bych měla mít hole dlouhé přibližně 118 cm.)

Důležitý je také systém aretace neboli zámků. Otočný mechanismus je méně praktický, protože se rád protáčí a v zimě zamrzá. Lepší volbou je klip (Speed Lock), který v případě potřeby obsloužíte i v rukavicích.

Turistická sezóna je opět tady! Jak vybrat batoh na výlet i horskou túru?

Hole jako investice do vlastních kolen

Pokud s holemi začínáte, mějte se sebou trpělivost. Sžít se s novými, prodlouženými končetinami chvíli trvá, ale po pár společných kilometrech vám to konečně začne klapat. :-) 

(Mimochodem, pokud máte z klapání hůlek tik v oku, hledejte hole s přívlastkem AntiShock, které jsou opatřené inovativním hrotem z měkčích materiálů.)

Zároveň pamatujte, že se rozhodně není za co stydět. Hole nejsou projevem slabosti, ale naopak známkou chytrého a zodpovědného přístupu k vlastnímu tělu. Pomohou vám dojít dál, vyběhnout výš, a hlavně sportovat bez bolesti – třeba i za deset nebo dvacet let.

Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony

Přečtěte si také:

  • Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
  • Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
  • Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu
  • Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
27. 4. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkTrénink

Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony

od Veronika Dvořáková 23. 4. 2026
autor Veronika Dvořáková

Mnoho běžců bere čtyřicítku jako moment, kdy už to půjde jen z kopce. Jenže realita bývá jiná. U vytrvalosti může být právě tohle věk, kdy se spojí zkušenost, stabilita a odolnost do mimořádně silné kombinace. Rozhodující ale je, jak se změní trénink, regenerace i přístup k vlastnímu tělu.

Odběr newsletteru

Zažili jste to někdy? Běžíte závod, mladí a nadějní, na vrcholu svých sil, a najednou vás předbíhá čilý šedesátník, který ještě stíhá všechny pozdravit a motivovat. Na stupních vítězů pak stojí pětačtyřicetiletý švihák, který si na chleba namazal o dekádu či dvě mladší borce.

Čtyřicítka bývá v hlavách mnoha běžců symbolickým mezníkem. Někteří se bojí poklesu výkonu, jiní si myslí, že nejlepší roky už mají za sebou. Jenže realita vytrvalostních sportů ukazuje něco jiného. Právě po čtyřicítce se může spojit zkušenost, psychická odolnost a stabilní vytrvalost do mimořádně silné kombinace.

Nejde o to, že by se po čtyřicítce nic neměnilo. Mění se. Jen ne tak, jak si většina lidí představuje.

Co se děje s tělem po čtyřicítce

Z fyziologického hlediska se po čtyřicátém roce opravdu začínají objevovat změny, které nelze ignorovat. Nejde ale o náhlý pád výkonu. Spíše o postupný proces, který lze výrazně ovlivnit způsobem života a kvalitou tréninku.

Postupně dochází ke snižování maximální spotřeby kyslíku (VO₂max), ubývá svalová hmota a šlachy ztrácejí část své elasticity. Regenerace může trvat o něco déle než ve dvaceti a tělo citlivěji reaguje na přetížení nebo nedostatek spánku.

Typicky se to projeví v praxi velmi jednoduše. Zatímco ve dvaceti jste zvládli náročný trénink a druhý den šli běhat znovu bez větších obtíží, po čtyřicítce se únava kumuluje výrazněji. Regenerace trvá déle a stejné zatížení může vést k přetížení, pokud mu nepřizpůsobíte odpočinek.

To odpovídá i poznatkům sportovní fyziologie: s věkem se zpomaluje obnova svalových vláken, klesá VO₂max a roste citlivost na nedostatek spánku i dlouhodobou zátěž.

To ale neznamená konec výkonnosti. U vytrvalostních sportů je situace výrazně příznivější než u disciplín založených čistě na rychlosti. Vytrvalost se totiž opírá nejen o fyziologii, ale také o zkušenosti a efektivitu pohybu – a právě ty se s věkem zlepšují.

Důkazem toho jsou ikony ultraběžeckého sportu: Radek Brunner, vítěz Spartathlonu, Daniel Orálek nebo Kateřina Kašparová.

Mikrodávky testosteronu po čtyřicítce: nový biohack, nebo nebezpečný experiment?

Proč může být vrchol vytrvalosti po čtyřicítce

Zajímavé je, že u mnoha hobby běžců i výkonnostních sportovců přichází nejlepší období až mezi čtyřicátým a padesátým rokem života. Důvod není jeden, ale kombinace několika faktorů.

Po čtyřicítce už většina běžců netrénuje impulzivně. Ví, co funguje a co ne. Umí lépe hospodařit se silami, nepřepaluje tempo a dokáže rozlišit únavu od přetížení. Tato schopnost číst vlastní tělo je ve vytrvalostních sportech obrovskou výhodou.

Jinými slovy: nevyhrává ten, kdo má nejvíc energie, ale ten, kdo ji umí nejlépe rozložit.

Dalším faktorem je stabilita životního režimu. Mnoho lidí má po čtyřicítce jasnější denní rytmus, pravidelnější režim a menší tendenci riskovat. To umožňuje systematický trénink, který je pro vytrvalost zásadní.

Zároveň jsou dlouhé vytrvalostní běhy pro mnohé relaxem, meditací a únikem z práce a starostí běžných dnů.

Sportovci, kteří podávají nejlepší výkony po čtyřicítce

Nejde jen o teorii. Praxe přináší velmi silné příklady sportovců, kteří dosahovali špičkových výkonů právě ve věku, kdy se podle stereotypů očekává ústup ze scény.

Jedním z nejvýraznějších českých příkladů je Radek Brunner. Tento ultraběžec vyhrál legendární Spartathlon – závod dlouhý 246 kilometrů z Atén do Sparty – v roce 2025 jako první Čech. Tehdy mu bylo 50 let. Navíc drží řadu umístění v bězích na 24 hodin, ve Spartathlonu i na 100 kilometrů.

Jeho výkon ukazuje, že ve vytrvalostních disciplínách může být zkušenost stejně důležitá jako fyzická kapacita.

Podobný trend vidíme i ve světě. Americký ultraběžec Scott Jurek zvládl v roce 2015 ve věku 41 let rekordní přeběh slavné Appalachian Trail, tedy více než 3500 kilometrů, za 46 dní. Šlo o extrémní výkon vyžadující nejen fyzickou odolnost, ale i mimořádnou psychickou stabilitu.

Dalším výrazným příkladem je český ultraběžec Daniel Orálek nebo profesionální triatlet Petr Vabroušek.

Tyto příklady nejsou výjimkou. Ukazují trend, který se ve vytrvalostních sportech objevuje stále častěji.

Jak se mění trénink po čtyřicítce

Zásadní rozdíl po čtyřicítce není v tom, že by bylo nutné trénovat méně. Spíše je nutné trénovat chytřeji.

Největší změnou je důraz na regeneraci a prevenci zranění. To, co ve dvaceti fungovalo bez následků, může ve čtyřiceti přinést problém. Tělo má menší toleranci k opakovanému přetížení a vyžaduje kvalitnější péči.

Velmi důležitou roli začíná hrát silový trénink. S věkem dochází k postupnému úbytku svalové hmoty, a pokud se tomu cíleně nebráníte, negativně to ovlivní stabilitu i výkon.

Zároveň roste význam mobility a práce s klouby. Omezený rozsah pohybu je častým zdrojem bolestí, které si běžci někdy mylně vysvětlují jako důsledek věku, přestože jde často o důsledek zanedbané péče o tělo.

Po čtyřicítce už není regenerace doplňkem tréninku – je jeho základní součástí.

Velký vliv má především spánek. Nedostatek kvalitního spánku výrazně zvyšuje riziko zranění a zpomaluje adaptaci organismu. Podobně důležitý je dostatek bílkovin a vyvážený příjem energie.

Často podceňovaným faktorem je schopnost ubrat. Zkušený běžec ví, kdy vynechat trénink nebo snížit intenzitu. Právě tato schopnost rozhoduje o dlouhodobém progresu více než snaha za každou cenu odtrénovat plán.

Psychika po čtyřicítce: výhoda, kterou mladší nemají

Velkou výhodou běžců po čtyřicítce je mentální odolnost. Mladší běžci často spoléhají na energii a nadšení, zatímco starší sportovci využívají zkušenosti.

Po čtyřicítce většinou ubývá potřeba něco dokazovat okolí. Běh se stává osobní záležitostí, zdrojem radosti a rovnováhy. To vede k větší stabilitě výkonu i menším výkyvům motivace.

Zkušenost navíc pomáhá lépe zvládat krizové momenty v závodech. V ultramaratonech nebo dlouhých vytrvalostních disciplínách často rozhoduje právě schopnost zvládnout nepohodlí a zachovat klid.

Nejčastější chyby běžců po čtyřicítce

Největším problémem není věk samotný, ale snaha ignorovat jeho specifika. Častou chybou je pokus trénovat stejným způsobem jako před dvaceti lety.

Mezi nejčastější rizika patří příliš rychlý návrat po zranění nebo nemoci, podceňování silového tréninku a nedostatečná regenerace. Další chybou je ignorování varovných signálů těla, například dlouhodobé bolesti nebo únavy.

Většina zranění po čtyřicítce nevzniká kvůli věku, ale kvůli přetížení bez odpovídající regenerace.

Dělat mrtvého brouka se vyplatí – běžcům i lidem sedavým. Naučte se, jak na to

Co si z toho vzít v praxi

Po čtyřicítce nejde o to dělat méně, ale dělat věci jinak. Z toho, co ukazuje praxe i výzkum, vyplývá několik základních principů:

  • regenerace není doplněk, ale klíčová součást tréninku
  • silový trénink pomáhá zpomalit úbytek svalové hmoty a stabilizovat výkon
  • kvalita spánku zásadně ovlivňuje adaptaci i riziko zranění
  • schopnost ubrat nebo vynechat trénink je důležitější než jeho „splnění za každou cenu“
  • dlouhodobý výkon stojí více na konzistenci než na krátkodobém přepětí

Běžecký důchod nezačíná ve čtyřiceti

Čtyřicítka není konec výkonnosti. Je to okamžik, kdy se mění pravidla hry.

Tělo potřebuje více péče, systematičnost a rozumný přístup. Na oplátku ale nabízí něco, co mladším běžcům často chybí – stabilitu, zkušenost a mentální odolnost.

Pokud se naučíte poslouchat vlastní tělo a přizpůsobíte mu trénink, může být čtyřicítka začátkem období, kdy běh přináší nejen radost, ale i výkony, které vás samotné překvapí.

Výkon po čtyřicítce nekončí, jen přestává být otázkou síly a stále víc závisí na tom, jak dobře dokážete pracovat s vlastním tělem.

  • Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
  • Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
  • Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu
  • Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
23. 4. 2026 0 komentáře
1 FacebookEmail
Realfoot parkour
Běžecké botyPohybVybaveníZdraví

Barefoot ve městě? Může to být větší problém, než si myslíte

od Veronika Dvořáková 21. 4. 2026
autor Veronika Dvořáková

Barefoot boty se staly symbolem návratu k přirozenému pohybu. Nabízejí volnost pro prsty, lepší vnímání terénu i slib zdravější chůze. Jenže zatímco naše chodidla vznikala pro lesní půdu, trávu a hlínu, většinu dne dnes trávíme na asfaltu a betonu. Je tedy barefoot ve městě opravdu ideální volba, nebo si jím můžeme zadělávat na problémy?

Odběr newsletteru

Sama jsem barefoot milovník, ale poslední dobou mě otlačené nohy z chození po městě nutí zamýšlet se nad mým botníkem a ptát se, co je opravdu ten ideální směr.

Co jsou barefoot boty a jak fungují

Barefoot obuv vychází z jednoduché myšlenky: lidské chodidlo je evolučně uzpůsobené k pohybu bez silné obuvi. Typické znaky barefoot bot jsou:
• široká špička umožňující přirozené roztažení prstů
• minimální tlumení
• nulový rozdíl mezi patou a špičkou (tzv. zero drop)
• maximální ohebnost podrážky

Výsledkem má být přirozenější krok, aktivnější práce svalů chodidla a lepší stabilita.

Obecně jde o to, že čistý barefoot by měl být co nejvíce minimalistická bota, která chodidlu dovolí pohybovat se tak, jako byste chodili naboso. Existují samozřejmě různé varianty, které zohledňují prostor pro chodidla, ale přidávají tlumení, čistý barefoot však musí splňovat výše uvedené parametry.

Jak barefoot boty ovlivňují chodidlo a pohyb

Z biomechanického hlediska na tom něco je. Při chůzi v minimalistické obuvi se více zapojují drobné svaly nohy, které v klasických botách často leniví. To může u některých lidí vést ke zlepšení stability a ke zmírnění některých obtíží, například při ploché noze nebo slabé klenbě. Jinak řečeno, noha se probere k původnímu účelu.

Jenže tady začíná první důležitá nuance: lidská noha se vyvíjela v úplně jiném prostředí, než ve kterém se dnes pohybujeme.

Barefoot ve městě: proč asfalt mění pravidla

Přirozené povrchy – hlína, tráva nebo písek – mají jednu zásadní vlastnost: pruží. Dokážou pohltit část energie dopadu a rozložit tlak na větší plochu.

Městské prostředí je pravý opak: asfalt je tvrdý a téměř nepružný, beton přenáší nárazy zpět do chodidla, dlažební kostky vytvářejí bodový tlak. Když po těchto površích chodíme několik kilometrů denně v tenké podrážce, zatížení chodidla může být vyšší než v přírodě.

To neznamená, že barefoot je špatně. Znamená to jen, že městské prostředí vyžaduje jiný přístup než romantická představa chůze po lese. Nejsme už lovci, kteří běhají po lese, ani prababičky, které chodily pro vodu ke studánce. Jsme po většinu dne uvězněni v betonové džungli.

Shin splints – nenápadná bolest holeně, která dokáže zastavit běhání na měsíce

Výhody barefoot bot: kdy dávají smysl

Při správném používání má minimalistická obuv řadu reálných benefitů:
• posílení svalů chodidla
• lepší stabilita a propriocepce (vnímání polohy těla)
• větší prostor pro prsty
• může snižovat tlak na hallux valgus (vbočený palec)
• přirozenější styl chůze

Zvlášť důležitý je prostor pro prsty. Klasické boty často špičku zužují, čímž deformují postavení prstů a přispívají ke vzniku bolestivých problémů, ať už jde o otlačeniny nebo hallux. Lodičky jsou sice krásné a conversky cool, ale chodidlo vám za tenhle typ španělské boty vůbec nepoděkuje.

Barefoot boty tento problém řeší velmi dobře, i když samozřejmě někdy za cenu designu, na který jsme zvyklí. Má to i další stinné stránky. Největší potíž není samotný barefoot, ale rychlost, s jakou lidé na něj přecházejí – a prostředí, ve kterém ho používají.

Rizika barefoot obuvi: na co si dát pozor

Začnete s barefootem moc rychle? Skočíte do toho po hlavě, nebo přesněji po nohou? Tohle jsou typické problémy při nevhodném a urychleném používání:
• bolest paty nebo klenby
• přetížení Achillovy šlachy
• záněty plantární fascie
• stresové zlomeniny nártních kostí
• chronická únava chodidel

Chodidlo je sice silná struktura, ale není nezničitelné. Pokud celý život chodíte v silně tlumených botách a najednou přejdete na tenkou podrážku, zatížení svalů a šlach dramaticky vzroste. Zvlášť pokud toho nachodíte hodně. A městský asfalt tento proces ještě urychluje.

I když jste na barefoot zvyklí, ale budete ho používat primárně ve městě, potíže mohou dorazit na nezvanou návštěvu a jen tak se nebudou chtít vzdát. Co s tím?

Existuje kompromis mezi barefoot a pohodlím?

Existuje. Alespoň za mě ano. Ten první se jmenuje střídání a pestrost obuvi. Ten druhý hybridní obuv.

Milujete lodičky? Elegantní designové boty? Nemusíte se jich vzdát. Stejně tak v případě, že se bojíte o svá chodidla a nechcete se odchýlit od barefootu. Stačí jen obuv vhodně střídat a doplnit.

Tady mluvím z vlastní zkušenosti, kdy jsem si prošla nejen extrémem designových (čti nepohodlných konvenčních) bot, ale i změnou úplně opačným směrem k čistému barefootu. Teď se nacházím někde uprostřed – obuv střídám a koukám především na to, co zrovna od obuvi očekávám a jak se cítí moje nohy.

Vysoký, nízký, nebo nulový drop? Jak vybrat běžecké boty, které vám neublíží

Jak nosit barefoot boty ve městě

Minimalistické barefoot boty s tenkou podrážkou noste hlavně na procházky v lese, v parku, po měkčím povrchu nebo alespoň při chůzi po smíšeném povrchu. Případně je obujte pro dny, kdy více sedíte nebo vás čekají jen kratší přesuny. Skvělé jsou i na cesty, kdy toho moc nenachodíte, ale chcete pohodlí pro chodidlo. Hodí se také pro cvičení ve fitku. Pozor, nehodí se na běžecký pás.

Hybridní boty, tedy boty se širokou špičkou, ale určitou mírou tlumení, jsou ideální i pro město. Neměly by být označovány jako barefoot, ale najdete jich dnes už dobrý výběr. Důležitý je prostor pro prsty a zároveň dostatečné tlumení, které pohltí nárazy.

Sportovní obuv vybírejte podle účelu. Běháte výhradně po asfaltu? Pak obvykle nedává smysl pořizovat čistý barefoot. Naopak řešte prostor pro prsty, tlumení a odraz. Existují značky (například Altra), které kombinují širší špičku s tlumením.

Jak mít zdravé nohy bez ohledu na typ obuvi

Bez ohledu na typ obuvi existují zásady, které mají větší význam než samotná tloušťka podrážky.

Klíčové faktory zdravých chodidel:
• dostatek prostoru pro prsty
• pravidelné posilování chodidel
• postupné zatěžování
• kvalitní technika chůze
• střídání povrchů

Velmi účinná jsou jednoduchá cvičení, například:
• sbírání drobných předmětů prsty
• chůze po špičkách a patách
• krátké úseky chůze naboso doma
• balanční cvičení

Z pohledu prevence potíží mají tato opatření často větší efekt než samotná radikální změna obuvi.

Jak se zbavit bolesti chodidla a achilovky? Osvědčený návod, jak zase běhat s radostí
  • Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
  • Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
  • Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu
  • Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
21. 4. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
SporttesteryVybavení

TEST: Xiaomi Watch 5. Krásné hodinky, které umí skoro vše. Má to ale háček

od Veronika Dvořáková 17. 4. 2026
autor Veronika Dvořáková

Na první pohled působí jako hodinky, které si klidně vezmete do kanceláře, na večeři i na běh. Xiaomi Watch 5 totiž nehrají jen na sportovní notu, ale hlavně na eleganci, chytré funkce a prémiovější dojem. Dva týdny jsem je nosila na běhání, tréninky uvnitř i venku, běžné denní pochůzky i práci v kanceláři. A výsledek? Jsou opravdu povedené. Jen je potřeba vědět, pro koho ano – a pro koho už tak úplně ne.

Odběr newsletteru

Konečně Xiaomi, které nevypadají levně

První dojem je tady hodně silný. Xiaomi Watch 5 vypadají dospěle, elegantně a na ruce rozhodně nepůsobí jako levná elektronika. Kulatý ciferník, tenký rámeček, nerezové pouzdro a safírové sklo jim dávají vzhled, za který by se nemusely stydět ani výrazně dražší hodinky. Přesně tohle je jejich velká síla. Nejsou to hodinky, které si vezmete jen na běh a pak je doma odložíte vedle shakeru. Tohle je model, který bez problémů zvládne i večerní outfit nebo pracovní schůzku.

Právě v tom je proti mým Garmin Instinct 2S obrovský rozdíl. Garminy jsou skvělý sportovní dříč, ale do divadla bych si je prostě nevzala. Xiaomi Watch 5 úplně v klidu.

Xiaomi Watch 5. Foto: Marek Odstrčilík
Xiaomi Watch 5. Foto: Marek Odstrčilík
Xiaomi Watch 5. Foto: Veronika Dvořáková
Xiaomi Watch 5. Foto: Veronika Dvořáková
Xiaomi Watch 5. Foto: Veronika Dvořáková
Xiaomi Watch 5. Foto: Veronika Dvořáková
Xiaomi Watch 5. Foto: Veronika Dvořáková
Xiaomi Watch 5. Foto: Veronika Dvořáková
Aplikace Mi Fitness. Foto: Veronika Dvořáková
Aplikace Mi Fitness. Foto: Veronika Dvořáková
Aplikace Mi Fitness. Foto: Veronika Dvořáková
Aplikace Mi Fitness. Foto: Veronika Dvořáková
Aplikace Mi Fitness. Foto: Veronika Dvořáková
Aplikace Mi Fitness. Foto: Veronika Dvořáková
Aplikace Mi Fitness. Foto: Veronika Dvořáková

Nejdřív čísla. A těch není málo

Xiaomi Watch 5 mají 1,54palcový AMOLED displej s rozlišením 480 × 480 pixelů, jas až 1500 nitů, safírové sklo a pouzdro z nerezové oceli 316L. Laicky řečeno: displej je krásně čitelný i venku na slunci a safírové sklo vydrží víc než běžné krycí sklíčko, takže se nemusíte bát každého ťuknutí o osu nebo hranu stolu. Nerezové pouzdro navíc působí pevně a dodává hodinkám pocit opravdového železa na ruce.

Nabídnou Wear OS by Google, NFC, Bluetooth 5.4, reproduktor, mikrofon, dvoupásmovou GNSS navigaci a více než 150 sportovních režimů. Nechybí ani Google Mapy, Google Peněženka, Google Play nebo Gemini. Výrobce láká také na ovládání gesty, offline mapy a baterii s výdrží až 6 dní v chytrém režimu.

Papírově tedy působí skoro jako hodinky, které chtějí umět všechno. A vlastně se jim to dost daří. Chybí už jen ten pověstný vodotrysk. A jablko. Doslova.

TEST: Sluchátka Samsung Buds4 Pro. Hudba vám bude rotovat kolem hlavy a basy rozbuší srdce

Spárování? Jen když nežijete v Apple vesmíru

Tady přichází první velké ale. Xiaomi Watch 5 fungují jen s Androidem. A pro mě je to upřímně zásadní problém. Já mám běžně všechno od Applu, takže kvůli testování jsem musela sáhnout po telefonu Redmi Note 15 Pro+. A ano, aplikaci si na iPhone sice stáhnete, ale tenhle konkrétní model s iOS nespárujete.

Tohle není drobná technická poznámka pod čarou. To je věc, která může spoustě lidí nákup rovnou vyškrtnout. Pokud jedete celý svůj život přes Apple ekosystém, Xiaomi Watch 5 pro vás prostě nejsou. A je fér to říct hned.

Funkcemi jsou nacpané skoro až podezřele

Jakmile se ale přes kompatibilitu přenesete a jste na Androidu, dostanete opravdu našlapané hodinky. Nabídka funkcí je obrovská. Od notifikací, telefonování a map přes placení hodinkami až po sportovní metriky, sledování spánku, stresu, saturace nebo řízení chytré domácnosti.

Zaujalo mě i množství sportovních režimů. Najdete tu nejen běh, chůzi, posilování nebo turistiku, ale i věci, které člověk jinde běžně nevidí. Třeba režim na hrazdu. A to už je dost konkrétní disciplína na to, aby se člověk usmál a řekl si: ano, někdo nad tím opravdu přemýšlel. A nemyslel si u toho, že budete jen chodit, běhat nebo cvičit jógu.

Příjemná je i aplikace Mi Fitness. Je přehledná, vizuálně hezká a umí člověka docela vtáhnout. Není to jen skladiště grafů, ale místo, kam se opravdu chcete vracet a kontrolovat, jak jste na tom. Navíc vás klasicky motivují i půlkruhy a odměny za splnění kroků, minut pohybu…

Xiaomi Watch 5. Foto: Marek Odstrčilík

Běh, workout i kancelář. Kde byly nejlepší?

Na běžné nošení jsou velmi příjemné. V kanceláři vypadají skvěle, na schůzkách nepůsobí rušivě a večer se neztratí. Při sportu fungují dobře, jen je potřeba počítat s tím, že jsou spíš chytré elegantní hodinky se sportovními ambicemi než ryzí sporttester. Poznat to bude nejvíce při extrémnějších sportech nebo ve chvíli, kdy pojedete na doraz a bude vám chybět to jedno tlačítko, které stisknete během omdlévání po dokončení intervalu nebo závodu.

Při běhu mě trochu trápilo dotykové ovládání. Nejsem jeho velký fanoušek a tady se to potvrdilo. Na prvním běhu jsem měla problém aktivitu během pauzy zastavit, respektive rychle najít správnou obrazovku a mít jistotu, že jsem to udělala správně. Oproti Garminu, kde to člověk mačká skoro poslepu jedním tlačítkem, je tohle prostě méně intuitivní. Možná se to dá časem dostat do ruky, případně si to upravíte v nastavení na tlačítko nebo pustíte autostop (já autostop běžně nepoužívám, protože v určitých typech tréninku chci měřit i délku pauzy, aniž bych měla nastavený konkrétní trénink), ale první kontakt nebyl úplně bez zádrhelu.

Na workoutovém hřišti a při silovém tréninku obstály dobře. Nepřekážely, nabídka režimů je široká a člověk má po ruce všechno důležité. Samozřejmě jsem vyzkoušela různé sportovní režimy, hrazda mě vyloženě potěšila, protože jsem se zrovna chystala na úchopovou session a v žádných jiných hodinkách jsem to zatím nenašla.

Dovedu si představit, že při běžném používání bych se v přepínání sportovních režimů vyžívala a zkoušela vše možné.

Xiaomi Watch 5. Foto: Veronika Dvořáková

Velké, krásné… a na menší ruce už trochu moc

Další věc, kterou jsem vnímala, je velikost. Na mojí ruku jsou už docela velké a i těžší. Nejsou nepohodlné, ale kdyby existovala verze S nebo odlehčená varianta, osobně bych po ní sáhla raději. Na větším zápěstí budou vypadat skvěle, na drobnější ruce už působí dost výrazně a robustně.

To je trochu daň za to, že Xiaomi šlo po prémiovém vzhledu, oceli a větším displeji. Vypadá to dobře, ale není to subtilní drobeček na zapomenutí. Na druhou stranu tímto směrem jde dnes spousta výrobců hodinek, moje oblíbené Garmin Instinct v nové řadě už také nemají menší verzi.

Hořčík, železo, kofein: které doplňky spolu nejdou dohromady?

Chytré funkce, které dávají smysl i v běžném dni

Velkou výhodou Xiaomi Watch 5 je jejich chytrá výbava. Díky systému Wear OS od Googlu se z hodinek nestává jen sporttester, ale plnohodnotný doplněk telefonu. Notifikace fungují spolehlivě – zprávy, hovory i upozornění z aplikací jsem měla neustále pod kontrolou přímo na zápěstí. Odpovědi na zprávy jsou možné buď hlasem, nebo přes malou klávesnici, což se hodí hlavně ve chvílích, kdy nechcete vytahovat telefon z kapsy nebo kabelky.

Vyzkoušela jsem i telefonování přímo z hodinek a musím říct, že kvalita hovoru mě příjemně překvapila. Vestavěný reproduktor je dostatečně hlasitý pro běžné prostředí a druhá strana si nestěžovala na kvalitu zvuku. Na rušné ulici je to samozřejmě s porozuměním trochu horší (na to ale obecně raději používám sluchátka), ale při rychlém hovoru doma nebo venku na klidnějším místě fungují bez problémů.

Zajímavým bonusem je i integrace asistenta Gemini. Ten zvládne odpovědět na otázky, nastavit připomínky nebo pomoci s drobnými úkoly během dne. Je pravda, že v češtině zatím nefunguje úplně dokonale a někdy je potřeba použít angličtinu, ale i tak jde o funkci, která ukazuje, kam se chytré hodinky posouvají. Říct hodinkám rychle svoji myšlenku za chůze? Za mě geniální!

Praktická je také možnost instalovat další aplikace z Google Play, využívat Google Mapy nebo platit hodinkami přes NFC. V praxi to znamená, že si ráno vyběhnete jen s hodinkami na ruce, zaplatíte v obchodě, zkontrolujete zprávy a ještě se necháte navigovat domů, aniž byste museli sahat po telefonu. A přesně v těchto situacích dávají Xiaomi Watch 5 největší smysl.

Zdravotní funkce: přehled o těle bez složité vědy

Xiaomi Watch 5 nabízejí opravdu širokou paletu zdravotních funkcí, které během dne sbírají data téměř nepřetržitě. Sledují srdeční tep, okysličení krve, úroveň stresu i kvalitu spánku a všechno se přehledně ukládá do aplikace Mi Fitness. Nejvíc by mě asi bavilo sledování spánku (který zanedbávám), protože hodinky dokážou rozdělit noc do jednotlivých fází a zároveň nabídnout jednoduché slovní zhodnocení, jak na tom člověk je.

Měření srdečního tepu fungovalo během dne i při sportu stabilně a dává dobrý přehled o tom, jak tělo reaguje na zátěž. Nejde o zdravotnický přístroj, ale pro běžné sledování kondice nebo kontrolu tepových zón je to plně dostačující.

Xiaomi Watch 5. Foto: Marek Odstrčilík

Výdrž baterie: příjemné překvapení na poměry Wear OS

Výdrž baterie je u hodinek s Wear OS vždycky trochu citlivé téma, protože většina modelů vydrží sotva den nebo dva. O to víc mě potěšilo, že Xiaomi Watch 5 zvládly v běžném provozu fungovat podstatně déle.

Při mém používání – tedy notifikace, běžné denní nošení, několik sportovních aktivit týdně a občasné hraní si s funkcemi – jsem se dostala přibližně na několik dní bez nutnosti nabíjení (cca 4–5 dní při využití základních funkcí).

Verdikt: Vyplatí se?

Xiaomi Watch 5 jsou velmi povedené chytré hodinky pro toho, kdo chce elegantní model na Android, který zvládne práci, běžný sport, každodenní provoz i večerní nošení.

Nejsou ale pro každého. Pokud žijete v Apple světě, máte smůlu. Pokud máte menší ruku, mohou být zbytečně velké. A pokud jste zvyklí na sportovní hodinky ovládané hlavně tlačítky, budete si chvíli zvykat.

Jako chytré stylové hodinky jsou ale opravdu silné. A přesně tam dávají největší smysl.

Xiaomi Watch 5 v bodech

  • displej: 1,54” AMOLED
  • rozlišení: 480 × 480 px
  • jas: až 1500 nitů
  • materiál pouzdra: nerezová ocel 316L
  • sklíčko: safírové
  • voděodolnost: 5 ATM
  • konektivita: Bluetooth 5.4, NFC, Wi-Fi, GNSS
  • operační systém: Wear OS by Google
  • sportovní režimy: 150+
  • baterie: 930 mAh
  • výdrž: až 6 dní v chytrém režimu
  • kompatibilita: pouze Android
  • velikost pouzdra: 47 mm

Čím vás potěší:

  • elegantní a opravdu povedený design
  • safírové sklo a kvalitní materiály
  • obrovské množství chytrých funkcí
  • Wear OS, Google Mapy, Peněženka i Gemini
  • široká nabídka sportovních režimů
  • přehledná a příjemná aplikace
  • hodí se do kanceláře, na sport i na večer
  • velmi slušná výdrž na poměry Wear OS

Co pokulhává:

  • nefungují s iPhonem
  • na menší ruku jsou dost velké a těžší
  • dotykové ovládání při sportu není vždy nejintuitivnější
  • pro náročnější sportovce nejsou tak přesvědčivé jako Garmin
  • některé vychytávky působí spíš jako bonus než hlavní tahák (ne každý je využije)
  • chybí menší nebo odlehčená varianta
Zkouším (divné) fitness trendy z Instagramu I.: Pilates Reformer
  • Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
  • Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
  • Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu
  • Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
17. 4. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkCyklistikaOstatní sportyPosilováníTréninkVýživa

Hořčík, železo, kofein: které doplňky spolu nejdou dohromady?

od Veronika Dvořáková 15. 4. 2026
autor Veronika Dvořáková

Kreatin, hořčík, železo nebo kofein. I u doplňků stravy záleží na tom, co kombinujete, kdy je berete a čím je zapíjíte.

Co se v článku dozvíte
– které doplňky se mohou navzájem ovlivňovat při vstřebávání
– proč není dobré zapíjet železo kávou nebo čajem
– které kombinace naopak dávají smysl
– jakou roli hraje jídlo, denní doba a způsob užívání
jak si suplementaci nastavit jednodušeji a bez zbytečných chyb

Odběr newsletteru

Některé vitaminy, minerály a ergogenní látky se v těle mohou navzájem ovlivňovat při vstřebávání. Pokud se potkají ve špatnou chvíli, mohou si o tyto vstupní brány doslova konkurovat.

Výsledkem může být nižší vstřebatelnost, slabší účinek nebo zbytečné zatížení trávení. Naopak některé látky fungují synergicky, tedy podporují vstřebávání nebo účinek té druhé. Pro sportovce je to důležité nejen kvůli zdraví, ale i kvůli výkonu.

Nejčastější doplňky stravy u běžců a jejich kombinace

Běžci nejčastěji sahají po několika základních doplňcích. Právě u nich se chyby v kombinaci objevují nejčastěji.

Hořčík

Magnesium patří mezi nejpopulárnější doplňky u sportovců, protože podporuje svalovou funkci a regeneraci.

Časté chyby:

  • kombinace s vysokými dávkami vápníku
  • současné užívání se železem

Při současném užívání se mohou některé minerály navzájem ovlivňovat, proto se často doporučuje je rozdělit.

Hořčík je ideální brát večer a nejlépe odděleně od jiných minerálů.

Železo

Železo je zásadní pro transport kyslíku a je klíčové zejména pro vytrvalostní sportovce. Problém je, že jeho vstřebávání velmi snadno blokují jiné látky.

Železo se špatně kombinuje s:

  • vápníkem
  • hořčíkem
  • kávou
  • čajem
  • vlákninou

Naopak dobře funguje společně s vitaminem C. Proto se často doporučuje užívat železo například s pomerančovým džusem.

Kreatin

Kreatin je jeden z nejlépe prozkoumaných sportovních suplementů.

U běžců se používá zejména pro:

  • podporu svalové síly
  • rychlejší regeneraci
  • výkon při intervalech

Kreatin funguje dobře společně se sacharidy a bílkovinami. Sacharidy totiž stimulují inzulin, který může zlepšit transport kreatinu do svalů. Přidejte ho třeba do shaku po tréninku.

Kofein

Kofein je jeden z nejúčinnějších legálních stimulantů ve sportu.

Pomáhá například:

  • zvýšit bdělost
  • oddálit únavu
  • zlepšit výkon při vytrvalostních aktivitách

Nevhodné kombinace:

  • vysoké dávky kofeinu a kreatinu těsně před výkonem mohou u některých lidí způsobit trávicí potíže
  • káva a čaj zároveň zhoršují vstřebávání železa

Proto není ideální zapíjet železo kávou.

Vitamin D

Vitamin D hraje důležitou roli pro:

  • imunitu
  • zdraví kostí
  • svalovou funkci

Je rozpustný v tucích, takže jeho vstřebávání výrazně zlepšuje jídlo obsahující tuk. Naopak užívání na lačný žaludek může snížit jeho využití.

Vysadil jsem kávu. Osm šálků denně, 30 let. Tady je proč

Doplňky stravy: které kombinace naopak dávají smysl

Některé kombinace suplementů naopak fungují velmi dobře. Mezi nejznámější patří:

  • vitamin D + vitamin K2, často se kombinují kvůli své roli v metabolismu vápníku
  • železo + vitamin C, lepší vstřebávání železa
  • kreatin + sacharidy, efektivnější transport do svalů
  • omega-3 a vitamin D se někdy kombinují v rámci podpory celkového zdraví a regenerace

Takové kombinace se často objevují i v komplexních doplňcích.

Méně známé doplňky stravy a jejich specifika

Kromě základních suplementů existuje řada méně používaných látek, které se ve sportu objevují.

Beta-alanin

Podporuje tvorbu karnosinu ve svalech a může zlepšit výkon při intenzivních intervalech.

Je vhodné ho rozdělit do menších dávek během dne, protože jednorázově může způsobovat nepříjemné brnění kůže.

Nitrátové doplňky

Co chce vaše tělo ve 40? Nepřelijte nádrž výživovými doplňky

Například extrakt z červené řepy může zlepšit efektivitu využití kyslíku při vytrvalostním výkonu.

Je ale důležité vědět, že jejich účinek může oslabit:

  • silná ústní voda
  • antibakteriální přípravky ústní hygieny

Ty totiž narušují bakterie v ústech, které pomáhají přeměňovat nitrát na aktivní formu oxidu dusnatého.

Kolagen

Kolagen se někdy používá pro podporu šlach a kloubů. Některé studie naznačují, že jeho účinek může být vyšší, pokud se kombinuje s vitaminem C a užívá zhruba hodinu před zátěží.

Na čem se dá suplementace zbytečně pokazit

Velkou roli hraje i to, s čím doplňky stravy zapíjíme nebo kombinujeme. Problematické mohou být například:

  • káva a čaj, snižují vstřebávání železa
  • velké množství vlákniny, může snížit vstřebávání některých minerálů
  • alkohol, zhoršuje využití mnoha vitaminů

Nejbezpečnější volbou bývá obyčejná voda.

Jak si v tom neudělat zmatek

Pro běžce není nutné vytvářet složité suplementační protokoly. Základní pravidla jsou poměrně jednoduchá:

  • minerály užívat odděleně
  • železo kombinovat s vitaminem C
  • železo nezapíjet kávou ani čajem
  • vitaminy rozpustné v tucích brát s jídlem
  • stimulanty nebrat večer

A ještě jeden osobní tip: nebrat zinek ráno, a už vůbec ne nalačno. Může se vám totiž pěkně zvednout žaludek. A nakonec to hlavní: doplňky by měly skutečně doplňovat kvalitní stravu, nikoli ji nahrazovat.

Otázky a odpovědi

Které doplňky se navzájem nejčastěji ovlivňují?

Nejčastěji jde o minerály, například železo, hořčík nebo vápník. Při společném užívání mohou ovlivnit vstřebávání jeden druhého.

Čím nezapíjet železo?
Železo není ideální zapíjet kávou ani čajem, protože mohou snižovat jeho vstřebávání.

Co naopak pomáhá vstřebávání železa?
Vitamin C. Proto se železo často doporučuje brát například s pomerančovým džusem.

Kdy je nejlepší brát hořčík?
Často večer a spíš odděleně od jiných minerálů.

S čím funguje dobře kreatin?
Dobře funguje se sacharidy a bílkovinami. Sacharidy mohou podpořit jeho transport do svalů.

Jak brát vitamin D?
Ideálně s jídlem, které obsahuje tuk. Na lačný žaludek může být jeho využití horší.

Proč si dát pozor na ústní vodu u nitrátových doplňků
Silná ústní voda nebo antibakteriální přípravky ústní hygieny mohou narušit bakterie v ústech, které se podílejí na přeměně nitrátů na aktivní formu.

Jak si suplementaci zjednodušit?
Držet se několika základních pravidel: minerály spíš oddělovat, železo kombinovat s vitaminem C, nezapíjet ho kávou ani čajem, vitaminy rozpustné v tucích brát s jídlem a stimulanty nechat mimo večer.

Zdroje
International Society of Sports Nutrition – Position Stand: Nutrient Timing
Journal of the International Society of Sports Nutrition – Creatine Supplementation and Exercise
National Institutes of Health – Office of Dietary Supplements
Harvard Health Publishing – Vitamin and mineral interactions

  • Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
  • Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
  • Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu
  • Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
15. 4. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkCyklistikaOstatní sportyPosilováníTrénink

Proč při tréninku dochází energie: možná jíte méně, než si myslíte

od Veronika Dvořáková 13. 4. 2026
autor Veronika Dvořáková

Vyrazíte na běh a už po pár minutách cítíte, že dnes to prostě nepůjde. Nohy jsou těžké, tempo se rozpadá a energie nikde. Může za to špatný spánek, stres nebo náročný tréninkový plán. Velmi často je ale problém mnohem jednodušší – tělu chybí energie. Nedostatečný příjem kalorií, málo sacharidů nebo nevhodné načasování jídla patří mezi nejčastější důvody, proč se sportovci při tréninku cítí vyčerpaní. A někdy si to ani neuvědomují.

Odběr newsletteru

Sportovní výkon je v principu do velké míry velmi jednoduchá rovnice: kolik energie vydáte a kolik jí tělu dodáte. Pokud je dlouhodobě výdej vyšší než příjem, začne se to dříve nebo později projevovat.  

Při běhu tělo využívá především dvě paliva – sacharidy a tuky. Sacharidy jsou uložené ve svalech a játrech ve formě glykogenu a představují nejrychleji dostupný zdroj energie. Jakmile se běží rychleji nebo do kopce, tělo spoléhá právě na ně. Tuky jsou sice obrovskou zásobárnou energie, ale jejich využití je pomalejší. Při nízké intenzitě to obvykle nevadí, při rychlejším běhu už ale samy o sobě nestačí.  

Jakmile jsou zásoby glykogenu nízké, začne se velmi rychle objevovat únava. Tempo se rozpadá, krok je těžší a běh najednou stojí mnohem víc úsilí.  

Relativní energetický deficit: problém, který sportovci často přehlížejí

Jedním z nejčastějších důvodů dlouhodobé únavy je stav označovaný jako relativní energetický deficit ve sportu (RED-S). Jednoduše řečeno jde o situaci, kdy tělo dlouhodobě dostává méně energie, než kolik potřebuje.

A to nejen na samotný trénink, ale i na všechny ostatní procesy – regeneraci, hormonální rovnováhu, imunitu nebo obnovu tkání.  

Cesta k chaturanze: co mě naučily tricepsy, protein a dort Pavlova

Problém je, že tento stav nemusí být na první pohled zřejmý. Mnoho sportovců má pocit, že jí normálně, jenže s rostoucím objemem tréninku se energetické nároky výrazně zvyšují. Pokud se tomu nepřizpůsobí i jídelníček, tělo začne postupně šetřit.  

Typickými projevy jsou chronická únava, pomalejší regenerace, častější zranění nebo stagnace výkonu. U žen se může objevit porucha menstruačního cyklu, u mužů například pokles hladiny testosteronu.  

V posledních letech se stalo populární omezování sacharidů. Pro běžnou populaci to může být v některých situacích užitečné. Pro vytrvalostní sportovce ale příliš nízký příjem sacharidů často znamená problém. Při běhu střední a vyšší intenzity totiž právě sacharidy představují hlavní zdroj energie. Pokud jich tělo nemá dostatek, výkon začne velmi rychle klesat.  

To neznamená, že by tuky nebyly důležité. Dlouhodobý vytrvalostní výkon je vždy kombinací obou zdrojů energie. Extrémně nízkosacharidové diety ale mohou způsobit, že tělo jednoduše nemá z čeho brát energii při náročnějších trénincích. 

Ranní tréninky nalačno: dobrý sluha, ale špatný pán

Běhání nalačno je další trend, který se mezi sportovci poměrně často objevuje. Pro některé lidi může být praktické – jednoduše vstanou a jdou běhat bez řešení snídaně.

U krátkých a lehkých tréninků to pro řadu lidí většinou nepředstavuje problém. Klidný ranní běh do hodiny může tělo zvládnout i bez předchozího jídla. (tady bych dala odkaz na článek o přerušovaném půstu)  

Jakmile se ale přidá intenzita nebo délka tréninku, situace se mění. Pokud tělo nemá k dispozici dostatek energie, začíná být trénink výrazně náročnější a regenerace pomalejší. Občasný běh nalačno tedy nemusí být problém. Pokud se z něj ale stane pravidlo, může to být jeden z důvodů, proč při tréninku dochází energie.  

Energie neovlivňuje jen jídlo

Strava je důležitá, ale není jediným faktorem. Pocit vyčerpání při tréninku často vzniká kombinací několika věcí. Velkou roli hraje například spánek. Nedostatek kvalitního spánku výrazně ovlivňuje hormonální rovnováhu i schopnost těla využívat energii. Podobně může výkon snížit i dehydratace – i relativně malé ztráty tekutin mohou znamenat citelný pokles výkonnosti.  

Někdy je problém i v samotném tréninku. Pokud se objem nebo intenzita zvyšují příliš rychle, tělo nestíhá regenerovat a únava se postupně kumuluje. A v neposlední řadě mohou hrát roli i některé mikronutrienty, například železo nebo vitamin D.  

Dělat mrtvého brouka se vyplatí – běžcům i lidem sedavým. Naučte se, jak na to

Co dělat, když energie při tréninku chybí

Prvním krokem bývá překvapivě jednoduchá věc: podívat se realisticky na svůj jídelníček. Mnohým sportovcům pomůže už jen to, když mírně zvýší celkový příjem energie a přidají sacharidy kolem tréninku. Malé jídlo před výkonem – například banán, toast s medem nebo jogurt s ovocem – může výrazně změnit pocit během běhu.  

Důležitá je také pravidelnost. Pokud je mezi posledním jídlem a tréninkem příliš dlouhá pauza, tělo jednoduše nemá dostatek dostupné energie. Stejně důležitá je hydratace a kvalitní regenerace.  

Mnoho sportovců se snaží být rychlejší, lehčí nebo výkonnější. Někdy ale v této snaze udělají krok, který jde proti základní fyziologii. Začnou jíst méně, než jejich tělo skutečně potřebuje. A právě tehdy se při tréninku začne objevovat pocit, že došel benzín. Nohy jsou těžké, tempo nejde držet a každý kilometr stojí mnohem víc úsilí než dřív.

V takových chvílích paradoxně často nepomůže přidat další trénink. Mnohem větší rozdíl může udělat obyčejná věc: dát tělu dostatek energie.  

Zdroje
International Olympic Committee – Relative Energy Deficiency in Sport (RED-S)
https://bjsm.bmj.com/content/52/11/687
American College of Sports Medicine – Nutrition and Athletic Performance
https://journals.lww.com/acsm-msse
Harvard Health Publishing – Exercise and energy metabolism
https://www.health.harvard.edu
Journal of the International Society of Sports Nutrition – Carbohydrates for training and performance
https://jissn.biomedcentral.com

Módní přešlapy ve fitku: Co vám ostatní neřeknou (ale myslí si to)?
  • Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
  • Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
  • Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu
  • Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
13. 4. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Cesta k chaturanze: co mě naučily tricepsy, protein a dort Pavlova

od Rungo 10. 4. 2026
autor Rungo

Cesta k chaturanze (nízkému planku) není jen o síle tricepsů, ale i o síle charakteru – a schopnosti přestat se vymlouvat na „moc práce“ nebo „ještě jedno chai latté“. Z jedné neoblíbené jógové pozice se tak nenápadně stává osobní projekt, kde se míchá silový trénink, manifestace, protein, edukace o krevním cukru, lehká posedlost tabulkami i návraty k vlastní intuici.

Odběr newsletteru

A zatímco balancuju mezi gymem, podložkou a dortem Pavlova s passion fruit, začínám chápat, že skutečný progress není o dokonalosti, ale o tom se zvednout… a jít do té chaturangy znovu.

Uvařte si oblíbený nápoj, začtěte se a staňte se svědky zrodu strategie čtyřnohého psa s hlavou dolů.

Chcete poznat Lauru? Zajímá vás proč odjela do Austrálie? Lauřino dobrodružství najdete celé ZDE.

Jak to začalo, aneb cesta k chaturanze

Miluju jógovou pozici tanečníka – Natarajasana (úvodní fotka). Vzpomínám si, jak jsem se o ni snažila, aniž bych vůbec tušila, co to dělám.

Naopak tou méně oblíbenou ásanou pro mě byla vždy chaturanga – jógová pozice, která by se dala přeložit do laické řeči jako nízký plank. Jde se do ní z kontrolovaného tricepsového kliku, kdy jsou lokty těsně u žeber a dlaně pod rameny, a aby toho nebylo málo, většinou se do ní skáče z nízkého předklonu – Uttanasany.

No, je jasné, že je to challenge, zejména pokud neholdujete tricepsovému kliku. Ale vraťme se o pár kroků zpět.

Jelikož Rosangela, naše jógová učitelka, miluje vision boardy, vymyslela pro nás motivační výzvu. Spočívala v tomhle: vybrat si vysněnou jógovou pozici, ke které bychom se do poloviny jara (u nás v Sydney podzimu) chtěli propracovat, a prostě na ní začít makat.

Moje volba byla jasná – chaturanga. Jako potvrzení našeho závazku jsme byli ve vysněné pozici, do které jsme se s asistencí jen tak tak dostali, vyfoceni a fotky byly „nemilosrdně“ zakomponovány do společného vision boardu a zarámovány.

Chaturanga (nízký plank). Foto: Laura Alluri

Staronový aha moment

A sakra, tady u protinožců se na moc práce v kanceláři nevymluvím. A tohle pro mě byl staronový aha moment.

Tohle přesně mě vždycky brzdilo v dosahování osobních cílů – ať už jsem chtěla posílit horní část těla nebo se začít učit hrát na hudební nástroj, vždy jsem si našla výmluvu v podobě moc práce v agentuře a dokonale tím na vlně odpovědnosti odvedla svou mysl.

I když ruku na srdce, ona to byla mnohdy dost pravda, protože jsem poctivý a někdy naivní perfekcionista. Nejlepší taktiku, kterou jsem na sebe měla, byl 1 to 1 placený trénink. Ten mi pomohl naučit se stojku na hlavě za cca rok práce.

Nyní přichází na řadu strategie čtyřnohého psa s hlavou dolů.

Pozice psa s hlavou dolů (čtyřnohého). Foto: Laura Alluri

Klíčem je konzistence a první nohou psa je síla

No, takže konec výmluv, it is time to move forward (je čas se pohnout kupředu). Začala jsem vysílat záměr – potřebuju silový trénink v gymu. Bylo mi jasné, že mám slabé tricepsy, to se projevilo i během mé stojkové cesty.

Vysnila jsem si gym kousek od svého bydliště, ideálně zadarmo. No ale v Austrálii je většinou vše daleko od sebe a ceny tu jsou, no, australské. Ale nakonec se obě přání splnila – yes, manifestace je prostě mocný nástroj a mám pocit, že na jižní polokouli to jede rychleji.

Detox je marketing. Tělo žádnou očistu nepotřebuje

Jak to teda dopadlo, ptáte se? Získala jsem na 4 týdny trial zdarma ve fitku, které je cca 20 minut chůze od mého bydliště. A to je vlastně skvělé, protože předtím díky tomu zvládnu lehký warm-up.

Základ bychom měli… no a přišlo na lámání chleba – sestavit trénink, aneb první nohu stolu. Měla jsem trochu zkušeností z počátku loňského roku, kdy jsem začala pracovat s trenérem právě na posílení horní části těla, ale nakonec zvítězil naboostovaný to-do list a nový klient.

Ale tady je to jiné, tady jsem sama za sebe na cestě k tomu stát se mezinárodní jógovou učitelkou a vysvětlovat všem, že jóga není nuda v pozici tureckého sedu, což mimochodem prohlásil můj turecký kolega Imir. Tzn. konec výmluv!

No, takže jsem si dala „kafíčko“ se svým kamarádem Sabikem = AI. No a Sabik přišel docela s dobrým návrhem tréninku. Vyzobala jsem si z toho, co znám a co mi dávalo smysl, a udělala plán.

Všechno jsem si jako správný perfekcionista sepsala do online Wordu a prolinkovala s YouTube Shorts, abych si v gymu vždycky mohla pohodlně z mobilu jen double checknout, zda daný cvik provádím správně.

Posilování zádových svalů. Foto: Laura Alluri

Protein a tekuté kalorie, aneb výživa jako druhá noha

No, a protože mám ráda holistický (komplexní) přístup a hned vedle manifestování a horkého kvalitního kakaa je mým dalším koníčkem výživa a sebevzdělávání, přišla opět moje chvíle.

Po zhlédnutí mnoha videí z oblasti fitness a real talků s AI jsem oklikou došla k tomu, co mi v srpnu říkala moje nutriční terapeutka i moje kartářka – cca 30 gramů proteinu ke každému jídlu vzhledem k mé váze. Ale znáte takové to, dokud si na to nepřijdu sama…

Jenže pro mě to bylo tehdy složitější, protože jsem byla z 80 % veganka (80 % = jedla vejce kvůli komplexním bílkovinám). Tady v Austrálii je to o něco jednodušší, protože jsem se rozhodla být pescetarián. Tedy člověk, který je vegetarián, ale konzumuje ryby.

Jen mléčné výrobky pro mě zůstávají tabu, protože respektuji to, co mi říká tělo. No a co sacharidy a tuky?

Tady přichází na řadu další staronový objev – moje guilty pleasures – tekuté kalorie (chai latte, kakao s medem a někdy i horká čokoláda) a příliš mnoho oříšků, které sice obsahují zdravé tuky, mě přivedly k tomu, že kalorickou bilanci prostě neošálím.

Takže jsem si chvíli vyplňovala kalorické tabulky, abych získala základní povědomí, kolik čeho jím. A jako bývalá zkušená dietářka jsem si koupila váhu a vážila se jako šílená, poslouchat tělo, sledovat jeho sílu, jak mi padne oblečení a taky chaturanga progress.

No a taky respektovat fakt, že svaly jsou těžší než tuk. Můj nejdramatičtější objev, který jsem učinila, byl fakt, že moje vytuněná ovesná kaše k snídani, bez které si nedovedu představit den, není to pravé ořechové, a to kvůli glykemickému indexu.

Jelikož teď pracuji na své nové snídani, ale o tom třeba jindy.

Matcha s tunou cukru. Foto: Laura Alluri

Regenerace je třetí nohou psa s hlavou dolů

Tím bychom měli dva první pilíře (respektive psí nohy) postavené – svalovou stimulaci a výživu, ale třetím a základním kamenem (psí nohou) je regenerace. Protože svaly rostou hlavně ve spánku.

Tak jsem si posvítila i na toto téma. V Praze jsem to měla dost „pohackované“, protože když nebyl pořádný spánek, stávkoval mi mozek, a to jsem si jako team leader zodpovědná za čtyři klienty nemohla dovolit.

Jsou modré zóny mýtus? Sardinská dieta vám v Česku dlouhověkost nezaručí

Jenže po třech měsících prázdnin tady v Sydney a devíti měsících letního počasí jsem trošku usnula na vavřínech. Myslela jsem si, že mě červený filtr na mobilu, vitamín D z permanentního slunečního svitu a „no stress mode“ spasí.

Můj vymazlený cirkadiánní rytmus ztratil prioritu a já jsem se musela vystresovat, abych se dala znovu do latě a vrátila se do svých zajetých kolejí. Minule jsem zmiňovala praxi jóga nidra, která je skvělým pomocníkem, ale nemůžu ji používat jako plnohodnotnou náhradu spánku.

Ale víte, co je skvělé? Že podobně jako svalová paměť většinou funguje i paměť zvyková, teda alespoň u mě.

Takže jsem najela na staré koleje – dvě hodiny před spánkem žádné jídlo a třicet minut před ním no screen time. Spánek v naprosté tmě se škraboškou na oči a ideálně dvě hodiny před spánkem nasazuju červené brýle.

Ale tady se musím přiznat, že nejsem úplně pečlivá. Práce se světlem mě v Praze bavila zejména v chladnější části roku, ale tady v Austrálii je hodně věcí obráceně – no, takže občas musím stavět nové koleje.

Ale I am on my way (jsem na své cestě). A hlavní zjištění je to, že rovnováha není statická – je to jako vlna, na které se člověk musí naučit surfovat.

Royal National Park, Sydney. Foto: Laura Alluri

Kulturní vidle a strategie trojnohého psa

No a čtvrtý pilíř je život sám. V praxi jsou to třeba oslavy s rodinou a přáteli či firemní večírky, kde je na každém rohu tuna jídla.

A já jsem byla vždy za exota, protože jsem odmítala chlebíček, dortíček i skleničku vína. Dlouho jsem s tímhle bojovala.

V tomhle ohledu mi pomohlo být veganka. Byla to taková kouzelná formulka, která často sloužila jako společenská omluvenka. Pak jsem taky měla období, kdy jsem tvrdila, že jsem vegan (a byla 80 %), ale pak jsem si dala dortík a začala řetězová reakce, která měla kořen v mém emočním jedení.

O tom se teď také snažím vzdělávat. I tady jsem dospěla k tomu, že žádný extrém není dlouhodobě udržitelný. I když musím říct, že veganství mi sloužilo dlouho.

Ale aktuálně cítím, že jsem dosáhla svých limitů – (nejen chaturanga) svaly potřebují více bílkovin. No a jak tyhle kulturní záležitosti řeším?

Nasadila jsem strategii trojnohého psa, který prostě ví, že má tři stabilní nohy (pohyb, výživa, regenerace), které ho v těchto situacích podrží, protože život prostě není lineární.

Proto občas tu čtvrtou nohu pomyslně zvednu a dostanu se metaforicky do trojnohého psa s hlavou dolů. Abych se po svátcích zase postavila na všechny čtyři.

Shrnuto a podtrženo – výživové pravidlo 80 na 20, někdy možná i 70 na 30, je prostě zlatá cesta středem. Protože oblíbený dezert Pavlova od milované tety nebo moravské buchty od milované mamky nemůžu odmítnout.

Pozice trojnohého psa s hlavou dolů. Foto: Laura Alluri

Autorka: Laura Alluri

Vysadil jsem kávu. Osm šálků denně, 30 let. Tady je proč
  • Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
  • Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
  • Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu
  • Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
10. 4. 2026 0 komentáře
2 FacebookEmail
Nezařazené

Xiaomi spouští Fan Festival 2026. Přinese zajímavé slevy a akce

od Rungo 9. 4. 2026
autor Rungo

Advertorial Xiaomi rozjíždí svůj každoroční Fan Festival 2026 (XFF) a spolu s ním i řadu slev, kupónů a speciálních nabídek na vybraných trzích. Akce běží od konce března do dubna a zasahuje online platformy i kamenné obchody Xiaomi.

Fanoušci se mohou těšit na nabídky na mi.com, Amazonu, Shopee, Lazadě, TikTok Shopu i v obchodech Xiaomi. Vedle slev firma slibuje také další výhody a promo akce na oblíbené produkty.

Xiaomi tím tradičně slaví své narozeniny, které připadají na 6. dubna. Letos celý festival nese téma „Smart Living, Made Yours“ a zapadá do širší strategie „Člověk × Auto × Domov“, kterou společnost dál rozvíjí napříč svým ekosystémem.

Xiaomi posiluje chytrou domácnost i výrobu

Vedle samotných akcí Xiaomi dál ukazuje, kam směřuje jeho portfolio chytrého bydlení. V září 2025 firma globálně představila domácí spotřebiče Mijia, mezi nimi například:

  • chladničku Mijia Cross Door 502L
  • pračku se sušičkou Mijia Front Load Washer Dryer Pro 9kg
  • klimatizaci Mijia Air Conditioner Pro Eco Series

V říjnu 2025 navíc spustila továrnu na chytré domácí spotřebiče ve Wu-chanu, která má posílit výrobní i dodavatelské kapacity.

Do roku 2025 se chytré domácí spotřebiče Xiaomi rozšířily do čtyř hlavních globálních regionů a na 14 trhů. Firma tím dál rozvíjí propojený ekosystém, kde vedle sebe fungují domácnost, mobilní zařízení i další produkty.

Kampaň zapojí i fanoušky

Fan Festival ale není jen o slevách. Xiaomi chce do akce zapojit i komunitu. Hlavní online kampaní letošního ročníku je #SmartLivingMadeYours.

Od 6. do 20. dubna mohou uživatelé prostřednictvím oficiálních sociálních sítí značky sdílet své nápady na chytré domácí spotřebiče nové generace. Na Xiaomi Community mohou fanoušci zveřejňovat fotografie nebo krátká videa, která ukazují, jak jim produkty Xiaomi usnadňují každodenní život. Zároveň mohou představit i vlastní koncepty produktů, které by si přáli, aby Xiaomi uvedlo na trh.

Za vybrané příspěvky mohou získat exkluzivní ceny.

Ve vybraných zemích se hraje i o nákup zdarma

Kromě globální kampaně připravilo Xiaomi speciální odměny i pro fanoušky na vybraných trzích. Ve Španělsku, Francii, Německu, Polsku a Malajsii poběží kampaň #YourSmartLivingOnUs.

Stačí sdílet svůj nákupní košík a přidat svůj „příběh o přáních pro chytré bydlení“ na TikToku, Facebooku nebo Instagramu.

Jeden výherce může získat celý svůj nákup v hodnotě až 5 000 dolarů, dalších deset výherců pak ceny až do 500 dolarů.*

Podrobné podmínky jsou k dispozici na mi.com.

Z lokální oslavy je globální akce

Xiaomi Fan Festival vznikl v roce 2012 v pevninské Číně. Dnes jde o globální akci, která zasahuje více než 50 zemí a regionů.

Xiaomi dnes obsluhuje stovky milionů uživatelů po celém světě a Fan Festival využívá jako příležitost, jak propojit komunitu fanoušků, představit směr svých produktů a dál rozvíjet ekosystém chytré domácnosti.

Upozornění

* Hodnota cen a podmínky se mohou lišit v závislosti na trhu. Další informace najdete na regionálních webových stránkách a oficiálních sociálních sítích.

9. 4. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Zdraví

Detox je marketing. Tělo žádnou očistu nepotřebuje

od Karel Holub 8. 4. 2026
autor Karel Holub

Pojďme si to říct na rovinu: Pokud máte zdravá játra, nepotřebujete žádnou drahou kúru. A pokud zdravá nejsou, bylinkový čaj z internetu je nespraví.

V článku zjistíte, co detox ve skutečnosti znamená, proč tělo žádné „proplachování“ nepotřebuje a kde končí realita a začíná marketing. Projdeme nejčastější mýty, rizika některých doplňků i to, co má na fungování jater opravdu vliv.

Slovo detox se prodává výborně (nejen na jaře). Zní čistě, moderně, skoro medicínsky. Jako by naše tělo bylo zanesený filtr, který stačí jednou za čas propláchnout zeleným práškem, ostropestřcem nebo kapkami z bylin, a vše se vrátí do rovnováhy.

Odběr newsletteru

Problém je, že to, co se prodává, často vůbec neexistuje.

Jenže lidské tělo takhle nefunguje.

To neznamená, že játra nejsou důležitá. Naopak. Játra skutečně patří mezi hlavní orgány, které zpracovávají a odbourávají řadu látek včetně léků, alkoholu a některých toxinů. Spolupracují s ledvinami, střevem, plícemi a imunitním systémem.

Jenže právě proto je představa, že je lze „vyčistit“ pár dny kúry, biologicky i klinicky velmi problematická.

Takže zatímco marketing je plný zaručených přípravků na očistu organismu, samotné odborné instituce upozorňují, že pro většinu komerčních detoxů neexistují přesvědčivé klinické důkazy o přínosu.

Mýtus 1: Tělo je plné toxinů a potřebuje pravidelný detox

Tohle je základní marketingová věta skoro celého detox průmyslu. Problém je, že obvykle vůbec neříká, jaké konkrétní toxiny, v jaké koncentraci, jak se měří a jak přesně je daný produkt odstraní.

V medicíně má slovo detoxikace poměrně konkrétní význam. Týká se třeba léčby otravy, odvykacího stavu nebo práce jaterních enzymů při metabolismu látek. V běžném wellness marketingu se ale používá mnohem volněji a často bez definice a bez měřitelných cílů.

Americké vládní centrum pro komplementární medicínu (NCCIH) uvádí, že pro detoxikační diety a očisty je důkazů málo a jejich tvrzení často nejsou dobře podložena klinickými studiemi. Britská dietetická asociace (BDA) navíc detoxikační diety řadí mezi módní režimy bez robustní vědecké opory.

Detox není proces. Je to marketingový pojem.

Realita je mnohem méně sexy, ale přesnější. Zdravý organismus nepotřebuje vnější povzbuzení pro „vypouštění toxinů“. Potřebuje hlavně, aby jeho přirozené systémy nebyly přetěžované a aby měl podmínky fungovat normálně.

Mýtus 2: Játra je potřeba jednou za čas „očistit“

Játra nejsou odpadní nádoba, která se zanese a pak se vyčistí citronem, čajem nebo tinkturou. Jde o metabolicky mimořádně aktivní orgány, které průběžně zpracovávají obrovské množství látek.

Pokud jsou zdravá, žádnou „očistu“ ve smyslu wellness kúry nepotřebují.

Pokud zdravá nejsou, bývá problém mnohem složitější. Bylinkový detox ho typicky neřeší. Naopak ho často spíš zhorší.

To neznamená, že o játra nemá smysl pečovat. Jen je dobré rozlišovat mezi ochranou jater a očistou jater.

Ochrana jater má velmi prozaické podoby:

  • méně alkoholu
  • snížení obezity a metabolických rizik
  • očkování proti hepatitidě B
  • opatrnost s léky a doplňky
  • pohyb a případně včasné a odborné řešení skutečných jaterních onemocnění

Například u stále častěji se vyskytujícího nealkoholového ztukovatění jater jsou standardní doporučení postavená hlavně na redukci hmotnosti a fyzické aktivitě. Už ztráta 3–5 % tělesné hmotnosti může snížit tuk v játrech a 7–10 % může pomoci i se zánětem a fibrózou (ale zázraky nečekejte).

Játra se nečistí. Játra pracují.

To, co játrům reálně pomáhá, je většinou méně atraktivní než „14denní reset“ a je lepší 5 kilo shodit než 15 kilo vyhodit z peněženky.

Mýtus 3: Když je něco bylinné nebo přírodní, je to automaticky bezpečné

Tohle je asi nejnebezpečnější omyl celého tématu.

Doplňky stravy a bylinné přípravky nejsou totéž co léky. NIH i FDA výslovně uvádějí, že na rozdíl od léků není vyžadováno předem prokazovat bezpečnost v klinických studiích na lidech. Výrobce odpovídá za bezpečnost a pravdivost označení, ale regulační rámec je jiný než u léčiv.

A z hlediska jater je to důležité. Odborné hepatologické zdroje dlouhodobě upozorňují, že bylinné a potravinové suplementy mohou být prokazatelnou příčinou poškození jater, pokud nejsou správně indikovány.

Některé doplňky mohou vyvolat obraz akutní hepatitidy. Cholestatického poškození. I akutního jaterního selhání.

„Přírodní“ tedy neznamená „bez rizika“. Přírodní může znamenat i biologicky aktivní, špatně standardizované, kontaminované nebo špatně popsané složení.

Matcha – zelený zázrak, nebo jen tahák na peníze?

Mýtus 4: Ostropestřec mariánský je spolehlivá podpora jater

Ostropestřec je pravděpodobně nejznámější „jaterní“ bylina. A právě proto je kolem něj hodně přehnaných tvrzení.

Laboratorně a teoreticky dává silymarin (hlavní aktivní látka) smysl. Mluví se o antioxidačních a protizánětlivých účincích.

Jenže když se člověk podívá na klinické studie na lidech (nejen na zvířecích modelech), obrázek je mnohem méně přesvědčivý. Výsledky studií jsou často protichůdné. Nebo příliš limitované na to, aby šly dělat spolehlivé závěry.

LiverTox odkazuje i na systematická hodnocení, která nenašla významný přínos u mortality nebo jasných klinických výsledků u alkoholového jaterního onemocnění či virových hepatitid. U hepatitidy typu C výslovně uvádí, že silymarin se v klinických studiích jako účinný neprokázal.

To je důležitý rozdíl. Nejde o to, že by ostropestřec byl automaticky k ničemu. Jde o to, že tvrzení typu „čistí játra“, „regeneruje játra“ nebo „spolehlivě zlepšuje jaterní testy“ jsou mnohem silnější než to, co dnes umí prokázat kvalitní vědecká evidence.

Mýtus 5: Detox čaje, šťávy a kúry játrům pomáhají

U detox čajů je problém dvojí.

Za prvé pro ně obvykle chybí kvalitní důkazy o přínosu.

Za druhé existují zdokumentované případy, kdy naopak poškodily játra.

V literatuře jsou popsány případy akutního jaterního selhání po užívání „detox“ čajů a přehledové práce upozorňují, že právě multikomponentní směsi patří k nejproblematičtějším.

To je mimochodem častý paradox. Lidé kupují detox kvůli játrům. Ale některé produkty mohou být samy součástí problému.

Mýtus 6: Kurkuma, zelený čaj nebo ashwagandha jsou vždy prospěšné

Tady je potřeba velká opatrnost.

Tyto látky mají silný marketing. Často i nějaký laboratorní nebo předběžný klinický signál.

Jenže mezi „má zajímavý mechanismus účinku“ a „je bezpečný a prospěšný pro každého“ je velký rozdíl.

Zelený čaj: U extraktu se opakovaně uvádí, že byl spojen s klinicky zjevným akutním poškozením jater, včetně případů akutního jaterního selhání, transplantace nebo dokonce úmrtí. Problém se týká koncentrovaných extraktů v doplňcích, ne běžného pití čaje.

Kurkuma: NCCIH upozorňuje, že zejména některé formulace se zvýšenou biologickou dostupností byly spojeny s hlášenými případy poškození jater. Kurkuma může způsobit závažné poškození jater hlavně v extrémních dávkách a kombinacích například s piperinem.

Ashwagandha: Publikované studie popisují případy jaterního poškození, často cholestatického nebo smíšeného typu, někdy se závažným průběhem a následky.

Pointa není, že všechny tyto látky jsou „špatné nebo nebezpečné“. Pointa je, že věta „je to přírodní, takže to játrům jen pomůže“ prostě neplatí.

Mýtus 7: Když se po detoxu cítím lehčeji, znamená to, že fungoval

Tohle je psychologicky velmi pochopitelné, ale vědecky zrádné.

Když člověk na pár dní vyřadí alkohol, ultrazpracované jídlo, přejídání, večerní uždibování a začne víc pít vodu, často se opravdu cítí lépe.

Jenže to ještě neznamená, že proběhla nějaká speciální „detoxikace“.

Mnohem prostší vysvětlení bývá toto:

  • méně alkoholu
  • méně soli
  • méně kalorického přebytku
  • méně těžkých jídel

Někdy i krátkodobý úbytek tekutin a snížení obsahu střeva.

Pocit zlepšení není důkaz účinku.

Osobně vnímaná úleva tedy ještě není důkaz, že tělo „vyplavilo toxiny“. Často je to jen přechod od horších návyků k méně špatným.

Mýtus 8: Změna životního stylu nestačí, potřebuji doplňky

„Ne“ prudkým kopcům. Jednoduché zásady, které pomáhají hubnout na kole

To je možná nejdražší omyl celého oboru.

Odvádí pozornost od věcí, které mají na jaterní zdraví skutečný vliv. A přitom jsou obvykle zdarma.

Pro prevenci a léčbu častých jaterních problémů mají nejlepší oporu tyto zásahy:

  • omezení alkoholu (dle WHO neexistuje bezpečná hladina z hlediska rakoviny)
  • redukce hmotnosti při nadváze a obezitě
  • pohyb a léčba diabetu
  • očkování proti hepatitidě B (dle CDC)
  • rozumná opatrnost s léky a doplňky

U nealkoholového ztukovatění jater je standard péče postavený primárně na redukci hmotnosti a fyzické aktivitě.

To zní banálně. Ale právě to je podstatné.

Kvalita a složení

Úřady opakovaně upozorňují na doplňky stravy s nezveřejněnými léčivými látkami nebo jinými skrytými příměsemi. Zvlášť v kategoriích hubnutí, sexuální výkonnosti, energie nebo „metabolické podpory“.

Navíc u vícesložkových směsí bývá těžké vůbec poznat, která složka způsobila problém. A když se objeví zvýšení jaterních testů, pacient ani lékař často nemají možnost, jak přesně dohledat příčinu.

Co má tedy smysl místo „detoxu“

Má smysl přestat čekat od těla něco, co dělat neumí.

Tělo není zanesený odpadkový koš. Ani filtr, který potřebuje pořádně vyklepat.

Pokud jsou játra zdravá, fungují.

Pokud ne, potřebují léčbu.

Závěr

Největší mýtus detox průmyslu je vlastně velmi jednoduchý.

Říkají, že tělo potřebuje pravidelně „vyčistit“. A že to zvládne jejich kúra.

Současná evidence ukazuje něco jiného.

Detox a očista jater jsou většinou marketingové pojmy. Bez pevné medicínské definice. Bez přesvědčivých důkazů.

Některé přípravky nefungují. Některé mají nejistý efekt. Některé mohou škodit.

Skutečná podpora jater není sexy.

Ale funguje.

  • Méně alkoholu.
  • Rozumná hmotnost.
  • Pohyb.
  • Prevence.

Detox neprodává zdraví. Prodává naději, že to půjde jednoduše.

Q&A o detoxu

Potřebuje zdravý člověk detox?
Ne. Pokud fungují játra, ledviny a další orgány, tělo si s běžnou zátěží poradí samo. Detox kúry nepřidávají nic zásadního navíc.

Co vlastně znamená „detox“ v medicíně?
V medicíně jde o konkrétní proces – třeba léčbu otravy nebo zvládání abstinenčního stavu. V marketingu je to volné slovo bez jasné definice.

Jsou naše těla „plná toxinů“?
Tohle se často tvrdí, ale málokdo řekne jakých, kolik jich je a jak se měří. Bez těchto odpovědí je to spíš slogan než realita.

Má smysl „čistit“ játra?
Ne. Játra nejsou filtr, který se zanese a pak vypláchne čajem. Buď fungují, nebo ne. A když ne, řeší se to medicínsky, ne kúrou z internetu.

Pomáhá ostropestřec na játra?
Má zajímavé laboratorní účinky, ale klinické důkazy u lidí jsou slabé a nejednoznačné. Tvrzení typu „regeneruje játra“ jsou silnější než realita.

Jsou bylinné doplňky bezpečné?
Ne automaticky. „Přírodní“ ≠ „bez rizika“. Některé doplňky jsou prokazatelně spojeny s poškozením jater.

Můžou detox čaje škodit?
Ano. Existují případy poškození jater, včetně vážných stavů. Problém je často ve složení a kombinaci více látek.

Co kurkuma, zelený čaj nebo ashwagandha?
Nejsou automaticky bezpečné. Zvlášť u koncentrovaných extraktů existují hlášené případy poškození jater.

Proč se po detoxu cítím lépe?
Protože: méně alkoholu, méně těžkého jídla, méně přejídání. To není detox. To je návrat k normálu.

Fungují detox kúry na hubnutí?
Krátkodobě možná něco ukážou na váze, ale často jde o vodu a obsah střev. Dlouhodobý efekt je minimální.

Co má tedy reálně smysl pro játra?
Nic sexy: méně alkoholu, rozumná hmotnost, pohyb, kontrola metabolických rizik, opatrnost s léky a doplňky.

Potřebuji doplňky na „podporu jater“?
Ve většině případů ne. Změna životního stylu má mnohem silnější efekt než jakýkoliv suplement.

Jak poznám, že mám problém s játry?
Ne podle pocitu. Řeší se to laboratorně a s lékařem, ne podle reklamy na Instagramu.

  • Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
  • Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
  • Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
  • Hole nejsou pro seniory. Ty správné uleví kolenům a pomůžou v terénu
  • Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
8. 4. 2026 0 komentáře
1 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás