RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
PohybPosilováníStrečinkTréninkZdraví

5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon

od Veronika Dvořáková 15. 8. 2025
autor Veronika Dvořáková

Běháte? Super. Posilujete nohy? Výborně. Protahujete i posilujete hamstringy? Tleskáme. A co vaše kyčle? Ano, ty dva věčně opomíjené klouby, které drží celou běžeckou soustavu pohromadě. Jsou klíčové pro každý krok, odraz i dopad – a přesto je většina běžců trénuje tak často jako latinu. Přitom stačí pár jednoduchých cviků a kyčle budou nejen spokojené, ale hlavně funkční, silné a pružné. Pojďme se na ně podívat.

V běžeckém světě se hodně mluví o technice, tempu, botách nebo hamstringách. Ale kyčle? Ty často zůstávají ve stínu, dokud se nezačnou ozývat bolestí nebo taháním, nebo dokud neřekne fyzioterapeut. A to je škoda. Právě kyčelní kloub je totiž jakousi centrální převodovkou pohybu – propojuje trup s dolními končetinami a zajišťuje stabilitu, přenos síly a plynulost kroku.

Slabé nebo ztuhlé kyčle mohou zkrátit krok a zhoršit efektivitu běhu, přetěžovat záda a kolena, omezit výkon a zvýšit riziko zranění. A to všechno kvůli tomu, že se jim nevěnuje dost pozornosti. Ale změnit to je snadnější, než si myslíte.

Jak běhat rychleji? Triky běžeckých trenérů, které opravdu fungují

Proč jsou kyčle běžecká superzóna?

Kyčle nejsou jen „nějaký kloub“. Jsou to složitá spojení svalů, vazů, kostí a kloubních struktur, která hrají zásadní roli v každém běžeckém kroku. Co přesně dělají?

  • Stabilizují pánev při dopadu a přenosu váhy.
  • Umožňují rozsah pohybu v přednožení, zanožení i unožení.
  • Zajišťují efektivní odraz, přenos síly z nohou do trupu.
  • Pomáhají udržet správné postavení pánve a páteře.

Pokud jsou kyčle ztuhlé nebo slabé, tělo si hledá kompenzace – zapojuje bedra, kolena nebo lýtka víc, než by bylo zdrávo. To je cesta k přetížení a chronickým bolestem. Studie publikovaná v Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy například ukázala, že jsou slabé hýžďové a kyčelní svaly častým faktorem při zraněních typu iliotibiálního syndromu, plantární fasciitidy nebo bolestí kolen.

Spousta běžců se zaměří buď jen na posilování (více silových výpadů!), nebo jen na protahování (více jógy!). Ale kyčle chtějí obojí – sílu i mobilitu. Jedno bez druhého je jako běhat jen jednou nohou. Síla stabilizuje kloub, zvyšuje kontrolu pohybu a pomáhá v odrazu. Mobilita umožňuje hladký a plný rozsah pohybu bez bloků a přetížení.

A právě proto pro vás mám pět cviků – dva posilovací a tři mobilizační/uvolňovací, které společně vytvoří dokonalý servis pro vaše kyčle.

5 božích cviků, které vaše kyčle ocení

1. Unožování s gumičkou (síla)

Cvik: unožování s gumičkou (síla). Foto: Veronika Dvořáková

Jak na to:

  • Umístěte krátkou odporovou gumičku kolem kotníků.
  • Postavte se, uvolněná kolena (mírně pokrčená, volná, ne zatlačená a propadlá dozadu), trup rovný.
  • Unožujte jednu nohu do strany, pomalu vracejte zpět. Nedělejte unožení švihem, ale pomaličku tlakem do strany.
  • Proveďte 10–15 opakování na každou stranu, aspoň 3 série.

Proč to dělat: Posílení nejen kyčlí, ale i zadku, který je významným prvkem v celém řetězci a často je oslabený. Alternativou je dělat tento cvik v kleče na zemi, případně s koleny zvednutými těsně nad zemí.

2. Chůze do strany s gumičkou (síla)

Cvik: chůze do strany s gumičkou (síla). Foto: Veronika Dvořáková

Jak na to:

  • Gumička opět kolem kotníků.
  • Jděte bokem malými kroky, udržujte neustálý odpor. Špičky směřují dopředu, opět mírně pokrčená kolena, narovnaný trup.
  • Vydržte minimálně 10 kroků na každou stranu, aspoň 3 série.

Proč to dělat: Zapojení hýždí, práce na rovnováze, korekce pánevní stability. Skvělý cvik pro běžce, kteří mají tendenci „padat do vnitřku“ při každém kroku.

3. Přítahy kyčle vleže (mobilita)

Cvik: přítahy kyčle vleže (mobilita). Foto: Veronika Dvořáková

Jak na to:

  • Lehněte si na břicho, hlavu otočte stranou nebo položte čelem na podložku.
  • Pomalu přitáhněte koleno podél těla směrem k pasu.
  • Pohyb by měl být plynulý, ne silový.
  • Opakujte 8–10× na každou nohu, 3 série.

Proč to dělat: Uvolnění přední a vnitřní strany kyčelního kloubu. Uvidíte také, v jakém stavu jsou vaše flexory.

4. Protažení v pokleku (mobilita)

Cvik: protažení v pokleku (mobilita). Foto: Veronika Dvořáková

Jak na to:

  • Poklekněte, jednu nohu dejte před sebe, celá plocha chodidla na zem.
  • Pánví zatlačte lehce dopředu, neprohýbejte se v zádech, rovný trup.
  • Vydržte 30 sekund, opakujte 2–3× na každou stranu.

Proč to dělat: Tento cvik protahuje ohybače kyčlí, které bývají u běžců často zkrácené (hlavně po dlouhém sezení). Zlepší rozsah zanožení nohy = lepší odraz.

5. Žabička (uvolnění & relaxace)

Cvik: žabička (uvolnění & relaxace). Foto: Veronika Dvořáková

Jak na to:

  • Lehněte si na záda, spojte chodidla, kolena nechte volně padat do stran.
  • Uvolněte se, dýchejte do břicha. Kdyby to příliš táhlo, kolena ze strany lehce podložte třeba jógovým blokem.
  • Vydržte 1–2 minuty, postupně prodlužujte.

Proč to dělat: Skvělé uvolnění vnitřní strany stehen a kyčlí a třísla. Vhodné jako závěr běhu nebo jako večerní rituál. Pomáhá kyčlím „vydechnout“.

Jak cviky zařadit do běžeckého života?

  • 2–3× týdně, ideálně jako součást dynamického warm-upu, nebo jako večerní péče.
  • Posilovací cviky dělejte před během nebo samostatně.
  • Uvolňovací cviky klidně po běhu nebo v jiný den.
  • Celá rutina zabere maximálně 15 minut – a rozdíl ucítíte během pár týdnů.

Možná jste si toho nikdy nevšimli. Možná vás kyčle zatím nebolí. Ale věřte, že až začnete těmhle dvěma „kloubovým bossům“ věnovat pravidelnou péči, pocítíte to v každém kroku. Rychleji, lehčeji, stabilněji. Protože dobrý běh nezačíná v botách. Začíná v kyčlích.

Zdroje:

  • The effect of a hip‑strengthening program on mechanics during running and during a single‑leg squat“ (Willy & Davis, 2011, Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy) https://europepmc.org/article/MED/21765220
Pohyb bez bolesti. Proč vaše chodidla trpí a jak to změnit?

Přečtěte si také:

  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje
15. 8. 2025 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života

od Rungo 14. 8. 2025
autor Rungo

Advertorial Máte doma čtyřnohého parťáka a trávíte čas jak v ruchu města, tak na výletech v přírodě? Pak víte, že jedno univerzální vodítko nestačí. Poradíme vám, jak vybrat to pravé podle toho, jak žijete vy i váš pes.

Když se řekne vodítka pro malé i velké psy, málokdo si hned představí, že by jich měl doma víc. Ale stejně jako si neberete na běhání lakýrky, ani pes by neměl používat stejné vodítko na procházku parkem a výlet do hor. Styl života a venčení totiž hraje klíčovou roli. A my vám ukážeme, jak na to.

Městský život? Sáhněte po praktičnosti a pohodlí

Pokud se se svým psem nejčastěji pohybujete po městě, kolem lidí, dětí, aut a cyklistů, budete potřebovat vodítko, které umožňuje dobrou kontrolu nad psem. Ideální volbou je:

  • Samonavíjecí vodítko – nabízí volnost při procházce, ale i možnost psa kdykoliv přitáhnout k noze.
  • Přepínací vodítko – nastavíte si délku podle potřeby, v rušném centru zkrátíte, v parku povolíte.

Ať už máte malého jorkšíra nebo pořádného labradora, vodítka pro malé i velké psy najdete v mnoha variantách, které splní přesně to, co městský život vyžaduje – pohodlí, bezpečnost a styl.

Běhání se psem, díl první: Jak začít s canicrossem

Milujete výlety? Volte volnost a odolnost

Venku za městem se pravidla mění. Na túře, v lese nebo na louce pes ocení větší volnost a vy větší klid, že máte věci pod kontrolou. Pro tyto příležitosti doporučujeme:

  • Stopovací vodítka (tzv. stopovačky) – mají délku klidně i 10 nebo 15 metrů a skvěle se hodí pro výcvik nebo bezpečný pohyb ve volné přírodě.
  • Lanová vodítka pro psy – pevná, odolná, ideální na delší trasy, kdy nechcete řešit opotřebení nebo nepříznivé počasí.

Výběr správného vodítka pro psa podle aktivity vám pomůže zvládnout i náročnější terén a vašemu chlupáčovi poskytne komfortní pohyb i radost z objevování.

Pro rodiny s dětmi i vícero psy: Praktická řešení existují

Pokud venčíte dva psy najednou nebo máte doma děti, které se občas na vodítku také podílí, sáhněte po chytrých řešeních:

  • Vodítko pro dva psy – umožní vést oba psy jednou rukou bez zamotávání.
  • Přepínací vodítko s více oky – zvládnete různé situace během procházky i bez složitého přepínání vodítek.

Rodinný život si žádá jednoduchost. A právě správné vodítko dokáže každou společnou chvíli venku udělat příjemnější.

Shrnutí: Jak si vybrat to pravé vodítko?

  1. Zamyslete se, kde nejčastěji venčíte – město nebo příroda?
  2. Zvažte velikost a temperament psa – malý vs. velký, klidný vs. divoch.
  3. Nepodceňujte kvalitu a materiál – zvlášť u větších plemen.

Mrkněte na náš výběr spolehlivých vodítek pro malé i velké psy a vyberte si takové, které sedne vašemu stylu života i chlupáčovu temperamentu.

Jak poznat, že tohle štěně s vámi bude rádo sportovat? Odborník radí, jak na výběr
  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje
14. 8. 2025 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
JídloVýživa

Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje

od Rungo 13. 8. 2025
autor Rungo

SHOT | Když se řekne bílkoviny, mnozí si představí pořádný steak nebo svalnatého borce v posilovně. Jenže proteiny jsou mnohem víc než jen palivo pro růst svalů. Hrají klíčovou roli ve fungování celého těla – a to každý den.

Bílkoviny: základní stavební kámen pro tělo i metabolismus

Ano, bílkoviny skutečně pomáhají budovat a udržovat svalovou hmotu. Ale nejen to – svaly zároveň spalují více energie než tuk. To znamená, že čím víc svalů máte, tím vyšší je váš klidový výdej kalorií. Pro ty, kdo se snaží zhubnout nebo zrychlit metabolismus, je to skvělá zpráva.

Navíc pevné svaly slouží jako opora pro klouby a kosti. Pomáhají předejít bolestem zad, zraněním při běhání nebo třeba výronům kotníku. Silné tělo je zkrátka odolnější.

Proteiny hrají roli i v trávení, hormonech i imunitě

Podle odborníka Davida Rejla mají bílkoviny zásadní funkci nejen ve svalech:

„Aminokyseliny v proteinech jsou součástí enzymů, které řídí tisíce chemických reakcí v těle – od trávení přes srážení krve až po tvorbu energie. Bílkoviny jsou také základem hormonů, jako je inzulin, glukagon, testosteron nebo růstový hormon. A podílejí se i na fungování imunitního systému.“

FIT, PROTEIN, SUPERFOOD. Jak nenaletět planým slibům na obalech potravin?

Zvířata vs. rostliny: odkud proteiny čerpat?

Bílkoviny najdeme jak v živočišné, tak rostlinné stravě. Živočišné proteiny (například maso, vejce, mléčné výrobky) obvykle obsahují celé spektrum esenciálních aminokyselin. Rostlinné bílkoviny bývají neplnohodnotné – chybí jim některé aminokyseliny.

To ale neznamená, že vegetariáni nebo vegani trpí nedostatkem. Potraviny jako sója, quinoa nebo pohanka obsahují kompletní spektrum. Navíc, pokud kombinujete různé zdroje (např. luštěniny s obilovinami), tělo si potřebné aminokyseliny „doplní“ samo.

Co je biologická hodnota bílkovin a proč na ní záleží?

Biologická hodnota (BH) ukazuje, jak efektivně dokáže tělo využít danou bílkovinu pro regeneraci a růst.

Za etalon se považuje vaječný bílek. Vyšší BH znamená lepší využitelnost – nízká naopak znamená, že bílkovina slouží spíš jako zdroj energie.

Vysoká BH: syrovátka, vejce, maso, kasein, sója, hrách
Nízká BH: želatina, kukuřice, průmyslově zpracované potraviny (např. salámy)

„Není nutné se fixovat na jednu potravinu. Klíčem je pestrost a kvalita zdrojů,“ říká Rejl.

Kolik bílkovin denně potřebujeme?

Univerzální číslo neexistuje – záleží na vašem věku, aktivitě a cílech. Obecně se doporučuje přijímat 15–35 % denního energetického příjmu z bílkovin. Aktivní lidé by měli mířit k horní hranici.

Nejjednodušší cestou, jak si příjem ověřit, je použít výživovou aplikaci. Zadáte, co jíte, a ona spočítá přesný obsah makroživin.

Neřešte, kdy je jíst. Důležitý je celkový denní příjem

Možná jste slyšeli o tzv. anabolickém oknu – čase po tréninku, kdy prý tělo nejlépe vstřebá proteiny. Podle moderních výzkumů jde ale o mýtus. Tělo regeneruje a buduje svaly průběžně celý den.

„Důležitější než načasování je pravidelné přijímání kvalitních bílkovin s každým jídlem,“ vysvětluje výživový poradce. A pozor – regenerace běží i v netréninkové dny. Podle studií může zvýšená syntéza svalových vláken trvat až 72 hodin po zátěži.

Co se děje, když máme bílkovin málo?

Nedostatek proteinů se může zpočátku projevit únavou, zhoršenou regenerací nebo úbytkem svalové hmoty. Při dlouhodobém deficitu může dojít i k otokům – tělo ztrácí schopnost udržet tekutiny uvnitř buněk. Tento stav se nazývá kwashiorkor a může být velmi závažný.

A co když jich jíme moc?

Častý mýtus: příliš mnoho bílkovin zatěžuje ledviny. „To ale není pravda – alespoň ne u zdravých jedinců. I vysoký příjem bílkovin je pro tělo bezpečný, pokud člověk nemá předchozí problémy s ledvinami,“ říká David Rejl.

Chcete-li podpořit své zdraví, imunitu i výkonnost, zaměřte se na pravidelný a vyvážený příjem kvalitních bílkovin. Nejen pro svaly – ale pro celé tělo.

❓Nejčastější dotazy (FAQ) ❓

Kolik bílkovin bych měl/a denně sníst?
To záleží na vaší hmotnosti, aktivitě a cíli. Obecně se doporučuje 15–35 % denního příjmu energie. Aktivní lidé by se měli držet spíš u horní hranice. Prakticky: 1,2–2 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti je slušný cíl.

Mám jíst bílkoviny hned po tréninku?
Nemusíte. Takzvané „anabolické okno“ je mýtus. Důležitější je rozložit příjem bílkovin rovnoměrně během dne a jíst je pravidelně – i v netréninkové dny.

Jsou rostlinné bílkoviny méně kvalitní než živočišné?
Ne nutně. Některé rostlinné zdroje jako sója, pohanka nebo quinoa obsahují kompletní spektrum esenciálních aminokyselin. A kombinací různých rostlinných potravin dosáhnete podobného efektu jako u živočišných bílkovin.

Mohou bílkoviny poškodit ledviny?
U zdravého člověka nikoliv. Zvýšený příjem bílkovin není podle vědeckých studií pro ledviny škodlivý, pokud nemáte předchozí onemocnění.

Poznám, že jím málo bílkovin?
Ano. Mezi varovné signály patří únava, zhoršené hojení, častější nemoci, úbytek svalové hmoty nebo zpomalená regenerace. Při dlouhodobém nedostatku může dojít i k otokům.

Mám doplňovat proteiny i když nejsem sportovec?
Pokud máte pestrou a vyváženou stravu, nemusíte. Doplňky (např. proteinové prášky) jsou praktické, ale ne nezbytné – hlavní je celkový příjem kvalitních bílkovin ze stravy.

Jak zjistím, jestli mám dost bílkovin?
Zkuste si na pár dní zapisovat, co jíte – třeba do aplikace MyFitnessPal nebo Kalorické tabulky. Pomohou vám spočítat denní příjem makroživin a odhalit případné nedostatky.

Není tyčinka jako tyčinka. Poradíme vám, jak si vybrat tu správnou proteinovou
  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje
13. 8. 2025 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Odřené bradavky zdaleka netrápí jen ženy. Foto: dobok/iStock
PohybZdraví

Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton

od Veronika Dvořáková 11. 8. 2025
autor Veronika Dvořáková

Běhání má spoustu krás. Svoboda, pohyb, endorfiny… A pak jsou tu stránky, o kterých se nemluví – třeba odřené bradavky. Nepříjemný problém, který dokáže zničit trénink i závod. Týká se mužů i žen (mužů snad ještě více), a jakmile se objeví, už na něj nikdy nezapomenete. Znáte, zažili jste? Nebojte, nejste v tom sami!

Tření. To je hlavní viník celé téhle bolestivé záležitosti. Každý krok, každý pohyb těla při běhu znamená mikroskopické tření látky o pokožku. A když se to nasčítá během deseti, patnácti nebo třeba čtyřiceti kilometrů (to je mimochodem až 40 tisíc malých tření)… Výsledek si dokážete představit – odřeniny, podráždění, nebo dokonce krvácení.

Bradavky jsou totiž mimořádně citlivé. A pokud běžíte ve volném tričku z bavlny, které nasákne potem, hrubém tílku nebo ve špatně padnoucí sportovní podprsence, mají vaše „čudlíky lásky“ smůlu. Pot (zejména v létě) tření ještě zvyšuje, sůl z potu navíc dráždí kůži. A to všechno vytváří ideální podmínky pro „bradavkový armageddon“.

Muži, ženy, nováčci i maratonci: koho se to týká?

Když se řekne odřené bradavky při běhu, mnozí si automaticky představí ženy. Ale pozor – statistiky a běžecká realita mluví jasně: muži trpí úplně stejně, možná ještě častěji.

V dlouhých závodech není výjimečné zahlédnout běžce s krvavými skvrnami na tričku v místech, kde bradavky už rezignovaly. Zvláště ti, kteří nemají chlupy na hrudi, mají větší kontakt látky s pokožkou – tedy i větší riziko oděrek. 

Týká se to především:

  • běžců při dlouhých trénincích a závodech (od cca 45 minut výše),
  • lidí, kteří se více potí,
  • běžců s citlivější pokožkou nebo výraznějšími bradavkami,
  • těch, kteří běhají v nevhodném nebo novém oblečení.

Zkrátka, nejste v tom sami. Tohle je elitní klub bolesti, do kterého se nikdo nehlásí dobrovolně, ale jednou tam byl skoro každý zkušený běžec.

Nechcete mít prsa „u kolen“? Sportovní podprsenku vybírejte podle velikosti i stupně opory

Jak poznat, že je zle, proč to neignorovat a co s tím

Začíná to nevinně. Pocit lehkého štípání nebo podráždění při běhu. „To nic, doběhnu to.“ Jenže za dalších pár kilometrů už může být tričko mokré nejen od potu, ale i od krve. Po doběhu pak zjistíte, že se nemůžete dotknout vlastního těla bez bolestivé grimasy. A co teprve sprcha…
Objeví se zarudnutí a podráždění kůže v okolí bradavek, pálení a bolest při dotyku, mokvání nebo krvácení, následně tvorba strupů a citlivost i na běžné oblečení.

A proč to nebrat na lehkou váhu? Nejde jen o bolest. Otevřené rány mohou znamenat vstupní bránu pro infekce, a hlavně – příště si na to vzpomenete, ještě než obujete běžecké boty.

Dobrá zpráva je, že se tomuto problému dá zcela předejít. Chce to jen trošku přípravy a věnovat vašim bradavkám (alespoň před během) stejnou pozornost jako třeba výběru běžeckých bot.

1. Změňte oblečení

  • Funkční materiály – zapomeňte na bavlnu. Ta nasákne pot a zvyšuje tření.
  • Přiléhavé oblečení – čím méně se látka hýbe po těle, tím lépe. Kompresní trička fungují skvěle.
  • U žen by sportovní podprsenka měla dobře sedět, nesmí dřít, ani být příliš volná. Prsa by se v ní neměla hýbat.

2. Zamezte tření přímo na místě

  • Zalepte: použijte speciální náplasti na bradavky – například běžecké nebo lékařské (hypoalergenní). Vydrží i při pocení. Dobrou službu udělá i tejp, nalepený v menších proužcích do kříže přes bradavku. Mým klientům se to osvědčilo asi nejvíce.
  • Mazejte: vazelína, balzámy nebo sportovní lubrikanty (ano, to existuje). Zamezí přímému tření a bradavku ochrání.
  • Nastříkejte: někteří běžci používají antiperspiranty ale pozor, mohou vysušovat pokožku a dráždit kůži ještě více. Osobně antiperspiranty na bradavky spíše nedoporučuji.

3. Změňte návyky

  • Nové oblečení vždy testujte na kratších bězích, ne poprvé na maratonu.
  • V dešti se riziko násobí – promočené tričko je největší nepřítel.
  • Neignorujte varovné signály – začínající bolest je znamením, že je čas jednat, i kdybyste si to triko měli sundat.

Co nikdy nedělat

  • Nepoužívejte klasické náplasti – mohou se snadno odlepit, a když ne, tak stržení z podrážděné pokožky je zážitek na celý život.
  • Neexperimentujte s parfémovanými krémy – mohou podráždit kůži, nebo se také můžete osypat.
  • Neběhejte v promočeném oblečení.
  • Neignorujte následnou péči – odřeniny potřebují regeneraci jako svaly po závodě.

Když už je pozdě: co dělat, když je bradavka odřená

Chcete běhat bez bolesti? Tipy, jak předejít zraněním

Stalo se. Bolí to. Co teď?

  1. Omyjte postižené místo jemným mýdlem a vodou. Nebude to příjemné, ale je to nutné.
  2. Použijte antiseptikum – nejlépe takové, které neštípe.
  3. Naneste hojivý krém – ideálně Bepanthen, Sudocrem nebo jinou mast s panthenolem.
  4. Nechte místo větrat. Pokud to jde, nenoste těsné oblečení.
  5. Běh na pár dní omezte, nebo aspoň dobře chraňte bradavky před dalším třením (zalepte).

Pokud by se objevilo zarudnutí, hnis nebo horečka, neodkládejte návštěvu lékaře. Infekce v oblasti prsní bradavky nejsou časté, ale mohou být nepříjemné.

Bradavky chtějí jen trochu lásky

Odřené bradavky nejsou ostuda. Jsou důkazem, že běháte naplno – možná až moc bezhlavě. Ale je to zbytečné – prevence je jednoduchá. Náplasti, funkční triko, trocha vazelíny a máte klid.

A až příště budete stát na startovní čáře půlmaratonu nebo si chystat běžecký batoh na trail, přidejte ke klasickému checklistu ještě jednu věc: bradavky ready? Protože když o ně nebudete pečovat vy, vaše tričko se jich ujme. A nebude to hezké.

Přečtěte si také:

  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje
11. 8. 2025 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Dvojbarevné provedení Mizuno Neo Zen je pořádná divočina. Foto: Jan Hytych
BěháníBěžecké botySilniční botyVybavení

TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje

od Rungo 8. 8. 2025
autor Rungo

Navzdory běžně progresivnímu uvažování jsem se přistihnul být ke sportovní výbavě poměrně laxní. Vždyť sport není o drahém vybavení, ale o poctivé dřině… No jo, musel jsem dospět do Kristových let, aby mi došlo, že běhat se dá sice i bosky a v bederní roušce, ale cyklicky namáhané klouby potřebují trochu péče. I ten pocit z aktivity se o něco méně podobá prehistorickému pudu „bojuj, nebo uteč“, když si člověk dopřeje kvalitní výbavu. A tak se mi do rukou, teda do nohou, dostaly nové boty Mizuno Neo Zen.

Vzhůru do betonové džungle!

Rád mizím z města a autisticky zdolávám méně známé lesní cestičky a pěšinky. Stezka městem ovšem bude vždycky dostupnější, a hlavně schůdná za každého počasí, což z ní dělá nevynechatelného parťáka. Opakované dorážení chodidel na tvrdý asfaltový podklad však umí s klouby pěkně zatřepat a málokterá bota zvládá mou váhu dostatečně utlumit. Rozhodl jsem se tedy rozšířit svůj vozový park o profi běžecké silničky s tlumením vhodným pro betonovou džungli.

Mizuno Neo Zen. Už jen při čtení názvu jsem si představil Toma Cruise jako ikonického posledního samuraje na své duchovní pouti do japonské kultury. Samozřejmě to, ani logo nápadně připomínající ptáka Uličníka, nebylo hlavním důvodem této volby. Boty už na první dojem působí velmi lehce, přitom s ohromnou tlumící vrstvou a ve stylovém designu. A tak jsem k svátku dostal pořádný dárek.

Kolik stylového designu je moc stylového designu? Foto: Jan Hytych
Kolik stylového designu je moc stylového designu? Foto: Jan Hytych

První dojmy? Pěkná divočina!

A to doslova! Po otevření krabice na mě totiž vyskočily botky ve dvoubarevném provedení. Ve smyslu každá bota v jiné barvě. Chápejte, fandím módním trendům, ale levá modrá, pravá červená – tohle mé autistické dušičce způsobilo krátkou zástavu.

Druhý šok na sebe nenechal dlouho čekat, neboť se ukázalo, že lehkost boty není jen vizuální. Kromě pevné podrážky ji tvoří už jen „ponožkový“ svršek, který vypadá trochu jako síťka proti hmyzu. Ale žádnou paniku! Zařekl jsem se, že nebudu konzerva a prostě to zkusím.

Dostat celou mou ploutev přes elastickou síťovou patu bylo asi jako mít sex po rockovém koncertu. Ne a ne to tam dostat, ale to by v tom byl čert, aby to nevyšlo! První kroky mě taktéž příliš nenaplnily důvěrou. Lehounký materiál oproti pocitu z běžné pevné tenisky působí nestabilně, jako rozhoupaný koráb na moři. Začalo to vypadat jako pohádka se špatným koncem…

Dostat se do ponožkové konstrukce mi dalo trochu zabrat. Foto: Jan Hytych
Dostat se do ponožkové konstrukce mi dává trochu zabrat. Foto: Jan Hytych

Ale nedělejme předčasné závěry…

Na testovací běh jsem zvolil silnější běžeckou ponožku, kterou mi Mizuno prozíravě přibalilo do balíčku. A opravdu si myslím, že by v tomto typu bot mohla být tenká fusakle trochu nekomfortní. Hned první došlap na asfalt je fakt příjemný, jako přistání do peřin. Ale při jakémkoliv pohybu v rámci rozcvičky mám pocit, že v botě plavu všemi směry, a začíná mě to skutečně znervózňovat.

Nemá smysl otálet, cvakl jsem hodinky na večerních 7 kilásků po stezce kolem vody a vyrazil jsem. Pocity z obutí se najednou hodně proměnily. Dopady nohou byly jako polštářová bitva. Sice šel cítit náraz, ale takovým tím způsobem, jako když vás kamarád práskne polštářem přes obličej, ale vy se prostě nepřestanete culit, protože je to jen polštář.

Technologie Smooth Speed Assist podporuje efektivní běžeckou techniku. Foto: Jan Hytych
Technologie Smooth Speed Assist podporuje efektivní běžeckou techniku. Foto: Jan Hytych
...asi takhle. Foto: Jan Hytych
…asi takhle. Foto: Jan Hytych

Tak moc jsem se zabral do nových pocitů z běhu, že jsem si ani neuvědomil tempo, které jsem nabral. Sklon podrážky (drop) umisťující patu výše mě nějak automaticky vedl k lepší technice, a ta zase ke zrychlení tempa, což po chvíli začalo mít dopad i na rostoucí tepovku.

Obavy z nohy létající v botě naprosto zmizely, při konstantním pohybu vpřed všechno fungovalo přesně, jak mělo, a já jsem si připadal jako pilot formule na okruhu. Tedy alespoň do té doby, než tepovka a dech vystřelily na maximálku a servis v depu už jaksi k dispozici nebyl.

A teď trochu vážněji aneb Finální verdikt

V téhle polštářové bitvě jednoznačně vyhrávají těžší běžci a/nebo milovníci městské džungle. Model Mizuno Neo Zen se totiž dokonale hodí na jakýkoliv rovný a tvrdý terén. Cyklostezka kolem vody bez většího stoupání, nebo okruh na stadionu. Tady jsou ďábelským obutím. Jakýkoliv pohyb vpřed je velmi příjemný, vyměkčený a motivuje k pořádným výkonům. Nicméně vysoká podrážka a síťovaný materiál vytváří nevýhodu při výrazných změnách směru nebo při prudkém brzdění, které se neobejde bez rozpačitých pocitů ubývající stability.

Pokud však hledáte hlavně pohodlí a úlevu namáhaným kloubům, při tréninzích i závodech na asfaltu či na dráze dost možná trhnete nový osobní rekord.

Hesla jako tlumení, pohodlí a měkkost tento model vystihují nejlépe. Foto: Jan Hytych
Hesla jako tlumení, pohodlí a měkkost tento model vystihují nejlépe. Foto: Jan Hytych

Mizuno Neo Zen v bodech

  • Určení: Silnice, zpevněné cesty
  • Došlap: Neutrální
  • Hmotnost: 200 g
  • Drop: 6 mm (výška paty: 40 mm vs. výška špičky: 34 mm)
  • Podešev: X10 – odolná guma umístěná na strategických místech pro minimalizování oděru
  • Další technologie: SMOOTH SPEED ASSIST – technologie vyvinutá k podpoře správné rotace a pohybu nohou; MIZUNO ENERZY NXT (VERZE S DUSÍKEM) – materiál s maximálním tlumením a citelným odrazem
  • Doporučená cena: 3 790 Kč

Čím vás potěší:

  • Opravdu velkorysé tlumení, které zajistí maximální pohodlí na tvrdých površích.
  • Dynamický odraz a podpora správné běžecké techniky.
  • Bota je vyrobena z 90 % z recyklovaných materiálů (ocení hlavně ekologové jako já).

Co pokulhává:

  • Pocit nižší stability při změnách směru nebo rychlosti.
  • Náročnější obouvání kvůli ponožkové konstrukci bez jazyku.

Autorem recenze je Honza Hytych.

Jsem spíše fitnessák, který do běhání osm let pozvolna padal, až nakonec těch svých 95 kilo dostal do obstojného tempa. Práce s lidmi, životní etapy, marné snahy o pochopení ženské mysli… každý rok bylo co vstřebávat a běh se ukázal být skvělým terapeutem. To, že na rozdíl od klasických zvedačů činek dokážu vyjít schody a nefunět, beru jako nezanedbatelnou výhodu. Své sportovní výkony se snažím každý rok podrobit zkoušce, ať už je to třeba půlmaraton, spíchnutá trasa napříč okolními horami, nebo komplexní OCR závod Spartan Race. Tady to letos hec dotáhnul až na kompletní Trifecta Weekend.

Přečtěte si také:

  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje

8. 8. 2025 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
Přesvědčit hlavu někdy chvíli trvá. :-) Foto: Adéla Svobodová/Rungo
Běžecký tréninkPsychika

Od knedlíků k medailím: Jak vyhrát nad překážkami i vlastní hlavou?

od Adéla Svobodová 7. 8. 2025
autor Adéla Svobodová

Překážkové závody typu Spartan Race zdaleka nejsou jen o fyzické zdatnosti. Tou největší překážkou totiž často bývá naše psychika. Pomůže mentální příprava? A jak překonat strach nebo krizi uprostřed závodu?

► Zajímá vás to od začátku? Mrkněte na celou sérii o přípravě na trojnásobný Spartan Race.

Při přípravě na Spartan Trifecta Weekend mi brzy došla jedna věc: být silnější a rychlejší nestačí, když mi pod nohy hází klacky můj vlastní mozek. A že se to v něm strachy, pochybnostmi a všemožnými errory jen hemží!

Jsem nešikovná, uklouzne mi to. Tohle nikdy nepřeručkuju, mám slabé ruce. Jak se mám sakra soustředit, když to v mojí hlavě nonstop hučí jako ve včelím úlu?

Některým jsem za tu dobu sebrala vítr z plachet, na jiných ještě musím zamakat. Co mi pomáhá, ale prozradím až na konci článku. Nejdřív jsem se totiž zeptala zkušenějších – konkrétně naší Verči, která je ve světě OCR závodů (jako) doma. Co mi poradila?

Práce s hlavou je někdy těžší než práce s překážkou

Natrénovat na závod je jedna věc. Druhá část úkolu je přesvědčit hlavu, že na to opravdu máte. A není to jen strach před závodem, nervozita, ale i obava z konkrétních překážek – výšky, vody… Ne nadarmo se říká, a to hlavně o ultra, že trénink tvoří jen část úspěchu. Většinu závodu běžíte hlavou, protože ta rozhoduje, jestli budete pokračovat, nebo se složíte jako domeček z karet.

Před závodem je dobré si říct, co funguje konkrétně na vás. Cítíte se líp, když víte naprosto přesně, do čeho jdete? Kde zaparkujete, co budete mít na sobě a jak přesně bude vypadat ta překážka? Pak si to nastudujte – klidně udělejte poznámky, vytiskněte mapku, mrkněte na videa a sbírejte tipy.

Někdo jde radši do neznáma a nechce dopředu nic vědět, protože by taky mohl zůstat doma. V obou případech je dobré se po nachystání rozptýlit, odlehčit hlavě a přijít na jiné myšlenky. Ideálně jinou činností, s partou kamarádů, s rodinou… prostě jinak než přemýšlením, jaký bude závod.

Je to jen další výzva

Uvědomte si, že žádný učený z nebe nespadl. Nejste první ani poslední, před kým stojí výzva. Můžete se na to vykašlat a radši sedět u televize – ale o čem pak budete vyprávět vnoučatům? Jak jste proseděli gauč a koupili si nový? Berte to jako dobrodružství, další výzvu v životě, kde o nic nejde. Start–cíl, nic víc!

Věřte, že jakmile závod odstartujete, spousta myšlenek se změní a uleví se vám. Nejhorší je vždy nervozita těsně před startem. Bojíte se něčeho v závodě? Nebojte se říct si o pomoc nebo o ukázku, jak se to dělá. Máte hrůzu z výšek? Pokud závodíte v kategorii Open, vždycky vám někdo rád pomůže dolů. I nahoru – hlavně pánové dámám při přelézání zdí. Než váhat, jestli do toho půjdete a co vše se může stát, raději seberte odvahu a udělejte to hned. Čím déle si překážku, umělou nebo přírodní, budete prohlížet, tím vám bude hůř.

Dostali jste se do krize uprostřed závodu?

Zhodnoťte, co už máte za sebou – jestli vás krize opravdu ohrožuje, nebo jde jenom o psychický stav. A pokud jde o fyzické vyčerpání, zvažte, jestli má rychlé řešení. Mnohdy si stačí jen trochu odpočinout, napít se, sníst něco sladkého – a bude líp.

Pokud jde o propad v náladě, nástup strachu nebo únavu, zkuste si připomenout, co všechno už jste zvládli. Prošli jste těžkými momenty, zkouškami – a vždycky to skončilo, vždy jste se z toho vyhrabali. V závodě to není jiné. Trpíte – ale nakonec do cíle dojdete. Nemusíte běžet, můžete jít, ale světlo na konci tunelu se nakonec objeví. Dostanete medaili, budete na sebe pyšní a budete mít dobrý pocit sami ze sebe. Mezitím si zkuste vizualizovat, jak přeskakujete oheň, jak si dáte odměnu, převléknete se, najíte a odpočinete si.

Po doběhnutí pak emoce nedržte v sobě – povídejte si s ostatními, sdílejte zkušenosti i pocity. Třeba zjistíte, že to má spousta lidí kolem vás podobně. A sdílené utrpení? To je vždycky menší utrpení!

Překonejte překážky i sami sebe! Co všechno musíte vědět před prvním OCR závodem?

Co pomohlo mně?

Sbírat drobné úspěchy

Plnit tréninkový plán, posouvat maximálky a zaznamenávat pokroky. Zní to jako fyzická práce, ale ovlivní i psychiku. Hodně. Jakmile jednou pokoříte hranici 20 kilometrů nebo konečně přeručkujete Monkey Bars, najednou mnohem snáz připustíte, že to zvládnete i příště.

Prolomit prokletí

Znáte fenomén sebenaplňujícího se proroctví? Jde o jev, při kterém nevědomě ovlivňujeme situaci a lidi tak, že naplní naši původní předpověď. Typicky se ho dopouští rodiče, učitelé a jiné autority, jejichž „nálepku“ pak přijmeme za vlastní, ztotožníme se s ní a jednáme podle ní. A tak jsem se rozhodla, že ji sloupnu. Na tom, že nejsem „zrovna nejšikovnější“ a „pohybově nadaná“, sice může být kus pravdy, ale vytrvalým tréninkem z něj postupně dělám menší a menší kousek.

Odložit nepotřebné myšlenky

Pro mě jedna z nejtěžších disciplín. Můj mozek profesionálního overthinkera totiž většinu bdělého času funguje jako lunapark: dům hrůzy střídá horská dráha, ze které rovnou skočíte na atrakci s volným pádem. Jé, labutě! A balónky!

Před odjezdem na závodní víkend si proto sepisuju seznam povinností, ke kterým se chci vrátit, ale nechci je nosit v hlavě. Jiné starosti se pak snažím pomyslně odložit spolu s batohem, který před závodem nechávám v úschovně. Při posledním Beastu v Maďarsku skvěle zafungoval i memory test. Když musíte 15 kiláků v hlavě opatrovat náhodnou kombinaci čísel a písmen, na jiné výmysly už moc nezbývá kapacita.

Chtělo se mi pokaždé? Ani omylem…
Ale slíbila jsem (si) to. Foto: Adéla Svobodová/Rungo

Nebýt v tom sama…

Když se mi během přípravy do něčeho fakt nechtělo, slíbila jsem to někomu jinému. Třeba že si s celou partou zaplatíme kurz lezení, protože ho mám v tréninkovém plánu, nebo že fakt přijdu na ty intervaly na atletickém stadionu. V samotném závodě mi pak pomáhá, když si uvědomím, jak rozmanitá banda lidí na Spartan Race chodí. Pro někoho je to vůbec první souboj s vlastní kondicí a někdo jde obhájit minulé umístění na bedně. Do hlavy jim nevidím, ale myslím si, že se v každé z nich nějaká ta bitva odehrává.

…a zároveň být jen sama za sebe

Ve výsledku je úplně šumák, co si o vás kdo myslí. Jakkoliv sobecky to může znít, nejdůležitější člověk, se kterým stoprocentně strávíte celý zbytek života, jste vy. Jak závod prožijete a co si z něj odnesete, se proto počítá nejvíc. :-)

Přečtěte si také:

  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje
7. 8. 2025 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Jáchym je hrdým členem Mizuno teamu (Night Run HK 2024). Foto: Tomáš Vašíček
Inspirace a příběhyRozhovory

Běh je o vnitřní radosti, ale podporu dnes získává bizár, říká multitalentovaný Jáchym Kovář

od Adéla Svobodová 5. 8. 2025
autor Adéla Svobodová

Jáchym Kovář (29) je tak trochu běžecký chameleon. Exceluje mezi vytrvalci i na dráze, loni – už počtvrté v řadě – úspěšně obhájil titul domácího šampiona na MČR v krosu a zároveň se dostal do TOP 10 historie českého stýplu. Co mu pomáhá zůstat dlouhodobě „ve hře“, a co ho naopak na současném běžeckém světě mrzí?

Co běží v hlavě Jáchymovi Kovářovi, když běží?

Záleží, o jaký běh jde. Při volných bězích si většinou jdu především mentálně odpočinout a uspořádat si myšlenky nebo poznávat nová místa. Často mě při tom napadají nápady, které pak využívám v práci a vlastních projektech. Při intervalových trénincích nebo závodech se snažím soustředit na samotné tempo, počet kilometrů a také všechny ostatní důležité věci s tím spojené, jako je správné oblečení a obuv, hydratace, doplňky nebo dobře zavázané tkaničky.

Míváte chvíle či období, kdy se vám fakt nechce? Co vás i přesto vytáhne ven?

To zná asi každý. Když se mi nechce, tak se na běhání snažím najít nějakou pozitivní věc. Pro mě to je například zlepšení, objevování nových míst, lepší nálada, mentální odpočinutí, setkání s kamarády nebo jen úspěšné splnění tréninkového plánu.

MČR skialpinismu 2025 Medvědín
MČR ve skialpinismu 2025 (Medvědín). Foto: Lucie Žemberyová

Vyhecovat se je jedna věc, ale velkým oříškem bývá i udržitelnost. Co vám pomáhá vydržet u sportu dlouhodobě?

Při sportování je podle mě nejdůležitější zůstat zdravý a mít z daného pohybu stále radost. Bez těchto věcí je to velmi těžké. A přitom na ně spousta sportovců zapomíná. Mně dělá radost samotný pohyb a všechny výhody, které z něj plynou – nové zkušenosti, zlepšování se, poznávání nových lidí a míst, získávání nových pohybových vzorů… Samozřejmě je důležitá i motivace a houževnatost. Ty ale úzce souvisí se zmiňovanou radostí a zdravím.

Jako běžec se pohybujete na pomezí několika disciplín. Je to spíš zahlcující, nebo vám to naopak pomáhá zachovat rovnováhu?

Pestrost vnímám jako výhodu. Stále se tak učím novým věcem a trénink není stereotypní, ale plný nových podnětů. Rozvinula a zocelila mě i sportovní škola. I když mi spousta lidí před nástupem na Fakultu tělesné výchovy a sportu říkala, abych nechodil na školu, která není zaměřená přímo na výkonnostní sport, jsem rád, že jsem si šel za tím, co mě baví, a těžím z toho.

Jak se udržujete fyzicky i psychicky v pohodě?

Trénuju tak, aby mě sport neomrzel. A pak to jde samo. Snažím se také dostatečně spát, kvalitně jíst a vidět ten progres nejen ve sportovním světě, ale i v práci a projektech, které mi dávají smysl.

Umíte si dovolit i odpočívat?

Poslední dobou s tím trochu bojuju, protože pořád něco vymýšlím. Ale rád si pospím, zajdu do sauny, do páry, na masáž nebo zkusím jiný sport. Určitou formou odpočinku je pro mě i práce.

Soustředění Štrbské pleso. Foto: archiv Jáchyma Kováře
Soustředění Štrbské pleso. Foto: archiv Jáchyma Kováře

Jaký je váš recept na úspěch? Co je ve vaší sportovní kariéře největší „game changer“?

Není to žádná konkrétní věc, ale spíš dlouhodobá vytrvalost. Spousta vrstevníků mě dříve předbíhala, ale díky tomu, že já jsem vydržel a pracoval na sobě, jsem dosáhl lepších výkonů než oni. Důležité je být stále cílevědomý a svou přípravu, regeneraci, životosprávu a další „dílky celé skládačky“ posouvat dopředu.

Jaký máte vztah k technologiím a aplikacím? Jste posedlý daty, nebo se snažíte udržet zdravý balanc mezi tím, co říkají technologie, a intuitivním nacítěním na vlastní tělo?

Technologie jsou skvělý pomocník a jdou neustále dopředu. Snažím se držet krok, vzdělávat se a zkoušet nové věci. Určitě ale nejsem ten typ člověka, co by běžel do obchodu pro každou novou řadu hodinek nebo hrudního pásu. Tréninky se snažím především vnímat vlastním tělem a běhat podle intuice. Aktivity poté zaznamenávám do aplikace Strava. A doporučil bych to i ostatním – nebát se běhat podle pocitu a nikam se nehnat, hlavně u volných běhů. Zároveň je fajn, když si běžec najde kvalitního trenéra, který nejen pomůže s nastavením systematického a udržitelného tréninku, ale dokáže i předejít mnoha zraněním a dalším problémům.

ME družstev 3000 m steeple. Foto: Aleš Gräf
ME družstev 3000 m steeple. Foto: Aleš Gräf

Je něco, co podle vás (hobby) běžci přeceňují?

V dnešní době mi přijde, že spousta lidí spoléhá na vybavení a je pro ně nejdůležitější se aktivitou pochlubit na sociálních sítích. Dobré boty jsou samozřejmě důležité, ale k běhu nepotřebujete drahé oblečení, hodinky, VIP vstup do fitness nebo špičkový mobil na fotky a videa. Potřebujete především motivaci a vnitřní radost, které jsou víc než výbava.

Ve světě elitních běžců to ale už nebývá tak jednoduché…

Je to tak. V běhání mě poslední dobou mrzí dvě věci. První je, že lidi dávají přednost obsahu zaměřenému na bizár před kvalitním obsahem nebo obsahem sportovců s kvalitními výkony. Pro každého sportovce na výkonnostní úrovni je každá podpora, nejen na sociálních sítích, strašně důležitá. Může pak díky ní například získat nějakou spolupráci, která ho motivuje a posune zase o krok dále. Druhá věc, co mě mrzí, je, že systém nedokáže výkonnostním sportovcům zajistit ani základní podmínky – prostory pro trénink, bydlení, jídlo a regeneraci. Sportovci pro ty nahoře jsou jen jakési číslo a nezajímají je jejich existenční problémy. Proto pak sportovci odchází do zahraničí, i když kolikrát ví, že tam jdou hlavně za těmito výhodami, které u nás nedostali, spíš než za zlepšením své výkonnosti.

Vy ale zatím zůstáváte v českém rybníčku. Na jaké závody se teď nejvíc těšíte?

Těším se na Mistrovství světa v horských a trailových bězích ve Španělsku, na které bych se měl kvalifikovat po nedávném MČR v běhu do vrchu, které se mi podařilo vyhrát. Těším se také na další závody u nás, které mám v plánu a mezi které patří Běh okolo Muňáku, Bobr Cup, Vokolo Priglu, Malá cena Velké Verandy nebo kola Armádní běžecké ligy.

MČR v přespolním běhu 2024. Foto: Jan Houska
MČR v přespolním běhu 2024. Foto: Jan Houska

Jáchymovu cestu – autentickou a bez „clickbaitových“ bizárů – můžete sledovat na jeho sociálních sítích:

  • Facebook: www.facebook.com/KovarJachym/
  • Instagram: www.instagram.com/kovarjachym/
  • Strava: www.strava.com/athletes/kovarjachym
  • YouTube: www.youtube.com/user/11JACHYM/videos

Přečtěte si také:

  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje

5. 8. 2025 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nový mobilní telefon Redmi 15 5G je tady! Foto: Xiaomi
Nezařazené

Redmi 15 5G přichází s masivní 7000mAh baterií, pohlcujícím 6,9″ displejem a výkonnými AI funkcemi

od Rungo 4. 8. 2025
autor Rungo

Advertorial | Xiaomi oznamuje uvedení mobilního telefonu Redmi 15 5G. Jedná se o nejnovější přírůstek do řady výkonných smartphonů navržených tak, aby uživatelům nabídly celodenní spolehlivost, pohlcující zážitek a nástroje pro snadnou kreativitu.

Základem novinky je baterie Xiaomi Surge s kapacitou 7000 mAh – vůbec největší baterie, jakou kdy na globálním trhu Xiaomi nabídlo. Na jedno nabití zvládne až dva dny provozu¹, podporuje rychlé 33W nabíjení⁵ a 18W zpětné nabíjení⁶. Díky technologii Smart Charging Engine 2.0 a funkcím, jako je Battery Health 4.0, si baterie udržuje vysokou spolehlivost i při dlouhodobém používání. Dokonce při pouhém 1 % kapacity zvládne telefon až 59 minut hovoru nebo 7,5 hodiny v pohotovostním režimu¹⁵.

Foto: Xiaomi

Redmi 15 5G je vybaveno velkým 6,9″ FHD+ displejem s obnovovací frekvencí až 144 Hz² a dotykovou odezvou 288 Hz. O komfortní sledování i při delším používání se starají certifikace TÜV Rheinland Low Blue Light, Flicker-Free a Circadian Friendly. Záda telefonu jsou elegantně zaoblená a doplněná o kovové detaily, které kombinují styl a pohodlný úchop s tenkým a elegantním profilem.²² Odolnost proti vodě a prachu dle certifikace IP64⁴ a technologie Wet Touch 2.0 zajišťují bezproblémové ovládání i s vlhkými prsty. O svižný výkon se stará mobilní platforma Snapdragon® 6s Gen 3 s podporou 5G. Díky až 16 GB RAM (včetně virtuální paměti)³ a rozšiřitelnému úložišti až do 2 TB¹⁰ nabízí Redmi 15 5G hladký provoz i dostatek prostoru pro vše důležité.

Redmi 15 5G je vybaveno duálním AI fotoaparátem s hlavním 50Mpx snímačem, který doplňují kreativní nástroje jako AI Erase, AI Sky nebo Dynamické snímky¹⁷. Zvukový zážitek posouvají na vyšší úroveň technologie Hi-Res Audio, Dolby Atmos® a zesílení hlasitosti až na 200 %, díky nimž si uživatelé užijí filmy, hudbu i hry naplno¹².

Smartphone běží na systému Xiaomi HyperOS 2¹¹, který přináší řadu chytrých funkcí – například Circle to Search¹⁹, Google Gemini²⁰ nebo Xiaomi Interconnectivity²¹ pro bezproblémové propojení zařízení a produktivnější každodenní používání.

Redmi 15 5G spojuje výdrž, působivý obraz a nástroje poháněné umělou inteligencí, díky čemuž je ideálním společníkem pro každodenní použití.

Telefon je v prodeji na oficiálním e-shopu společnosti Xiaomi http://www.mi.com/cz a prostřednictvím oficiálních prodejních kanálů. K dispozici je v barevných variantách Ripple Green, Titan Gray a Midnight Black⁸ a v paměťové konfiguraci 4GB+128GB⁹. Doporučená maloobchodní cena činí 4 999 Kč.

Specifikace v anglickém jazyce naleznete zde.

Foto: Xiaomi
Foto: Xiaomi

¹ Údaje vycházejí z modelu lehkého denního používání podle interních testů Xiaomi. Skutečné výsledky se mohou lišit.

² Obnovovací frekvenci lze u podporovaných aplikací upravit až na 144 Hz.

³ Paměť 16 GB RAM s funkcí rozšíření paměti je založena na variantě s 8 GB RAM. Dodatečná RAM využívá odpovídající část interního úložiště. Rozšíření paměti RAM je dostupné pouze v případě dostatečného volného místa. Skutečná velikost rozšíření se může lišit podle modelu.

⁴ Zařízení s krytím IP64 bylo testováno na odolnost proti stříkající vodě a prachu za specifických laboratorních podmínek podle normy IEC 60529:1989+A1:1999+A2:2013. Odolnost vůči vodě a prachu se může vlivem každodenního používání snižovat. Telefon nenabíjejte ve vlhkém prostředí. Reálné používání se může lišit od laboratorních podmínek. Neponořujte zařízení do vody a nevystavujte jej kapalinám jako mořská voda, chlorovaná voda nebo nápoje. Záruka se nevztahuje na poškození způsobené vniknutím kapaliny.

⁵ Nabíjecí adaptér není součástí balení. 33W adaptér se prodává samostatně. Doporučeno je použití originálního 33W adaptéru Xiaomi.

⁶ Podporuje kabelové reverzní nabíjení až do výkonu 18 W. Kompatibilita ověřena v interních testech Xiaomi. Výsledky se mohou lišit v závislosti na stavu baterie a dalších faktorech. Před použitím této funkce se ujistěte, že má telefon dostatek energie a ověřte kompatibilitu cílového zařízení.

⁷ Rozměry a hmotnost byly testovány v interních laboratořích Xiaomi. Skutečné výsledky se mohou lišit.

⁸ Dostupnost barevných variant se může lišit podle trhu.

⁹ Nabízené konfigurace se mohou v jednotlivých regionech lišit. Skutečně dostupná kapacita RAM a úložiště je nižší kvůli systému a předinstalovanému softwaru.

¹⁰ Paměťová karta microSD pro rozšíření úložiště se prodává samostatně. Dostupnost závisí na konkrétním použití.

¹¹ Dostupnost funkcí, aplikací a služeb Xiaomi HyperOS 2 se může lišit podle verze softwaru a modelu telefonu.

¹² Údaje porovnávány s modelem Redmi 13. Skutečné výsledky se mohou lišit podle softwaru a použití.

¹³ Dostupnost NFC se může lišit podle trhu.

¹⁴ Podpora připojení a síťových pásem závisí na dostupnosti v daném regionu a podpoře lokálních operátorů.

¹⁵ Údaje pocházejí z interních laboratoří Xiaomi. Skutečné výsledky se mohou lišit.

¹⁶ Benchmark AnTuTu pochází z interních testů Xiaomi provedených na základě skutečných podmínek pomocí AnTuTu V10. Výsledky se mohou lišit v závislosti na testovacím prostředí a verzi softwaru.

¹⁷ Funkce Dynamické snímky je podporována pouze u verze s 8 GB RAM a může být zpřístupněna formou OTA aktualizace.

¹⁸ Funkce AI Vymazání je dostupná pouze u verze s 8 GB RAM.

¹⁹ K dispozici na vybraných zařízeních s aktivním připojením k internetu. Funguje v podporovaných aplikacích a prostředích. Výsledky se mohou lišit v závislosti na vizuálních shodách.

²⁰ Aplikace Gemini je dostupná na vybraných zařízeních, v jazycích a zemích. Funguje s kompatibilními účty a vyžaduje připojení k internetu. Zkontrolujte přesnost odpovědí. Dostupnost funkcí se liší podle jazyka. Gemini je ochranná známka společnosti Google LLC.

²¹ Pro využití funkce Xiaomi Interconnectivity musí být telefony a tablety aktualizovány na Xiaomi HyperOS 2, s aktivovaným Bluetooth a Wi‑Fi, přihlášené ke stejnému Xiaomi účtu a se zapnutou funkcí „Nastavení – Xiaomi Interconnectivity“. Dostupnost funkcí se může lišit podle softwaru, aplikací a konkrétního modelu.

²² Produkt se může lišit podle regionu. Řiďte se reálným produktem.

Přečtěte si také:

  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje

4. 8. 2025 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Dovolená all inclusive přináší pokušení a možnost volby. Foto: nicoletaionescu/iStock
VýživaZdraví

Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost

od Veronika Dvořáková 1. 8. 2025
autor Veronika Dvořáková

Dovolená – čas klidu, pohody a často i all inclusive přetékajícího jídlem, dezerty a drinky. Co ale dělat, když během týdne u moře nechcete přijít o formu, kilometry a režim, na kterém jste makali celé jaro? Dobrá zpráva: dá se to. A bez hladovění, přepočítávání kalorií nebo obíhání hotelu nalačno pořád dokola.

Stačí znát pár pravidel, dát si prostor na užívání i pohyb – a třeba i dovolenou využít jako ideální pauzu mezi jarní a podzimní sezónou. (Jak na pauzu chytře, najdete v tomto článku.)

Dovolená jako pauza, která vám nezkazí progres

Většina sportovců jede celý rok v určitém režimu. Plán, tréninky, výživa, suplementy, běžecké cíle. A pak přijde dovolená – moře, bufet, drinky, změna rytmu. V tu chvíli se většina lidí rozdělí na dva tábory:

  1. Ti, co to pustí úplně a nechají tělo „na pospas“.
  2. Ti, co se snaží i na pláži držet přísný režim a řeší každý gram cukru.

Ani jeden extrém není ideální. Skutečně prospěšná dovolená je taková, která uleví hlavě i tělu, ale nezničí vše, co jste vybudovali. A také nepošle rodinnou či partnerskou pohodu do kopru.

Dovolená se navíc skvěle hodí jako součást letní pauzy v tréninkovém roce – místo toho, abyste řešili „jak to skloubit“, si jednoduše pauzu naplánujte právě na dny u moře. Tělo si odpočine, hlava vypne a vy se bez stresu vrátíte k běhu o poznání lehčí – alespoň psychicky.

All inclusive chytře: Když je jídla hodně, ale vy víte, co chcete

Tak zvaný „kluzív“ je fajn. Nevaříte, neřešíte, vyberete si. Ale pokud nejste připravení, může se proměnit ve výživový karambol. Klíčem není zákaz, ale vědomá volba. A také příležitost! Jak to ideálně poskládat?

Snídaně

Skvělá šance, jak tělu dodat bílkoviny a sacharidy na celý den. Navíc opět – vy ji nemusíte vařit! Nádhera.

  • Sáhněte po vejcích, sýru, ovesné kaši, ovoci a ideálně i zelenině. 
  • Omezte sladké pečivo, dezertíky (stejně v hotelu zbyly od večeře) a plný talíř přeslazených palačinek.
  • Obrovské džusy plné cukru (které ovoce neviděly ani z letadla) nahraďte dobrým čajem, bylinkovou vodou nebo prostě jen vodou.
  • Chcete si dopřát i nějakou „prasárnu“? Začněte trochou zeleniny, vajíčky, sýrem nebo šunkou. A poté tam teprve pošlete to, na co koutkem oka pokukujete celou dobu. Jednak toho nesníte tolik a jednak to tělo lépe zpracuje, než když třeba čokoládovou vaflí začnete.
  • Berte švédský stůl jako šanci složit si pestrý talíř, do jehož přípravy by se vám doma nechtělo.

Oběd a večeře

Stavte talíř „s respektem“: čtvrtina bílkoviny (ryby, maso, tofu), čtvrtina kvalitní sacharidy (brambory, rýže, kuskus) a polovina zelenina. Dezert? Klidně, ale malý. A raději si ho opravdu užijte než ho zhltnout s výčitkami.

  • Nenakládejte talíř tak, jako kdyby nebylo zítřka. Nenesete si zásoby do bunkru. Naložte si nejdříve to, co vám dodá živiny – bílkoviny, zeleninu… Až poté po malých kouskách ochutnávejte, co neznáte. Nebudete pak mít výčitky, že musíte dojíst plný talíř „aby se to nevyhodilo“, a zároveň nebudete plýtvat nebo přijímat nadbytečné kalorie.
  • Složte si před hlavní porcí jídla malý salát. Dopřejte si to, co doma nemáte – čerstvou zeleninu, trochu zálivky (tady pozor na kalorie), sýry… Až poté se vrhněte na hlavní jídlo a naposledy na dezerty. Salát vás zasytí, nevyletí vám tak rychle cukr a zároveň toho pak nespořádáte tolik. 
  • Nedojídejte po dětech jen proto, že je vám líto jídla. Naučte je také brát si menší porce, aby nevyhazovaly to, co jim nebude chutnat.  
Proč děti tloustnou? Nejčastější chyby rodičů podle odborníků

Mezi jídly

Není nutné pořád jíst jen proto, že „je to zdarma“. Dejte tělu čas i na trávení. A nebo vyzkoušejte nějaké exotické ovoce. 

TIP: Pokud máte v hotelu švédské stoly, projděte si je nejdřív očima, až potom talířem. Pomůže vám to vybrat rozumněji.

Pití a alkohol: Půllitry vs. litry vody

Alkohol na dovolené nechybí. A přiznejme si – sklenka vína nebo koktejl při západu slunce má něco do sebe. Ale jako sportovec víte, že alkohol ovlivňuje hydrataci, regeneraci i spánek. Jak s tím naložit?

  • Střídejte alko s vodou – po každém drinku sklenice čisté vody.
  • Nepijte přes den – pokud plánujete sportovat, nechte alkohol až na večer po aktivitě.
  • Nechlubte se rekordy – i jeden drink denně je až až. Na dovolené jde o odpočinek, ne o promo akci pro játra.

Hydratace je základ, zvlášť v horku. Pokud sportujete (i lehce), myslete na to, že voda je váš nejlepší přítel. A kafe? Fajn, ale bez cukrových bomb typu frappuccino s čokoládou. Byli jste v horku běhat nebo cvičit? Přibalte s sebou elektrolyty a doplňujte vypocené minerály.

Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo

Trénink na dovolené: Když tělo chce, ne když musí

Trénovat na dovolené můžete, ale nemusíte. Pokud jste v pauze (viz článek o pauze mezi sezonami), klidně si týden úplně odpočiňte. Pokud cítíte energii a chuť, běžte, ale s rozumem.

  • Nejlepší čas je ráno, než začne horko. Klidně jen 5–6 km u moře, bez cíle, pro výhledy, radost dušičky.
  • Zkuste alternativy běhu – plavání, paddleboard, jóga, procházky.
  • Bez výčitek – žádné „musím si to zasloužit“ kvůli večeři.

Dovolená není výkonová etapa. Když vám běhání udělá radost, fajn. Když vás to netáhne, nic se neděje. Po návratu se pak nenechte zlákat k žádnému „kompenzačnímu“ běsnění. Žádné detox kůry, půsty nebo dvojnásobné tréninky. Jen se plynule vraťte ke svému režimu – klidně s lehčí verzí v prvním týdnu.

O vánočních svátcích se říká, že není až tak důležité, jak jíte mezi Vánocemi a Silvestrem, ale jak jíte mezi Silvestrem a Vánocemi. A to platí i pro dovolenou. Dovolená není odměna za výkon. Je to součást regenerace a života. I sportovci si mohou dát zmrzlinu, drink nebo druhou porci večeře. Důležité je nebrat all inclusive nebo obecně dovolenou jako možnost sníst všechno bez ohledu na to, co to je, a to jen proto, že jste na dovolené. Raději ochutnávejte, jezte kvalitní stravu plnou sezónních produktů, dopřejte si gastronomické objevování.

Jedním týdnem volna, vynecháním tréninku, když se vám fakt nechce a chcete radši spát, se svět nezboří. Dokonce ani naloženým talířem nezničíte vše, co jste budovali. Vaše tělo není hloupé. Když ho během roku dobře krmíte, hýbete se a odpočíváte, zvládne týdenní výpadek bez jakékoli újmy. Naopak, často se vrátíte lehčí. Na váze, ale i v hlavě. A právě ta lehkost vám může na podzim pomoct k lepším výkonům než kdy dřív.

Přečtěte si také:

  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje

1. 8. 2025 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
PohybTréninkZdraví

Když je doma ticho a zmizí dětský křik, tak může začít pohyb

od Rungo 30. 7. 2025
autor Rungo

SHOT | Odchod dětí z domova je zásadní milník – nejen pro ně, ale i pro rodiče. Zatímco pro mladé to znamená začátek nové životní etapy, rodiče často zůstávají s prázdnem. Jak se s tím poprat bez antidepresiv?

Volný čas, který zůstane – a nevíte, co s ním

Dlouhé roky jste věnovali péči o rodinu a najednou je doma ticho. Zmizel každodenní shon, plánování, školní rozvrhy… a nastoupil volný čas, který může být víc zátěží než úlevou. Právě tehdy může přijít melancholie, pocity prázdnoty nebo dokonce deprese.

Prázdné hnízdo: problém, který začíná dávno předtím

Psycholožka Lenka Šnajdrová upozorňuje, že nejde jen o samotný moment, kdy dítě odejde z domova. Jde o roky, kdy jsme potlačovali své vlastní potřeby a soustředili se výhradně na dítě. A když tohle všechno zmizí, nemáme kam přesunout svou pozornost.

Sport jako nový směr a přirozená terapie

Jedním z nejlepších způsobů, jak zaplnit prázdno, je pohyb. Nemusí jít o výkony, rekordy nebo medaile. Důležité je najít aktivitu, která vás těší, ať už je to běh, kolo, jóga nebo třeba svižné procházky. Sport dodává tělu energii – a duši smysl.

Artróza a cyklistika: Jak jezdit tak, aby klouby netrpěly?

Děti rostou, vztahy se mění. Vy se ale můžete rozvíjet dál

Společné aktivity s dětmi můžete postupně nahradit svými vlastními. A klidně i trochu závodit – třeba sama se sebou. O co šlo vždycky kamarádce nebo kolegovi z tréninku? O to, že to zvládnete. Stačí najít formu, která bude bavit vás – a klidně si dát i nějaký cíl.

Ale pozor, nic se nemá přehánět

Sport je skvělý, ale nesmí být jedinou náplní života. Pokud se stane vaší jedinou oporou, může být zklamání o to bolestivější. Mějte i další radosti, zájmy, lidi, práci nebo koníčky. Sport by měl být jedním z pilířů – ne celým domem.

Nová etapa? Ideální čas začít znovu

Prázdné hnízdo není konec. Naopak. Je to šance znovu objevovat to, co jste kdysi odložili. Děti odešly, ale váš život rozhodně nekončí. Teď je čas věnovat se sobě – konečně.

❓ FAQ – nejčastější otázky❓

Co je syndrom prázdného hnízda?
Jde o období, kdy děti odcházejí z domova a rodiče se potýkají s pocity prázdnoty, osamění a ztráty smyslu.

Jak se s tím vyrovnat?
Důležité je najít nové aktivity – ať už sport, práci, koníčky nebo společenské kontakty. Pomáhá pravidelný režim, fyzická aktivita a péče o duševní zdraví.

Může být sport terapií?
Rozhodně. Pohyb uvolňuje endorfiny, zlepšuje psychiku i fyzický stav. Nemusí jít o výkony – stačí pravidelnost a radost.

Co když mě sport nebaví?
Zkuste jinou aktivitu – tanec, zahradničení, rukodělné práce, turistiku, chození s kamarády… Jde o to najít si něco, co vás bude těšit.

Jak to zvládnout bez pocitu viny?
Vědomě si připomínejte, že péče o sebe není sobecká – je nezbytná. Čím lépe se budete cítit vy, tím víc budete inspirací i oporou pro své děti v nové roli.

Jak na křeče při běhu nebo tréninku: Proč nestačí jen hořčík

Přečtěte si také:

  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje

30. 7. 2025 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecké boty jsem na chvíli pověsila na hřebík. Foto: Halfpoint/iStock
Běžecký tréninkTrénink

Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo

od Veronika Dvořáková 29. 7. 2025
autor Veronika Dvořáková

Na dva týdny jsem přestala běhat. A světe div se – nešla jsem výkonově ke dnu, svět se nezbořil a peklo nezamrzlo. Naopak. Pokud také hledáte způsob, jak v létě správně zpomalit, nepromarnit formu a zároveň nerezignovat na běžecké cíle, čtěte dál. Tahle pauza může být vaší superzbraní pro podzimní sezónu.

Po jarní sezóně a náročném Spartan Ultra jsem si naordinovala dvoutýdenní pauzu. Bez tréninků, bez výčitek, zato s dostatkem spánku, dobrého jídla, trochou alkoholu, a hlavně opravdovým odpočinkem. A výsledek? Konečně mě přestala bolet noha, se kterou jsem bojovala skoro tři čtvrtě roku, tělo si vydechlo a já se na tréninky zase těším.

Tuhle zkušenost ale nesdílím jen jako běžec, ale i jako trenér. A jako někdo, kdo roky přihlíží tomu, jak se běžci pauzy obávají – a přitom by jim mohla zachránit sezónu, zdraví i radost z pohybu.

Proč si pauzu (ne)umíme dovolit?

Letní pauza má mezi běžci pochybnou pověst. Máme pocit, že když přestaneme běhat, ztratíme všechno, co jsme si poctivě natrénovali. Když k tomu přidáme dovolenou, večerní grilovačky a nedefinovaný „klid“, přichází strach, že přijdeme o formu. Léto si zkrátka nemůžeme dovolit.

Jenže pravda je jiná. Pauza není výpadek. Je to součást tréninkového cyklu a života sportovce. A také je to cesta, jak se z toho všeho nezbláznit.

Pokud za sebou máte jarní sezónu plnou závodů, intervalů a objemů, tělo i hlava si potřebují vydechnout. Není to slabost. Je to disciplína. Protože dělat i to, čeho se bojíme, je důležitá část procesu. A ano – opravdu se nemusíte bát jen odporného tréninku plného intervalů, ale právě třeba i odpočinku. Nebudete první ani poslední.

Jak běhat rychleji? Triky běžeckých trenérů, které opravdu fungují

Co se děje, když si opravdu odpočinete?

Regenerace není jen o bolavých nohách. Během pauzy se:

  • obnovují poškozená svalová a vazivová vlákna;
  • regeneruje nervový systém;
  • stabilizuje hormonální rovnováha (například hladina kortizolu);
  • zklidňuje psychika – mizí tlak na výkon, vrací se chuť.

A někdy se stane zázrak. Jako v mém případě – noha, která mě bolela dlouhé měsíce, se zklidnila. Bez tejpů, fyzioterapie, jen s trochou spánku a volnějších dní. Tělo totiž dostalo prostor, který během sezóny nedostane.

Jak dlouhou pauzu si dát?

Neexistuje univerzální číslo, které by všem běžcům řeklo, jak dlouho mají odpočívat. Vše záleží na tom, jak jste trénovali, jak moc jste závodili a jak se cítíte. Tedy jako vždy – je to o kontextu. Obecně platí:

  • Rekreační běžec: 5–10 dní pauzy po náročném závodě, vrcholu části sezony (například půlmaraton, trail)
  • Výkonnostní běžec: 10–14 dní po maratonu nebo sérii závodů, vrcholu části sezony
  • Po extrému (ultra, více závodů po sobě): klidně i 2–3 týdny aktivního i úplného volna

A pokud do toho spadá i vaše dovolená? Ideál. Místo toho, abyste na pláži řešili, kde si dáte pět kilometrů, nebo jestli musíte vstát v 5 nebo 6 ráno, abyste stihli posilku, klidně si dopřejte drink, knížku a výhled. Svět se nezboří. A tělo se odvděčí.

Co během letní pauzy (ne)dělat?

Pauza přitom není totální nečinnost, lenost, válení se u bazénu. Ale také to není čas, kdy běh jen nahradíte jiným sportem a dřete pořád stejně, jen tomu říkáte jinak. Pauza také není dovolená v horách, kde budete po náročném závodě šlapat další týden tisíce výškových metrů denně a říkat tomu změna stereotypu a pohoda. V pauze jde o regeneraci – ne o to „jen točit jiné svaly“.

Dopřejte si:

  • Spánek (klidně osm a víc hodin denně)
  • Dobré, výživné jídlo
  • Klidný pohyb – procházky, plavání, lehké kolo (ale ne třikrát denně!)
  • Čas bez plánu a bez sportovního stresu

Vyhněte se:

  • Výčitkám typu „už jsem tři dny neběžel/a“
  • Pocitu, že musíte „něco“ dělat
  • Nahrazování běhu HIIT tréninky nebo spinningem či jinými zrůdnostmi
  • Snaze „napravit“ pauzu aspoň dietou, protože přeci nic neděláte

Ano, i alkohol může být součástí pauzy – pokud víte, kde je míra. Já si dala sklenku (či dvě) vína na terase a vůbec to neohrozilo moje zdraví ani výkonnost. Chytřejší než striktní zákaz je totiž vědomý přístup. Pokud bych každý den vypila láhev nebo celé menu koktejlů, tak by to pro regeneraci mělo možná horší účinek, než kdybych každý den cvičila.  

Návrat zpět: nebuďte jako kulový blesk

Jak trénovat chytře, ne tvrději: Využijte chytré hodinky jako běžeckého kouče

Po pauze se běžci často vrhají do tréninku s pocitem, že musí „dohnat, co ztratili“. Chyba. První týden po pauze by měl být laděný jemně – volné klusání, kratší běhy, žádné tempo, žádné intervaly. Tělo sice odpočaté je, ale není rozběhané a vy se nechcete hned zranit. A je třeba ho znovu připravit na pravidelnou zátěž.

Vnímejte tepovku, spánek, chuť do tréninku. Pokud vás běh baví, necítíte přetížení a druhý den jste bez bolesti, jste zpět správně.

Letní pauza není slabost

Tréninkový rok není lineární. Je to vlna. Jsou v něm vrcholy i útlumy. Pauza mezi jarní a podzimní sezónou dává tělu čas vše vstřebat, psychice zklidnit a srdci znovu zatoužit po běhu.

Podzimní sezóna bývá výživná – chladnější počasí, závody, ambice. A právě pauza v létě je to, co vám dá energii všechno zvládnout. Kdo jede naplno celý rok, často na podzim shoří nebo se zraní.

Letní pauza tedy není slabost. Je to inteligentní rozhodnutí, které pomáhá růst. Z mojí zkušenosti i z trenérské praxe vím, že kdo umí zpomalit, ten pak umí i zrychlit. Letos si proto zkuste pauzu naplánovat vědomě – ne jako nouzové řešení, ale jako strategii.

A až se na podzim postavíte na start, s čistou hlavou, odpočinutým tělem a chutí běžet, pochopíte, proč bylo to letní zpomalení tou nejlepší investicí.

Přečtěte si také:

  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje

29. 7. 2025 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Po delší pauze jsem se konečně dočkala MS Spartan Ultra. Foto: Veronika Dvořáková/Rungo
Inspirace

Bolest, pot a slzy v srdci francouzských Alp: Jaké bylo Mistrovství světa Spartan Ultra?

od Veronika Dvořáková 28. 7. 2025
autor Veronika Dvořáková

Něco, co se jmenuje Mistrovství světa Spartan Ultra, zavání (doslova) dechberoucím dobrodružstvím a výhledy, pořádnou výzvou i sebepřekonáním. Ale taky mozoly, bolavými stehny, lýtky v ohni a vůní thajské masti linoucí se koupelnou po závodě. Co z toho jsem zvládla přetvořit ve skutečnost? Pojďte si se mnou aspoň v pár řádcích zažít, jak vypadá mistrovství tohohle relativně mladého sportu, které ovšem nedá nic zadarmo.

Na začátku července jsem se vydala do francouzského Morzine – nádherného alpského městečka, sevřeného štíty okolních kopců, ze kterých je vidět samotná střecha Evropy Mont Blanc. Úžasné prostředí, ale jak už to tak bývá, pro výhledy je třeba trpět. Zvláště, když se najdou masochisti, kteří v tomhle prostředí běhají závody.

Překonejte překážky i sami sebe! Co všechno musíte vědět před prvním OCR závodem?

Jak to – celé a u mě – začalo?

Nejdříve ale pro kontext celé události krátký exkurz do historie a hierarchie těchto závodů. Spartan (a obecně OCR = překážkové závody) je na poměry sportovní historie relativně mladý sport. Novou překážkovou závodní značku založil v USA v roce 2010 Joe de Sena a jeho Spartan Race si brzy dobyl srdce závodníků po celém světě. O 3 roky později se poprvé běželo v Česku.

A jako všude, nestačí jen dokončit. Je třeba růst, bít se o umístění, vyhrávat! Postupně se přidávaly další závodní formáty a distance a s nimi i mistrovství – regionální, kontinentální, světové. A tak teď máme mistrovství světa na vzdálenosti na 100 m, Sprint (5 km), Super (10 km), Beast (21 km), Ultra (50 km) i Trifecta (Sprint, Super a Beast ve 2 dnech), k tomu i regionální varianty. Ano, je toho hodně, ale na druhou stranu – najde se v tom opravdu každý. Já jsem po dlouhá léta propadla hlavně Ultra, dneska už na nich tolik nelpím a baví mě hlavně pestrost.

V roce 2019 jsem absolvovala svoje první Mistrovství světa Spartan Ultra. Tehdy bylo ještě ve starém formátu: 24 hodin, jeden okruh (cca 8 km s překážkami) a naběhej toho co nejvíc. Výzva to byla pořádná – závod se totiž konal v listopadu ve švédském lyžařském středisku Are. Teploty se pohybovaly okolo – 20 stupňů, nahoře byl hluboký sníh, dole led. Hrozné podmínky, do toho by šel jenom naprostý idiot. No, bavilo mě to vlastně dost! Tehdy jsem se umístila na 8. místě v elitní kategorii (i celkově mezi všemi ženami) a chtěla jsem víc. To jsem ještě netušila, že to bude na dlouhou dobu moje poslední mistrovství tohoto formátu.

Kdo si počká, ten se dočká

Dodnes mě mrzí, že jsem nezažila i předchozí dva ročníky MS Spartan Ultra, protože ty proběhly na Islandu v ještě šílenějších podmínkách. Jak říkám, závodit by tam chtěl jen naprostý blázen. Bohužel rok 2020 byl zrušený kvůli covidu, ročník 2021 se odehrál v USA, kam bylo z Evropy opět kvůli covidu prakticky nemožné vycestovat.

2022 měl být opět ve státech, a to v Lake Tahoe. Znovu 24hodinový formát na svazích nad horským jezerem, těšila jsem se moc. 2 dny před odletem přišel e-mail, že závod se ruší z důvodu rozsáhlých lesních požárů v lokalitě (bohužel to v téhle oblasti není žádná výjimka). 2023? Mistrovství se ruší, žádné další nebude. Až loni v roce 2024 se mělo vrátit – do francouzského Morzine! Lokality, kde jsem byla do té doby na Spartanu pětkrát, z toho čtyřikrát Ultra. Bohužel ten rok jsem závodění na takhle dlouhé distance na chvíli odložila, a dočkala se toho opět až letos.

Foto: Veronika Dvořáková/Rungo
Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

Příprava? Šílenost střídá šílenost

Konec vyprávění o historii, pojďme do současnosti! Morzine je místo, kde se v zimě lyžuje, v létě jezdí na horských i silničních kolech (vede tu jedna etapa Tour de France), a tomu odpovídají i místní svahy. Rozhodně to celé utrpení stojí za to, protože ty výhledy, nádherná příroda, svišti, horská jezera, Mont Blanc v pozadí i výborná francouzská kuchyně to vyváží.

Mistrovství světa Spartan Ultra mělo docela drsné parametry:

  • 50 km (reálně asi 54 km)
  • 3500 m převýšení (reálně přes 4 tis.)
  • 70 překážek
  • časy dokončení v rozmezí 6–14 hodin
Foto: Veronika Dvořáková/Rungo
Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

Přípravě jsem věnovala hodně času i pozornosti. Oproti všem předchozím rokům jsem ji hodně změnila. V zimě jsem doslova ujížděla na hybridních závodech typu Hyrox, a tak byl trénink hodně silový. Mnohem víc hodin v posilovně než kdy jindy, ale také i víc kompenzace. Nikdy jsem se necítila tak silná jako letos.

Abych se nepřechválila – letos jsem pro změnu měla méně naběháno. Zatímco v minulosti jsem v přípravě na ultra absolvovala hlavně běžeckou přípravu a naběhala přes 300 km měsíčně (+ objemy na kole a ručkování, lezení), letos to bylo slabší. Jeden měsíc jsem navíc kvůli rázové terapii (léčení staršího zranění) naběhala úplnou tužku. Přesto bylo v půlroce před závodem poměrně dost výškových metrů, tréninkových výletů do hor, dlouhých běhů i zkušebních závodů tak, abych si byla jistá, že jsem přípravu nepodcenila. Asi i díky silové přípravě jsem se cítila fakt dobře v kopcích a na překážkách.

Tak jdeme na to?

Závod začínal výjimečně v pátek a elitní startovní vlna byla nabitá těmi nejlepšími. Na Spartanu se rozlišují tři kategorie: elita (bez rozdílu věku, absolutní vítězové), age group (samostatná kategorie, ve které se výsledky vyhlašují dle věku v rozmezí po 5 letech) a open (nevyhlašuje se, pravidla jsou volnější). Mám ráda výzvy, a navíc jsem poslední roky běhala Spartana jen v elitě, a tak jsem se rozhodla porovnat síly. Věděla jsem, že na bednu to v této konkurenci nebude, ale alespoň TOP 10 byl můj sen.

Foto: Veronika Dvořáková/Rungo
Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

3, 2, 1…start!

A jak to bylo dál? Startujeme ráno v 7 hodin do zatažené oblohy a mlhy nad kopcem. Na zádech mám vestu plnou hlavně zásob pití, gelů a rýžových kuliček, povinné výbavy a rukavic. Prvních 12–13 km je jen do kopce, a to hlavně po štěrkové cestě, místy po trailu. Stoupáme z náměstí Morzine až na nejvyšší vrchol trasy (Pointe d’Angolon, 2090 m n. m.). Po cestě nás čekají jen asi 4 překážky, jednou z nich je okruh s kládou podél „jezera“, které přeplaveme a hned po něm se ještě plazíme pod ostnáčem. Byla jsem tu den předtím a to dotyčné jezírko byl spíš kachňák, takový, jako bývá vedle ohrady s kravičkama. Ono totiž je hned vedle pastvy pro krávy. A jeho obsah nevypadal vůbec vábně.

Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

Hned po odložení klády nás čeká velké příkré stoupání na nejvyšší vrchol. Začínám cítit kravské a ovčí bobky a zvedá se mi žaludek. Za chvíli vystoupáme nad pastviny a jdeme hřebenovkou (místy trochu technickou) na vrchol. Zvířata nikde, ale pořád to tu smrdí… Za chvíli mi dochází, že to tak smrdíme my všichni. Z jezírka. V tu chvíli už se mi žaludek zvedá docela dost a motá se mi hlava. Moc si nepamatuju, jak jsem na vrchol došla, ale dobře mi u toho nebylo. Nahoře je mlha, a tak výhledy dnes nebudou. Nevím, co se děje, ale ani seběh dolů se nekoná, musím jít pomalu. Tohle bude ještě zábavné. Dostáváme se na louku pod druhým nejvyšším vrcholem trasy, kde budeme opět plavat s kládou, tentokrát je to naštěstí nádherná čistá nádrž. Zle je mi pořád, doufám, že mě voda probere.

Hledání muže i posledních zbytků sil

Začínáme prašnými úzkými cestičkami opět stoupat a musím se každých pár metrů zastavit. Tohle není to, jak by to mělo být. Zcela reálně přemýšlím, že skončím. Jenže jak? Dolů stejně musím po svých, odsud mě nikdo sundávat nebude. Nahoru měl z druhé strany lanovkou dojet můj drahý muž, a tak doufám, že ho nahoře potkám a pak vzdám závod a dolů pojedu s ním. Tak přesně to bude.

Dolezu nahoru, hodím očko na Mont Blanc (tady už mlha není) a rozhlížím se okolo. Muž nikde. Začneme klesat druhou stranu ke stanici lanovky, stále nic. Hm, tak dolů jdu asi pěšky. Nejde mi moc běžet, protože mi vadí otřesy žaludku, a tak prostě jdu. Nevadí, vzdám to až dole, někde se potkáme. Nemám totiž klíče od pokoje ani mobil, měli jsme se potkat až v cíli. Hint: to bude můj argument, proč nemůžu skončit hned, až do konce.

Překážky šly jako po másle, ale co ten zbytek?

Doplazím se dolů, ale nedokážu si moc představit, jak budu pokračovat. Ok, tak to zabalím v tranzitní zóně, která je nakonec na 31. kilometru. Nikde nikdo. Dám si trochu rýže, colu, prášek na žaludek a holt to asi zkusím doklepat. Vydávám se na zbytek trasy, který opět vede nahoru, naštěstí už ne na ty nejvyšší vrcholy. Sice nevím jak, ale nějak se tam dohrabu. Jen mě mrzí, že se nemůžu rozběhnout. Překážky jdou v pohodě, nohy nebolí, to by šlo. Jenže nejde. A ultra (vlastně každý závod) je vždycky komplex všeho.

Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

Dohrabu se do festivalky podruhé, absolvuji závěrečné kolečko překážek, kde konečně potkávám muže. Tak teď už do cíle dojdu, i kdyby to mělo být po čtyřech. To naštěstí není, a tak přeskočím oheň a pro finisherskou medaili jdu po dvou. Trvalo mi to 11 hodin a 57 minut, což je (kromě úplně prvního roku, kdy jsem ještě neměla tolik natrénováno) můj nejhorší čas tady. Vlastně nejhorší čas za poslední dobu. Ale je mi to úplně jedno. 16. místo v elitě není to, pro co jsem si přišla, ale hlavně, že jsem došla.

Když nejde o život…

Doteď nevím, co se vlastně stalo. Do cca 12. kilometru se mi šlo fakt dobře, i když to bylo celé do kopce, tak se mi dařilo částečně běžet. Pak jsem se možná nalokala špinavé vody v jezírku, nebo mi zůstala na lahvičce/kelímku, nevím. Také to mohla být kombinace horka a závodu, která mi nesedla, protože žaludek mám trochu citlivý. I tohle je sport – stávají se různé scénáře a je dobré se s nimi umět vyrovnat. Však dokud nejde o život…znáte to.

Foto: Veronika Dvořáková/Rungo
Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

Na koupenou láhev francouzského vína (konečně po dlouhé době!) i jídlo jsem na pokoji jen smutně koukala, žaludek jsem dávala dohromady ještě nějakou dobu. Ale už je dobře a musím s odstupem konstatovat jeden fakt. Zajímavé je, jak je lidská paměť selektivní vůči špatným zážitkům. A je jedno, jestli jde o porod, kocovinu nebo utrpení během závodu. Bolest pomine a člověk si říká…tak kdy znovu?

Na závěr jedna poznámka pro milovníky utrpení, zvláště v kombinaci s výhledy. V roce 2026 bude nakonec Mistrovství světa Spartan Ultra opět v Morzine, a tak můžete vyzkoušet tuhle ďábelskou, ale překrásnou trasu na vlastní nohy. Stojí to rozhodně za to!

Přečtěte si také:

  • 5 cviků, které rozhýbou vaše kyčle a zlepší běžecký výkon
  • Na výlet i do města: Jak vybrat správné vodítko pro psa podle stylu vašeho života
  • Bílkoviny a hubnutí: Tajná zbraň, kterou většina lidí podceňuje
  • Bradavky v ohrožení: Běžecký problém, který bolí víc než maraton
  • TEST: Mizuno Neo Zen – Polštářová bitva pro asfaltové samuraje

28. 7. 2025 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás