Vybrat si dobře padnoucí běžecké boty není nic snadného. Zvlášť pokud v nich chcete běhat dlouhé trasy, střídat silnici s terénem a zvládnout sucho, mokro i sníh. Poradím vám, co při výběru sledovat, jak poznat správnou velikost, proč řešit tvar chodidla, nadměrek nebo drop a jak běžecké boty testuji v praxi.

Na úvod jen pro kontext: běhám víc než deset let, a to jak po silnici, tak v terénu. Týdně naběhám zhruba 60 až 120 kilometrů a závodím na tratích od deseti do 100 kilometrů. Za rok obvykle vystřídám tři až pět párů bot a k tomu se průběžně dostanu i k různě dlouhému testování dalších modelů.

TYHLE BOTY JSME TESTOVALI

Za tu dobu mi rukama, nebo spíš nohama, prošla spousta typů, značek i konkrétních bot. Postupně jsem se ustálil u modelů, které mají širší špičku, vyšší nárt, nulový nebo nízký drop a neutrální došlap. Právě dostatek prostoru ve špičce je pro mě zásadní. Když prsty nemají místo k práci, přicházejí u mě křeče do lýtek i nártů.

Nulový drop je u mě nejspíš důsledkem dlouhodobého nošení barefoot obuvi a bosé chůze. Všechno ostatní se pak odvíjí hlavně od toho, k čemu konkrétní botu potřebuji a jak ji chci používat.

Jak vybrat běžecké boty podle tvaru chodidla?

Výběr běžecké obuvi vypadá jako raketová věda, ale když si jdu zkoušet nový model, který neznám, první věc, kterou sleduju, je tvar přední části boty. Pokud je výrazně zúžená nebo agresivně tvarovaná na vnější či vnitřní straně, je mi hned jasné, že pro mě nebude.

Špičatá kopyta nechávám finančním poradcům, já potřebuji pořádnou ploutev. Jedinou výjimkou by mohly být závodní „šlupičky“ na krátké tratě do deseti kilometrů. Jenže upřímně, na tuhle kategorii už jsem starý a pomalý a radši si odpustím pár vteřin výměnou za pohodlí. Takže i závodní boty dnes vybírám tak, abych si v nich užil jak desítku, tak maraton.

Jakmile je přední část dostatečně široká, zajímá mě svršek. Mnoho výrobců přešlo na pletené materiály, které bývají velmi pohodlné a na pohled atraktivní, ale také se mohou snadněji trhat.

Pokud navíc není dobře vyřešená konstrukce celé boty, nemusí pletený svršek nabídnout dostatečnou oporu při pohybech do stran.

Několikrát se mi stalo, že jsem boty s pleteným svrškem roztrhal už po pár stovkách kilometrů. Důvodem byla kombinace širokého chodidla a většího namáhání v ohybových bodech na malíkové hraně boty.

Já už tedy zhruba vím, že takovou botu zničím dřív, než by bylo ideální. Běžec s užším chodidlem ale může mít úplně opačnou zkušenost a boty mu vydrží bez problémů dlouho.

Je proto dobré sledovat, kde a jak botu v kritických místech namáháte, a podle toho volit vhodné kopyto i konstrukci svršku, aby se boty netrhaly zbytečně brzy.

Jak velký nadměrek u běžeckých bot zvolit?

Velkou roli hraje i nadměrek. U běžecké boty je samozřejmě potřeba nechat prstům dost prostoru. Pokud to ale s nadměrkem přeženete, jdete proti konstrukci boty. Ta se pak ohýbá v jiném místě, než konstruktér zamýšlel, a to může přinést nepříjemné problémy.

Někdy vás začne tlačit obšití jazyka do záprstních kůstek nebo do nártu. V obchodě si toho třeba ani nevšimnete, ale po dvaceti minutách běhu se z toho může stát velmi nepříjemná záležitost, která vám zkazí trénink i radost z nových bot.

Nadměrek souvisí nejen s tím, jak se v botě cítíte při zkoušení, ale i s tím, jak ji budete používat. Já se u běžeckých bot obvykle pohybuji kolem jednoho centimetru a to mi stačí.

Někteří běžci volí i větší nadměrek, hlavně kvůli tomu, že jim při ultrazávodech natékají nohy. Třeba po 50 kilometrech pak mění boty za o půl až celé číslo větší. Já osobně na otoky netrpím, takže pro mě zůstává jeden centimetr dostatečný.

Na kratší vzdálenosti zvládnu bez problémů i nadměrek kolem půl centimetru. Tam se soustředím spíše na to, aby byla noha dobře zajištěná šněrováním a aby mi při seběhu nešly prsty do špičky.

Jak má sedět běžecká bota a co doladí šněrování

Když pustíte prsty do příliš častého a těsného kontaktu s přední částí boty, můžete se dočkat fialových a později oloupaných nehtů. Pozor si dejte i na opačný extrém: pokud je nadměrek příliš velký, může se vám v seběhu noha posouvat dopředu a pata začne „lítat“. Výsledkem bývá vyzouvání zadní části boty, puchýře nebo odřená achilovka.

Jak správně utáhnout šněrování běžeckých bot

U některých modelů chvíli trvá, než si člověk vychytá správné stažení přes nárt. Šněrování nesmí tlačit a škrtit, ale zároveň nemůže být příliš volné.

Já mám vysoký nárt, takže nechci šněrování moc utahovat v horní části. Zároveň kvůli široké špičce nemůžu příliš stáhnout ani spodní část. Občas si tak se šněrováním trochu pohraju, ale zatím jsem nenarazil na boty, kde by se to nedalo vyřešit.

Jak otestovat boty na běhání přímo v prodejně

A jak v obchodě zkoušet nadměrek a šněrování? Vzpomínáte, jak vám maminka kdysi cpala palec za patu, aby věděla, jestli vám jarní boty vydrží i na podzim? Tak metodu „palec za patu“ bych u běžeckých bot opravdu nedoporučoval.

Statické zkoušení vám obecně o chování boty při běhu moc neřekne. Ideální je vyzkoušet ji aspoň na běžeckém pásu a rovnou si pohrát s různými úrovněmi utažení přes nárt.

Potřebujete zjistit, jestli se prsty netlačí moc do špičky a jestli pata není naopak volná. Některé prodejny mají i testovací nakloněnou rovinu, na které si můžete aspoň částečně vyzkoušet pocit výběhu a seběhu.

Stačí se na takovou rovinu postavit a lehce zapružinovat v nohách. Hned uvidíte, jestli se noha posouvá, jestli bota tlačí na špičku nebo patu. Dobré je také ověřit, jak bota drží při pohybu bokem, kdy se postavíte kolmo proti svahu a zatlačíte na boční hrany.

Tohle oceníte nejen v kopcích, ale i v zatáčkách, kde potřebujete, aby vás bota podržela a zároveň nikde netlačila. Na nakloněné rovině se dá navíc docela dobře vypozorovat, jestli chodidlo nejezdí po vnitřní vložce. I to je problém, který může skončit puchýři, i když se někdy dá vyřešit vhodnou ponožkou.

Prostor v botě si kontroluji v různých, klidně i krajních polohách nohy. Důležitý je pro mě také pohyb prstů vzhůru proti svršku. Hlavně palec při běhu i chůzi pracuje hodně aktivně a u některých bot naráží do obsázky nebo do síťoviny svršku. Výsledkem bývají otlaky nebo puchýře.

Sleduju také prostor kolem vnitřní i vnější hrany chodidla a zajímá mě, jak je vyřešený přechod mezi vložkou a svrškem. U některých bot tady vzniká hrana, kterou v klidu necítíte, ale v zatáčkách nebo při běhu do kopce vás najednou začne tlačit. A zase jsou z toho otlaky nebo puchýře.

Co je to drop u běžecké boty a jak ho vybrat?

A co drop? Drop běžecké boty označuje sklon podešve od paty ke špičce a obvykle se udává v milimetrech. Běžně se pohybuje mezi nulou a 12 milimetry.

Já obvykle volím boty s dropem od nuly do šesti milimetrů. Tato konstrukce mi sedí vzhledem k neutrálnímu došlapu na střední a přední část chodidla.

Když si na test vezmu boty s dropem 12 milimetrů, mívám chvíli pocit, že musím každou chvíli spadnout na obličej. Jako bych celou dobu běžel lehce z kopce. A právě o to jde.

Vyšší drop může pomoci nastavit a udržet dobrý běžecký postoj a bývá užitečný hlavně pro běžce, kteří dopadají na patu. Může vás efektivněji překlopit do odrazové fáze a běh pak může působit o něco lehčeji.

Když ale zkusíte došlapovat na patu v botách s nulovým dropem, pravděpodobně budete mít pocit, že běžíte v bačkorách. Trochu jako když plácáte ploutvemi o beton.

A navíc vás po několika kilometrech začnou tahat lýtka, protože budou výrazně víc namáhaná.

Hlavní rada tedy zní: netlačte se za každou cenu do nulového dropu. Zapomeňte na všechny řeči o přirozeném běhu a pohybu. Důležité je, aby pro vás byl pohyb bezpečný a pohodlný.

K nižšímu dropu se možná dostanete postupně s tím, jak se bude zlepšovat vaše technika. O dropu jako důležitém prvku běžecké boty jsme psali i v samostatném článku.

Jak poznat dobré běžecké boty? Až při běhu v terénu

Při výběru běžeckých bot je hlavní problém v tom, že opravdu dobrou botu člověk pozná až po první stovce kilometrů. A zároveň se s časem, zkušenostmi i změnou běžeckých návyků proměňuje i to, co vlastně za dobrou botu považuje.

Každopádně se vyplatí vybírat a zkoušet boty v obchodě, kde vám poradí a dovolí vám model otestovat nejen v klidu, ale i na pásu nebo třeba na nakloněné rovině.

Nespoléhejte na to, že se boty výrazně „rozšlápnou“ nebo nějak zásadně přizpůsobí vašemu chodidlu. Většina běžeckých bot si tvar drží poměrně stabilně a nemá smysl se půl roku trápit s otlaky a puchýři jen proto, že se vám líbí barva nebo design a trochu tlačení se přece dá vydržet. Nedá. Nebo spíš: nemělo by.

Design vám možná udělá radost první týden. To drobné tlačení vám bude vadit při každém tréninku.

Potřebují začátečníci trailové běžecké boty, nebo stačí silniční?

A ještě jedna drobná poznámka pro začátečníky. Parkové cesty, polňačky, lesní cesty, pěšiny a běžné turistické trasy v našich kopcích často nevyžadují vyloženě trailové nebo krosové boty. Záleží ale na povrchu, počasí a tom, jak technický terén vás čeká.

Ve většině situací uděláte lépe, když sáhnete po pohodlné silniční objemové botě s odpovídajícím tlumením. Dobrá silniční bota bude téměř vždy pohodlnější než bota do terénu a pro běžecké začátky vám poslouží mnohem lépe.

Dobrá běžecká bota není ta nejhezčí ani ta nejdražší. Je to ta, která sedí vašemu chodidlu, vašemu stylu běhu a terénu, ve kterém se skutečně pohybujete. Barva může rozhodnout až ve chvíli, kdy všechno ostatní funguje. Dřív ne.

• Jak překonat běžeckou krizi? Naučte se přelstít lenost a trénujte i hlavu
• Ochrana před sluncem při sportu: Jak správně používat SPF
• Jak (ne)běhat v létě? Alkohol vám možná zatopí víc než horko
• Emoční přejídání: Jedla jsem, když toho na mě bylo moc. Tohle je můj příběh
• Proč pořád (ne)začínat znovu? Tajemství zdravých návyků není v dokonalosti