RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Běžecký tréninkRady a chybyTréninkZačátečníci

Předzávodní finále: Jak se připravit na běžecký závod a nepokazit měsíce tréninku?

od Adéla Svobodová 28. 8. 2026
autor Adéla Svobodová

Pár dní před závodem přichází ten nejdivnější úkol z celého tréninkového plánu: nedělat skoro nic. A to i přes intenzivní pocit, že byste měli ještě potrénovat, dohnat ten jeden vynechaný běh nebo si naposledy ověřit, jestli jste opravdu ve formě. Cílem předzávodního týdne totiž není snažit se na poslední chvíli o zázraky, ale dorazit na start plní energie.

SPECIÁL: Letní seriál o přípravě na 5 a 10 KM

Jak se připravit na běžecký závod? Týden před startem už nic nedoženete

Předzávodní tapering neboli postupné snížení tréninkové zátěže je osvědčená strategie, jak před závodem omezit nahromaděnou únavu a přitom si udržet formu. Neznamená to přestat se hýbat úplně. V posledních dnech má smysl především snížit celkový objem tréninku a vynechat zbytečně vyčerpávající jednotky. Krátké svižnější úseky mohou zkušenější běžci v omezené míře ponechat, pokud jsou na ně zvyklí.

Před prvním závodem ale nemusíte počítat procenta ani vytvářet složité tabulky. Pokud jste deset týdnů běhali třikrát týdně, předzávodní režim může vypadat třeba takto:

  • 7 dní před závodem: poslední delší nebo náročnější trénink,
  • 5–6 dní před závodem: volno nebo velmi lehký běh,
  • 3–4 dny před závodem: krátký pohodový výklus,
  • 1–2 dny před závodem: volno,
  • den závodu: běžíte.

Přesné rozložení samozřejmě záleží na tom, jak jste trénovali dosud. Jedno pravidlo ale platí univerzálně: co jste během předchozích týdnů nestihli natrénovat, už za posledních pár dní nedoženete.

Poslední trénink před závodem: Krátký a lehký

Pokud už běháte delší dobu a běh vám dělá vyloženě dobře, nemusíte se najednou týrat týdnem absolutního klidu. Krátký a opravdu lehký běh naopak může předejít pocitu, že jste zatuhlí a nervózní z toho, že „nic neděláte“.

Ale nepřepalte to. Žádné osobáky, žádné testování formy a žádné „když už jsem venku, tak si zaběhám pořádně“.

Pokud se naopak dobře necítíte a nemáte zrovna energie na rozdávání, klidně poslední běh vynechte. To, jestli budete mít na svém běžeckém kontě o jeden výklus míň nebo víc, už vaši formu nijak zásadně neovlivní.

Spánek před závodem: Místo tréninku teď regenerujte

V posledním týdnu rozhodně neignorujte důležitost spánku. Jeho nedostatek se totiž může projevit nejen únavou, ale také vyšším vnímáním námahy a horší schopností regenerovat.

Choďte proto spát přibližně ve stejnou dobu a dopřejte si na spánek dostatek času. Poslední večer před závodem si ideálně neplánujte večírek, dlouhou cestu ani jinou noční akci.

Na druhou stranu, pokud kvůli nervozitě v noci před závodem spíte hůř než obvykle, nepanikařte. Jedna nepovedená noc může ovlivnit to, jak svěží se budete cítit a jak náročný vám běh připadá, ale poctivě vybudovanou kondici vám samozřejmě přes noc nevezme.

Co jíst před běžeckým závodem? Dostatečně a bez experimentů

Pokud běžíte pět nebo deset kilometrů, není důvod poslední dny před závodem dramaticky měnit stravu. Jezte normálně, dostatečně a to, co vám vyhovuje.

Nesnažte se zbytečně přejídat jen kvůli obecné poučce, že si máte před závodem „nasyslit“ sacharidy. U delších vytrvalostních výkonů má cílené zvýšení zásob sacharidů smysl, u prvního závodu do deseti kilometrů ale není potřeba dělat z předzávodního jídelníčku vědecký projekt.

A hlavně: nezkoušejte teď žádný nový gel, energetický nápoj, suplement nebo „zázračný“ předtréninkový produkt. Vším, co jste doteď netestovali v tréninku, zbytečně zvyšujete riziko zažívacích potíží nebo toho, že se jinak „rozhodíte“.

FOMO a digitální detox: Proč nedokážeme odložit telefon a jak to změnit

Pitný režim před závodem: Pijte průběžně, ne jako velbloud

Na start je dobré přijít hydratovaní. To ale neznamená vypít večer před závodem několik litrů vody a pak se kvůli neustálým cestám na toaletu nevyspat. V posledních dnech před závodem proto pijte normálně a průběžně podle potřeby a nenechávejte dohánění tekutin až na poslední večer nebo ráno před startem.

Pokud se hodně potíte nebo poběžíte v horku, může být fajn doplnit elektrolyty. Ale opět jen tehdy, pokud iontový či elektrolytický nápoj běžně používáte a máte ho vyzkoušený. Pokud ne, nic se neděje. U kratšího závodu většinou není nutné elektrolyty řešit za každou cenu. Po kratším závodě většině rekreačních běžců postačí běžné pití a jídlo, hodit se může třeba i minerálka.

A alkohol? Ten si radši odpusťte. Ovlivňuje všechno, co teď chcete mít pod kontrolou: spánek, regeneraci i hydrataci.

Co před závodem rozhodně nedělat?

Před závodem není radno testovat maximální tempo, dávat si „poslední pořádný trénink pro jistotu“ ani se vydávat na dlouhý výlet, po kterém vás budou bolet nohy.

Pokud vás přepadne pocit, že jste toho natrénovali málo, zkuste ho raději zahnat klidnou jógou, vizualizací toho, jak spokojeně dobíháte do cíle, nebo naopak něčím, co vám odvede myšlenky, třeba knížkou nebo deskovou hrou.

Zároveň se vyhněte veškerým novotám: suplementům, běžeckým botám, ponožkám, oblečení… Všechno, co plánujete použít při závodě, byste už měli znát z tréninku.

Den před závodem: Připravte si výbavu i cestu na start

Předzávodní rána umí být hektická. Vše potřebné si proto raději připravte už večer. Zkontrolujte si, že máte hlavně:

  • pohodlné běžecké oblečení,
  • vhodné boty a ponožky,
  • chytré hodinky nebo náramek, pokud je používáte,
  • případné občerstvení,
  • láhev s pitím,
  • startovní číslo a další věci, které vyžaduje pořadatel,
  • doklady, klíče a telefon,
  • nouzovou minilékárničku, alespoň náplast a léky, které užíváte,
  • něco na převlečení po závodě.

Také si zjistěte, jak se dopravíte na místo: kde zaparkujete nebo odkud jede MHD, jak dlouho cesta trvá a kolik času budete před startem potřebovat, abyste všechno stihli. Pak ještě přidejte časovou rezervu. Poslední, co před závodem potřebujete, je kroužit autem kolem parkoviště nebo sprintovat k registraci.

Zkontrolujte také předpověď počasí. Teplota, déšť nebo silný vítr mohou ovlivnit volbu oblečení i závodní tempo. Pokud má být horko, počítejte s tím, že stejné tempo může být výrazně náročnější než při tréninku v chladnějším počasí. V takovém případě je rozumnější řídit se více pocitem a intenzitou než původním plánem na minuty a sekundy.

A potom už běžte v nějakou rozumnou dobu spát.

TIP: Pokud se s námi v sobotu vydáváte na Xiaomi POP Run v pražské Stromovce, chytrý náramek ani tričko řešit nemusíte. Obojí najdete ve svém startovním balíčku.

Den závodu: Co dělat od probuzení až do cíle?

Závodní den se většinou nese v duchu mírné nervozity a napětí a vlastně to k tomu patří. Tak si tuhle slavnostní atmosféru nezapomeňte vychutnat.

Co jíst a pít ráno před závodem?

Vstaňte s dostatečným předstihem. Dejte si známou a dobře stravitelnou snídani, na kterou jste zvyklí, ideálně s dostatkem sacharidů. Pokud jste nervózní a nemáte velký hlad, nemusíte do sebe za každou cenu dostat obrovskou porci.

Napijte se a průběžně doplňujte tekutiny. Pokud je horko, myslete na pití ještě o něco víc.

Rozcvičení před závodem: Nic nového nevymýšlejte

Na místo dorazte s rezervou. Zorientujte se, vyzvedněte si číslo, využijte toaletu a v klidu si projděte, kde je start a cíl.

Pak se lehce rozklusejte a rozhýbejte podle toho, na co jste zvyklí. Před pětikilometrovým závodem se nemusíte unavit dlouhým rozcvičením. Stačí krátké zahřátí a dynamické rozhýbání, případně několik prvků běžecké abecedy, pokud je běžně používáte.

Jak nepřepálit začátek závodu?

Na startu se vyplaví adrenalin, poběžíte s chumlem stejně vyburcovaných lidí a první stovky metrů mohou působit překvapivě snadně. To je přesně okamžik, kdy je potřeba trochu se krotit.

Pokud máte hodinky nebo chytrý náramek, můžete si občas zkontrolovat hlavně tempo a případně i tepovou frekvenci. Ne každých deset sekund. Stačí ověřit, že jste se nenechali davem strhnout k tempu, které běžně neudržíte. Pokud máte tendenci honit tempo i v tréninku, přečtěte si také, proč se vyplatí naučit běhat pomalu.

U prvního závodu je úplně v pořádku běžet první kilometry s pocitem, že byste mohli přidat. Tuhle taktiku si koneckonců oblíbili i mnozí pokročilejší běžci.

V polovině závodu si najděte svůj rytmus

Jakmile opadne startovní euforie, přijde část, která už není tak zadarmo. Nesnažte se vymýšlet, jak být rychlejší. Raději si najděte stabilní rytmus, ve kterém dokážete pokračovat.

Když přijde menší krize, zpomalte, pár minut se soustřeďte na dýchání a běžte dál. U delší trasy si můžete závod pomyslně rozdělit na menší úseky, třeba od občerstvovačky k občerstvovačce, nebo si v hlavě odškrtávat každý kilometr.

Poslední kilometry: Teď už můžete závodit

Pokud jste první část nepřepálili a pořád máte sílu, přichází chvíle, kdy můžete postupně přidat. Teď už není na co se šetřit.

Jestli se ale naopak necítíte dobře, není žádná ostuda zpomalit nebo část trasy ujít. Dokončený závod je pořád dokončený závod.

Po závodě: Nejdřív si užijte cíl, čísla počkají

Když se pak začnete pitvat v číslech, možná zjistíte, že jste běželi přesně podle plánu. Možná ještě líp a možná taky pomaleji. Třeba vás překvapilo horko, kopec nebo prostě jen to, jak náročné je udržet závodní tempo. To všechno jsou užitečné informace a zkušenosti, ze kterých můžete čerpat v dalších závodech.

Ale ještě než se do nich ponoříte, na chvíli se v cíli zastavte, vydýchejte se, doplňte tekutiny a dejte si něco malého k jídlu. A hlavně si naplno užijte ten pocit. Nejen to, že jste závod dokončili, ale i to, že jste vůbec mohli a zvládli vyběhnout.

A pokud byste si tohle vítězství sami nad sebou rádi užili s někým, kdo to má podobně, přijďte nám na Xiaomi POP Runu zaťukat na rameno. Budeme tam a těšíme se, že si to užijeme společně!

Proč pořád (ne)začínat znovu? Tajemství zdravých návyků není v dokonalosti
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
28. 8. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkBolest achilovkyBolest kolenePohybRady a chybySvalyTréninkZačátečníciZdraví

Bolest při běhu: Co je ještě normální a kdy zpozornět?

od Adéla Svobodová 27. 8. 2026
autor Adéla Svobodová

„To rozběhám.“ Věta, kterou si někdy řekl snad každý běžec. Jenže zatímco některá bolest při běhu je běžnou reakcí těla na zátěž, jinou se nevyplatí ignorovat. Jak poznat rozdíl, kdy můžete pokračovat a kdy je lepší běh ukončit a problém začít řešit?

SPECIÁL: Letní seriál o přípravě na 5 a 10 KM

Bolest při běhu: Jak poznat běžnou reakci na trénink?

Po náročnějším nebo nezvyklém tréninku mohou být svaly unavené, ztuhlé nebo citlivé na dotek. Typicky se ozvou až po běhu nebo druhý den, bolest je spíš rozlitá do větší části svalu a postupně odeznívá. Příjemné to není, ale přirozené ano.

Pokud vás však píchne při každém kroku, dokážete přesně určit, odkud bolest vychází, případně si všímáte, že se při běhu zhoršuje, může jít o závažnější problém.

Jednoduché pravidlo proto zní: svalová únava může být nepříjemná, ale neměla by výrazně ovlivňovat způsob, jakým se běžně pohybujete. Jakmile kvůli bolesti začnete kulhat, měnit došlap nebo bolavému místu uhýbat, už většinou není dobrý nápad snažit se to „přeběhat“.

Kdy kvůli bolesti běh raději ukončit?

Některé trable o sobě dávají vědět už během výkonu. Ukončení tréninku zvažte hlavně, když:

  • bolest je ostrá, bodavá nebo náhlá,
  • postupně se zhoršuje,
  • je přesně lokalizovaná na jednom místě,
  • objeví se otok nebo výrazná citlivost,
  • začnete kulhat nebo měnit pohybový stereotyp,
  • bolest vás nutí změnit tempo či techniku,
  • cítíte ji i při běžné chůzi nebo po doběhnutí přetrvává a zhoršuje se.

V takové chvíli už není cílem zjistit, kolik toho ještě vydržíte. Trénink přerušte a poznamenejte si, třeba do poznámek v mobilu, co se vlastně stalo. Bude-li potřeba návštěva odborníka, přesný popis obtíží mu může usnadnit posouzení problému.

Bolest holeně při běhu: Kdy mohou být problémem shin splints?

Jestli něco umí (nejen) začínající běžce překvapivě potrápit, jsou to holeně. Přetížení tkání zde často vede k tzv. mediálnímu tibiálnímu stresovému syndromu, označovanému jako „shin splints“. Bolest se v takovém případě typicky rozprostírá podél vnitřního okraje holenní kosti.

Základem bývá dočasné snížení běžecké zátěže a následný postupný návrat podle vývoje obtíží. Smysl má také zamyslet se nad tím, co k problému mohlo přispět, například rychlé zvýšení tréninkové zátěže, nedostatečná regenerace nebo nevhodná či opotřebovaná obuv. Jedna konkrétní pomůcka nebo nový pár bot ale problém samy o sobě obvykle nevyřeší.

Zpozornět a na čas úplně přestat běhat byste měli zejména tehdy, pokud se bolest postupně zhoršuje, začne být výrazně lokalizovaná nebo se objevuje už při běžné chůzi. V takovém případě může jít o kostní stresové poranění. To tvoří spektrum od časnější stresové reakce až po stresovou zlomeninu a vyžaduje podstatně opatrnější postup. Pokud máte na takový problém podezření, objednejte se k lékaři.

Hubnutí po padesátce: Proč už nestačí jen méně jíst a více běhat

Bolest kolene a lýtka při běhu

U kolene je důležité sledovat, jak se bolest vyvíjí. Lehké nepohodlí po technicky náročnějším tréninku ještě nemusí znamenat zranění. Jestli se ale bolest s každým dalším během vrací dřív, sílí nebo se přidá otok, zdraví by mělo dostat přednost před tréninkovým plánem.

U mírnější bolesti můžete nejprve upravit zátěž a sledovat její vývoj. Pokud se stav nelepší, bolest se opakovaně vrací nebo se přidá otok, omezení pohybu či pocit nestability, je vhodné vyhledat odborníka.

U bolesti lýtka může být rozdíl mezi obyčejnou únavou a svalovým poraněním opravdu výrazný. Náhlá ostrá bolest, pocit, jako by vás někdo kopl do lýtka, následovaný otokem nebo slabostí, už odpovídá spíše poranění svalu než běžné únavě.

Každopádně platí, že pokud se bolest opakuje pokaždé, když běžíte, nečekejte, až bude nesnesitelná. Opakující se problém je dobrým důvodem, proč se nechat zkontrolovat.

Můžu běhat přes bolest?

Záleží na tom, o jakou bolest jde. Mírná svalová ztuhlost nebo bolest po nezvyklém či náročnějším tréninku, která se postupně zlepšuje a neovlivňuje běžnou chůzi, obvykle není důvodem k panice. Za normální se dá považovat také lehká ztuhlost na začátku tréninku, která během prvních minut zmizí a už se nevrátí.

Není přitom rozumné řídit se jednoduchou časovou hranicí typu 24 nebo 48 hodin. Opožděná svalová bolest může po náročném tréninku přetrvávat i několik dní. Důležitější je sledovat, jak se vyvíjí.

Bolest, která při běhu sílí, několik dní se nelepší, vrací se při každém tréninku nebo vás nutí měnit pohyb, je signálem, že je potřeba zátěž upravit a problém dál sledovat.

Kdy s bolestí při běhu navštívit fyzioterapeuta nebo lékaře?

Nemusíte čekat, až nebudete schopni sejít schody. K fyzioterapeutovi můžete jít klidně i preventivně. Obzvlášť rozumná je ale návštěva odborníka, pokud:

  • se bolest opakovaně vrací,
  • nelepší se ani po několika dnech klidnějšího režimu,
  • postupně se zhoršuje,
  • máte otok nebo omezený pohyb,
  • kvůli ní měníte běžecký styl,
  • začne vás bolet i běžná chůze.

Univerzální pravidlo, po kolika dnech už je nutné vyšetření, neexistuje. Záleží na typu, intenzitě a vývoji bolesti. U mírnějších problémů můžete nejprve upravit zátěž a sledovat, zda se stav zlepšuje. Pokud se nezlepšuje nebo se naopak zhoršuje, je čas problém řešit s odborníkem.

U silné bolesti, výrazného otoku, neschopnosti normálně došlápnout nebo chodit, viditelné deformace končetiny, necitlivosti či náhlého poranění s lupnutím nebo prasknutím už není o čem přemýšlet. Lékařské vyšetření vás nemine a nevyplácí se s ním moc otálet.

Proč vzniká bolest při běhu?

U běžců často nejde o jednu jedinou příčinu. Problém může vzniknout jednoduše tím, že jste přidali víc zátěže, než na jakou bylo tělo připravené.

Najednou běháte častěji, prodloužíte dlouhý běh, přidáte kopce a k tomu třeba začnete chodit do posilovny. Každá změna může sama o sobě vypadat nevinně. Dohromady už toho ale na tělo může být příliš.

Při návratu po pauze nebo při běžeckých začátcích proto není potřeba urputně hledat dokonalou techniku, magické boty ani jeden speciální cvik. Mnohem důležitější je přidávat zátěž postupně a dát tělu čas se adaptovat. Další praktické rady najdete také v našem článku o tom, jak předcházet běžeckým zraněním.

Vhodně zvolený silový trénink může být užitečnou součástí přípravy běžce. Pomáhá rozvíjet sílu a odolnost pohybového aparátu a může přispět ke snížení rizika některých zranění. Smysl má také vhodné rozcvičení a postupné zvyšování zátěže.

Strečink může být užitečný pro pohyblivost nebo jako součást přípravy a regenerace, sám o sobě ale není spolehlivou pojistkou proti běžeckým zraněním.

Návrat k běhání po bolesti: Nespěchejte

Po výpadku je rozumnější vracet se k běhání postupně a sledovat, jak tělo reaguje nejen během samotného tréninku, ale také následující den. Pokud se bolest vrací nebo sílí, je to informace, že jste přidali příliš rychle. Postupný návrat k běhu dává tkáním čas znovu si na zátěž zvyknout.

Nesnažte se také okamžitě dohnat všechno, co jste během pauzy zameškali. První běhy mohou být kratší a pomalejší a teprve pokud se problém nevrací, můžete zátěž postupně navyšovat. Stejné pravidlo platí i při návratu po jiném výpadku. Podrobněji jsme rozebrali, jak se vrátit k běhání a nedohánět zameškané tréninky.

Kdyby bylo hubnutí jednoduché, byl by štíhlý každý

Bolest při běhu přehledně: Kdy pokračovat a kdy ubrat?

Zelená:
Lehké svalové bolení nebo ztuhlost po nezvyklém či náročnějším tréninku, které se postupně zlepšují, neomezují běžnou chůzi a nemění způsob pohybu.

Oranžová:
Opakující se nebo lokalizovaná bolest, která se nelepší, vrací se při zatížení nebo vás nutí měnit trénink či pohyb. Zátěž omezte a sledujte, jak se problém vyvíjí. Pokud přetrvává nebo se zhoršuje, je vhodné obrátit se na odborníka.

Červená:
Ostrá nebo rychle se zhoršující bolest, výrazný otok, slabost, nemožnost normálně došlápnout, deformita končetiny nebo další výrazné akutní příznaky. Trénink ukončete a podle závažnosti problému vyhledejte lékařskou pomoc.

Na viděnou na startu Xiaomi POP Run!

V sobotu 29. srpna se běží dlouho očekávaný závod Xiaomi POP Run. A možná už víte, že tam budeme i my. Registraci ještě stíháte, ale klidně dorazte jen fandit. Na své si přijdou sportovci i milovníci technologií.

  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
27. 8. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké botyTrailové botyVybavení

TEST: HOKA Speedgoat 7. Horská koza, která dobře ví, kam šlape

od Karel Holub 26. 8. 2026
autor Karel Holub

HOKA Speedgoat 7 je další pokračování řady, která už si v trailovém světě dávno vydobyla svoje místo. Speedgoat není žádná rychlokvašená novinka pro běžecké pózování kolem parkoviště u trailu. Je to osvědčený model pro dlouhé běhy v terénu, kde se střídá šotolina, lesní cesta, kamení, kořeny, bláto a občas i ten typ seběhu – Pokud s výběrem bot do podobného terénu teprve začínáte, přečtěte si také, podle čeho vybírat běžecké boty a proč zdaleka nerozhoduje jen jejich vzhled – , při kterém člověk v duchu rychle přehodnocuje své životní volby.

V sedmičkové verzi jsem zatím naběhal skoro 200 kilometrů, hlavně u nás v Orlických horách. Nejčastěji ji beru na delší běhy kolem dvou až tří hodin. Tedy přesně na ten typ výběhu, kdy nechci řešit, jestli mě po hodině začne tlačit kámen pod chodidlem, jestli mi bota v blátě ujede jako letní guma v listopadu nebo jestli budu v technickém seběhu bojovat spíš s botou než s terénem. A zatím musím říct, že Speedgoat 7 v tomhle funguje velmi dobře.

Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub
Hoka Speedgoat 7; Foto: Karel Holub

Podrážka drží, lepí a kouše

Jednou z nejsilnějších stránek boty je podrážka. HOKA tady používá Vibram Megagrip s technologií Traction Lug a 5mm výstupky, což není jen marketingová ozdoba na krabici, ale skutečně funkční kus gumy. Na většině typů terénu drží výborně. Suchý trail, kameny, lesní cesty, kořeny, rozbitější horské úseky – tam všude dává bota jistý krok, a to jak ve stoupání, tak v seběhu.

Když je bota nová, podrážka doslova lepí. A to nejen v terénu. Na asfaltu nebo hladkém povrchu je ten pocit skoro komický. Člověk má chvíli dojem, že kdyby se rozhodl rozběhnout po stropě, Vibram by to minimálně zkusil. Samozřejmě po pár desítkách kilometrů tenhle „čerstvě vybalený suchý zip“ trochu povolí, ale grip zůstává velmi dobrý.

V blátě si bota vede slušně, ale je fér říct, že to není specializovaná bahenní závodka s extrémním vzorkem. V hlubokém mazlavém blátě už fyziku neokecá ani HOKA. Na běžný horský mix, který obvykle tvoří mokrá hlína, kamení, kořeny a měkký lesní podklad, ale funguje výborně.

Tlumení: Hodně komfortu, ale ne gauč na noze

Jednou z hlavních změn sedmé generace je nová mezipodešev ze superkriticky pěněné EVA. HOKA u ní slibuje vyšší návrat energie a živější projev boty. A právě tady se papírové parametry docela dobře potkávají s tím, co cítím při běhu.

Speedgoat 7 má relativně vysokou míru tlumení, ale nepůsobí mrtvě. To je důležitý rozdíl. Některé hodně tlumené trailovky se chovají tak, že sice chrání nohu, ale úplně odstřihnou běžce od terénu. Tady je ochrany chodidla dost, ale cit pro podklad pořád zůstává.

Na hrubším kamení je to znát okamžitě. Bota umí „přejet“ přes ostrý, rozbitý povrch, aniž by chodidlo po každém dopadu dostávalo akupresurní signály „Ahoj, tady kámen číslo 47.“ Komfort je velmi dobrý i po delší době na nohách. Na dvou- až tříhodinové běhy v horách je to přesně ten typ tlumení, který šetří chodidla, lýtka i hlavu.

Svou konstrukcí a mírou ochrany dává Speedgoat 7 smysl i pro velmi dlouhé běhy a ultratraily. Já jsem ji zatím nejvíc prověřil právě na několika hodinách v horách, takže vlastní zkušenost s ultra vzdáleností si ještě odpustím.

Zároveň mě mile překvapilo, že bota nepůsobí těžkopádně. Na papíře má dost materiálu pod chodidlem, ale při běhu se nechová jako tank. Po rovině a v běhatelném trailu dovoluje držet svižné tempo, v sebězích je stabilní a při odrazu má dost života. Není to minimalistická tanečnice mezi kameny, ale rozhodně ani papučová lokomotiva. Hodně tlumené trailovky přitom nejsou výsadou HOKA. Nedávno jsme testovali také výrazně tlumené trailové boty Kiprun Kipsummit Max, které používají stejně jako Speedgoat podrážku Vibram.

U některých starších modelů HOKA jsem byl poněkud rozpačitý z hodně výrazné kolébky. Ta mě tlačila do rychlejšího odvalení a subjektivně jsem u nich cítil větší zatížení lýtek, než bych pro dlouhé běhy chtěl. U Speedgoat 7 je ale tenhle poměr dobře trefený. Bota nebrání rychlému odvalení, zároveň vás ale netlačí do běhu po špičkách.

Sportovní hodinky nejsou neomylné. Kdy pomáhají a kdy je radši neposlouchat?

Jak HOKA Speedgoat 7 sedí? Předek potřebuje trochu času

Tady přichází hlavní drobná výtka. Po vyndání Speedgoat 7 z krabice je přední část poměrně tuhá a zároveň relativně nízká. I při standardním nadměrku může lehce omezovat pohyb prstů směrem nahoru. Není to vyloženě bolestivé, ale první kilometry jsem o tom věděl. Hlavně při odrazu, kdy se bota láme v přední části, vzniká v místě ohybu poměrně tuhý zlom. Takže dobře ostříhat nehty na nohou, a pokud trpíte na otlaky, zvažte silněji polstrované ponožky.

Je to přesně ten moment, kdy si člověk řekne: „Dobře, tak si asi budeme muset nejdřív trochu vyjasnit vztah.“ V mém případě se bota potřebovala trochu rozšlápnout a noha si na ni musela zvyknout. Po několika bězích materiál trochu povolil a celé to začalo fungovat přirozeněji.

Přesto bych u Speedgoat 7 doporučil dávat pozor na velikost a tvar chodidla. Za pozornost stojí i to, že samotná HOKA doporučuje zvážit o půl čísla větší velikost. Kdo má širší přední část nohy nebo potřebuje hodně prostoru pro prsty, měl by botu určitě pořádně vyzkoušet, případně zvážit širší variantu.

Na druhou stranu držení nohy je velmi dobré. V technickém terénu, při sebězích a na šikmých traverzech jsem neměl pocit, že by se chodidlo v botě vozilo. To je pro mě u trailovky zásadní. Komfortní bota, která nedrží nohu, je v horách jen dražší způsob, jak si pořídit výron.

Svršek, jazyk a pata: HOKA Speedgoat 7 drží nohu jistě

Jazyk je tenký, ale překvapivě funkční. Je uchycený po obou stranách, dobře sedí, nepřekáží a hlavně slušně brání pronikání nečistot do boty. U trailovek je tohle detail, který člověk ocení až ve chvíli, kdy si uvědomí, že po každém seběhu nemusí vysypávat z boty půl Orlických hor.

Zadní část kolem paty a kotníku je velmi dobře propracovaná. Nikde mě nedře, netlačí a nepřekáží. Pata sedí jistě, ale ne agresivně. Žádné drama, žádný puchýřový festival, žádné „to se rozběhá“ ve smyslu „počkej, až ti odpadne kůže“. Prostě dobře udělaná zadní část boty.

Navíc je na vnější části paty reflexní plocha, kterou byste mohli posílat signály na oběžnou dráhu. Sice úplně nečekám, že by vás na nočním trailu ohrožovali motoristi, ale pokud za vámi poběží kolega s čelovkou, rozhodně nepřehlédne, kde vám kmitají nohy. A to je dobře.

Celkově svršek působí odolně a dostatečně chrání nohu v techničtějším terénu. Není to nejměkčí bačkora na světě, ale u boty, kterou beru mezi kameny, kořeny a bláto, vlastně nechci, aby se tvářila jako silniční objemovka na nedělní výklus po cyklostezce.

Dobře zvolené ponožky a dostatečné rozšlápnutí u mě udělaly z původně tvrdšího předku spolehlivou ochranu před ukopnutým palcem. A jen čas a naběhané kilometry ukážou, jestli tvrdší ohyb nebude snižovat životnost přední části boty.

HOKA Speedgoat 7 v terénu: Hory ji schvalují

I v našich malinkatých a vesměs přátelských Orlických horách dostane trailovka poměrně pestrý jídelníček. Lesní cesty, šotolina, kořeny, kameny, mokré úseky, prudší seběhy, blátivé pasáže a občas i asfaltový přesun, který nikdo nechce, ale všichni ho nějak přijmeme jako součást života.

Speedgoat 7 se mi v tomhle mixu osvědčila velmi dobře. Na pohodové běhy po trailu je dost komfortní, na delší horské běhy dostatečně chrání nohu a v techničtějších úsecích má jistotu, kterou od takového modelu čekám. Není to bota jen pro pomalé ultra šmajdání. Když se do ní opřu, umí běžet svižně. Tady svému jménu dostojí víc, než by člověk u tak tlumené boty čekal.

Nejvíc mi dává smysl jako univerzální horská bota na delší běhy. Ne nutně na krátký rychlý závod, kde člověk chce co nejnižší váhu a maximální obratnost, ale na dlouhý trailový den, kdy potřebuje kombinaci tlumení, ochrany, jistoty a dynamiky. Podobnou kategorii univerzálních bot do terénu jsme už na RUNGO testovali také u ASICS Gel Trabuco, které míří právě na delší běhy v různorodém terénu.

Jak překonat běžeckou krizi? Naučte se přelstít lenost a trénujte i hlavu

Co se na HOKA Speedgoat 7 povedlo

Největší předností je kombinace gripu, tlumení a použitelnosti na různých typech povrchu. Podrážka drží výborně, tlumení chrání i na ostrém kamení a přitom bota pořád nechává dost citu pro terén. Pata a oblast kotníku jsou pohodlné, jazyk dobře funguje a celkově mám pocit, že bota zvládá přesně to, k čemu je určená, a sice dlouhé běhy v horách bez zbytečných kompromisů.

Velké plus je i to, že přes vyšší míru tlumení nepůsobí těžce. Speedgoat 7 není líná bota. Když má běžec nohy, bota mu je zbytečně nebere. A když už nohy docházejí, alespoň vám dovolí přejet i náročný terén bez ztráty kytičky.

Co mi na HOKA Speedgoat 7 vadilo

Největší slabinou je za mě tužší a nižší přední část u nové boty. Ze začátku může omezovat přirozený pohyb prstů směrem nahoru a ohyb při odrazu je poměrně tuhý. Není to zásadní problém, ale chce to pár běhů a trochu trpělivosti. U někoho s citlivějšími prsty nebo širším chodidlem to může být důležitější téma.

Druhá věc je, že přestože bota zvládne bláto dobře, není to čistokrevný bahenní speciál. Kdo běhá hlavně hluboké rozměklé svahy, bude možná chtít agresivnější vzorek. Pro běžný horský mix je ale podrážka velmi povedená. Pokud právě takovou botu hledáte, v našem starším testu jsme zkoušeli také Salming Recoil Trail určené na dlouhé běhy v blátě a sněhu.

Verdikt po téměř 200 kilometrech

HOKA Speedgoat 7 je povedené pokračování úspěšné řady. Po skoro 200 kilometrech ji beru jako velmi spolehlivou trailovku na delší běhy v horách, kde se střídá pohodový trail s techničtějšími úseky. Má výbornou podrážku, hodně komfortní tlumení, jisté držení nohy a překvapivě dobrou dynamiku na to, kolik ochrany nabízí.

Není úplně bez výhrad. Přední část potřebuje čas a někomu může připadat nízká nebo tuhá. Ale jakmile se bota trochu rozšlápne, začne dávat velký smysl. Pro mě je to aktuálně jedna z těch bot, po kterých sáhnu, když nechci řešit terén, délku běhu ani to, jestli se z pohodového výklusu náhodou nestane tříhodinová horská improvizace.

Speedgoat 7 není revoluce. Je to spíš další dobře dotažená kapitola v řadě, která už ví, co dělá. A v trailovém běhu je někdy právě tohle ta nejlepší zpráva.

Hoka Speedgoat 7

  • trailová obuv na střední a dlouhé běhy
  • hmotnost: 275g
  • drop: 5mm
  • neutrální došlap, responzivní tlumení
  • výška tlumení pod patou: 37mm
  • doporučená cena: 3 990,-

pozitiva:

  • poměr tlumení / hmotnost
  • dobrá odezva do odrazu
  • ochrana chodidla při zachování citu pro terén

negativa:

  • tvrdší přední část boty
  • tuhý ohyb je potřeba „oběhat“
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
26. 8. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkPohybPsychikaSpánekTréninkVýživaZdraví

Běžecká forma se dělá v posteli. Jak správně regenerovat a kdy tělo volá o pomoc?

od Adéla Svobodová 25. 8. 2026
autor Adéla Svobodová

Dokopat se k běhání je vlastně docela jednoduché – stačí mít cíl a motivaci. Mnohem těžší může být poznat, kdy naopak nechat boty v botníku a dát tělu čas, aby všechno, co jsme po něm při tréninku chtěli, zpracovalo. Přitom na tom záleží úplně stejně: trénink je pro tělo podnět, ale zlepšení přichází až během odpočinku. Jak tedy k regeneraci po běhu přistupovat správně?

SPECIÁL: Letní seriál o přípravě na 5 a 10 KM

Regenerace po běhu: Kolik času tělo potřebuje?

Pokud trénujete na svůj první závod a běháte třikrát týdně, dost možná jste přirozeně najeli na schéma pondělí–středa/čtvrtek–sobota. A dobře děláte. Zejména pro začátečníky je totiž rozumnější nechat si mezi jednotlivými běhy alespoň jeden den volna než trénovat tři dny za sebou.

S rostoucí trénovaností tělo obvykle zvládá častější zátěž lépe, neznamená to ale, že pokročilí běžci potřebují méně regenerace. Její potřeba závisí hlavně na objemu a intenzitě tréninku, jeho typu i individuální schopnosti zotavení. Po náročnějším tréninku, dlouhém běhu nebo závodě je navíc často na místě pauzu prodloužit.

Dejte si však pozor na jednu častou past: jako trénink se počítá všechno, co po vás vyžaduje další výkon. Pokud v pondělí běžíte intervaly, v úterý absolvujete těžký trénink v posilovně a ve středu vyrazíte na dlouhou túru, z pohledu regenerace jste si tři dny po sobě pořádně naložili.

TIP: Nemáte natrénováno podle představ, ale chcete zjistit, jak to na závodech funguje? Přijďte na Xiaomi POP Run, který se běží už 29. srpna v pražské Stromovce. Kratší pětikilometrovou trasu si klidně můžete dát i indiánskou chůzí, a přitom si užít den plný pohybu, zábavy a chytrých technologií – jednu z nich, konkrétně chytrý náramek, navíc najdete ve startovním balíčku.

Únava po běhu je normální. Problém je, když nemizí

Nejprve si ale ujasněme jednu věc: být unavený po dobrém tréninku je úplně normální. Nohy jsou těžké, svaly trochu bolí a druhý den se bez běhu klidně obejdete. To je vlastně dobrá zpráva – dali jste tělu důvod se na zátěž adaptovat, aby ji příště zvládlo lépe.

Problém nastává ve chvíli, kdy zátěž vrstvíme rychleji, než ji stíháme zpracovávat. Jeden náročný trénink střídá druhý, k tomu málo spánku, stres v práci, nějaká ta večerní sklenička a najednou se divíme, proč nám tempo, které ještě před týdnem bylo pohodové, připadá jako olympijský výkon.

A přesně tomu chceme dobrou regenerační strategií předejít.

Co jíst pro lepší regeneraci po běhu?

Pro obnovu namáhaných tkání tělo potřebuje dostatek energie a živin. Běžný rekreační běžec se přitom obejde bez zázračných regeneračních nápojů s nekonečným seznamem složek, jejichž názvy ani nedokáže vyslovit. Mnohem důležitější je, aby během dne jedl dostatečně a vyváženě a nezapomínal na pitný režim.

Po náročnějším nebo delším tréninku je pak dobré doplnit především sacharidy a kvalitní zdroj bílkovin. Nemusí to být nic speciálního s nálepkou „fitness“ nebo „protein“. Stačí řecký jogurt s ovocem a vločkami, pečivo s cottage sýrem, vejce s chlebem nebo prostě normální, ne moc tučné jídlo, které byste si dali tak jako tak.

Dlouhodobý nedostatek energie vzhledem k tomu, kolik jí při sportu vydáváme, se přitom může podepsat nejen na regeneraci a výkonu, ale také na imunitě, hormonálních funkcích nebo zdraví kostí. U žen může být jedním z varovných signálů také narušení menstruačního cyklu. Problém se ale netýká jen žen – nízká energetická dostupnost může negativně ovlivňovat zdraví i výkon mužů.

Kdo má mozek, měl by se hýbat

Spánek a regenerace: Nejlevnější pomocník máte doma

Pokud byste si měli vybrat jedinou regenerační pomůcku, všechny masážní pistole a ledové koupele strčí do kapsy něco mnohem dostupnějšího: postel.

Většina dospělých potřebuje přibližně 7–9 hodin spánku za noc, konkrétní potřeba je ale individuální a při vyšší sportovní zátěži může být i větší. Jedna méně povedená noc vám přitom tréninkový plán nezničí, ale pokud se z ní stane pravidlo, tělo vám to dříve nebo později připomene. O tom, jak spolu souvisejí spánek a sportovní výkon, jsme podrobněji psali v samostatném článku

Během spánku totiž probíhá řada procesů důležitých pro obnovu organismu a fungování imunitního i nervového systému, které „neošulíte“ žádným suplementem ani biohackingovým rituálem. Nedostatek kvalitního spánku navíc může zhoršovat vnímání námahy. Úplně stejný trénink tak pro vás najednou může být subjektivně mnohem těžší.

TIP: Pokud víte, že jste několik nocí po sobě spali mizerně, není ostuda trénink zkrátit nebo zvolnit. Zásadní je naučit se rozlišovat, jestli jste skutečně unavení, nebo se vám jenom nechce.

Volný den je součást tréninku, ne jeho selhání

Začátečníci někdy vnímají volný den jako něco, co je potřeba si zasloužit. Ve skutečnosti je ale odpočinek součástí tréninkového plánu úplně stejně jako běh. A právě schopnost ubrat může být tím, co vám umožní (nejen) u běhání vydržet dlouhodobě.

Na to, abyste si dali volno, nemusíte čekat, až vás všechno začne bolet. Naopak. Odpočinek má největší smysl ještě předtím, než ho začnete zoufale potřebovat. Alespoň jednou týdně si proto cíleně naplánujte den, kdy si dáte jen nenáročnou procházku, lehké protažení anebo prostě úplné leháro.

Jak poznat přetížení při běhání?

Pod vlivem nadšení a odhodlání se často snažíme s vlastním tělem smlouvat. Někdy ještě objevíme skrytý potenciál, jindy už ale jdeme za hranu úplně zbytečně. Jak to poznat? Zatímco běžná únava postupně odeznívá, ta nahromaděná, která může vést k přetížení, se s vámi táhne jako žvýkačka přilepená na podrážce.

Zpozorněte, pokud několik dní po sobě pozorujete více z těchto signálů:

  • jste unavení už po probuzení,
  • běžné tempo je najednou nezvykle náročné,
  • máte těžké nohy i před tréninkem,
  • zhoršuje se vám spánek nebo nálada,
  • jste podráždění a bez energie,
  • váš výkon několik tréninků po sobě klesá,
  • bolí vás něco déle, než je po tréninku běžné,
  • do běhání se musíte nutit, i přestože jste se na něj dřív těšili.

Jeden či dva z těchto bodů klidně mohou znamenat jen pár špatných dní. Když se jich ale začne scházet několik najednou a stav trvá, je čas zatáhnout za ruční brzdu.

Co dělat při únavě a přetížení z běhání?

První krok je docela logický: uberte zátěž. Místo plánovaných intervalů zkraťte běh na úplné minimum a udělejte z něj velmi lehký výklus. Pokud jste opravdu vyčerpaní, klidně několik dní neběhejte vůbec.

A pozor, jít místo běhu na pořádnou vyjížďku na kole není odpočinek. Pokud se bez pohybu neobejdete, dejte si třeba klidnou procházku, velmi lehké vytočení nohou na kole nebo jemnou jógu. Pointou je dopřát tělu i hlavě pauzu od další výrazné zátěže.

Až zase naberete síly, čeká vás ještě jeden důležitý úkol, tentokrát možná trochu nelogický: nesnažit se ztracené tréninky dohnat. Jinak se totiž snadno dostanete do začarovaného kruhu. První běh po pauze by proto měl být kratší a pomalejší, než byl váš „přetížený“ standard. Pokud vše proběhne bez problémů, můžete zátěž zase postupně navyšovat.

TIP: Přečtěte si, jak pracovat s krizí, výpadky a návraty do tréninkového plánu.

A pokud se únava ani po odpočinku nelepší, máte opakované bolesti nebo jiné potíže, nesnažte se je „rozběhat“, ale raději se poraďte s lékařem nebo fyzioterapeutem.

Jak správně regenerovat během tréninkového týdne?

Regenerace funguje nejlépe jako průběžná údržba, ne jako krizový servis. Každodenně pomáhá hlavně:

  • pravidelně spát, ideálně přibližně ve stejnou dobu,
  • jíst dostatečně a po náročných trénincích nezapomínat na sacharidy a bílkoviny,
  • během dne dbát na dostatečný příjem tekutin, zvlášť při delším tréninku a v horkém počasí,
  • střídat náročné a lehké dny,
  • ve volnu klidně zařadit procházku nebo velmi lehký pohyb, pokud se po něm cítíte lépe,
  • a hlavně sledovat, jak se mění vaše energie, nálada a výkon v průběhu několika týdnů.

Masáž, sauna nebo kompresní návleky mohou být příjemným doplňkem. Chronický nedostatek spánku, jídla nebo odpočinku ale nevymažou.

Regenerace po běhu není lenost

Při přípravě na první závod je snadné získat pocit, že vás každý vynechaný trénink posune o krok dál od cíle. Někdy vám ale paradoxně kazí progres spíš to, že vynecháváte volno.

V duchu hesla „pomalu, ale jistě“ si proto klidně dovolte upravit plán tak, aby vás ve výsledku zbytečně nebrzdil. Běžecká forma se totiž nedá jen vydřít a „vyběhat“ – stejně důležité je i umět hodit si nohy nahoru.

Sportovní hodinky nejsou neomylné. Kdy pomáhají a kdy je radši neposlouchat?
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
25. 8. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Sportovní hodinky nejsou neomylné. Kdy pomáhají a kdy je radši neposlouchat?

od Adéla Svobodová 24. 8. 2026
autor Adéla Svobodová

Běhání v době chytrých technologií má jasná pravidla: trénink, který není změřený a zaznamenaný, jako by se ani nepočítal. Sportovní hodinky jsou přitom skvělý pomocník. Dokážou nás motivovat, udělají trénink efektivnější a zábavnější, pomohou nám sledovat progres – a taky nám umožní se s ním pochlubit. Ale opravdu se dá změřit úplně všechno? A je to vůbec potřeba?

SPECIÁL: Letní seriál o přípravě na 5 a 10 KM

Sportovní hodinky při běhání: Co má opravdu smysl sledovat?

Pokud s během teprve začínáte, bohatě si vystačíte se třemi základními údaji, které vám pomohou dodržovat principy z předchozích článků. Řeč je o:

  • tempu,
  • tepové frekvenci,
  • uběhnuté vzdálenosti.

Tempo se hodí znát hlavně proto, abyste nepřepálili začátek – ať už v tréninku, nebo v závodě. Tepová frekvence zase pomůže udržet lehké běhy skutečně lehké. Zároveň vás může upozornit na mimořádné situace, kterým je potřeba trénink přizpůsobit. Pokud vám totiž hodinky ukazují výrazně vyšší tep než obvykle, může za tím být horko, dehydratace nebo únava, ale také třeba začínající nemoc.

A vzdálenost? Ta je hlavně motivační. Díky ní vidíte, že jste před měsícem zvládli tři kilometry a dnes už běžíte šest. A pokud trénujete na konkrétní závod, hodí se mít představu, za jak dlouho zhruba avizovanou trasu uběhnete.

TIP: Xiaomi POP Run se blíží! Už víte, jestli se postavíte na start pětky, nebo desítky? Během závodu můžete sledovat tempo, tepovku i uběhnutou vzdálenost na chytrém náramku Xiaomi Smart Band 9 Active, který najdete ve startovním balíčku. Jen počítejte s tím, že náramek nemá vlastní GPS – pro záznam trasy, vzdálenosti a tempa při venkovním běhu potřebuje propojení s telefonem přes aplikaci Mi Fitness.

Kdy mohou být data ze sportovních hodinek zavádějící?

Možná vás to překvapí, ale někdy je lepší se na hodinky vůbec nedívat – nebo se alespoň snažit brát naměřené údaje s velkou rezervou. Typickým příkladem jsou horké letní dny: stejné tempo může znamenat vyšší tep a při stejné subjektivní námaze naopak často poběžíte pomaleji. Tělu totiž dává zabrat mimo jiné vlastní chlazení.

Stejně zavádějící mohou být data po probdělé noci, při stresu nebo na začátku nemoci.

Pokud tedy víte, že se děje něco neobvyklého a výsledné statistiky z hodinek se rozcházejí s tím, jak se cítíte, berte čísla s rezervou a vnímejte především celkový kontext. Jedna neobvyklá hodnota ještě nemusí nic znamenat. Opakovaně neobvyklé hodnoty ale není dobré automaticky svádět na chybu hodinek. Proč máte v létě při běhu vyšší tep?

TIP: Přečtěte si, jak rozeznat lenost od opravdové únavy.

Jak přesně sportovní hodinky měří tep a GPS?

Moderní hodinky toho umí opravdu hodně. Ale přestože se tak některé modely tváří, pořád se nevyrovnají laboratoři ani ordinaci sportovního lékaře. Co řeknou, rozhodně není „svaté“.

Co to znamená v praxi? Pro běžný vytrvalostní trénink může být měření tepu na zápěstí dostatečně přesné, při prudkých změnách intenzity ale nemusí reagovat tak rychle a přesnost se liší mezi jednotlivými zařízeními. Ovlivnit ji může také utažení hodinek, jejich poloha na zápěstí i samotný pohyb.

GPS zase občas zlobí v husté zástavbě, tunelech nebo pod korunami stromů. Takže když vám hodinky během pohodového klusu na okamžik ukážou zjevně nesmyslnou hodnotu, nemusíte hned panikařit. Může jít o chybu měření. Pokud se ale neobvykle vysoké hodnoty tepu opakují nebo je doprovázejí zdravotní potíže, rozhodně je neignorujte.

Hubnutí po padesátce: Proč už nestačí jen méně jíst a více běhat

Co dalšího dnes chytré hodinky při běhání umí?

Jakmile vás běhání chytne, možná začnete využívat i pokročilejší funkce – obzvlášť pokud máte rádi čísla a vyžíváte se v pocitu, že máte všechno pod kontrolou.

Podle konkrétního modelu můžete narazit například na:

  • upozornění na příliš vysoké nebo nízké tempo,
  • vlastní tréninkové plány,
  • intervalové tréninky,
  • navigaci po trase,
  • odhad doby regenerace,
  • pokročilé metriky, jako je kadence nebo průměrná délka kroku.

Všechno jsou to zajímavé funkce, se kterými si můžete v rámci pokročilejšího tréninkového plánu pohrát. Rozhodně ale nejsou podmínkou pro zlepšování. Začátečník totiž pořád udělá mnohem větší pokrok díky pravidelnému běhání třikrát týdně než díky tomu, že si každý večer pročítá grafy.

Stačí začátečníkovi chytrý náramek na běhání?

Ano. Pro přípravu na prvních pár závodů většinou úplně stačí zařízení, které změří základní údaje o aktivitě a tepovou frekvenci – třeba jako zmiňovaný Xiaomi Smart Band 9 Active, který si z Xiaomi POP Runu odnese každý účastník.

Smart Band 9 Active nemá vlastní GPS, takže pokud chcete při venkovním běhu zaznamenávat trasu, vzdálenost a tempo pomocí polohy, potřebujete mít u sebe telefon a náramek propojený s aplikací Mi Fitness. Pro začátečníka to ale může být naprosto dostačující řešení, aniž by hned musel investovat několik tisíc korun do špičkových sportovních hodinek.

Pokud u běhání zůstanete dlouhodobě, nejspíš časem oceníte lepší model s vestavěnou GPS, delší výdrží baterie nebo nadstavbovými tréninkovými funkcemi – Sportovní hodinky s vestavěnou GPS a pokročilejšími běžeckými funkcemi. V úplných začátcích je to ale zatím poměrně zbytečný finanční výdaj – Jakou běžeckou výbavu začátečník skutečně potřebuje?

Běžecké aplikace místo trenéra

Podobně fungují i běžecké aplikace. Některé vám vytvoří plán a automaticky ho přizpůsobují, jiné vás „koučují“ přímo při běhu (například vás hlasem upozorní, že se odchylujete od plánovaného tempa) a další slouží spíše jako tréninkový deník.

Pokud vás motivují pravidelně obouvat běžecké tenisky, splnily svůj účel. Jen se nenechte zahltit – není potřeba mít pět různých aplikací, které měří totéž.

Dost možná si tak vystačíte s aplikací přímo od výrobce vašeho chytrého náramku nebo hodinek. Pokud si však chcete připlatit, osobně se mi – hlavně na přípravu tréninkového plánu – osvědčila aplikace Runna.

Sportovní hodinky při závodě pomůžou. Ale nenechte se jimi paralyzovat

Na (nejen) prvním závodě bývá největším nepřítelem přepálený začátek. Adrenalin udělá své, dav vás strhne a první kilometr odsprintujete výrazně rychleji, než jste plánovali.

Přitom stačí mrknout na náramek či hodinky a zkontrolovat, že jste se nenechali unést. Právě to může rozhodnout, jestli poslední kilometry protrpíte, nebo si doběh do cíle opravdu užijete.

Zároveň ale platí, že není potřeba sledovat displej každých deset vteřin. První závod má být zážitek, ne laboratorní experiment. A tak by byla obrovská škoda proběhnout celou trasu s očima přilepenýma k zápěstí.

Hodinky vám změří běh, ale ne radost, kterou z něj máte

Takže co si z toho vzít? Sportovní hodinky jsou skvělý sluha. Pomůžou vám běhat pravidelněji a rozumněji. Přesto na ně nedelegujte úplně všechna rozhodnutí – hlavně ne verdikt, zda byl trénink či závod dobrý, nebo špatný.

Ten nejdůležitější údaj – jestli vás běhání baví – totiž stejně z žádného displeje nevyčtete.

Emoční přejídání: Jedla jsem, když toho na mě bylo moc. Tohle je můj příběh
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
24. 8. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
PsychikaSpánekZdraví

FOMO a digitální detox: Proč nedokážeme odložit telefon a jak to změnit

od Veronika Halusková 21. 8. 2026
autor Veronika Halusková

Scrollujete večer v posteli a nemůžete přestat. Máte nutkání podívat se, co kdo přidal na sítě, kdo vám dal lajk nebo jestli nepřibyl nový komentář. A přemýšleli jste někdy nad tím, co by se stalo, kdybyste tu aplikaci prostě neotevřeli? Pokud vás něco takového napadlo, dnešní téma vám bude velmi blízké. Řeč je totiž o FOMO neboli strachu z toho, že nám něco uteče.

FOMO: Strach, že nám něco unikne

FOMO je zkratka anglického Fear of Missing Out. Popisuje obavu, že ostatní právě zažívají něco zajímavého, důležitého nebo příjemného a my u toho nejsme. Sociální sítě daly tomuto pocitu úplně nový rozměr.

Dříve jste se možná až druhý den dozvěděli, že se někde konala skvělá oslava. Dnes ji můžete sledovat v přímém přenosu z gauče. Vidíte, kdo tam je, co dělá, jak se baví a kdo vás tam evidentně nepotřeboval. A to může zabolet.

Potřeba někam patřit je totiž hluboce lidská. Některé výzkumy ukázaly překryv mozkových oblastí aktivovaných při sociálním odmítnutí a fyzické bolesti. Pozdější práce ale ukazují, že jejich nervové zpracování není totožné. Jednoduše řečeno: odmítnutí může opravdu bolet, ale není přesné tvrdit, že ho mozek zpracovává stejně jako fyzické zranění.

Sociální sítě nám navíc dávají téměř nekonečné množství příležitostí podobné pocity zažívat.

Jak překonat běžeckou krizi? Naučte se přelstít lenost a trénujte i hlavu

Sociální sítě: Svět, který nikdy nespí

Někdo vám dal lajk na fotku nebo Reel. Kdo to byl? Náhodný sledující, nebo někdo, na kom vám záleží? Někdo, jehož názor pro vás něco znamená?

Virtuální svět se nezastaví ve chvíli, kdy odložíte telefon. Pořád někdo něco publikuje, komentuje, cestuje, běhá, slaví, vaří, cvičí nebo ukazuje svůj dokonale uklizený obývák. A my velmi snadno získáme pocit, že bychom měli být u toho.

Strach z toho, že nám něco unikne, přitom nevynalezly sociální sítě. Touha někam patřit a vědět, co se děje kolem nás, je mnohem starší. Telefon nám jen umožnil kontrolovat to prakticky kdykoli. A právě v tom začíná problém.

Proč se od sociálních sítí tak těžko odtrháváme?

Není to jen otázka slabé vůle. Digitální služby jsou navržené tak, abychom je chtěli používat a vraceli se k nim. Pomáhá jim v tom několik mechanismů.

1. Upozornění si říkají o naši pozornost

Červené kolečko s číslem, zvuk, vibrace nebo rozsvícený displej mají jedno společné: dávají nám vědět, že se v telefonu něco stalo. A tím vytvářejí další příležitost telefon zkontrolovat.

Samotná červená barva samozřejmě naši vůli neovládá. Problém vzniká spíš tehdy, když podobných podnětů dostáváme během dne desítky a na každý z nich jsme zvyklí reagovat. Telefon pak nemusíme kontrolovat proto, že něco potřebujeme, ale prostě proto, že nás k tomu něco vyzvalo.

2. Dopamin není jen „hormon štěstí“

O dopaminu jste určitě někdy slyšeli. Často se o něm mluví jako o hormonu štěstí nebo odměny, jenže skutečnost je trochu složitější. Dopamin hraje důležitou roli například v motivaci, učení, očekávání odměny a v tom, čemu věnujeme pozornost. Tomu, jak rychlé digitální odměny ovlivňují naši motivaci, jsme se podrobněji věnovali v článku o dopaminu, sociálních sítích a nekonečném scrollování.

A právě očekávání je pro sociální sítě důležité. Když otevřete aplikaci, nevíte přesně, co vás čeká. Možná nový komentář, zpráva, zajímavé video nebo lajk od člověka, na kterém vám záleží. Nebo vůbec nic. Tahle nejistota nás může motivovat kontrolu zopakovat.

Nejde tedy jednoduše o to, že pokaždé, když dostaneme lajk, „vystřelí dopamin“ a my jsme zase o něco závislejší. Mozkové systémy odměny, motivace a učení jsou mnohem složitější. Praktický výsledek ale známe asi všichni: otevřete telefon jen na minutku a za dvacet minut pořád scrollujete.

3. Nekonečný feed nemá závěrečné titulky

Když si večer pustíte film, dříve nebo později skončí. Objeví se titulky a dostanete jasný signál: hotovo. Nekonečný feed nic podobného nemá.

Můžete scrollovat minutu, půl hodiny nebo dvě hodiny. Vždycky se objeví další příspěvek, další Reel, další video. Nikdy nedojdete na konec. A právě absence přirozeného ukončení může způsobovat, že je mnohem těžší říct si: „Tak, a dost.“

4. Algoritmus se učí, co vás zajímá

Algoritmy sociálních sítí pracují s celou řadou signálů. Sledují například, s jakým obsahem interagujete, co rozkliknete nebo u čeho se zastavíte, a podle toho upravují obsah, který vám nabízejí.

Čím déle službu používáte, tím lépe může odhadovat, jaký obsah vás pravděpodobně zaujme. Feed tedy není náhodná směs všeho, co lidé publikovali. Je do značné míry personalizovaný, a přestat scrollovat je pak zase o něco těžší.

5. Sounáležitost: Náš velmi starý instinkt

Ať jsme jako lidé jakkoli rozdílní, jedno máme společné. Toužíme po náklonnosti, spojení, přijetí a pocitu, že někam patříme. A právě tady může mít FOMO hlubší kořeny.

Výzkumy spojují vyšší míru FOMO mimo jiné s horším naplněním základních psychologických potřeb, jako jsou autonomie, kompetence a sounáležitost. Pokud se cítíme osamělí, nespokojení nebo odpojení od ostatních, může být velmi lákavé hledat spojení právě prostřednictvím telefonu.

Sociální sítě nám ho dokážou nabídnout rychle. Někdo nás pochválí, někdo nám dá lajk, někdo napíše, jak nám to sluší nebo jak hezké máme děti. Dostáváme potvrzení, že nás někdo vidí. A navíc je všechno krásně převedené na čísla: počet lajků, komentářů, sledujících a zhlédnutí.

Jenže lidské vztahy se do čísel převádějí poněkud obtížně.

Po letech zpátky na desítku. Nejtěžší v přípravě fakt není běh

Kdy se FOMO stává problémem?

Samotné používání sociálních sítí automaticky neznamená problém. Mohou nám pomáhat udržovat vztahy, komunikovat, hledat inspiraci nebo být součástí komunity. Důležitější je, jak je používáme a co nám jejich používání přináší.

Zpozornět můžete například tehdy, když telefon kontrolujete automaticky bez konkrétního důvodu, saháte po něm při každé chvíli nudy, kvůli scrollování chodíte později spát nebo máte problém věnovat se bez telefonu jiné činnosti.

Stejně tak pokud zjistíte, že vás pobyt na sociálních sítích opakovaně nechává podrážděné, nespokojené nebo ve vás vyvolává pocit, že všichni ostatní žijí zajímavější život. Pak může dávat smysl trochu změnit pravidla. Ne nutně sociální sítě zrušit, ale znovu si rozhodnout, kdo bude určovat, kdy je používáte. Vy, nebo telefon.

5 tipů, jak na digitální detox

Digitální detox nemusí znamenat, že zahodíte smartphone do řeky a odstěhujete se do lesa. Jde spíš o vytvoření prostředí, ve kterém telefon nebude neustále rozhodovat za vás, čemu budete věnovat pozornost.

1. Zkuste černobílý režim

Černobílý režim stojí minimálně za vyzkoušení. V jednom randomizovaném terénním experimentu vedlo přepnutí displeje do odstínů šedi ke snížení času, který účastníci trávili na telefonu.

Neznamená to, že černobílý displej automaticky zlepší psychickou pohodu nebo vyřeší problematické používání telefonu. Jako jednoduchá překážka, která udělá displej méně lákavým, ale fungovat může. Zapněte si ho třeba na několik dní a sledujte, jestli po telefonu saháte stejně často. Možná budete překvapeni.

2. Vypněte zbytečné notifikace

Telefon nemusí pípnout pokaždé, když někdo někde něco udělá. Každé upozornění má šanci přerušit to, čemu se právě věnujete, a návrat k původní činnosti pak vyžaduje další přepnutí pozornosti.

Nechte si upozornění, která skutečně potřebujete, a zbytek vypněte. Pokud se na Instagram chcete podívat, můžete se sami rozhodnout, kdy ho otevřete. Instagram vám opravdu nemusí pokaždé posílat pozvánku.

3. Telefon nechte mimo ložnici

Poučku, že televize do ložnice nepatří, známe skoro všichni. Přesto si do postele bez váhání nosíme zařízení, které nabízí prakticky nekonečné množství obsahu. Pokud večer scrollujete déle, než byste chtěli, zkuste telefon nabíjet v jiné místnosti. A pokud sportujete, není kvalitní spánek jen otázkou toho, jak se budete ráno cítit. Nedostatek spánku může souviset i s vyšším rizikem běžeckých zranění.

A pokud ho používáte jako budík, existuje překvapivě sofistikované technologické řešení: budík. Ano, pořád se vyrábí. Ložnice má sloužit především k odpočinku a spánku, případně k sexu. Nekonečný feed se bez vás do rána obejde.

4. Nezačínejte den sociálními sítěmi

Nemusíte si stanovovat magickou hranici přesně jedné hodiny. Začněte třeba dvaceti nebo třiceti minutami. Uvařte si kávu nebo čaj, dejte si snídani, připravte si věci do práce, vyvenčete psa nebo se protáhněte.

A teprve potom zjistěte, co se přes noc odehrálo na internetu. Je docela pravděpodobné, že svět přežil.

5. Ztěžte si automatické otevření aplikace

Náš mozek miluje jednoduché zkratky. Vidíte ikonku Instagramu, klepnete na ni a jste uvnitř dřív, než vůbec přemýšlíte, proč jste aplikaci otevřeli.

Zkuste sociální sítě odstranit z hlavní obrazovky telefonu. Nemusíte je nutně odinstalovat. Stačí vytvořit malou překážku mezi impulzem a akcí. Pokud aplikaci musíte vyhledat nebo otevřít přes knihovnu aplikací, získáte několik vteřin navíc.

A právě během nich se můžete sami sebe zeptat: Proč ji vlastně otevírám? Protože tam opravdu něco potřebuji? Nebo jen proto, že jsem na deset vteřin zůstal sám se svými myšlenkami?

Digitální detox není útěk z internetu

Celý příběh není o tom odstranit sociální sítě ze života. Pro většinu z nás by to ostatně nebylo ani realistické. Přes internet pracujeme, komunikujeme s přáteli, hledáme informace a bavíme se.

Smyslem je dostat používání technologií víc pod vlastní kontrolu. Rozhodovat, kdy telefon vezmeme do ruky a které aplikace chceme otevřít. A hlavně si občas dovolit nevědět, co se právě děje všude kolem nás.

Až si dnes večer lehnete s mobilem do postele a napadne vás ještě jednou otevřít Instagram, zkuste ho tentokrát nechat být. Možná vám něco uteče.

A možná právě zjistíte, že se vůbec nic nestalo.

Zdroje:
Cal Newport: Digitální minimalismus (Digital Minimalism, 2019)
Anders Hansen: Instamozek: Stres, deprese a úzkosti zapříčiněné moderní dobou
Shoshana Zuboff: The Age of Surveillance Capitalism
Przybylski, A. K. et al.: Motivational, emotional, and behavioral correlates of fear of missing out, Computers in Human Behavior, 2013
Haynes, T.: Dopamine, Smartphones & You: A Battle for Your Time, Harvard University, Science in the News, 2018

  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
21. 8. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
PohybZdraví

Klíšťata a běžci: Jak se chránit a co dělat po přisátí

od Veronika Dvořáková 19. 8. 2026
autor Veronika Dvořáková

Běžce většinou nezastaví déšť, bahno ani třicetistupňové vedro. O to paradoxnější je, že problém často představuje tvor velký jen pár milimetrů.

Klíšťata a běžci k sobě bohužel patří víc, než bychom si přáli. Klíště si přitom nemusíte přinést jen z hlubokého lesa. Stačí proběhnout vysokou trávou, křovím nebo městským parkem. A protože při běhání a cyklistice trávíme venku dlouhé hodiny, vyplatí se vědět, jak riziko přisátí snížit, kde klíště po návratu hledat a hlavně jak ho správně odstranit.

Protože olej, kroucení a další zaručené babské rady opravdu nejsou cesta.

Když jdete na hodinovou procházku po asfaltové cestě, riziko je jiné než při dvouhodinovém trailovém běhu nebo vyjížďce lesem. Sportovci totiž tráví v přírodě výrazně více času, často se pohybují mimo zpevněné cesty a při běhu nebo jízdě na kole se pravidelně otírají o vysokou trávu, kapradí nebo nízké keře. Přesně tam na svého hostitele klíšťata čekají.

Na rozdíl od rozšířeného mýtu klíšťata neskáčou ani nepadají ze stromů. Na hostitele čekají především v trávě, nízké vegetaci a křovinách, kde se při kontaktu zachytí na těle nebo oblečení. Potom mohou po těle nějakou dobu lézt a hledat vhodné místo, kde se přisají.

Právě běžci bývají rizikovou skupinou ještě z jednoho důvodu. Po doběhu jsou zpocení, unavení a často zamíří rovnou do sprchy nebo domů bez důkladné kontroly těla. Přitom právě kontrola po návratu a rychlé odstranění přisátého klíštěte mají velký smysl. U lymské boreliózy se totiž riziko přenosu zvyšuje s délkou přisátí. U jiných infekcí ale může být doba přenosu odlišná, takže nejlepší pravidlo zní jednoduše: najdete klíště, odstraňte ho co nejdříve.

Ochrana před sluncem při sportu: Jak správně používat SPF

Klíšťata a běžci: Kde je můžete nejčastěji potkat

Spousta lidí si stále myslí, že největší nebezpečí hrozí jen v hustém lese. Jenže klíšťata mají ráda místa s vegetací, vlhkostí a vhodnými hostiteli. Najít je můžete například:

  • na okrajích lesů,
  • podél lesních cest,
  • v městských parcích a lesoparcích,
  • kolem rybníků,
  • na loukách s vyšší trávou,
  • v křovinách,
  • na zahradách.

V zásadě tedy na spoustě míst, kde běháme, chodíme nebo venčíme psa. Klíšťata se běžně vyskytují i v městské zeleni, takže ani oblíbený okruh parkem automaticky neznamená nulové riziko.

Jejich aktivita se během roku i podle počasí mění. Obecně se s nimi v našich podmínkách setkáváme především od jara do podzimu, ale při příznivém počasí mohou být aktivní i mimo období, které považujeme za typickou klíšťovou sezonu. Takže zatímco vy čekáte, kdy konečně porostou houby, klíšťata mohou mít svůj vlastní program.

Co všechno mohou klíšťata přenášet

Největší obavy u nás vzbuzují především dvě onemocnění.

Klíšťová encefalitida

Jedná se o virové onemocnění, které může postihnout centrální nervový systém. První fáze může připomínat chřipku: objevit se mohou bolesti hlavy a svalů, únava nebo horečka.

U části nemocných následuje po přechodném zlepšení druhá fáze s postižením nervového systému. Mohou se objevit silné bolesti hlavy, horečka, ztuhlost šíje, závratě nebo další neurologické potíže. Následky mohou u některých lidí přetrvávat dlouhodobě. Proti klíšťové encefalitidě naštěstí existuje účinné očkování, které představuje nejúčinnější specifickou ochranu proti tomuto onemocnění.

Lymská borelióza

Způsobují ji bakterie rodu Borrelia. Jedním z typických příznaků může být rozšiřující se červená skvrna kolem místa přisátí, odborně erythema migrans. Neobjeví se ale u každého nemocného.

Neléčená borelióza může postihnout například nervový systém, klouby, kůži nebo vzácněji srdce. Při správné diagnóze se léčí antibiotiky. Proti lymské borelióze zatím není pro běžné použití dostupné očkování.

Méně často mohou klíšťata přenášet také další infekce, například anaplazmózu, babeziózu nebo ehrlichiózu.

Červený flíček po klíštěti ještě nemusí znamenat boreliózu

Po vytažení klíštěte může být místo přisátí krátce zarudlé nebo podrážděné. To samo o sobě ještě neznamená lymskou boreliózu.

Zpozornět je potřeba hlavně tehdy, když se po několika dnech objeví skvrna, která se postupně zvětšuje a rozšiřuje. Nemusí mít přitom vždycky učebnicový vzhled červeného kruhu s bledším středem, jaký známe z obrázků na internetu. Pokud se podobná skvrna objeví, je na místě obrátit se na lékaře.

Jak se před klíšťaty chránit při běhání a cyklistice

Riziko přisátí můžete snížit kombinací několika jednoduchých opatření:

  • používejte repelent s vhodnou účinnou látkou, například DEET, icaridinem nebo IR3535,
  • repelent aplikujte na odkrytou kůži a případně také na oblečení, pokud to výrobce konkrétního přípravku umožňuje,
  • při běhu ve vysoké trávě zvažte delší ponožky nebo kompresní podkolenky, Při delším trailovém běhu se proto vyplatí vzít malé balení repelentu s sebou. Vejde se například do běžecké vesty nebo opasku.
  • pokud je to možné, držte se spíš uprostřed cest,
  • nesedejte si přímo do vysoké trávy,
  • po návratu zkontrolujte oblečení i tělo.

Při používání repelentu se vždy řiďte návodem konkrétního výrobce. Jednotlivé přípravky se liší koncentrací účinných látek i dobou ochrany a při dlouhé aktivitě může být potřeba aplikaci zopakovat.

Po každém běhu nebo vyjížďce v přírodě věnujte pár minut kontrole těla. Je to jednoduchý návyk, který může předejít velkým problémům. Zaměřte se hlavně na:

  • podkolenní jamky,
  • třísla,
  • podpaží,
  • oblast kolem pasu,
  • pupík,
  • krk,
  • místa za ušima,
  • vlasovou část hlavy.

Po návratu je dobré se také osprchovat. Můžete při tom smýt klíště, které se ještě nepřisálo, a zároveň máte ideální příležitost celé tělo prohlédnout. U dětí kontrolujte opravdu pečlivě také vlasy a okolí hlavy.

A nezapomeňte ani na psa, pokud běháte společně. Můžete totiž uchránit sebe, ale pak vám doma nějaké žíznivé klíště přistane z vašeho čtyřnohého miláčka. Což je poněkud nevděčný suvenýr ze společného výběhu. Pokud s během se psem teprve začínáte, podívejte se také na našeho průvodce, jak začít s canicrossem.

Těžké nohy, únava a horší běh? Možná stačí změnit jídelníček

Jak správně odstranit přisáté klíště

Pokud klíště objevíte, nepanikařte. Hlavně ho zbytečně dlouho nenechávejte přisáté s tím, že počkáte, až se dostanete k lékaři. Postup je jednoduchý:

  1. Umyjte si ruce.
  2. Použijte jemnou pinzetu nebo vhodný nástroj na odstranění klíštěte.
  3. Uchopte klíště co nejblíže ke kůži.
  4. Jemným a plynulým pohybem ho vytáhněte. Klíště nemačkejte, prudce s ním netrhejte ani ho zbytečně nekruťte.
  5. Místo po odstranění omyjte a vydezinfikujte.
  6. Znovu si umyjte ruce.
  7. Místo přisátí během dalších týdnů sledujte.

Pokud po odstranění zůstane v kůži drobná část ústního ústrojí a nejde snadno odstranit, není potřeba zahajovat domácí chirurgickou operaci nožem a jehlou. Tělo si s ní většinou poradí samo. Místo ale sledujte a při výrazném zánětu nebo jiných potížích se poraďte s lékařem.

Na klíště naopak nepoužívejte olej, máslo, vazelínu, lak na nehty ani jiné domácí „zaručené“ babské rady. Nesnažte se ho pálit ani jinak přimět, aby se samo pustilo. Prostě ho co nejdříve a šetrně vytáhněte. Klíště není protivník, se kterým potřebujete půl hodiny vyjednávat.

Kdy po přisátí klíštěte navštívit lékaře

Samotné přisátí klíštěte ještě neznamená, že onemocníte. Lékaře vyhledejte zejména tehdy, pokud se v následujících dnech nebo týdnech:

  • objeví postupně se zvětšující červená skvrna,
  • dostaví horečka nebo výrazná únava,
  • objeví silné bolesti hlavy,
  • přidá ztuhlost šíje,
  • objeví neurologické potíže,
  • místo přisátí výrazně zanítí, hnisá nebo se nehojí.

Pokud se po přisátí necítíte dobře, řekněte lékaři také to, kdy jste klíště našli a odstranili. Antibiotika se preventivně po každém přisátí klíštěte automaticky nepodávají. O jejich případném nasazení rozhoduje lékař podle konkrétní situace.

Očkování proti klíšťové encefalitidě: Vyplatí se?

Pokud pravidelně běháte, jezdíte na kole, chodíte po horách nebo trávíte většinu víkendů venku, očkování proti klíšťové encefalitidě rozhodně stojí za zvážení. Česko patří mezi země, kde se klíšťová encefalitida pravidelně vyskytuje, a očkování představuje nejúčinnější ochranu proti tomuto onemocnění.

Na lymskou boreliózu sice běžně dostupné očkování zatím nemáme, ale kombinace repelentu, vhodného oblečení, kontroly těla a rychlého odstranění přisátého klíštěte dokáže riziko výrazně snížit.

Nejčastější mýty o klíšťatech

„Klíšťata padají ze stromů.“ Nepadají. Na hostitele čekají především v trávě a další nízké vegetaci a zachytí se při kontaktu.

„Ve městě klíště nechytím.“ Ale chytíte. Klíšťata se běžně vyskytují také v městských parcích, lesoparcích nebo zahradách.

„Když klíště vytáhnu rychle, nic mi nehrozí.“ Rychlé odstranění je důležité a u lymské boreliózy snižuje riziko přenosu. Neznamená ale stoprocentní jistotu, že se žádná infekce přenést nemohla.

„Stačí se nastříkat repelentem jednou ráno.“ Záleží na konkrétním přípravku, délce aktivity i podmínkách. Řiďte se proto hlavně pokyny výrobce a případně aplikaci zopakujte.

„Když mám klíště, musím na pohotovost.“ Ve většině případů ne. Přisáté klíště můžete správným postupem odstranit sami. Důležité je potom místo a svůj zdravotní stav sledovat.

Checklist běžce po návratu z přírody

Po návratu z lesa nebo z trailového běhu si vytvořte jednoduchou rutinu:

  • převléknout sportovní oblečení,
  • zkontrolovat oblečení a vybavení,
  • osprchovat se a přitom prohlédnout celé tělo,
  • zkontrolovat vlasy a místa za ušima,
  • zkontrolovat psa, pokud běžel s vámi,
  • při nálezu klíštěte ho co nejdříve odstranit,
  • místo přisátí během dalších týdnů sledovat.

Zabere to jen pár minut, ale může vám to ušetřit spoustu problémů. A stejně jako po běhu automaticky vypínáte hodinky, zouváte boty nebo saháte po pití, může se kontrola klíšťat stát další úplně obyčejnou součástí návratu domů. Tentokrát je to návyk, který má opravdu smysl.

Zdroje:
Lymeská borrelióza
Tick-borne encephalitis
What to Do After a Tick Bite

  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
19. 8. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkCyklistikaJídloOstatní sportyPohybPosilováníPsychikaVýživaZdraví

Hubnutí po padesátce: Proč už nestačí jen méně jíst a více běhat

od Veronika Halusková 17. 8. 2026
autor Veronika Halusková

Říkáte si, že dřív stačilo vynechat večeři a kilo bylo dole, zatímco dnes se stačí na rohlík podívat a váha letí nahoru. Proč to tak je? Hubnutí po padesátce může být složitější, ale rozhodně není nemožné. Zapomeňte na drastické diety z mládí. Úspěch v tomto věku vyžaduje chytřejší strategii, více trpělivosti a méně tlaku na pilu.

Proč se po padesátce mění postava? Velkou roli hrají hormony

Pokud chceme pochopit, proč může být hubnutí po padesátce jiné, musíme se podívat trochu pod povrch. Svou roli hrají hormonální změny, úbytek svalové hmoty, množství pohybu, strava, spánek i celkový životní styl.

U žen se výrazně projevuje především pokles estrogenu spojený s menopauzou. S ním se může měnit i distribuce tělesného tuku. Větší část se pak ukládá v oblasti břicha, včetně viscerálního tuku kolem vnitřních orgánů.

U mužů se zase může s věkem postupně snižovat hladina testosteronu. Neprobíhá to ale u všech stejně a nejde o náhlou hormonální změnu srovnatelnou s menopauzou. Nižší hladiny testosteronu mohou souviset například s úbytkem svalové hmoty a změnami tělesného složení.

Do toho postupně ztrácíme svalovou hmotu a často se během dne také méně hýbeme. Místo pobíhání za malými dětmi sedíme osm hodin v práci, místo schodů jezdíme výtahem a večer už se nám často nikam nechce. To všechno se počítá. Samotný věk přitom s metabolismem nedělá takové divy, jak se někdy tvrdí. Podrobněji jsme rozebírali, jestli zpomalený metabolismus skutečně brání hubnutí.

Pravidelný pohyb a zejména silový trénink sice hormonální změny nevrátí zpátky, dokáže ale pomoci s řadou jejich důsledků.

Po padesátce nejde jen o to méně jíst

Tohle je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí. Když chceme zhubnout, pořád samozřejmě platí, že dlouhodobě potřebujeme přijímat méně energie, než vydáme. Žádný speciální metabolický zákon pro padesátníky fyzika bohužel nevymyslela.

Jenže řešením není začít hladovět. Příliš drastické omezení jídla se špatně udržuje a při hubnutí nechceme zbytečně přicházet také o svalovou hmotu. Právě tu se naopak snažíme s přibývajícím věkem chránit.

Proto bych mnohem víc než zákaz konkrétních potravin řešila celkovou skladbu jídelníčku. Dostatek bílkovin, zeleniny, ovoce a dalších zdrojů vlákniny, rozumné porce a jídlo, které dokážete jíst dlouhodobě. Ne týden. Ne do dovolené. Dlouhodobě.

Pokud totiž plán funguje jen tehdy, když máte perfektní týden, žádnou oslavu, žádnou návštěvu a nikdo před vás nepoloží buchtu, není to příliš dobrý plán.

Jak překonat běžeckou krizi? Naučte se přelstít lenost a trénujte i hlavu

Silový trénink po padesátce: Proč začít zvedat něco těžšího než nákup

A jestli bych měla vypíchnout jednu opravdu důležitou věc, pak je to zařazení silového tréninku.

S přibývajícím věkem postupně ztrácíme svalovou hmotu a sílu. Pokud tento proces pokročí výrazněji, může vést až k sarkopenii, která už může ovlivňovat běžné fungování a soběstačnost. U žen se zejména po menopauze zrychluje také úbytek kostní hmoty, a tím roste riziko osteoporózy.

Právě tady má silový trénink obrovský význam. Pomáhá udržovat a budovat svalovou hmotu a sílu. Zatěžuje také kosti a mechanické zatížení představuje pro kostní tkáň důležitý stimul. Silnější svaly nám navíc pomáhají zvládat běžný život, stabilizovat tělo a udržovat funkční zdatnost.

U mužů přitom silový trénink nemusí dlouhodobě zvyšovat hladinu testosteronu, aby měl na tělo pozitivní účinky. A u žen není jeho smyslem „opravit hormony“. Jeho síla spočívá především v tom, že pomáhá chránit svaly, sílu a kosti právě v období, kdy o ně začínáme snáze přicházet.

Takže nezůstávejte jen u oblíbeného běhání, kola nebo jiného kardio tréninku. Je na čase probudit k životu i svaly. Nemusíte přitom okamžitě nakládat osu v posilovně. Silový trénink může mít spoustu podob a důležité je především začít na úrovni odpovídající vašim schopnostem a postupně zátěž zvyšovat.

Hubnutí po padesátce chce hlavně trpělivost

Jako trenérka jsem se denně setkávala s muži i ženami v tomto věku. A brzy jsem pochopila, že o úspěchu nerozhoduje ani tak věk jako spíše trpělivost.

Udržet si pravidelnost v jídle a tréninku je nesmírně těžké. Zvlášť když nevidíte výsledky okamžitě. První týdny jste namotivovaní, nakoupíte si zdravé jídlo, začnete cvičit a čekáte, co předvede váha. A ona nic. Nebo skoro nic.

Právě tady to spousta lidí vzdá. Ze své praxe ale vím, že nejlépe dopadali právě ti, kteří přijali, že změna nemusí být rychlá.

Představte si třeba, že byste hubli jen půl kilogramu za měsíc. Neříkám, že právě takové tempo je ideální pro každého. Je to jen příklad. Půl kila zní skoro směšně. Jenže za rok je to šest kilogramů a za rok a půl devět. Najednou už to tak směšně nevypadá, že?

Proto je mnohem důležitější než rychlost hubnutí otázka, jestli dokážete nový režim udržet.

Jak zhubnout břicho v menopauze: Ženské okénko

Milé dámy, pokud máte pocit, že se vám v poslední době mění postava a tuk se usazuje kolem pasu rychlostí blesku, není to nutně jen vaše představivost.

Svou roli mohou hrát hormonální změny spojené s menopauzou. Pokles estrogenu může přispívat ke změně distribuce tělesného tuku, takže se ho větší část začne ukládat právě v oblasti břicha. Není to ale jediná příčina a rozhodně z toho nevyplývá, že po menopauze musí každá žena automaticky přibrat. Samostatně jsme se už věnovali také tomu, jak upravit jídlo a pohyb v menopauze.

A hlavně není potřeba začít hladovět. Praktický základ je vlastně docela obyčejný: hlídat si celkový příjem, jíst dostatek bílkovin a vlákniny, pravidelně se hýbat, zařadit silový trénink a nepodceňovat spánek.

Možná to nezní tak sexy jako „zázračná dieta na hormonální břicho“. Jenže právě tyhle obyčejné věci mají jednu zásadní výhodu. Dávají smysl i za půl roku.

Jak začít cvičit po padesátce? Záleží na tom, odkud začínáte

S klienty jsem při osobních fitness trénincích vždy pracovala velmi individuálně. Je totiž obrovský rozdíl, zda člověk v minulosti aktivně sportoval, nebo se hýbal jen minimálně.

Pokud člověk v minulosti pravidelně sportoval, návrat k některým pohybům a dovednostem pro něj může být snazší. Tělo i nervový systém totiž z předchozího tréninku do určité míry těží. U úplných začátečníků jsem naopak postupovala pomalu a trpělivě, protože pro ně byla řada pohybů úplně nová.

Se svými začínajícími klienty jsem často postupovala následovně:

1. Nejdřív se naučit dobře hýbat

Začínali jsme základní pohyblivostí, koordinací a hlavně tím, aby klient jednotlivé pohyby zvládal bezpečně a technicky správně. Neexistuje univerzální počet týdnů, po kterém je člověk „připravený“. Někdo postupuje rychle, jiný potřebuje více času.

2. Vlastní tělo je také závaží

Často jsme využívali cviky s vahou vlastního těla a jednoduché stabilizační cviky. Dřep, vstávání ze židle, různé varianty tlaků, přítahů nebo podporů se dají upravit podle aktuální kondice člověka.

Nemusíte první den předvádět dřep s činkou na zádech. A už vůbec nemusíte dokazovat vedle stojícímu dvacetiletému mladíkovi, že na to pořád máte. Máte čas.

3. Nezapomínat na střed těla

Důležitou součástí bylo také postupné posilování svalů trupu a schopnosti udržet tělo stabilní při pohybu. A ne, neznamená to udělat každý večer stovku sklapovaček.

Silný střed těla potřebujeme především proto, aby dobře spolupracoval se zbytkem těla při běžném pohybu i tréninku.

4. Postupně přidávat zátěž

Jakmile klient pohyby zvládal bezpečně, mohli jsme postupně přidávat činky, odporové gumy, stroje nebo další externí zátěž. To ovšem neznamená, že každý začátečník musí nejprve několik týdnů cvičit pouze s vlastní vahou. Činky mohou být součástí tréninku klidně od začátku, pokud používáte přiměřenou zátěž a cvik technicky zvládáte.

Důležité je postupovat. Protože pokud budete další dva roky zvedat pořád stejnou lehkou činku stejným způsobem, tělo nebude mít příliš mnoho důvodů se dál přizpůsobovat.

Emoční přejídání: Jedla jsem, když toho na mě bylo moc. Tohle je můj příběh

A co běhání, chůze nebo kolo?

Rozhodně je nezahazujte. Silový trénink není náhradou za ostatní pohyb. Ideální je jednotlivé druhy pohybu kombinovat.

Pokud je vaším hlavním pohybem běh, počítejte také s tím, že samotné běhání nemusí při hubnutí stačit. A k tomu přidejte posilování.

Navíc nepodceňujte obyčejný pohyb během dne. Procházka, cesta pěšky do obchodu, schody místo výtahu nebo pár tisíc kroků navíc možná nevypadají jako trénink hodný Instagramu, ale energetický výdej se neskládá jen z hodiny strávené v posilovně. Počítá se celý den.

Po padesátce není pozdě. Jen je lepší přestat hledat zkratky

Cesta za lepší postavou a zdravím po padesátce může vyžadovat jiný přístup než ve dvaceti. To ale neznamená, že máte nejlepší roky pohybu za sebou.

Místo drastických diet a krátkodobých tréninkových záchvatů se vyplatí vsadit na věci, které dokážete dělat dlouhodobě. Rozumně jíst. Pravidelně se hýbat. Nezapomínat na silový trénink. A dát změnám čas.

Každý správně provedený dřep nebo zvednutá činka totiž nejsou jen investicí do štíhlejšího pasu. Jsou investicí do toho, abyste měli sílu vstát ze země, vynést nákup, vyjít schody, běhat, cestovat a dělat co nejdéle věci, které vás baví.

A to je po padesátce možná mnohem zajímavější výhra než číslo na váze.

Zdroje:
Characteristics of androgen deficiency in late-onset hypogonadism: results from the European Male Aging Study
Effects of heavy-resistance training on hormonal response patterns in younger vs. older men

  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
17. 8. 2026 1 komentář
3 FacebookEmail
Jak překonat běžeckou krizi a přimět se k tréninku
Běžecký tréninkTrénink

Jak překonat běžeckou krizi? Naučte se přelstít lenost a trénujte i hlavu

od Adéla Svobodová 11. 8. 2026
autor Adéla Svobodová

Krize k běhání patří. Čas od času se nadšení i disciplína odporoučejí a přemluvit se k tréninku najednou začne být zatraceně těžké. Hlava nám servíruje jednu výmluvu za druhou – a někdy jsou vlastně docela relevantní. Mnohem častěji je to ale pouze pohodlnost převlečená za zdravý rozum. Jak překonat běžeckou krizi, poznat rozdíl mezi leností a skutečnou únavou a zvládnout slabou chvíli během závodu?

SPECIÁL: Letní seriál o přípravě na 5 a 10 KM

Rozlišování mezi typy únavy je jednou z nejdůležitějších dovedností pro úspěšnou běžeckou přípravu. Stav „po práci se mi nic nechce, venku je ošklivo a gauč vypadá fakt pohodlně“ většinou stojí za to překonat. Jakmile se totiž převléknete a vyběhnete, během deseti minut je veškerá nechuť pryč, začnou fungovat endorfiny a najednou máte tolik energie, že byste rozsvítili celý panelák.

Pak je tu ale skutečná únava, kdy si tělo opravdu říká o odpočinek: několik dní po sobě se budíte vyčerpaní, bolí vás „celý člověk“ a máte nezvykle vysoký klidový tep. Každý krok je těžký a nezlepšuje se to ani po rozklusání. Tohle už není radno podceňovat.

Řiďte se proto osvědčeným pravidlem: když je unavená jen hlava, zkuste vyběhnout. Když protestuje celé tělo, poslouchejte ho. Kde přesně vede hranice mezi leností, disciplínou a respektováním vlastních limitů, vysvětluje v rozhovoru pro RUNGO také ⁠sportovní psycholog David Kuneš.

Nevíte? Dejte tomu 10 minut

Pokud si nejste jistí, se kterou únavou máte tu čest, zkuste jednoduchý trik: obujte se, dejte si deset minut velmi pomalého běhu a pak se sami sebe zeptejte znovu.

Jestli se cítíte výrazně lépe, pokračujte. Pokud se naopak cítíte čím dál hůř, otočte se a běžte domů. I to je součást tréninku. Umění naladit se na vlastní tělo vám pak usnadní zvládání dalších krizových situací.

Odpočinek není podvádění

Nadšení začátečníci přitom často mívají pocit, že každé vynechání tréninku je fatální katastrofa. Reálně to ale bývá přesně naopak – mnohem větší komplikací, která vás dokáže vyřadit i na několik týdnů, je přetížení. To, čemu říkáme krize, tak někdy může být pouze přirozenou záchrannou brzdou našeho organismu. Dobře načasovaná pauza nemusí znamenat ztrátu formy. Podívejte se, ⁠co se stane po dvou týdnech bez běhání a jak se potom bezpečně vrátit.

Pokud se vám tedy krize opakují, zkuste zrevidovat svůj tréninkový plán. Je realistický a udržitelný? Nekladete na sebe příliš vysoké nároky? Má vaše tělo i mysl dostatek času na regeneraci?

Výpadky nedohánějte

Pokud vás na chvíli „vyhodila ze sedla“ dovolená, nemoc nebo náročné období v práci, nedělejte při návratu k tréninkové rutině jednu z nejčastějších chyb: nesnažte se všechno hned dohnat.

Jednoduše ignorujte vnitřní hlas, který vám našeptává, že když jste týden vynechali, musíte jít dnes běhat dvakrát. Akorát byste se odrovnali na několik dalších dní a pauza by se zbytečně protáhla.

Jaká je lepší strategie? Forma se sice vrací překvapivě rychle, jenže šlachy, svaly a klouby někdy potřebují trochu víc času. Proto:

  • Výpadek do jednoho týdne vůbec neřešte a jednoduše pokračujte.
  • Po dvoutýdenním výpadku se vraťte přibližně o týden zpět v plánu.
  • Po delší pauze začněte zhruba na 60–70 % objemu, na který jste byli zvyklí.

Konkrétní příklady návratu po vynechaných trénincích najdete také v našem ⁠tréninkovém plánu na 5 a 10 kilometrů.

Proč pořád (ne)začínat znovu? Tajemství zdravých návyků není v dokonalosti

Kdy přehodnotit cíl?

Někdy to bohužel není jen o jednom nepovedeném týdnu, ale naruší se celá příprava. Možná jste byli dlouho nemocní, vlna tropických veder se natáhla na celý měsíc nebo se vám změnila práce či rodinná situace.

V takovém případě není žádná ostuda změnit plán. Mnohem rozumnější je doběhnout první pětku s úsměvem než se za každou cenu trápit na desítce. Nebo část závodu absolvovat svižnou chůzí – obzvlášť pokud je váš první. Cílem prvního závodu totiž není podat životní výkon, ale vytvořit si chuť běžet i ten další. Pokud váháte, která vzdálenost odpovídá vaší současné kondici a možnostem, pomůže vám náš průvodce výběrem mezi ⁠pětkou, desítkou a půlmaratonem.

Poprat se s pocitem, že jste selhali, vám pak možná pomůže tahle myšlenka: většina lidí to ani nezkusí. I se svým „neúspěchem“ jste tak mnohem úspěšnější než oni.

TIP: Za startovné na Xiaomi POP Run zaplatíte jen 699 Kč, ať už se rozhodnete běžet 5, nebo 10 kilometrů. Každý závodník navíc dostane chytrý náramek Xiaomi Smart Band 9 Active v hodnotě 599 Kč a může si užít nevídaně podporující atmosféru na trati i v zázemí pražského výstaviště.

Po letech zpátky na desítku. Nejtěžší v přípravě fakt není běh

Jak překonat běžeckou krizi během závodu

Běžecký krizový management ale nechutí nebo nemožností trénovat nekončí. Někdy si krize počká, aby vás zastihla v tom nejlepším – na běh se těšíte, běží vám to skoro samo, ale pak to začne drhnout a vy máte sto chutí okamžitě skončit. Na pětce to většinou přichází na třetím kilometru, na desítce okolo sedmého.

Co s tím? Nepanikařte! Pokud není na vině závažnější důvod, většinou tyto propady po několika minutách odezní. Než to tedy úplně vzdáte, snažte se svou rezignující hlavu přesvědčit, že to ještě zkusíte. Skončit přece můžete i za chvíli.

Mezitím může pomoci:

  • na několik minut zpomalit a běžet opravdu lehce,
  • zhluboka dýchat,
  • napít se, a pokud je horko, případně doplnit cukry,
  • rozdělit si zbytek trasy na malé úseky („doběhnu jen k další lampě“).

Mozek totiž mnohem lépe zvládá malé cíle než představu dalších čtyř kilometrů.

Samozřejmě existují i situace, kdy je správné přestat. Silná bolest, motání hlavy, tlak na hrudi nebo výrazná nevolnost většinou už nebývají známkou „běžecké krize“, ale voláním těla o pomoc.

K cíli vás nedonesou jen nohy

V prvním závodě vás nejspíš překvapí, jak moc musí kromě nohou máknout i hlava. Abyste nepřepálili start, budete se prvních pár kilometrů vědomě brzdit. Už to je samo o sobě docela psychicky náročné. Na posledních kilometrech ale přijde další dřina – navzdory docházejícím silám se naopak budete muset intenzivně povzbuzovat a hecovat. Před prvním startem se hodí znát také ⁠praktické rady, jak nepřepálit tempo a čemu se před závodem vyhnout.

V cíli to pak možná vyhodnotíte jako krizi, ale mnohem přínosnější je vnímat tyto náročné okamžiky jako novou zkušenost a příležitost k růstu. Krize totiž nutně neznamená, že jste na svůj cíl neměli. Často jste se jen dostali do bodu, kam se při tréninku běžně nedostáváte.

Z každé závodní krize si tak můžete odnést cennou informaci. Pokazila vám vysněný čas? Super – víte, že je příště potřeba udělat něco jinak. Překonali jste ji? Jupí – přesvědčili jste se, kolik sil v sobě ještě dokážete objevit, i když už máte pocit, že melete z posledního.

Krizím neutečete, ale nepřestávejte to zkoušet

Pokud to s běháním myslíte vážně a na delší dobu, jeden vynechaný trénink nic neznamená – a jeden nepovedený závod už vůbec ne. O tom, jestli se z vás stane běžec, totiž rozhodují desítky obyčejných dní, kdy si navzdory pohodlnosti obujete boty a jednoduše vyběhnete.

Krize mezitím přijdou. To je jisté. Stejně jisté ale je, že zase odejdou. Když je přijmete jako součást procesu místo důkazu vlastního selhání, budete se z nich pokaždé vracet o něco silnější.

Proč máte v létě při běhu vyšší tep? Nezhoršili jste se, jen vaše tělo bojuje s horkem
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
11. 8. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Ochrana před sluncem při sportu a nanášení SPF před během
Běžecký tréninkCyklistikaPohybTréninkZdraví

Ochrana před sluncem při sportu: Jak správně používat SPF

od Veronika Dvořáková 5. 8. 2026
autor Veronika Dvořáková

Existují dva typy sportovců. Ti, kteří se před tréninkem namažou krémem s SPF čtyřikrát dokola. A ti, kteří večer hledají panthenol a spasení. Mimochodem, většinou se tihle dva vezmou. Pokud patříte do druhé skupiny, je nejvyšší čas to změnit. Slunce totiž nezpůsobuje jen nepříjemné spálení, ale také předčasné stárnutí pokožky a zvyšuje riziko rakoviny kůže. A právě sportovci patří mezi nejohroženější skupiny.

Sportování venku patří k létu stejně jako zmrzlina. Jenže zatímco běháte dvě hodiny po cyklostezce nebo trávíte celý den na kole v horách, vaše pokožka dostává mnohem větší dávku ultrafialového záření než pokožka člověka, který přeběhne z kanceláře do auta. Přitom UV záření neřeší, jestli běžíte maraton, nebo jen venčíte psa.

Přehřátí při běhu: Jak předejít kolapsu.  Praktický průvodce přežitím léta

Sportovci jsou navíc v nevýhodě hned z několika důvodů:

  • tráví na slunci dlouhé hodiny,
  • pot postupně snižuje účinnost ochrany,
  • při závodě nebo tréninku často zapomenou krém znovu nanést, pokud ho vůbec nanesli,
  • UV záření se odráží od asfaltu, vody i sněhu a dopadá na kůži z více směrů.

Právě pravidelné a dlouhodobé vystavování UV záření představuje největší problém. Kůže si totiž poškození pamatuje a jednotlivé dávky se během života sčítají. A jednou vám za ně vystaví účet.

Jak slunce poškozuje pokožku?

Sluneční záření obsahuje několik typů ultrafialových paprsků. Pro naši pokožku jsou nejdůležitější dva.

  • UVB paprsky způsobují známé spálení. Kůže zčervená, bolí a při větším poškození se mohou objevit i puchýře.
  • UVA záření je zákeřnější. Proniká hlouběji do kůže, urychluje její stárnutí, podporuje vznik pigmentových skvrn a poškozuje DNA buněk.

Právě dlouhodobé působení UVA i UVB záření zvyšuje riziko vzniku kožních nádorů včetně melanomu, který patří mezi nejnebezpečnější formy rakoviny kůže. Mnoho lidí si myslí, že pokud se nespálili, je všechno v pořádku. Jsou přece na slunce zvyklí, opalují se dobře a jejich (pra)babička se na poli také nemazala. Jenže poškození vzniká i tehdy, když pokožka vůbec nezčervená. Je pak takovou časovanou bombou, která může, ale nemusí vybuchnout.

Nestačí se nespálit. UV záření působí celý život

Jedno spálení ještě nemusí znamenat katastrofu. Problém představují opakované dávky slunce během let. Právě běžci, cyklisté, turisté nebo triatlonisté často nasbírají za sezonu stovky hodin na přímém slunci. To se může projevit nejen vráskami a pigmentovými skvrnami, ale také vyšším výskytem aktinických keratóz nebo některých typů rakoviny kůže.

Proto dermatologové doporučují chránit pokožku pravidelně, nejen během dovolené u moře.

Musím používat opalovací krém celý rok?

Krátká odpověď zní ano. Mění se jen intenzita ochrany.

  • V létě, zejména mezi 11. a 15. hodinou, bývá UV index nejvyšší. Pokud vyrážíte na delší běh nebo cyklovýlet, ochrana s SPF by měla být samozřejmostí.
  • Na jaře a na podzim záleží na počasí a UV indexu. Kratší večerní běh ochranu většinou nevyžaduje, ale několikahodinová túra nebo vyjížďka už ano.
  • V zimě lidé ochranu často podceňují nejvíc. Přitom sníh dokáže odrazit až 80 % UV záření. Při běžkování nebo skialpinismu tak dostává obličej pořádně zabrat.

Pozor také na zataženou oblohu. Mraky zachytí jen část UV paprsků, takže až 80 % záření může pronikat i přes oblačnost. Řešíte nejen prevenci spálení, ale také vzhled pokožky? Pak se mažte krémem prostě a jednoduše celoročně, bez ohledu na počasí nebo dobu pobytu venku.

Jak vybrat opalovací krém pro sport?

Ne každý opalovací krém je vhodný na běh nebo cyklistiku. Při výběru se zaměřte hlavně na:

  • SPF minimálně 30, při delším pobytu venku ideálně 50,
  • širokospektrální ochranu proti UVA i UVB záření,
  • voděodolnost a odolnost proti potu,
  • lehkou texturu, která nezanechává mastný film,
  • nekomedogenní složení, pokud máte sklony k pupínkům.

Na obličej bývají příjemnější lehké fluidy nebo gely. Na nos, uši nebo rty se hodí SPF stick, který se snadno vejde do kapsy běžecké vesty.

Můj osobní osvědčený tip: La Roche-Posay Anthelios UVMUNE 400 SPF 50+, fluid 50 ml. Toto bohužel není spolupráce. Za mě je to zatím nejlepší krém s SPF. Nedělají se mi po něm pupínky, vydrží a nelepí ani nemastí.

Jak se správně mazat? Nejčastější chyby

Nejčastějším problémem nebývá volba špatného krému, ale jeho nedostatečné množství nebo namazání pouze jednou na začátku dne.

Krém naneste přibližně 20 až 30 minut před odchodem ven. Pokud sportujete déle než dvě hodiny nebo se hodně potíte, ochranu obnovte. Stejně postupujte po koupání nebo otření ručníkem.

Nezapomínejte na místa, která bývají překvapivě často spálená:

  • uši – a opravdu pořádně,
  • nos – raději několikrát, protože smrkáte, potíte se…
  • zátylek,
  • krk,
  • nárty – spálíte si je stejně,
  • lýtka,
  • rty – doporučuji balzám na rty s SPF.

Nejen u běžců bývají častým problémem spálený zátylek nebo uši pod kšiltem.

Dlouhý běh nebo cyklovýlet? Přibalte SPF do kapsy

Na půlmaraton možná vystačíte s jedním namazáním. Při několikahodinové túře nebo dlouhé vyjížďce už ne. Vyplatí se mít u sebe malé cestovní balení nebo SPF stick. Zabere minimum místa a během občerstvovací pauzy můžete ochranu snadno obnovit.

Další osobní tip: Na ultrazávody, hlavně v horách, jsem v běžecké vestě vždy nosila malý SPF stick, kterým jsem si alespoň nos, tváře a čelo přetřela i během závodu. Ano, na zbytek samozřejmě nebyl čas, ale tohle jsem zvládla i cestou do kopce.

Stejně důležité je myslet na ramena, krk nebo stehna podle toho, jaké oblečení máte na sobě. Funkční tričko sice část UV záření zachytí, ale ne všechno.

Jak (ne)běhat v létě? Alkohol vám možná zatopí víc než horko

Ochrana není jen opalovací krém

Krém je základ, ale rozhodně není jedinou ochranou.

Pomoci mohou také:

  • světlé funkční oblečení s UV ochranou,
  • běžecká čepice nebo kšilt,
  • kvalitní sluneční brýle s UV filtrem,
  • plánování tréninku na ráno nebo večer,
  • vyhledávání stínu při delších pauzách,
  • dostatečný pitný režim, protože horko a slunce zvyšují riziko přehřátí organismu.

Kdy zbystřit a zajít k dermatologovi?

Každý by měl znát svá znaménka. Pokud některé z nich začne měnit velikost, tvar nebo barvu, krvácí či se dlouhodobě nehojí, je vhodné navštívit dermatologa. Preventivní kontrola znamének jednou za rok je rozumná zejména u lidí, kteří tráví hodně času venku.

Nejčastější mýty o opalování

  • „Když je pod mrakem, nemusím se mazat.“ Kravina.
  • „Jsem opálený, takže SPF nepotřebuji.“ Opálená pokožka není chráněná pokožka. Kravina na druhou.
  • „SPF 50 vydrží celý den.“ Nevydrží. Ochranu je potřeba obnovovat.
  • „Jedno spálení nic neznamená.“ Každé poškození přispívá k celoživotní dávce UV záření. Proč si tedy zbytečně přilévat olej do ohně?
  • „Sportovní opalovací krémy jsou jen marketing.“ Kvalitní sportovní přípravky bývají skutečně odolnější proti potu a lépe drží na pokožce. Také mívají lepší složení.

SHRNUTÍ: 10 pravidel ochrany před sluncem pro sportovce

  • Používejte SPF alespoň 30, ideálně 50.
  • Namažte se 20 až 30 minut před sportem.
  • Ochranu obnovujte každé dvě hodiny.
  • Po silném pocení nebo koupání se namažte znovu.
  • Nezapomínejte na uši, nos, krk a rty.
  • Noste kšiltovku nebo běžeckou čepici.
  • Používejte kvalitní sluneční brýle s UV filtrem.
  • Plánujte dlouhé tréninky mimo polední slunce.
  • Sledujte svá znaménka a změny na kůži.
  • Berte opalovací krém stejně samozřejmě jako láhev s vodou nebo běžecké boty.

Zdroje
World Health Organization (WHO) – Ultraviolet radiation and health
Skin Cancer Foundation – Prevention Guidelines
Centers for Disease Control and Prevention (CDC) – Sun Safety
Cancer Research UK – Sun, UV and skin cancer

Proč máte v létě při běhu vyšší tep? Nezhoršili jste se, jen vaše tělo bojuje s horkem
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?


5. 8. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkTrénink

Jak (ne)běhat v létě? Alkohol vám možná zatopí víc než horko

od Adéla Svobodová 3. 8. 2026
autor Adéla Svobodová

Váš první závod se blíží a trénink jde přesně podle plánu. Jenže pak léto přitopí pod kotlem a všechno, co ještě minulý týden fungovalo, je najednou vzhůru nohama. Tempo chtě nechtě klesá, tepovka roste a tělo jako by vás přestalo poslouchat. Ve skutečnosti jen řeší důležitější úkoly než rychlost – snaží se nevznítit. Jak běhat v létě, aniž byste museli trénink úplně vzdát? Chce to především přestat porovnávat letní výkon s tím jarním.

Proč máte v létě při běhu vyšší tep? Nezhoršili jste se, jen vaše tělo bojuje s horkem

Jak běhat v létě, když tep stoupá a tempo klesá

Když běžíte v horku, vaše srdce má plné chlopně práce. Kromě zásobování svalů kyslíkem musí dopravovat krev ke kůži, aby se tělo mohlo ochlazovat. Výsledkem bývá vyšší tepová frekvence a rychlejší únava.

Pokud se tedy při stejné tepovce ploužíte pomalejším tempem než obvykle, nejspíš jste nepřišli o formu. Jen běžíte v náročnějších podmínkách. O kolik se tempo nebo tep změní, nelze určit jedním číslem pro všechny. Záleží na teplotě, vlhkosti, slunečním záření, hydrataci, intenzitě běhu i na tom, jak dobře jste na horko zvyklí. V létě je proto rozumnější řídit se hlavně vlastním pocitem a intenzitou, ne tempem z hodinek.

Nejhorší bývají první „pekelné“ výběhy, během nichž teplotní adaptace teprve probíhá. I na horko si totiž můžete postupně zvyknout. Během jednoho až dvou týdnů pravidelného a rozumně dávkovaného pohybu v teplém prostředí se tělo začne potit dříve a účinněji. Může se zvýšit také objem krevní plazmy a organismus pak lépe odvádí přebytečné teplo.

Neznamená to ale, že po dvou týdnech budete ve třiceti stupních běhat stejně rychle jako na jaře. Adaptace pouze pomůže tělu zvládat horko bezpečněji a s menší námahou.

Kdy v létě běhat?

Abyste se vyhnuli nejteplejším částem dne, vyběhněte brzy ráno nebo až večer po západu slunce. Ranní běhy bývají o chlup příjemnější – hlavně ve městech. Rozpálený asfalt totiž sálá teplo ještě dlouho do večera.

Pokud musíte běžet přes den, zkuste alespoň:

  • zvolit zastíněnou trasu, třeba lesem,
  • zpomalit,
  • delší trénink bez výčitek zkrátit,
  • vzít si pití a pokrývku hlavy,
  • vynechat intenzivní intervaly nebo závodní tempo.

Ve vedrech využijte každou příležitost k ochlazení – třeba když v parku potkáte pítko. Pomůže ochladit hlavu, obličej, krk nebo předloktí. Voda by měla být chladná, ne nutně ledová.

TIP: Před startem nebo v průběhu aktivity si namočte kšiltovku. Bude vás příjemně chladit, dokud neuschne.

Kdy raději neběhat?

Pokud je venku 35 °C, dusno a bezvětří, není ostuda běh pro jednou úplně vynechat nebo ho nahradit jinou aktivitou. Někdy je také rozumnější trénink předčasně ukončit – hlavně když se objeví možné příznaky přehřátí organismu:

  • závratě,
  • nevolnost,
  • bolest hlavy,
  • nezvyklá slabost,
  • zimnice nebo husí kůže navzdory horku,
  • zmatenost,
  • porucha koordinace,
  • mdloby.

V takovém případě se zastavte, přesuňte se do stínu nebo chladného prostředí, začněte se ochlazovat a po malých dávkách doplňujte tekutiny, pokud jste při vědomí a dokážete normálně pít.

Pozor: úpal nemusí doprovázet pouze suchá kůže a zastavení pocení. Člověk se může potit i velmi silně. Pokud se objeví zmatenost, porucha vědomí, mdloby nebo potíže s koordinací, volejte zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155 a postiženého co nejrychleji ochlazujte.

Co před letním během natankovat?

Brzké ranní běhy většinou znamenají odložení snídaně. Kratší a lehké aktivity trvající přibližně 30 až 45 minut někteří lidé zvládnou i nalačno. Není to ale žádná povinnost ani zaručená cesta k lepšímu výkonu nebo rychlejšímu hubnutí.

Dilema ranních běžců: na lačno nebo se snídaní?

Běh nalačno není vhodný pro každého. Opatrní by měli být především lidé, kterým nedělá dobře nízká hladina cukru v krvi, mívají závratě nebo užívají léky ovlivňující krevní tlak či glykemii. U diabetu nebo jiného chronického onemocnění je dobré ranní trénink konzultovat s lékařem.

Pokud vám běhání nalačno nevyhovuje, dejte si něco lehkého – například banán, smoothie, toust s marmeládou nebo menší porci cereálií s mlékem. Těsně před během se vyhněte velkému množství tuků, vlákniny a těžko stravitelných jídel. Ta by vám mohla zbytečně poskakovat v žaludku.

Pokud naopak necháváte trénink až na večer a zároveň se vyhýbáte pozdním večeřím, dopřejte si větší svačinu asi dvě hodiny před vyběhnutím. Po návratu nechoďte spát úplně hladoví. Pro podporu regenerace zvolte kombinaci bílkovin a sacharidů – třeba řecký jogurt s trochou vloček nebo plátek celozrnného chleba s cottage sýrem.

Na tekutiny myslete s předstihem

Na pitný režim nezapomínejte, ani když vynecháváte snídani – a ne, kopnout do sebe espresso fakt nestačí. Při letních trénincích zvažte i zásobu tekutin s sebou, přestože to za běžného počasí zvládáte bez průběžného „zavlažování“.

Univerzální množství, které by měl každý běžec vypít, neexistuje. Potřeba tekutin závisí na teplotě, délce a intenzitě běhu, tělesné hmotnosti i na tom, jak moc se potíte. Cílem není pouze předejít dehydrataci, ale ani se nepřepíjet.

Při vysokých teplotách můžete obyčejnou vodu vyměnit nebo doplnit nápojem s elektrolyty – hlavně pokud běžíte déle než hodinu, je opravdu vedro nebo se přirozeně hodně potíte. Největší význam má sodík, který potem ztrácíme. Minerály můžete doplnit elektrolytickým či iontovým nápojem nebo minerálkou po doběhnutí.

Pokud trénujete večer, myslete na hydrataci už během dne. Není potřeba do sebe těsně před během nalít litr vody. Mnohem lépe funguje pít průběžně a během samotného tréninku reagovat na délku běhu, počasí a vlastní žízeň.

TIP: S průběžnou hydratací pomůže také letní ovoce a zelenina. Některé druhy obsahují kolem 90 % vody a zároveň dodají část minerálů, které během pocení ztrácíme. Vsaďte hlavně na melouny, okurky, rajčata, jahody, broskve a pomeranče. Zbytečně podceňované jsou ale i polévky.

Pivo není ionťák. Co pít, když se potíte jako vrata od chlíva?

A co dovolená, grilování nebo víno?

Jestli nejste profesionální sportovec, určitě není potřeba, aby vás příprava na běžecký závod připravila o letní zážitky. Jen je dobré srovnat si priority. Pokud chcete celé léto propařit, s pravidelným tréninkem se to zkrátka moc skloubit nedá. Jeden večer s přáteli vám ale formu nezničí.

Když víte, že vás podobná akce čeká, můžete trénink odběhnout ráno a na následující den si naplánovat volno nebo jen lehkou aktivitu. Intenzivně sportovat po větším množství alkoholu, zvlášť v horku, není dobrý nápad. Alkohol může zhoršit spánek, hydrataci i regeneraci a následující den zvýšit tepovou frekvenci.

Běh s kocovinou proto není způsob, jak alkohol „vypotit“. Pokud vás bolí hlava, je vám nevolno, motá se vám hlava nebo máte výrazně zvýšený klidový tep, trénink vynechte. Bezpečnější volbou je odpočinek, doplnění tekutin a případně klidná procházka, pokud se cítíte dobře.

Ani grilovačkám se v zájmu formy nemusíte úplně vyhýbat. Nemusíte přitom všem ostatním zabavit klobásy a přidělit jim brokolici. Stačí vedle toho, na co máte chuť, přidat zdroj bílkovin, zeleninu a něco, co vám skutečně chutná. Jeden večer žádný tréninkový plán nezboří.

No a dovolená? Boty na běhání si klidně přibalte, ale neterorizujte sebe ani rodinu představou, že se bude všechno točit kolem vašeho tréninkového plánu. Raději hledejte příležitosti, jak z běhání udělat příjemnou nadstavbu už tak skvělých zážitků.

Naplánujte si třeba ranní výběh na místo, které jste chtěli vidět, ale pěšky byste se k němu courali půl dne. Nebo si zaběhněte do místní pekárny a překvapte drahou polovičku voňavou snídaní.

Shrnutí: 5 letních pravidel spokojeného běžce

  • Běhejte ideálně brzy ráno nebo večer a vyhledávejte stín.
  • Pijte průběžně. Při delších bězích, velkém vedru nebo silném pocení zvažte také elektrolyty.
  • Nebojte se zpomalit – vyšší tep a pomalejší tempo jsou v horku běžnou reakcí organismu.
  • Jeden večer s přáteli vám formu nevezme. Následující trénink ale upravte podle toho, jak se skutečně cítíte.
  • Při závratích, nevolnosti, zmatenosti nebo poruše koordinace běh okamžitě ukončete a začněte se ochlazovat.

Pomalé tempo není ostuda, ale strategie

Na závěr si nechávám ještě jeden běžecký hack, který stojí za vyzkoušení. Prvních deset až patnáct minut běžte schválně pomaleji, než jste zvyklí v příjemnějších teplotách, a nechte tělo postupně zahřát a přizpůsobit podmínkám. Když první kilometry přepísknete, horko vám to většinou vrátí i s úroky.

Stejná strategie se vyplácí také na závodě – obzvlášť když je váš první a koná se v létě. Pokud se s námi chystáte na Xiaomi POP Run Prague, najdete ve startovním balíčku chytrý náramek Xiaomi Smart Band 9 Active, který vám pomůže sledovat tempo i tepovou frekvenci.

Závod se koná v sobotu 29. srpna 2026 a vybrat si můžete trasu na 5 nebo 10 kilometrů. Běží se Stromovkou, kde je šance na stín přece jen výrazně větší než v rozpálených ulicích.

Tak co? Potkáme se na startu pětky, nebo už si brousíte zuby na desetikilometrovou trasu?

Zdroje:
Consensus recommendations on training and competing in the heat – British Journal of Sports Medicine
IOC consensus statement on recommendations for competing in the heat
Heat-related illnesses – CDC/NIOSH
Alcohol: impact on sports performance and recovery – PubMed

Do konce léta to dáte: Jak si sestavit tréninkový plán na 5 a 10 km?
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
3. 8. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
JídloPohybPsychikaSpánekVýživaZdraví

Emoční přejídání: Jedla jsem, když toho na mě bylo moc. Tohle je můj příběh

od Veronika Halusková 31. 7. 2026
autor Veronika Halusková

Nedopla jsem kalhoty. Nebyl to první signál, že se něco děje. Jen okamžik, kdy už to nešlo dál přehlížet. Ve skříni jsem najednou měla čím dál méně oblečení, které mi bylo. Začala jsem přemýšlet, proč někdy nedokážu jídlu říct hlasité NE. Tehdy jsem ještě netušila, že jde o emoční přejídání.

S tímto článkem jdu trochu s kůží na trh.

Musím přiznat, že k nezdravým jídlům jsem nikdy příliš netíhla. Smažené téměř nejím, neholduji sladkostem ani sladkým limonádám. Ovšem mým problémem byly odjakživa porce. A protože docela dobře vařím, dokážu si připravit opravdu dobré jídlo. A dobrému jídlu se těžko říká stop.

Proto jsem si v minulosti dávala pořádné porce a často si ještě přidala. Dlouho jsem si myslela, že je to prostě tím, že mi chutná. Teprve po letech jsem si začala všímat, že jím víc, než bych potřebovala, právě ve dnech, kdy je toho na mě zkrátka moc.

Možná zjistíte, že v tom zdaleka nejste sami.

Proč stres způsobuje emoční přejídání

Zatímco někteří z vás patrně při náročném období nemají na jídlo ani pomyšlení, já patřím do skupiny těch, kteří to mají přesně naopak.

A vážně to není jen o vůli. Když na nás stres tlačí dlouhodobě, zůstává v těle zvýšená hladina kortizolu. Ten zvyšuje chuť k jídlu a podporuje naši motivaci něco sníst. Navíc spolu s dalšími stresovými hormony ovlivňuje centra odměny v mozku, takže najednou nesaháme po mrkvi, ale po něčem pořádně mastném nebo sladkém.

To pro mě bylo důležité zjištění. Uvědomila jsem si, že první věc, kterou musím udělat, je zmenšit porce.

Jak jsem poznala, že jím kvůli stresu

To, že stres spouští mou chuť k jídlu, jsem si uvědomila až po třicítce. Do té doby jsem to prostě jen přičítala tomu, že mi chutná.

Přitom můžu děkovat tomu, že jsem nikdy neměla takový ten sebeobviňující hlas, který by mi říkal: „Tak ses zase přejedla.“

A díky Bohu, protože za tímto tichým „rádcem“ se ukrývá daleko větší problém, než jsme si zpočátku ochotni připustit.

Co mi pomohlo přestat se přejídat

Jako u většiny věcí přišla první změna ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že ve dnech plných stresu mám prostě větší chuť na jídlo.

„Pohyb vám umožňuje žít v přítomnosti. Je to skvělý způsob, jak lépe zvládat současnou situaci,“ říká psycholožka.

Věděla jsem, že změna je nevyhnutelná. Pár kilo navíc jsem po porodech mohla svést na děti, ale osm let od porodu to už moc nefungovalo.

Jednu věc jsem si slíbila. Žádné zkratky. Půjdu na to poctivě.

Svoje nejspíš sehrál i věk. Řekla jsem si, že je načase vzít rozum do hrsti, protože nikdo z nás nemládne. Po třicítce už to není o velkých experimentech. Na řadu by měl přijít právě rozum.

Jak zvládat emoční přejídání bez diet

Dnes už vím, že klíčem nebyla drastická dieta, ale obyčejný vědomý přístup. Když prožívám těžký den v práci nebo osobním životě, už se automaticky neotáčím směrem k lednici s tím, že si „zasloužím větší porci“. Místo toho se zastavím a upřímně se sama sebe zeptám: Mám opravdu hlad, nebo se jen snažím zajíst napětí?

Zmenšit porce na polovinu byl první technický krok, ale ta skutečná svoboda přišla s tím, že jsem se naučila stres ventilovat jinak. Procházkou, horkou vanou a hlavně cvičením, protože za celý svůj dosavadní život mě jedině pohyb dokázal dostat z nejhorších chvil, kdy jsem si sáhla na dno.

A ještě jeden osobní tip, který mi zafungoval. Když už jíte, zpomalte a vnímejte samotné jídlo. Velkou součástí zdravého stravování je i to, že si jídlo vychutnáte všemi smysly a bez odsuzování. Právě takový neodsuzující přístup pomáhá zvládat emočně podmíněné jedení.

Proč na sebe přestat být přísní

Moje cesta ukázala, že po třicítce už tělo neschová všechno a rozum musí převzít otěže. Ale ne skrze tresty a výčitky, nýbrž skrze laskavost a pochopení vlastních chyb i nedostatků.

Vím, že si vždycky budu muset hlídat, abych si postupem času zase nezačala porce zvětšovat, ale právě v tom je to kouzelné. Když víme, jací jsme, víme také, jak s tím pracovat.

Zdroje

  • https://www.health.harvard.edu/healthy-aging-and-longevity/why-stress-causes-people-to-overeat
  • https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10100015/
Není depka jako deprese. Odborníci však mají jasno – hýbejte se!
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
31. 7. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás