Další měsíc v Austrálii byl ve znamení návratu do kolotoče každodenních povinností, které tady na jižní polokouli nabraly nový rozměr – makám na svém snu i smyslu života. Studium jógy v Sydney mi každý den potvrzuje, že cesta k jejím kořenům znamená víc než jen asány. Od dharmy přes rytmus mantrování po dechové cvičení – pranayamu – učím se poslouchat své tělo, zklidnit mysl a naladit energii. Právě smysluplná dřina a moje „jógová lékárnička“ life hacků mi dávají energii a motivaci jít dál – a tyhle praktiky můžete využít i vy. Uvařte si oblíbený nápoj a pojďte se začíst do čtvrtého dílu mého australského dobrodružství.
Co nejblíž ke kořenům
Kdykoli dostanu otázku, co v Sydney dělám, a já odpovím, že studuji jógu, následuje téměř vždy nadšená reakce: „Wow, jóga, lovely!“ Jako by tuto reakci doprovázela vzpomínka na ten radostný pocit, kdy lektor na konci praxe pronese kouzelné slovo „Shavasana“ a srdce jogína zaplesá, zatímco tělo se noří do slastné relaxace. Pokud praktikuje jógu, víte, co tím myslím. :-)
Překládám si to jako zprávu od vesmíru, že jsem se rozhodla správně. Potvrzuje mi to ostatně i každý den strávený ve škole s komunitou stejně naladěných lidí z celého světa. Stejně jako já zatoužili po holistickém přístupu k jógové praxi, který v moderním pojetí jógy podle mého názoru často chybí.
Je to vlastně snaha být co nejblíže jógovým kořenům a zároveň pracovat s ostatními větvemi jógové filozofie, nejen s asanami (jógovými pozicemi). Abych to trochu přiblížila, provedu vás svým australským jógovým dnem.
Jóga je vratná investice
Náš jógový den vždy začíná ve studiu sítě Fitness First, které je v Sydney skoro na každém rohu (zdravý životní styl je tu totiž něco jako náboženství – zejména u generace Z, ale ani mileniálové nezůstávají pozadu). Moje učitelka Rosangela vždy otevře náš mezinárodní kruh studentů takzvanou dharmou.
V hinduistické tradici je dharma mimo jiné etický princip, který nás učí správnému a pravdivému jednání v harmonii se životem. Dharma, o kterou bych se s vámi chtěla podělit, se jmenuje Aparigraha. Je to jeden z principů jógové filozofie a pojednává mimo jiné o tom, že srovnávat se s ostatními vlastně nedává smysl.
A to bylo něco, co jsem na začátku svého života v Austrálii prožívala docela intenzivně. Když se ocitnete v úplně novém prostředí, mozek se přirozeně snaží zorientovat – a jedním z jeho nástrojů je právě porovnávání. Kdo je rychlejší, úspěšnější, flexibilnější, odvážnější. Na chvíli to může být užitečný kompas. Jenže v určitém momentu se z něj může stát spíš toxický šum v hlavě než skutečná orientace.
Každý máme jinou zdravotní i sportovní historii, každý máme své jedinečné talenty, sny, strachy i nedokonalosti. Nenajdeme na světě dva lidi se stoprocentně stejným otiskem prstu. Každý je originál – a právě tak k nám přistupuje i jóga, to je něco, co tady začínám chápat.
Možná i proto jsem se do ní tak zamilovala. Neposuzuje totiž podle výkonů. Klidně můžete praktikovat se zavřenýma očima a nikdo vás nebude měřit podle toho, jak hluboko jdete do pozice. Klíčem je záměr a konzistence. Jóga je totiž pozvánka na cestu, která při pravidelné praxi postupně přináší své ovoce – hlubší protažení, zvládnutí vysněné asany nebo ten slastný pocit klidu na konci lekce.
Jak říká moje učitelka: „Co do jógy investuješ, to se ti vrátí zpět.“
Heslo k vesmírnému internetu
Po dharma talku a představení mudry (o těch zase někdy jindy) přichází moje srdcovka – mantry. Když jsem poprvé zažila chantování manter tady v Sydney (v Praze jsem byla pravidelným návštěvníkem místního mantrování), zalily se mi oči slzami a srdce vědělo, že je tady správně.
Chantování je rytmické opakování posvátných slov, které je v podstatě formou meditace. Velmi to vystihuje věta mojí učitelky: „Kdyby byl vesmír internet, mantra je jeho heslo.“ Opakováním totiž postupně uklidňujeme mysl, která jinak neustále přeskakuje z jedné myšlenky na druhou. Je to trochu jako zadat správné heslo – a najednou se otevře úplně jiný prostor.
V józe se věří, že vibrace mantry dokáže ovlivnit nejen naši mysl, ale i energii v těle. Někdy stačí něco velmi jednoduchého, třeba známé „Om“, které podle tradice symbolizuje původní zvuk vesmíru.
Já osobně mantry ráda používám na začátku lekce, protože dokážou krásně sjednotit pozornost celé místnosti. Najednou jako by se všechny hlavy, které přišly z různých koutů dne, naladily na stejnou frekvenci. A možná právě v tu chvíli se člověk na chvíli opravdu připojí ke svému malému „vesmírnému internetu“.
Dokonce mě minule po mantrách přestalo bolet v krku z přepálené klimatizace – a to je za mě mega life hack.
Jógové espresso
Další life hack, o který vás nemohu ochudit, je pranayama – dechové cvičení. Je to vlastně jazyk, kterým můžeme programovat svůj mozek, nebo lépe řečeno svůj autonomní nervový systém. Dech je totiž jediná funkce, kterou můžeme v autonomním nervovém systému ovládat vědomě.
Tak například, pokud jsem ve stresu, udělám si pranayamu, která aktivuje parasympatický nervový systém – ten, který se automaticky zapíná během trávení, relaxace či spánku. Tělo pak ví, že je v bezpečí. V józe je na to krásná praxe jménem Sama Vritti, někdy označovaná také jako box breathing, která dokáže mysl krásně zklidnit. Je to povinná součást „jógové lékárničky“, kterou máme vždy s sebou a nezabere ani gram v batohu.
Já s ní mám skvělou zkušenost. Než jsem šla učit svou první jógu pro těhotné, jela jsem celou cestou tramvají – nádech 2, 3, 4 – zádrž 2, 3, 4 – výdech 2, 3, 4 – zádrž 2, 3, 4. A tak dokola, dokud jsem necítila zklidnění. Tato technika se používá také u vojáků či sportovců pro zvládání stresu.
Naopak, pokud ráno nemám energii, udělám si dech, který aktivuje sympatický nervový systém – ten, který podporuje bdělost a připravuje tělo na stav, kdy je třeba být ve střehu. Řeč je o Kapalabhati, někdy zvaném dech ohně. Jedná se o aktivní výdech, při němž je potřeba břišními svaly vytlačit všechen vzduch z těla, zatímco nádech si tělo vezme samo. Soustředím se jen na výdech a pumpování břichem – a vedle posilování břišních svalů najednou po pár cyklech zjistím, že mám energii jako po šálku espressa.
V tradiční jogové praxi se vedená pranayama provádí buď na začátku, nebo na konci lekce. A samozřejmě, v průběhu praxe je nezbytně důležité správně dýchat hluboko do bříška.
V hlavní roli střevní wellness
No a tím se konečně dostáváme k samotnému jádru jógy – k asanám. Právě ty si mnoho lidí s jógou automaticky spojuje a často si myslí, že jejich praxe je vlastně celá jóga. Opak je ale pravdou. Jóga je totiž mnohem víc – je to životní styl. Vše, co se naučíme na jógamatce, bychom si měli odnést i do svého každodenního života. Třeba zmiňovanou schopnost nesrovnávat se s ostatními.
Tento semestr jsme pilovali sérii asán z tradičního Pozdravu slunci B (Surya Namskara B). Kromě toho jsme se věnovali také twistovacím (rotačním) pozicím, které dříve nepatřily mezi mé nejoblíbenější. Ve své dosavadní jógové praxi jsem je ani moc své studenty neučila – přišly mi totiž poměrně náročné, a to jak na balanc, tak na samotné vysvětlování studentům.
Když jsem si ale začala víc studovat jejich benefity, začalo mi to celé dávat mnohem větší smysl. Uvědomila jsem si například, že rotační pohyb vlastně téměř nemáme ve svém běžném denním pohybovém vzorci. O to důležitější je ho do praxe vědomě zařazovat.
Dokonce jsem si všimla jedné zajímavé věci: často mě před praxí bolel žaludek, ale na jejím konci bolest zázračně zmizela. Teď už vím proč. Twistovací asany totiž díky rotaci trupu jemně masírují vnitřní orgány, včetně střev, a podporují tak trávení plus vědomí dech a medicína je na světě. A pokud máte plnou hlavu starostí, zkuste změnit perspektivu, třeba stojem na hlavě.
A ten nejlepší life hack na konec
No a na závěr pozice mrtvoly (Shavasana), kde všechno necháme krásně stéct dolů do země a integrujeme benefity celé praxe. A to mě přivádí k úplně nejlepšímu life hacku, bez kterého si už svůj život nedokážu představit – a o který se s vámi moc ráda podělím. Jedná se o tzv. jógový spánek neboli yoga nidru.
Navzdory svému názvu se při ní vlastně úplně nespí. Ležíte pohodlně na zádech, zavřete oči a necháte se hlasem lektora provázet hlubokou relaxací. Postupně uvolňujete jednotlivé části těla, zpomalujete dech a mysl se pomalu přesouvá někam mezi bdělost a spánek. Do prostoru, kde se tělo regeneruje a nervový systém konečně dostane šanci vypnout režim „musím všechno stihnout“.
A právě v tom je její kouzlo. Zatímco v běžném dni jsme často rozptýlení mezi minulostí a budoucností, během yoga nidry se poprvé po dlouhé době opravdu zastavíme. Někdy stačí dvacet minut, aby se člověk cítil odpočinutý skoro jako po několika hodinách spánku.
Já osobně ji praktikuji zhruba 20 minut přes Spotify – buď před spaním, nebo ráno, když se mi nepodaří naspat plných osm hodin. A funguje mi to skvěle. Zkuste to také – tady je odkaz na moji oblíbenou.
Autorka: Laura Alluri
Přečtěte si také:
- Proč večer vyjíte ledničku? Často za tím není hlad
- Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno
- Přestaňte (možná) běhat. Chůze dává větší smysl, než si myslíte
- Xiaomi 17 a Leica: tyhle foťáky v mobilu prostě chcete
- Kortizol není jed. Proč z něj internet udělal nového strašáka?
