RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
BěháníBěžecký tréninkPohybTrénink

Pětka, desítka, nebo (půl)maraton? Jak začít běhat a nastavit běžecký cíl, který vás bude motivovat, ne trápit

od Adéla Svobodová 2. 7. 2026
autor Adéla Svobodová

Na Instagramu a Stravě to poslední dobou vypadá, že když se rozhodnete běžet maraton, stačí si koupit nejnovější boty, párkrát oběhnout nejbližší park a za měsíc už s křečovitým úsměvem protínáte cílovou pásku. Jenže na sítích vidíme jen pečlivě vyfiltrovaný zlomek reality. Ten méně populární zbytek – roky zkušeností v jiném sportu, upozadění dřívějších priorit nebo následky přepáleného tréninku – už se do příspěvků většinou nevejde. Ale jak začít běhat a neuštvat se?

Letní běžecký speciál – nejen pro začátečníky.

Běh pro začátečníky. Jak se připravit na svůj první závod?

Začátečníci pak často zápolí s pocitem, že je těch jejich vydřených pět kilometrů vlastně málo. „Správný běžec“ přece musí mířit mnohem výš. Nemusí! A pokud si chce s běháním vybudovat dlouhodobý a spokojený vztah, ani by (zatím) neměl.

Pravidlo č. 1: Začněte tam, kde opravdu jste.

První běžecký závod může být pořádná výzva. Kamarád běhá teprve tři měsíce a už zdolal první půlmaraton? Skvělé. Týpek, kterého na sítích sledujete kvůli receptům, právě nasdílel svou třetí maratonskou medaili? Paráda. Jenže jejich cesta není ta vaše. Ale jak začít běhat?

Místo srovnávání zkuste poctivě zhodnotit svůj výchozí bod: Běháte pravidelně? Sportujete jinak? Nebo jste naposledy běželi tak maximálně na tramvaj? Za žádnou odpověď se nemusíte stydět – prostě vás jen navedou jinudy a k jiným záchytným bodům.

Představte si to jako výstup na horu. Když chcete jednou dojít na vrchol, nejdřív musíte dorazit do nejbližšího basecampu.

V praxi to znamená, že když začnete teď a uběhnete do konce léta zmiňovanou pětku v kuse, je to oproti výchozímu „nic“ obrovský úspěch.

Běžecké ego ničí lehké tréninky. Proč neumíme běhat pomalu

Pravidlo č. 2: První závod má být výzva, ne trest

Na pětku se sice někteří zkušenější běžci dívají trochu svrchu, ale není pětka jako pětka. Můžete přitlačit na tempu, zkusit intervaly nebo si ji zpestřit kopci. A najednou dokáže být zatraceně náročná.

Jako první běžecká a závodní meta je každopádně úplně ideální. Příprava nezabere půl roku, trénink zvládnete klidně i před prací, a přitom si vyzkoušíte všechno, co k závodění patří – atmosféru, startovní nervozitu i radost v cíli.

Přihlásit se na závod je navíc skvělý způsob, jak dát svému cíli konkrétní termín. Můžete si samozřejmě říct, že těch pět kilometrů pokoříte do dvou měsíců nebo třeba do narozenin, ale když se s předstihem upíšete ke konkrétnímu závodu, je to mnohem silnější závazek. Najednou nejde jen o plán v hlavě – máte datum v kalendáři a na dosah finisherskou medaili i spoustu lidí, kteří vás na trase podpoří. A to je hnací motor, který si sami vytvoříte jen těžko.

TIP: Na konci srpna se v Praze poprvé poběží světově proslulý Xiaomi POP Run, který nabídne pěti i desetikilometrovou trasu rovinatou Stromovkou. Na první závod byste těžko hledali lepšího kandidáta.

Na 5 km se přihlaste, pokud:

  • s během začínáte nebo se k němu po delší době vracíte,
  • chcete si hlavně užít atmosféru prvního závodu,
  • hledáte cíl, který vás vyhecuje, ale je dosažitelný do konce léta.
Dva nebo tři běhy týdně, které zvládnete dlouhodobě, jsou proto mnohem cennější než jeden extrémní výkon zakončený vyčerpáním a nechutí pokračovat. Foto: AI

Desítka dává smysl, pokud:

  • už dnes bez větších problémů uběhnete tři až pět kilometrů,
  • pravidelně sportujete,
  • víte, že si dokážete najít čas na systematičtější přípravu.

Pravidlo č. 3: Vyberte si cíl, který se vejde do vašeho života

Každý závod má svou cenu. A teď nemyslím startovné, ale spíš časovou a energetickou investici. Začátečníkům, kteří cílí na pětku, většinou stačí dva až tři tréninky týdně. Na desítku už je dobré počítat se třemi pravidelnými běhy, které spolknou o něco víc času.

Při stanovování cíle se proto ptejte sami sebe:

  • Opravdu mám na pravidelnou přípravu čas?
  • Co kvůli běhu trochu upozadím? Stojí mi to za dřívější odchody z večírku nebo za méně zhlédnutých filmů?
  • Co je mi naopak přednější (například rodina a práce)? Dokážu si to v krizových situacích uvědomit a nebudu kvůli vynechanému tréninku protivný/á?
Přihlásit se na závod je navíc skvělý způsob, jak dát svému cíli konkrétní termín. Foto: Marek Odstrčilík

Možná zjistíte, že byste fyzicky utrénovali delší vzdálenost, ale zrovna bude rozumnější soustředit se na kratší. A vůbec to není známka slabosti. Naopak – běh nám má dělat život příjemnějším. Ne podkopávat jeho hlavní pilíře.

Pravidlo č. 4: Nepřepalte začátek. Běžecký trénink si nastavte s rozumem

Pokud jste si obuli běžecké boty úplně poprvé, anebo jste je oprášili po několika letech, není zrovna rozumné si za dva měsíce naplánovat maraton jen proto, že to zvládl někdo na internetu. Dlouhé tratě znamenají výrazně větší objem tréninku, vyšší únavu i větší riziko přetížení. Možná byste tak doběhali dřív, než stihnete pořádně začít.

Nevýhoda přehnaně velkých ambicí navíc tkví i v tom, že se ochudíte o radost z dílčích cílů. Pokud si hned ukousnete velké sousto, laťka se pak zvyšuje těžko.

Běžecké boty se nevybírají podle barvy. Tohle rozhoduje mnohem víc

Stejně důležité je nepřepálit samotný trénink. Správně nastavený běžecký plán je základ. Začátečníci tuhle chybu dělají fakt často: první týden běží čtyřikrát, druhý dvakrát a třetí už ani jednou, protože je všechno bolí.

Přitom právě pravidelnost je to, co z lidí dělá běžce. Tělo potřebuje čas, aby se přizpůsobilo, hlava, aby se přestala bránit. Dva nebo tři běhy týdně, které zvládnete dlouhodobě, jsou proto mnohem cennější než jeden extrémní výkon zakončený vyčerpáním a nechutí pokračovat.

Pravidlo č. 5: Najděte své proč

Na začátku nás žene nadšení. Koupíme si nové boty a hodinky, stáhneme si běžeckou aplikaci a už se vidíme v cílové rovince. Jenže prvotní motivace brzy zeslábne – hlavně pokud běháte jen proto, že běhají ostatní nebo chcete mít hezkou fotku s medailí. 

Mnohem silnější jsou důvody, které zapadají do vašich dlouhodobých životních cílů. Možná chcete být aktivní i ve stáří, být dobrým příkladem pro své děti, nebo vám běh pomáhá zůstat psychicky v pohodě. Tohle „proč“ vás pak podrží i v situacích, kdy všechny motivační hlášky selhávají.

Ještě lépe funguje, když běhání zarámujete do své identity. Když sami o sobě začnete přemýšlet a mluvit jako o běžci (podobně jako se necháváme definovat profesí nebo třeba rodičovskou rolí), budete mít tendenci se tak i přirozeně chovat. A co dělá běžec? No přece běhá. Pravidelně. :-)

Pravidlo č. 6: Počítejte s tím, že se bude dít život

Motivace motivuje, trénujete, jak jste si naplánovali, všechno šlape, jak má. Jenže pak přijde vlna veder, dovolená, frmol v práci, děti onemocní… A najednou se zdá, že je po všem. 

Nepropadejte panice. Jeden vynechaný trénink nic neznamená. Stejně jako jeden skvělý trénink z nikoho neudělá šampiona. Rozhodují týdny a měsíce.

Jeden vynechaný trénink nic neznamená. Stejně jako jeden skvělý trénink z nikoho neudělá šampiona. Rozhodují týdny a měsíce. Foto: AI

Pro jistotu si ale stanovte dva cíle. Jeden ambiciózní – třeba zaběhnout desítku za 50 minut, který vás bude motivovat, a druhý realistický, například zvládnout to pod hodinu, se kterým budete spokojení, i když příprava nepůjde úplně podle plánu. Když ten první nevyjde, nebudete mít pocit, že jste selhali. A když vyjde, budete mít důvod slavit dvojnásob.

TIP: Ze závodu Xiaomi POP Run si kromě zážitku a pokořených běžeckých cílů odnesete i chytrý náramek, který vás bude motivovat k dalšímu tréninku.

Jak poznáte, že jste si vybrali správný cíl?

Zkuste si jednoduchý test: představte si, že závod běžíte už příští víkend. Pokud se vám sevřel žaludek natolik, že byste registraci nejraději zrušili, možná (zatím) míříte zbytečně vysoko. Pokud vás napadlo: „To bude výzva, ale těším se,“ pravděpodobně jste zvolili dobře. 

Ideální cíl totiž vyvolává dvě emoce zároveň – trochu respektu a hodně těšení. A v následujících týdnech se k němu budeme společně prokousávat. Nebo spíš proklusávat.

Hned příště si ukážeme, jak si poskládat tréninkový plán tak, aby fungoval i během léta.

  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
2. 7. 2026 1 komentář
1 FacebookEmail
JídloVýživaZdraví

Podvody na talíři: skryté cukry v potravinách, které si dáváte do košíku každý týden

od Veronika Halusková 1. 7. 2026
autor Veronika Halusková

Věděli jste, že průměrná spotřeba cukru v Česku se dlouhodobě pohybuje v desítkách kilogramů na osobu ročně? A velkou část netvoří jen cukr, který si sami nasypeme do kávy. Cukr se totiž tiše uhnízdil téměř ve všem, co jíme: od jogurtů přes kečup až po „zdravé“ müsli tyčinky.

Dnes již i děti vědí, že cukr není nic, co by mělo v základech tvořit náš jídelníček. Praxe je ovšem taková, že konzumujeme více cukru, než bychom měli. A zdaleka nejde jen o cukr, který si dáme do ranní kávy. Potraviny totiž obsahují velké množství skrytých cukrů. A přestože si kávu nebo čaj neosladíme šesti kostkami cukru, během dne si s chutí dopřejeme limonádu nebo ledový čaj, aniž bychom na okamžik pomysleli na to, že právě tolik cukru jsme právě vypili.

Marketingový trik jménem „bez přidaného cukru“. Co to doopravdy znamená?

Jak nás průmysl naučil milovat cukr

Ve 20. století za tím stál chytrý marketing potravinářského průmyslu. Cukr byl prezentován jako přírodní zdroj energie, jako pomocník při sportu, jako přirozená součást vyváženého jídelníčku. Reklamy jej zobrazovaly jako bezpečný a přirozený způsob, jak zvýšit chuť a energii. Tuky na druhou stranu byly v 60. a 70. letech často démonizovány poté, co vědecké studie prokázaly spojitost mezi nasycenými tuky a srdečními onemocněními. To vedlo k všeobecnému přesvědčení, že strava s nízkým obsahem tuků je zdravější. Ale jak omezit množství tuků, ale zároveň zachovat chuť? Výrobci potravin na to reagovali přidáním většího množství cukru do svých produktů. Zdá se vám to šílené?

Cukr jako zdroj energie pro děti? Pozor na nebezpečné mýty ve stravě

Pro mě jsou tato tvrzení z minulosti o to šílenější, že se stále najdou lidé, kteří tomu věří. Ve sportu jsem se setkala s trenéry, kteří dětem mezi zápasy s klidným svědomím radili, ať si jdou dát cukr. Děti si pak vesele chodily do bufetu pro cukr, který měla obsluha nachystaný ke kávám.

Asi nemusím říkat, že jsem v tu chvíli měla tmu před očima. V dnešní době určitě nemáme problém s tím, že by děti měly málo potravin obsahujících cukr a tím pádem nedostatek energie. Právě naopak. Nadměrná konzumace cukru se týká pravděpodobně velké části západního světa. Čelíme problému, který nám přerůstá přes hlavu a zdravá strava dostává slušně na frak. Ale kde začít? U nás dospělých.

Nejvíce skrytého cukru se nachází v potravinách, jako jsou omáčky a kečupy, nízkotučné ovocné jogurty, instantní fitness kaše nebo balený toastový chléb. Foto: AI

Marketingové kličky jsou opravdu bohaté. A tak si do košíku můžete naházet spoustu potravin, kde obal deklaruje „bez cukru“. Přitom o zdravé potravině nemůže být ani řeč. Jak nenaletět líbivému obalu se dočtete níže.

Cukr a zdraví: Co už věda ví?

Dnes již známe veškerá rizika nadměrné konzumace cukru. Nadměrný příjem cukru může být jedním z faktorů, které přispívají k nadváze, obezitě a metabolickým problémům. Výzkumy navíc naznačují, že vysoký příjem cukrů může souviset také se změnami střevního mikrobiomu a zánětlivými procesy v těle. A chronický zánět bývá spouštěčem řady onemocnění.

Kde všude je skrytý cukr?

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje omezit příjem volných cukrů pod 10 % denního energetického příjmu a ideálně pod 5 %. U dospělého člověka to často odpovídá zhruba 25 gramům denně, tedy asi šesti čajovým lžičkám. Ve skutečnosti však mnoho lidí přijímá volných cukrů výrazně více, často i několikanásobek doporučeného množství. Ve Spojených Státech je problém ještě větší. Průměrný Američan zkonzumuje přes 126 gramů cukru denně. Pro představu je to zhruba jako tři plechovky Coca-Coly.

Skryté cukry na nás totiž nečíhají jen v oplatkách či limonádách, ale v obrovském množství je do sebe dostáváme také z kečupů, kupovaných dresinků, uzenin, pečiva nebo zdánlivě zdravých „light“ jogurtů a fitness müsli tyčinek.

Těžké nohy, únava a horší běh? Možná stačí změnit jídelníček

Slaná past. Kde byste cukr rozhodně nečekali?

Sladká chuť se postupem času pro nás stala tak samozřejmou, že jsme přestali přemýšlet o tom, co za touto opojnou chutí vlastně stojí. A tak se začal cukr přidávat i tam, kde byste ho rozhodně nečekali. Typickým příkladem jsou sladké hamburgerové housky, které spolu s masem dobyly svět. A to jen díky kombinaci chutí, kterou mozek miluje: sladké, slané a tučné. Potravinářský průmysl tento jev dobře zná a vědomě s ním pracuje. Existují dokonce výzkumy, které hovoří o tzv. „bliss point“ (bod blaženosti). Dohromady máte dopaminový koktejl, který si mozek velmi rád pamatuje a říká si o něj znovu.

Existuje spousta dalších potravin, které bychom si na první dobrou osladit nechtěli. Kečup, bez kterého si burger neumíme představit, skrývá v jedné polévkové lžíci zhruba 4 gramy cukru. Výjimkou nejsou ani průmyslové uzeniny, tmavý chléb nebo instantní polévky. I jogurt označený jako „light“ nebo „fitness“ může obsahovat 15–20 gramů cukru v jednom kelímku, tedy zhruba čtyři čajové lžičky. Také některé zapékané granoly nebo müsli jsou doslova nutričními bombami v převleku. Přitom připravit si vlastní müsli vás vyjde na stejné peníze a cukr si dokážete mnohem lépe ohlídat.

Když pijeme cukr. Tekuté kalorie a hubnutí

Samostatnou kapitolu tvoří nápoje. V nich sladkou chuť samozřejmě vnímáme, ale z nějakého důvodu máme pocit, že když se jedná o tekutinu, tak to tolik nevadí. Zkrátka ledovým čajům a ochuceným minerálním vodám to tak nějak odpustíme. Přitom se jedná o skupinu potravin (nápojů), které obsahují velké množství cukru. A zdaleka nejde jen o kolové nápoje. Zmíněný ledový čaj může obsahovat až 6 kostek cukru.

Tekuté kalorie z limonád, ledových čajů, džusů nebo ochucených minerálek jsou při hubnutí zrádné. Sladké nápoje dodají hodně energie, ale často nepřinesou stejný pocit nasycení jako pevné jídlo. Snadno tak zvýší celkový denní příjem, aniž by si toho člověk všiml, a proto jsou jedním z nejzrádnějších zdrojů energie při hubnutí.

V čem je nejvíc skrytého cukru?

Nejvíce skrytého cukru se nachází v potravinách, které se často tváří jako slané nebo zdravé, jako jsou průmyslově vyráběné omáčky a kečupy, nízkotučné ovocné jogurty, instantní fitness kaše, balený toastový chléb a kupovaná smoothie či ochucené minerální vody, kde všude cukr slouží jako levné dochucovadlo a konzervant.

Jak omezit cukr? Pozor na náhražky cukru.

Čtení etiket. To je první krok k tomu, jak nenaletět líbivému obalu. Hlavní je nehledat jen slovo „cukr“, ale i schované názvy jako glukózo-fruktózový sirup, dextróza nebo maltóza. Místo průmyslově zpracovaných potravin sáhněte po čerstvých surovinách, a pokud potřebujete sladit, volte med nebo stévii, která je dnes dostupná i v kapkách. Mimochodem dnes už existují i varianty stévie bez onoho typického chuťového ocásku, který mnoha lidem na stévii vadí.

Xylitol nebo čekankový sirup mohou být pro někoho vhodnou alternativou k běžnému cukru, protože obvykle nezvyšují hladinu krevního cukru tak výrazně jako klasický cukr. Foto: AI

Jak poznat skrytý cukr v potravinách?

Každý z nás se může zmýlit, a proto jdu vždycky v obchodě tou nejjednodušší cestou. Místo ochuceného jogurtu sáhněte po kvalitním bílém jogurtu nebo skyru a přidejte čerstvé ovoce. Osobně tuto kombinaci zbožňuji. A pokud přihodíte lžíci čekankového sirupu a hrst ořechů, máte rázem mnohem nutričně bohatší svačinu, než je tekutý jogurt s několika kostkami cukru.

Další skvělou alternativou slazení je xylitol. Xylitol nebo čekankový sirup mohou být pro někoho vhodnou alternativou k běžnému cukru, protože obvykle nezvyšují hladinu krevního cukru tak výrazně jako klasický cukr. I tady ale záleží na množství, složení konkrétního výrobku a individuální toleranci.

A co považuji za absolutně nejdůležitější? Nemusíte měnit všechno přes noc. Každý malý krok, který dnes uděláte, se počítá a ovlivní vaše zdraví v budoucnu. Tělo si změn často všimne dřív, než čekáte, a jednoznačně si zaslouží to nejlepší.

Zdroje:

  • https://www.complementaryfeedingcollective.org/documents/who-guidelines-sugars-intake-adults-and-children 
  • https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7284805/
  • https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4973863/ 
Kdyby bylo hubnutí jednoduché, byl by štíhlý každý
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
1. 7. 2026 1 komentář
0 FacebookEmail
JídloVýživaZdraví

Glukózová horská dráha: co mi změnilo energii i chutě na sladké

od Rungo 29. 6. 2026
autor Rungo

S podzimem u klokanů a mým sedmým měsícem v Austrálii přišlo zásadní prozření. Došlo mi, že jedu na glukózové horské dráze a že mě protinožci prostě vyléčí ze všech špatných návyků. Udělej si pohodlí a pojď se začíst do další kapitoly mého deníku plného aha momentů a nutri hacků, které mi změnily energii i chutě na sladké.

Na vlně extrémů: Když rostlinná strava a veganství nestačí

Se stěhováním na druhou stranu světa a změnou pohybového stereotypu z kancelářské práce na práci jógové učitelky se můj dříve optimalizovaný rámec stravování založený na rostlinné stravě stal, řekněme nedostačujícím. K veganství jsem proto v Sydney přidala mořské plody, abych měla dostatek živočišných bílkovin pro tvorbu svalové hmoty. To už jsem zmiňovala v předchozích dílech, ale pořád to nebylo stoprocentní. Cítila jsem, že to může být lepší, stejně jako na počátku mého veganství. To jsem měla energie na rozdávání, až se mě kamarádi i kolegové ptali, na čem jedu, že to chtějí taky. 

Chcete poznat Lauru? Zajímá vás proč odjela do Austrálie? Lauřino dobrodružství najdete celé ZDE.

Chvilku jsem tady sklouzla na druhou stranu extrému a jedla jsem každý den jen tuňáka, až se mi jednou v noci dokonce zdálo, že už je toho moc a že se topím v rýžovo-tuňákovém moři. A vím, že moje podvědomí to se mnou myslí dobře. Mimo jiné podle Světové zdravotnické organizace (WHO) některé druhy tuňáka obsahují těžké kovy (jako je rtuť), které se v rybách hromadí z mořského prostředí.1 Proto jsem si raději dala pauzu. Jak se říká, všeho s mírou…

K veganství jsem proto v Sydney přidala mořské plody, abych měla dostatek živočišných bílkovin pro tvorbu svalové hmoty. Foto: Laura Alluri

Rodinná anamnéza: Proč jsou odpolední propady energie a cukr varovným signálem

Nicméně obohacení jídelníčku o protein mi určitě pomohlo. Ale nevyřešilo to moje otázky ohledně odpoledních energetických propadů, demotivaci, frustraci a neskutečné chutě na sladké. Vždycky jsem připisovala chybu hormonům, luteální fázi, PMS atd. A taky faktu, že mi cukr přináší pocit bezpečí, lepší náladu a navíc spoustu energie. Ale bylo to jako dvojsečná zbraň, která způsobovala následný glukózový propad. Jenže to mi nikdo předtím neřekl. 

Téma cukru provází některé členy mé rodiny již po generace. Můj milovaný dědeček v roce 2018 zemřel na cukrovku v dost vážném stavu. Bolelo mě vidět, v jakých bolestech odchází, a rozhodla jsem se, že s vytetováním jeho odkazu na levou paži se zavazuji k tomu, že ve svém životě půjdu vyváženou cestou, budu se soustředit na celostní potraviny a budu hledat balanc. Zavázala jsem se starat se o své tělo jako o posvátný chrám, jako o domov, kterým opravdu je. Musela jsem odjet na druhou stranu světa, abych to skutečně prožila.

Téma cukru provází některé členy mé rodiny již po generace. Foto: Laura Alluri

Když je žák připravený, učitel se objeví. Jak mi pomohl ženský biohacking

A v mém případě hned několik. Opět mě zachránila moudrost českých žen, tentokrát to byly ženy z biohackingové platformy systers, která se zabývá celostním ženským zdravím a regenerativním wellbeingem. Když jsem začala řešit téma energetických propadů a návalů na sladké, přistál mi ve schránce e-mail s novým modulem biohackingové akademie, kterou jsem loni absolvovala a která mi v mnohých ohledech pomohla pochopit mé tělo a tím i zlepšit kvalitu života. Nový modul  Sweet balance se zdál být jako odpověď na mé současné téma. Začala jsem tušit, že moje buňky se dusí nadbytkem sacharidů a že každý tenhle nadbytek je pro tělo stres, něco jako jízda na horské dráze, za kterou platím draze. A protože mi to dávalo smysl, šla jsem do toho hned. Všechny master class jsem zhltala během tří dnů. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala slyšet. Díky akademii mi došlo, že problém není v tom, co jím (to už jsem měla vyřešené), ale v jakém pořadí a potažmo kdy potraviny jím… 

Glukózová horská dráha: Proč i zdravá ovesná kaše s banánem může brát energii

Pochopila jsem, že sedím na glukózové horské dráze. Nebylo lehké připustit, že moje milovaná ovesná kaše s banánem po ránu je skrytá černá díra energie a pomyslná vstupenka na horskou dráhu. Ráno jsem si tak sacharidovou bombou s nízkým obsahem proteinu a tuku vytvořila glukózový peak a kolem odpoledne přišel propad energie. A pak moje tělo logicky začalo vyžadovat další rychlou energii, aby znovu stabilizovalo hladinu glukózy a obnovilo pocit energetické rovnováhy. To v praxi znamenalo další cukr. Následovalo podlehnutí a výčitky. Nechápala jsem to a obviňovala jsem se, že mám slabou vůli, že jsem moc ve stresu. Že moc tohle a tamto, ale vůbec mi nedošlo, že chyba může být v tom, co nejvíce miluju – v ovesné kaši s banánem. A přitom by stačilo přidat do ní protein nebo vyměnit banán za oříšky a občas ji vystřídat s něčím jiným. Jenže já jsem se svou kaší měla autistický vztah a bez ní jsem nebyla ve své kůži. 

Po cca měsíci zkoušení cítím opravdu stabilnější energii a méně chutí na sladké. Foto: Laura Alluri

Černý pasažér jménem ovesná kaše: Jak na správné pořadí potravin na talíři

Nejdřív jsem tomu nevěřila. Moje kaše přece nemůže hrát proti mně. Tak jsem se rozhodla na týden zkusit jíst proteinovou snídani a soustředit se na pořadí potravin, které jsem se naučila díky systers. Nejdřív tedy vláknina, protein + tuky a sacharidy až naposledy. Ano, tyhle rady už jsem slyšela cca před rokem u francouzské biochemičky Jessie Inchauspé (mrkněte na její IG sem), ale jako vždycky jsem si řekla, že na to nemám tolik času a že jsem v pohodě. Ale Austrálie se prostě rozhodla, že přepíše všechna má mylná přesvědčení i návyky, které hrají proti mně.  

Musím přiznat, že nová strategie opravdu zafungovala. Po cca měsíci zkoušení cítím opravdu stabilnější energii a méně chutí na sladké. Když už mám na sladké chuť, cítím, že to je moje mysl a ne tělo nebo obojí jako předtím. Jsou i chvilky, kdy si sladké dám, ale není to z kompenzace jako předtím. Navíc cítím větší sílu i vůli si sladké nedat. Je to neuvěřitelný. Tohle by mě opravdu nenapadlo. A nejvíc paradoxní je to, že když jsem si kaši po delší době dala, přišla mi hrozně sladká a navíc mi po ní bylo trochu těžko. Ale na druhou stranu vločky obsahují vlákninu, která podporuje střevní peristaltiku a tím i vyprazdňování. Proto si ovesnou kaši s přidaným vejcem nebo proteinovým práškem občas dám. Prostě nic není černobílé, což trochu komplikuje situaci. Proto tohle píšu, abych tím inspirovala a možná i pomohla.

Diabetes: Hladinu cukru sníží aktivní pohyb i nízkokalorická dieta

Sweet balance hacky: Moje tipy pro stabilní hladinu cukru v krvi 

Určitě vás zajímá, jak to teď dělám a jaké hacky vám můžu doporučit. Jsem stále na začátku cesty a objevování. Rozhodla jsem se dát se do měření glukózy se CGM monitorem, o tom vám povím příště. Každopádně ráno začínám vodou se solí a s citrónem. To všichni známe – sůl kvůli minerálům a citrón (na chuť a vitamín C) s vodou kvůli hydrataci těla po dlouhém spánku. Pak si dám před snídaní pár oříšků, které mohou zpomalit trávení a vstřebávání sacharidů a tím ovlivnit glykemickou odpověď. Představuji si, že vytvářejí takovou pomyslnou ochrannou vrstvu. Pak pokračuju snídaní, která obsahuje vlákninu, protein + tuk, i sacharidy – prostě vyváženou kombinaci. Tady žádný zkratky nejsou, ač jsem se opravdu dost dlouho snažila nějaké objevit. Pokračuju vyváženým obědem, který začíná většinou mrkví (vlákninou). Občas i oříšky (tuk + protein), ale přece jen mají hodně tuků, takže fakt jen trochu. Svačinu někdy ani nepotřebuju no, a večer jablečný ocet (polévkovou lžíci smíchanou s vodou), který také může snižovat rychlost vstřebávání glukózy do krve (až o 30 %)2 a následně večeři ve stejném pořadí makronutrientů (vláknina, protein + tuk, sacharidy). 

Ráno začínám vodou se solí a s citrónem. Foto: Laura Alluri

Objevila jsem sushi shop, kde si občas při cestě domů ze školy k večeři koupím tuňákovou rolku s avokádem a hnědou rýží za pět dolarů a jsem nasycená a spokojená. A můj největší hack (mimo jiné) je moje taška na obědy, která je populární mezi australskými školáky. Je mega cool a motivuje mě si jídlo připravovat předem.

A pokračování plus další hacky příště 🙂

Autor: Laura Alluri

Zdroje:

  1. https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/mercury-and-health?utm_source=chatgpt.com
  2. https://www.besysters.bio/modul-krevni-cukr
Marketingový trik jménem „bez přidaného cukru“. Co to doopravdy znamená?
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
29. 6. 2026 1 komentář
0 FacebookEmail
CvičeníPosilováníZdraví

Kdyby bylo hubnutí jednoduché, byl by štíhlý každý

od Veronika Dvořáková 26. 6. 2026
autor Veronika Dvořáková

Kdyby bylo hubnutí snadné, nadváha by neexistovala. Jenže samotný kalorický deficit v reálném životě často naráží na stres, spánek, psychiku i emoce. První díl seriálu Návrat do vlastního těla ukazuje, jak začít bez drastických diet, extrémů a zákazů.

Realita je totiž mnohem méně sexy. Hubnutí není jen matematika mezi příjmem a výdejem energie. Je to vztah k jídlu, stresu, spánku, vlastní hlavě, prostředí i emocím. A právě proto je pro tolik lidí tak těžké. Vím, o čem mluvím.

Kalorický deficit a hubnutí: proč samotná rovnice nestačí

Existuje jedna věta, kterou lidé při hubnutí slyší pořád dokola: „Stačí být v kalorickém deficitu.“ Jinými slovy: nežer a hýbej se. Technicky je to pravda. Bez kalorického deficitu se hubne velmi těžko. Tělo musí dlouhodobě vydávat více energie, než přijímá. Jenže problém je v tom malém slově „stačí“. Protože právě tam začíná celý problém.

Kdyby bylo hubnutí jen o znalostech, většina lidí by dávno měla postavu podle představ. Informací máme dnes víc než kdykoliv v historii, navíc jsou dostupné na pár kliknutí. Víme, co je zdravé, co obsahuje moc cukru, co bychom měli jíst méně a čeho více. Tedy ne všichni, samozřejmě, ale bavme se o typické situaci. A přesto jsou obezita i nadváha stále častější. Důvod je jednoduchý: lidské tělo není kalkulačka ani stroj.

Proč vám běhání nepomáhá hubnout? Nejčastější chyby běžců

Co ovlivňuje hubnutí kromě kalorií?

Do hubnutí vstupuje obrovské množství faktorů:

  • stres,
  • spánek,
  • psychika,
  • prostředí,
  • vztah k jídlu,
  • únava,
  • hormony,
  • emoce,
  • návyky.

Kalorický deficit je důležitý. Ale vytvořit ho a dlouhodobě v něm fungovat je často mnohem složitější, než se tváří motivační instagramové citáty.

Proč při hubnutí rozhoduje životní styl, nejen jídlo

Zajímavé je sledovat rozdíly mezi zeměmi a kulturami. Typickým příkladem bývá Francie nebo Itálie. Země, kde se jí pečivo, sýry, těstoviny, víno i dezerty. Přesto tam dlouhodobě bývá nižší míra obezity než například v USA. Samozřejmě i tam se situace mění. Ale kulturní rozdíly jsou stále viditelné.

Rozdíl totiž často není jen v jídle samotném, ale v celém životním stylu. Menší porce, pomalejší tempo jídla, více chůze, méně ultrazpracovaných potravin, menší důraz na neustálé uzobávání. Jídlo tam bývá více součástí života a méně chaotickou reakcí na stres, včetně oblíbeného emocionálního přejídání. Zdravý životní styl lidem v těchto zemích není příliš cizí.

A právě to je důležité pochopit: dvě stejná jídla mohou mít v úplně jiném životním kontextu odlišný dopad.

Proč je těžké udržet kalorický deficit

Možná si říkáte: Ale jak začít hubnout bez drastických diet? Ano, kalorický deficit funguje. Jenže…

Vědecky máme poměrně jasno: bez energetického deficitu se hubnutí neobejde. Studie dlouhodobě potvrzují, že při snížení energetického příjmu dochází ke ztrátě hmotnosti. Jenže lidské tělo není pasivní stroj. A tak vyvstává otázka: Proč je těžké udržet kalorický deficit?

Mnohem důležitější než dokonalý jídelníček je proto vytvořit prostředí a režim, ve kterém se dá dlouhodobě fungovat. Foto: vytvořeno pomocí AI

Když dlouhodobě jíme méně, tělo reaguje:

  • zvyšuje hlad,
  • snižuje spontánní pohyb,
  • zpomaluje některé metabolické procesy,
  • zvyšuje únavu.

A právě proto je pro mnoho lidí tak těžké dlouhodobě vydržet drastické diety. Extrémní režimy často fungují jen krátkodobě. Ne proto, že by lidé byli líní nebo slabí, ale protože biologicky i psychicky nejsou dlouhodobě udržitelné.

Jasně, tři dny před důležitou akcí, svatbou, promocí… Dá se to zvládnout a každý to možná někdy vyzkoušel. Ale vejít se jednou, dvakrát nebo třikrát do svatebních šatů není totéž jako držet drastické diety stále dokola a riskovat jojo efekt.

Jak začít hubnout bez drastických diet

Tato věta většinou nefunguje. Jedna z nejčastějších chyb při hubnutí je snaha změnit úplně všechno najednou. Začít cvičit šestkrát týdně. Vyřadit cukr. Přestat jíst pečivo. Vařit si do krabiček. Každý den deset tisíc kroků.

První týden člověk jede na motivaci. Druhý týden už trochu méně. A třetí týden je vyčerpaný, naštvaný a sní celou pizzu ve dvě ráno. Zdravé hubnutí není o odpírání všeho, co máme rádi.

Právě proto bývá mnohem účinnější změna, která vypadá skoro nudně:

  • trochu více pohybu,
  • o něco lepší spánek,
  • méně tekutých kalorií,
  • více bílkovin,
  • pravidelnější režim.

Není to dokonalost sama, to ne. Ale je to systém, který se dá vydržet. Je plíživý, nenápadný a brzy vám zapadne do života. Začít vynechávat každodenní přeslazenou kávu ze Starbucks? Ušetříte kalorie, ale nemusíte měnit životní rytmus od základu. A za ušetřené peníze si pořídíte třeba víkend na hezkém místě.

Stagnujete v tréninku? 6 způsobů, jak znovu nastartovat progres

Psychika a hubnutí: když jídlo slouží jako náplast na emoce

Pokud vám přijde, že tyhle řádky píše někdo, kdo celý život sportuje a nikdy neměl problém s jídlem, takže se mu to jednoduše říká, tak kdeže. I já jsem tam stála. Ne na prahu obezity, ale s jídlem jsem bojovala odmala.

Nejen u mých rodičů, ale obecně v mé rodině nebyla štíhlost dědictvím ani přirozeností. Spíš naopak. I já sama jsem od určitého školního věku bojovala s tím, kolik jíst, co jíst a kolik vážit. Dokonce jsem si prošla i krátkodobou poruchou příjmu potravy. Emoce a jídlo spolu souvisí více, než bychom si dokázali připustit.

Až jsem v dospělosti po porodu došla do bodu, kdy jsem nebyla šťastná ve svém těle. A změnila jsem postupně vše od základu. Naše psychika a hubnutí jsou zkrátka spojené nádoby.

Přestala jsem trávit večery u filmů, a s jídlem, poté, co malé dítě usnulo. Jedla jsem sice vždy v zásadě kvalitně, ale kaloricky příliš a nevědomě. A možná jsem si tím kompenzovala i emoce, protože emocionální přejídání a cesta ven z něj je další otázka, se kterou se musí potýkat mnoho lidí.

Postupně jsem tak vyřadila francouzské sýry, bagetky a víno na gauči. Zredukovala jsem velké porce. Začala jsem jíst více ovoce a zeleniny a hýbat se.

Krok po kroku, ne ze dne na den. A váha se začala hýbat. Uznávám, že sport se pro mě stal trochu posedlostí. Ovšem ne kvůli hubnutí, ale protože mě začal bavit výkon i posouvání hranic.

Svět se nicméně ani poté nestal růžovým a neskákali v něm jednorožci. Znovu jsem se potýkala s tím, že jsem někdy vážila více, někdy méně.

Postupně jsem se ale naučila tyhle fáze poznat, identifikovat důvody a také to, co na mě funguje. Včetně toho, že v zimě třeba přirozeně více přibírám, protože se mění režim, pohyb, chuť k jídlu i celkové nastavení dne.

Zároveň jsem se naučila, že si nemusím zakazovat oblíbené francouzské bagetky, zmrzlinu nebo občas nějakou skleničku. Jen to nesmí být ve velkém, pořád a bez pohybu.

Ponořila jsem se do studia toho, proč jsou v některých zemích lidé hubení, i když jedí pro nás kalorické bomby. Světe div se, je to opravdu v nastavení života. Dolce vita, vychutnávání si jídla, nezaplňování času zbytečnými svačinkami, jezení s radostí a toho, co máte rádi.

Můžete si dát o víkendu skleničku vína k dobrému jídlu a váš svět se nezboří. Naopak vás postupně otráví to, že si budete každý prohřešek vyčítat a kompenzovat buď hodinami sportu, nebo to naopak po jednom, dle vašeho názoru, uklouznutí vzdáte úplně.

Kalorický deficit je důležitý. Ale vytvořit ho a dlouhodobě v něm fungovat je často mnohem složitější. Foto: vytvořeno pomocí AI

Jak zhubnout natrvalo? Hubnutí není trest

Možná největší problém moderního hubnutí je právě způsob, jak o něm přemýšlíme. Často jako o krátkém období utrpení. Teď se budu dva měsíce hlídat a pak se vrátím do normálu. Jenže pokud byl právě ten normál důvodem, proč člověk přibral, návrat zpět obvykle znamená i návrat váhy. A pak zase znovu dietu. Před létem. Před akcí. Pořád dokola.

Mnohem důležitější než dokonalý jídelníček je proto vytvořit prostředí a režim, ve kterém se dá dlouhodobě fungovat. Bez neustálého boje se sebou samým. S láskou k jídlu a životu.

Udržitelné hubnutí nezačíná přísným zákazem

První krok často není dieta ani nový fitness plán. Ani zákaz pečiva. Někdy je to mnohem obyčejnější věc: začít své tělo zase vnímat a nastavit si cestu k udržitelnému hubnutí. Všímat si hladu, emocí nebo únavy. Opomíjený bývá také vliv stresu a spánku na hubnutí i otázka, proč vlastně jíme. Protože právě tam často celý příběh hubnutí začíná.

A možná i proto je hubnutí tak těžké. Nejde totiž jen o tělo.

Co vás čeká v seriálu Návrat do vlastního těla?

A protože se mnoho lidí dnes ptá, jak zhubnout natrvalo a bez cvičení do vyčerpání, připravili jsme celou sérii Návrat do vlastního těla. Ne další sbírku rychlých diet, zázračných triků a motivačních shitů. Ale praktické články o tom, jak hubnutí skutečně funguje v reálném životě, se stresem, únavou, prací, emocemi i obyčejnou lidskou chutí na pizzu v pátek večer.

Budeme se v ní věnovat tomu, jak začít hubnout bez extrémů, jak pracovat s hladem, chutěmi nebo přejídáním, proč je spánek často důležitější než další kardio a jak si postupně vytvořit režim, který nebude stát na sebezapření, ale bude dlouhodobě fungovat.

Bez balastu. Bez moralizování. A hlavně bez pocitu, že se musíte změnit z nuly na sto během jednoho pondělí.


Zdroje

Hall KD et al. – Energy balance and obesity: what are the main drivers?
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3401553/

Hall KD, Kahan S. – Maintenance of lost weight and long-term management of obesity
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5764193/

Hall KD et al. – The Energy Balance Model of Obesity: beyond calories in, calories out
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9071483/

Müller MJ et al. – Metabolic adaptation to caloric restriction and subsequent refeeding
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9036397/

Harvard T.H. Chan School of Public Health – Healthy Weight
https://nutritionsource.hsph.harvard.edu/healthy-weight/

American Psychological Association – Stress and eating
https://www.apa.org/news/press/releases/stress/2013/eating

BMJ – Long-term weight loss maintenance
https://www.bmj.com/content/348/bmj.g2646

  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
26. 6. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Jídlo

Marketingový trik jménem „bez přidaného cukru“. Co to doopravdy znamená?

od Veronika Halusková 24. 6. 2026
autor Veronika Halusková

Kouzelná formulka „bez přidaného cukru“ je jedním z nejúspěšnějších marketingových triků potravinářského průmyslu. Co se ale za tímto nápisem skutečně skrývá, když legislativa dovoluje výrobcům nahrazovat klasický cukr rafinovanými sirupy nebo umělými sladidly? Zjistěte, jak nenechat nachytat v uličkách supermarketů, proč přední strana obalu představuje marketing a jak v záplavě skrytých cukrů konečně odhalit realitu.

Proč trik „bez přidaného cukru“ stále funguje?

Sladká chuť je evolučně naprogramovaná. Mozek si ji spojuje s rychlou energií a odměnou. Proto po sladkém instinktivně sáhneme znovu. Výrobci to vědí a sladkost produktu není náhoda, je to strategie.  

Nápis ‚bez přidaného cukru‘ je jedním z nejúspěšnějších triků potravinářského průmyslu. Při pohledu na produkt, který držíte v ruce s touto formulkou, vidíte zdraví nebo štíhlou linii. Opak je pravdou. Jde o patrně nejčastěji používanou frázi, která i po desítkách let stále na zákazníky funguje. 

Co říká legislativa a kde je háček?

Ale proč? Máme legislativní znění zákona, který říká, co jako výrobce musíte na etiketě uvést a co uvádět nesmíte. Výrobci se řídí hlavně evropským nařízením. Výrobce nesmí do produktu přidat klasický cukr ani jinou složku použitou primárně kvůli doslazení.

V praxi ale může být pro spotřebitele matoucí, že výrobek může i tak obsahovat přirozeně se vyskytující cukry z ovoce, mléka nebo jiných surovin. Proto je potřeba číst nejen přední stranu obalu, ale i složení a tabulku nutričních hodnot. 

Hlad vs. chuť: Proč vás mozek nutí jíst, i když jste plní?

Právě v této mezeře mezi přísnou tabulkou vzadu a barevným nápisem vpředu se odehrává to největší marketingové kouzlo. Výrobce sice nesmí přímo lhát, ale zároveň si může tak šikovně hrát se slovy, až vzbudí v zákazníkovi dojem, že není potřeba číst kompletní složení. 

Někdy může být matoucí, že výrobek bez přidaného cukru přesto chutná sladce, protože obsahuje přirozeně sladké suroviny nebo cukry přirozeně přítomné v použitých ingrediencích. Právě proto nestačí dívat se jen na nápis vpředu. Rozhodující je celé složení a tabulka nutričních hodnot, hlavně řádek „z toho cukry“. 

Bez cukru, ale s chemií: Pozor na umělá sladidla

Umělá sladidla, která, jak si vysvětlíme níže, mají z dlouhodobého hlediska možná větší dopad na lidské zdraví než samotný cukr. Aspartam, sukralóza, acesulfam K. Žádné z těchto sladidel není chemicky „cukr“. Výrobce tedy tímto zákon neporušuje. Skutečně je to bez cukru, ale aby svůj produkt prodal, musí chutnat. Sladce chutnat. A proto nápis “bez přidaného cukru” se na ně prostě nevztahuje.

Nápis ‚bez přidaného cukru‘ je jedním z nejúspěšnějších triků potravinářského průmyslu.

Přesto jde o intenzivní sladidla, u kterých se stále diskutuje jejich dlouhodobý vliv na zdraví, střevní mikrobiom nebo metabolickou odpověď. Nejde tedy o automaticky „zdravou“ volbu jen proto, že neobsahují cukr.

I ostřílený čtenář etiket někdy prohraje

A tady jde do tuhého? Jak číst etikety. Zrovna nedávno jsem si sama odnesla domů produkt, jehož jediná zmínka o sladidle byla schovaná na boční straně obalu. Poměrně daleko od zbytku složení. Přišla jsem na to až doma, když jsem výrobek vzala znovu do rukou. A právě tehdy mi došlo. Kliček výrobců je tolik, kolik je zákazníků, kteří složení nikdy nedočtou dokonce.

Jaké další triky výrobci potravin zkoušejí?

Vláknina jako zástěrka

Dalším velmi častým tahem je vyzdvihnutí jiné živiny na úkor toho, co by rád výrobce zatajil. Na přední straně obalu tak najdete například výrazný nápis „vysoký obsah vlákniny„. I toto tvrzení musí být ze zákona podloženo. Aby výrobce mohl napsat „zdroj vlákniny“, musí produkt obsahovat minimálně 3 g vlákniny na 100g. U nápisu „vysoký obsah vlákniny“ pak dokonce 6 g na 100g.  A tak zatímco nás zaujme výrazná zmínka  o vláknině, způsob doslazení se krčí ve zbytku složení.

Levná past: Glukózo-fruktózový sirup

Představte si, že jste výrobce ovesných kaší. Abyste na trhu uspěli, musíte si pohlídat chuť a výrobní náklady, protože konzumace potravin, které jsou sladké, jsou polovina úspěchu. Tím druhým bude cena a dostat výrobní náklady na co nejnižší částku. 

V tomto případě sáhnete po glukózo-fruktózovém sirupu. Jde o levné průmyslové sladidlo z kukuřičného škrobu, které najdete v jogurtech, kečupech i ovesných kaších. Schválně se podívejte čím je slazena vaše oblíbená snídaňová kaše. 

Problém není v jedné lžičce sirupu, ale v tom, že glukózo-fruktózový sirup se často používá v levných, vysoce zpracovaných potravinách a slazených nápojích. Při časté konzumaci tak může snadno zvyšovat celkový příjem cukrů a energie, což už s rizikem přibírání a metabolických problémů souvisí.

Sladkou chuť si klidně dopřejte. Jen vědomě.

Co sledovat na zadní straně obalu?

  • Tabulka nutričních hodnot: Sledovat řádek „z toho cukry“ (to je to nejdůležitější číslo).
  • Pořadí ve složení: Ingredience jsou řazeny podle množství. Pokud je jakékoliv sladidlo na prvních místech, zpozorněte.

Paradox jménem pamlsková vyhláška

Zákony či směrnice, které vznikají od stolu bez ohledu na nejnovější poznatky, mohou vypadat až komicky. Jako je tomu například v případě pamlskové vyhlášky.

Nejspíš se všichni shodneme na tom, že cukr a produkty obsahující sůl by se v jídelníčku dětí měly objevovat mnohem méně, než je běžná praxe. A na půdě školy to platí dvojnásob, protože zde na to nemohou dohlížet rodiče. Jenže právě tady naráží zdravý rozum na paradox.

Pravidla pro školní prodej potravin pracují se sladidly velmi plošně. Potraviny prodávané ve školách obecně nesmějí obsahovat sladidla, s výjimkou žvýkaček bez cukru, zatímco cukr je povolený v rámci stanovených limitů. Ukazuje to, jak těžké je napsat jednoduchá pravidla pro složité potravinové prostředí.

Bezkalorická stévie tak paradoxně dopadá hůř než cukr, protože vyhláška ji jako náhradní sladidlo plošně zakazuje, zatímco klasickou sacharózu v rámci limitů toleruje.   

Sladká chuť zkrátka prodává

Produkt, který nechutná, se neprodá. A to bez ohledu na to, jak zdravý ve skutečnosti je. Za velkou louží jsou potraviny dokonce doslazovány více, protože kvóty na doslazování produktů nejsou tak přísné jako v Evropě. A dává to smysl. Čím víc sladkého jíte, tím méně sladké vám připadá, protože chuťové vnímání se přizpůsobuje a práh sladkosti se posouvá.

Proč vám běhání nepomáhá hubnout? Nejčastější chyby běžců

Jak správně číst etikety a nenechat se napálit?

Zákony, které nerozlišují stévii od průmyslového sirupu, toho za nás moc neudělají. A tak jediný, kdo nás před nápisem „bez přidaného cukru“ skutečně ochrání, jsme my sami. Zkrátka přední strana obalu je marketing. Zadní strana obalu je realita. 

Čím tedy zdravě sladit?

Sladkou chuť si klidně dopřejte. Jen vědomě. Někdy může dávat smysl malé množství cukru, medu nebo javorového sirupu, protože nejdůležitější je celkový jídelníček a to, jak často po sladkých výrobcích saháte. V době, kdy jsou sladidla součástí prakticky každé zpracované potraviny, jste vy sami tím jediným skutečným filtrem.

Zdroje:

  • https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3738223/
  • https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5033729/
  • https://www.jci.org/articles/view/96702
  • https://www.frontiersin.org/journals/nutrition/articles/10.3389/fnut.2025.1724398/full
  • https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26607941/ 
  • https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-282 
  • https://www.who.int/news/item/15-05-2023-who-advises-not-to-use-non-sugar-sweeteners-for-weight-control-in-newly-released-guideline 
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?

24. 6. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké botyBěžecké vybaveníBěžecký tréninkTrénink

Běžecké boty se nevybírají podle barvy. Tohle rozhoduje mnohem víc

od Karel Holub 22. 6. 2026
autor Karel Holub

Vybrat si dobře padnoucí běžecké boty není nic snadného. Zvlášť pokud v nich chcete běhat dlouhé trasy, střídat silnici s terénem a zvládnout sucho, mokro i sníh. Poradím vám, co při výběru sledovat, jak poznat správnou velikost, proč řešit tvar chodidla, nadměrek nebo drop a jak běžecké boty testuji v praxi.

Na úvod jen pro kontext: běhám víc než deset let, a to jak po silnici, tak v terénu. Týdně naběhám zhruba 60 až 120 kilometrů a závodím na tratích od deseti do 100 kilometrů. Za rok obvykle vystřídám tři až pět párů bot a k tomu se průběžně dostanu i k různě dlouhému testování dalších modelů.

TYHLE BOTY JSME TESTOVALI

Za tu dobu mi rukama, nebo spíš nohama, prošla spousta typů, značek i konkrétních bot. Postupně jsem se ustálil u modelů, které mají širší špičku, vyšší nárt, nulový nebo nízký drop a neutrální došlap. Právě dostatek prostoru ve špičce je pro mě zásadní. Když prsty nemají místo k práci, přicházejí u mě křeče do lýtek i nártů.

Nulový drop je u mě nejspíš důsledkem dlouhodobého nošení barefoot obuvi a bosé chůze. Všechno ostatní se pak odvíjí hlavně od toho, k čemu konkrétní botu potřebuji a jak ji chci používat.

Jak vybrat běžecké boty podle tvaru chodidla?

Výběr běžecké obuvi vypadá jako raketová věda, ale když si jdu zkoušet nový model, který neznám, první věc, kterou sleduju, je tvar přední části boty. Pokud je výrazně zúžená nebo agresivně tvarovaná na vnější či vnitřní straně, je mi hned jasné, že pro mě nebude.

Špičatá kopyta nechávám finančním poradcům, já potřebuji pořádnou ploutev. Jedinou výjimkou by mohly být závodní „šlupičky“ na krátké tratě do deseti kilometrů. Jenže upřímně, na tuhle kategorii už jsem starý a pomalý a radši si odpustím pár vteřin výměnou za pohodlí. Takže i závodní boty dnes vybírám tak, abych si v nich užil jak desítku, tak maraton.

Boty z Decathlonu za tři tisíce? Ultramaratonec v nich odběhal 250 km a má jasno

Jakmile je přední část dostatečně široká, zajímá mě svršek. Mnoho výrobců přešlo na pletené materiály, které bývají velmi pohodlné a na pohled atraktivní, ale také se mohou snadněji trhat.

Pokud navíc není dobře vyřešená konstrukce celé boty, nemusí pletený svršek nabídnout dostatečnou oporu při pohybech do stran.

Několikrát se mi stalo, že jsem boty s pleteným svrškem roztrhal už po pár stovkách kilometrů. Důvodem byla kombinace širokého chodidla a většího namáhání v ohybových bodech na malíkové hraně boty.

Já už tedy zhruba vím, že takovou botu zničím dřív, než by bylo ideální. Běžec s užším chodidlem ale může mít úplně opačnou zkušenost a boty mu vydrží bez problémů dlouho.

Je proto dobré sledovat, kde a jak botu v kritických místech namáháte, a podle toho volit vhodné kopyto i konstrukci svršku, aby se boty netrhaly zbytečně brzy.

New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub

Jak velký nadměrek u běžeckých bot zvolit?

Velkou roli hraje i nadměrek. U běžecké boty je samozřejmě potřeba nechat prstům dost prostoru. Pokud to ale s nadměrkem přeženete, jdete proti konstrukci boty. Ta se pak ohýbá v jiném místě, než konstruktér zamýšlel, a to může přinést nepříjemné problémy.

Někdy vás začne tlačit obšití jazyka do záprstních kůstek nebo do nártu. V obchodě si toho třeba ani nevšimnete, ale po dvaceti minutách běhu se z toho může stát velmi nepříjemná záležitost, která vám zkazí trénink i radost z nových bot.

Nadměrek souvisí nejen s tím, jak se v botě cítíte při zkoušení, ale i s tím, jak ji budete používat. Já se u běžeckých bot obvykle pohybuji kolem jednoho centimetru a to mi stačí.

Někteří běžci volí i větší nadměrek, hlavně kvůli tomu, že jim při ultrazávodech natékají nohy. Třeba po 50 kilometrech pak mění boty za o půl až celé číslo větší. Já osobně na otoky netrpím, takže pro mě zůstává jeden centimetr dostatečný.

Na kratší vzdálenosti zvládnu bez problémů i nadměrek kolem půl centimetru. Tam se soustředím spíše na to, aby byla noha dobře zajištěná šněrováním a aby mi při seběhu nešly prsty do špičky.

Jak má sedět běžecká bota a co doladí šněrování

Když pustíte prsty do příliš častého a těsného kontaktu s přední částí boty, můžete se dočkat fialových a později oloupaných nehtů. Pozor si dejte i na opačný extrém: pokud je nadměrek příliš velký, může se vám v seběhu noha posouvat dopředu a pata začne „lítat“. Výsledkem bývá vyzouvání zadní části boty, puchýře nebo odřená achilovka.

Jak správně utáhnout šněrování běžeckých bot

U některých modelů chvíli trvá, než si člověk vychytá správné stažení přes nárt. Šněrování nesmí tlačit a škrtit, ale zároveň nemůže být příliš volné.

Já mám vysoký nárt, takže nechci šněrování moc utahovat v horní části. Zároveň kvůli široké špičce nemůžu příliš stáhnout ani spodní část. Občas si tak se šněrováním trochu pohraju, ale zatím jsem nenarazil na boty, kde by se to nedalo vyřešit.

Mizuno Wave Mujin X, foto: Karel Holub

Jak otestovat boty na běhání přímo v prodejně

A jak v obchodě zkoušet nadměrek a šněrování? Vzpomínáte, jak vám maminka kdysi cpala palec za patu, aby věděla, jestli vám jarní boty vydrží i na podzim? Tak metodu „palec za patu“ bych u běžeckých bot opravdu nedoporučoval.

Statické zkoušení vám obecně o chování boty při běhu moc neřekne. Ideální je vyzkoušet ji aspoň na běžeckém pásu a rovnou si pohrát s různými úrovněmi utažení přes nárt.

Potřebujete zjistit, jestli se prsty netlačí moc do špičky a jestli pata není naopak volná. Některé prodejny mají i testovací nakloněnou rovinu, na které si můžete aspoň částečně vyzkoušet pocit výběhu a seběhu.

Stačí se na takovou rovinu postavit a lehce zapružinovat v nohách. Hned uvidíte, jestli se noha posouvá, jestli bota tlačí na špičku nebo patu. Dobré je také ověřit, jak bota drží při pohybu bokem, kdy se postavíte kolmo proti svahu a zatlačíte na boční hrany.

Tohle oceníte nejen v kopcích, ale i v zatáčkách, kde potřebujete, aby vás bota podržela a zároveň nikde netlačila. Na nakloněné rovině se dá navíc docela dobře vypozorovat, jestli chodidlo nejezdí po vnitřní vložce. I to je problém, který může skončit puchýři, i když se někdy dá vyřešit vhodnou ponožkou.

Prostor v botě si kontroluji v různých, klidně i krajních polohách nohy. Důležitý je pro mě také pohyb prstů vzhůru proti svršku. Hlavně palec při běhu i chůzi pracuje hodně aktivně a u některých bot naráží do obsázky nebo do síťoviny svršku. Výsledkem bývají otlaky nebo puchýře.

Sleduju také prostor kolem vnitřní i vnější hrany chodidla a zajímá mě, jak je vyřešený přechod mezi vložkou a svrškem. U některých bot tady vzniká hrana, kterou v klidu necítíte, ale v zatáčkách nebo při běhu do kopce vás najednou začne tlačit. A zase jsou z toho otlaky nebo puchýře.

Co je to drop u běžecké boty a jak ho vybrat?

A co drop? Drop běžecké boty označuje sklon podešve od paty ke špičce a obvykle se udává v milimetrech. Běžně se pohybuje mezi nulou a 12 milimetry.

Já obvykle volím boty s dropem od nuly do šesti milimetrů. Tato konstrukce mi sedí vzhledem k neutrálnímu došlapu na střední a přední část chodidla.

Když si na test vezmu boty s dropem 12 milimetrů, mívám chvíli pocit, že musím každou chvíli spadnout na obličej. Jako bych celou dobu běžel lehce z kopce. A právě o to jde.

Vyšší drop může pomoci nastavit a udržet dobrý běžecký postoj a bývá užitečný hlavně pro běžce, kteří dopadají na patu. Může vás efektivněji překlopit do odrazové fáze a běh pak může působit o něco lehčeji.

Když ale zkusíte došlapovat na patu v botách s nulovým dropem, pravděpodobně budete mít pocit, že běžíte v bačkorách. Trochu jako když plácáte ploutvemi o beton.

A navíc vás po několika kilometrech začnou tahat lýtka, protože budou výrazně víc namáhaná.

Hlavní rada tedy zní: netlačte se za každou cenu do nulového dropu. Zapomeňte na všechny řeči o přirozeném běhu a pohybu. Důležité je, aby pro vás byl pohyb bezpečný a pohodlný.

K nižšímu dropu se možná dostanete postupně s tím, jak se bude zlepšovat vaše technika. O dropu jako důležitém prvku běžecké boty jsme psali i v samostatném článku.

Výmluvy vs. tma a déšť: Jak se zamilovat do běhání v podzimních plískanicích?

Jak poznat dobré běžecké boty? Až při běhu v terénu

Při výběru běžeckých bot je hlavní problém v tom, že opravdu dobrou botu člověk pozná až po první stovce kilometrů. A zároveň se s časem, zkušenostmi i změnou běžeckých návyků proměňuje i to, co vlastně za dobrou botu považuje.

Každopádně se vyplatí vybírat a zkoušet boty v obchodě, kde vám poradí a dovolí vám model otestovat nejen v klidu, ale i na pásu nebo třeba na nakloněné rovině.

Nespoléhejte na to, že se boty výrazně „rozšlápnou“ nebo nějak zásadně přizpůsobí vašemu chodidlu. Většina běžeckých bot si tvar drží poměrně stabilně a nemá smysl se půl roku trápit s otlaky a puchýři jen proto, že se vám líbí barva nebo design a trochu tlačení se přece dá vydržet. Nedá. Nebo spíš: nemělo by.

Design vám možná udělá radost první týden. To drobné tlačení vám bude vadit při každém tréninku.

Potřebují začátečníci trailové běžecké boty, nebo stačí silniční?

A ještě jedna drobná poznámka pro začátečníky. Parkové cesty, polňačky, lesní cesty, pěšiny a běžné turistické trasy v našich kopcích často nevyžadují vyloženě trailové nebo krosové boty. Záleží ale na povrchu, počasí a tom, jak technický terén vás čeká.

Ve většině situací uděláte lépe, když sáhnete po pohodlné silniční objemové botě s odpovídajícím tlumením. Dobrá silniční bota bude téměř vždy pohodlnější než bota do terénu a pro běžecké začátky vám poslouží mnohem lépe.

Dobrá běžecká bota není ta nejhezčí ani ta nejdražší. Je to ta, která sedí vašemu chodidlu, vašemu stylu běhu a terénu, ve kterém se skutečně pohybujete. Barva může rozhodnout až ve chvíli, kdy všechno ostatní funguje. Dřív ne.

Vynechaný trénink jako osobní selhání. Jak poznat závislost na sportu
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
22. 6. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Jídlo

Sacharidy večer = kila navíc? Největší výživový mýtus pod lupou.

od Veronika Halusková 19. 6. 2026
autor Veronika Halusková

Stravování si v posledních deseti letech prošlo skutečně turbulentním vývojem. V podstatě nebylo roku, kdy by světlo světa nespatřil nový výživový trend. Každý z nich se přitom tváří jako to nejlepší pro vaše tělo, hubnutí a zdraví. A jak je to s komplexními sacharidy? Možná vás mnohokrát napadlo můžu jíst sacharidy večer? A co jíst večer při hubnutí?

Kde se vzal mýtus, že sacharidy večer jsou špatně? 

Kde se vzala fáma, že tělo po určité hodině vypne spalování a všechno uloží do tuků?

Nejdřív se tvrdilo, že za tloustnutí můžou tuky, pak se karta obrátila a úhlavním nepřítelem se staly sacharidy. A protože jako lidé máme rádi černobílá řešení a rychlé rady, mnohem lépe těmto radám podléháme. Bez ohledu na naše individuální nastavení. 

Sacharidy k večeři pro lepší spánek a dobrou náladu? Ano, funguje to!

Abychom si hned na začátku ujasnili termíny: není sacharid jako sacharid. Velmi často se totiž hází do jednoho pytle komplexní sacharidy a jednoduché cukry. Když v tomto článku mluvíme o sacharidech, máme na mysli ty komplexní (složené), které mají v našem jídelníčku nezastupitelné místo. 

Můžete si pod nimi představit například rýži, brambory, batáty, ovesné vločky, pečivo nebo celozrnné přílohy (quinoa, těstoviny). Ty na rozdíl od sladkostí a slazených nápojů dodávají tělu energii postupně.

Komplexní sacharidy potřebují naše orgány včetně mozku, ale zásadní jsou i pro obnovu buněk. Dokonce i když spíme, naše tělo vyžaduje energii pro všechny regenerační procesy. 

Sacharidy mají velký vliv na optimální hormonální rovnováhu (zejména u žen) a správnou funkci štítné žlázy. Přímo ovlivňují i to, jak se cítíme a jak spíme. Sacharidy totiž stabilizují hladinu glukózy v krvi, na kterou citlivě reaguje náš mozek.

Místo dříve tradované přeměny tryptofanu na melatonin ale studie ukazují, že pro optimální hluboký spánek a dobrou náladu je klíčový přiměřený příjem sacharidů, nicméně ne jejich úplné vynechání.

Proč vám běhání nepomáhá hubnout? Nejčastější chyby běžců

Sacharidy a nálada: Proč vám vynechávání příloh ničí spánek i energii 

Pokud si tedy přílohy k večeři odpíráte, můžete se ochuzovat nejen o dobrou náladu, ale i o klidnou noc, během které vás navíc může budit hlad. Tento deficit přitom tělo pocítí v řádu několika dnů. Kromě postupného propadu energie se pak nedostatek sacharidů projevuje častější podrážděností, horším soustředěním a v neposlední řadě i silnými chutěmi na sladké.

Glykemická horská dráha: Proč po sladkém dostáváte vlčí hlad?

Na druhé straně barikády stojí jednoduché cukry, se kterými je dobré nakládat s mírou. Patří sem rafinovaný cukr, sladkosti, ale i džusy nebo slazené nápoje. Tyto potraviny totiž rychle zvedají hladinu cukru v krvi (glykémii). Jenže jak rychle tato křivka vyletí nahoru, tak rychle zase padá dolů. Komplexní sacharidy (jako jsou celozrnné přílohy nebo vločky) naopak glykémii zvedají pozvolna a drží naši energii stabilní.

A právě stabilní hladina cukru v krvi je pro pohodové hubnutí velkým pomocníkem. Když vám totiž glykémie po sladkém jídle prudce spadne dolů, mozek nedostává dostatek paliva a vyšle jasný signál. Výsledkem je pak náhlý, intenzivní hlad a silné chutě na další sladké nebo vysoce kalorické potraviny, kterým se jen těžko odolává.

Mezi komplexní sacharidy můžeme jmenovat chléb, rýže, brambory nebo ovesné vločky.
Mezi komplexní sacharidy můžeme zařadit chléb, rýži, brambory nebo ovesné vločky.

Sacharidy si zakázat nenechte!
Můj partner takhle jednou šel na preventivní prohlídku. Lékař mu tam kvůli vyšší hladině cukru v krvi zakázal nejen jeho oblíbené sladkosti, ale rovnou i veškeré komplexní sacharidy. A on ho bohužel poslechl. Nebudu zacházet do detailů, ale stačí říct, že během tří dnů se z něj stalo pomalé, podrážděné a věčně unavené cosi… A asi nemusím dodávat, že do toho všeho se nedokázal bavit o ničem jiném než o jídle a o tom, co by si s chutí dal, ale nemůže.

Když jsem mu to konečně vymluvila a on si dal první krajíc onoho „zakázaného ovoce“ (přesněji řečeno zakázaného chleba), nálada se mu spravila během několika minut. Dnes se tomu sice smějeme, ale jako experiment posvěcený lékařem to tehdy moc vtipné nebylo.

Sacharidy k večeři

Sacharidy sice nemají vlastní hodiny a v otázce hubnutí rozhoduje hlavně celkový denní příjem, přesto časování roli hraje. Naše tělo totiž vnitřní rytmus má a inzulínová citlivost s blížící se nocí přirozeně klesá. Večer proto sacharidy zpracováváme o něco pomaleji než ráno. Neznamená to, že se jim musíte večer vyhýbat, ale je lepší vsadit na jejich komplexní formy a rozumné množství.

Pestrá strava je základ a proto se nebojte v kuchyni experimentovat.

Musíte spíše zvážit množství, o jaké sacharidy konkrétně jde a jak vypadá váš celkový denní příjem. To znamená, kdy jste nejvíce aktivní, jaký máte druh práce, celková potřeba sacharidů během dne, ale i na intenzitě a druhu tréninků nebo třeba i míře stresu.

Sacharidy rovná se stopka v hubnutí? Boříme největší mýtus.

Pojďme jednou pro vždy vyvrátit jeden oblíbený mýtus, protože i dnes jsou zástupy lidí, kteří neoblomně věří, že pokud chtějí zhubnout, je potřeba si sacharidy odepřít. Vynechávání příloh při hubnutí je jedna z nejčastějších rad. Ale tady pozor. Hubnutí/přibírání řídí rovnice příjem vs. výdej za celý den (případně týden), nikoliv jedna večerní příloha. Záleží na tom, jak vypadá stravování za celý váš den, týden, měsíc a rok. Zdravé stravování a posléze i hubnutí nestojí a nepadá na tom, zakázat si vše.  

A pokud ve svém okolí potkáte lidi, kteří vám budou tvrdit, že večer vynechávají sacharidy a díky tomu zázračně hubnou, má to velmi prosté vysvětlení. Když si totiž k večeři odpustíte pizzu nebo plný talíř špaget a dáte si místo toho jen lehký salát s kuřecím masem, jednoduše přijmete méně kalorií. Hubnete tedy kvůli celkovému kalorickému deficitu, nikoliv kvůli absenci sacharidů jako takových.

Ideální večeře může vypadat tak, že polovinu talíře zaplníte zeleninou, čtvrtinu kvalitními bílkovinami a poslední čtvrtinu komplexními sacharidy s kapkou zdravého tuku. Když si takové jídlo dopřejete zhruba 2 až 3 hodiny před spaním, tělo stihne vše v klidu strávit a vy se skvěle vyspíte.

Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?

Jak návrat k přílohám pomohl mým klientům
A v praxi to dává velký smysl. Pokud trénujete odpoledne nebo večer, sacharidy ve večeři jsou klíčové pro regeneraci svalů a doplnění glykogenu. Navíc, jakmile během dne řádně splníte svou potřebu sacharidů, přirozeně vymizí chutě na sladké a tučné jídlo. Mnozí z mých klientů dříve ve snaze zhubnout jedli sacharidů extrémně málo, ale jakmile dali na mé rady a vrátili je zpět do jídelníčku, váha šla konečně dolů.

Samozřejmě chuť k jídlu neovlivňuje jen konzumace sacharidů, ale ovlivňuje také celkový energetický příjem, spánek, bílkoviny, vláknina, stres, stravovací návyky a vaše psychika. Zastoupení sacharidů během dne je pouze jeden důležitý díl skládačky.

Osobně mám sacharidy zařazeny v každém jídle během dne. A to včetně večeře. Klienti, kteří se dříve sacharidů báli, jsou často sami překvapení, že když je večer přestali vynechávat, váha šla konečně dolů a navíc se jim výrazně zlepšil spánek i celková nálada.

Spolu se cvičením se mi měnili před očima nejen po fyzické stránce, ale i po té psychické. Více komunikovali, usmívali se a pohoda z nich byla cítit na první pohled.

Vemte rozum do hrsti

Stravovací styly se mění, ale jedno zůstává. Je potřeba naučit se pozorovat, jak vaše tělo reaguje na určitý typ potravin. A skutečně nikdo se nemusí bát sacharidů, a to ani po 18 hodině. Záleží na celkovém příjmu za den, ne na tom, kolik je hodin. Klid k jídlu a psychická pohoda jsou pro udržitelné hubnutí důležitější než slepé dodržování pravidel. Večeře by totiž neměla být zdrojem stresu, ale naopak příjemným rituálem, kterým úspěšně zakončíte svůj den.

Zdroje:

  1. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK459280/
  2. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/36211524/ 
  3. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35443107/ 
  4. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26891166/ 
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
19. 6. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Ostatní sportyTrénink

Přestaňte se v tom jen tak plácat! Jak začít plavat a zlepšit si zdraví i kondici?

od Rungo 17. 6. 2026
autor Rungo

Plavání patří mezi nejzdravější sporty, ale jen pokud ho děláte správně. Prsa ve stylu „paní Radová“ nebo imitace kraulu připomínající boj o přežití vám akorát přetíží ramena a krční páteř. S nesprávnou technikou je navíc každé tempo zbytečně namáhavé – a přitom vás k druhé straně bazénu posune jen o pár centimetrů. Prostě celkem opruz. Jak tedy začít plavat tak, aby vás to bavilo, a navíc vám to i skutečně prospívalo?

Odběr newsletteru


Smiřte se s tím, že se namočíte

Minimálně polovina hlav vystrčených nad hladinou – taková je realita nejednoho bazénu. Někdo si nechce namočit vlasy, někomu vadí voda v očích a někdo touží společensky konverzovat.

Jenže když se při plavání díváte před sebe místo ke dnu bazénu, přetěžujete svaly krku i zad, a navíc se vám propadají boky a nohy. Tělo pak musí překonávat větší odpor vody a spotřebuje mnohem více energie. Jinými slovy: Čím více jste „natažení“ na hladině, tím efektivněji plavete.

Správná poloha těla patří mezi nejdůležitější principy, které by si měl osvojit každý začátečník. Abyste tuhle dovednost odemkli co nejdřív, přizvěte na trénink pár malých pomocníků:

  • plavecké brýle: chrání oči, zmírní strach ponořit hlavu do vody a usnadní orientaci pod hladinou;
  • plovací deska: pomůže vám zvyknout si na natočení obličeje směrem ke dnu bazénu;
  • plavecká čepice: zkrotí mokré vlasy a sníží odpor hlavy vůči vodě.
Do plaveckých čepic pro dlouhé vlasy schováte i drdol. Foto: Decathlon


TIP: Jak vybrat plavecké brýle

Při výběru plaveckých brýlí se soustřeďte na tři věci: těsnění, pohodlí a dobrou viditelnost. Do vnitřních bazénů většinou vyhovují čiré nebo lehce tónované čočky, na venkovní plavání se zase hodí tmavší či zrcadlové zorníky. Čočky by zároveň měly mít kvalitní antifog úpravu proti zamlžování. (Tu je, v případě potřeby, možné obnovit pomocí speciálního přípravku ve fixu.)

Důležitý je i nastavitelný pásek a nosní můstek, abyste si mohli brýle přizpůsobit vašemu tvaru obličeje. 

Hack při zkoušení na prodejně: Když si brýle nasadíte na oči a jemně je přimáčknete, měly by se trochu „přicucnout“ a držet i bez přetažení gumičky přes hlavu. Podle toho poznáte, že vám do nich při plavání nenateče voda.

Plavecké brýle vám musí dokonale padnout. Foto: Decathlon

Střídejte styly

Pokud je vaším cílem zdraví, kondice a spalování kalorií, vyhrává kraul. Je nejrychlejší, nejplynulejší a při správném provedení rovnoměrně zapojuje většinu svalových skupin. Navíc zatěžuje kolena a kyčle méně než prsa a při dobré technice bývá šetrnější také ke krční páteři.

Jeho učení – a hlavně snaha sladit dýchání s pohybem – ale bývá zkouškou trpělivosti. V počátcích proto zapomeňte na olympijské tempo. Prvním velkým úspěchem bude, když se naučíte plynule vydechovat do vody, zvládnout nádech do strany, udržet tělo v rovině a uplavat několik kratších úseků bez zastavení.

A pokud se v mezičase nechcete jen vydýchávat u kraje bazénu, proložte kraul jinými styly – tělo má stejně nejraději rozmanitost. Prsa, pokud nemáte problém s koleny, a znak, který vlastně umí být docela relax.

Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost

Jak se naučit kraul?

Kraul je složitý na koordinaci pohybů různých částí těla. Často se proto doporučuje natrénovat si nejprve paže a potom nohy a až pak to ladit dohromady. Nejlépe to jde za asistence zkušenějšího sparinga, pod dohledem trenéra nebo alespoň po zhlédnutí kvalitních edukačních videí.

Nepřeskakujte základy a nejprve vypilujte správnou polohu těla – třeba s pomocí plovací desky. Foto: Decathlon

→ Kraulové ruce

Ruce jsou při kraulu alfou a omegou – odmakají totiž až 85 % veškeré práce. A taky se u nich nejvíc chybuje. Začátečníci často kříží ruce před tělem, tlačí vodu dolů místo dozadu nebo záběr ukončují příliš brzy. Výsledkem je hromada úsilí a málo rychlosti.

Zjednodušeně by to mělo vypadat asi takhle: ruka vstoupí do vody před ramenem, natáhne se dopředu a připraví na záběr. Potom „uchopí“ vodu, ohne se v lokti a táhne vodu podél těla směrem dozadu. Záběr končí u kyčle, odkud se paže vytáhne z vody a uvolněně se přenese vpřed k dalšímu cyklu. A to vše na sebe plynule navazuje.

→ Kraulové nohy

Pohyb nohou by měl být vlnivý a vycházet z kyčlí. Přes mírně pokrčené koleno se přenáší až do chodidla, které je uvolněné a lehce vytočené dovnitř. 

Častým nešvarem je „vysazený“ zadek a kopání hluboko pod hladinou, přílišné krčení kolen, případně ztuhlá chodidla připomínající jízdu na kole.

Jak si to usnadnit?

K nejužitečnějším pomůckám při učení kraulu patří plavecké ploutve. Udrží vás v pohybu, aniž byste museli zběsile kopat nohama, a tak vám zbyde víc energie a mentální kapacity na práci rukou a správné dýchání. Na plavání se přitom používají kratší ploutve, než jsou ty klasické šnorchlovací, které si možná berete na dovolenou k moři.

Ploutve pomáhají šetřit energii. Foto: Decathlon

S pilováním techniky rukou vám pomůže i tzv. piškot – nenápadný kus pěny, který se vkládá mezi stehna. Nadnáší dolní polovinu těla, čímž vás automaticky donutí držet správnou pozici ve vodě a spolehnout se výhradně na práci paží.

V bazénech také bývají k vidění „packy“ neboli „pádla“ – prostě takové ploutve na ruce. Mohlo by se zdát, že vám ledacos usnadní a ano, opravdu znásobí sílu záběru. Jenže tím zároveň výrazně zvýší odpor vody a zatížení ramen. Takže pokud ještě nemáte zvládnutou techniku, mohou být spíše cestou k přetížení než ke zlepšení. Začátečníkům se proto s nimi doporučuje počkat.

Plavky: trochu látky, velký rozdíl

Při výběru pomůcek a vychytávek nezapomeňte na kvalitní plavky. Jasně, určitě doma nějaké máte. Při snaze plavat „na výkon“ ale velmi rychle poznáte rozdíl mezi módními bikinami či koupacími šortkami a plavkami určenými na pravidelný trénink.

V čem jsou jiné? Sportovní střih klade menší odpor vodě a lépe drží. Díky speciálnímu materiálu navíc zvládnou častý kontakt s chlorem (například v Decathlonu ho najdete pod označením Aquaresist). Mírná komprese je žádoucí, přesto by ale plavky měly být dostatečně pružné, aby se v nich pohodlně plavalo. Dámy většinou ocení ramínka do X, které neomezují v pohybu.

TIP pro ženy: Pro tréninky ve dnech menstruace mohou být příjemným řešením menstruační plavky. Mají několik funkčních vrstev, které spolehlivě, ale diskrétně chrání před prosáknutím.

Plavky: trochu látky, velký rozdíl

Pro začátečníky je ideální chodit do bazénu dvakrát týdně. Tělo si postupně zvykne na nové pohybové vzorce a zároveň budete mít dostatek času na regeneraci. 

Obvyklý trénink trvá zhruba hodinu, ale mnohem důležitější je pravidelnost. Raději si dejte dvě čtyřicetiminutové lekce v pondělí a čtvrtek než se o víkendu jednorázově uplavat do vyčerpání. Pravidelnost se vyplácí hlavně proto, že u plavání je i sebemenší zlepšení techniky okamžitě znát. Z každého povedeného tréninku tak budete odcházet spokojení a natěšení na ten další a snadno se dostanete do módu, ve kterém se nebudete muset přemlouvat.

Místo alkoholu matcha, místo diskotéky běh a rave: jak Gen Z mění svět sportu
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
17. 6. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkTrénink

Běžecké ego ničí lehké tréninky. Proč neumíme běhat pomalu

od Veronika Dvořáková 15. 6. 2026
autor Veronika Dvořáková

Měl to být pohodový běh. Tepovka nízko, regenerace, žádné hrdinství. Jenže pak se zezadu objeví někdo v o dvě čísla menším tričku, lehce vás předběhne a v hlavě se spustí alarm. Cože? Tenhle bídák mě nebude předbíhat! O dvě minuty později běžíte tempem, které v plánu rozhodně nebylo, a z regeneračního výklusu je malý osobní souboj o čest a důstojnost.

Pokud se v tom poznáváte, nejste sami. A právě proto si dnes budeme povídat o běžeckém egu, jednom z nejčastějších důvodů, proč nejen hobby běžci běhají zbytečně rychle a pak se diví.

Existuje jeden paradox, který se u rekreačních běžců objevuje velmi často. Když se rekreačního běžce, tedy ne profesionálního atleta, zeptáte, jak často běhá rychlé tréninky, většinou odpoví, že jen jednou nebo dvakrát týdně. Když se ale podíváte na data z hodinek, zjistíte něco jiného.

Mnoho hobby běžců běhá většinu tréninků v jakési šedé zóně. Ne dost pomalu na regeneraci. Ne dost rychle na kvalitní intenzivní trénink. Prostě pořád tak nějak jako by naplno, ale ne tak úplně. A právě to bývá jeden z důvodů, proč se výkon neposouvá tak, jak by mohl.

Proč hobby běžci neumějí běhat pomalu

Na první pohled to nedává smysl. Když vám někdo řekne, že máte při lehkém běhu zpomalit, není to přece žádný problém. Stačí ubrat tempo. Jenže lidská psychika funguje trochu jinak.

Tempo běhu může být pro mnoho lidí velmi silně spojené s pocitem vlastní výkonnosti. Rychlejší znamená lepší. Pomalejší znamená slabší. Ostatně ono to tak v přírodě na první pohled vypadá. Predátor je přece lev a gepard, ne želva.

A tak když hodinky ukážou tempo 6:30 na kilometr, mnoho běžců začne být nervózních. Přestože právě takové tempo může být pro jejich aktuální kondici ideální. Psychologové tomu říkají sociální srovnávání. Neustále porovnáváme své výsledky s ostatními. A běh je pro to jako stvořený.

Strava, hodinky a sociální srovnávání mezi běžci

Tempo. Kilometry. Tepovka. Segmenty. Všechno je měřitelné. A všechno se dá porovnávat. Taky k tomu máme sociální sítě a hromady chytrých zařízení.

Před dvaceti lety člověk věděl, jak běhá on a pár lidí z oddílu, případně ti nejlepší. Dnes otevře Stravu a během pěti minut zjistí, že někdo odběhl dvacet kilometrů před snídaní, někdo jiný si dal intervaly a další právě dokončil ultramaraton.

Výsledkem je pocit, že bychom měli být neustále rychlejší, výkonnější a produktivnější. Jenže sociální sítě ukazují hlavně vrchol ledovce. Málokdo sdílí dvacet kilometrů pomalého klusání. Málokdo ukazuje realitu večerního klusu, která je o tři minuty na kilometr pomalejší, než bychom kdy chtěli světu ukázat.

Málokdo napíše: „Dnes jsem běžel tréninkově pomalu a většinu času jsem vypadal jako začátečník při prvním běhu nebo babička dobíhající autobus.“ Přitom právě takové běhy často tvoří základ úspěchu.

Místo alkoholu matcha, místo diskotéky běh a rave: jak Gen Z mění svět sportu

Co se stane, když vás při běhu někdo předběhne

A přiznejme si jednu věc. Existuje velmi specifická situace, která dokáže změnit charakter tréninku během několika sekund. Někdo vás začne předbíhat. A najednou se aktivují části mozku, o kterých jste ani nevěděli.

Původní plán? Regenerační běh nebo lehký klusík na tepovku.

Aktuální plán? Porazit člověka, o kterém nevíte vůbec nic.

Možná běží interval. Možná má za sebou už třicet kilometrů. Možná je profesionální sportovec. To je jedno. Ve vaší hlavě právě začal závod.

Část této reakce může souviset s přirozenou lidskou soutěživostí a potřebou porovnávat se s ostatními. Bohužel tréninkové plány o tom většinou nevědí.

Proč jsou pomalé běhy důležité pro výkon a regeneraci

Tady přichází část, kterou většina běžců nerada slyší. Chcete-li běhat rychleji, musíte velkou část času běhat pomalu. Je to smutné, ale je to tak.

Pozorování tréninku úspěšných vytrvalců ukazují, že velkou část tréninkového času tráví v nízké intenzitě, často přibližně 70 až 80 procent. Odtud vychází známé, i když zjednodušující pravidlo 80/20.

Se stravou tohle pravidlo raději nekombinujte. Osmdesát procent blafů a dvacet procent salátu by totiž byl úplně jiný tréninkový problém.

Nízká intenzita pomáhá rozvíjet:

  • aerobní vytrvalost,
  • schopnost pracovat delší dobu s využitím aerobního metabolismu,
  • mitochondriální adaptace ve svalech,
  • odolnost vůči únavě,
  • možnost navyšovat tréninkový objem bez nadměrného zatížení.

Zjednodušeně řečeno: buduje motor. A bez motoru nepomůže ani nejdražší karoserie.

Jak elitní běžci oddělují pomalé a rychlé tréninky

Když se mluví o pomalém běhání, často se zmiňují elitní vytrvalci. A není to náhoda. U špičkových běžců může být rozdíl mezi tempem kvalitního tréninku a lehkým během překvapivě velký.

Právě schopnost držet lehké dny skutečně lehké jim umožňuje zvládat ty náročné kvalitně. A právě v tom je celé kouzlo.

Oni netrénují pro své ego. Oni trénují pro výkon.

Jak únava a nedostatek energie ovlivňují běžecký trénink

Zajímavé je, že do celé hry vstupuje i výživa. Pokud je běžec dlouhodobě unavený, málo jí nebo trpí nízkou energetickou dostupností, může se zhoršit jeho výkonnost, regenerace, soustředění i schopnost kvalitně zvládat trénink.

Místo kvalitního lehkého běhu pak snadno vznikne podivná směs únavy a snahy aspoň něco odmakat.

A právě tehdy se snadno dostaneme do začarovaného kruhu. Jsme unavení, takže regenerace nefunguje. Proto neběháme dobře. A protože neběháme dobře, snažíme se to dohnat větším úsilím.

Výsledkem bývá ještě větší únava. Bludný kruh, že? A v něm ztrácíme veškeré naděje na lepší výsledky.

Pomalý běh není známkou slabosti ani špatné kondice

Možná nejdůležitější věc, kterou si z tohoto článku odnést, je jednoduchá. Pomalý běh není důkaz slabosti. Není to známka špatné kondice. Není to ostuda. Je to nástroj.

Stejně jako intervaly, tempové běhy nebo dlouhé běhy. Ve skutečnosti jsou právě pomalé běhy tím, co umožňuje zvládat ty rychlé.

Až vás příště při běhu někdo předběhne

Až vás příště na cyklostezce někdo předběhne, zkuste malý experiment. Nezrychlujte. Nechte ho běžet. Držte si své tempo. Dodržte svůj plán.

Možná to bude prvních pár vteřin nepříjemné. Ego bude protestovat. Hlava bude vymýšlet důvody, proč byste přece jen měli přidat.

Ale pokud byl ten den v plánu lehký běh, právě jste vyhráli mnohem důležitější závod.

Ten sami se sebou.

Zdroje

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20861519/
https://www.8020endurance.com
https://journals.physiology.org

TEST: Do terénu v tlumených botách z Dekáče? Trailovky Kiprun Kipsummit Max boří předsudky
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
15. 6. 2026 2 komentáře
0 FacebookEmail
OtužováníZdraví

Ledové jezírko, nebo sauna? Proč se trend otužování začíná obracet

od Veronika Dvořáková 12. 6. 2026
autor Veronika Dvořáková

Pamatujete dobu covidu, kdy se zdálo, že bez ranní studené sprchy a fotky z ledového jezírka nejste dostatečně cool a in? Ledové kádě mizely z e-shopů rychleji než toaletní papír z regálů a půlka republiky objevovala metodu Wim Hofa. Jenže dnes se karta obrací. Ve fitcentrech rostou sauny, přibývají infrapanely a stále častěji se mluví o tom, že ledové koupele nemusí být pro každého a pro ženy už vůbec ne vždy. Otázka tedy přirozeně zní – kde je pravda a co říká věda?

Během pandemie covidu se otužování stalo téměř životním stylem. Sociální sítě zaplavily fotografie lidí v zamrzlých jezerech a návody, jak začít se studenou sprchou. Velkou roli (tedy kromě nedostupnosti jiné zábavy) sehrála popularizace metody Wim Hofa – kombinace dechových cvičení a vystavení chladu.

Proč to tolik lidí nadchlo?

  • lidé hledali způsob, jak posílit imunitu
  • více času trávili venku (jak jinak, když vše bylo zavřené)
  • otužování nabízelo pocit kontroly nad vlastním zdravím (což bylo v covidu klíčové)
  • a hlavně, bylo to dostupné téměř každému

Jenže stejně jako u mnoha fitness trendů se postupně ukázalo, že realita je složitější než motivační videa na internetu. A také že vůbec není jednoduché se přiblížit mistrovi Wim Hofovi, který pobíhal do půl těla nahý po Sněžce nebo Himalájích. Mimochodem přiznávám, že rýpu trochu i do vlastních řad, protože sama jsem v covidu tomuto trendu propadla. Kdybyste chtěli vědět, kolikrát jsem za letošní zimu byla v ledovém jezírku, nepotřebovala bych k tomu ani prsty jedné ruky. Ale zpět k tématu.

Co dělá studená voda s tělem?

Studená voda je pro organismus výrazný stresor. V okamžiku ponoření do chladu se spouští několik reakcí najednou.

Krátkodobé reakce zahrnují:

  • prudké zúžení cév (vasokonstrikce)
  • zvýšení srdeční frekvence
  • vyplavení stresových hormonů (adrenalin, noradrenalin)
  • aktivaci hnědé tukové tkáně, která produkuje teplo

To je důvod, proč se po studené koupeli často cítíme bdělejší a energičtější, takové znovuzrození. Dlouhodobě může pravidelné otužování zlepšit toleranci na chlad, mírně zvýšit energetický výdej a podpořit psychickou odolnost.

Jenže důležité je slovo může. Hodně záleží na načasování a individuálních podmínkách. A také na tom, jestli spíš nenastydnete.

Proč je tak těžké zvednout se z gauče? Musíme přečůrat hlavu

Proč není ledová koupel dobrý nápad hned po tréninku

Jedno z největších překvapení posledních let přišlo z oblasti sportovní vědy. Studie ukázaly, že pravidelné ponoření do studené vody bezprostředně po silovém tréninku může tlumit svalový růst, nebo dokonce zhoršit regeneraci a tělo zatížit dalším stresem.

Mechanismus je poměrně logický:

  • svalový růst je řízen zánětlivou reakcí a regenerací
  • chlad tuto reakci potlačuje
  • tím se zpomaluje proces budování svalové hmoty

Výsledky studií ukazují nižší nárůst svalové hmoty při pravidelném cold plunge po tréninku, sníženou aktivaci signální dráhy mTOR (která je klíčová pro růst svalů) a omezenou tvorbu nových svalových vláken. To už nezní tak sexy, že?

To neznamená, že ledová koupel je špatná vždy. Má své místo například při velmi náročných závodech, při akutní únavě nebo při potřebě rychlé regenerace během více dní soutěže. Ale pro běžný trénink zaměřený na zlepšení výkonu nebo svalů to není ideální strategie.

Proč se teď vrací sauna aneb od ledové horečky k…horečce

Zatímco led byl symbolem posledních let, dnes zažívá návrat teplo – zejména sauna. A na rozdíl od mnoha trendů má sauna velmi silnou vědeckou podporu.

Pravidelné saunování je spojeno s:

  • nižším rizikem kardiovaskulárních onemocnění
  • lepší funkcí cév
  • zlepšením regenerace
  • snížením stresu

Finské studie sledující tisíce lidí po desítky let ukázaly, že pravidelné saunování (4–7× týdně) je spojeno s výrazně nižším rizikem srdečních onemocnění i předčasného úmrtí.

Teplo navíc podporuje prokrvení svalů, relaxaci nervového systému a tvorbu tzv. heat shock proteins, které pomáhají regeneraci buněk

Jedno z nejzajímavějších témat posledních let je ale rozdíl v reakci mužského a ženského organismu na chlad.

Ženy mají vyšší podíl podkožního tuku, jinou hormonální regulaci a citlivější reakci na stres. Také máme obecně jemnější a tenčí kůži, je nám tak častěji chladno.

Výzkumy ukazují, že u žen může časté vystavování chladu:

  • zvýšit stresovou zátěž organismu
  • narušit hormonální rovnováhu
  • v některých případech ovlivnit menstruační cyklus

Zejména u žen s nízkým procentem tělesného tuku, vysokou tréninkovou zátěží nebo energetickým deficitem může být časté otužování dalším stresorem, který tělo nezvládá optimálně. Jinými slovy přítěž než benefit. 

Naopak sauna bývá pro ženy často lépe tolerovaná, protože:

  • podporuje relaxaci
  • nezvyšuje akutní stresovou reakci
  • pomáhá regeneraci
  • například v období menstruace a PMS může ulevit od bolesti a uvolnit tělo

To neznamená, že ženy by se neměly otužovat. Znamená to, že by měly být opatrnější s frekvencí a intenzitou.

Je otužování stres, nebo zdraví? Obojí

Klíčový princip, který je potřeba pochopit, se jmenuje hormesis. Jde o jev, kdy malé dávky stresu tělo posilují – ale velké ho naopak oslabují.

Platí to pro cvičení, hlad, chlad nebo teplo. Pamatujete na “jen ho nechte, ať se bojí”? Někdy nám malá dávka stresu může prospět, motivovat nás, posunout, probudit tělo. Naopak velká dávka stresu, hlavně dlouhodobě a pravidelně, nás může doslova pomalu ubíjet. 

Krátká studená sprcha může být přínosná. Dlouhé pobyty v ledové vodě několikrát týdně už mohou být zbytečným stresem.

Vedle klasických saun dnes přibývají:

  • infrasauny
  • červené světlo (red light therapy)
  • kontrastní terapie (střídání tepla a chladu)

Výzkumy naznačují, že infračervené záření může podpořit regeneraci svalů, snížit bolestivost a zlepšit prokrvení tkání. Ale je potřeba dodat, že evidence zde zatím není tak silná jako u klasické finské sauny a nemáme dostatek dat v dlouhodobém horizontu, abychom dokázali přínosy vyhodnotit.

Místo alkoholu matcha, místo diskotéky běh a rave: jak Gen Z mění svět sportu

Moje zkušenost: z ledového jezírka do vyhřáté voňavé sauny

V úvodu jsem se přiznala, že jsem si obdobím ledové euforie prošla také. Byla to doba, kdy člověk měl pocit, že bez ranního ponoru do jezírka není dostatečně odolný. Pamatuji si zimní rána, kdy jsme lezli do vody s nadšením a pocitem, že děláme něco výjimečného.

Postupem času ale přišlo vystřízlivění. Zjistila jsem, že regenerace nebyla vždy lepší, tělo někdy reagovalo spíš vyčerpáním než posílením a někdy jsem to neodhadla, vydržela dlouho, ale pak mi to tělo dalo sežrat.

Dnes dávám přednost sauně. Ne proto, že by chlad byl špatný, ale protože pro moje tělo a tréninkový režim funguje lépe. Do ledového jezírka lezu v rámci střídání tepla a chladu v sauně a jsem nespokojenější. Otužování samotné pak beru spíš vzduchem, nenabalováním se a odložením zbytečných vrstev třeba při tréninku.

Praktická doporučení: co, kdy a pro koho

Pokud chcete využít chlad i teplo správně, držte se několika základních pravidel.

Studená voda:

  • krátká sprcha (30–90 sekund) je obvykle bezpečná
  • nechoďte do ledu bezprostředně po silovém tréninku
  • vhodnější je ráno nebo v netréninkový den
  • začínejte postupně

Sauna:

  • ideálně po tréninku nebo ve dnech regenerace
  • 2–4 cykly po 5–15 minutách
  • dostatečně pijte
  • poslouchejte signály těla

Pro ženy zvlášť:

  • sledujte menstruační cyklus
  • nepřehánějte frekvenci otužování
  • vyhněte se extrémům při velké únavě nebo stresu

Studená voda má své místo. Pomáhá psychice, může zlepšit odolnost a přináší zajímavé adaptační efekty. Sauna má ale silnější vědecké zázemí a pro většinu lidí představuje bezpečnější a univerzálnější nástroj regenerace.

Můj osobní názor? Extrémy nejsou nutné. Rozumné dávky ano. Pokud jste během covidu lezli do ledových jezírek a dnes sedíte v sauně, možná jste jen přirozeně přešli z jedné vlny hype do stabilnější fáze. A to je vlastně dobře.

Vynechaný trénink jako osobní selhání. Jak poznat závislost na sportu
  • Bolí vás při běhu zadek a bolest střílí do nohy? Je to opravdu hruškovitý sval?
  • Koleno bolí, start se blíží. Proč ibuprofen není dobrá pojistka
  • TEST: Hledání stroje času. Samsung Galaxy Watch Ultra 2
  • Hořčík pro běžce: Kdy má smysl a za co zbytečně připlácíte
  • Se psem nemusíte jen na procházku. Jak začít s canicrossem a dalšími psími sporty?
12. 6. 2026 0 komentáře
0 FacebookEmail
PohybPsychikaZdraví

Vynechaný trénink jako osobní selhání. Jak poznat závislost na sportu

od Veronika Dvořáková 11. 6. 2026
autor Veronika Dvořáková

Výčitky svědomí, úzkost, posedlost výkonem nebo pocit, že vynechaný trénink znamená osobní selhání. I tak může vypadat problémový vztah ke cvičení a závislost na sportu. Člověk ho přitom dlouho nemusí rozpoznat, protože navenek vypadá jako disciplína, vůle a zdravý životní styl.

Existuje zvláštní paradox. Když někdo tráví každý večer v hospodě nebo každý večer stáhne láhev, okolí většinou zpozorní poměrně rychle. Když ale někdo tráví každé ráno v pět hodin v posilovně, běhá dva tréninky denně a odmítá jakoukoliv společenskou akci, protože by narušila plán, často sklízí obdiv.

Je to disciplína, vůle, inspirace, to my bychom nedokázali, nechceš si taky na chvíli sednout a nic nedělat? Tím to ale často končí, poznámky vyšumí a závislý člověk sportuje dál.

Na sportu samotném není nic špatného. Naopak. Pravidelný pohyb zlepšuje zdraví, psychiku, kondici i kvalitu života. Problém nastává ve chvíli, kdy se z prostředku stane cíl. Když už necvičíme proto, že chceme, nebo netrénujeme na nějaký svůj cíl. Ale proto, že musíme.

Kdy se ze zdravého sportu stává závislost na cvičení

Psychologové často upozorňují, že závislost na cvičení není definována počtem hodin strávených sportem. Někdo může trénovat deset hodin týdně a být naprosto v pořádku. Jiný může mít problém už při čtyřech.

Rozhodující je totiž něco jiného: Co se stane, když trénink vynecháte? Pokud je odpovědí panika, úzkost, výčitky svědomí nebo pocit selhání, je dobré zbystřit.

Vynechaný trénink, výčitky a pocit osobního selhání

Mnoho běžců nebo sportovců tento pocit zná. V plánu byl běh. Jenže přišla práce, nemocné dítě, schůzka nebo obyčejná únava. Objektivně se nestalo vůbec nic. Jeden vynechaný trénink zpravidla výkonnost zásadně neovlivní. Přesto se člověk cítí provinile a má pocit, že se zhroutil svět. Je naštvaný, nepříjemný.

Jako by něco pokazil, ztratil náskok, zmuchlal celý tréninkový plán a hodil ho do koše. Ve skutečnosti je právě schopnost vynechat trénink často známkou zdravého vztahu ke sportu. Nezaměňujme to za lenost nebo demotivaci. Jeden vynechaný trénink by měl být občas i zdrojem trošky štěstí a pocitu uspokojení, stejně jako zrušený pracovní meeting.

Závislost na sportu se netýká jen profesionálních sportovců

Závislost na cvičení není problém jen profesionálních sportovců. Může se objevit také u hobby běžců, cyklistů nebo návštěvníků fitness center. Zvlášť u těch, kteří se začnou rychle zlepšovat. Najednou přicházejí výsledky. Rychlejší časy, hubnutí, více pochval, bodíky na Garminu, Stravě…

A mozek si začne spojovat vlastní hodnotu s výkonem. Trénink už není aktivita. Stává se měřítkem úspěchu. A právě tehdy vzniká nebezpečné prostředí. Protože každý den bez výkonu pak může působit jako krok zpět.

„Scrollování“ zabíjí váš trénink: jak sociální sítě ovlivňují váš sportovní výkon

Sociální sítě, sportovní výkon a kultura neustálé produktivity

Nikdy v historii nebylo tak snadné porovnávat se s ostatními. Otevřete Instagram. Někdo právě dokončil maraton. Někdo jiný odtrénoval ve čtyři ráno. Další přidal fotografii s titulkem, že všechno jde, když se chce, a to i se čtyřmi dětmi, dvěma pracemi, psem s ADHD a babičkou na krku. A ještě někdo sdílí graf, podle kterého úspěšní lidé nikdy nespí.

Postupně vzniká dojem, že každý odpočinek je známkou slabosti. Je vám 24 a ještě nemáte byt, maraton odběhnutý za tři hodiny a milion na účtu? Lúzři.

Vzniká pocit, že když jeden den necvičíte, někdo jiný právě získává náskok. Postupně tak vzniká kultura výčitek, ve které se odpočinek stává téměř morálním selháním. Jenže lidské tělo takhle nefunguje. Regenerace není lenost. Je součástí tréninku.

Když se cvičení, hubnutí a poruchy příjmu potravy propojí

Velmi citlivou oblastí je propojení sportu a poruch příjmu potravy. Zejména u anorexie, bulimie nebo dalších forem PPP bývá pohyb často součástí problému. Ne proto, že by sport způsoboval poruchy příjmu potravy. Ale proto, že se může stát nástrojem kontroly. Dalším způsobem, jak spálit kalorie. Dalším pravidlem, které musí být splněno.

U některých lidí pak vzniká nebezpečná kombinace:

  • extrémně nízký příjem energie,
  • vysoký objem tréninku,
  • strach z přibírání,
  • posedlost výkonem.

Při dlouhodobě nedostatečném příjmu energie vzhledem k vysokému tréninkovému zatížení může tělo postupně přestat fungovat normálně. U žen se mohou objevit poruchy menstruačního cyklu, u mužů například pokles testosteronu. Ano, i muži trpí PPP. Roste riziko zranění, únavových zlomenin i psychických problémů. A přesto si okolí často myslí, že jde o zdravý životní styl.

Když sport začne nahrazovat vztahy, odpočinek a běžný život

Možná nejzáludnější forma závislosti na sportu se neprojevuje na výsledcích. Ale ve zbytku života. Člověk začne odmítat setkání s přáteli. Přizpůsobuje dovolené tréninku. Ruší rodinné akce. Všechno se podřizuje sportovnímu plánu.

Na první pohled to může vypadat jako obdivuhodné odhodlání. Jenže zdravý sport by měl život obohacovat, ne ho postupně nahrazovat. Pokud kolem tréninku začne mizet všechno ostatní, je dobré se na chvíli zastavit.

Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony

Varovné příznaky závislosti na sportu

Několik varovných signálů, které byste měli hlídat:

  • máte výčitky, když vynecháte trénink,
  • cvičíte i přes nemoc nebo zranění,
  • trénink je důležitější než rodina nebo přátelé,
  • máte pocit, že bez pohybu nemáte hodnotu,
  • sport používáte hlavně ke kompenzaci jídla,
  • odpočinek ve vás vyvolává úzkost.

Jeden z těchto bodů ještě nemusí znamenat problém. Pokud se jich ale poznáváte více, stojí za to se zamyslet.

Co dělat, když se sport mění z radosti v povinnost

Pokud máte pocit, že se sport postupně mění z radosti v povinnost, zkuste se na situaci podívat s odstupem. Nemusí jít hned o závislost nebo poruchu příjmu potravy, ale často jsou to první signály, že vztah ke sportu začíná být nezdravý.

Základní kroky, které mohou pomoci:

  • Zkuste si dobrovolně zařadit den nebo dva bez tréninku a všímejte si svých reakcí.
  • Položte si otázku, zda cvičíte proto, že chcete, nebo proto, že máte pocit, že musíte.
  • Zamyslete se, jestli váš sportovní plán neřídí celý váš život.
  • Sledujte, zda nepociťujete výčitky svědomí po vynechaném tréninku.
  • Nepoužívejte pohyb jako trest za jídlo nebo přejedení.
  • Připomeňte si, že regenerace je součástí tréninku, ne známkou lenosti.
  • Zkuste zařazovat aktivity bez měření výkonu, hodinek a aplikací.
  • Mluvte o svých pocitech s trenérem, partnerem nebo někým, komu důvěřujete.
  • Pokud pozorujete podobné chování u svěřence nebo blízkého člověka, ptejte se spíš, než abyste soudili.
  • Při dlouhodobých problémech, výrazném hubnutí, únavě nebo známkách poruch příjmu potravy vyhledejte odbornou pomoc.

Jak poznat zdravý vztah ke sportu a tréninku

Dobré kontrolní pravidlo je jednoduché. Pokud vám sport přináší energii, radost a obohacuje život, pravděpodobně je vše v pořádku. Pokud ale začíná vytlačovat vztahy, práci, odpočinek nebo psychickou pohodu, je čas zpozornět.

Zdravý vztah ke sportu totiž nepoznáte podle počtu tréninků za týden, ale podle toho, že si bez výčitek dokážete dát i den volna.

Den volna může vyžadovat větší disciplínu než další trénink

Nejzdravější sportovec nemusí být ten nejvýkonnější. Ve sportu často obdivujeme disciplínu. A právem. Jenže někdy bývá mnohem těžší udělat pravý opak. Nejít běhat. Vzít si den volna. Dát si pizzu bez výčitek. Odjet na víkend bez sportovních hodinek. Přijmout, že naše hodnota není schovaná v tempu na kilometr ani v počtu spálených kalorií.

Možná právě to je skutečný znak zdravého vztahu ke sportu. Ne že bez něj nemůžeme být. Ale že si ho dokážeme užívat, aniž by nás ovládal.

Zdroje
https://www.nationaleatingdisorders.org
https://akjournals.com/journal/2006

Místo alkoholu matcha, místo diskotéky běh a rave: jak Gen Z mění svět sportu
11. 6. 2026 1 komentář
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhyPohybPsychikaTréninkVýživaZdraví

Místo alkoholu matcha, místo diskotéky běh a rave: jak Gen Z mění svět sportu

od Veronika Dvořáková 4. 6. 2026
autor Veronika Dvořáková

Místo večírku ranní běh. Místo alkoholu matcha. Místo kocoviny kvalitní spánek. Část generace Z přepisuje pravidla zábavy, sportu i péče o sebe. A možná tím nastavuje zrcadlo všem starším generacím.

Proč Gen Z netouží po večírku, ale po maratonu a kvalitním spánku

Ještě před deseti lety vypadala ideální sobota pro mnoho mladých lidí poměrně jasně: večírek, několik drinků, návrat nad ránem a nedělní vstávání z mrtvých na gauči. Dnes? Část generace Z si v sobotu ráno odběhne pět kilometrů, dá si matchu, zajde na komunitní workout nebo na morning rave. Bez alkoholu. Tedy i bez kocoviny.

Zní to jako marketingová pohádka wellness influencerů? Jen částečně. Ve skutečnosti sledujeme jednu z nejzajímavějších proměn životního stylu za poslední dekády. Přichází éra Gen Z.

Generace Z, tedy lidé narození přibližně mezi lety 1997 a 2012, je první skutečně digitální generací. Nepamatuje si svět bez internetu, sociálních sítí ani chytrých telefonů. Paradoxně právě generace, která vyrostla online, dnes stále častěji hledá cesty zpět do reality.

A sport se stává jedním z hlavních nástrojů. Nejde přitom jen o běhání nebo fitness. Mění se způsob trávení volného času, vztah ke zdraví, alkoholu, jídlu i samotnému výkonu.

Naše mileniálská a boomerská generace jim začíná připadat zkažená ve vztahu k vlastnímu tělu i k vnímání rovnováhy mezi prací, volným časem a péčí o sebe. Neplatí to samozřejmě pro všechny. Ale jako generační zrcadlo je to nepříjemně přesné. A možná nejsou daleko od pravdy.

Proč je tak těžké zvednout se z gauče? Musíme přečůrat hlavu

Gen Z a alkohol: proč mladí lidé pijí méně než předchozí generace

Jedním z nejvýraznějších trendů posledních let je pokles konzumace alkoholu mezi mladými lidmi. Zatímco předchozí generace často spojovaly společenský život s hospodou, barem nebo klubem, Gen Z k alkoholu přistupuje výrazně zdrženlivěji.

Důvodů je několik. Jednak jsou mnohem více informovaní o zdravotních rizicích. Zároveň vyrůstali v době, kdy se začalo otevřeně mluvit o psychickém zdraví, spánku a celkové pohodě. A pak je tu ještě jeden důvod. Kocovina prostě není kompatibilní se zdravým životním stylem, ranním během nebo workoutem.

Zní to jako vtip, ale právě výkon, energie a zdraví se u části mladých lidí stávají novou formou statusu. Tam, kde dříve společenský kredit získával ten, kdo vydržel nejdéle na večírku, dnes často obdiv sklízí ten, kdo uběhne půlmaraton, zvládne náročný workout nebo je prostě jen konzistentní ve své rutině, pracuje na sobě a stará se o sebe.

Běh, fitness a workouty jako nová forma společenského života

Dříve se lidé seznamovali v barech. Dnes se stále častěji seznamují na běžeckých skupinách, hodinách pilates nebo jiných fitness eventech. Ve velkých městech po celém světě vznikají komunity, které spojují sport a společenský život.

Skupinové běhy, ranní jóga, komunitní tréninky nebo cyklistické vyjížďky přestávají být jen sportovní aktivitou. Stávají se místem setkávání. Místem, kde lidé hledají přátele, partnery i pocit sounáležitosti. Ale pozor, aniž by je spojovaly opilecké zážitky. A možná právě proto tyhle komunity v posledních letech rostou doslova raketově.

Jak Gen Z mění přátelství, komunitu a volný čas

Mění to i společenské vazby a vnímání přátel z mládí. Zatímco mileniálové i boomeři mají často dlouholeté přátele z dob školy, práce nebo komunit, ve kterých se společně zažilo leccos, Gen Z si vztahy stále častěji buduje jinak.

Zmizí tyhle vazby a nahradí je jiné? Přátelství dané trávením společného času s matchou v ruce, konverzací o červeném světle a ravem v nedělním slunci?

Ale abychom zase z nové generace nedělali sektu, která se opájí zdravým životním stylem. I oni mají své drogy a neřesti. Jen s nimi zacházejí jinak.

Morning rave a coffee rave: párty bez alkoholu a bez kocoviny

Kdyby vám někdo před pár lety řekl, že lidé budou dobrovolně chodit tančit v deset dopoledne na párty, pravděpodobně byste mu nevěřili. Jenže právě to se děje. Takzvané morning raves nebo coffee raves se šíří z Londýna, New Yorku nebo Kodaně do dalších měst.

Princip je jednoduchý. Hudba zůstává, tanec také. Jen místo alkoholu se podává výběrová káva, matcha nebo kombucha. Nejde přitom jen o klasickou klubovou noc přesunutou na ráno. Spíš o hybrid mezi taneční akcí, komunitním setkáním a wellness rituálem.

A ve dvě odpoledne jste doma, bez kocoviny a s pocitem, že jste udělali něco pro sebe. Je to trochu zvláštní? Možná. Ale zároveň to dokonale odpovídá hodnotám nové generace. A navíc, proč ne? Kdo vlastně kdy řekl, že zábava začíná v deset večer po čtyřech panácích? Dobře, naše generace, ale možná právě proto je čas to zkusit redefinovat.

Matcha, protein a zdravé jídlo: nový jazyk wellness generace

Pokud existuje nápoj, který symbolizuje Gen Z podobně jako cappuccino symbolizovalo mileniály, je to pravděpodobně matcha. Zelený prášek z čajových lístků se stal součástí moderní wellness kultury. Stejně jako proteinové kaše, overnight oats nebo domácí bowl plné ovoce.

Ať už si o tom myslíme cokoliv, za tímto trendem stojí i něco pozitivního. Část mladší generace se skutečně více zajímá o složení potravin, původ surovin a vliv stravy na zdraví.

Ještě před několika lety byly doplňky stravy doménou kulturistů. Dnes si protein objednává studentka medicíny, grafik na home office i rekreační běžec. Firmy jako Aktin nebo podobné značky nevyrostly jen díky influencerům. Vyrostly proto, že reagovaly na změnu poptávky.

Mladí lidé chtějí:

  • více vařit doma,
  • vědět, co jedí,
  • mít kontrolu nad složením potravin,
  • zjednodušit si zdravé stravování.

A právě proto se z fitness výživy stává běžná součást životního stylu. Vědí, že bageta z benzinky už není ideální náhrada rychlého oběda, a raději sáhnou po kvalitnější alternativě ze zdravého e-shopu.

Energy drinky dětem křídla nedají. Připraví je o spánek i soustředění

Sportovní styl Gen Z: chytré hodinky, vintage oblečení a návrat nostalgie

Na Gen Z je fascinující ještě jedna věc. Současně miluje budoucnost i minulost. Proto se vedle nejnovějších sportovních hodinek vrací:

  • analogové fotoaparáty,
  • staré běžecké modely bot,
  • vintage sportovní oblečení,
  • klasické outdoorové značky.

Není výjimkou vidět běžce s nejnovějšími chytrými hodinkami a zároveň ve stylu, který připomíná atletický oddíl z roku 1987. A právě tato kombinace digitálního světa a nostalgie je jedním z charakteristických znaků generace Z.

Jak Gen Z cvičí: méně „no pain, no gain“, více regenerace a spánku

Možná překvapivě méně výkonnostně, než by se mohlo zdát. Samozřejmě existují výjimky. Ale obecně je vidět odklon od kultury „no pain, no gain“.

Mladší sportovci více řeší:

  • dlouhověkost,
  • regeneraci,
  • mobilitu,
  • duševní zdraví,
  • kvalitu spánku.

Silový trénink už není jen o svalech. Běh už není jen o čase na kilometr. Sport se stále více stává nástrojem péče o sebe sama. A také o své duševní zdraví.

Fitness móda Gen Z: vysoké ponožky, oversize trička a pohodlí

Mění se i móda. Asi největším jablkem sváru, aspoň podle vtipů na sociálních sítích, je otázka ponožek. Vysoké, tedy Gen Z, nebo kotníkové, tedy mileniálové? A není to jen o ponožkách. Outfity se mění. Gen Z často uvidíte v teplákách a oversize tričku nebo aspoň v legínách a tričku. Ani u bot se fantazii meze nekladou. Uvidíte conversky, pantofle nebo jen ponožky.

Ve fitku více řeší, zda je cvičení baví, zda se při něm cítí dobře a komfortně a zda jim něco dává. A tím není myšleno, že nejdou do těžkých opakování a litrů potu. Spíš jde o to, aby se cítili psychicky v pohodě s tím, co dělají.

Je Gen Z skutečně zdravější generace?

Tady už je odpověď složitější. Na jedné straně méně pijí, více sportují a více se zajímají o zdraví. Na druhé straně čelí bezprecedentnímu tlaku sociálních sítí. Nikdy nebylo tak snadné porovnávat své tělo, výkon nebo životní styl s ostatními. A právě zde vzniká paradox.

Generace, která nejvíce řeší wellbeing, často zároveň nejvíce bojuje s úzkostmi a psychickým tlakem. A pochyby nepřepije jedním večírkem v klubu, ale bojuje s nimi dlouhodobě. Do hry vstupují i nové drogy, od různých odnoží marihuany až po nikotinové sáčky.

Není tedy všechno tak krásné a ideální, jak se zdá. Ostatně jako v životě nikdy. Má tahle generace šanci, nebo je to další generace, o které si řekneme, že ta předchozí byla lepší?

Řekneme. Protože ta naše je vždycky ta nejlepší. Z pohledu každé generace.

Ale jedno platí: Gen Z má rozhodně šanci na lepší život. Možná nebude zdravější ve všem. Ale už jen to, že se jako jedna z prvních generací nahlas ptá, jestli zábava musí končit kocovinou a jestli výkon musí vždycky bolet, je docela zajímavý začátek.

Čtyřicítka není důchod. Proč právě tehdy padají nejlepší běžecké výkony
4. 6. 2026 0 komentáře
1 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás