RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo
Jak na Hyrox a další hybridní disciplíny? Foto: dusanpetkovic/iStock
TréninkZačátečníci

Fitness trend, který vás zocelí: Jak začít s Hyroxem (a vydržet)?

od Veronika Dvořáková 29. 12. 2025
autor Veronika Dvořáková

Když běžec zjistí, že už mu nestačí jen běhat, bývá z toho buď krize, nebo registrace na Hyrox. A upřímně – ta druhá varianta je zábavnější. Hybridní závody rostou jako houby po dešti a stávají se ideální zimní disciplínou pro každého, kdo chce být silnější, rychlejší a trochu odolnější vůči utrpení. Pokud nechcete přepálit hned první týden a zároveň se chcete na start postavit připravení, tady je váš praktický, realistický, ale stoprocentně funkční průvodce.

Hybridní fitness stojí na křižovatce několika světů: běh, síla, kondice, koordinace. Například Hyrox, tedy silovo-běžecký závod v hale, kombinuje osm kilometrů běhu a osm stanovišť, která prověří celé tělo. A ostatní závody z této kategorie mají koncept podobný. Vždy je tam kombinace kardia a nějaké silové aktivity (SkiErg, veslo, farmer carry, wall bally…).

A proč to dává smysl běžcům? Protože právě tady získáte to, co vám čisté kilometry většinou nedají:

  • silnější nohy a stabilnější postoj,
  • odolnost nad anaerobním prahem (to je ten pocit pálících plic na závodě),
  • motivaci a měřitelný progres,
  • menší riziko zranění díky lepší síle a technice.

Jinými slovy: nebudete kulturisti, ale budete funkční. A o to nám ve finále jde.

Jak začít s Hyroxem? Trénovat chytře, ne do padnutí

Největší chyba nováčků? Snaží se hned od prvního týdne běžet všechny disciplíny a každou sobotu zkoušejí závod nanečisto. Výsledek je stejný, jako když se snažíte dohnat čtyři týdny před maratonem jedním dlouhým během – prostě to nefunguje.

Začněte klidně jedním hybridním tréninkem týdně a udržte si běžecký základ, plus přidejte silový trénink. Ten, na který všichni zapomínáme.

Ideální mix do začátku:

  • 1× silový základ (nohy + core + horní polovina),
  • 1× hybrid (běh + jednoduché stanice),
  • 2–3× běh (případně dle svého běžeckého plánu).

Zapomeňte na závodní simulaci každý týden. Vaše tělo potřebuje progres, ne paniku. Simulace se bude hodit až v pozdější fázi, a hlavně ve specifické přípravě na daný závod.

Síla, intenzita, síla a zase intenzita

Hybridní závody jsou test funkční síly a schopnosti přepínat mezi disciplínami. Nejlepší výkony stojí na těchto pilířích:

1) Síla celého těla (nohy, ruce, core)

Dřepy, výpady, tahy, izometrie. Díky tomu vás nezlomí saně ani výpady se sandbagem. Navíc zpevníte běžecký krok – a to je výhra i mimo hybrid. Dále tlaky nad hlavu, kliky, shyby s gumou, visy. Pokud podceníte ruce, u farmer carry nebo vesla toho budete litovat.

2) Kondice ve vysokém tepu a intenzitě 

Airbike, veslo, SkiErg, běžecké intervaly. Naučíte se běžet i ve chvíli, kdy by vaše tělo nejraději předložilo výpověď.

3) Přechody

Jak rychle zvládnete přejít ze stanice zpět do běhu a z běhu do stanice rozhoduje o výsledku víc než vaše ego na prvním kilometru. Proto je potřeba v tréninku vše také kombinovat a nezaměřovat se jen na samotné části.

Důležitá je samozřejmě i regenerace, mobilita, nácvik techniky jednotlivých disciplín. Ostatně jako v každém sportu.

Příkladový trénink na Hyrox

3×

600 m běh
20 sandbag lunges
400 m SkiErg

pauza 3 min

3×

20× burpee broad jump
400 m RowErg
2× 20 m sled push
15× wall ball

nebo

6–10 koleček

10/15 cal SkiErg
20× wall ball
běh 500 m

(vysoká intenzita na SkiErgu a wall bally bez přestávky, lehčí běh)

Na vlně hybridního fitness: První Hyrox bolel, ale stálo to za to!

Jak si vybrat první hybridní závod?

Ačkoliv se nejvíc skloňuje právě Hyrox, svět hybridních závodů je mnohem rozmanitější. U nás narazíte třeba na Bcross Run, v zahraničí pak na DEKA Fit od Spartanu. K tomu přičtěte rostoucí počet fitek, která nabízí hybridní tréninky – některá dokonce jako oficiální Hyrox gymy. Díky tomu je dnes paradoxně snazší připravit se na Hyrox než na klasické OCR, což vysvětluje, proč se z něj stal takový hit. Zájem je obrovský a některé startovní listiny mizí bleskovou rychlostí.

Pomáhá tomu i fakt, že jde o čistý, halový sport. Žádné brodění ledovou vodou, žádné bahno ani sníh. A trénink zvládnete skoro kdekoliv – i když vás posilovna nevybaví veslem nebo SkiErgem, pořád v ní uděláte velmi solidní přípravu.

Menší nevýhodou je cestování. Hyrox se totiž zatím v Česku nepořádá; chybí vhodné haly i infrastruktura. Alternativou jsou proto domácí závody typu Bcrossu, kde si formát můžete osahat bez cestování. Pokud vám ale výlety nevadí, Hyrox vás vezme do půlky Evropy. Závody se konají hlavně ve velkých městech jako Paříž, Amsterdam, Berlín, Vídeň, Stuttgart, Katovice nebo Londýn. Milovníky přírody sice zklame, že se neběhá po horách, ale zase se dostanete z letiště na závod shuttle busem nebo metrem.

Na své si přijdou nováčci i eliťáci

Stejně jako jiné sportovní série má i Hyrox své mistrovství. Elita bojuje v kategorii ELITE 15, kde si závodníci musí udržet místo podle výsledků v průběhu sezóny. Nejlepších patnáct se pak potká v závěrečném finále. Pro běžné smrtelníky existují hlavní kategorie OPEN a PRO, buď pro jednotlivce, nebo pro dvojice. Rozdíl je jen ve vahách použitých ve workoutových částech. Hlavní sezóna běží od podzimu do začátku léta a nechybí ani kontinentální či světové šampionáty.

A pokud si nejste jistí, zda na to máte? Začněte v OPEN, ideálně v DOUBLES. Oba sice odběhnete všech osm kilometrů, ale na stanovištích si práci můžete rozdělit přesně tak, jak potřebujete. Skvělý způsob, jak zjistit, co ve vás je – a zároveň se hned na první pokus úplně neodvařit.

Na přípravu stačí 8–12 týdnů, pokud už běháte a aspoň občas posilujete. Termíny závodů se ale rychle plní, takže nečekejte na „až budu připravený/á“. Na tohle není připravený nikdo – a právě to je ta zábava.

Odběr newsletteru

Přečtěte si také:

  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
29. 12. 2025 0 komentáře
0 FacebookEmail
Chytré hodinky toho o nás často ví víc než naši nejbližší.
Inspirace

Velký bratr na zápěstí: Co o nás ví Garmin za rok 2025?

od Rungo 22. 12. 2025
autor Rungo

Zpráva Garmin Connect 2025 ukazuje, že sice více zvedáme železo a mlátíme do míčků, ale se spánkem a stresem to stále neumíme. Kdo se stresuje nejvíc a proč spí Nizozemci nejlépe? Čtěte tvrdá data bez obalu.

Jsme pod dohledem. A výsledky jsou překvapivé

Představte si, že máte k dispozici desítky milionů lidí, kteří vám dobrovolně odevzdávají svá nejintimnější data. Kdy vstávají, jak jim buší srdce, kdy se potí a kdy jsou na pokraji zhroucení. Ne, to není scénář orwellovského románu, to je realita roku 2025 v podání datové analytiky Garmin Connect.

Co z ní vyplývá? Hýbeme se víc. Ale taky se mění způsob, jak se ničíme. Zapomeňte na nudné klusání kolem bloku, nastupuje éra zvedání těžkého železa a raketových přestřelek.

Železná církev nabírá nové věřící

Pokud jste letos v posilovně museli čekat na benchpress, nebyla to náhoda. Data hovoří jasně: silový trénink vystřelil o 29 %. To je masivní skok. A není to jen o marnivosti a snaze vypadat dobře na Instagramu. Lidé konečně pochopili to, co věda tvrdí už roky – svaly jsou orgánem dlouhověkosti.

Podle prestižních studií, jako je ta z British Journal of Sports Medicine, je kombinace aerobního a silového tréninku zlatým grálem pro snížení mortality. Svaly totiž nejsou jen „maso“, ale metabolicky aktivní tkáň, která pomáhá regulovat cukr v krvi. Garmin data potvrzují, že tento trend táhnou i ženy (+6 % oproti mužům v objemu nárůstu). Brazílie se pak ukázala jako globální velmoc „gym rats“ – cvičí o 44 % více než druzí Mexičané.

Takže až příště uvidíte někoho funět pod činkou, možná to nedělá jen pro bicepsy, ale proto, aby tady byl i za pár desetiletí.

Svaly nejsou jen pro chlapy. 7 důvodů, proč by měly ženy posilovat

Raketový boom: Pickleball není sprosté slovo

Kdybychom měli vyhlásit skokana roku, jsou to raketové sporty. Nárůst o neuvěřitelných 67 % je absolutní masakr. Může za to především fenomén jménem pickleball a padel. Tyto sporty v sobě snoubí dvě věci, které milujeme: sociální interakci a relativně nízkou vstupní bariéru (dokud nenarazíte na profíka, co vás vymete z kurtu).

Tento trend táhnou hlavně mladí (18–29 let). A je to logické. V době digitální izolace hledáme „analogovou“ zábavu. Navíc studie z Mayo Clinic Proceedings naznačují, že tenis a raketové sporty mohou prodloužit život o téměř 10 let – více než běh nebo plavání – právě díky té sociální složce. „Raketové“ tabulky v přepočtu na obyvatele přitom vede Vietnam.

Stres a spánek: Kde se žije nejlíp?

Tady přichází ta méně veselá část. Data o Body Battery (chytrá metrika Garminu kombinující HRV, stres a aktivitu) ukazují, že svět je unavený.

  • Nejhorší regenerace: Japonsko. Kultura přepracovanosti (karoshi) se bohužel propisuje i do tvrdých dat.
  • Největší pohoda: Nizozemsko. Zřejmě kombinace cyklistické kultury, rovinaté krajiny a vyváženého pracovního života nese ovoce. Mají nejnižší skóre stresu na světě.

Zajímavý paradox nastává u věku. Mladí uživatelé fungují stylem „brzda-plyn“. Mají vysoké energetické špičky, ale drastické propady. Staří matadoři? Ti si jedou svou stabilní, i když nižší hladinu. Je to lekce v managementu energie – mladí ji pálí jako raketové palivo, starší s ní hospodaří jako s drahým koňakem.

National Institutes of Health (NIH) nicméně opakovaně upozorňuje, že variabilita srdečního tepu (HRV), ze které Garmin počítá stres, s věkem přirozeně klesá. To, že starší uživatelé vykazují vyšší „stres“, je tedy částečně fyziologická nevyhnutelnost, ne nutně důkaz, že je štvou vnoučata.

Generační válka: Ranní ptáčata vs. noční sovy

Kdy se vlastně hýbeme? Data krásně vykreslují životní cyklus člověka.

  • 70+ let: Aktivita startuje mezi 8:00 a 10:00. Mají hotovo, zatímco my ostatní teprve hledáme druhou kávu.
  • 18–29 let: Vrchol aktivity mezi 16:00 a 19:00. Po škole, po práci, před hospodou.

A co dělají? Zatímco čtyřicátníci utíkají do lesů (dominují v trailovém běhu – asi únik od hypoték a puberty dětí), padesátníci nasedají na kola. Je to fascinující pohled na to, jak se naše těla a priority mění v čase.

10 000 kroků pro zdraví? Nesmysl. Důležitější je, jak je nachodíte

Pěší zóna: Hongkong v čele

Chůze je základ. Je to ten nejpřirozenější pohyb, který nám zbyl. A kdo chodí nejvíc? Obyvatelé Hongkongu s průměrem 10 663 kroků denně. V tomhle vertikálním mraveništi se prostě nachodíte, ať chcete, nebo ne. Česko v TOP 3 bohužel nenajdeme, tam se drží Jižní Korea a Španělsko.

A pro ty z vás, co si myslí, že 10 000 kroků je magická hranice: Věda je v tomto střízlivější. Meta-analýza v The Lancet Public Health ukazuje, že zdravotní benefity se u dospělých do 60 let lámou někde kolem 8 000–10 000 kroků, u starších dokonce níže. Takže se nemusíte bičovat, pokud tam tu desítku nemáte každý den. Ale hýbat byste se měli.

❓Co si z toho vzít❓

👉 Zvedejte těžké věci: Nárůst o 29 % není náhoda. Silový trénink je vaše důchodové pojištění pro tělo.

👉 Najděte si parťáka na raketu: Tenis nebo padel vám zvednou tepovku a sociální kredit. Samota zabíjí, sport ve skupině léčí.

👉 Nezáviďte Nizozemcům: Jejich nízký stres je inspirací. Zkuste víc jezdit na kole a méně se hroutit z práce.

👉 Respektujte svůj biorytmus: Pokud jste sova, nebuďte se v pět ráno jen proto, že to dělá nějaký guru na LinkedInu. Cvičte, kdy vám to sedí.

👉 Chůze se počítá: Nemusíte hned běžet maraton. Kolem 8 000 kroků denně je solidní základ pro to, abyste neumřeli předčasně.

Zobrazit zdroje
  • Garmin Connect Data Report 2025
  • Muscle-strengthening activities and mortality risk – British Journal of Sports Medicine
  • Sports & Life Expectancy – Mayo Clinic Proceedings
  • Daily steps and all-cause mortality – The Lancet Public Health
  • Heart Rate Variability and Age – NIH

Přečtěte si také:

  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
22. 12. 2025 0 komentáře
0 FacebookEmail
Potvrzeno: Pohyb snižuje riziko deprese! Foto: Visions/iStock
PsychikaZdraví

Vyběhněte z temnoty: Jak vám 15 minut pohybu pomůže víc než psychofarmaka

od Rungo 19. 12. 2025
autor Rungo

Cvičení není jen o svalech, ale i o hlavě. Ve světě, kde se stojí fronty na psychiatry a spotřeba léků stoupá, přichází věda s jasným vzkazem: Pohyb je medicína. Masivní studie publikovaná v časopise The Lancet Psychiatry provedená na 1,2 milionu lidí potvrdila, že aktivní jedinci mají o 43 % méně špatných dní než ti, co sedí na zadku. Co za tím stojí?

Hormonální nálož, která vám změní život

Zapomeňte na chvíli na farmacii. Váš mozek má vlastní lékárnu, která funguje bez vedlejších účinků a je zdarma. Jistě, endorfiny, ty zná každý – to je ten pocit „runner’s high“, kdy vás po půlmaratonu sice bolí svaly, ale duše se tetelí blahem. Endorfiny jsou přírodní opiáty, které tlumí bolest a dávají vám pocit euforie. Ale to je jen začátek.

Pravidelný pohyb – a nemusí to být hned Ironman – zaplaví váš organismus další trojicí zabijáků špatné nálady:

  • Dopamin: Motivátor, který řídí systém odměny. Při cvičení se jeho hladina zvýší a vy máte chuť makat dál, lépe se soustředíte a cítíte radost z každého malého cíle. Perfektní, pokud bojujete s ADHD, při kterém bývá dopaminu kritický nedostatek. Cvičení tak funguje podobně jako medikace – zvyšuje hladinu neurotransmiterů, které mozek potřebuje k soustředění.
  • Serotonin: Regulátor nálady, spánku a chuti k jídlu. Je to takový vnitřní zen-mistr, který dodává pocit vyrovnanosti. Cvičení zvyšuje jeho produkci a pomáhá vymanit se ze smyčky negativních myšlenek, která depresi krmí.
  • Norepinefrin: Nakopne a zvýší bdělost a koncentraci. A to je přesně to, co potřebujete, když se snažíte vyhrabat z postele, která se zdá být najednou tak pohodlně beznadějná.
Hlad vs. chuť: Proč vás mozek nutí jíst, i když jste plní?

Deprese a úzkost: Pohyb je srovnatelný s terapií

A teď ty bomby z výzkumů. Studie z Harvard T.H. Chan School of Public Health zjistila, že pouhých 15 minut běhu denně (nebo hodina chůze) snižuje riziko závažné deprese o 26 %. To rozhodně není málo!

A co víc? Nedávná masivní metaanalýza z University of South Australia, která zahrnovala 97 studií a přes 128 000 účastníků, došla k závěru, že fyzická aktivita je při zmírňování příznaků mírné až střední deprese a úzkosti 1,5krát účinnější než poradenství nebo přední léky. To neznamená, že máte hned přestat brát prášky. Začít se hýbat je ale každopádně dobrý nápad.

Proč? Protože pohyb podporuje neuroplasticitu. Podle odborníků z Mayo Clinic cvičení snižuje zánětlivost a podporuje růst nervových buněk v hipokampu – části mozku, která reguluje náladu. V podstatě si běháním upgradujete hardware v hlavě.

Jak vyhrát boj s gaučem (když vám chybí energie)

Když máte úzkost nebo depresi, udělat první krok je jako zdolat Mount Everest. Cítíte se vyčerpaně a myšlenka na cvičení vás akorát utopí v pocitu selhání. Váš mozek křičí: „Nech mě být!“ Ale pamatujte: Fyzická aktivita je zdroj energie, ne její spotřebitel. Je to paradox, ale funguje.

Tady je návod, jak to přelstít:

  1. Strategie 5 minut: Neříkejte si: „Musím cvičit hodinu.“ Slibte si jen 5 minut svižné chůze. Pravděpodobnost, že se v tom rozjedete a nakonec dáte 15, je obrovská. Zkuste si všímat, jak vaše nohy dopadají na zem, a vnímejte jen vítr na kůži. To je mindfulness v pohybu, skvělý trik proti zacykleným starostem.
  2. Jděte ven: Studená fronta, šedivá obloha? Perfektní! Venkovní aktivity jako turistika nebo běh v terénu jsou podle výzkumů obzvlášť účinné, zejména u jedinců s PTSD (posttraumatický stresový syndrom) a traumaty. Pohyb, který zahrnuje křížové zapojení rukou a nohou (plavání, běh), pomáhá nervovému systému „rozjet se“ a vymanit se ze stresové imobilizační reakce.
  3. Víkendový bojovník: Nemáte čas v týdnu? Ani to není relevantní výmluva. Studie publikovaná v JAMA Internal Medicine potvrdila, že „víkendoví bojovníci“ (ti, co cvičí jen 1–2× týdně) mají podobné snížení rizika úmrtnosti a zdravotních benefitů jako ti, kteří cvičí denně. Prostě v sobotu a neděli nazujte tenisky a jděte!

Investice do sebe: Je to víc než jen krok

Cvičení není jen o tom, že se vám lépe spí (což se vám bude, protože podle John Hopkins Medicine cvičení prodlužuje fázi hlubokého spánku), nebo že máte bystřejší mozek. Je to i o tom, že si budujete sebevědomí a odolnost.

Když se stanete silnějšími, energičtějšími a vyrovnanějšími, vaše reakce na životní s*ačky se změní. Místo abyste sahali po alkoholu nebo jiné berličce, vaše tělo i mysl si řeknou: „Tohle zvládnu.“ I ten malý úspěch, že jste si šlápli pro endorfiny, vám vrací kontrolu. A věřte, že pocit kontroly je to nejlepší antidepresivum na světě.

❓Co si z toho vzít❓

👉 Zahoďte extrémy: Pro mentální zdraví stačí mírné cvičení (zvládnete konverzaci, ale nezazpíváte si). Pravidelnost je důležitější než intenzita.

👉 Začněte na 5 minutách: Nemáte energii? Slibte si jen 5 minut chůze. Malé, dosažitelné cíle jsou klíčem k restartu motivace.

👉 Spojte to s všímavostí: Během pohybu vnímejte rytmus dechu a dotek větru. Přerušení toku myšlenek je silný lék na úzkost.

👉 Najděte si společníka: Cvičení s kamarádem nebo v partě funguje jako dvojitá terapie – pohyb plus sociální kontakt.

👉 Chytněte endorfiny: Preferujte aktivity, kde se zapojují ruce i nohy (plavání, běh, tanec). Podpoříte tak nervový systém.

Zobrazit zdroje
  • HelpGuide: The Mental Health Benefits of Exercise
  • Association between physical exercise and mental health in 1·2 million individuals in the USA – The Lancet Psychiatry
  • Depression and anxiety: Exercise eases symptoms – Mayo Clinic
  • Physical Activity and ADHD – CDC / WebMD Reference
  • More evidence that exercise can boost mood – Harvard Health Publishing
  • Effectiveness of physical activity interventions for improving depression, anxiety and distress – British Journal of Sports Medicine – University of South Australia
  • Association of the „Weekend Warrior“ and Other Leisure-time Physical Activity Patterns With All-Cause and Cause-Specific Mortality – JAMA Internal Medicine
  • Exercising for Better Sleep – Johns Hopkins Medicine

Přečtěte si také:

  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
19. 12. 2025 0 komentáře
0 FacebookEmail
Vitamin D3 je potřeba brát i s vitaminem K2. Foto: Valeriy_G/iStock
VýživaZdraví

Vitamin D je v zimě nutnost. Jak ho správně doplnit a proč bez K2 nefunguje, jak má?

od Veronika Dvořáková 17. 12. 2025
autor Veronika Dvořáková

Zimní měsíce jsou u nás každoročně sezónou nedostatku sluníčka, a tím pádem i nedostatku vitaminu D. Velká část populace tak žije celé měsíce v deficitu, který oslabuje imunitu, zhoršuje kvalitu kostí i svalů a může souviset s únavou či depresivními náladami. Doplňovat samotný vitamin D3 ale nestačí. Přečtěte si, proč je kombinace D3 + K2 tak důležitá, jak ji správně užívat, čemu se vyhnout a proč je suplementace těchto vitaminů v našich zeměpisných šířkách v zimě téměř nezbytná.

Vitamin D3 si tělo umí vyrobit samo, ale pouze tehdy, když na kůži dopadá dostatek UVB záření. A tady narážíme na zásadní problém. Česká republika leží v zeměpisné šířce, kde je od října do března slunce příliš nízko, UVB paprsky nedopadají pod správným úhlem a tvorba D3 prakticky neprobíhá.

Potvrzují to i data Státního zdravotního ústavu – v zimních měsících má více než 60–80 % Čechů nedostatečné hladiny vitaminu D. A bohužel, ani v létě se situace dramaticky nezlepšuje, protože většinu dne trávíme uvnitř, používáme vysoké SPF, nebo je slunce slabé kvůli smogu.

A nezachrání to ani strava. Potraviny bohaté na D3 (tučné ryby, žloutky či fortifikované mléčné výrobky) v běžném českém jídelníčku tvoří jen malé procento.

Co vitamin D3 v těle skutečně dělá?

Vitamin D3 není jen vitamin na kosti. Funguje jako hormon, který zasahuje do široké škály procesů v těle:

  • podporuje správnou funkci imunitního systému,
  • ovlivňuje ukládání a využití vápníku,
  • zlepšuje kvalitu kostí a zubů,
  • reguluje svalovou sílu a koordinaci,
  • souvisí s náladou a duševní pohodou,
  • zasahuje do metabolismu a hormonálních procesů.

Nedostatek D3 se tak neprojeví jen častějším nachlazením, ale také únavou, bolestí kostí a svalů nebo delší rekonvalescencí. Některé studie naznačují i souvislosti s depresí či zhoršenou inzulinovou citlivostí.

Proč D3 potřebuje parťáka K2?

Dostáváme se k často opomíjenému faktu. Vitamin D3 zvyšuje vstřebávání vápníku ze střeva. To je skvělé, pokud vápník skončí tam, kde ho potřebujeme: v kostech a zubech. Jenže bez vitaminu K2 se část vápníku může ukládat i tam, kde nechceme, například v cévách.

K2 totiž aktivuje dva zásadní proteiny:

  • osteokalcin, který zabudovává vápník do kostí,
  • MGP (matrix Gla protein), který brání ukládání vápníku do cévních stěn.

Studie ukazují, že pokud někdo dlouhodobě užívá vyšší dávky D3 bez K2, zvyšuje se riziko kalcifikace cév, zejména při nedostatku K2 ve stravě. A to je případ mnoha Čechů – MK-7 forma vitaminu K2 se nachází hlavně ve fermentovaných potravinách, které většina z nás běžně nejí.

Fermentované potraviny – proč nestačí jen „kysané“ na obalu

Jaké dávky D3 a K2 jsou ideální a s čím je kombinovat?

Vědecká doporučení se liší, ale většina odborných společností v Evropě i v ČR se shoduje na několika bodech:

  • D3: obvykle 1 000–4 000 IU denně pro dospělého člověka v zimních měsících, u lidí s deficitem může být potřeba i více (dle lékaře).
  • K2 (forma MK-7): nejčastěji 90–200 mcg denně.
  • Ideálně užívat s jídlem obsahujícím tuk, protože D3 i K2 jsou vitaminy rozpustné v tucích.

U lidí s podváhou, seniorů, sportovců či osob s tmavou pletí je často potřeba dávky upravit, protože mají vyšší riziko nedostatku.

Otázkou je také, jak, kdy a s čím si tohle kombo vezmete. Dobré kombinace jsou následující:

  • D3 + K2 + hořčík – hořčík je důležitý kofaktor pro metabolismus vitaminu D.
  • D3 + omega-3 – podpora imunity, zánětlivých procesů a nervového systému.
  • D3 s jídlem obsahujícím tuk – výrazně lepší vstřebatelnost.

Je ale potřeba mít se na pozoru:

  • D3 + vysoký příjem vápníku bez K2 = riziko ukládání vápníku tam, kde jej nechcete.
  • K2 a warfarin – K2 ovlivňuje srážlivost krve, nutná konzultace s lékařem.
  • D3 nalačno – vstřebatelnost je mnohem nižší.
Odběr newsletteru

Jak vitamín D3 a K2 vybrat?

Při výběru kvalitního doplňku hraje roli především forma a čistota použitých surovin. Nejvhodnější je vitamin K2 ve formě MK-7 (menachinon-7), který má nejdelší biologický poločas a v těle účinkuje nejstabilněji.

Sáhnout byste měli po olejových kapkách nebo kapslích s kvalitním tukovým nosičem, protože zajišťují nejlepší vstřebávání. Důležité je také sledovat certifikace a výsledky laboratorních testů, které potvrzují skutečný obsah účinných látek i jejich stabilitu.

A nakonec: vyhněte se extrémně vysokým dávkám vitaminu D3, pokud nemáte změřené hladiny v krvi – suplementace by měla být vždy řízená, ne náhodná.

Česká zima se bez D3 opravdu neobejde

Pokud žijete v České republice, suplementace vitaminu D3 je v zimním období takřka nezbytná. A pokud chcete, aby fungoval správně, je kombinace s K2 naprostým základem: chrání vaše cévy, posiluje účinek D3 a zajišťuje, že vápník skončí tam, kde má.

Suma sumárum, doplnit D3 a K2 není žádná magie. Je to jednoduchý, vědecky podložený krok, který může zásadně zlepšit imunitu, kvalitu kostí i celkovou pohodu během měsíců, kdy slunce vídáme spíš na fotkách než na obloze.

Zobrazit zdroje
  • https://doi.org/10.1056/NEJMra070553
  • https://doi.org/10.1160/TH12-01-0054
  • SZÚ – Hladiny vitaminu D v populaci České republiky, 2020.

Přečtěte si také:

  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
17. 12. 2025 0 komentáře
0 FacebookEmail
CBD se získává z technického konopí.
VýživaZdraví

CBD ve sportu: Legální doping, nebo jen dobře promazaná marketingová mašina?

od Veronika Dvořáková 15. 12. 2025
autor Veronika Dvořáková

CBD oleje, kapsle, balzámy, gumoví medvídci… Slibují méně bolesti, lepší regeneraci, efektivnější spánek i uklidnění před závodem. Sportovci po nich sahají s nadšením, protože hledají výhodu, která je legální, bezpečná a nenápadná. Otázka ale zní: co z těch slibů skutečně stojí na vědeckých základech? Může být CBD ve sportu opravdu nápomocné?

CBD, tedy kanabidiol, je molekula z konopí, která si během několika let získala pozornost sportovního světa víc než kdejaký nový doplněk stravy. Zčásti proto, že působí přírodně a bezpečně, zčásti díky povolení Světové antidopingové agentury (WADA), která v roce 2018 vyjmula CBD ze seznamu zakázaných látek. Je tu však háček: všechny ostatní kanabinoidní látky, především THC, jsou stále zakázané. A to má v praxi větší dopad, než by se zdálo.

Co je CBD – stručně a bez marketingu

CBD není totéž co marihuana. Jde o nepsychoaktivní složku, která se získává z technického konopí a nemá omamné účinky. Nerozesměje vás uprostřed tréninku a nerozhodí vám reakce při závodě.

Hlavní důvod, proč sportovce tolik zajímá, je jeho možné působení na endokanabinoidní systém (ECS) – síť receptorů CB1 a CB2, která reguluje bolest, zánět, stres, náladu i spánek. CBD na tyto receptory nepůsobí přímo, ale moduluje aktivitu neurotransmiterů jako serotonin, dopamin a GABA. A to je důvod, proč je mu připisováno tolik účinků.

Problém je, že většina slíbených benefitů stojí zatím jen na částečně potvrzených datech – anebo na velmi odvážné interpretaci slabých studií.

Pomáhá CBD s regenerací a bolestí?

Sportovní svět o CBD mluví nejčastěji v souvislosti s regenerací. Reálně však má:

  • Analgetické účinky: Studie naznačují mírné až střední snížení bolesti, ovšem většinou u chronické bolesti, nikoli akutní sportovní.
  • Protizánětlivé účinky: U zvířat poměrně konzistentní, u lidí zatím velmi omezené. Některé studie ukazují snížení markerů zánětu, ale jde o malé soubory.
  • Pozitivní vliv na regeneraci svalů po výkonu: Nejnovější přehledy uvádějí, že CBD může subjektivně zlepšit pocit regenerace, ale fyziologické ukazatele se příliš nemění.

V překladu: můžete mít pocit, že se cítíte lépe – a to se počítá. Jen to není zázrak, který opraví svaly přes noc. Placebo efekt je u CBD navíc výrazně silný, protože sportovci od něj často očekávají velké věci.

Sauna: restart těla, duše i přátelství. Dopřejte si horko, které léčí

Co umí CBD v hlavě: stres, spánek, nervový systém

Zde je situace o něco zajímavější.

  • Spánek: Některé studie uvádějí zlepšení kvality spánku u lidí s úzkostí nebo zvýšeným stresem. Zlepšení se však netýká každého a efekt je většinou mírný.
  • Stres a úzkost: CBD může snižovat aktivitu stresové osy (HPA), což vede k nižší úzkosti před výkonem. Zde jsou data poměrně konzistentní – ale opět: jde o malé vzorky.
  • Soustředění a výkonnost: Tady je důkazů minimum. CBD není stimulant a nelze od něj čekat mentální boost jako od kofeinu. Na druhou stranu po něm není sportovec tak „přebuzený“, je klidnější a lépe regeneruje přes noc. Což je ve srovnání s některými nakopávači, které mohou způsobit rychlé vyhoření, zhoršený spánek nebo roztěkanost, velká výhoda.

Je CBD bezpečné a legální? Ano, ale pozor!

WADA povoluje pouze izolované CBD. THC zůstává zakázané. Přesto 20–30 % testovaných CBD produktů na trhu obsahuje více THC, než uvádí etiketa. Sportovec tak může snadno skončit s pozitivním dopingovým testem, aniž by s tímto rizikem počítal.

Kromě toho je důležité vědět, že:

  • CBD může ovlivňovat účinek některých léků (např. antikoagulancia, antidepresiva).
  • Nadměrné dávky mohou způsobit ospalost a únavu.
  • Neexistují jednotná doporučení dávkování – studie používají rozpětí 10–300 mg.

Kdo chce CBD používat, měl by trvat na COA (Certificate of Analysis) a volit jen produkty s testováním v nezávislých laboratořích. Tedy nekupovat jakoukoliv dobrotu s CBD z večerky, ale pečlivě si vybírat.

Našli jsme pilulku na stres a únavu? Adaptogeny – přírodní doping, nebo jen módní bublina?

CBD jako podpora v procesu, ne zázračné zaklínadlo

Pokud bychom použili strohá data, CBD dnes rozhodně není dopingem ani výkonnostním zázrakem. Má spoustu pozitivních účinků, i když většinou v menší míře, než čekáme a než si myslíme. Záleží na jeho kvalitě a síle a také na jednotlivci, jak na CBD zareaguje. 

V jeho popularitě hraje velkou roli marketing a fakt, že sportovci hledají legální cestu, jak se cítit lépe a trénovat tvrději, aniž by museli výrazně přidat na regeneraci nebo tréninku. To samé samozřejmě platí u nesportovců. Obecně prostě hledáme kouzelnou hůlku, která nám pomůže.

Proto je klíčem být realistický. Stále je to jen doplněk – pomocník a berlička na vaší cestě, kterou ale musíte jít sami. Pokud řešíte bolest (a zároveň řešíte i příčinu), stres nebo špatný spánek, můžete pocítit jeho benefity. Pokud čekáte zvýšení výkonu o pět procent, zklame vás.

CBD navíc zatím není zdaleka tak prozkoumané, aby mohlo naplnit vše, co mu přisoudili marketéři. Proto ho v současné době nelze ani doporučit dětem.

Zobrazit zdroje
  • Millar, S. A., et al. (2019). A systematic review on the pharmacokinetics of cannabidiol in humans. Frontiers in Pharmacology. https://doi.org/10.3389/fphar.2018.01365
  • Hurd, Y. L., et al. (2019). Cannabidiol for the reduction of cue-induced craving and anxiety in drug-abstinent individuals. American Journal of Psychiatry. https://doi.org/10.1176/appi.ajp.2018.18020134 
  • Shannon, S., et al. (2019). Cannabidiol in anxiety and sleep: a large case series. Permanente Journal. https://doi.org/10.7812/TPP/18-041 
  • WADA Prohibited List 2024: https://www.wada-ama.org/en/prohibited-list

Přečtěte si také:

  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
15. 12. 2025 1 komentář
0 FacebookEmail
Korteho metoda není o neustálém zvedání maximálek. Foto: Gajus/iStock
PosilováníTrénink

Tři cviky, žádné výmluvy: Korteho metoda z vás udělá lepšího běžce

od Veronika Dvořáková 12. 12. 2025
autor Veronika Dvořáková

V době, kdy se na sociálních sítích objevují nové a zaručené tréninkové metody prakticky každý týden, působí Korteho systém skoro jako z jiného století. A ono to tak vlastně je. Tři hlavní cviky, jasná struktura, žádné pozlátko ani módní zkratky. Tahle jednoduchá metoda sice vznikla pro powerliftery, ale může překvapivě dobře fungovat i pro běžce, triatlety nebo kohokoli, kdo chce pevnější tělo a výkonnější krok. Proč a jak na to?

Stephan Korte byl německý powerliftingový trenér, který chtěl vytvořit jednoduchý, přehledný a natolik efektivní systém, aby umožnil rozvoj síly i sportovcům, kteří nemají čas na komplikované programy.

Jeho přístup se stal známý jako Korteho metoda 3×3 – což neznamená tři série po třech opakováních, ale tři hlavní cviky třikrát týdně. Původně šlo o dřep, bench-press a mrtvý tah, protože tyto tři zdánlivě obyčejné pohyby tvoří základ silové výbavy powerliftera.

Na rozdíl od mnoha systémů Korte nestaví výkonnost na extrémních vahách, ale na postupné adaptaci, vysokém objemu, technické čistotě a pečlivém dávkování intenzity. Tělo se totiž stává silným primárně díky opakované expozici a dobře zvládnuté technice, nikoliv díky tomu, že jednou za čas zvednete maximum.

Jak Korte funguje a proč má tak dobré výsledky?

Korteho metoda se obvykle dělí na dvě fáze – objemovou a intenzifikační. V první části pracujete s lehčími váhami, ale výrazně vyšším objemem. Tělo se opakovaně vrací ke stejným pohybovým vzorcům, zlepšuje koordinaci, pevnost a efektivitu. Mnoho lidí právě v této fázi zjistí, jak moc je technika důležitá, protože množství opakování odhalí každou slabinu i tendenci k chybě.

Teprve poté přichází fáze intenzifikační, kdy objem klesá, ale váhy rostou. Nervový systém začíná zúročovat práci z předchozích týdnů, zatímco tělo získává skutečnou silovou kapacitu.

Tento postup je nejen efektivní, ale i šetrný k centrálnímu nervovému systému. Nepřetáčí vás k neustálým maximálním výkonům, ale bezpečně vás vede k tomu, abyste výkonnost stavěli na pevných základech a bez rizika přetížení. Právě tato kombinace systematičnosti a udržitelnosti způsobila, že metoda přežila dlouhé roky, aniž by se musela přebarvovat do moderních fitness trendů.

Tělo by běželo, ale mozek říká dost. Jak překonat nervovou únavu?

Proč může být Korte skvělý i pro běžce?

Možná to zní paradoxně, ale běžci často potřebují sílu víc, než si myslí. Silný běžec je stabilnější, jeho krok je efektivnější a každý souboj nohy se zemí jej stojí méně energie.

Korte tím, že se opakovaně vrací ke stejným pohybům, dokonale posiluje svaly, které hrají hlavní roli i při běhu: hýždě, hamstringy, vzpřimovače páteře, ale i hluboký stabilizační systém. Běžci tak získávají větší jistotu v pohybu, zlepšují držení těla při únavě, zvládají kopce i finiše bez rozpadu techniky a často také předcházejí zraněním, která vznikají právě z nedostatečné síly.

Důležitým benefitem je i to, že metoda nepotřebuje exotické cviky – vše je jednoduché, přehledné a snadno kombinovatelné s běžeckým tréninkem. Běžec si navíc může metodu upravit tak, aby byla praktičtější: místo benche zařadit shyby, přítahy nebo kliky, zvolit variantu dřepu, která mu sedí technicky, a pracovat s mrtvým tahem tak, aby podporoval silovou stránku běhu, nikoliv přetížení spodních zad.

Korteho metoda pomáhá:

  • zlepšit stabilitu trupu, což je klíčové pro ekonomiku běhu, držení techniky i eliminaci zbytečných pohybů,
  • posílit nohy funkčním způsobem, který se přenáší do odrazu i brzdných sil,
  • snadněji zvládat kopce, sprinty, akceleraci i finiše,
  • předcházet zraněním díky lepší síle hamstringů, hýždí a vzpřimovačů,
  • zvýšit celkovou výkonnost, protože tělo s vyšší silou šetří energii a méně se „rozpadá“ při únavě.

Moje zkušenost: jednoduchý plán, jisté výsledky

Korteho jsem absolvovala už několikrát a pokaždé ve své upravené podobě. Místo bench-pressu dělám shyby, u kterých progresivně přidávám závaží nebo ubírám expandér. K tomu dřep, mrtvý tah a pár doplňujících cviků zaměřených na core a slabší místa.

Právě tahle jednoduchost je pro mě nejcennější – nemusím přemýšlet, co dnes cvičit, protože plán je jasně daný. To, že se k těm třem hlavním cvikům vracím třikrát týdně, mi dává pocit kontroly i okamžitou zpětnou vazbu. Vidím, jak síla roste prakticky z týdne na týden, technika se zlepšuje a celé tělo působí pevněji, stabilnější a připravené snášet větší zátěž.

Upřímně přiznám i jednu věc – mám při této metodě větší hlad. Tři silové tréninky týdně v takovém objemu jsou pro tělo náročné, a zvýšená chuť k jídlu je logickým důsledkem. Na druhou stranu to beru jako důkaz, že tělo pracuje, adaptuje se a potřebuje energii. Výsledek za to stojí.

Korteho metoda je pro mě osvědčenou strategií, jak vybudovat sílu. Foto: Veronika Dvořáková/Rungo
Korteho metoda je pro mě osvědčenou strategií, jak vybudovat sílu. Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

Jak a kdy Korteho zařadit, aby dával smysl

Korte není metoda, kterou byste měli dělat v době nejvyšších běžeckých objemů nebo uprostřed závodní sezóny. Nejlepší období je přechodné – ideálně pozdní podzim, zima nebo chvíle, kdy běžec potřebuje restartovat sílu. Tehdy je prostor budovat základ, který se později zúročí ve všech rychlejších i delších trénincích.

Pokud nejste powerlifter, nemusíte jet plných osm týdnů nebo pouze klasické cviky. Bohatě stačí čtyř až šesti týdenní cyklus s vlastními variacemi, které pasují k vašim sportovním cílům.

Metoda je dostatečně univerzální na to, aby ji šlo upravit prakticky pro každého. Důležité je jen nepodcenit regeneraci, nehrnout se do těžkých vah příliš rychle a nezahltit trénink dalšími nesouvisejícími metodami. Korte funguje právě proto, že je jednoduchý. Jakmile ho začnete překombinovávat, ztrácí smysl.

Doporučení:

  • 2–3 tréninky týdně, ideálně mimo vrcholné běžecké bloky;
  • krátká doplňková část zaměřená na core, mobilitu a individuální slabiny;
  • cyklus 4–8 týdnů, podle potřeby;
  • před sezónou spíš objemová fáze, v sezóně jen udržovací síla 1× týdně.
Prosincová výzva: sed u zdi – minuta denně, která vám posílí nohy i trpělivost

Nejčastější chyby:

  • Přidávání váhy moc rychle, aniž byste měli zvládnutou techniku.
  • Podcenění regenerace, protože „vždyť to jsou jen tři cviky“.
  • Zbytečná kombinace Korteho s dalšími těžkými tréninky, což vede k přetížení.
  • Ztráta disciplíny a nesmyslné rozvržení například všech tří jednotek do začátku nebo konce týdne hned za sebou.

Korte není metoda, která vás má přizabít. Má vás zocelit. A to vyžaduje trpělivost. Také je krásným příkladem toho, že síla se dá budovat bez chaosu, bez ohromného počtu cviků a bez neustálého přepínání pozornosti. Je systematická, přehledná, efektivní a její principy se dají snadno upravit pro běžce i další sportovce, kteří potřebují pevný základ.

Takže pokud hledáte způsob, jak se zlepšit v technice, nabrat funkční sílu, získat stabilnější krok nebo se jednoduše cítit silněji, Korte je skvělá volba. A možná budete překvapeni, jak moc může jednoduchý a starý tréninkový systém změnit vaše výkony.

Přečtěte si také:

  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
12. 12. 2025 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Australské jógové dobrodružství: Když už změna, tak pořádná

od Rungo 11. 12. 2025
autor Rungo

Jmenuju se Laura a bydlím v Sydney, ale ještě před dvěma lety jsem se jmenovala Lucka a žila jsem v Praze. Jak je to možné? Mojí životní mantrou se totiž stalo rčení „změna je život“ a v mém pojetí: „když už změna, tak pořádná“. Long story short, dostala jsem se od nové občanky až ke stěhování na druhý konec světa. Zní to šíleně? Možná, ale věřte mi, že to za to stojí. Chcete vědět víc? Uvařte si oblíbený nápoj a pojďte se začíst do první kapitoly mého australského dobrodružství s příchutí jógy.

See you soon! 

Hledáte levné běžecké boty? Tohle jsou naši favoriti z Decathlonu

Bylo to před rokem přibližně touto dobou, kdy jsem se vracela ze své první návštěvy v Austrálii. Loučila jsem se na letišti v Sydney s rodinou a věděla jsem, že tady rozhodně nejsem naposledy. Jejich „see you soon“ mě v tom podpořilo.

Nostalgicky vzpomínám na to, jak jsem seděla v letadle, když začalo pršet. Napadlo mě přitom, že Austrálie pláče, protože odjíždím. V tu chvíli mě dohnaly vlastní emoce a oči se mi zaleskly slzami. „Dokrmila“ jsem to ještě čtením knižního průvodce s názvem Austrálie – inspirace na cesty. Myslím, že u tohoto typu literatury ještě nikdo nebrečel. V tu chvíli jsem se rozhodla – jdu do toho – přesunu svůj život na druhý konec světa. Svou vizi jsem po nějaké době zpečetila koupí jednorázové letenky. A k mému údivu byla skoro stejně drahá jako ta zpáteční. Naivně jsem čekala, že bude za polovinu.

České kořeny v Down Under

Semínko odjet do Austrálie do mého srdce zasadil strejda, který je rodilý Australan, ale má české kořeny, a s ním i teta, která se v ČR narodila. Odtud určitě pramení jejich láska k hokeji i k lyžování. Ano, v Austrálii se hraje lední hokej a dokonce tam i padá sníh (v určitých oblastech). Je to totiž šestá největší země na světě, která je zároveň kontinentem, jenž se rozkládá na ploše tří podnebných pásů. Sníh pravidelně padá v horských oblastech, např. v Australských Alpách a ve státech Victoria a Nový Jižní Wales. Fungují tam i lyžařská střediska (např. Perisher, Thredbo). Nedávno dokonce sněžilo v Melbourne (stát Victoria).

A teď trošku meteorologické okénko – my v Sydney aktuálně máme takové aprílové počasí. Jeden den je 22 stupňů, druhý den třicítky a třetí den je bouřka. V listopadu bylo dokonce jednou jen 15 stupňů a uvnitř byla větší zima než venku. Australané totiž v zimě většinou netopí a jejich domy nejsou moc zateplené, takže teplé fusky jsou must have.

Laura a její australské dobrodružství: od nové občanky až k protinožcům. Foto: Laura Alluri

Jóga nebo výživové poradenství?

Po příjezdu jsem plná motivace googlila školu, kterou bych v Sydney mohla studovat. Uvažovala jsem nad jógou nebo výživou. Nakonec zvítězila jóga, kterou jsem už studovala v pražském studiu Karma jóga. A to mimo jiné také proto, že Austrálie je nejmenovaná mekka jógy. Podle mého italského kamaráda Marca, kterého jsem v Sydney potkala loni, je zde největší koncentrace jógových učitelů na světě a jóga jako taková tady má vysokou úroveň. Příjemně mě překvapilo, že jsou Australané hodně zaměření na healthy lifestyle a milují sport. Možná i proto se tu cítím jako doma. A pořád mě nepřestává udivovat, kolik mužů tu chodí na jógu, ale věřím, že se tenhle trend časem dostane i do české kotliny.

Moje australská Audina

A tak začalo plánování přesunu a tvorba finančního polštáře. Myslela jsem, že žádost o vízum, přihlášku na školu a další záležitosti zvládnu sama. Ale nakonec jsem narazila na tvrdou byrokratickou zeď a raději jsem vzala rozum do hrsti a začala spolupracovat s agenturou Tutuki, která mi se vším tím papírováním pomohla. Vše trvalo více než půl roku. Jen na schválení víz měla ambasáda v Berlíně několik měsíců.

Moje vízum bylo schváleno do 15 minut. A to bylo pro mě další znamení, že Austrálie je správná volba. Musela jsem mimo jiné řešit také studentské pojištění, tzv. OSHC, přihlášku na školu a placení školného. Je normální, že v zahraničí se platí školné. Což pro mě bylo jako studentku odchovanou českým systémem nové a musela jsem chvíli rozdýchávat, že moje škola má cenu zachovalého Audi A4. A že ambasáda po mně požaduje finanční krytí skoro dvojnásobné částky – to už se bavíme skoro o Mercedesu. No, každá sranda něco stojí, ale Austrálie je láska a můj sen, takže jsem se rozhodla zamakat a začít pracovat na finančním plánu a investovat do svých snů.

Zabalit kufry a další emoce

Ta nejtěžší část, když opomenu fakt, že jsem celých svých 33 let musela zabalit do váhového limitu 50 kilo (a ostatní prodat či rozdat), bylo loučení s přáteli, kolegy a rodinou. Po šílené byrokracii a materiální očistě přišly na řadu emoce.

Na počátku plánování opuštění své manažerské pozice, bytu a spřízněných duší jsem si říkala, že mám štěstí, že nemám partnera. Takže mě tu nedržela vize o hnízdění v podobě založení rodiny. Ale vesmír umí být někdy opravdu vtipný, a tak jsem po pár nezdařených románcích s vášnivým cyklistou či krypto odborníkem potkala muže, pro kterého moje srdce zahořelo. Nebudu vám lhát, rozloučení bylo bolestivé, ale od začátku jsme věděli, do čeho jdeme. Život mi opět udělil lekci, ze které budu dlouho čerpat.

Laura a její australské dobrodružství: od nové občanky až k protinožcům. Foto: Laura Alluri

Byrokratická gymnastika

Po více než šestnácti tisících kilometrech a třiceti hodinách na cestě jsem konečně přistála v Sydney. Plná nadšení a s lehkým jetlagem jsem se první týden pustila do vyřizování administrativních záležitostí, abych zde mohla fungovat a následně pracovat. Bylo potřeba požádat si o daňové číslo – Tax File Number (v ČR se používá rodné číslo), aktivovat studentské pojištění a vybrat si operátora a banku, a potom také zajistit australskou Lítačku, které se tu říká Opal card. Ležela jsem v tom všem asi týden, než se mi podařilo udělat řádný research a vše zajistit.

Situaci mi pořádně zkomplikovalo mé předplatné online streamingové platformy, které bylo vázané na český trh a kvůli kterému mi nešel přepnout telefon do regionu Austrálie, a tudíž mi nešly stáhnout australské aplikace banky ani operátora. Byla to docela kovbojka, než se mi to podařilo vykomunikovat. A stejně jsem ten region pořád nepřepla, protože by mi na telefonu následně přestala fungovat česká platební karta. No, takže byrokracie jsem si užila až až.

Laura a její australské dobrodružství: od nové občanky až k protinožcům. Foto: Laura Alluri

První setkání s mou budoucí učitelkou

Další týden jsem vydechla úlevou, že ten nutný základ mám za sebou, i když se některé věci ještě táhly jako žvýkačka, měla jsem prostor se nadechnout. Zjistila jsem, že moje college pořádá free jógové lekce. A tak jsem se rozhodla, že tam zkusím zajít. A bylo to strategické rozhodnutí. Hned před první lekcí jsem, ztracená na chodbě, slyšela české hlasy dvou žen, které také na jógu mířily. Poradily mi, kudy kam, a já jsem cestou do studovny potkala drobnou blondýnku s velkými brýlemi a úsměvem od ucha k uchu.

Laura a její australské dobrodružství: od nové občanky až k protinožcům. Foto: Laura Alluri

Přeskočila mezi námi zvláštní jiskra, když jsme se zdravili. Měla jsem takový zvláštní pocit u srdce a v učebně jsem zjistila, že je to moje budoucí učitelka jógy Rosangela Stagg z Brazílie. Chemie zafungovala, Rosangela si od té doby pamatuje mé jméno i to, že jsem byla na každé free lekci, nejen abych podpořila studenty, kteří lekce vedli. Rozhodla jsem se, že budu ten největší jógový šprt, jakého tahle škola zažila. To dokazuje i fakt, že jsem do školy nastoupila již o měsíc dřív, než jsem oficiálně měla.

Pokračování příště :)

Autorka: Laura Alluri

Potvrzeno: Ultra zpracované potraviny poškozují všechny hlavní orgány
  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
11. 12. 2025 0 komentáře
0 FacebookEmail
Xiaomi prodejna
Nezařazené

Xiaomi jede. Otevřelo svoji druhou kamennou prodejnu!

od Rungo 8. 12. 2025
autor Rungo

Advertorial | Společnost Xiaomi s potěšením oznamuje, že v obchodním centru Westfield Černý Most otevře svou druhou oficiální kamennou prodejnu v České republice, která zákazníkům nabídne široký výběr nejnovějších telefonů, produktů z chytré domácnosti i příslušenství. K vidění tam bude navíc i novinka Xiaomi 17 s displejem na zádech, která v České republice ještě není běžně k dostání.

Slavnostní otevření proběhne 22. listopadu 2025. Od 9.00 do 10.00 bude prodejna určena komunitě Xiaomi Fans a médiím. V 9.50 pak však proběhne slavnostní přestřižení pásky a krátké uvítání, a v 10.00 se brány obchodu otevřou všem návštěvníkům.

Otevření doprovodí i program v celém obchodním centru. Návštěvníci si mohou zabruslit zdarma na Xiaomi kluzišti a prohlédnout si speciální stánek se zvětšenou pračkou. Přímo u prodejny bude moderátorka, která zájemcům poradí a provede je nabídkami dne, a hostesky, jež budou během dne rozdávat vodu a drobné občerstvení.

Speciální nabídky

Xiaomi připravilo pro návštěvníky několik atraktivních akcí, které platí výhradně v den otevření. Zákazníci mohou získat fritézu zdarma při koupi telefonu Xiaomi 15T. Při koupi modelů Redmi Note 14 Pro+ 5G nebo Redmi Note 14 Pro obdrží sluchátka Redmi Buds 6 jako bonus. Velmi výhodné jsou také vybrané televizory, které budou nabízeny se slevou až 40 %, či Smart Band 10, který bude v limitovaném počtu k dispozici s 50% slevou.

Každý zákazník, který během dne nakoupí, si navíc může zatočit kolem štěstí a odnést si další dárek.

Westfield Černý Most vítá druhý oficiální Xiaomi Store v Česku
Westfield Černý Most vítá druhý oficiální Xiaomi Store v Česku. Foto: Xiaomi

Odměny za nákupy

Zákazníci, kteří nakoupí nad 40 000 Kč, si mohou vybrat prémiový dárek, například Xiaomi Buds 5 Pro, chytré hodinky Xiaomi Watch 2 Pro nebo Xiaomi Solar Outdoor Camera BW400 Pro Set.

Při nákupu nad 20 000 Kč čekají další praktické dárky, například Xiaomi Bluetooth Speaker, výkonná power banka Xiaomi 212W HyperCharge Power Bank 25000 mAh GL nebo chytrý náramek Xiaomi Smart Band 9 Pro.

Nový Xiaomi Store v OC Westfield Černý Most navazuje na otevření první české kamenné prodejny v pražském obchodním centru Metropole Zličín. Xiaomi tak posiluje svou roli na českém trhu a nabízí zákazníkům další místo, kde si mohou produkty osobně prohlédnout, vyzkoušet a nechat si poradit přímo od odborníků.

Přečtěte si také:

  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
8. 12. 2025 0 komentáře
0 FacebookEmail
Bodyscan je jedna z technik mindfulness, které vám pomohou zrychlit. Foto: Maridav/iStock
Běžecký tréninkTrénink

Chcete běhat rychleji? Přestaňte běhat. 7 způsobů, jak hacknout svou kondici

od Rungo 8. 12. 2025
autor Rungo

Chcete lepší časy, ale nemáte čas běhat víc? Zkuste saunu, trénink mozku nebo obyčejnou sodu. Věda potvrzuje, že ten největší progres často „neurveme“ na běžecké trati.

Dřete jako kůň, ale chytré hodinky se vám vysmívají: Běháš pořád stejným tempem. Co s tím? Vzdát to? Nebo přidat další trénink, i když už teď melete z posledního?

Zadržte. Cesta k osobnímu rekordu dost možná nevede přes další bolestivé intervaly na oválu, ale přes horkou vanu a luštění křížovek. Máme pro vás 7 triků, jak se zlepšit (skoro) bez námahy.

1. Sauna: Peklo, které vás zrychlí

Představte si, že sedíte v dřevěné budce, potíte se a nic neděláte. A přitom se vaše tělo stává vytrvalostní mašinou. To není sen lenocha, ale realita tepelné adaptace.

Studie na elitních běžcích ukázala, že pouhé tři týdny saunování po tréninku zvýšily dobu do vyčerpání o neuvěřitelných 32 %.To je jako byste si koupili nový motor. V praxi to znamenalo zlepšení v časovce o 9 %.

A důvod? Tělo si myslí, že umírá horkem, a tak začne pumpovat více plazmy (nárůst o 7 %). Větší objem krve = lepší chlazení a efektivnější srdce.

Jak na to:

Zkuste 15–30 minut v sauně po lehkém běhu, 3–4× týdně. Po třech týdnech zvolněte nebo si dejte pauzu. A všímejte si rozdílů. Pokud nemáte saunu, dejte si horkou vanu (40–42 °C). Ale pozor – nezapomínejte na pitný režim, ať sebou neseknete.

2. Trénink mozku: Když hlava nemůže, nohy to samy neutáhnou

Všichni známe tu chvíli, kdy by nohy ještě běžely, ale hlava křičí „STOP!“. Profesor Samuele Marcora svým zkoumáním potvrdil, že je únava často jen v naší mysli.

Naštěstí na ni můžeme mozek adaptovat. Pokud ho naučíte pracovat i ve stavu vyčerpání, práh bolesti se posune. Říká se tomu Brain Endurance Training (BET). V podstatě musíte mozek unavit kognitivními úkoly a pak po něm chtít výkon.

Jak na to:

Hned po doběhu si sedněte a 10–20 minut dělejte paměťové testy, hrajte logické hry na mobilu nebo dělejte Stroopův test (to je ten, kde musíte říct barvu slova, ne slovo samotné). Je to otravné? Ano. Funguje to? Zaručeně.

Tělo by běželo, ale mozek říká dost. Jak překonat nervovou únavu?

3. Mindfulness: Zenem proti bolesti

Ne, nemusíte nosit batikované tričko a jíst jen klíčky. Mindfulness je o tom, že se naučíte vnímat bolest, aniž byste z ní dělali drama.

Výzkumy ukazují, že krátké programy všímavosti pomáhají běžcům lépe snášet nepohodlí. Místo abyste panikařili, že vás píchá v boku a „tohle určitě nedoběhnete“, si prostě řeknete: „Aha, píchá mě v boku. Zajímavé.“ A běžíte dál.

Jak na to:

Stačí 8–10 minut denně. Soustřeďte se na dech. Skenujte pocity v těle (tady to táhne, tady je teplo). A pak, když při běhu přijde krize, použijte neutrální frázi: „Tohle je námaha.“ A pokračujte.

4. Zvedejte železo. Hodně těžké železo.

Běžci se často bojí posilovny. Mají strach, že naberou svaly a budou těžcí. Naopak. Pokud chcete běhat rychleji, musíte být silní.

Silové tréninky (2–3× týdně) zlepšují ekonomiku běhu. Silnější nohy a tužší šlachy fungují jako pružiny – při každém dopadu vám vrátí více energie. A novinka: Zvedání opravdu těžkých vah (> 80 % maxima) pomáhá, hlavně když chcete běhat rychle(ji).

Jak na to:

Žádné pumpování bicepsů před zrcadlem. Zapojte velké svalové skupiny – takže dřepy, výpady, mrtvé tahy. Dělejte méně opakování (do 6) s vyšší váhou.

5. Jedlá soda: Doping z kuchyně

Tohle zní jako babská rada na pálení žáhy, ale je to legitimní sportovní věda. Při intenzivním běhu (800 m až 5 km, nebo kopce) se vám svaly zakyselí. Laktát stoupá, pH klesá, vy tuhnete.

Hydrogenuhličitan sodný (jedlá soda) funguje jako nárazník (buffer). Pohltí ty zlé vodíkové ionty a dovolí vám trpět o něco déle. Metaanalýza 158 studií potvrdila, že to funguje.

Jak na to:

Dávka je drsná: 0,2–0,3 g na kg hmotnosti (pro 70kg běžce je to až 21 g!). Užívejte 60–150 minut před výkonem.

Varování: Může to z vás udělat raketu na trati, nebo raketu na toaletě. Zkoušejte to v tréninku, nikdy poprvé před závodem!

6. Plyometrie: Skákejte jako kamzík

Chcete mít odraz jako na trampolíně? Musíte skákat. Plyometrie (skoky, výskoky, poskoky) učí svaly a šlachy rychle absorbovat energii a zase ji pohotově vydat.

Studie ukazují, že 6–9 týdnů skákání zlepší ekonomiku běhu o 4 %. To je minuta dolů na půlmaratonu jen za to, že si občas poskočíte.

Jak na to:

Zařaďte plyometrické cviky 1–2× týdně. Hlavně pogo skoky (na místě) a výskoky na bednu. Ale pozor: Dělejte to, když jste čerství. Skákat unavení po dlouhém běhu je nejrychlejší cesta k ortopedovi.

Jak rozhýbat ztuhlé klouby: Cviky, strava a motivace, která funguje

7. Kofein: Legální droga číslo jedna

Kofein neslouží jen k tomu, abyste neusnuli v práci. Pro vytrvalce je to svatý grál. Snižuje vnímání únavy (běžíte stejně rychle, ale bolí to míň), zvyšuje sílu a oddaluje vyčerpání. Funguje pro hobíky i profíky.

Jak na to:

3–6 mg na kg váhy (cca 200–300 mg pro dospělého chlapa), 45–60 minut před startem. Kofeinové žvýkačky nebo gely fungují rychleji, hodí se na závěr dlouhých závodů. A zase – opatrně, pokud máte citlivějíš střeva.

❓Co si z toho vzít:

→ Teplo je kámoš: Sauna po běhu zvyšuje průtok plazmy a vytrvalost.

→ Hlava rozhoduje: Unavte mozek logickými hrami po tréninku, v závodě pak vydržíte víc.

→ Síla je rychlost: Nebojte se činek. Těžké váhy zlepší ekonomiku běhu.

→ Soda není jen na pečení: Hydrogenuhličitan sodný oddaluje zakyselení svalů při intenzivním výkonu.

→ Skákejte: Plyometrie vás naučí efektivněji využívat energii dopadu.

Zobrazit zdroje
  • Původní článek na Runner’s World UK
  • Scoon, G. S. M., et al. (2007): Effect of post-exercise sauna bathing on the endurance performance of competitive male runners.
  • Marcora, S. M., et al. (2009): Mental fatigue impairs physical performance in humans.
  • Grgic, J., et al. (2021): International Society of Sports Nutrition position stand: sodium bicarbonate and exercise performance.
  • Guest, N. S., et al. (2021): International Society of Sports Nutrition position stand: caffeine and exercise performance.
  • Saunders, P. U., et al. (2006): Short-term plyometric training improves running economy in highly trained middle and long distance runners.

Přečtěte si také:

  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
8. 12. 2025 0 komentáře
0 FacebookEmail
Led, sníh, břečka. V čem v zimě vyběhnout?
Běžecké botyVybavení

Konec zmrzlých nohou! Tohle si obujte v zimě, když nechcete utrácet majlant

od Veronika Dvořáková 4. 12. 2025
autor Veronika Dvořáková

Zima a mokro dokážou zamotat hlavu i zkušeným běžcům. Je lepší běhat v klasických botách, pořídit si membránu, nebo rovnou zimní speciál s agresivními hroty? Pravda je mnohem jednodušší, než jak často zní z reklam a diskuzí. Ukážu vám všechny možnosti, praktické tipy, chyby, kterým se vyhnout, a hlavně to nejdůležitější: že běhat v zimě jde pohodlně i bez nového páru bot. Tedy pokud po nich vaše srdce samo netouží!

Běhání v zimě a mokru možná působí jako disciplína pro otužilce, kteří zmrzlé prsty berou spíš jako odznak cti. Faktem ale je, že to zvládne každý, pokud pochopí, co nohy v zimě potřebují, a co naopak není nutnost. A také že ne každé mokro je stejné. Jedna věc je déšť na asfaltu, druhá břečka na rozbředlém chodníku a úplně jiný vesmír je prašan v lese nebo ledová cesta na Ještěd. A právě od toho se odvíjí výběr obuvi.

Běžec, nebo baleťák? Jak nemít z tréninku Labutí jezero?

V zimě se kombinuje několik faktorů naráz: voda, chlad, sníh, kluzko a často i nečekaně tvrdý povrch. To všechno má vliv na trakci, tepelný komfort i životnost bot. Bota, která v létě drží stopu jako přilepená, se v zimě může stát nástrojem na nedobrovolné krasobruslení. Proto je dobré vědět, jaké možnosti vlastně máte. Pojďme si to rozdělit.

1. Klasické silniční boty: fungují překvapivě dobře, ale mají své limity

Pokud běháte hlavně ve městě a trasu nechcete měnit, často vám poslouží úplně normální silniční boty. Směs gumy bývá v zimě tvrdší, takže trakce může být slabší, ale pro běžné podmínky obvykle stačí.

Nečekejte však, že vás ochrání před vodou. Bota bez membrány nasákne rychle, ale zároveň rychleji schne a lépe větrá. To je mimochodem první velká pravda: promoknutí není katastrofa. Horší je, když máte botu s membránou, která se promočí skrz, a pak neuschne.

Silnička zároveň nebude držet na ledu a v poprašku vás trochu potrápí. Pokud v takových podmínkách neběháte a řešíte jen občasné mokro nebo lehkou břečku, silničky nezatracujte. Jen mrkněte do našich rad a tipů, jak se s mokrou nohou vypořádat, aby dokonce i hřála. 

Běhání v mrazu? Netřeba se bát! 5 tipů, jak přežít

2. Trailové boty bez membrány: ideální univerzál do města i lehkého terénu

Trailovky mají hrubší vzorek, měkčí směs gumy a celkově lepší stabilitu. V zimě to oceníte dvojnásob. Většina běžců přitom zbytečně sahá po membránových verzích, i když by jim víc pomohl jen agresivnější vzorek a rychleschnoucí svršek.

Trailovky bez membrány jsou za mě nejlepší varianta „jedny boty na všechno“, pokud nechcete utrácet za další páry. Ovšem za předpokladu, že běháte traily a ne pouze asfalt. Na cyklostezce je totiž zbytečně zničíte a budete trpět horším tlumením a špunty obtisklými v chodidle. Při lehkém poprašku nebo břečce jsou ale skvělou alternativou i pro běhání po chodníku, kde vás podrží lépe než silničky.

3. Boty s membránou (Gore-Tex apod.): někdy pomohou, jindy vás naopak zpomalí

Nyní neřeším typ boty (silničky, trailovky, …), ale technologii. Membrána funguje dobře v chladném a relativně suchém mrazu, případně ve sněhu, kde voda neproniká do svršku ve velkém množství. Jenže ve chvíli, kdy běháte v naprosté břečce, močálem nebo v hustém dešti, membrána často nestačí – a když jednou povolí, drží vlhkost uvnitř.

Proč nestačí? Protože voda se dovnitř může dostat i horem (okolo kotníku), nebo u méně kvalitních značek nebo oběhaných bot i přes membránu samotnou, když už nápor nevydrží. Pocit studených nohou pak přichází rychleji než v botě, která sice promokla hned, ale také hned odvětrává a schne.

Druhý problém: boty s membránou jsou často sezonní – v létě se vám v nich budou pařit nohy. Oceníte je tak hlavně v případě, že si pořídíte kvalitní model, zajistíte, že vám do nich nepoteče vrchem (například pomocí chráničů, tzv. gaiterů) a využijete je hlavně do mokrých podmínek během chladnějších měsíců.

4. Boty s hřeby nebo protiskluzné návleky: jistota do extrému

Pokud často běháte na ledu nebo zmrzlém sněhu, žádná membrána ani zázračná směs gumy nepomůže. Na ledu fungují pouze hřeby nebo kovové kolíky. Na to ale většina běžců nepotřebuje speciální boty – často stačí nasadit protiskluzové návleky za pár stokorun. Je to typ vybavení „na dny, kdy byste normálně vůbec nevyšli“.

Jestli máte ovšem chalupu na horách, věnujete se často běhání v mrazivých podmínkách v přírodě a víte, že vám boty nebudou ležet ve skříni pro ten jeden ledový den v roce, pak směle do nich. Díky nim se nebudete bát pustit ani prudký zmrzlý seběh. Ale pozor – záleží na technologii hřebů, nicméně většina hřebovek není určená na asfalt nebo jiný pevný povrch, kde se zničí. 

Hluboko do kapsy? Jak běhat v zimě bez větších investic?

A teď ta příjemná část. Pokud nechcete kupovat další pár bot, dá se to řešit jinak. Klasická silniční nebo trailová bota funguje většinu zimy naprosto dostatečně (pokud se nechystáte do extrémů), když ji doplníte správnými ponožkami.

Nejlepší volbou jsou merino směsi nebo kvalitní syntetika – obojí umí udržet teplo i ve chvíli, kdy navlhnou. Vyhněte se bavlně, která nasákne a studí. Zajímavou alternativou je také neopren. Jednoduše řečeno, ponožky jsou takový malý svatý grál, který umí i obyčejnou botu povýšit na ledoborec.

Další skvělou vychytávkou jsou gaitery, které navléknete přes botu a uchytíte. Sníh ani břečka se tak nedostanou do boty a nebudou vás studit v ponožce.

Pro zimní běhání také platí, že by bota měla být prostorná, protože čím těsnější, tím větší zima vám bude (noha se neprokrví). 

Chceš na jaře běhat rychle? Běhej v zimě prostě pomalu

Chcete se plácnout přes kapsu? Tohle dává největší smysl

Pokud už víte, že budete běhat ve sněhu, máte blízko do lesa nebo se vám často tvoří břečka kolem domu, pak dává smysl alespoň jeden zimní pár bot pořídit. Trailovky s lepší trakcí a zimní směsí podrážky jsou podle mě nejuniverzálnější volba. Pokud chcete i membránu, vyberte model, který má prodyšný svršek a není příliš pevný. Tvrdé membránové boty často studí, protože v nich proudí vzduch hůř.

A pokud se chystáte brousit v zimě běžmo hory, investujte do návleků (nesmeků a gaiterů) nebo hřebů.

Závěr: GTX není povinnost. Je to jen jedna z cest

Membránové boty mají v běžeckém botníku své místo, ale nejsou nutností pro každého. Často je lepší volbou správná kombinace bot bez membrány, kvalitních ponožek a trochu selského rozumu. Nechte boty pracovat pro vás, ne proti vám. Zimní běhání tak může být krásné, čisté a svěží – stačí jen vědět, co si obout.

Odběr newsletteru

Přečtěte si také:

  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
4. 12. 2025 0 komentáře
0 FacebookEmail
Saunování nabízí spoustu benefitů, nejen pro sportovce. Foto: gpointstudio/iStock
OtužováníZdraví

Sauna: restart těla, duše i přátelství. Dopřejte si horko, které léčí

od Lukáš Foltýn 2. 12. 2025
autor Lukáš Foltýn

Ať už po práci, nebo po tréninku, ten pocit je vždycky stejný. Sedím v horku, pot stéká po těle, kamna syčí a vzduch je hutný a klidný jako na Sahaře. Dýchám pomalu, hlava se vypíná, svaly povolují. Chvíli nic neřeším, jen cítím, jak tělo dostává, co potřebuje. Teplo prostupuje až do kostí a s každým výdechem ze mě mizí stres i únava. Je to jako když se v létě opalujete na pláži a celé tělo necháte pohltit paprsky slunce.

To je sauna. Moje místo klidu, rituál očisty a chvíle, kdy jsem jen sám se sebou nebo s blízkými. A čím víc o ní zjišťuju, tím víc chápu, že to není jen o dobrém pocitu. Chápu, proč je to ve Skandinávii běžná součást dne.

Věda potvrzuje, že jde o mocný nástroj péče o zdraví, regeneraci i psychiku. Pokud hledáte jednoduchý způsob, jak zklidnit mysl, vyčistit tělo a pomoct svalům po tréninku, nemusíte hledat dál.

Horko, které léčí

Když vás obklopí teplý vzduch a tělo se začne potit, neděje se jen to, že se zbavujete vody. Dochází ke změnám v krevním oběhu, uvolňování svalového napětí a aktivaci termoregulačních procesů. Zvyšuje se tep, rozšiřují se cévy a do tkání proudí víc kyslíku. To znamená rychlejší regeneraci po tréninku, úlevu od bolesti nebo ztuhlosti a lepší cirkulaci krve. Svaly si odpočinou stejně jako hlava.

Posaunová pohoda a hluboké uvolnění, které by se dalo přirovnat k meditaci, má i odborný podklad: během zahřátí a následného ochlazování se v těle uvolňují β-endorfiny a další opiátoidy, které vyvolávají příjemný pocit euforie. Po sauně se často cítím lehký, prázdný a vyrovnaný. Jako bych si krátce vynuloval mozek.

Je to i díky tomu, že se tělo i hlava soustředí na přežití v horku, a hlavně ve studené vodě, a nemá prostor řešit cokoliv jiného. Japonci to nazývají „totonou“ – stav hluboké uvolněné bdělosti, kdy je mysl čistá a tělo odpočaté.

Experimentální studie EEG potvrdily, že po saunové fázi roste aktivita alfa a theta vln v mozku, což souvisí s relaxací, a zároveň se zlepšuje kognitivní efektivita. Člověk doslova „zažehne restart“ – duševní napětí klesá, nálada se zlepšuje (některé studie dokonce uvádějí úlevu od příznaků mírné deprese) a přichází pocit klidu a čerstvosti.

Čistota a restart

Ve folkloru i marketingu sauna často vystupuje jako prostředek k detoxikaci těla. Intenzivní pocení opravdu pomáhá odstraňovat odpadní látky a toxiny. Studie ukázaly, že potem se z těla vylučují například těžké kovy (arsen, kadmium, olovo, rtuť) či chemické látky (např. BPA, plasty) rychlostí srovnatelnou nebo vyšší než močí. Na druhou stranu je třeba dodat, že hlavní očistné orgány – játra a ledviny – odvádějí největší „práci“. Sauna k detoxikaci přispívá, ale „zázračný filtr“ za ni dělat neumí.

Mimo to je ideálním doplňkem po sportu. Pravidelný běžec, cyklista nebo silovkář ocení, že sauna urychluje regeneraci, zmírňuje bolest svalů a snižuje zánětlivé procesy v těle. Je to jednoduchý, ale funkční biohack. Stačí sedět a dýchat.

Zasekli jste se v tréninku? 6 efektivních triků, jak znovu nakopnout svůj progres!

Společenská záležitost

Pro někoho může být sauna i společenský rituál, trochu jako moderní hospoda. Lidé se potkají, posedí, popovídají, někdy i s hudbou nebo světly. Některé saunové ceremoniály připomínají malou párty. Pokud vás to láká, zkuste veřejnou saunu s programem. Můžete narazit na skvělou atmosféru.

Jen pozor na jednu věc: alkohol a sauna nejdou dohromady. Ačkoliv to zní jako fajn kombo na páteční večer, kombinace horka a alkoholu není bezpečná. Zvyšuje riziko kolapsu, přehřátí i srdeční zátěže. Pokud si chcete dát pivo, tak až po sauně a s mírou, ale také to není ideální regenerační elixír.

Finská, pára, infra… kterou si vybrat?

Nejznámější je klasická finská sauna. Suché horko kolem 80 až 110 °C, vlhkost jen 10 až 20 %. Dřevěné lavice, rozpálené kameny a typické „ššš“ po polévání vodou. Tohle je pro většinu lidí ten pravý saunový rituál – rychlé prohřátí, silné pocení a následné ochlazení, které tělo i mysl restartuje.

Existují ale i další typy. Ruská banya nebo bio sauna mívají o něco nižší teplotu (kolem 60 °C), zato vyšší vlhkost, takže teplo působí jemněji, ale hlouběji.

Infrasauna je úplně jiný zážitek. Nevytápí vzduch, ale přímo tělo, a to pomocí infračerveného záření. Teplota je nižší, kolem 30 až 40 °C, takže se hodí i pro ty, kteří těžko snášejí extrémní horko. Přitom ale prohřeje svaly do hloubky, což ocení každý, kdo chce regenerovat po tréninku.

A pak je tu parní lázeň (hammam). Teplota bývá „jen“ 40 až 50 °C, ale vlhkost se blíží stovce. Horká pára obklopí celé tělo, pomáhá dýchacím cestám a otevírá póry. Často se přidávají vůně eukalyptu, máty nebo citrusů, které uvolňují dech a navozují klid. Zároveň je to ideální chvíle pro peeling a následnou péči o pokožku, protože vlhkost změkčuje kůži, otevírá póry a umožňuje výživným látkám proniknout hlouběji. V suché sauně sice teplo póry lehce rozšiřuje, ale nízká vlhkost kůži vysušuje, takže peeling tam není tak efektivní a mohl by být drsnější.

Každá sauna má něco do sebe. Pokud chcete ostrý tepelný šok a tradiční rituál, jděte do finské. Když vás láká spíš hlubší prohřátí a jemnější přístup, zkuste infra. A pro dýchací cesty, vůně, bylinky a péči o kůži je ideální pára.

Hlavní benefity saunování

  • Zlepšení oběhu a regenerace – Horko rozšiřuje cévy a srdce pumpuje rychleji, takže do svalů proudí víc kyslíku a živin. Sportovci často cítí rychlejší regeneraci svalů a úlevu od bolestí kloubů. Studie ukazují, že už 30minutový pobyt v 73 °C snížil tepovou frekvenci a zlepšil pružnost cév.
  • Kardiovaskulární zdraví – Podobně jako trénink, i sauna dlouhodobě snižuje krevní tlak a riziko srdečních onemocnění. Výzkum z Finska ukázal, že muži, kteří chodili do sauny 4–7× týdně, měli výrazně nižší riziko náhlé srdeční smrti, infarktu či mrtvice než ti, kdo chodili jen jednou týdně.
  • Posílení imunity – Sauna vyvolává krátkodobou „horečku“, tělo reaguje tvorbou bílých krvinek a antivirových proteinů. To pomáhá lépe odolávat infekcím a podle některých studií snižuje výskyt chřipek a pneumonií.
  • Hormonální a psychické efekty – V horku se uvolňuje růstový hormon a endorfiny, které podporují pocit pohody, snižují stres a zlepšují spánek. Sauna dokáže mírnit příznaky deprese a úzkosti. Navíc uvolňuje svalové napětí a zvyšuje odolnost vůči bolesti – proto se po ní cítíme jako znovuzrození.
  • Úleva při respiračních potížích – Teplo a vlhkost mohou ulevit při mírném kašli nebo astmatu. Pomáhají uvolnit dýchací cesty, ředí hlen a usnadňují dýchání.
  • Dlouhověkost a snížení nemocnosti – Pravidelné saunování je spojeno s delší délkou života a nižší nemocností. Výrazně snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární a chronická onemocnění.

Jak často?

Tady přichází častá otázka: Jak často bych měl/a chodit do sauny?

Z výzkumů vyplývá, že se pozitivní účinky na zdraví objevují už při frekvenci jednou týdně. To je podle mě ideální začátek. Je to reálné, zvládnutelné a přitom přínosné. Některé studie sice uvádějí, že čím častěji, tím lépe, ale ne každý má čas trávit v sauně několik večerů týdně.

Důležitá je pravidelnost. Když si jednou týdně dopřejete kvalitní saunovací rituál, uděláte pro své tělo i hlavu víc než spoustou nesplnitelných plánů. A hlavně, sauna by měla být radost, ne výkon.

A co rizika?

Sauna není pro každého a v některých situacích je na místě opatrnost. Pokud máte vysoký tlak, srdeční potíže, akutní nemoc nebo jste (v případě žen) těhotné, poraďte se s lékařem. Stejně tak při nízkém tlaku nebo cukrovce je dobré znát svoje limity. A vždycky naslouchejte tělu. Pokud se necítíte dobře, dejte si pauzu.

Nezapomeňte ani na hydrataci. Před i po sauně pijte vodu, klidně s trochou minerálů. Tělo se pocením zbavuje tekutin a jejich nedostatek může způsobit únavu nebo bolest hlavy.

Léčí dotykem a čte 600 slov za minutu. Slepej masér vám změní pohled na svět

Moje zkušenost

Osobně se snažím chodit do sauny alespoň jednou týdně. Ne vždy to časově vyjde – práce, trénink, povinnosti. A pokaždé, když nakonec nejdu, si říkám, že jsem měl. Ale když se tam dostanu, ten rozdíl je okamžitý. Tělo povolí, hlava se restartuje a já mám pocit, že jsem znovu nabitý energií. Najednou se starosti řeší snáz, člověk má nadhled a uvědomí si, že život je vlastně fajn. Usíná se lépe a druhý den je to jako po krátkém víkendu. Ráno po sauně je prostě jiné – lehčí, čistší, nabitější.

A možná ještě důležitější než samotné benefity je rituál. Ten moment, kdy vypnu telefon a vypnu svět. Někdy tam sedím v tichu sám, jindy jdu na ceremoniál s kamarádem. A v obou případech se vracím domů jiný – klidnější, vyrovnanější, vděčný.

Moje výzva

Saunování je pro mě jednoduchý, ale silný nástroj péče o tělo i hlavu. Ať už jste sportovec, běžec, nebo někdo, kdo má rád dobré rituály, zkuste to taky. Vystavte tělo nekomfortu, hlava si odpočine a zažijete ten pocit, kdy z vás spadne napětí a vrátíte se do světa jako lepší verze sebe. Snáz zvládnete stresové situace, které život občas přinese, a i věci, do kterých se vám nechce, půjdou najednou lépe.

Je to podobné jako u otužování – i to začínám praktikovat, ale o tom zase někdy příště. Po saunování je ledová voda přece jen příjemnější.

Zobrazit zdroje
  • Laukkanen T, Kunutsor S, Zaccardi F, Laukkanen JA. Acute effects of sauna bathing on cardiovascular function
  • Hussain JN, Cohen MM. Clinical effects of regular dry sauna bathing: a systematic review
  • Genuis SJ et al. Blood, urine, and sweat (BUS) study: monitoring and elimination of bioaccumulated toxic elements
  • Kunutsor SK et al. Sauna bathing is inversely associated with dementia and Alzheimer’s disease in middle-aged Finnish men
  • Hannuksela ML, Ellahham S. Benefits and risks of sauna bathing

Přečtěte si také:

  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
2. 12. 2025 0 komentáře
0 FacebookEmail
Přejídání nemusí být selháním vůle. Ve hře je spousta faktorů. Foto: AndreyPopov/iStock
PsychikaVýživaZdraví

Hlad vs. chuť: Proč vás mozek nutí jíst, i když jste plní?

od Rungo 1. 12. 2025
autor Rungo

Proč jíme, i když nemáme hlad? Zjistěte, jak hormony, stres a prostředí ovládají váš apetit a jak nad nimi konečně vyhrát – pomocí vědy, ne výčitek a odříkání.

Stojíte před otevřenou lednicí…

…zíráte do chladného světla a hledáte NĚCO. Cokoliv. Přitom jste večeřeli před hodinou. Ten pocit známe všichni. Není to hlad. Je to apetit.

Zatímco hlad je biologická potřeba, která nám umožňuje přežít, apetit je zrádná potvora, která nás nutí spořádat balíček chipsů u televize. Nutně to přitom nemusí znamenat, že jste nenasytní a máte slabou vůli. Jste jenom lidé v prostředí, na které váš mozek nebyl naprogramován.

Proč selháváme v dodržování jídelníčku?

Náš systém regulace příjmu potravy je fascinující a komplexní mašinérie. Není to jen o „prázdném žaludku“. Je to orchestr, kde hrají prim hormony, nervová soustava a naše psychické rozpoložení. A dirigentem je hypothalamus v mozku.

Poznejte nepřítele: Hlad versus apetit

Hlad (Homeostatický hlad): To je ten fyzický. Tělu dochází palivo. Žaludek se stahuje, klesá hladina cukru v krvi. Pokud se nenajíte, začnete být podráždění, unavení a možná vás rozbolí hlava. Tělo křičí: „Dej mi energii, nebo to tady vypínám!“

Apetit (Hedonistický hlad): To je touha. Je to psychologická potřeba jíst, často spouštěná emocemi, vůní čerstvého pečiva nebo jen tím, že nám hodinky ukazují poledne. Můžete být fyzicky sytí, a přesto mít obrovský apetit na dezert. Proč? Protože jídlo je slast.

A tady nastává první zádrhel. Většina z nás už neumí tyto dva stavy rozlišit. Jíme preventivně. Jíme, protože je jídlo dostupné. Jíme, protože jsme ve stresu.

Navíc nám do toho hází vidle hormony.

Hormonální houpačka: Ghrelin a leptin

Představte si dva malé poslíčky ve vašem těle.

První se jmenuje ghrelin. Klidně mu říkejme třeba „hladový gremlin“. Jo, ten nepříjemný skřítek. Vytváří se v žaludku a když je prázdný, ghrelin cestuje do mozku a řve: „JÍST! HNED!“

Druhý je leptin. To je ten hodný policajt. Vytváří se v tukových buňkách a posílá do mozku zprávu: „V pohodě, máme dost energie, můžeš odložit vidličku.“

V ideálním světě by to fungovalo dokonale. Najíte se, ghrelin klesne, leptin stoupne a vy přestanete jíst. Jenže my nežijeme v ideálním světě. Žijeme ve světě chronického stresu, nedostatku spánku a vysoce průmyslově zpracovaných potravin. A náš mozek je z toho zmatený.

Lidé s nadváhou se proto často potýkají s leptinovou rezistencí. Mají sice hodně tuku (a tedy hodně leptinu), ale mozek na něj přestal slyšet. Je to jako když někdo neustále troubí klaksonem – po chvíli ten zvuk přestanete vnímat. Mozek si myslí, že tělo hladoví, i když má energie na rozdávání. A tak velí: „Jez dál.“

Spíte málo? Jako běžci si koledujete o zranění, ukazuje nová studie

Stres a spánek: Tiší zabijáci diety

Můžete mít ten nejvyladěnější stravovací plán, ale pokud nemáte dostatek spánku a jste permanentně ve stresu, váš apetit bude vždycky vyhrávat.

Když málo spíte, hladina ghrelinu (hlad) stoupá a hladina leptinu (sytost) klesá. Vaše tělo si v únavě žádá rychlou energii – cukr. Studie jasně ukazují, že nevyspalí lidé sní v průměru o stovky kalorií denně více.

A stres? Ten zvedá „stresový hormon“ kortizol. Chronicky zvýšený kortizol pak zvyšuje chuť na „uklidňující“ jídla – opět ta tučná a sladká. Jídlo se stává lékem na úzkost. Krátkodobě to funguje (díky dopaminu), dlouhodobě to vede k přibírání a ještě většímu stresu.

Žijeme v obezitogenním prostředí

Další zradu odhalíte snadno – stačí se rozhlédnout. Kdysi jsme museli za jídlem běhat. Dnes na nás útočí na každém rohu.

Odborníci z Precision Nutrition tomu říkají obesogenní (v Česku častěji obezitogenní) prostředí. Jsme obklopeni jídlem, které je navrženo tak, aby bylo neodolatelné. Kombinace tuku, cukru a soli (tzv. hyperpalatabilní potraviny) přímo hackuje náš systém odměn v mozku.

Když sníte brokolici, tělo řekne: „Dík, stačí.“

Když sníte koblihu, dopaminové dráhy v mozku se rozsvítí jako vánoční stromeček a křičí: „To bylo boží! Dej mi další!“ Tento mechanismus obchází přirozenou sytost.

To, čemu říkáme slabá vůle, je tak často jen výsledek nerovného boje mezi miliony let starou biologií a inženýrsky dokonalým junk foodem s perfektně promyšleným systémem marketingově-psychologického bombardování.

Strategie přežití: Jak opravit porouchaný systém?

Dobrá, teď víme, že je to složité. Ale není to beznadějné.

Prvním krokem je zpomalit

Trvá zhruba 20 minut, než signál sytosti dorazí ze žaludku do mozku. Pokud oběd „vdechnete“ za 5 minut u počítače, mozek ani nezaregistruje, že jste jedli. Zkuste jíst pomaleji. Odkládejte příbor. Vnímejte chuť.

Druhým krokem je skladba talíře

Bílkoviny jsou králem sytosti. Stimulují uvolňování hormonů, které potlačují hlad (jako je PYY a GLP-1). Vláknina zase mechanicky roztahuje žaludek, což je další signál pro mozek, že je plno. Pokud máte neustále hlad, zkontrolujte si, jestli máte v každém jídle dostatek bílkovin a zeleniny.

Vyběhněte se stresem: všímavé běhání nahradí meditaci a připraví vás na lepší výkony

Třetím krokem je vědomé jedení (mindfulness)

Než si dáte tu čokoládu, zastavte se. Zeptejte se sami sebe: „Mám fyzický hlad? Nebo se nudím? Jsem naštvaný? Jsem unavený?“ Často zjistíte, že nepotřebujete jídlo, ale pauzu, sklenici vody nebo obejmutí.

Prostředí hraje klíčovou roli

Pokud máte na stole misku s bonbony, sníte je. Pokud tam bude miska s ovocem, sníte ovoce. Pokud tam nebude nic, pravděpodobně nebudete jíst nic.

Upravte si prostředí doma i v práci tak, aby nevyžadovalo neustálé zapojování vůle. Vůle je vyčerpatelný zdroj. Nespoléhejte na ni.

Chápejme svá těla s respektem. Nejsou to stroje, které se pokazily. Jsou to dokonalé mechanismy pro přežití v divočině, které se snaží zorientovat v supermarketu.

❓Co si z toho vzít:

→ Rozlišujte signály: Před jídlem se zastavte a zhodnoťte, zda cítíte fyzický hlad (kručení v břiše, pokles energie), nebo jen chuť (emoce, nuda).

→ Bílkoviny jsou základ: Ke každému jídlu přidejte porci bílkovin. Je to nejúčinnější makroživina pro potlačení hormonu hladu ghrelinu.

→ Zpomalte: Dejte mozku oněch 20 minut, aby zjistil, že žaludek je plný. Hltání je zkratka k přejídání.

→ Upravte prostředí: Co nemáte doma, to nesníte. Odstraňte spouštěče (sladkosti na očích) a nahraďte je zdravějšími variantami.

→ Nepodceňujte spánek: Pokud spíte méně než 7 hodin, bojujete proti vlastní biologii. Váš apetit bude fyziologicky vyšší.

→ Pozor na tekuté kalorie: Nápoje často neaktivují signály sytost, ale mohou být plné cukru a „prázdné“ energie. Voda je váš nejlepší přítel.

Poznámka: Téma regulace apetitu je v současné vědě jedním z nejsložitějších. Není to jen o známé rovnici „calories in / calories out“. Do hry vstupuje genetika, psychologie, spánková hygiena i socioekonomický status. Pokud máte chronické problémy s přejídáním a obecné rady z článku na vás nezabírají, může jít o zdravotní problém vyžadující konzultaci s lékařem.

Zobrazit zdroje
  • Precision Nutrition: All About Appetite Part 1
  • Precision Nutrition: All About Appetite Part 2
  • Healthline: Ghrelin vs. Leptin
  • NIH: Sleep and Obesity
  • Mayo Clinic: Weight loss and stress

Přečtěte si také:

  • Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
  • Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
  • Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
  • Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
  • Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
1. 12. 2025 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram
  • Youtube

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo