RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo
InspiraceTrénink

Čtenáři Rungo – vyzývám vás! Hecnete to se mnou?

od Adéla Ptašková 26. 6. 2022
autor Adéla Ptašková

Maminkám na mateřské pomohou udržet kondici a být součástí komunity, těm, kteří pravidelně běhají a sportují kondici zvednou. Začínají Rungovýzvy v novém a s Adélou. Seznamte se, začínáme s prázdninami.

Ahoj. Jmenuji se Adéla, jsem součástí redakce RUNGO.cz a dříve byl sport (a běh obzvláště) mým ani ne tak koníčkem, jako spíš posedlostí. Pak ale přišel na svět náš malý trýznitel, který už rok a půl dělá vše proto, aby mi běhat i jakkoliv jinak sportovat znemožnil. Zatímco předtím jsem dokázala nesportovat maximálně dva dny v roce (vážně, Garmin a Strava to potvrdí), najednou se mi dny bez pohybu začaly hromadit. Kdo má malé dítě, ví, že na nějaký strukturovaný trénink většinou čas není. Na druhou stranu, člověk je celý den doma a byl by v tom čert, aby se mu za tu dobu nepodařilo udělat alespoň nějaké cviky. Tak nějak se zrodil nápad na Rungo výzvu.

O co jde?

Protože mě dny bez pohybu děsily a nebavily, ale zároveň pro mě bylo nereálně si pravidelně najít čas na nějakou sportovní aktivitu, vymyslela jsem si sama pro sebe hru – každý měsíc budu dělat denně určitý počet opakování nějakého jednoduchého cviku. Takže i v těžkých dnech, kdy jsem neměla čas téměř na nic, jsem ulehala do postele s pocitem, že jsem alespoň něco málo pro své tělo a psychiku udělala. Pár dřepů, kliků či přeskoků přes švihadlo zvládne během dne udělat naprosto každý, omluvenky nejsou na místě. Máš dítě? Zvládneš! Máš svůj tréninkový plán? Žádný problém, výzva ti zas tak moc času nezabere a bude to příjemné osvěžení tréninkové rutiny. Zkrátka a dobře, zapojit se může každý.

Hecni to

Abychom si to ještě ozvláštnili, kromě Rungo výzvy vyhlásím na každý měsíc taky Rungo hec. Půjde o takový můj osobní úkol na jeden den, který můžete splnit kdykoliv během měsíce. Bude z oblasti výživy, sportu i každodenního života. Něco, co bude těžší splnit, ale o to větší radost a pocit zadostiučinění pak budeme mít. A jeden den v měsíci se snad hecnout dokážeme, ne?!

Více lidí = větší motivace

Předpokládám, že všichni budeme vítat nový den s nadšením a výzvu plnit s úsměvem na rtech. Měsíc je ale dlouhý a mohlo by se stát, že motivace někdy trochu opadne (nepravděpodobné, ale co kdyby…). Pro tyto momenty je třeba navzájem se pošťouchnout. Sdílejme proto naše úspěchy na sociálních sítích, diskutujme o nich a motivujme se. Protože každý den se počítá! #rungovyzva #rungohec

Zapoj své kamarády, řekni jim o RUNGO.cz!

[mailpoet_form id=“4″]
26. 6. 2022 2 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaInspiraceTrénink

Krajina z filmu Brimstone. Rakousko hned za hranicemi ze sedla biku jak ho neznáte

od Rungo 25. 6. 2022
autor Rungo

Jednou odpoledne mi takhle zvoní telefon s cizí předvolbou. Zvednu se slovy „Hi…,” a na druhé straně slyším: „Nazdar Gaspi, ty wl, jak se máš? A nechtěl bys přijet k nám do Rakouska?” A byla to pak jízda.

Na druhé straně byl kámoš Mates. Znám ho jako snowboardistu a surfaře, který jako mnoho jiných adrenalinových sportovců propadl kouzlu horského kola. Zakotvil v turistickém centru pod Zugspitze, kde se stará nejen o mediální chod tohoto regionu. Začal více bikovat a rozhodl se mi ukázat nejen místní traily, ale i spoustu dalších věcí.

„OK, tak já tedy přijedu,” zněla moje odpověď s tím, že to možná vyšumí, ale nevyšumělo. Hned další týden beru fotografa Miloše, skáčem do Sprintera a letíme směr Tiroler Zugspitz Arena. Najednou prd a jsme tam. Jen jsme překročili německé hranice a po pár kilácích jsme na místě. Pro mě asi nejbližší Rakousko s tím, že se s Německem dělí o jednu horu… Jojo je to tak. 

Tyrolská Zugspitz Arena leží přímo na úpatí nejvyšší hory Německa Zugspitze (2962 m) a je zároveň nejvyšším vrcholem masivu Wetterstein. Hranice mezi Německem a Rakouskem prochází přímo přes horský hřeben. První lanovka na vrchol Tyrolská Zugspitzbahn byla postavena roku 1926. Dnes se lanovkou za deset minut dostanete na neskutečné vrcholové výhledy, kdy je za jasného počasí vidět až nejvyšší vrchol Rakouska Grossglockner, nejvyšší vrchol Východních Alp Piz Bernina nebo Mnichov. O samotné hoře se dost dozvíte v zážitkovém muzeu Faszination Zugspitze, ale nás lákaly především místní traily a hlavně proslulé jezero Blindsee.

Blindsee Trail

Patří k nejlepším čtyřem trailům v Tyrolsku. Startuje se z Lermoosu lanovkou Grubigsteinbahn na vrchol hory Grubigstein. Nahoře najdete klasické rakouské občerstvení v Grubighütte, kde si můžete dát něco za žebro před tím, než vyrazíte po propojovacím trailu Grubigalm k začátku Blindsee trailu. Lehké stoupání na začátku trailu neodradilo ani fotografa Miloše s dvacetikilovým batohem na zádech, protože věděl, že před ním je čtyřkilometrový sjezd s neskutečnými panoramatickými výhledy. Tady jsem se přestal soustředit na trail, když mi v zorném poli začal problikávat sytě modrý maják v podobě nejmodřejší modré, kterou jsem kdy viděl. Blindsee je jedno z nejprůzračnějších jezer v Rakousku s až 30metrovou viditelností. Tady by i Vinnetou záviděl. Trail nás dovedl k samotnému jezeru. Já už to někde viděl, prolétlo mi hlavou. V tu chvíli Mates prohlásil… tady se natáčel i film Brimstone. Hustý. Šli jsme si skočit ze skály a hned po oschnutí jsme vyrazili šotolinou a následně asfaltem zpět do Lermoosu. Kdo si myslí že ví jak vypadá modrá, tak nebyl na Blindsee.

Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek
Foto: Miloš Štáfek

Barbara Steig

Další vyhlášený trail začíná klasicky… lanovkou Marienbergbahn z Biberwieru na Marienberg. Na tu určitě nezapomenu díky průtrži a ceďáku, který nás na ní zastihl. Přál jsem si, ať už jsme nahoře. Kapky byly jak obrovské jehly v rostoucím větru a já si myslel, že při výstupu z lana budu mít už z ksichtu fašírku. Před námi byla super záchrana ve štýlu – restaurace s názvem Sunnalm. Tady si někdo s dřevěným interiérem hodně pohrál. Mraky jsou pryč a my naskakujeme na kola směrem dolů lehce technickým trailem. Spousta zatáček v lese se střídá s otevřeným prostorem a kamením. Marienberg byla dříve těžařská hora plná štol, kde se těžila železná ruda a kde jsou i dnes následky těžby patrné. Takže příště budeme víc koukat i kolem sebe.

Lichte Trail

Z parkoviště Bichlbachu kombi-lanovkou Almkopfbahn. Tady je to na začátku takový kočkopes, no prostě mixem trailů a pěších cest padáme a dostáváme se lehce zmateni k začátku hlavního trailu. Tohle už je pro otrlé. Místy dost divočina v lese s kořeny, že i Miloše jeho kolo několikrát obíhá. My se s Matesem řehtáme, ale taky na nás dojde. Tady se staví od spoda. Ve spodní části je pár klopenek a skoků bez dopadu. Kdo by chtěl s kolem zažít přírodu na vlastní kůži, tak je to právě tady.

To je tak nástřel trailů, které na nás zanechaly největší dojem. Zugspitz Arena jich ale nabízí mnohem víc. Podle mapy tady na bikery čeká víc jak 100 trailů a cest. Nejvíce jich naleznete v okolí obcí Biberwier a Lermoos, kde je i Pumptrack a Skill Area. Jsou zde specializované bikehotely, půjčovny i s průvodci. Ne nadarmo je Tiroler Zugspitz Arena certifikovaným členem Mountain Bike Holidays.

Takže pro výletníky základní shrnutí: v Tiroler Zugspitz Arena na úpatí Zugspitze najdou rekreanti letní dovolenou, kterou hledají. Jsou tu panoramy s horskými masivy Alp, které každého uchvátí. Tyrolská Zugspitz Arena je mnohostranná, pestrá a plná protikladů. Nenabízí však jen sport, adrenalin a akce pro aktivní rekreanty. Na tyrolské straně masivu Zugspitze čeká na návštěvníky i odpočinek, klid a příjemná turistika. Region, rozdělený na sportovnější a více pulzující část s obcemi Ehrwald, Lermoos a Biberwier a na přirozenější a spíše mírnější část s Berwangem, Bichlbachem, Heiterwangem am See a Namlosem, nabízí rozmanitou letní nabídku. Výšlap nebo výjezd lanovkou na nejvyšší horu Německa, jízda na kole na single trailech pro adrenalinové nadšence nebo koupání v průzračném horském jezeře jsou jen několika aktivitami, jimž se lze v létě věnovat v Tyrolské Zugspitz Areně.

Autor textu: Richard Gasperotti

25. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
sluchátka v akci
BěháníSluchátkaVybavení

Běžecké boty od nich zná každý, ale jak hraje adidas? Recenze adidas Z.N.E. 01

od Karel Holub 24. 6. 2022
autor Karel Holub

Svoje příznivce si najde. Sportovní sluchátka adidas Z.N.E. 01 odolají sportovní zátěži, potu i dešti, přináší však kompromisy. Otestovali jsme je při běhu.

Sluchátka adidas Z.N.E. 01 jsou bezdrátové pecky s integrovaným mikrofonem, takže vás nebude omezovat žádný zamotaný kabel a můžete je využít i pro telefonování. Sluchátka mají docela velkou hlavní část a bohužel nenabízejí žádnou možnost úpravy velikosti nebo tvaru, takže pokud vám nesednou, nemáte možnost jejich usazení v uchu výrazně změnit. U sluchátek tohoto typu bývá běžné, že v balení najdete několik sad gumových nebo silikonových nástavců, které vám umožní dokonalé usazení v uchu, ale nic takového u adidas Z.N.E. 01 není. Osobně jsem s tím neměl zásadní problém, ale v náročnějších situacích bych ocenil těsnější usazení.

Na adidas Z.N.E. 01 určitě zaujme jejich váha. Jsou velmi lehká a po chvíli zapomínám, že je mám v uších. Díky své nízké hmotnosti nemají tendenci reagovat na prudší pohyby hlavy a vypadávat. Stonek sluchátek má lehce texturovaný povrch a neklouže ani v mokrých prstech. Na jednom ze sluchátek je lehce embosované klasické logo adidas s nezaměnitelnými třemi proužky.

Hlava je kryta silikonovým návlekem, který je příjemný na dotek a pomáhá držet sluchátka v uchu. Celá konstrukce je dobře utěsněná pro vlhku a poskytuje možnost fungovat v náročných podmínkách tvrdého tréninku, potu, deště a občasné studené sprchy, která běžce může potkat. Na plavání v bazénu to samozřejmě není, ale určitě se nemusíte bát, že by se adidas Z.N.E. 01 utopily v slzách a potu.

Ovládání bezdrátových sluchátek

Ovládání adidas Z.N.E. 01 je opravdu jednoduché. Na obou sluchátkách máte možnost tří stejných povelů – play/stop, další skladba, předchozí skladba. Povely dáváte prostým dotykem na horní část sluchátka, nemusíte nic mačkat nebo hledat tlačítko. Obdobně můžete přijmout hovor. Na ovládání si zvyknete velmi rychle a funguje spolehlivě.

Má ale několik nevýhod, které vám budou znepříjemňovat život. Na sluchátkách nelze regulovat hlasitost. Musíte tak vždycky sáhnout po telefonu nebo hodinkách. A druhým nedostatkem je samovolné zapínání a vypínání přehrávání ve chvíli, kdy se snažíte sluchátka správně usadit do ucha. Tuhle akci nemáte v podstatě možnost provést bez kontaktu s dotykovým ovládáním a než sluchátka usadíte do uší, zapnete a vypnete přehrávání několikrát.

Posloucháte audioknihy nebo podcasty? Zvuk vás potěší

Zvuk je pro sluchátka samozřejmě zásadní parametr a tady bohužel adidas Z.N.E. 01 úplně nenadchne. Hlasitost je velmi dobrá a sluchátka dokážou poslat do hlavy i více hluku, než budete potřebovat. Dobré je i podání basové linky a hlubších tónů obecně. Zbytek zvukového spektra je spíš nevýrazný a plochý. Adidas Z.N.E. 01 rozhodně nejsou určená pro detailní, kritický poslech náročných hudebních žánrů, takže uživatel tak nějak očekává, že zvuk bude spíš kompromisní a tohle očekávání bohužel sluchátka nedokázala překonat. Zvuk ladila firma Zound, která stojí mimo jiné za zvukem legendárních Marshall a dalších, ale u adidas Z.N.E. 01 je zvuk opravdu spíš z kategorie „nenadchne, neurazí“.

Jeden z žánrů, kde sluchátka opravdu dobře slouží, je mluvené slovo. Pokud tedy při běhu nebo cvičení posloucháte knihy a podcasty, oceníte jejich jasný a srozumitelný přednes s dobrým odlišením detailů. U elektronické hudby můžete mít trochu problém s usazením sluchátek v uších tak, aby byly basy opravdu hutné a dobře definované. Hlavně při delší aktivitě mají sluchátka tendenci lehce se uvolnit a tím hůře přenáší basy. Rock, metal, punk a jiné hutnější žánry sluchátka přehrají slušně a nahlas, ale pokud máte svoje kapely a playlisty naposlouchané do detailu, bude vám pořád něco chybět.

Přednes je zkrátka plochý, bez výrazného rozlišení jednotlivých nástrojů a linek a celkový dojem je spíš klasická „zvuková stěna“ než poutavý přednes s množstvím detailů. Základní model adidas Z.N.E. 01 nemá aktivní potlačení okolního hluku a podle toho, jak se vám podaří sluchátka usadit do uší, bude prosakovat okolí do hudby, kterou posloucháte.

adias Z. N. E. 01. Foto: Karel Holub
adias Z. N. E. 01. Foto: Karel Holub
sluchátka v akci
adias Z. N. E. 01. Foto: Karel Holub

Baterie a krabička, ty vás potěší

Baterie má dostatečnou kapacitu, která vám bude stačit na většinu aktivit. Sluchátka vydrží až pět hodin na jedno nabití a dalších 20 hodin si dokážou dobít z přiloženého pouzdra, které má ve spodní části standardní USB-C konektor. Na krabičce také najdete LED kontrolku, která se při otevření rozsvítí a její barva signalizuje, kolik kapacity zbývá. Jasně zelená, zeleno-oranžová, červená – to jsou úrovně nabití baterie ukryté v pouzdru a jejich význam je, myslím, úplně jasný. Nabíjení je docela rychlé a z nuly na plnou kapacitu se dostanete během hodiny. Když vám dojde baterie v samotných sluchátkách, stačí pár minut v krabičce a můžete poslouchat další hodinku.

Samotná krabička je hezky vyvedená a její povrch je podobně texturovaný jako tělo sluchátek. To je příjemné na dotek a hlavně neklouže ani ve zpocených rukách. Otevírání a uzavírání funguje dobře, neměl jsem pocit, že by mělo tendenci lámat se, nebo se snadno rozbít. Pro sluchátka je v pouzdru tvarovaný prostor a s umístěním do krabičky vám pomůže lehká magnetická síla, která nasměruje sluchátko do jeho přihrádky.

Test: Sluchátka Huawei FreeBuds 4. Když netoužíte po silikonech

Hodnocení bezdrátových sportovních sluchátek adidas Z.N.E. 01

Tento model může být relativně dobrou, cenově dostupnou volbou pro aktivní sportovce, kteří nehledají precizní přednes zvuku. Silnou stránkou je jejich nízká hmotnost a dobrá odolnost proti potu a mokru. Dobře vypadají, je na nich logo adidas, umí hrát dost nahlas a baterka vydrží slušných pět hodin.

Naopak zvuk je spíš nevýrazný a plochý, ovládání má drobné nedostatky a nemáte žádnou možnost doladit usazení sluchátek do uší. Pokud máte spíš menší uši, dobře si adidas Z.N.E. 01 vyzkoušejte, protože můžete mít opravdu problém s jejich spíš většími rozměry. Já jsem si testování těchto bezdrátových sluchátek užil hlavně při poslechu mluveného slova na delších bězích a hlasitého punku u tempových tréninků. Jsou tak lehká a pro mně osobně tak pohodlná, že jsem na ně několikrát téměř zapomněl a mohl se soustředit jen na běh v doprovodu dobrého soundtracku. Ojediněle se mi stávalo, že se sluchátko uvolnilo z ucha kvůli velkému množství potu při intervalovém tréninku v teplém počasí.

adidas Z.N.E. 01

  • Bezdrátová sluchátka s mikrofonem
  • True Wireless pecky
  • Certifikace IPX4
  • Výdrž baterie 5h + 20h dobití z krabičky
  • Připojení přes Bluetooth 5.2
  • Nabíjení USB-C nebo bezdrátově
  • Cena 2 499,- korun

Pozitiva

  • Nízká váha a pohodlné nošení
  • Odolnost proti vodě a potu
  • Dostatečná výdrž baterie

Negativa

  • Nemají nástavce pro doladění velikosti a usazení do uší
  • Zvuk je plochý a bez detailů
  • Nemají regulaci hlasitosti
  • Ovládání se spouští při usazování do uší

 

24. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaTrénink

Jak “Defekt” z Brna objevil Beskydy

od Marek Odstrčilík 22. 6. 2022
autor Marek Odstrčilík

Teče mi mlíko. Přímo tryská a mně je jasné, že tím po pár kilometrech moje cesta z Brna do Čeladné končí. Zadní ráfek se halí postupně do bílého tekutého povlaku. To bych nebyl já, aby se mi něco nestalo. Vždycky to tak je. Jsem jak magnet na nečekané situace. Během pár vteřin je moje bezdušové kolo prázdné, duši, kterou bych tam mohl vrazit, samozřejmě nemám. Sednu si pod strom a volám své Majdě. Ta jedoucí autem s mými věcmi napřed se u Olomouce otáčí a jede si pro mě. Jsem ale v klidu, protože smůlu stoprocentně odkládám u Rousínova a týden v kopcích Beskyd může začít.

Link na všechny články přípravy Marka na Strade Bianche, i další informace najdete v boxíku na konci článku.

Někdy je ta velká krása za vaší stodolou. Je tak blízko, že když ji objevíte, tak si říkáte, že to snad ani není možné, jak vám to mohlo unikat. A tak to mám vlastně s mnoha místy v Česku, Beskydy nevyjímaje. Nikdy jsem tu nebyl, neznám je. Martin, můj cyklistický trenér v přípravě na zdolání trasy závodu Strade Bianche, mě pozval k sobě do Čeladné, abych tu najezdil nějaké ty výškové metry.

Sobota, vyrážím, ergo defektím: 23 km, nastoupáno 269 m

Jak je z úvodu zřejmé, tak jsem nedorazil na kole, a přišel tak nejen o pár dobrých kilometrů v deníčku, ale i o jeho překvapený, respektem zkoprnělý obličej trenéra. Blížili jsme se s Majdou autem k Čeladné, rozechvívalo mě vzrušení z nádherné krajiny. Výkřiky typu: „Čum to je krásný kopec,” po chvíli utichly ve své zbytečnosti. Obdivně jsem si krajinu prohlížel, aniž by mi docházelo, že se v trénincích nebudu nudit.

Zbytek soboty byl už ve znamení klidu a pohody. Zadní kolo jsme zkontrolovali, dofoukli a zjistili, že po chvíli měkne. Proto jsme sundali plášť, vylili zbytek mlíka a vrazili tam duši, která měla jen tu nevýhodu, že měla kratší ventilek, než by moje ráfky potřebovaly, a tudíž nešla nafouknout. Přes napínavé řešení s různými nástavci na pumpičku se nám nakonec podařilo kolo nafouknout, a já se tak mohl těšit na nedělní zatím pohodovější vyjížďku s Majdou s cílem ve Starém Jičíně, kde měl Martin závody. Důležité je tady podotknout, že onen zadní plášť byl starší a zapůjčený brněnským servisem, kde jsem reklamoval svůj nový, jenž se pár dnů předtím nečekaně rozlepil.

Neděle, prsknul jsem to na Majdu: 75 km, nastoupáno 864 m

Sedmý den v týdnu byl překrásný. Slunce pálilo a cesta na kolech moc příjemně ubíhala. Po chvíli začalo Majdino kolo vydávat stále silnější zvuky ze středového složení a mně bylo jasné, že oprava bude nezbytná. Dnes víme, že to byl navíc trabl i v jeho zadním náboji. Vypadalo to, že “smolíka” si Majda odveze v pondělí do Brna (stejně tu byla jen na dva dny), což mi přišlo jako fajn řešení. Martinovi jsme zafandili a za rachotu kola dojeli domů do Čeladné.

Večeře v restauraci Maralák byla opravdovou radostí. Tak skvělé bramboráky už jsem strašně dlouho nejedl. Dechberoucí výhledy na kopce jsou pak druhým dezertem (předtím proběhnul samozřejmě první). Tohle místo navštivte, stojí to za to.

Věděli jste že: Některá pojištění chrání odložené kolo před restauračním zařízením?

Například Kooperativa toto nabízí v rámci Pojištění domácnosti. Kolo však musí být na místě k tomu určeném nebo obvyklém (stojan na kola apod.) a řádně zabezpečeno, byť i jen kapesním kabelovým zámkem. Zjistěte si více u své pojišťovny.

Pondělí, mé poprvé s trenérem: 6 km, nastoupáno 112 m

Ráno jsem odvezl Majdu na vlak a mě čekala historicky první vyjížďka s trenérem. Dopoledne jsme oba pracovali a kolem druhé hodiny konečně vyrazili. Byl jsem krapánek nervózní, co mě čeká a zda pro něj nebudu po skoro pěti měsících trénování zklamáním. Naštěstí měl po závodě, takže bylo domluvené klidné tempo. Super.

Zhruba na šestém kilometru se ozvala rána. Začalo mi být jasné, že Majda si nic neodvezla. Zjistili jsme, že dočasně půjčený plášť je kaput, protože má v sobě ze strany díru. Začal jsem ho sundávat a Martin jel domů pro svůj náhradní. Sednul jsem si u krajnice a čekal. Výměna šla hladce, jen vyvstal trabl, jak nafouknout duši, když je ventilek kratší. Malá cestovní pumpička na to prostě neměla.

Martin se tudíž vydal již podruhé během chvilky domů, tentokrát pro auto a já se pomalu šoural pěšky naproti. Po pár krocích a lehkého dunění směrem z oblohy mi bylo jasné, že zábava teprve začíná. Velký starý strom v prvních deseti minutách skýtal vcelku dobré útočiště, ale pak ho proudy vody natolik unavily, že svěsil listy a já si tak mohl užít silně osvěžující čóromóro.

Martin díky lijáku neviděl při jízdě autem na krok a jel pro mě opravdu dlouho. Ono to už bylo stejně jedno, jelikož nebylo co zachraňovat. Doma jsem se opláchnul teplou, hodil na sebe suché věci a vyrazil do cykloservisu pro správné duše. Výměna proběhla v cukuletu a mohl jsem se těšit na svůj úterní výlet po Beskydech.

Úterý, poprvé a podruhé na Pustevnách: 60 km, nastoupáno 1 409 m

Ráno jsem Martinovi řekl, že radši pojedu sám, jelikož není důvod mu kazit další den. Ani neprotestoval. Naklikal mi v mapách cestu s dvojitým výjezdem na Pustevny a vyrazil jsem.

V Trojanovicích jsem začal poprvé stoupat na vytyčený vrchol. Necelých osm kilometrů se nejelo úplně špatně, a to hlavně díky tomu, že jsem si zvolil svoje tempo a toho se držel. Žádné nerozvážné bláznění. Asfalt parádní, všude klid a mír. Postupně se otvíraly krásné výhledy do krajiny a štavnatě zelené kopce mi až braly dech. Ten zůstával také ve stoupání, stejně tak i pocit počátečního chladu. Nahoře mi bylo krásně teplo, ale jelikož mě čekal delší sjezd, vzal jsem si bundu a vydal se dolů. Klepajíce v posledních metrech kosu jsem dorazil do sluncem zalité Prostřední Bečvy. Sosal jsem paprsky jak zběsilý a v jednu chvíli měl i pocit, že díky tomu okolní krajinu zahalila tma.

Cesta k Rožnovu byla úplně na pohodu a já si užíval rovinky. U autokempu na okraji města se moje trasa ostře otočila zpět a já okamžitě začal stoupat, ten den už podruhé, na Pustevny. Tahle cesta mi přišla daleko náročnější, protože tu byly krátké prudší brdky, které ze stoupání udělaly ještě lepší zážitek, a také asfalt nebyl úplně ideální. Čert to ale vem, opět nádherné výhledy daly na vše okamžitě zapomenout. Ke konci mě moc potěšily studánky u cesty. Neváhal jsem a doplnil vodu do bidonů.

Můj dnešní vrchol jsem zdolal podruhé a pustil se stejnou cestou do Trojanovic dolů. Celkově jsem ten den nastoupal 1 400 metrů, což mě potěšilo. Na tváři mi hrál úsměv, cítil jsem se po fyzické stránce skvěle a navíc byl defektový černý Petr očividně fuč. Alespoň to tak vypadalo.

Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Magdaléna Ondrášová
Příprava na zdolání trasu závodu Strade Bianche jde do finále. Foto: Magdaléna Ondrášová
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík
Foto: Marek Odstrčilík
Beskydy jsou pro cyklistiku jak stvořené. Foto: Marek Odstrčilík

Středa, mám vůli, jsem v zenu: 61 km, nastoupáno 1 142 m

Středeční ráno bylo plné odhodlání. Ventilky ve správné délce, na kole Martinův plášť, jedna náhradní duše. Nic nás nemohlo zaskočit, a tak jsme opět vyrazili společně. Hned za domem v prvním stoupání mi začalo lehce blbnout elektronické řazení. Občas se přehodilo, jindy zase ne. Čím byl kopec prudší, tím víc se zvyšoval rachot řetězu. Já tyhle zvuky na kole přímo nesnáším a vlastně každé vrzání mě dohání k šílenství. Ruší to hladkost cyklistiky, což je něco, co mám na ní tak rád. Důvod onoho zvuku se nám odhalit nepodařilo, a tak jsem přepnul na mód “zkusím to vytěsnit”.

Martin mě táhnul lesními kopcovitými asfaltovými zkratkami. Povrch se měnil z metru na metr, ale nestěžuju si, zrovna tohle se mi líbí. Canynon Endurace je totiž model silničního kola, který takovou jízdu přímo miluje a zvládá. Když už jsem byl k rachotu při řazení téměř imunní a zvuk sypajícího se železářství mě nechával v zenovém klidu, tak to přišlo. Při delším sjezdu jsem najednou ucítil, že zadní kolo měkne. To bude ten jeden z mnoha odvodňovacích kanálků přes cestu. Dojel jsem pomalu k Martinovi a ten už pomalu začal vytahovat montpáky. Duše byla cvaklá na dvou místech, ale na tuhle drobnost jsme byli výborně připraveni, započala výměna za novou.

A teď otázka: Jaká je šance, že po těch všech předchozích lapáliích vyndáte úplně funglovou duši a ona bude mít díru už z výroby? Pokud si odpověď spojíte s mojí osobou, tak větší než velká. V jiných případech minimální. Ta malá vytlemená mrcha na nás čuměla schovávající se u ventilku. Na pódium se tedy dostalo konečně i lepení.

Cesta kolem nádrže Šance probíhala za stále velmi pomalinku měknoucího zadního kola dobře a já se za zvuku řazení, které už jsem zase vnímal na plné koule, kochal okolím vodní hladiny a krásných beskydských zákoutí. Musel jsem být v minulém životě král hovniválů, jinak to není možné. Nastoupali jsme ale nakonec 1 142 metrů.

Jsou tři druhy pumpiček na cesty. Vysvětlíme rozdíly, zápory a se kterou se nenadřete

Čtvrtek, sedím na zastávce, chcete mě?: 75 km, nastoupáno 852 m

A byl tu čtvrtek. Hned ráno jsem zavolal do ostravského Kolofixu. I přes plnou kapacitu kol mě vzali. Problém s řazením byl vyřešen do tří minut i s čekáním, byla jen povolená přehazovačka. Nic neříkejte. Tohle nám školácky uteklo, ale kdo by byl v naší včerejší situaci stoprocentně při smyslech, že jo. Dokoupil jsem duše a vyrazil zpět Čeladná.

Na kolo jsem vyjel opět radši sám připravený na více pohodový okruh, který ale nakonec okruhem být neměl. Krásné počasí, směr Kozlovice-Lhotka-Metylovice-Raškovice-Morávka-Krásná. Krásný trénink, který vedl přes upravené vesničky, výhledy na okolní kopce. Tichý chod řazení dodával klidu, a dokonce i prostoru pro hlubší dumání. Asi jsem se do myšlenek ponořil trochu víc, jelikož mi úplně uteklo, že se nade mnou stahují mraky.

Do autobusové zastávky Pod Krásnou jsem už dojížděl v rytmu vodního kulometru, který doprovázel velmi vzdálený příbuzný větříku. Byl jsem rád, že jsem se na kole udržel a již zcela promočený byl v podstatě zafouknut do oné zastávky. To co se začalo venku dít bylo tak krásně šílené, že už jsem se jen blbě uculoval s představou, jak v tomhle pojedu domů. Chvilku jsem uvažoval, že mě fakt asi štěstí definitivně opustilo, a že nikdo už se mnou nebude chtít kamarádit, všichni budou přecházet na druhou stranu ulice, odvracet pohledy, nelajkovat mi posty, fotky, abych to na ně nějak nepřenesl.

Když už uběhlo asi 35 minut a venku si to počasí stále užívalo, vichr se předháněl s deštěm o to, kdo je větší meteo ranař, zvednul jsem telefon a potupně volal Martinovi. Začala mi být fakt kosa, a tak jsem dostal úkol, abych dojel do Frýdlantu, že mě tam vyzvedne. Bylo mi vše tak nějak jedno, mokro vlastně bylo fajn, vítr si kolem mě hučel a já se odevzdal přírodě. Můj osud v jejích rukách. Po cestě spousta popadaných větviček a větví, a když mě nečekaně za zatáčkou při sjezdu z kopce překvapila zlomená velká větev a rošťácky mě plácla přes ksicht, došlo mi, že tohle je prostě cyklistika. Krásná, divoká, nevyzpytatelná, stejně jako Beskydy. Hory, do kterých jsem se zamiloval, kam se musím brzy vrátit, kde mám za tak krátkou dobu tolik zážitků.

Pátek, Beskydy mě přijaly za svého: 75 km, nastoupáno 1 226 m

Pátek byl posledním dnem. Dal jsem si úžasný okruh přes Frenštát-Rožnov-Vigantice-Pustevny-domů. Závěrečných 75 kilometrů a 1226 nastoupaných metrů. Žádný defekt, žádná krize, žádný hromy, blesky z oblohy, prostě jen čirá radost, když kolo skvěle jede, vy slyšíte to šustění pláštů a vnímáte tuhost karbonového rámu. Idylka. Beskydská idylka. Díky Martine.

P.S. Celkově jsem nakonec nastoupal kolem 5 500 metrů, což v přípravě, kdy najíždím kopce, se dá brát jako úspěch.

P.S. 2 Zajděte si do restaurace U setřiček. Stojí to za to.

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách. 

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon, funkční oblečení Sensor, helmy MET, a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.

22. 6. 2022 0 komentáře
3 FacebookEmail
BěháníBěžecké botySilniční botyVybavení

Recenze: S Asics GEL-Nimbus 24 je běh jako po obláčku. Určení? Těžší běžci, bolest kloubů nebo „dálkaři“

od Karel Holub 21. 6. 2022
autor Karel Holub

Asics GEL-Nimbus 24 je silniční bota pro objemový trénink, dlouhé závody a běžce, kteří chtějí vyšší úroveň tlumení. A hlavně je to naprostá legenda, která se dočkala už 24. pokračování. Asics vyladil model Nimbus do detailů a nikoho asi nepřekvapí, že čtyřiadvacátá evoluce není revolucí. Většina změn proti předchozí generaci ale posouvá Asics GEL-Nimbus 24 zase o kousek dál a většina běžců je snad uvítá. Jak hodnotím legendu? Čtěte test.

Běžci obvykle volí modely Asics Nimbus kvůli vysokému tlumení (špička 15 mm pata 25 mm) a dokonalému zpracování. Primárně je bota určená na dlouhé výběhy na silnici, kde bude pohodově hltat kilometr za kilometrem a bez problémů vás provede i přes tempové tréninky nebo dlouhé závody.

Design a svršek: změna hlavně v jazyku

Svršek tvoří technický úplet s designovými prvky, který dobře větrá a příjemně obejme chodidlo. Je zřejmé, že odolnost svršku bude dostatečná spíš pro silniční, městskou botu a průletům ostružiním a roštím je lepší se vyhnout, nebo z Asics GEL-Nimbus 24 budou velmi rychle sandály.

Šněrování jistí ploché tkaničky, které jsou u Asics tradičně delší a dobře drží. Jazyk je pružný a výrazně tenčí než u předchozí generace (detail najdete ve fotogalerii) a za mě je určitě tento nový lepší. Materiál jazyka je něco mezi pružným soft shellem a tenkým neoprenem. Jazyk se neroluje a nikde netlačí a přitom dobře chrání proti otlaku od tkaniček i při těsnějším dotažení. Špička je dobře tvarovaná a je potřeba počítat s tím, že ochrana prstů proti vnějším překážkám je opravdu jen ta nezbytně nutná – nejsou to trailovky. Tak dávejte pozor na nakopnutí obrubníku nebo soupeře.

Podrážka a tlumení Nimbus 24

Podrážka a tlumení jsou skutečně zásadní prvky Asics GEL-Nimbus 24. Lehká pěna FF Blast Plus ve spojení s 3D Space Construction a technologií GEL pomáhají snížit váhu při zachování dokonalého tlumení a údajně vás podpoří v lepší dynamice odrazu. Asics GEL-Nimbus 24 opravdu ubraly na hmotnosti a oproti předchozí generaci jsou o 20 gramů lehčí, takže jejich váha se dostala na 290 gramů. A to je na objemovou botu s vysokou mírou tlumení opravdu dobrý výsledek.

Pro přímý kontakt s podkladem používá Asics GEL-Nimbus 24 podrážku s technologií Full Ground Contact. Podrážka byla při testování stabilní na suchu i mokrém asfaltu. Bláto nebo kamenité povrchy jí ale nedělají dobře. Podrážka má mimo gumové plochy i velké oblasti pěny, kde zůstávají po přeběhu po štěrku nebo kamenech, menší dolíky a oděrky. To by mohla být pro běžce kombinující různé povrchy trochu nepříjemnost. Pěna na podrážce by se mohla proměnit na vzteklý kartáč, nicméně na funkci to nejspíš nebude mít vliv a je to jen otázka vzhledu. Tlumit bude určitě stále skvěle a podle zkušeností s předchozí generací snad vydrží opravdu dlouho. Porovnání s modelem 23 najdete ve fotogalerii.

Vlevo detail jazyka GEL-Nimbus 24, vpravo generace 23.
Vlevo je podrážka 24 (30km) a vpravo 23 (400km). Na 24 je vidět velká plocha pěny na středu podešve. Generace Nimbus 23 tam má plastovou výztuž technologie Lateral Full Ground Contact. Foto: Karel Holub
ASICS GEL-Nimbus 24. Foto: Karel Holub
ASICS GEL-Nimbus 23. Foto: Karel Holub
Foto: Karel Holub

Osobní dojmy a hodnocení

Asics GEL-Nimbus 24 hodnotím určitě kladně a neváhám tyto běžecké boty doporučit těm, kteří hledají pohodlnou, tlumenou botu pro nabíhání silničních objemů. Pro hltání dlouhých kilometrů jsou Asics GEL-Nimbus 24 opravdu skvělé a určitě vás dokáží podpořit i na maratonu nebo v ještě delších závodech. Pokud se bojíte, že by běhání mohlo mít negativní vliv na opotřebení kloubů, nebo potřebujete vysoké tlumení kvůli vyšší hmotnosti, tak tyhle boty určitě vyzkoušejte a věřím, že pohodlí vás přesvědčí. Jejich rajón je určitě městské prostředí, tam jsou vražedně pohodlné. Občasnou změnu terénu zvládnou, ale štěrk a bláto nejsou jejich doména. Investovat do nich se vyplatí všem, kteří požadují opravdu vysokou kvalitu zpracování a skvělé tlumení.

Asics GEL-Nimbus 24

  • Určení: silniční, objemová
  • Došlap: neutrální
  • Hmotnost: 290 g
  • Drop: 10 mm
  • Technologie: AHAR+ , FlyteFoam , GEL , Trusstic™
  • Doporučená cena: 4 599 Kč

Pozitiva

  • skvělé tlumení
  • nízká váha
  • dobrá dynamika odrazu

Negativa

  • pěnová část podrážky trpí na štěrku
  • těsnější přední část boty
21. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Gymnazista Jenda Kohout: od fotbalu k ultraběhu. Setkal se s nepochopením i podporou. Sen? Ironman

od Adéla Ptašková 20. 6. 2022
autor Adéla Ptašková

Jestliže se říká, že k maratonu musí člověk postupně dozrát, u Jendy Kohouta to tak úplně neplatí. Maraton pro něj byla prakticky startovací vzdálenost, od níž se pak odrazil k ultra. Musíme ale podotknout, že fyzickou průpravu mu dal fotbal. Jenda je středoškolák, který už má za sebou první stovku, ale maturita ho stále ještě čeká. Za všechno přitom může kovid a s ním spojená omezení. Přečtěte si jeho příběh v rámci seriálu představování Hobby+ běžců.

Řekni nám nejdříve něco o sobě. Kdo je Jenda Kohout?
Představil bych se jako osmnáctiletý student všeobecného víceletého gymnázia, amatérský běžec, fotbalista a celkově blázen do sportu.

Jaká byla tvá cesta k běhu?
Od šesti let hraji fotbal, takže pobíhání mi problém nikdy nedělalo. S vytrvalostním během jsem začal někdy s počátkem prvního lockdownu, na jaře 2020 – protože se v té době nic nemohlo. S téměř nulovým běžeckým tréninkem jsem „uběhl” půlmaraton, a to byl ten moment, kdy se zrodila myšlenka na maraton. 

Začal jsi tedy s lockdownem, který už skončil. Co tě u běhu stále drží?
Prostě mě to baví. Je to odpočinek. Ale zároveň aktivita, po které se krásně spí. Je to čas vyčleněný jen pro mě, můžu vypnout mozek, nebo naopak přemýšlet nad čím potřebuji.

Podporují tě ve sportu rodiče, nebo o tebe mají spíše strach?
Strach a podpora se nevylučují, takže u mých rodičů bylo obojí. Ano, když jsem jim poprvé řekl svůj plán, že bych chtěl běžet sto kilometrů, tak nastalo zděšení a rodiče se báli. Přesto jsem ale od nich celou dobu cítil podporu a chuť mi s čímkoliv pomoct.

Jaká je v tvé věkové kategorii konkurence?
To úplně nedokážu posoudit. Zatím jsem byl na všech závodech, kterých jsem se zúčastnil, nejmladší. O pár dalších v podobném věku jsem slyšel, ale čest na závodě jsem s nimi ještě neměl.

Běháš maratony, přičichl jsi i k ultra. Přitom v mladším věku dokáže člověk běhat rychle kratší trasy a s věkem pak rychlost klesá – nemrzí tě, že o tato „rychlá“ léta přijdeš? 
Toto slýchávám hodně často a odpověď je, že mě to nemrzí vůbec. Atmosféra na kratších závodech, kde na sobě cítím nějakou tu tíhu, stres, že všichni běží na čas, se nedá s atmosférou ultra srovnat. Ta pohoda a podpora, z toho jsem byl sám překvapen. Rychlost si plně užívám na fotbalových zápasech, takže tyhle „pomalejší“ závody jsou pro mě taková změna a pohoda.

Máš trenéra?
Běžeckého trenéra nemám, zatím trénuji sám podle sebe a podle toho co se dočtu z internetu, knih a podobně. O trenérovi jsem přemýšlel, ale zatím mi tento styl vyhovuje.

Vítěz závodu na sto mil Zbyněk Tkadlčík: „S běháním je to jako s anglickým trávníkem.“

Jak tedy probíhá tvá příprava a trénink?
Trénink na svou první stovku jsem začal šest měsíců před závodem a byl mohutně svázán s fotbalem, a jak začala sezona, tak i se zápasy. Týdně jsem měl šest tréninkových bloků, dva fotbalové tréninky, jeden až dva zápasy a dva až tři běhy. Jeden den o víkendu jsem měl delší trasu dosahující až 50 kilometrů, v týdnu to bývalo okolo deseti kilometrů.

Jak jsi přípravu zúročil na samotném závodu?
Byla to stovka v rámci závodu Rakovnická 60. Můj finální čas byl 18:50 a bylo to skvělý. Krize byly i fyzické, kdy mě od 55. kilometru až do cíle doprovázela bolest kolene. Od tohoto milníku čas ubíhal rychleji, kilometry stagnovaly a v žebříčku jsem se propadal. To na mě dopadlo i psychicky a nabíhaly myšlenky, že závod vůbec nedokončím. Konečný pocit z výsledku je proto strašně smíšený, ale celkově to byl silný zážitek – jak co se týče běhání, tak i do normálního života.

Jak to máš se svými vrstevníky? Předpokládám, že moc zapálených sportovců kolem tebe není. Nebo se pletu?
Ale ne, to se pleteš. Jsem obklopen hlavně sportovci, i když se nejedná přímo o běžce, tak někteří z nich hrají nejvyšší ligy ve svém sportu. Sice jsem se občas mezi vrstevníky setkal s nepochopením a řečmi typu, že jsem blázen, nemocnej atd., ale nakonec to byli právě oni, kdo mi dodal další oporu jak při závodě, tak v trénování. 

Foto: se svolením Jenda Kohout
Foto: se svolením Jenda Kohout
Foto: se svolením Jenda Kohout

Nepřišel jsi kvůli běhu o klasickou pubertu v hospodě? Musíš se v tomto ohledu nějak omezovat?
O nějakém vzorovém dodržování striktní disciplíny se mluvit nedá. V tomto směru jsem se nijak extrémně neomezoval. Kdybych všechny odřízl a jel full focus na přípravu, asi by to bylo spíš kontraproduktivní. Náročné ale bylo plánování, abych stíhal všechno – trénink, kamarády a školu.

Konzultoval jsi tvé sportovní záměry s doktorem? Máš za sebou nějaká preventivní vyšetření?
Ano, konzultoval. Mám za sebou preventivní sportovní prohlídku, která byla jednou z podmínek, aby mě rodiče na ultra pustili.

Co bys chtěl v běžeckém životě dokázat?
Cíle na nějakou bližší budoucnost teď zatím nemám. Příští rok totiž maturuji, takže nevím, zda by se mi náročný trénink moc nemotal do učení. Nicméně se mi podařilo získat spolužáky na vytrvalostní štafetový běh, který bude začátkem září. V dlouhodobém plánu bych si určitě chtěl zaběhnout ještě pár stovek nebo delších závodů.

A nějaký tvůj sen?
Chtěl bych si z bucket listu určitě odškrtnout dokončení ironmanské vzdálenosti na triatlonu.

Ve zkratce:

  • Oblíbený závod v ČR\SK: Zatím jsem jich hodně nenavštívil, ale Rakovnická 60 neměla chybu.
  • Běžecký vzor: Courtney Dauwalter a její mentální nastavení, co se týče tréninků, závodů, „pain cave“ a života; Gary Robbins a jeho neskutečný příběh s Barkley Marathons. Můžu doporučit dokument WHERE DREAMS GO TO DIE; Fergus Crawley a jeho upřímnost k mentálnímu zdraví profesionálního sportovce.
  • Největší úspěch: Dokončení 100km ultramaratonu.
  • Nejoblíbenější jídlo před závodem: Salámová pizza den předem.
  • Nejoblíbenější jídlo po závodu: Cokoliv sladkého.
  • Nejlepší regenerace: Káď s ledovou vodou.
  • Nejméně oblíbený trénink: Nemám, dělám jen to, co mě baví.
[mailpoet_form id=“4″]
20. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaCyklodoplňkyVybavení

Jsou tři druhy pumpiček na cesty. Vysvětlíme rozdíly, zápory a se kterou se nenadřete

od Jiří Suchna 19. 6. 2022
autor Jiří Suchna

Pravděpodobně každý z nás má doma klasickou velkou nožní pumpu na kolo. Pokud se vydáme na cyklistickou jízdu, musíme ji nechat doma a u sebe bychom měli mít něco kompaktnějšího, pojďme se tedy podívat, jaké máme možnosti ohledně cestovního provedení.

Při cyklistické jízdě je jedním z důležitých faktorů mít správný tlak v kolech. V opačném případě se nám jízda může znechutit a celkový cyklistický zážitek zkazit, proto je vhodné mít ty správné „tlaky“. Abychom svá kola správně nafoukali, používáme k tomu doma klasickou nožní pumpu nebo kompresor. Při cyklistických zážitcích potřebujeme u sebe vozit její zmenšenou cestovní verzi.

Níže se blíže seznámíme se třemi možnostmi provedení, mezi kterými si můžeme vybrat pro nás to nejlepší řešení – jedná se o klasickou manuální cestovní, CO2, nebo bezdrátovou pumpičku. Své nám k tomu také poví odborník Libor Meišner ze společnosti Sport Import, která v České republice zastupuje několik cyklistických značek.

Klasická manuální cestovní pumpička

Klasická manuální cestovní pumpička je finančně nejlevnější řešení, jak s sebou v dresu nebo na rámu pod košíkem vozit vzduch. Ceny těchto pumpiček začínají na částce 200 korun za základní provedení s plastovým tělem. Odolné provedení v hliníkovém provedení nás bude stát více než 500 korun. „Dražší a kvalitnější hustilky mívají dvoupístý mechanismus a hliníkové tělo, tím se výrazně ulehčuje a zrychluje foukání kola. U levnějších pumpiček je problém nafoukat plášť silničního kola na vysoké tlaky okolo sedmi barů,“ upřesňuje cenový rozdíl v praxi odborník Libor Meišner ze společnosti Sport Import.

Hmotnost těchto pumpiček se pohybuje od 80 do 150 gramů, v závislosti na velikosti a provedení. Princip foukaní vzduchu je stejný jako u nožní pumpy, tzn., že stlačováním a vytlačováním pístu vychází z hustilky vzduch. Vzhledem k malým rozměrům, kdy tělo pumpičky se pohybuje od 15 do 25 centimetrů, bude potřeba oproti velké nožní pumpě vícekrát stlačit a vytlačit vzduch, dá to zabrat. 

V dnešní době se na jízdních kolech můžeme setkat s dvěma typy ventilků, jsou jimi auto ventilek (nižší a širší) a galuskový (vyšší a užší), proto jsou klasické manuální cestovní pumpičky vybaveny oběma typy těchto koncovek. K tomu má Libor Meišner, odborník a současně cyklista další radu z praxe: „Není nic horšího než zjistit, že levná pumpička nefunguje a vy musíte šlapat pěšky. Navíc s prodlužovací hadicí s kvalitní koncovkou, která je součástí dražších a kvalitnějších pumpiček, výrazně eliminujete možnost ulomení ventilku při foukání.“

Některé manuální cestovní pumpičky jsou vybaveny manometrem, takže přímo vidíme hodnotu tlaku v kole a nemusíme se jen spolehnout na mačkání pláště prsty. 

Klasická manuální cestovní hustilka se příliš nehodí na bezdušové pláště. K tomu se ale ještě dostaneme později.

Pumpa Trivio Hurricane Mini z leštěného duralu. Foto: se svolením Trivio
Pumpa Trivio Hurricane Mini. Lze ji uchytit na rám kola v místě košíku, k tomu slouží součástka, která je v balení i se šrouby. Foto: se svolením Trivio

Plusy:

  • cena
  • upevnění na rámu pod košíkem
  • možnost si přesně a jemně nafoukat kolo na požadovaný tlak

Minusy:

  • hmotnost v porovnání s CO2 pumpičkou
  • pumpičkou nejde „nahodit“ do patek bezdušový plášť
  • vzhledem ke kompaktní velikosti delší doba foukání pláště     

Na manuální pumpičku Lezyne se můžete podívat v článku níže:

Cyklistická sezóna je tady. Vyzkoušené věci, které mi zlepšují život

CO2 pumpička

U tohoto provedení pumpičky se jedná o bombičku, která je natlakována oxidem uhličitým (CO2). Na tu se našroubuje hlavice, a při otevření ventilu dojde k velmi rychlému vypuštění velkého objemu vzduchu do pláště. Z toho i vyplývá nevýhoda, nelze přesně a jemně regulovat tlak v kolech (leda upuštěním přehuštěného kola).

Jedná se o typ pumpičky, která je využívána jezdci, kteří mají na svých jízdních kolech bezdušové provedení plášťů. Princip bezdušových plášťů spočívá v tom, že není používána duše, ale vzduch je přímo mezi ráfkem kola a pláštěm. Když nasadíme bezdušový plášť na ráfek a chceme ho nafouknout, tak při použití klasické manuální cestovní pumpičky nevyvineme dostatek vzduchu a tlaku v krátkém čase tak, aby bezdušový plášť přimáčknul na ráfek a tím se utěsnil. Znamená to, že při foukání klasickou hustilkou nám uniká vzduch ven z pláště. Z tohoto důvodu se pro správné „nahození“ bezdušového pláště používá CO2 pumpička (nebo doma velká nožní pumpa), která svým principem fungování spolehlivě plášť „nahodí“ do patek. 

I u této CO2 pumpičky existuje provedení pro oba typy ventilků. Nevýhoda tohoto systému spočívá v tom, že pokud CO2 bombičku použijeme, musíme pak koupit novou, která stojí od 50 do 150 korun. Existuje více velikostí bombiček, kdy základní 16gramová vystačí na silniční kolo, 30gramová CO2 bombička je určena pro širší horská kola. 

Při použití CO2 bombičky musíme dbát opatrnosti, protože při plně otevřeném ventilu dochází k prudkému ochlazování hlavice a bombičky. K zakoupení je i neoprenový obal, který minimalizuje ochlazení CO2 bombičky. Ještě je potřeba zmínit, že po použití CO2 bombičky vznikne v plášti chemická reakce a výsledek je ten, že tmel již není schopen zacelit případnou díru v plášti, je proto nutné ho co nejdříve vyměnit. „Problém je v prudkém ochlazení tmelu, které zkrátí jeho životnost,“ potvrzuje odborník a dodává, „jako další nevýhodu CO2 bombiček bych uvedl omezený počet pokusů o nafouknutí, například při více defektech atd. Málokdo sebou vozí více jak dvě bombičky.“ 

Tuto variantu cestovní pumpičky volí nejen ti, co mají na kole bezdušové pláště, ale i jezdci, kteří chtějí mít na kole co nejlehčí vybavení – hmotnost samotné hlavice je okolo 20 gramů a hmotnost CO2 bombičky je od 16 do 30 gramů. V porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou je tedy CO2 pumpička dvakrát až třikrát lehčí. 

CO2 bombička s hlavicí. Foto: Jiří Suchna
CO2 pumpička připravena k použití. Foto: Jiří Suchna

Plusy:

  • hmotnost v porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou a bezdrátovou pumpičkou
  • rychlost nafouknutí pláště
  • pumpičkou lze „nahodit“ do patek bezdušový plášť
  • upevnění na rámu pod košíkem, na sedlové trubce, na rámu kola

Minusy:

  • cena za náhradní CO2 bombičky
  • velké ochlazení (zmrazení) CO2 bombičky při použití
  • při použití se musí vyměnit tmel v bezdušovém plášti
  • nelze jemně regulovat tlak v kole (lehce přifouknout)

Věděli jste že: Některá pojištění chrání odložené kolo před restauračním zařízením?

Například Kooperativa toto nabízí v rámci Pojištění domácnosti. Kolo však musí být na místě k tomu určeném nebo obvyklém (stojan na kola apod.) a řádně zabezpečeno, byť i jen kapesním kabelovým zámkem. Zjistěte si více u své pojišťovny.

Bezdrátová pumpička

Jedná se o nejdražší a nejméně rozšířené řešení cestovní multifunkční pumpičky. Cena této hustilky se pohybuje okolo 1 500 korun. Nesporná výhoda je v jednoduchosti nafouknutí kola, kdy po zapnutí pumpičky sepne miniaturní kompresor, který nafouká plášť jízdního kola (může to trvat i okolo třech minut). 

Důležité je, abychom si hlídali stav nabití baterie, protože v opačném případě se kompresor nesepne. Baterie hustilky se nabíjí pomocí USB kabelu. I u této pumpičky existuje provedení pro oba typy ventilků. Mezi příslušenství patří redukce např. pro nafoukaní fotbalového míče nebo plaveckého kruhu či lehátka. Velká nevýhoda oproti klasické manuální cestovní a CO2 pumpičce je velká hmotnost, která se pohybuje okolo 450 gramů, což už není zanedbatelné.

Na další fotky a fungování bezdrátové pumpičky se můžete podívat v naší recenzi níže:

Recenze: Pumpička Xiaomi Mi Portable Electric, skvělý náfuka do vaší cyklo-moto rodiny

Plusy:

  • kompaktní velikost
  • nafouknutí kola bez námahy
  • lze využít jako power banku
  • lze využít jako svítilnu
  • vestavěný digitální manometr

Minusy:

  • vysoká cena v porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou a CO2 pumpičkou
  • vysoká hmotnost v porovnání s klasickou manuální cestovní pumpičkou a CO2 pumpičkou
  • rychlost nafouknutí kola v porovnání s CO2 pumpičkou
  • nutnost hlídat stav akumulátoru
  • pumpičkou nejde „nahodit“ do patek bezdušový plášť
  • musí se vozit v kapse dresu, bundě, batohu – nelze připevnit na kolo

Výše jste si mohli přečíst informace o jednotlivých typech pumpiček a teď je na Vás, který typ by se Vám více hodil, pokud se rozhodnete pro pořízení pumpičky. Nejvíce uživatelsky rozšířené jsou klasické manuální cestovní pumpičky z důvodu jejich ceny a jednoduchosti použití. Jezdci, co chtějí mít co nejlehčí kolo a vybavení, zvolí CO2 pumpičku z důvodu hmotnosti setu hlavice a CO2 pumpičky. High-end jezdci budou pravděpodobně cílit na bezdrátové provedení pumpičky.

19. 6. 2022 4 komentáře
0 FacebookEmail
SporttesteryVybavení

Garmin Fénix 7 nebo Epix? Volba je to těžká, poradíme vám při výběru

od Karel Holub 17. 6. 2022
autor Karel Holub

Nedávné novinky značky Garmin rozvířily emoce. Mnoha sportovcům zamotaly hlavy a na sociálních sítích se neustále řeší, který z top sporttesterů si vybrat. Garmin Fénix 7 a Garmin Epix druhé generace mají totiž hodně společného, a přesto má každý model vlastní osobnost. Srovnání papírových specifikací je obvykle při výběru dobrým vodítkem, ale při rozhodování mezi řadou Feénix a Epix to nejspíš nebude čistě o hlavě, ale hlavně o emocích.

Na velikosti záleží (nebo taky ne)

Když nevíte, jakou velikost sportovních chytrých hodinek si vybrat, usnadní vám Garmin Epix život. Řídí se totiž heslem „jedna velikost pro všechny“. Řada Epix je skutečně dostupná pouze ve velikosti 47 mm, která je opravdu zlatým středem, který vypadá dobře na útlém, ženském zápěstí a neztratí se ani na zápěstí pořádného chlapa.

Garmin Fénix 7 vám naopak nabídne hned tři varianty velikosti pouzdra, a abyste se v tom lépe vyznali, rozlišuje je docela intuitivně písmenem za označením řady. Vybírat tak můžete z Fénix 7S (42 mm), Fénix 7 (47 mm) nebo Fénix 7X (51 mm). A to by bylo, aby vám některá z těch velikostí nesedla jako ulitá.

Materiály Fénix 7 i Epix jsou skvělé

Rozhodovat se můžete nejen podle velikosti pouzdra hodinek, ale také podle materiálů, které Garmin pečlivě vybral pro jejich výrobu. Oba modely můžete mít ve verzi sestavené z tvrzeného skla a polymerového pouzdra, nebo v prémiové verzi Sapphire  postavené na kombinaci titanu a safírového skla.

Jsou prémiové materiály výrazně lepší? Bývalo to pravidlem, ale doba pokročila a také běžné materiály použité na top modelech chytrých sportovních hodinek mají špičkové parametry a mechanické vlastnosti. Safírové sklo je velmi odolné proti rozbití a poškrábání, ale ani běžnější tvrzené sklo není žádná křehotinka a vydrží i drsnější zacházení. Podobně je na tom srovnání titanové lunety s lunetou z běžného materiálu. 

Pravdou samozřejmě zůstává, že titanová verze je o něco lehčí, ale ani tento rozdíl není úplně zásadní. Váhový rozdíl titanové a běžné verze hodinek je v jednotkách gramů a to u hodinek typu Fénix nebo Epix není téměř znát. Oba modely patří spíš mezi robustnější, těžší hodinky a jejich věrní fanoušci dobře vědí, proč mají na zápěstí právě tenhle odolný a výkonný stroj.

Rozhodování mezi Sapphire a běžnou verzí může být estetickou záležitostí, kde se obě verze liší vzhledem a barevnými kombinacemi. 

Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Fenix 7 nebo Epix? Pro mnohé těžká volba. Foto: Magdaléna Ondrášová
Foto: Magdaléna Ondrášová
Foto: Michal Souček
Foto: Michal Souček
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Nové Garmin Fénix 7X. Foto: Veronika Pilátová
Nové Garmin Fénix 7X. Foto: Veronika Pilátová
Garmin Fenix 7 nebo Epix? Pro mnohé těžká volba. Foto: Magdaléna Ondrášová

… funkce ještě lepší

Verze Sapphire u modelů Fénix 7 i Epix neláká uživatele jen na líbivý vzhled. Prémiová verze přináší u obou modelů shodné bonusové funkce ukryté v ušlechtilém těle hodinek. Na první pohled zaujme větší interní paměť, která je oproti běžným modelů dvojnásobná.

Ve verzi Sapphire tak u modelů Epix i Fénix dostanete celých 32 GB interní paměti a do takového prostoru už se něco vejde. A to něco mohou být například detailní mapy jak Evropy, tak Ameriky. Oba kontinenty hezky najednou. Takže pokud často přelétáváte přes velkou louži a nechcete se zdržovat přehráváním mapových podkladů, sáhněte po verzi Sapphire. Jestli ale trávíte většinu času na jednom kontinentu, asi vás tenhle problém moc trápit nebude.

Větší interní paměť se samozřejmě dá využít třeba jako uložiště většího množství hudby. Pohodlně si tak do hodinek můžete nahrát celou diskografii vaší oblíbené kapely a plnou knihovnu audioknih a stále budete mít co poslouchat. 

Asi nejsilnějším argumentem pro verzi Sapphire ale může být nová mutli-band technologie GPS. Ta slibuje skutečně přesný a spolehlivý záznam trasy i navigaci v obtížném terénu. Ať už jste zvíře v městské džungli a pohybujete se mezi vysokými domy, nebo v džungli opravdové, kde výhled na satelity stíní husté koruny stromů, multi-band GPS by vám měl zajistit spolehlivý a silný signál. Umí totiž GPS signál přijímat hned na dvou frekvencích najednou a tím významně redukovat rušení, které vzniká jak v atmosféře, tak vlivem okolních překážek. Multi-band GPS funguje skvěle, ale je potřeba dodat, že díky novým GPS čipům v modelech Epix a Fénix 7 je přesnost vynikající i v běžném režimu bez využití multi-band.

Vyplatí se funkce Solar? Využijte sílu slunce

Funkce Solar může být dalším parametrem, který vám pomůže s výběrem mezi modely Garmin Epix a Fénix 7. Solární články integrované přímo do displeje hodinek má pouze řada Fénix 7. Takže pokud chcete prodloužit výdrž baterie využitím energie slunečních paprsků, měl by váš pohled směřovat právě na některého ze zástupců této řady. Garmin Epix verzi se solárním dobíjením nemá. 

Nejčastější chyby, které uživatelé sporttestrů neustále řeší na sociálních sítích

Vyplatí se vám funkce Solar? To záleží hlavně na tom, jak a v jakých podmínkách hodláte hodinky používat. Solární dobíjení samozřejmě funguje pouze v případě, kdy na hodinky dopadají paprsky naší nejbližší hvězdy, Slunce. A musí navíc dopadat v docela vysoké intenzitě a po relativně dlouhou dobu, aby se jejich efekt skutečně výrazně podepsal na celkové výdrži hodinek. Takže pokud je většina vašich aktivit v rozsahu 45 až 60 minut, bude ve většině případů efekt solárního dobíjení v průběhu aktivity spíš zanedbatelný. A  pokud cvičíte hlavně pod střechou, ve fitku, nebo gymu, pak je účinnost solárního dobíjení baterie vašich hodinek rovna čisté nule.

Funkci Solar můžete najít u všech rozměrů řady Fénix 7 (7S, 7, 7X). U prémiové řady Sapphire ani nebudete mít možnost volit model bez solárních článků.  A podobně na tom budete jestli si vaše srdce získal největší model 7X. Ten dokonce bez solárního dobíjení nekoupíte ani ve verzi sestavené z běžných materiálů.

A kolik času navíc vám vlastně solární dobíjení přinese? To záleží hlavně na vás. A době kterou strávíte na slunci, které dobije baterky vašim Fénix 7 i vám. Konkrétní schopnost dobíjení se bude lišit podle modelu hodinek a intenzitě slunečního záření, která je samozřejmě jiná v létě, zimě, během slunečného dne, zataženého dne nebo v tunelu. Při srovnatelných světelných podmínkách vychází porovnání pro jednotlivé modely a typy aktivity takto:

Fénix 7S
normal
Fénix 7S
Solar
Fénix 7
normal
Fénix 7
Solar
Fénix 7X
normal
Fénix 7X
Solar
Chytré hodinky11 dní14 dní18 dní22 dní28 dní37 dní
Pouze GPS37 hodin46 hodin57 hodin73 hodin89 hodin122 hodin
Všechny GPS systémy26 hodin30 hodin40 hodin48 hodin63 hodin77 hodin
Multi-band GPS15 hodin16 hodin23 hodin26 hodin36 hodin41 hodin
Max battery GPS90 hodin162 hodin136 hodin289 hodin213 hodin578 hodin
Expediční GPS26 dní43 dní40 dní74 dní62 dní139 dní

Jestli jste outdooroví nadšenci a trávíte na treku nebo horských bězích a cykloexpedicích dlouhé hodiny, pak je Solar přesně pro vás. Solární dobíjení dokáže v příznivých podmínkách přidat pěkných pár hodin nebo dokonce dní měření aktivity a může rozhodovat o tom, jestli budete mít v hodinkách zaznamenanou celou trasu, nebo jen její větší část.

Epix je pro rozhodnuté, Fénix pro vybíravé

Modelová řada Garmin Fénix 7 vám nabídne výběr z 22 variant, které se liší velikostí, použitými materiály a přítomností nebo absencí solárního dobíjení. Řada Epix vás rozhodně nepostaví před takovou rozhodovací paralýzu a výběr vám zjednoduší na to, jestli chcete verzi Sapphire nebo se spokojíte s verzí běžnou.

Tabulka: Karel Holub

V čem se odlišuje Epix od Fénix 7 aneb Nebojte se dotknout krásy

Garmin Epix se přece jen v jedné důležité věci odlišuje od řady Fénix 7. Displej. Ten je u řady Epix skutečně krásný a od displeje Fénix 7 ho poznáte na první pohled. Epix využívá AMOLED technologii, a díky tomu je jeho podání barev jasné, zářivé a výrazné. Stejně dobře je na tom jemnost, čitelnost a rozlišení. Řada Fénix 7 sází na osvědčené technologie a nabízí displej, který je velmi dobře čitelný a s dostatečným rozlišením pro zobrazení velkého množství údajů i detailů v mapách. Ale Epix jde v tomto směru ještě mnohem dál a skutečně nastavuje nový standard zobrazení u vrcholných modelů chytrých sportovních hodinek.

Obě řady mají displej s dotykovým ovládáním a u obou je možné nastavit jak permanentně zapnutý displej, tak šetřící režim spínaný gestem. Mohlo by se zdát, že pro Epix je úsporný režim jasná volba, a to hlavně kvůli vyšší spotřebě energie u AMOLED zobrazovačů, a také kvůli náchylnosti tohoto typu displeje k vypalování. Jenže Epix má skvělou výdrž i se stále zapnutým zobrazením a ani obava z vypalování už není na místě. Garmin zapracoval na opatřeních, která riziko vypalování AMOLED zobrazovačů redukují k nule a vy se tak můžete kochat stále zapnutým, úžasným displejem. Více jsme se tomu věnovali v tomto článku.

Garmin Epix má automatickou regulaci jasu zobrazovače, a i díky tomu je čitelnost na skvělé úrovni za všech světelných podmínek. Na přímém slunci není problém přečíst hodnoty, které potřebujete a ve tmě nehrozí, že vám bude displej nepříjemně zářit do očí. Dokonce tady najdete speciální noční režim, kde jsou základní údaje v minimalistickém zobrazení a jasu, které vás rozhodně nebudou budit ze sna.

Větší rozlišení zobrazovače řady Epix s sebou přináší výhodu v podobě zobrazení až osmi datových polí na jedné obrazovce. Řada Fénix 7 umí běžně zobrazit pouze šest položek na jedné obrazovce (varianta 7X umí až sedm položek). Nakolik je pro vás zásadní mít na jedné obrazovce o jednu až dvě položky navíc, necháváme na vašem uvážení.

Dotykové ovládání může být u chytrých hodinek lehce kontroverzní téma, ale jak u řady Fénix 7 tak u Epix funguje opravdu skvěle, a pokud by vám přece jenom vadilo, je možné dotyk vypnout a hodinky pohodlně ovládat tlačítky. Dotykové ovládání skutečně vynikne při práci s mapou nebo při prohlížení grafů a přibližování detailů. Dotykové ovládání se obvykle vypíná po spuštění měření aktivity, aby nedocházelo k nechtěným přepínáním a vypínání. Je škoda, že zatím není možné nastavit kombinaci vypnutého doteku na všech obrazovkách kromě mapy. Tam by byl dotek užitečný i v průběhu aktivity. Třeba se dočkáme takové možnosti v některé z dalších aktualizací.

Pokud máte možnost porovnat si Garmin Epix a Fénix 7 naživo, udělejte to. Z papírové specifikace ani fotek a videí totiž neuvidíte, jak krásný displej řady Epix je, a to i ve srovnání s velmi dobrým zobrazovačem řady Fénix 7. 

Jak nepřijít o jízdní kolo: Alarmy, zámky, nejlepší pojištění a služby proti krádeži

Baterie patří k absolutní špičce

Garmin Fénix 7 a Epix patří k absolutní špičce i v oblasti výdrže baterie. Ať už hodláte hodinky využívat na jakoukoliv aktivitu, budete mít nejspíš stále jistotu, že baterie nedojde dřív, něž projdete cílem. 

U jednotlivých modelů se samozřejmě výdrž baterie liší a velkým rozdílem může být i možnost solárního dobíjení. V režimu chytrých hodinek a s měřením jedné aktivity běžné délky denně, vydrží všechny modely alespoň šest dní na jedno nabití, a to je i v případě, kdy máte u řady Epix stále zapnutý zobrazovač. Taková výdrž je pro většinu uživatelů velmi pohodlná a nebývá problém jednou týdně hodinky připojit na nabíjení.

Některé modely pak mohou dosahovat výrazně vyšších hodnot výdrže baterie. Pohodlně se dostávají až na hranici 28 dní na jedno nabití, ale dá se předpokládat, že většina uživatelů bude svoje hodinky připojovat k nabíječce nebo synchronizaci častěji než dvanáctkrát do roka.

U chytrých sportovních hodinek je jedním z hlavních kriterií pro výběr výdrž baterie při zapnutém GPS měření a záznamu trasy. Tenhle parametr je přirozeně hodně proměnlivý a závisí na spoustě faktorů, ale jedno je jisté. Garmin Fénix 7 a Epix patří k šampionům téhle disciplíny a jejich výdrž se pohybuje od 24 do 63 hodin bez pomoci solárního dobíjení. A to už je doba, za kterou se dá dokončit i skutečně dlouhý závod, trénink nebo trek.

Pokud se budete rozhodovat čistě podle papírové specifikace a tabulek, pak je jednoznačným vítězem Fénix 7X Solar, protože zkrátka a dobře vydrží ze všech porovnávaných modelů nejdéle (dokonce 77 hodin). Nalijme si ale čistého vína, jak často potřebujete měřit aktivitu delší než 24 hodin? Zkuste se na výdrž baterie podívat v kontextu toho, jak budete hodinky nejčastěji využívat a možná nebudou papírové údaje tím nejdůležitějším ukazatelem.

Když se podíváme na hodnoty výdrže měření na jedno nabití baterie u srovnatelných variant Fénix 7 a Epix, dostáváme se na téměř stejné výsledky. Fénix 7 bude na jedno nabití měřit aktivitu přibližně 40 hodin. Epix se s úsporným nastavením displeje bude pohybovat kolem hodnoty 32 hodin a při stále zapnutém zobrazovači to pak bude lehce přes 24 hodin.

Oba modely mají ve všech variantách skvělou výdrž baterie, kterou navíc můžete u modelů Solar prodloužit s pomocí sluneční energie. Rozhodovat se ale čistě podle tabulkové výdrže nemusí být ideální, protože extrémní hodnoty kapacity baterie budou často jen nevyužitou výhodou.

Fénix vám posvítí na cestu

Modelová řada Fénix 7X má proti všem ostatním jeden zásadní rozdíl. Přímo v těle hodinek najdete integrovanou LED svítilnu, která dokáže prozářit tmu překvapivě silným proudem světla. Svítilna je v horní části pouzdra hodinek a aktivovat jí můžete jednoduše dvojím stisknutím tlačítka.

Intenzitu světelného toku můžete přímo na hodinkách regulovat, a také si můžete vybrat z několika rytmů blikání, nebo si dokonce vytvořit vlastní. A aby toho nebylo málo, můžete si přepnout barvu světla na červenou pro méně oslňující svícení nebo jako nouzové signální světlo.

Sporttester může upozornit na srdeční problém, máme zkušenost

Žádný z modelů řady Epix svítilnu nemá a přisvítit si můžete jen velmi jasným zobrazovačem, který je možné přepnout do režimu svítilna. Je zřejmé, že intenzitou se nemůže rovnat LED svítilně Fénix 7X, ale na to, abyste si posvítili na klíčovou dírku, nebo našli ve stanu čelovku, to úplně stačí. LED světlo modelu Fénix 7 určitě najde široké možnosti uplatnění, ale nečekejte, že plně zastoupí pořádné světlo na kole nebo čelovku při běhu nočním lesem. 

Když dva měří totéž, je to prostě totéž

Modely Fénix 7 a Epix mají stejné senzory a čipy, které měří zásadní hodnoty jako jsou srdeční tep, GPS poloha, nadmořská výška a atmosférický tlak nebo teplota. Když si dáte tu práci a budete po nějakou dobu měřit všechny svoje aktivity na obou modelech, budou vaše večery naplněné hrou “najdi deset rozdílů”. A většinou je budete hledat marně. Oba modely měří stejně a rozdíly jsou obvykle dané jen samotnou přesností jednotlivých senzorů

Na základě naměřených hodnot počítají oba modely stejné pokročilé metriky a nabízí uživateli stejnou sadu informací a fyziologických dat. Drobné rozdíly se dají najít v rychlosti zaměření GPS signálu při zahájení aktivity, kde se Epix zdá o nepatrný kousek rychlejší než Fénix 7, ale vzhledem k tomu, že jde o jednotky vteřin, nejde ani tady o zásadní rozdíl.

GPS a záznam trasy

Garmin Epix a Fénix 7 měří přesně a spolehlivě, a to i ve složitých podmínkách. Při testování v lese, uzavřených údolích nebo ve vysoké městské zástavbě dosahují oba modely velmi dobré výsledky záznamu trasy a obdobně je na tom přesnost GPS při zapnuté navigaci. Při přímém srovnání záznamu stejné trasy sice mezi modely Fénix 7 a Epix drobné rozdíly najdete, ale ty jsou dané spíš limity samotné GPS technologie než skutečně odlišnou přesností měření. 

Měření srdečního tepu

Oba modely mají samozřejmě měření srdečního tepu pomocí optického snímače přímo na zápěstí. Jak Epix, tak Fénix 7 využívají senzor nové generace a na přesnosti měření je to znát. Měří velmi dobře a rychle reagují i na změny a výkyvy tepové frekvence například při intervalovém tréninku. Přesnost optického měření tepu je závislá na dobrém usazení hodinek, typu a odstínu kůže, síle podkožního tuku, prokrvení pokožky a také na teplotě okolí nebo typu pohybu. Fénix 7 a Epix se ale umí postavit čelem i obtížnějším podmínkám a v testech měřily oba modely velmi přesně i při dlouhých aktivitách v chladném počasí. 

Hodinky řady Fénix 7 a Epix jsou relativně velké a težké a s tím je potřeba počítat i při posuzování možností optického měření tepu. Váha hodinek totiž při volném usazení na zápěstí může vést k jejich poskakování a nepřesnému měření nebo dokonnce jeho výpadkům. Paradoxně tak můžete lepší výsledky vidět u největšího modelu Fénix 7X, který se doslova přicucne na zápěstí a s dobře dotaženým řemínkem drží v každé situaci.

Vyběhnu, i když mám plný diář, doma pak sprintuji. Poznáváte se v tom?

Kolik najdete rozdílů

Papírové specifikace sice prozrazují, že mezi řadami Fénix 7 a Epix pár rozdílů najdeme, ale srovnání obou modelů v reálných situacích ukazuje, že výběr bude spíš o emocích než čisté logice. 

Krásný, zářivý displej Epix může někoho oslovit natolik, že mu obětuje větší kapacitu baterie, funkci Solar nebo LED svítilnu. Pro jiného uživatele jsou důležitější právě extrémní výdrž baterie, dobíjení pomocí slunečních paprsků nebo možnost pořádně si posvítit na cestu. 

Je ale jisté, že ať už si vyberete z řady Fénix 7 nebo Epix, získáte skvělého parťáka na všechny typy sportů, outdoorových aktivit i běžné, každodenní nošení. Vybírejte pečlivě, a pokud máte tu možnost, běžte se na oba modely podívat, ať můžete srovnávat nejen podle papírových údajů, tabulek a fotek.

[mailpoet_form id=“4″]
17. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkTrénink

Vyběhnu, i když mám plný diář, doma pak sprintuji. Poznáváte se v tom?

od Rungo 15. 6. 2022
autor Rungo

„V mém životě si znovu našel své místo běh. Stal se z něj můj další parťák, se kterým si to užívám a pořád mě baví. Tak trochu ale vytlačuje mé další sportovní aktivity. Práci a rodinu vytlačit nemůže a nějaký časový prostor prostě potřebuje,“ začíná svůj článek Andie, jejíž přípravu na maraton můžete sledovat už čtvrtý měsíc.

Sledujte celou přípravu Andie na maraton.

Už jsem se tak nějak rozběhala, pořád ale v pomalejším tempu, a to mi pak při delších tratích bere víc času. Ale nevynechám, i když to mám někdy našlapané; kombinuju. Jak jsem už psala v jednom ze svých článků, snažím se trénovat, i když je to na poslední chvíli před odjezdem do práce, před divadlem, před saunou. 

Život v kalupu, v hlavě úklid

S prvním krokem si nastavím meditační mód, zmizí problémy kolem mě a i to, že to pak po doběhnutí bude kalup. Je mi ale jasné, že až se vrátím, čeká mě ještě sprint doma – sprcha, upravit se, pěkně se obléknout, napít se, někdy i najíst, nebo jen nachystat jídlo. Většinou nemám předem nachystané věci, které pak budu potřebovat. Doma pobíhám, sprintuju a do toho všechny ty všední věci, které jsem vyjmenovala, kontroluji čas na telefonu, sem tam mi přijde nějaká zpráva, nebo někdo zavolá, že se program, kvůli kterému tak „stressím“, nějak mění. A tohle v poklusu zvládám. Reagovat na změny mě do života připravil sport, který jsem dělala od malička, sjezdové lyžování. 

Před jedním mým tréninkem, který jsem si dala na poslední chvíli před divadlem, mi přišla moc pěkná a povzbudivá zpráva od bratránka, se kterým jsem se několik let neviděla. Bylo to po tom, co vyšel můj poslední článek, ve kterém jsem psala, že o mém tajném plánu, maratonu, nikdo z mého okruhu neví, že se mé okolí o běh nezajímá. Na bratránka jsem ale úplně zapomněla. A on běhá. Běhá krutě jako hobík!  Psal mi, že čte moje články, poslal mi link na jeho profil. Jeho motto: „1. Nezraň se. 2. Dokonči 3. Nezastav.“  Ta konverzace s ním a shlédnutí jeho profilu před výběhem mi zanechala v hlavě stopu, ke které jsem se pak při běhání vrátila.

Sport je cesta v mládí i stáří

Pár let po mé autonehodě jsme se s bratránkem potkali na rychlé kávě. Zeptal se mě, jestli můj syn také sportuje. Začala jsem větou: „Já, bývalý aktivní sportovec, jsem ho zapsala do klavíru a angličtiny.“ Bratránek se zasmál. A já ale pokračovala dál. Babička ho přivedla do sportovní gymnastiky na Sokol, dědeček na tenis. Pak přišel, že by chtěl s kamarádem vyzkoušet taekwondo. Jeden rok chodil do plavání. A v osmi letech chtěl hrát baseball. Proč ne, vyzkouší si týmový sport. Pak přišel jachting, pořídili jsme jednoposádkovou lodičku Tera, vyzkoušel i dvouposádkovou loď Feva. No, a samozřejmě chodil do lyžáku, který jsem vedla. Tam jsme rozvíjeli další sportovní aktivity, jako jsou in-line brusle, trampolína, lezení. Tyto všechny aktivity nedělal samozřejmě současně, postupem času se měnily. Ty plánované dělal v době, kdy byly potřeba. Bylo nutné začít protahovat, aby nebyl zkrácený, do toho se naučit soustředit se, a tak jsem využila jeho zájmu chodit do taekwonda, kde přišly i zkoušky na barevné pásky. Obratnost a pružnost piloval v gymnastice, kterou považuji společně s atletikou jako základ všestrannosti pro jednotlivé sporty. Cyklistiku si vyzkoušel jako rehabilitační sport po zlomené noze, silniční kolo pak vyměnil za horské kolo. 

Bratránek se nadšeně vyptával a zahleděl se: „Já mu tak závidím! Nebude se bát kamkoliv jet, třeba s novou partou, třídou, holkou, protože s velkou spoustou sportů přišel do kontaktu. Ví, jak chytnout tenisovou raketu, kopnout do balónu, udělat výmyk. To já…“  Bratránek se ke sportování totiž dostal až v dospělosti. Rozpovídal se o tom, jak to pro něj bylo těžké se v dětství a dospívání do něčeho sportovně zapojit. V dospělosti to ale začal dohánět. Začal hrát futsalovou soutěž, pak chodit na brutální kondiční tréninky a jezdit docela dálky na in-linech. Určitě toho bude víc. A teď jako hobík běhá. Fandím mu! 

A dávám mu za pravdu v tom, že můj syn bude mít jednu výhodu do života. V tom, že se nebude bát přihlásit se a jet tam, kde se bude sportovat. Tuto výhodu jsem si zpětně uvědomila i já. Stejně tak, jako můj syn, jsme v dětství a dospívání se sestrou zkoušely více různých sportů a do toho mělo lyžování všestrannou přípravu. Lyžování vrcholově, ale vše ostatní jen pro zábavu, jen proto, abychom zjistily, o čem ten daný sport je, jak se máme chovat v týmu, jak se chovat u vody, v přírodě, na silnici. Reprezentovaly jsme školy na sportovních soutěžích, neměly jsme problém se kdekoliv do čehokoliv sportovního připojit. Stejně tak, jak to nastavili naši rodiče, nastavila jsem to i já. Není potřeba vrcholných soutěží, je fajn trávit volný čas pohybem, znát základy sportů. A to podle mě patří, kromě hudebního vzdělání, také ke všeobecnému vzdělání pro život.

Moje maminka se rozhodla, že se v padesáti naučí jezdit na koni. Podařilo se. Ve třiapadesáti se začala učit jezdit na in-linech. Při oslavě jejich šedesátin si stoupla na „šlapačku“ – motorku a rozjela se po alpské louce. Nebála se se mnou vyzkoušet různé druhy cvičení. Udělala si kapitánské zkoušky a brázdila moře na plachetnici. 

Já ale v té své téměř padesátileté „všestrannosti“ spatřuji tak trochu nevýhodu. Mám doma spoustu sportovního harampádí. Chtěla bych ho samozřejmě co nejvíce využívat. A teď, když se přidal do mého života běh, nemám tak moc prostoru a musím kombinovat. Ano, sport mě baví, sportem se bavím a někdy se sama sobě zasměju. To v okamžiku, kdy zapomenu, že už vrcholově nesportuju a plánuji si dvou až třífázové sportovní aktivity. Pomalu ale začínám chápat odpověď trenéra Honzy na moji otázku, co jiného ještě kromě běhání dělá. „Nic, jen běhám. Na nic jiného není čas, když potřebuješ naběhat objemy.“ 

Chvíle, které ničím nenahradíte: Jak dcera rozběhala tátu a vznikl společný zájem

Objemy zatím ještě neběhám, ale ty „kilometříky“, jak říká Honza, přibývají. Posledně jsem před sebou měla dvanáct kilometrů. Desítku jsem zvládla společně s kamarádkou, dokonce jsme i pokecaly. Poslední dva kilometry jsem běžela sama se sebou. Bylo mi u toho příjemně, s tepovou frekvencí do 145 jsem to zvládla, ani jsem se nezadýchala a po poctivém protažení a zchlazení nohou ve studené řece jsem o pro mě zatím nejdelším běhu ani nevěděla.  Když jsem pak běžela desítku, zvládla jsem ji daleko lehčeji. Mám za sebou už i čtrnáct a dokonce šestnáct kilometrů. A po nich jsem se těšila zase na tu dvanáctku a zvládla ji stejně tak, jako desítku, lehčeji. V tréninku se mi prodloužily i kratší rychlejší úseky. Ty jsem si jednou vyzkoušela na tartanu. Dvěstěmetrové úseky na 70% výkon na ovále pro mě byly zabijácké. Ne fyzicky, ale na psychiku. Stejně dlouhé časové úseky v přírodě zvládám mnohem lépe. V přírodě se mi běhá líp. Zlepšila jsem si pak chuť i kratšími a rychlejšími úseky do kopce.

Při každém tréninku tento měsíc mi na začátku naskočilo bratránkovo motto: „1. Nezraň se. 2. Dokonči 3. Nezastav.“ A já si k tomu přidala na začátek „Začni.“

Slovo trenéra Jana Kohuta:

Od začátku roku, kdy jsme pomalu začali testy a pomalu i s běháním, ušla Andie kus cesty. Tehdy jsme nechávali termín jejího cíle, maratonu, hodně otevřený. Pokud to vše půjde jako do teď, mohla by být připravená příští rok na podzim.

Měli jsme v plánu, že by začátkem léta měla zdolat metu půlmaratonu, bohužel, teď kvůli operaci (kterou plánovaně podstupuje), se nám to nepovede. Snad bude brzy fit a moci zase trénovat a snad tím neztratí nic z toho, co jsme do teď budovali. Jelikož se po operaci bude muset vyvarovat nárazům, jsme domluveni, že bude zařazovat kolo, orbitrek a budeme více posilovat. Pokud by to mělo trvat déle jak 10 dnů, pak bychom k lehkému tréninku na kole přidali i intervalové tréninky. A hned jak to půjde, začneme pomalu zařazovat běh.

Autor textu: Andrea Zelená

15. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké vybaveníOstatníTuristikaVybavení

Běhat s kočárkem se dá i 20 km rychlostí pod 5 minut. Jaký používají Pavlišta, Pernica a Knapová?

od Soňa Dvořáčková 14. 6. 2022
autor Soňa Dvořáčková

Skvělí čeští atleti běhají s kočárkem, a to je ideální možnost zjistit z praxe, co oceňují, nebo naopak, co jim na jejich modelu chybí. Výběr toho nejlepšího modelu pro vás pak bude jistě jednodušší.

V minulém článku Vybíráme sportovní kočárek jsme vás upozornili na hlavní otázky, které si musíte položit před tím, než vyrazíte do obchodu pro sportovní kočárek a pokusili jsme se vám výběr usnadnit představením deseti konkrétních modelů, které jsou nyní na trhu dostupné. Pokud snad stále váháte a s výběrem si nejste jisti, můžete se inspirovat doporučeními tří sportovců, které jsme za tímto účelem oslovili. Na otázky pro vás odpovídali Jana Stehlíková Knapová, Vít Pavlišta a Jan Pernica.

A na co jsme se jich vlastně ptali? 

  1. Jaký sportovní kočárek máte doma?
  2. Co na něm oceňujete nejvíce?
  3. Pokud s ním aktivně sportujete, co považujete za svůj nejlepší výkon s kočárkem?
  4. Jaká jsou naopak jeho negativa, co by šlo zlepšit?
  5. Koupili byste si tento model znovu?

Jana Stehlíková Knapová

Česká reprezentantka v orientačním běhu, řada umístění TOP 6 na mistrovství světa a několikanásobná mistryně ČR.

Foto: se svolením Jana Stehlíková Knapová
Foto: se svolením Jana Stehlíková Knapová
Foto: se svolením Jana Stehlíková Knapová
Foto: se svolením Jana Stehlíková Knapová
Foto: se svolením Jana Stehlíková Knapová

Jaký sportovní kočárek máte doma?

  1. Thule Urban Glide 2
  2. Thule Chariot Sport

 Co na něm oceňujete?

Thule Urban Glide 2 je stabilní, velmi dobře se s ním běhá. Díky otočnému kolečku vepředu se s ním výborně manipuluje. Projede skrz les stejně jako mezi regály v obchoďáku.

Chariot se dá krásně použít na běžecké lyžování. Je velmi stabilní, s poctivou konstrukcí. Dá se jednoduše složit a rozložit.

Sportovní výkon s kočárkem

S Thule Urban Glide 2 trénuji běh několikrát do týdne. Po cyklostezce je to pro něj hračka, takže 20 km se dá stlačit pod 5 min/km. Zajímavější je spíš, když ho protáhnu po lese, nebo po turistických značkách, to zvládne nad očekávání.

Thule Chariot Sport nabízí větší experimenty. Na běžkách máme projeté Jeseníky, kde kopce zabolí, včetně Pradědu, nebo třeba Krušné hory, kde je to reliéfem víc „na pohodu“. Manžel ho otestoval i na skialpech, včetně sjezdovky dolů. Dolů to spíše nedoporučujeme, ale sjet se to dá. (smích) Díky dobrému odpružení se naše experimenty líbí i dceři.

Negativa

Někteří známí reklamovali Urban Glide 2 kvůli přílišnému mechanickému uvolnění předního kolečka, ale jednalo se snad jen o vadnou sérii. Já nemám co vytknout.

Na běžné fungování a do města je Chariot Sport podstatně těžší. Není vhodný pro úplného novorozence. Dítě je dost u země. Jako možné zlepšení vidím (vkládací) termoizolační vrstvu zespodu pro lepší použití v zimních podmínkách.

Koupili byste si váš kočárek znovu?

Thule Urban Glide 2 určitě ano. Co se týče Chariotu, pro běžecké lyžování je to skvělá volba a kolo jsme zatím netestovali. Negativem je vysoká cena. Kdybychom nebyli tak aktivní a já nechtěla s kočárkem trénovat i na lyžích, zůstaneme zřejmě pouze u Thule Urba Glide 2, se kterým se mi i běhá pohodlněji.

Vít Pavlišta

Český běžec na dlouhé tratě, několikanásobný mistr republiky v horském běhu, maratonu a půlmaratonu.

Foto: se svolením Vít Pavlišta
Foto: se svolením Vít Pavlišta

Jaký sportovní kočárek máte doma?

Máme doma TFK Sport, model 2020.

 Co na něm oceňujete?

Nejvíce oceňujeme velká 16’ kola, díky kterým se dostanete opravdu přes jakýkoli terén. Přední kolo je napevno, nemusíte řešit nějaké přecvakávání aretace.

Korbičky jsou pěkně vymyšlené. Ta pro miminko je vcelku velkorysá a hodně variabilní. Miminku, které už začíná sedět, můžete nastavit polosed, takže může koukat ven po okolí, ale přitom být stále čelem k vám. A nebo korbu prostě otočíte.

Sportovní verze sezení už je jen čelem dopředu a je velmi prostorná. Naše dvě děti nemají od sebe věkově velký odstup, takže jsme v kočárku často vozili i obě.

A co je na kočárku opravdu bezvadné, na běhání tedy nutné, ale i při normálním ježdění výhodné, je ruční brzda. Brždění je díky kotoučovým brzdám spolehlivé, zastaví hned a kočárek vám dělá i oporu, třeba na ledovce.

Sportovní výkon s kočárkem

S kočárkem nejvíc běhala manželka Lucka, dopoledne, když já jsem v práci. Asi nejdelší souvislý běh, který má kočárek za sebou, je 18km klus v okolí Doks (takže silničky, šotolinové cesty, ale místy i pěkně těžký běh v písku). 

Snad úplně první výlet s kočárkem byl na Broumovsko, a to byl tedy terén. Mezi skalami, lesem… přenášení mezi skalami jsme se nevyhnuli, ale kočárek toho zvládl i dost projet.

A taky jsme s ním běhali v Maroku!

Co se týče rychlých běhů s kočárkem, Lucka s ním mastila čtyřstovky podél přehrady, když se mezi těhotenstvími chystala na závody. A taky jsme s ním bruslili na zamrzlé přehradě. Prostě ten kočárek vás nijak ve vašich aktivitách neomezuje. Snad jen plavat by se s ním nedalo. (smích)

Negativa

Občas se vám hodí nějaký rozměrově menší kočárek, k tomu jsme pořídili úplně mini skládací golfky. Ale jinak nemáme problém s kočárkem cestovat MHD, naložit ho do auta apod. 

Koupili byste si váš kočárek znovu?

My jsme vlastně v této situaci byli. Kočárek nám připadal hodně těžký (starší model), a tak jsme ho chtěli vyměnit. A nakonec jsme dospěli k tomu, že chceme opět TFK Sport, jen novější, lehčí verzi.

Jan Pernica

Český běžec, atlet a trenér, trenér filmového Zátopka, se kterým jsme pro vás připravili videa s běžeckou abecedou.

Trenér Jan Pernica. Foto: Magdaléna Ondrášová

Jaký sportovní kočárek máte doma?

Thule Urban Glide 2 

 Co na něm oceňujete?

Je sportovně laděný, dobře se s ním manipuluje. Jednoduše se skládá. 

Sportovní výkon s kočárkem

Byl jsem s ním běhat jen párkrát, ale naší dceři se to nelíbilo, tak jsem to už pak neopakoval. Zvládl jsem asi 12 km kolem jedné hodiny, tj. tempo cca 5 min/km. 

Negativa

Je větší, takže někdy narážíme na problém někam se vejít. 

Koupili byste si váš kočárek znovu?

Ano, jsme s ním spokojeni a volili bychom jej znova.

Chvíle, které ničím nenahradíte: Jak dcera rozběhala tátu a vznikl společný zájem
14. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaCyklocomputeryVybavení

Cyklocomputery: co všechno umí moderní tachometry měřit?

od Martin Kubala 13. 6. 2022
autor Martin Kubala

ADVERTORIAL Zatímco v posilovně platí pořekadlo “není fotka, není trénink”, cyklisté mají svou obodobu ve rčení “co není změřeno, jako bys nejel”. Nebudeme zde porovnávat jednotlivé typy cyklocomputerů, zaměříme se raději na praktické využití jejich možností tak, aby váš trénink splnil to, co od něj očekáváte. A co že to všechno cyklocomputery umí?

Měření rychlosti, vzdálenosti, času

Základní informace, které jsou součástí všech typů měřidel: okamžitá, průměrná nebo maximální rychlost, ujeté vzdálenosti a jako bonus pak evidence “rekordů” v podobě nejrychleji ujetých úseků od pěti do čtyřiceti kilometrů, nejdelšího tréninku, nejrychlejšího tréninku atd. (v závislosti na specifikaci). 

Mezi další pak patří aktuální čas, stopky, doba jízdy, celková doba tréninku, čas západu slunce, doba strávená jízdou do kopce, doba strávená jízdou z kopce, průměrná rychlost jízdy do kopce (VAM), průměrná rychlost klesání spolu s dalšími variantami, na které si výrobce vzpomene.

Které další zajímavé funkce vám při tréninku určitě pomohou?

Nastoupané metry

Kromě součtu nastoupaných metrů disponují cyklopočítače funkcemi zobrazujícími aktuální sklon kopce a rychlost stoupání / klesání (VAM – výškové metry za hodinu). Při absenci wattmetru vám aktuální rychlost VAM při tréninku jízdy do kopce může být užitečným pomocníkem.

Výkon

Disponuje-li vaše kolo wattmetrem, máte k dispozici nejspolehlivější ukazatel vašeho úsilí. Nic jiného než síla, kterou dlouhodobě tlačíte na pedál nepoukazuje lépe na vaší výkonnost. Pro vrchaře je klíčovým ukazatelem hodnota přepočtena na 1 kg tělené hmotnosti – W/kg. 

Hodnoty výkonu vám computer umožní zobrazit v aktuální, průměrné anebo maximální hodnotě. 

Kromě toho je možné zobrazení i zprůměrovaných hodnot v časovém úseku posledních 3, 10 anebo 30 vteřin. Doporučujeme zobrazení hodnot v časovém úseku deseti vteřin. Kratší úseky vykazují příliš velký rozptyl hodnot, delší naopak reagují se značným zpožděním. 

Já vs. květen. Chci v Brně kopec ve tvaru místního orloje. Bude to symbol pro sportující „magory“

Ve stejných variacích jako absolutní hodnoty si můžete zobrazit i výkon ve formátu W/kg anebo v procentech vůči vašemu FTP (maximální výkon, který jste schopni držet po dobu 20 minut).

Většina tréninkových plánů dnes počítá s tím, že cyklista disponuje wattmetrem a zná aktuální hodnot.

Co všechno dalšího umí moderní cyklocomputery změřit? Zvládnou hlídat i vaší bezpečnost? Můžu mít na kolo místo cyklocomputeru třeba chytré hodinky? Dozvíte se na blogu Alza.cz, pro kterou RUNGO.cz občas píše nezávislé články.

13. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Chvíle, které ničím nenahradíte: Jak dcera rozběhala tátu a vznikl společný zájem

od Adéla Ptašková 11. 6. 2022
autor Adéla Ptašková

Karolina je šestadvacetiletá dáma, v jejíž životě hraje sport velkou roli. Kromě běhu leze po horách i skalách, létá na paraglidu a jezdí na kole. Sport bere hlavně jako relax a odreagování od pracovního života. Běh, vlastně náhodou, propojila se svým tátou a znamená pro ni víc, než jen sport.

Ke sportu byla Karolina vedena odmala – víkendy trávila s rodiči chozením po horách a cestováním. V létě roku 2013 si naplánovala projekt Cesta k půlmaratonu, v rámci kterého chtěla jako neběžec začít trénovat, vše si zaznamenávat a následně uběhnout půlmaraton. Těsně před začátkem projektu se ale zranila, a aby papírová příprava nepřišla vniveč, pomyslnou štafetu převzal její táta (56 let). Tátu běhání neopustilo, Karolina se uzdravila a začala taky. Toto jsou ve zkratce začátky společného zájmu otce a dcery. 

Vzájemná motivace i hecování

Občas dojde i na společné výběhy, ale častěji běhá každý sám a své výkony si porovnávají v aplikaci Garmin Connect. Vzájemně se tak motivují. Čas od času si vytvoří společnou výzvu a navzájem se hecují, kdo za daný časový úsek naběhá více kilometrů. Každý občas zažije dny, kdy to nejde a nic se nechce. Tím méně pak vyběhnout. Právě v těchto chvílích pomůže zmíněná skupinová výzva, nebo třeba společný výběh.

Karolina přiznává, že ji žene dopředu i ego – přece se nenechá předběhnout tátou, který je o třicet let starší! Jinak Karolina běhá pro vlastní dobrý pocit a kromě táty se snaží překonat i sama sebe, k čemuž jí slouží srovnávání zaznamenaných výkonů.

Jak je důležité míti parťáka

Zatímco tréninky probíhají většinou odděleně, na závody jezdí spolu. Mít za parťáka rodiče je super bonus – s kým jiným taky sdílet předstartovní nervozitu a následnou cílovou euforii? Při cestě domů pak samozřejmě spolu probírají předvedené výkony. Karolina považuje svého tátu nejen za rodiče a běžeckého parťáka, ale rovněž za trenéra. Dříve totiž běhával kromě silničních také orientační běhy a své zkušenosti a věcné poznámky Karolině rád předává. Jak se říká – rodiče a trenér mají vždy pravdu. Zde to tedy platí dvojnásob.

I když se občas na něčem neshodnou, stěžejní je, že jsou schopni si o tom promluvit a rozpor následně vyřešit. V tom oběma pomáhá “sportovní mindset” a s tím související schopnost pracovat s hlavou a vlastními myšlenkami.

Karolina Bolková s otcem
Karolina Bolková s otcem
Karolina Bolková s otcem
Karolina Bolková s otcem
Foto: Karolina Bolková

Běh jako základ rodinných vztahů

Karolina si tedy běhání se svým otcem nemůže vynachválit a je přesvědčena o tom, že tento jejich sportovní vztah se kladně přenáší i do toho rodinného. A nějaká rada na závěr, jak rozběhat své potomky? Dle Karoliny je dobré vést dítě ke sportu od malička, ale pouze přirozenou cestou vlastního příkladu a pozitivní motivací. U nich v rodině to zafungovalo parádně a ona i její bratr se ke sportu mají.

Budoucnost

Karolina chce rozhodně v běhání pokračovat a časem se propracovat k trailovým ultra běhům v horách. Miluje totiž přírodu a zároveň se chce naučit lépe pracovat s vlastní hlavou a tělem. To totiž považuje za jednu z nejpodstatnějších hodnot běhu. Přejeme hodně štěstí a mnoho naběhaných kilometrů!

Podělte se i vy o svůj příběh! Pokud sportujete se svými rodiči, dejte nám vědět do komentářů nebo na Rungo e-mail a inspirujte ostatní svými společnými výkony!

[mailpoet_form id=“4″]
11. 6. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram
  • Youtube

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo