Pokud jste někdy kupovali pořádné celoodpružené kolo, následující scénář vám asi nebude cizí: třetina poradců vás žene obrážet testovací akce, na které nemáte čas, třetina vás začne měřit jak na rakev a doporučí vám bicykl na milimetr padnoucí, třetina pak preferuje jednoduchou variantu: “Zkus si to moje, něco kup a druhý výběr se už povede líp…”. Nad tím vším se vznáší řečnické otázky, jako: “Vyber si kolo na terén, ve kterém jezdíš,” nebo “Full tě posune do náročnějšího terénu.” A teď babo raď. A co na to Canyon Spectral?

Tenhle článek nebude tak recenze, na ni nemám ani zkušenosti s desítkami kol, ani techniku jízdy, jako spíše názor na kolo, jeho využití, volbu komponent a mé pojetí cyklistiky.

Co je tohle kolo vlastně zač?

Českou klasikou je vybrat si enduro kolo na ježdění polních cestách. Ani já nejsem výjimkou, ale přeci jen trailcenter a bikeparků jsem pár absolvoval a do vzduchu se s kolem taky sem tam dostanu.

K něčemu takovému je Canyon Spectral předurčený. Jeho geometrie je naladěná tak, abyste zvládli závody České enduro serie, sem tam bikepark dolů, výjezd vlastními silami na hřebeny zdejších horstev, a když na to přijde, tak i pár kilometrů výletním tempem s dětmi. Prostě univerzál.

Canyon testovaný model Spectral 29 AL 6 řadí do kategorie 4, kam se dostal dva roky zpátky, kdy povýšil ze trojky. Na downhillovou trať víkend co víkend to nestačí, ale jít si zaskákat na lokální trail či nebrzdit před kamenitou pasáží je OK.

Dolů kalupem, nahoru příjemně, po rovině trpět

Velká část těchto schopností je daná geometrií rámu, která se nese v duchu moderních trendů, tedy hodně předkopnutých vidlic a postavených sedlovek. Hlavová trubka svírá se zemí úhel 64° (což měl mimochodem pět let zpátky sjezdový model Sender v kratším setupu), u sedlovky byste pak naměřili 76,5° (což je o 2° více, než na cross-country orientovaný model Lux pět let zpátky). Výsledek by měl být, že dolů jede Spectral jako sjezďák a nahoru jak maratonec.

Problematika je ale složitější. Reach (horizontální vzdálenost mezi středem a vrchem hlavové trubky) je dlouhý, 481 mm ve velikosti L, což vás ve sjezdu ve stoje posune příjemně dopředu, čímž získáte lepší přítlak na předním kole. Zároveň však efektivní délka horní rámové trubky měří 630 mm, což je o cca tři centimetry méně, než by mým tělesným proporcím sedělo.

Do goniometrie a geometrie pak promlouvá ještě délka sedlové trubky, neboli lapidárně – kolik máte manévrovacího místa pod zadkem, těžištěm. A v tomto ohledu si chrochtám blahem. Tabulkových 460 mm jak kdyby bylo měřených falšovaným pravítkem, prostoru je na rozdávání, že i 17centimetrový teleskop by snesl o pár čísel prodloužit vzdálenost mezi krajními polohami.

Teorie stranou, jak teda ten Spectral jezdí?

Čísla máme za sebou, pojďme na dojmy, které z nich plynou. Prvně, i přes 29” kola máte dojem, že nelevitujete kdesi metr v povětří. Dokážete se ponořit hluboko do kola, zvlášť když se pořádně skloníte do agresivní pozice. Kontakt se zemí je odtažitější, než si pamatuji ze 27,5” kol, ale o to rychleji si troufáte jezdit – a taky “prasit”, protože Spectral na velkých obručích odpustí i stopu, kterou byste na menším rozměru jeli se smrtí v očích.

Rovněž výjezdy zvládá Spectral příjemně. O závodních ambicích se samozřejmě mluvit nedá, ale pokud vás čekají dva kilometry po šotolině na vrchol, stačí nasadit vyšší kadenci, lehčí převod a točit nohama. Chcete-li trénovat správnou techniku šlapání, sáhněte po lockoutu tlumiče, ale jinak není třeba na páčku sahat. Na pístnici sice je vidět, že se zadní stavba pohupuje, ale že bych cítil, jak plýtvám energií? Nikdy.

Největší utrpení na Spectralu zažijete na rovinatých přejezdech. Během nich budete bloudit očima po okolí a myšlenkami v budoucnosti, geometrie kola říká, že rovinky jsou nutné zlo. Nebyl jsem schopen si najít pozici, kde bych byl buď sehnutý pro menší aerodynamický odpor, nebo se rekreačně napřímil a kochal se. Vždycky jsem byl někde mezi, aby si neodpočinuly ani ruce, ani záda.

Když Canyon dostal “nažrat”

Speciálně na závěr jsem si nechal kapitolu o chování v pořádném terénu. Přeci jen trvá, než se podaří naladit správné tlaky ve vidlici a tlumiči, nastaví se posed a zejména, než se přizpůsobí svalová paměť. Ani tak jsem se nedostal na limity kola, ale pokusím se aspoň o srovnání s endurem YT Capra, které mi říká poslední čtyři roky pane.

První dny se točily okolo problému, jak dostat kolo na zadní. Chtělo to hodně důrazné pohyby, přestože délka zadní stavby je jen o pár milimetrů delší než u mého kola. Nakonec se ukázalo, že vlastně dosahuji stejné výšky bunny hopu, jako jindy, jen ho jinak vnímám.

Troufnul jsem si proto i na větší skoky a s překvapením zjistil, že dostat Spectral do vzduchu jde velmi snadno. Určitá těžkopádnost sice znát je, ale to skutečně jen v momentech, kdy se pokoušíte dělat triky na patníku a hopsat i tam, kde to vůbec nedává smysl.

„Bordel“ mezi zuby a tvář zahalená prachem. Začíná tréninkový diskomfort 

Tento charakter vám rychle vykompenzuje kinematika a jistota v rychlosti, zvlášť pokud se kopec naklopí dolů. Při hopsání na lokálních trailech jsem měl pocit, že mě Spectral neposlouchá, že nemám dostatečný grip na předním kole a připisoval jsem to vzorku pláště a rozměru kola.

Ukázalo se však, že chyba byla ve mně. Chce to jezdit agresivněji, pořádně kolu věřit, nahnout se nad řídítka a znovu kolu věřit. Jakmile ho takto zkrotíte, ožije. Najednou kolo, které jsem soukromě překřtil na “mechouše”, protože krásně žehlil kořeny a kamení, ztvrdne a stane se stabilní platformou, na které je radost frčet cestou necestou dolů.

Následující euforii může zbrzdit snad jen relativně nízký střed, způsobující občasné škrtnutí pedály o zem v kompresích. Prošlápnout tlumiče ve chvíli, kdy se snažíte přejet kamenný zub je nešťastný nápad za všech okolností, ale Spectral vám ho vyloženě dá sežrat. Leda byste zkusili sáhnout po karbonové variantě, která prostřednictvím flip chipu umožňuje zvednout střed o 8 mm.

Canyon Spectral 29 AL 6: Komponenty

Pojďme si nyní prohlédnout, jak je Canyon Spectral 29 AL 6 poskládaný. Jedná se o druhou nejlevnější specifikaci, takže se dají čekat určité kompromisy, rovnou ale můžu říci, že jsem jich našel minimum a i tak odpovídají předpokládanému použití a tvoří tak rozumný start pro budoucí úpravy ať už směrem k těžšímu terénu, nebo jezdivosti.

Rám: hliníková klasika vyhovující trendům

Canyon nikdy nebyl nijak radikální, co se týče tvarování rámů. Mě tato estetika vyhovuje, nemám rád ohýbané trubky, takže čisté linie a profily mi padly do vkusu a nevadily ani housenky v místech svařování.

Samotné uspořádání je stokrát vyzkoušená variace na čtyřčep, kinematiku Canyon popisuje jako žehlící na začátku zdvihu, stabilní v prostředku a progresivní na konci, abyste se vyhnuli tvrdým dorazům. Ale to dnes říká asi každý výrobce…

Potěší velkoryse naddimenzovaná zadní stavba, použité pláště Maxxis o šířce 2,4” mají velikou rezervu. Při pohledu na zavěšení v oblasti, kde se chainstays napojují na přední rámový trojúhelník, a u vahadla vykukuje surový hliník. Není nijak schovaný, začištěný, snad ani lakovaný – zkrátka mezi meruňkovou oranžovou při detailním pohledu vykukuje surová stříbrná, která čistotu rámu hyzdí.

To se snaží napravit vnitřní vedení bovdenů, které je příkladně tiché. Obecně řečeno – bylo lahodné poslouchat létající kamení a hučení větru bez jakéhokoli rachtání z kola.

Dalším zajímavým detailem je dvojice šroubů na spodku horní rámové trubky, které doplňují klasické návařky na košík pro bidon. Inu, trendem je jezdit nalehko, takže další místo pro schování nářadí nebo svačinky se hodí. Nicméně bych se nezlobil, kdyby Canyon umístil přímo do rámu, jako to dělá třeba Trek nebo Specialized u tzv. SWAT Boxu. A kdyby kolo vybavil ISCG montáží pro bashguard či vodítko.

Pružení a tlumení: RockShoxová klasika

Zatímco dražší varianty staví na komponentech od Foxu, AL 6 staví na značce RockShox. Pokud tedy máte v okolí servisáka, který má školení právě na tenhle brand, může to být i rozhodující parametr.

Každopádně vpředu žehlí vidlice Lyric, etalon v segmentu all-mountain a enduro vidlic. Popisují ji nohy o průměru 35 mm, zdvihy v rozsahu 150 – 180 mm podle shaftu a boost rozměr přední osy, tedy 15 × 110 mm.

Test: Canyon Grail:ON. Neskutečně zábavný elektrický gravel

Použita je OEM varianta Select+, sdílející větší část vnitřností s vyšší verzí Ultimate. Netroufám si o ní říct více, než že funguje parádně, na přesnější hodnocení zkušenosti zatím nemám zkušenosti a srovnání. Snad jen dodám, že nastavit lze odskok, komprese a samozřejmě tlak. Rozdělení na pomalou a rychlou kompresi mi nikterak nechybělo, stejně jako lockout – Spectral není kolo, které byste ladili zvlášť pro rychlé výjezdy a dupání ze sedla.

Tlumič RS Super Deluxe Select+ jede po stejných kolejích. Expanzní nádobka znamená větší vzduchovou komoru a tedy lineárnější chod, která kompenzuje progresivní chod rámu. A tím pádem si každý biker může zvolit, zda se mu progresivita líbí, nebo by raději sáhnul po pružině. Ideální. A že má Super Deluxe jen jednu páčku pro polohy zamčeno-odemčeno? Bohatě to stačí, pohupování má řešit rám, ne tlumič.

Pohon: Sram GX, co chtít víc?

Jednopřevodníkové systémy jsou u kol na technické ježdění standardem, Canyon ani neměl důvod vymýšlet něco unikátního. Pohon od Sramu už to dokázal v předchozích letech a nic se na tom nezměnilo ani u Spectralu.

12 rychlostí je norma, použití kazety s inovovaným rozsahem 10-52 zubů potěší, stejně jako střed Sram DUB montovaný do závitů BSA místo nepopulárního pressfitu. Nic vhodnějšího mě ani nenapadá, když ceny kazet Sram už jsou vůči Shimanu srovnatelné a navíc má XD ořech o fous lepší reputaci odolnosti, než Microspline.

Záplety: kombo silných značek

Ráfky a náboje jsou často opomíjenými komponentami. Ale jak jednou bouchnete ráfek, víte, že příště to bude chtít investovat do něčeho odolnějšího. Hromada jezdců se po pokusech o šetření vrací k nesmrtelné klasice od DT Swiss. V případě Canyonu Spectral 29 AL 6 je ale dostanou už v základu.

Těžko říct, o jakou kombinaci nábojů a ráfků se jedná, v katalogu se píše o kolech DT Swiss AM LN 370, zároveň chod zadního náboje je hodně tichý, což úplně produkci Švýcarů neodpovídá, ale nerad bych se pouštěl do spekulací.

Ráfky jsou obuté do plášťů Maxxis Minion DHR II v rozměru 29 x 2,4” Wide Trail v třísměsovém provedení Maxx Terra, tedy kompromisem mezi gripem a odvalováním. Přidejte Exo casing a máte univerzální setup.

Buď budete spokojeni a máte vystaráno, nebo zvolíte dozadu něco jezdivějšího, či naopak dopředu vyberete větší drapák, třeba Assegai, DHF, nebo Magic Mary z produkce Schwalbe. Ve všech třech případech se ale vyhnete kupování hned obou plášťů – to není hloupý nápad, myslím.

Brzdy: Sram Code R mi k srdci nepřirostly

Celý život mě zastavovaly brzdy Shimano. O Sramech jsem slýchával, že mají plynulejší nástup, nejsou tak kousavé, lépe se modulují… Jenže taky se povídá, že Sram jede a Shimano zastavuje. Přikláním se k té druhé skupině.

Ne, že by čtyřpísty Code R 200mm kotouče Centerline nezastavily, ale vždycky jsem měl pocit, že za páky musím pořádně chytit, pořádně je zmáčknout, pořádně je držet a nelechtat je jen tak ukazováčkem. Na trailu se to ještě snést dá, ale při představě, že ruce po třech kilometrech sjezdovky sotva drží gripy a já ještě posiluju prsty na brzdách… Nic moc, tyhle brzdy bych nejradši prodal před prvním výjezdem a zkusil místo nich sehnat třeba Shimano Zee.

Kokpit: Canyon má vlastní produkty

Zatímco ve zprávách častěji potkáte zkratku G8, na Spectralu se na řídítkách, představci a gripech píše G5. Vlastní brand Canyonu není ani lepší, ani horší, než jiné komponenty, které jsem měl tu čest vyzkoušet.

Guma gripů drží jakž takž i bez rukavic, s nimi je pak úchop ještě jistější. Řídítka mají nakreslené čáry na přesné umístění jak do představce, tak pro páky řazení, brzd a teleskopu přes objímky matchmaker. Jestli je proto pro vás noční můrou mít na obou stranách stejné vzdálenosti a úhly, G5 vám ušetří nejednu bezesnou noc.

Ostatní komponenty: Na frontě pod zadkem klid

Trailbike bez teleskopu je jako smažák bez tatarky. Jíst se dá, ale není to ono. Líbí se mi, jak se teleskopické sedlovky prodlužují a reagují tak na změny v geometriích kol. Oceňuji proto, že i Canyon Spectral není pozadu, Iridium Dropper Post má zdvih 170 mm. Tím, že se pohybuji u horní hranice velikosti L bych se nezlobil za dvacet centimetrů zdvihu, ale i ty dva cenťáky navíc oproti 15 nebo dokonce 12,5 centimetrům jsou znát.

Na sedlovku je uchycené sedlo Ergon SM10 Enduro Comp. Zvučná značka potěší, ale jako u každé plochy, které se vaše ctěné tělo dotýká, až delší soužití prozradí, zda by nebylo na místě zvolit méně slávy a více pohodlí.

Spectral 29 je skvělý stroj, ze kterého můžete postavit cokoli

Očekávání byla veliká, Spectral je legenda, ke které už při vybalování z krabice cítíte úctu. Nejdřív jsem ho vnímal jako lehkou váhu, která ztěžkla, ale během společných kilometrů mi došlo, že tenhle Canyon není zbraň na závody a vlastně ani bike na flowtraily prokládané občasným rock gardenem.

Nejvíc je to platforma, která vám dovolí prakticky cokoli. Na skoky zatáhnete sedlo mezi kolena, na lehké traily nahodíte jezdivější pláště, do trail centra dokoupíte silnější brzdy, na výlety zacvaknete bidon do držáku a pokud žádnou specializaci vůbec nepotřebujete, necháte Spectral v továrním nastavení a taky si to královsky užijete.

Nejlepší na tom je, že ať už pojedete kamkoli, pořád máte pod sebou kolo, které vás nebude limitovat.

P. S.: Jestli nějaký sjezdař dočetl až sem, poslední větu ať bere s rezervou.

Plusy:

• kolo s velmi širokým využitím
• rozumná skladba komponent
• poměr výkon/cena
• krátká sedlovka

Mínusy:

• brzdy Code R nenadchly
• nezačištěná místa na rámu pod objímkou sedlovky a čepů

Komponenty:

• rám: hliníkový, montáž na lahev a příslušenství, zdvih 150 mm, interní vedení bovdenů, průměr sedlovky 30,9 mm, rozměr tlumiče 230 × 60 mm, pevná osa 12 × 148 mm
• vidlice: RoskShox Lyrik Select+, zdvih 160 mm, osa 15× 110 mm, offset 42 mm, průměr nohou 35 mm, tapered sloupek
• tlumič: RockShox Super Deluxe Select+, pozice open a pedal, s expanzní nádobkou
• přehazovačka: Sram GX, 12 rychlostí, kazeta Sram GX, 10-52 zubů, XD ořech
• kliky: Truvativ Descendant 6K 170 mm, převodník 32 zubů, středové složení Sram BSA DUB
• brzdy: Sram Code R, kotouče Sram Centerline 200 mm, uchycení přes 6 šroubů
• zapletená kola: DT Swiss AM LN 370, 29″
• pláště: Maxxis Minion DHR II 3C MaxxTerra EXO 29×2,4″
• kokpit: hliníková G5 řídítka i představec, délka řídítek 780 mm, průměr 31,8 mm, délka představce 40 mm, lock on gripy
• sedlovka: Iridium Dropper Post, zdvih 170 mm u velikosti L
• sedlo: Ergon SM10 Enduro Comp

Autor textu: Michal Maňák