RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Nezařazené

Kdy vám pojistku nevyplatí? „Klasická“ pojistka na závody vašeho dítěte v zahraničí nestačí

od Karolína Hornová 12. 8. 2022
autor Karolína Hornová

Naše děti dnes cestují víc než kdy dřív. Kromě kapesného na cestu nebo letenek jako dárku třeba „za vysvědčení“ bychom měli před každou cestou počítat i s jistotou v podobě kvalitního cestovního pojištění. Jaké pojištění vybrat, když jede vaše dítě do zahraničí na sportovní soustředění, nebo třeba na studijní pobyt? 

Dnes slavíme Mezinárodní den mládeže. Kromě toho, že to je skvělý důvod pro malou oslavu s dětmi, které už „přece dávno nejsou děti“, je hlavním cílem tohoto dne, upozornit na specifické otázky, týkající se mládeže – ať už kulturní, právní nebo třeba týkající se rozvoje a trávení volného času. A sem patří i sport, cestování a bezpečnost. Spolu s pojišťovnou Kooperativa jsme blíže prozkoumali poslední zmíněné – v následujících řádcích si povíme, jak nejlépe pojistit svého „mládežníka“ na zahraniční cestu nebo třeba sportovní soustředění. 

Důvěřuj, ale prověřuj. „Neboj, jsem pojištěný přes oddíl,“ může stačit nebo vás dostat do problémů

I když jsou dnes děti v mnohém samostatnější a instituce jim nabízejí výhodné služby na míru, vždy se ujistěte, jaké má daná služba parametry. Vaše dítě může získat cestovní pojištění k účtu v bance, nebo může být pojištěno přes sportovní oddíl v případě cesty na soustředění nebo závody do zahraničí. Nemusí to být ale zdaleka to nejvýhodnější pojištění pod sluncem. Před cestou si vždy zkontrolujte, jaké případné škodné události pojištění kryje, a zda není lepší své dítě ještě připojistit osobně. Určitě se nespokojte s větou: „Jo, neboj, máme pojištění přes oddíl!“ Pojďme se podívat na jednotlivé případy cest a typy pojištění, které jsou pro tento účel nejvhodnější.

Soustředění a závody

Běžné cestovní pojistky často nekryjí léčebné výlohy úrazů, vzniklých při organizovaných sportovních utkáních nebo např. běžeckých závodech jednotlivců. Pokud vaše dítě jede do zahraničí na závody nebo soustředění, ujistěte se, že jeho pojistka tyto výlohy kryje. Platí to i pro případ, že jedete na rodinnou dovolenou a všichni společně se účastníte např. místního půlmaratonu. Léčebné výlohy v zahraničí (především „na Západě“) přitom mohou být dvoj- až trojnásobné, než jsme zvyklí u nás. 

„Pokud klient bude v zahraničí provozovat jak základní, tak i aktivní sport na amatérské i profesionální úrovni včetně závodů a soutěží, je potřeba sjednat pojištění pro organizovaný sport, který uvedené aktivity zahrnuje,“ radí Jana Konvalinová z pojišťovny Kooperativa. Jako jedna z mála pojišťoven kryje Kooperativa i léčebné výlohy úrazů, vzniklých při organizovaném sportu – jak amatérském, tak na profesionální úrovni či v rámci soustředění a přátelských utkání.

Tip: Pojišťovna Kooperativa nabízí v rámci svého cestovního pojištění Kolumbus program Aktivní sport, který zahrnuje i krytí pojistných událostí, vzniklých při organizovaném sportu a závodech.

„Bordel“ mezi zuby a tvář zahalená prachem. Začíná tréninkový diskomfort 

Dovolená s kamarády

Pokud vaše dítě míří na dovolenou třeba s rodinou svého kamaráda nebo na zahraniční soustředění zájmového nebo sportovního kroužku, ujistěte se předem, jaké aktivity ho čekají. Podle toho rozhodněte, zda stačí „klasické“ cestovní pojištění nebo raději připojistíte právě i aktivní sporty. Zvolte také vhodné limity pojistného plnění, ale zbytečně nešetřete – až dvojnásobné pojistné plnění se často v ceně pojistného promítne jen v řádu několika stokorun.

Tip: Pro juniory od 6 do 18 let nabízí Kooperativa 50% slevu, pro mladistvé od 18 do 26 let pak 20% slevu z pojistného. Dítě ve věku do 6 let má pojistné zdarma.

Pojištění na studijní pobyt 

Celoroční cestovní pojištění je další vhodnou alternativou pro účel dlouhodobého pobytu, ale i pro lidi, kteří do zahraničí cestují často a nechtějí před každým odjezdem řešit uzavírání nového a nového pojištění. Některé banky nabízejí takovou variantu pojištění k některým účtům, resp. kreditním kartám (např. ČSOB, Komerční banka, Česká spořitelna, Raiffeisenbank a další). 

„Na dlouhodobé pojištění do jednoho roku slouží v rámci naší nabídky cestovní pojištění KOLUMBUS. Pojištění léčebných výloh v zahraničí slouží na ošetření v důsledku akutního onemocnění nebo úrazu a jedná se o ošetření z lékařského hlediska nutné a neodkladné. Cestovní pojištění nekryje např. náklady na preventivní péči či odkladná ošetření, rehabilitaci a následnou poúrazovou péči. Na pobyty delší je vhodné si sjednat zdravotní pojištění v cílové destinaci,“ doplňuje Jana Konvalinová z Kooperativy.

Dřep, tvoje výzva na srpen. Naučte se ho správně tak, aby kolena nebolela a posilte zadek

Rodinná dovolená

Pokud vyrážíte na rodinnou dovolenou (ale třeba i na závody jako doprovod a podpora svých dětí), možná se vám vyplatí poohlédnout se po výhodnějším rodinném pojištění. Pokud cestujete jako rodina, získáte u většiny pojišťoven výraznou slevu na cestovní pojištění: „Pro rodinu (2 dospělé a až 4 děti do 21 let) a zároveň naše klienty, kteří u nás mají sjednané jiné produkty, nabízíme možnost sjednat roční smlouvu na opakované výjezdy za unikátní pojistné s až 75% slevou,“ zmiňuje Jana Konvalinová. Některé pojišťovny nabízejí i skupinové slevy v hodnotách kolem 10 až 20 % z ceny pojistného.

Tip: Většina pojišťoven nabízí procentuální slevu z pojistného, pokud pojištění sjednáte online. Třeba v případě Kooperativy je to 10 %. 

Pojištění cesty a storna

Nejednomu z nás letos překazila (a bohužel asi ještě překazí) radost z cesty aktuální situace na evropských letištích. Mnohahodinové čekání, zrušené nebo zpožděné lety – to dokáže pořádně zkazit náladu. A v případě mladých, kteří třeba na letenku šetřili z kapesného, to platí dvojnásob. Před cestou se proto nezapomeňte ujistit, zda cestovní pojištění kryje i případné storno cesty ze strany dopravce, případně také výlohy spojené se stornem či karanténou v případě onemocnění COVID-19.

NOVINKA: Garmin Enduro 2 jdou po krku legendárnímu modelu Fénix. Na kompromisy zapomeňte 

Investice do pojištění se může mladým cestovatelům zdát jako zbytečnost – peníze radši ušetří na „kapesné“. Především pokud se vaše „dospělé děti“ vydávají na první samostatnou dovolenou, ujistěte se, že pojištění mají – a pokud ne, můžete jim ho koupit jako dárek na cestu. Budou mít radost, že to nemusejí řešit sami, a bude to i „pojištění“ pro vás – v podobě klidu a jistoty, že je o vaše děti v případě nouze postaráno.

Tip: Odmítá-li vám aerolinka či prodejce letenek vrátit peníze např. za zrušený let, případně vám nabízí pouze voucher nebo s vámi (co hůř) vůbec nekomunikuje, obraťte se co nejdříve na svou banku (resp. vydavatele karty, se kterou jste letenky kupovali). Přes ni své peníze často dostanete zpět rychleji a spolehlivěji, než přes samotnou firmu, u které jste nakoupili.

12. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaKola

Revoluce v elektrocyklistice: Bosch eBike Systems představuje novinky 

od Rungo 12. 8. 2022
autor Rungo

Advertorial Společnost Bosch eBike Systems na výstavě Eurobike ve Frankfurtu nad Mohanem představila novinky, které přepisují zaběhnuté návyky v užívání elektrokol. Tady je vše stlačeno do 3 minut vašeho života.

Nespadnete při brzdění

Až 29 % pádů na kole je způsobeno nesprávným brzděním. Mokro, písek, drolivý ani sypký povrch už vám nebudou nahánět strach, protože je tu ABS! Technologie, která už 40 let pomáhá řidičům a 20 let motorkářům, je nyní připravená i pro ebikery. Nejmenší systém ABS na světě je o 77 % menší a o 55 % lehčí než jeho předchůdce. ABS od Bosch eBike Systems je vyvinuto pro všechny druhy elektrokol od těch do města až po elektrická horská kola pro tvrdé sportovce. I když teď možná kroutíte hlavou a říkáte si, že to není nic pro vás, tohle prostě chcete zkusit! 

Dostanete tolik elektropodpory, kolik právě potřebujete

Systém teď rozpozná, že jedete proti větru nebo stoupáte, a automaticky vám přidá elektrickou podporu, aniž byste museli zvýšit výkon nebo změnit jízdní režim. 

Nebudete se trápit při tlačení do kopce

Někdy se něco nedá vyjet a na řadu přijde vysilující tlačení. Tomu je teď konec. Tlačítko na řídítkách aktivuje přípomoc, díky níž se kolo sápe do svahu samo a lehce jako pírko. Systém ocení ebikeři v těžko prostupném terénu stejně jako uživatelé elektrických cargo biků s těžkým nákladem.

Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems

Nebudete se ho bát nechat na ulici

Všichni se bojí, že přijdou ke kolu a ono tam prostě nebude. Takhle už ne. Nově elektrokola vzdorují zlodějům vícestupňovým systémem ochrany. Elektrokolo nyní samo pozná, pokud s ním někdo manipuluje. Rozlišuje mezi chvěním a tím, jestli ho chce někdo přemístit. Na plné kolo spustí výstražný tón a vám do mobilu pošle varovnou zprávu. Na displeji pak v mapě uvidíte, kde se vaše elektrokolo nachází a kam se přesunuje. Jedno kliknutí a aplikace volá policii!

Svezete s ním náklad i děti

Elektrické cargo biky jsou trend. V Německu, Nizozemsku a ve Skandinávii se stávají náhradou za druhé auto do rodiny. Po městech stěhují objemné zboží a v Německu si je teď oblíbili i rodiče, kteří s nimi vozí děti do školky nebo do školy. Do korby se vejdou hned dvě! Pohon s novým chytrým systémem určený pro elektrické cargo biky nyní dokáže vaše šlapání zesílit až čtyřikrát a obří kroutící moment se přidává při rozjezdu, který je s nákladem nejtěžší. 

Přispějete k čistšímu Česku 

Čtvrtinu emisí CO2 způsobuje motorová doprava. Ježdění na elektrokolech zmenšuje dopravní zácpy, hluk i množství výfukových plynů. Skupina Bosch jde ale dál. Všechny její závody jsou klimaticky neutrální už od roku 2020. Všechny baterie od Bosch eBike Systems se recyklují. Jednoduše je vrátíte v servisu a vyměníte za nové. V akumulátorech se daří snižovat množství vzácných kovů. Třeba kobaltu je v nich nyní o 65 % méně než v roce 2013.

Vyberete si přesně to, co potřebujete

Co cyklista, to jiné priority. Bosch eBike Systems nabízí řešení pro každého, kdo chce jezdit na elektrokole. Motory jsou silnější. Akumulátory jsou pro změnu menší a mají větší kapacitu. Pak jsou tu levnější a čitelnější displeje, zmenšené řídící jednotky, chytřejší funkce a mnoho dalšího.

Chcete vědět víc o produktech Bosch eBike Systems? Jděte sem.

12. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaCyklistikaCyklocomputeryTréninkVybavení

Recenze: Nový nadupaný cyklopočítač Garmin Edge 1040 pohledem cyklistického závodníka 

od Martin Kubala 11. 8. 2022
autor Martin Kubala

Řeč bude hlavně o nové funkci s názvem Stamina, která vám přímo na řidítka naservíruje poslední elektronický výkřik v podobě cyklocomputeru Garmin 1040. Než se k ní ale dostaneme, pojďme si nejdříve popsat to, čím se Garmin 1040 oproti svým předchůdcům liší v ostatních parametrech.

Přesnost Garmin Edge 1040

Při vyšších rychlostech a dobrém signálu ukazují všechny cyklocomputery téměř totožné hodnoty. Při vjezdu do lesa a zpomalení se údaje začnou značně lišit. U Garminu díky vícepásmovému systému GNSS uvidíte aktuální rychlost v téměř jakýchkoliv podmínkách a terénu. Tohle ocení asi hlavně ti, kdo pravidelně zdolávají horská stoupání v terénu na MTB. Model 1040 spolehlivě reaguje na každou změnu tempa a to i při velmi nízkých rychlostech.

Výdrž

35 hodin provozu znamená, že v případě pravidelného tréninku na výkonnostní úrovni vám computer na jedno nabití vydrží zhruba dva týdny. I s desetiprocentní kapacitou baterie ještě zvládnete stokilometrový trénink. V případě modelu Garmin 1040 solar se vám tato doba během jízdy za slunečného počasí ještě téměř o hodinu prodlouží.

Jaký je displej u Edge 1040?

Stejný jako u modelu 1030. Deset datových polí, libovolný počet obrazovek. Přepínání mezi jednotlivými panely úplně bez problémů. Největší problém je zapamatovat si, ve kterém okně je schován požadovaný údaj. Je proto vhodné nechat si zobrazovat pouze ty hodnoty, které v tréninku opravdu potřebujete sledovat. 

Při testování bylo zapnuto zobrazení všech dostupných funkcí, takže občas jsem listoval displejem jak nervózní turista v italském slovníku zoufale se domáhající personálu, aby mu donesli “turka”. Bylo ale zapotřebí vyzkoušet, jestli mašina “nezamrzne”. Podařilo se mi to jednou. Restartem se vše vyřešilo včetně načtení všech aktuálních hodnot.No, a teď k tomu podstatnému.

Nová funkce jménem Stamina v Garmin Edge 1040

Co to je? Velice stručně řečeno, nová funkce od Garminu zobrazující vaši aktuální schopnost pokračovat v nastaveném tempu jízdy.

Co si pod tím představit? Funkce stamina vám zobrazuje dva primární ukazatele – aktuální a potenciální výdrž, a to v procentech, ve vzdálenosti anebo v čase. Můžete si navolit zobrazení libovolných údajů anebo také všechny.

Co znamená aktuální a potenciální výdrž? Aktuální výdrž vás zajímá ve chvíli, kdy váš výkon překračuje meze vytrvalostního charakteru. Například během krátkého závodu, v časovce, intervalech nebo při zdolávání kopců. Potenciální je pak vyjádřením toho, co ve vás, vzhledem k již odvedenému výkonu, zůstalo. 

Jak k těmto údajům Garmin dospěje? Na základě sledování vašich jízd si počítač vypočte vaše výkonová maxima pro jednotlivé časové úseky a z toho pak dokáže vyhodnotit, po jakou dobu jste schopni danou intenzitu vydržet a také odhadnout, kolik energie jste na sledovaném úseku již odevzdali.

Podobně funguje palubní počítač v automobilu. Ukazuje odhadovaný dojezd při aktuálním stylu jízdy. Pokud zrychlíte, dojezd se znatelně zkrátí. Ve chvíli, kdy začnete opět šetřit, se prodlouží, ale už ne do původní hodnoty, protože část paliva již byla spotřebována.

Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040 (ten větší) a Edge 830. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová

Můžete to vysvětlit na konkrétním příkladu?

Představte si, že těsně po zahájení jízdy máte aktuální i potenciální výdrž 200 kilometrů neboli 100 % a 100 %, případně osm hodin. Po hodině jízdy v plynulém tempu se hodnoty vaší aktuální a potenciální výdrže změní dejme tomu na 180 km, 90 % a 90 % respektive 7:30 hod. (flákáme se…).

Pak ale přijde kopec, který se rozhodnete vyjet v opravdu svižném tempu. Tady se začnou hodnoty aktuální a potenciální výdrže rapidně rozcházet. Ta aktuální začne klesat v mnohem rychlejším tempu a v případě, že své síly v kopci přeceníte, můžete se dostat k téměř nulovým hodnotám. To znamená, že v nastaveném tempu jste schopni pokračovat už pouze v řádu několika sekund. 

Naopak v situaci, kdy kopec vyjedete sice rychle, ale přeci jen s náznakem pudu sebezáchovy, bude ukazatel vaši aktuální výdrže třeba na úrovni kolem 30 %, předpokládaná doba výdrže 10 minut a ekvivalent dojezdu poklesne na tři kilometry. 

Potenciální výdrž se vám v obou případech výrazně sníží také, ale například pouze z devadesáti na osmdesát procent. 

V následujícím sjezdu pak díky částečné regeneraci vzroste aktuální výdrž téměř na úroveň potenciální a při pokračující vytrvalostní jízdě ji zcela dorovná. Dokud nepřijde další kopec anebo zrychlení. 

Ano pochopili jste správně. Zatímco stav aktuální výdrže kolísá v závislosti na aktuálním výkonu, potenciální výdrž vytrvale klesá nepřímo úměrně vykonané námaze. 

NOVINKA: Garmin Enduro 2 jdou po krku legendárnímu modelu Fénix. Na kompromisy zapomeňte 

Lze se na funkci Stamina stoprocentně spolehnout?

K tomu, abyste mohli tuto funkci plnohodnotně využívat, je zapotřebí splňovat několik podmínek. Tou nejzákladnější je dodržování optimálního pitného a stravovacího režimu během jízdy. A nejen během ní – pokud nasednete na kolo hladoví, zapomeňte na jakoukoliv relevantnost zobrazovaných údajů.

Další skutečností je fakt, že počítač bez hrudního pásu a wattmetru toho moc nezmůže. Samotný ukazatel tepové frekvence vám sice také umožní sledování vašeho aktuálního stavu, bude však značně zkreslený, neboť na rozdíl od wattmetru neposkytuje dostatečné rozpětí a přesnost podávaného výkonu. 

Nejmarkantnější rozdíl pak nastává při tréninku zaměřeném na výbušnost, kdy v případě stometrových úseků snímač tepové frekvence nezaregistruje zásadnější změnu, zatímco wattmetr zaznamená reálný výkon ve sprintu, který oproti tomu vytrvalostnímu vzroste k osminásobným hodnotám.

A právě tyto jednorázové intervaly o maximální intenzitě dokáží během několika sekund snížit vaší potenciální vytrvalost o několik procent, tu aktuální pak srazit téměř k nule.

Jak vybrat první silniční kolo? Vše, co potřebujete na začátku vědět

Kdy je důležitá aktuální a kdy potenciální hodnota?

Aktuální vás může zajímat při tréninku intervalů zaměřených na rozvoj anaerobní vytrvalosti, při tréninku časovek, během dlouhého stoupání nebo při závodech horských kol.

Obě hodnoty je naopak vhodné sledovat při vytrvalostních jízdách, maratonech. Obecně lze říct, že ve chvíli, kdy svou potenciální vytrvalost vyčerpáte více než z padesáti procent, budete k následné regeneraci potřebovat minimálně 24 hodin. To může být důležité kritérium ve chvíli, kdy už pouze ladíte formu na závody.

Může funkce Stamina někomu reálně pomoci?

Funkce stamina se bude hodit začínajícím cyklistům, kteří ještě neumí odhadnout své reálné možnosti. Zejména těm bez jakékoliv sportovní historie může pomoci při volbě optimálního tempa anebo při rozhodování o tom, zdali je vhodné ještě pokračovat v tréninku, anebo již nastal čas k jeho ukončení. Subjektivní pocit může být občas matoucí. Stačí, aby na chvilku “fouklo” do zad a začátečník nabude dojmu, že ještě není unavený.

V kombinaci s navigací může být Stamina užitečným pomocníkem v neznámém terénu. Ve chvíli, kdy si zapnete funkci “climb pro”, můžete zvolit optimální tempo vhodné k vyjetí blížícího se kopce. Prostým porovnáním aktuální výdrže v kilometrech s úsekem zbývajícím do vrcholu stoupání.

Cyklistická sezóna je tady. Vyzkoušené věci, které mi zlepšují život

Lze využít tuto funkci i v silničním závodě?

Zde vstupuje do hry mnoho faktorů, které ovlivňují vaši schopnost reagovat na situaci. Například nastoupit musíte ve chvíli, kdy se cítíte silní, soupeře vnímáte jako oslabené a nacházíte se v úseku, který je pro váš útok optimální. Čísla na computeru můžete sledovat až v situaci, kdy jste se rozhodli konat a podle nich korigovat anebo naopak zvýšit své úsilí.

Navíc ani špatná čísla nemusí znamenat nevhodnou dobu k ataku, protože soupeři na tom mohou být v danou chvíli ještě hůř. Je proto lepší spolehnout se vždy na vlastní úsudek, než se nechat zviklat špatnou statistikou.

V časovkách je využití této funkce rovněž pouze teoretickou záležitostí. Lepší vypovídací hodnotu vám poskytnou údaje o vaší tepové frekvenci a podávaném výkonu ve wattech. Časovka je navíc velmi krátká disciplína, takže ve chvíli, kdy se na pár desítek vteřin dostanete do červených čísel, signalizace na computeru vás už nezachrání. Zde je vhodnější znát své výkonové zóny a nastavit upozornění na jejich překročení.

Nechci nikoho odrazovat od používání této funkce v závodech, je ale maximálně vhodné, aby se každý naučil chápat, co mu aktuální stav na computeru naznačuje. 

Můžete jet optimální tempo, i když vám do cíle zbývá deset kilometrů a aktuální výdrž ukazuje necelé tři. Pokud víte, že za jeden kilometr bude obrátka a vy pojedete až do cíle z kopce a s větrem v zádech, je váš postup zcela v pořádku.

„Bordel“ mezi zuby a tvář zahalená prachem. Začíná tréninkový diskomfort 

Vlastní zkušenost

Pokud si myslíte, že zapnete computer a hned se vám zobrazí aktuální dojezd, jste na omylu. Garmin musí tuto hodnotu vypočítat z aktuální zátěže. Takže po několika minutách jízdy vám na displeji začne svítit informace, kolik kilometrů jste schopni nastaveným tempem zrovna urazit. Zároveň se vám ukáže i procentuální vyjádření potenciální vytrvalosti. 

Pokud je nižší než 100 % znamená to, že ještě nejste po předchozím tréninku zcela zregenerováni.

Hodnoty nad 90 % jsou stále v pořádku, není třeba si s nimi lámat hlavu a zbytečně se šetřit. Nižší počáteční stavy už naznačují, že je vhodné se naladit spíš na jízdu regeneračního anebo vytrvalostního charakteru. Intenzivní trénink by z důvodu vyčerpání nejspíš nepřinesl požadovaný efekt.

Stamina docela věrně kopíruje aktuální intenzitu zatížení, ale pouze v případě, kdy máte funkční a dobře zkalibrovaný wattmetr.

Snímač tepové frekvence sám o sobě nestačí. Zkresluje. Tepová frekvence jednak reaguje se zpožděním, navíc nemusí odpovídat aktuální míře zatížení. Je rozdíl dostat se na 170 tepů díky vysoké kadenci během stoupání anebo dospět ke stejné tepové hodnotě při padesátikilometrové rychlosti na “terezínu”. Rozdíl ve výkonu může být v obou případech až trojnásobný.

Jsou tři druhy pumpiček na cesty. Vysvětlíme rozdíly, zápory a se kterou se nenadřete

Aktuální dojezd v kilometrech označuje vzdálenost, kterou jste v aktuálním tempu schopni ještě vydržet. V případě plynulé jízdy do kopce se Garmin trefuje s docela vysokou přesností. Pokud se dostanete pod úroveň jednoho kilometru, znamená to pouze, že v nejbližších desítkách vteřin lze očekávat znatelné zpomalení. Nemusíte mít obavu, že se po “dojezdu” vyvrátíte s kolem jako účetní Fantozzi v jednom ze svých cyklistických malérů. 

Čísla nelžou, a pokud je v computeru dostatek dat z předchozích tréninků, nemá důvod vypočítat hodnoty vašeho dojezdu špatně. Jinak řečeno, pokud máte desetiminutové maximum na úrovni 400 W a posledních pět minut se pohybujete rychlostí 20 km/h právě v této výkonnostní zóně, nic jiného než dojezd na úrovni dvou kilometrů vám Garmin ukázat nemůže. Počítač si samozřejmě váš výkon dokáže zprůměrovat a adekvátně tomu měnit odhadované hodnoty.

Co počítač nedokáže a ani dokázat nemůže, je zohlednit nastávající náročnost trasy. Pokud jedete prvních padesát kilometrů po rovině, potenciální hodnota vašeho dojezdu se může pohybovat na úrovni dvou set kilometrů. V případě, kdy ve druhé polovině jízdy přijedete do hor, začne se dojezd v prvním stoupání rapidně snižovat. Je to zcela logické, nicméně považuji za vhodné to připomenout, abyste po prvních kilometrech nepodléhali přehnanému optimismu.

[mailpoet_form id=“4″]
11. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Streak runner Richard Franz: „Běhám každý den. Každý. Jen jednou v roce se mi nechce.”

od Adéla Ptašková 10. 8. 2022
autor Adéla Ptašková

Richard (*1982) o sobě říká, že je obyčejný kluk z vesnice. Je svobodný, bezdětný a přes 14 let pracuje jako lesní projektant. Mimo to již pátým rokem každý den běhá. Jemu a podobným bláznům se říká streak runneři, tedy běžci, kteří dlouhodobě dennodenně vybíhají a postupně vytvářejí úctyhodnou a obdivuhodnou sérii. 

Jak to začalo…

Práce lesního projektanta je fyzicky náročná, ale taky Richardova vysněná. Denně ujde deset až dvacet kilometrů těžkým lesním terénem a cestuje tak po lesích v celých západních Čechách. Zde se Richardovi hodí průprava z dětství, kdy lesní turistiku miloval. K běhu a sportu jako takovému si Richard však hledal cestu dlouho, až si jednoho krásného dne koupil kolo a vyjel. Postupně se z cyklistiky stala vášeň a závislost a Richard zjistil, co to je radost z výkonu. V té době si párkrát do měsíce vyběhnul, ale to ho až tak nebavilo. Koncem roku 2017 dostal nápad, který mu změnil život: co kdyby zkusil celý následující rok běhat každý den? 

Nastavil si pravidla (alespoň tři kilometry denně) a zkušebně vyběhl. Bylo 21. prosince 2017 a od tohoto data Richard běhá každý den. Sám přiznává, že začátky byly náročné a občas se k vyběhnutí musel hodně nutit. Ale už po pár krocích svou původní lenoru hodil za hlavu a nechápal, proč to vlastně neudělal dříve. Z běhu se stala každodenní rutina, bez níž si Richard nedovede život představit. Rok se pomalu chýlil ke konci, ale Richarda ani nenapadlo v započaté sérii přestat. Takto se zařadil mezi streak runnery a objevil svět plný skvělých lidí a inspirace. Přečtěte si rozhovor, v němž Richard prozradí, jak trénuje, co ho nejvíce motivuje či jak se běhá na výletní lodi.

Vedeš si o tom přesné statistiky a přehledy, nebo ti stačí prostě vyrazit a samotný běh nijak nezaznamenáváš?
Mám samozřejmě, asi jako většina sportovců, sportovní hodinky a každý svůj běh mám zaznamenán. Vedu si i běžecký deník a statistiky. Bohužel jsem zatím „otrokem“ svých hodinek a musím mít vše změřené a zaznamenané. Nicméně čím dál více přemýšlím nad tím, že jednou sporttester prostě nezapnu a jen vyběhnu. Když vezmu v úvahu, že oficiálně má nejdelší běžecká řada 19 401 dní (to je více jak 53 let) a před 50 lety nic takového jako hodinky s GPS neexistovalo, tak je to jen o důvěře. A já už dnes vím a věřím, že běžci, co běhají každý den, opravdu každý den běhají, bez ohledu na to, zda své aktivity zaznamenávají nebo ne. 

Jaké běháš vzdálenosti? 
Oficiálně se za streak running považuje běh o minimální vzdálenosti jedné míle každý kalendářní den. Já začínal na třech kilometrech, ale to bylo jen ze začátku a byla to spíše minimální vzdálenost. Dnes už je to alespoň pět kilometrů. Objem naběhaných kilometrů se postupně také navyšuje, pohybuje se momentálně kolem 300 kilometrů za měsíc a druhý rok mám stanovený cíl alespoň 3 000 kilometrů za rok. To je momentálně pro mě optimální a nějak už to vlastně ani neřeším, jestli budu běhat více nebo méně. 

Foto: se svolením Richarda Franze
Běhopsaní. Foto: se svolením Richarda Franze
Foto: se svolením Richarda Franze
Foto: se svolením Richarda Franze
Foto: se svolením Richarda Franze

Mají tvé výběhy i nějakou strukturu? 
Ze začátku jsem vše podrobně sledoval, tempo, čas, vzdálenost, tepy atd. a snažil se samozřejmě všechno zlepšovat. Trénoval jsem rychlost, běhy prokládal intervaly a stupňovanými tempy, ale postupně jsem to vše sledovat přestal a začal si užívat jen pocit svobody při běhu. Dnes prostě nazuju běžecké boty, zapnu na začátku hodinky a víceméně se na ně podívám až na konci. Neřeším tempo ani čas (ten spíše jen podle aktuálních možností) a jen poslouchám své tělo – ono už si samo řekne, jakým tempem chce běžet a jak daleko. Je ale pravda, že poslední dobou si hraju s čísly: 5,55; 6,66; 7,77; a podobně. 

A co se povrchu a terénu týče?
Nejraději mám samozřejmě lesní cesty, pěšiny a traily, ale nedělá mi problém běhat ani po silnicích a ve městě. Nerad běhám krátké okruhy dokola, občas spíše z časových nebo prostorových důvodů. Jeden příklad za všechny – loni jsem byl v květnu na dovolené na replice pirátské plachetnice ve středozemním moři. Jeden den jsme vůbec nepřistáli na břehu, takže jediné místo, kde jsem mohl běhat, bylo na střední palubě lodi, byl to čtverec zhruba 10 krát 5 metrů. To byla opravdu spousta koleček na tři kilometry. Tohle mě na tom ale taky hrozně baví – najít si na běh nejen čas, ale i prostor.

Loni na jaře jsem kdesi v aktivitách nějakého běžce zahlédl, jak vybíhá obrazce v ulicích města, to se mi hrozně zalíbilo a chtěl jsem to zkusit. Ale šel jsem cestou psaní textů na volném prostranství, a tak se zrodilo běhopsaní, kterým si občas zpestřím běhání. (Obrázek najdete ve fotogalerii níže, pozn. red.).

Kdy jsi měl největší krizi? 
Největší „závodní“ krizi jsem měl v roce 2020 při čertovském ultratrailu (66,6 kilometrů), byl to druhý ročník, který jsem běžel, tenkrát od rána pršelo a při výstupu na Bezděz se spustil velký liják a do toho studený vítr a prostydla mi kolena. Dalších 15 kilometrů někam do půlky závodu jsem to opravdu protrpěl a chtěl to vzdát. Už už jsem se otáčel, že to vzdám a najednou ze zatáčky vyběhly dvě holčiny, doslova mě sprdly, otočily mě zpět správným směrem a nakonec jsem doběhl s úsměvem na tváři. 

Druhá osobní krize, kdy jsem to opravdu poprvé vzdal, nastala v můj tisící den běžecké řady. Chtěl jsem to oslavit svou první stovkou. Prvních 60 kilometrů bylo v pohodě, ale někde kolem 70. kilometru jsem začal mít krizi a bojoval sám se sebou a hlavně svojí hlavou a nakonec jsem běh ukončil na 85 kilometrech. Nicméně i z takových proher se člověk poučí a občas jsou potřeba. 

NOVINKA: Garmin Enduro 2 jdou po krku legendárnímu modelu Fénix. Na kompromisy zapomeňte 

A je nějaký běh, který se ti zapsal nesmazatelně do paměti v tom pozitivním slova smyslu?
Pro mě je každý běh krásný, jedinečný a má svoje kouzlo. Nicméně jeden z nejkrásnějších byl ranní běh okolo jižního okraje Grand Canyonu v době, kdy vycházelo slunce a na cestách nebyli žádní turisté. To byl pocit, ze kterého mi ještě teď při psaní běhá mráz po zádech. Je to něco, co se nedá popsat, ale musí se to zažít. 

Co bylo tvou největší motivací, když se ti fakt nechtělo?
Hlavně rodina, báječní kamarádi a skvělí lidé, kteří mě podporují a motivují. To, že se mi nechce, se mi stávalo ze začátku, teď už je to možná jednou do roka. Během těch let jsem poznal a potkal spoustu báječných lidí, z nichž se někteří stali mí dobří přátelé a je pro mě čest je tak nazývat a občas si s nimi zaběhat. To je asi pro mě ta největší motivace, ta skupina všech těch bláznů, kteří nazujou boty a vyběhnou. 

Co by se muselo stát, abys jeden den nevyběhnul?
Přiznám se, že nad tím jsem už dlouho nepřemýšlel. Občas mě napadne, kde až je moje hranice, za kterou bych nešel. Za ty roky jsem samozřejmě měl nějaké lehčí nachlazení, ale vždy jsem tomu akorát přizpůsobil oblečení, tempo běhu a vzdálenost. Sem tam nějaké oděrky a puchýře, ale to ani nestojí za řeč. Zranění si vůbec nepřipouštím a ani nad tím nechci nějak moc přemýšlet, prostě si to jen užívám.

Jak se udržuješ ve zdraví, abys mohl každý den vyběhnout? Bereš nějaké doplňky stravy?
Nejsem žádný sportovec, který si hlídá váhu, kalorie, co a kdy jí nebo nejí. Jím rád a všechno, mám rád pivo a nebo skleničku něčeho dobrého. Je pravda, že před závody se hlídám a jím s rozumem – ovoce, ovesná kaše či rýže, ale jinak jídelníček opravdu neřeším. Díky práci mám velký výdej energie, takže vlastně jídelníček ani řešit nemusím. Nicméně nejsem žádný vysportovaný atlet, ale prostě jen obyčejný kluk, co rád běhá. Doplňky stravy samozřejmě používám, hlavně kloubní výživu a nějaké vitamíny, ale to je asi tak vše. Díky práci mám opravdu dostatek pohybu a hodně toho nachodím, občas vytáhnu kolo, sem tam si zajdu do bazénu. Rád chodím na čundry s batohem na zádech (kde samozřejmě nechybí běžecké boty a oblečení), nebo si prostě udělám nějakou dlouhou procházku a pak si jdu zaběhat.

Horská ultraběžkyně Linda Tekeliová: „Běžecký parťák je jako člen rodiny.“

Máš nějaké nesplněné běžecké sny? Čeho chceš v běžeckém životě ještě dosáhnout?
Největší sen a přání je bez zranění mít možnost dále běhat každý den, dokud mě to bude bavit a dokud mi budou stačit síly, takže co možná nejdéle. Mám samozřejmě pár met, které bych rád pokořil. První je asi těch 100 kilometrů, což se mi, doufám, povede letos na Beskydské sedmičce. Vzdálenostně je asi největší sen pokořit 100 mil, ale na to nijak nespěchám a buď se někdy podaří, nebo nepodaří. Rád bych se taky posunul v čase na půlmaratonské a maratonské vzdálenosti. Nicméně tyhle věci nejsou mojí prioritou. Tou je možnost každý den si nazout běžecké boty a vyběhnout a užívat si ten pocit svobody a potkávání úžasných a skvělých lidí a poznávání jejich příběhů. Už dávno jsem přestal sledovat čas a tempo, nemám ani potřebu se s někým srovnávat a závodit. Běhám, protože mě to baví, naplňuje a jsem za tu svobodu vděčný každý den.

Ve zkratce:

  • Oblíbený závod v ČR\SK: Čertovský ultratrail na Kokořínsku.
  • Běžecký vzor: Asi každý člověk, který nazuje běžecké boty a vyběhne, protože to je na tom někdy to nejtěžší.
  • Největší úspěch: To že můžu běhat každý den. 
  • Nejoblíbenější jídlo před závodem: Ovesná nebo rýžová kaše a ovoce.
  • Nejoblíbenější jídlo po závodu: Smažák a k tomu dobré pivo.
  • Nejlepší regenerace: Přeci běh.
  • Nejméně oblíbený trénink: Netrénuji, ale běhám pro radost.

10. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
RUNGO závodyZávody Brno

PROPOZICE: RUNGO běh brněnskou zoo 24. 9. 2022

od Rungo 10. 8. 2022
autor Rungo

Registrovat se

Datum konání: sobota 24. 9. 2022

Kapacita: 500 závodníků

Start závodu: 11:00 hod, Zoo Brno – U VÝBĚHU MEDVĚDA KAMČATSKÉHO

Prezentace: 8:00 – 10:30 hod

Trasa závodu: brněnskou zoo a okolím

Délka tratě:  10,3 km

Povrch tratě: zpevněné cesty, asfalt, lesní a polní cesta

Převýšení: 267 m

Časový limit: Závod bude ukončen po 90 minutách.

Věková hranice pro účast v hlavním závodě: Od 15 let včetně. Každý závodník je odpovědný za svůj fyzický i psychický stav. Závodníci mladší 18 let mohou startovat pouze s písemným souhlasem rodičů.

Mapa a profil tratě

Odkaz na záznam z trati na Strava.com

Trasa RUNGO běhu brněnskou zoo. Běží se proti směru hodinových ručiček.

Kategorie:

MUŽI

Junioři 15 – 20: ročník 2007 – 2002
Kategorie A 21 – 39: ročník 2001 – 1983
Kategorie B 40 – 59: ročník 1982 – 1963 
Kategorie C 60 –     : ročník 1962 –  .. 

ŽENY
Juniorky 15 – 20: ročník 2007 – 2002
Kategorie A 21 – 39: ročník 2001 – 1983
Kategorie B 40 – 59: ročník 1982 – 1963 
Kategorie C 60 –     : ročník 1962 –  .. 

Startovné: online registrace – 350 Kč, na místě – 400 Kč pouze hotově. 50 korun putuje na ochranu silně ohroženého dudka chocholatého na Jižní Moravě.

Termín pro zaplacení startovného: do 7 dní od registrace, při platbě převodem nejpozději 19. září 2022, při platbě kartou do 21. září 2022, další platby nebudou z technických důvodů umožněny. Pokud nebude startovné uhrazeno ve stanoveném termínu, bude závodník ze startovní listiny vyřazen. Při neúčasti se startovné nevrací. 

V ceně startovného každý závodník získává: Startovní číslo, jednorázový měřicí čip, perníkovou medaili, SMS s výsledkem, elektronický pamětní diplom, občerstvení v cíli, zajištění a značení závodu. Tyto věci si lze vyzvednout jen při prezentaci k závodu 24. 9. 2022 u VÝBĚHU MEDVĚDA KAMČATSKÉHO.

Vstupenky do Zoo Brno: Každý závodník získá pro sebe a jednu osobu doprovodu voucher na vstupenku do brněnské zoo na den závodu. Ten obdrží od organizátorů závodu u brány Zoo Brno v den závodu v čase vymezeném pro prezentaci. Závodník, který chce platit na místě, musí mít sebou hotovost 400 Kč a také dostane také vstup 1 + 1 zdarma u brány Zoo Brno.

Omezení: Závod se koná v dešti, chumelenici apod, ale i tak si vyhrazujeme právo závod zrušit a to s ohledem na opravdu krajně nepříznivé povětrnostní podmínky a v jiných nepředvídatelných případech. Pokud tato situace nastane, závodníkům bude vráceno startovné bez další náhrady. 

Měření: Čipová technologie. Měřicí čip obdrží každý zúčastněný při prezentaci přilepený na zadní straně startovního čísla. Každý závodník si musí před závodem umístit startovní číslo na horní část těla, jinak mu nebude změřen výsledný čas. Závodník je povinen připevnit si měřicí čip před startem závodu a mít ho po celou dobu závodu až do průběhu cílem. Každému závodníkovi je měřen čas od okamžiku proběhnutí startovní čárou až do okamžiku proběhnutí cílovou bránou. Po doběhu nemusí závodníci čipy vrátit pořadatelům. 

Běh se psem: Z důvodů bezpečnosti a ohleduplnosti k ostatním účastníkům závodu není povolen běh se psem.

Doprava: K dopravě na místo startu doporučujeme využít městskou hromadnou dopravu. Parkovací místa nemusí kapacitně postačovat.

Slavnostní vyhlášení vítězů: po ukončení závodu v prostoru startu

Protesty: Do 30 minut po vyhlášení výsledků.

Pravidla závodu naleznete ZDE.

Informace o zpracování osobních údajů jsou ZDE.

Ředitel závodu: Marek Topinka, e-mail: rungozavody@rungo.cz, topinka@rungo.cz, volejte jen v naléhavých případech (tel. 603 781 009) 

Zástupci ředitele závodu: Marek Odstrčilík: odstrcilik@rungo.cz  

Ve spolupráci s: Zoo Brno a stanice zájmových činností, příspěvková organizace

Za odložené věci v místě závodu NERUČÍME!

Všichni se akce účastní na vlastní nebezpečí.

Facebooková událost závodu ZDE

PŘIHLÁŠKY: Po spuštění registrace na jednotlivé závody (10. 8. 2022) se bude možno přihlásit zde (pozor, na jednu registraci je potřeba jeden e-mail. Přihlašujete-li svého kamaráda a sebe, musíte použít rozdílné e-mailové adresy.)

Startovní listina ZDE.

Výsledky budou po skončení závodu zveřejněny tady. 

Děkujeme partnerům závodu, kterými jsou: ZOO Brno a Lesy města Brna.

Zoo Brno
Lesy města Brna
10. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
SporttesteryTréninkVybavení

NOVINKA: Garmin Enduro 2 jdou po krku legendárnímu modelu Fénix. Na kompromisy zapomeňte 

od Karel Holub 9. 8. 2022
autor Karel Holub

Překvapení, Garmin Enduro 2 si bere to nejlepší ze dvou oblíbených řad hodinek. Na světě je další skvělý sporttester legendární značky určený především pro ty, kdo chtějí opravdu dlouhou výdrž baterie, špičkové funkce a vysokou odolnost. 

Předchozí model Enduro se představil v roce 2021 a rychle si našel svoje věrné uživatele a fanoušky, kteří neváhali obětovat některé funkce, které by mohli najít u řady Fénix, výměnou za fantastickou výdrž baterie na jedno nabití. Garmin dlouho nečekal a přišel s modelem Enduro 2, který samozřejmě má za úkol navázat na dobré jméno jedničky a zároveň určitě potěší fanoušky tím, že ani zdaleka nedělá kompromisy na straně špičkových funkcí. 

Garmin Enduro 2 zbobí skvělé materiály

Nový model je určený dobrodruhům, kteří neváhají jít až na konec světa a tomu odpovídají i materiály, ze kterých je vyrobené pouzdro hodinek. Titan a safír. Materiály jak z dílny antických bohů, ale Garmin je použil už u modelu Fénix 7 a pro Enduro 2 se zdají být optimální volbou. 

Oproti předchozímu modelu nenajdeme u dvojky ocelovou verzi a odpadne tak rozhodování, jaké pouzdro zvolit. Enduro 2 nabídnou 1,4“ displej a velikost pouzdra 51 milimetrů. Váha mírně narostla na 70 gramů (samotné pouzdro 64 gramů) proti 61 gramům předchozí verze Enduro a stále se pohybuje na hodnotě, která je v segmentu hodinek s vysokou odolností a kapacitou baterie běžná. 

Ve srovnání s modelem Garmin Fénix 7x je dokonce o 19 gramů nižší, i když tady Enduro 2 trochu klame tělem. Samotné tělo je totiž o tři gramy těžší než u modelu Fénix 7x a o úsporu hmotnosti se postará nylonový pásek UltraFit Band, který je typický právě pro řadu Enduro. V krabičce k němu najdete i klasický QuickFit pásek, takže je můžete měnit dle libosti a příležitosti.

Mapy i dotyku vítejte

Spolehlivé ovládání hodinek zajistí pětice tlačítek, ale využít můžete i dotykový displej tak, jak to známe i z jiných modelových řad Garmin. Oba způsoby ovládání mají své výhody, ale zejména pro práci s mapou je dotykové ovládání pohodlnější.

Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Žlutá je barvou Garmin Enduro už od první řady. Foto: Marek Odstrčilík
K novým Garmin Enduro dostanete dva pásky. Foto: Marek Odstrčilík
Žlutá je barvou Garmin Enduro už od první řady. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík

A tady snad všichni příznivci řady Enduro pořádně zbystřili. Mapa? Ano! Čtete dobře. Garmin Enduro 2 konečně přináší plnohodnotné mapové podklady stejně jako je najdeme u řady Fénix nebo některých modelů Forerunner. Těšit se tak můžete na TopoActiv a lyžařské mapy. Pro správnou polohu v mapě, přesnou navigaci a záznam trasy má Enduro 2 nově multi-band GPS stejně jako řada Fénix 7. Přesné GPS senzory navíc vylepšuje technologie SatIQ, která by měla zajistit skvělou přesnost navigace a záznamu v jakémkoliv terénu a zároveň udržet spotřebu baterie na co nejnižší úrovni. Jde tak o další sadu funkcí, které jasně prozrazují, že tyhle hodinky míří hlavně do řad vyznavačů adventure race a etapových závodů v divočině. Pro jejich potřeby má Enduro 2 speciální aplikaci uznanou a potvrzenou k použití v prestižním seriálu Adventure Racing World Series.

Garmin Enduro 2 mají úžasnou baterii

Stejně jako předchozí model je také Enduro 2 vyladěný pro co nejdelší výdrž baterie na jedno nabití. S dobíjením v průběhu aktivit pomáhají solární články umístěné v lunetě hodinek a podobně jako u předešlého modelu je pro nízkou spotřebu optimalizovaný i software hodinek. Enduro 2 tak slibují 34/46 dní v režimu smartwatch. 

Delší hodnota je s využitím solárního dobíjení za předpokladu, že strávíte každý den aspoň tři hodiny na přímém slunci. V režimu měření (GPS only) pak Enduro 2 zvládne měřit vaše aktivity 110 hodin, resp. 150 hodin s využitím soláru. A v expedičním režimu můžete cestovat kolem světa jako slavný pan Fogg, protože Enduro 2 budou vaši cestu měřit celých 77 dní nebo dokonce neuvěřitelných 172 dní, když jim dopřejete dostatek sluníčka. 

A když slunce nesvítí, posvítí vám na cestu nové Enduro 2. V těle hodinek najdete výkonnou LED svítilnu, která umí svítit jasným, bílým nebo červeným světlem. Podobnou má i řada Fénix 7x, ale Enduro 2 umí svítit dvakrát silnějším světlem. Místo předního světla na kolo to ještě pořád nebude, ale jinak už tahle svítilna dokáže dobře posloužit při průchodu nočním lesem, nebo třeba při prolézání tunelů.

Pro ještě lepší navigaci v terénu využívá model Enduro 2 novou funkci Nextfork Map Guide, která vám i bez aktívní navigace ukáže vzdálenost k další křižovatce a také název stezky, kterou budete křížit. Dovedu si dost dobře představit, že hlavně u dlouhých závodů v neznámém terénu je to opravdu dobrý pomocník. 

Recenze: Za Enduro, GPS hodinky s výdrží, jakou jste u Garminu ještě nikdy neviděli, připlatíte

Kondice a zdraví pod drobnohledem

O sledování vaší kondice a zdravotního stavu se stará paleta pokročilých metrik schovaná pod názvem Health snapshot tak, jak je můžete znát z některých dalších řad Garmin. 

Měření samozřejmě vychází z optických senzorů a zahrnuje údaje o srdečním tepu, okysličení krve, HRV a odvozených hodnot jako jsou úroveň stresu, nebo předpokládaná doba regenerace. Stačí tak pravidelné dvouminutové měření a v přidružené aplikaci Garmin Connect můžete sledovat klíčové parametry svého zdraví a kondice, které vám pomohou lépe trénovat, regenerovat a závodit. Optický senzor umí měřit tep i pod vodou a můžete tak mít přehled o svojí tepové frekvenci i při plavání nebo jiných vodních sportech. 

Predikce vašeho výkonu

Zejména na běžecké závody se pak zaměřují funkce Grade-adjusted pace a Visual Race Predictor. Grade-adjusted pace může pomoc s plánováním tempa v členitém terénu. Kdo běhá v kopcích, dobře ví, že předvídat tempo není úplně snadné a Enduro 2 ho dokáže spočítat za vás. Visual race predictor pak odhaduje, jaký čas byste mohli zaběhnout na tradičních distancích a zároveň poskytuje vizuální přehled dlouhodobého trendu v závislosti na vašich aktivitách a tréninku. Můžete tak pravidelně sledovat, jestli váš trénink přispívá k zlepšení závodního času, nebo vás spíš oddaluje od osobního rekordu. 

Garmin Enduro 2 samozřejmě nabízí celou řadu aplikací pro měření sportovních aktivit. Najdete tady snad všechny svoje oblíbené sporty a to včetně tzv. HIITu (high intesity interval training). Pro dlouhé závody nechybí režim ultra, který nejen pomůže optimalizovat spotřebu baterie, ale také změří dobu na občerstvovačkách a některé další parametry, které jsou pro vyznavače ultra závodů zajímavé. S rozvržením tempa závodu pomáhá také funkce Pacepro, kterou známe z předchozí verze a ostatních modelů Garmin. 

A aby náhodou někdo neřekl, že Enduro 2 nabízí za ty peníze málo muziky, můžete si na nich nově spoustu muziky pustit. Využít tak můžete služby jako Spotify, Deezer nebo Amazon Music a uložit si svoje oblíbené hity přímo do hodinek. Pak stačí připojit bezdrátová sluchátka a můžete vyrazit na další expedici s tím správným soundtrackem v uších.

Recenze: Xiaomi Watch S1 Active. Slušná výdrž na jedno nabití a cena. Gesto pokulhává

Dlouhé dobrodružství na prvním místě

Zdá se, že Garmin vyslechl touhy a přání příznivců modelu Enduro a do nového modelu Enduro 2 nabalil pořádný balík funkcí. Rozhodovaní mezi Enduro 2 a Fenix 7 bude docela složité a bude záležet na tom, kolik peněz chcete do hodinek investovat a na jaké aktivity je využijete. Zatímco Fénix 7 míří tradičně na vyznavače širokého spektra outdoorových aktivit, Enduro 2 si zřejmě najde příznivce hlavně v řadách závodně zaměřených dobrodruhů, kteří potřebují přesnou navigaci, dlouhou výdrž baterky, vysokou odolnost a mají v peněžence 26 990 Kč.

9. 8. 2022 1 komentář
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké botyTrailové botyVybavení

Proběhnou vše, co se jim postaví do cesty: SUV mezi trailovými botami Altra Olympus 4

od Karel Holub 7. 8. 2022
autor Karel Holub

Americká značka Altra u nás získává čím dál víc přiznivců a stejně jako jinde ve světě je populární hlavně mezi vyznavači běhu v horách a terénu. Model Altra Olympus 4 patří do kategorie maximálně tlumených bot do terénu a jsou určené hlavně pro dlouhé a ultra dlouhé běhy nebo pochody. Olympus jsem testoval mimo jiné na stokilometrovém ultratrailu a rád se podělím o zážitky a zkušenosti s tímhle běžeckým SUVéčkem.

Pro značku Altra je typický hlavně nulový drop podrážky a velký prostor pro prsty. Model Olympus 4 v tomto není vyjímkou a design se tak nese přesně v duchu přirozeného běhu a dostatku prostoru pro práci chodidla a prstů.

Recenze Altra Olympus 4

Svršek boty tvoří syntetická síťovina vyztužená v přední části obsázkou a zesílenou konstrukcí paty a šněrování. Otvory pro odvětrávání jsou strategicky umístěné na bocích i v přední části a udržují botu vzdušnou a chodidlo se nepřehřívá. Jazyk Altra Olympus 4 dobře ukazuje, jak se značka věnuje detailům. Jeho nízkoprofilová a minimální konstrukce je lehká a pohodlná, ale nejvíc se mi na něm líbí boční klíny, které zabraňují tomu, aby se jazyk pohyboval a shrnoval po straně nohy. Pomáhají také udržet nečistoty mimo botu, což je příjemné při delších bězích.

Konstrukce patní misky je trochu nižší, než jsem zvyklý z jiných modelů, ale poskytuje dostatečnou oporu paty a netlačí ani na patní kost, ani na achilovku. Polstrování je pro mě tak akorát, aby netlačilo a zároveň nebylo zbytečně vystlané a těžké. Užitečný detail na zadní části boty je poutko, které pomáhá při nazouvání. Samozřejmě nesmí chybět systém pro uchycení návleků, který je také jedním z typických prvků bot Altra. Systém se skládá z uzavíratelného suchého zipu na patě a kovového očka v přední části šněrování. Jednoduché, funkční a užitečné řešení.

Šněrování má v horní části extra dírku, kterou je možné využít pro bezpečnější a pevnější usazení boty. Já jsem si musel s tkaničkami trochu pohrát, než jsem našel dobrý poměr utažení v jednotlivých částech boty. Potřeboval jsem trochu více dotáhnout předek, nechat volnější střed a lehce zafixovat horní část šněrování. Může za to vyšší nárt, na kterém jsem při silnějším utažení střední části cítil příliš tkaničky a obával jsem se nepříjemných otlaků. Všechno se podařilo doladit a bez problémů jsem absolvoval i 19 hodin běhu.

Technické zpracování

Mezipodešev využívá technologii odpružení A-Bound, pružnou pěnu vyrobenou z recyklovaných materiálů. Zajišťuje dobré tlumení nárazů při dopadech a měla by se starat o návratnost energie pro lepší odraz. Tlumení funguje hodně dobře a je v podstatě jedno, jestli běžíte po hladké cestičce v parku nebo po pořádně ostrých kamenech. Chodidlo registruje povrch, ale je v naprostém pohodlí. Určitou daní za pohodlí je samozřejmě nižší agilita a menší cit pro terén v technických pasážích. Altra Olympus 4 prostě není závodní šlupička pro svižné poskakování horskými stezkami, ale tank, který bezpečně přejede všechno, co se mu postaví do cesty.

V mezipodešvi je také použitá technologie Inner Flex. Jde o systém flexních drážek, jejichž účelem je zvýšit pružnost podrážky. Bota může při běhu kopírovat pohyb nohy a zajistit tak větší pohodlí. Inner Flex zároveň pomáhá snížit hmotnost boty. Pružnost a ohebnost rozhodně nemá význam srovnávat s jinými modely Altra. Olympus 4 je navržený hlavně pro stabilitu a ochranu. Přední část boty je dostatečně flexibilní pro pohodlný záběr v kopcích, ale celkově je podešev spíše tužší a plní tak přesně požadavky na ultradlouhé, pomalejší běhy a pochody.

Pro Altru je typická také FOOTSHAPE platforma, která se přizpůsobuje anatomii chodidla, zejména metatarzům, a zajišťuje tak přirozenější běh. Stejně jako ostatní modely řady Altry – i model Olympus má nulový drop, tj. není zde žádný rozdíl mezi patou a špičkou. A konečně je tu Balanced Cushioning, který upravuje odpružení boty pro přirozenější pohyb a efektivnější krok.

Recenze: možná to budou Trabuco? Pokud hledáte univerzální běžecké boty do terénu, vzpomeňte si na ně

Je to skoro až hodně technologií na jednu podešev, ale můžu říct, že jako celek to funguje opravdu hodně dobře. Pro dlouhé a ultra dlouhé běhy preferuju podešev, která mě podrží i v situacích, kdy už jsem hodně unavený a nesoustředím se na běžeckou techniku. Potřebuju, aby dobře tlumila dopady, chránila chodidlo a pomohla s odrazem. A přesně tohle dělá Altra Olympus 4 bez zaváhání a téměř bez výhrad. Na začátku jsem si trochu zvykal na drobnou kolíbku v přední části boty. Ta právě pomáhá z odrazem a kompenzuje nižší flexibilitu podešve. Efekt kolíbky není nijak přehnaný a neměl jsem pocit, že bych přepadával dopředu.

Podrážka Altra Olympus 4 je od společnosti Vibram a konkrétně jde o osvědčenou technologii MegaGrip. Jedná se o robustní, přirozeně lepivou gumu navrženou speciálně pro trailový běh s vynikající přilnavostí. Zajišťuje dokonalou trakci na různých površích a během testování jsem neměl problém ani při hodně prudkých výstupech nebo sebězích. Dobře drží i v mokru, ale samozřejmě hluboké bahno nebo sníh a led nebudou úplně její živel. Pro tyhle extrémní povrchy je lepší podívat se po specializovaných podrážkách s většími špunty a nebo hřeby. Naopak příjemně překvapí při přebězích po asfaltu, kde se nijak nekroutí a špunty netlačí do chodidla. Jaká bude životnost se teprve ukáže, ale po prvních pár stech kilometrů se nezdá, že by se Vibram MegaGrip ztrácel před očima.

altra, olympus, boty
Altra Olympus 4. Foto: Karel Holub
Altra Olympus 4. Foto: Karel Holub
Altra Olympus 4. Foto: Karel Holub
Altra Olympus 4. Foto: Karel Holub
Altra Olympus 4. Foto: Karel Holub

Zkušenosti s Altra Olympus 4

Je to skvěle zpracovaná trailová bota pro dlouhé a ultra-dlouhé běhy. Tento model můžu směle doporučit nejen těm, co chtějí běžet opravdu daleko, ale také běžcům, kteří se vrací po zranění, nebo mají nějaké to kilo navíc a potřebují dobře tlumenou botu, která jim odpustí horší techniku běhu. Samozřejmě, díky své relativně vysoké hmotnosti (318 g pro muže, 289 g pro ženy) se nejedná o model stvořený pro rychlost a odvážné, technické seběhy. Olympus je běžecký křižník, který sází především na pohodlí. Svršek je dobře odvětraný a pohodlně drží nohu (pozor by si měli dát běžci s úzkým chodidlem). Stejně jako jiné modely Altry, poskytuje Olympus hodně místa pro prsty. O tlumení a odraz se stará mezipodešev o síle 33 milimetrů s nulovým dropem. A konečně, přilnavost je velmi dobrá díky gumové podrážce Vibram MegaGrip, která má mírné výstupky a funguje dobře v terénu i na asfaltu. 

Altra Olympus 4

  • trailová bota s vysokou mírou tlumení
  • neutrální došlap
  • drop: 0 mm
  • síla tlumení: 33 mm (pod patou i špičkou)
  • hmotnost 318 g (pánská verze)
  • doporučená cena: 4 799,- Kč

Pozitiva

  • opravdu pohodlná bota s dostatkem prostoru
  • dobře odvětraný svršek
  • jazyk s ochranou proti vnikání drobných předmětů z okolí
  • podrážka Vibram s dobrou přilnavostí

Negativa

  • vysoká cena
  • stále relativně vysoká hmotnost
  • horší agilita pro technické traily
Dřep, tvoje výzva na srpen. Naučte se ho správně tak, aby kolena nebolela a posilte zadek
7. 8. 2022 0 komentáře
1 FacebookEmail
adidas FWD 02
BěháníSluchátkaVybavení

Recenze: Co mají mít sluchátka na sport? Otestovali jsme tříproužkové špunty bez drátů Adidas FWD 02 Sport

od Karel Holub 5. 8. 2022
autor Karel Holub

Sport, otřesy a pot. Ve spojení se sluchátky očekáváte i kvalitní poslech. Sluchátka adidas FWD 02 Sport jsou bezdrátové špunty určené primárně sportovcům a patří do vyššího cenového segmentu, kde je vysoká konkurence i nároky uživatelů. Vzhledem k tomu že adidas není zrovna tradiční výrobce elektroniky, byl jsem hodně zvědavý, jak budou tyhle špunty hrát a jak se osvědčí při běhu.

Myslím, že jsem dal testovanému modelu docela slušně zabrat, nijak jsem sluchátka nešetřil a bral je na náročné tréninky ve velkém horku, kdy se doslova koupaly v potu, i na hodně dlouhé běhy, kdy se baterka těšila na dobíječku. Přečtěte si, jak hrají tříproužkové špunty bez drátů.

Sluchátka na běhání: recenze

Design adidas FWD 02 Sport se mi zdá dobře promyšlený a skutečně zaměřený na použitelnost při sportu. Rozměry a hmotnost jsou na hodnotách, které budou nejspíš vyhovovat široké skupině uživatelů. Samotná sluchátka mají jemně texturovaný povrch a nemají tendenci klouzat z prstů při vyndávání z krabičky nebo při umisťování do uší. Klasické logo se třemi pruhy je decentní a rozhodně nekřičí do světa, která značka se vám stará o soundtrack. Zpracování a použité materiály působí velmi dobře a odpovídají aktivnímu využití zvýšené odolnosti. Ta je potvrzená certifikací IPX 5, která zaručuje voděodolnost na úrovni ochrany proti tryskající vodě. Jako ochrana proti potu a dešti by to mělo stačit, ale rozhodně adidas FWD 02 Sport nekoupejte ani neomývejte pod tekoucí vodou.

Nejlepší sluchátka na sport nevypadávají

Pro pohodlné a hlavně bezpečné usazení do ucha nabízí adidas FWD 02 Sport několik velikostí koncových nástavců a adaptérů pro zajištění v ušním boltci. Materiál adapterů je příjemný a nechytají se na něj nečistoty. Vyzkoušel jsem dvě velikosti a špunty držely v uchu opravdu dobře i při prudších pohybech hlavy. Samotné koncové nástavce nijak výrazně neizolují od okolního hluku, ale jsou měkoučké a netlačí ani při dlouhém používání.

Ovládání adidas FWD 02 Sport je dotykové a využívá kombinaci jednoho, dvou nebo tří doteků pro běžné funkce jako je spuštění/zastavení hudby nebo přijetí a odmítnutí hovoru. V přidružené aplikaci dostupné pro Android i Apple telefony si dokonce můžete nastavit, jak se bude ovládání chovat a jaké funkce budou jednotlivé povely spouštět a využít můžete i hlasové asistenty Siri nebo Google. Z ovládání jsem měl trochu smíšené pocity. V klidu funguje docela dobře, ale při běhu jsem měl občas problém trefit dvojité nebo trojité stisky a musel jsem zastavit. Pravdou ale je, že u většiny běhů ovládání nepotřebuji. Prostě spustím svůj osvědčený playlist nebo podcast a běžím.

Recenze: Dokonale vtáhnou do scény, sluchátka na běhání Sennheiser Sport true wireless

Pouzdro pro adidas FWD 02 Sport má pár zajímavých prvků a je celkově povedené. Kombinuje plast s podobnou texturou, jakou najdeme na těle sluchátek, a tkaninu, na které najdeme logo adidas a přes kterou je hned dobře vidět, jestli jsou sluchátka v pouzdru nebo se povalují někde mimo. Samozřejmě tady najdeme i dobíjecí konektor (USB-C) a pět LED světýlek bílé barvy pro indikaci stavu nabití akumulátoru. Jedna drobnost mě ale překvapila spíše negativně. Víčko není s tělem pouzdra pevně spojené a pant je magnetický. Takže když jsem pouzdro poprvé otevřel a víčko mi odpadlo celé, měl jsem chvíli obavu, jestli jsem ho neutrhl. Upřímně, moc jsem nepochopil, proč výrobce zvolil zrovna takové řešení, ale na funkci to nemá vliv a víčko nemá tendenci samovolně odpadávat, takže nemusíte mít strach, že se ztratí třeba při přenášení v batohu. Pouzdro má certifikovanou ochranu na úrovni IPX 4, takže zvýšenou voděodolnost a mělo by vydržet nějakou tu spršku.

Nejlepší sluchátka musí skvěle hrát

U sluchátek je samozřejmě nejdůležitější zvuk a adidas FWD 02 Sport umí zahrát opravdu slušně. Nabídnou hlavně silné basy, které jsou pevné a bez zkreslení nebo protivných rezonancí. Středy a výšky jsou příjemně vyvážené a dostatečně detailní i pro klidný a soustředěný poslech. Středy jsou sice občas trochu zastřené a výšky si občas mírně cinknou nebo syknou, ale není to za hranou. Zvukový profil je možné nastavit v připojené aplikaci a je dobré si s nastavením zvuku trochu pohrát podle toho, jaký žánr si rádi pustíte. Hlasitost je taky na solidní úrovni, a tak vás adidas FWD 02 Sport dovedou izolovat od okolního světa i přesto, že nemají funkci aktivního potlačení hluku. Dávejte pozor, abyste si příliš vysokou hlasitostí nepoškozovali sluch, ale jinak se nemusíte bát zkreslení nebo rezonance ani při poslechu na plné pecky.

Podání prostoru je na dobré úrovni a adidas FWD 02 Sport se neztrácí ani v živých nahrávkách. Zvuk se bude líbit hlavně fanouškům hutné hudby se silnými beaty a basy, ale ani příznivci poctivého rocku nebudou zklamaní. O připojení se stará Bluetooth 5.2 a během testování jsem neměl problém s výpadky nebo odpojováním.

Zajímavou funkcí adidas FWD 02 Sport je takzvaný „awareness mode“, který přenáší zvuky z okolí rovnou do vašich uší, takže můžete poslouchat oblíbenou hudbu a zároveň si udržet přehled o tom, co se děje kolem vás. Může to být užitečné, když běžíte po silnici a chcete slyšet blížící se auta, nebo při běhu městským parkem, kde nechcete přeslechnout jezevčíky, kteří dostali chuť na vaše nohavice.

V aplikaci si lze nastavit úroveň zesílení okolního hluku, ale abych řekl pravdu, já jsem si na tuhle funkci nezvykl a nechával jsem ji vypnutou. Vadilo mi, že při běhu slyším vlastní dusaní a šustění oblečení – případně větru a opravdu hodně mě to rušilo. Každopádně zapínání tohoto módu je možné na jeden dlouhý stisk dotykového ovládání přímo na sluchátku, a tak s ním můžete experimentovat a hledat situace, kdy tuto funkci dobře využijete.

Dřep, tvoje výzva na srpen. Naučte se ho správně tak, aby kolena nebolela a posilte zadek

Výdrž adidas FWD 02 Sport až šest hodin

Akumulátor v peckách adidas FWD 02 Sport by měl na jedno nabití poskytnout až šest hodin poslechu a dalších 19 hodin umí dobít baterka ukrytá v pouzdru. Při testování jsem se pohyboval mezi pěti až šesti hodinami na jedno nabití a taková výdrž mi přijde pro většinu situací víc než dostatečná. Dobíjení je rychlé a 15 minut na nabíječce by mělo stačit pro hodinu poslechu.

Sluchátka adidas FWD 02 Sport dobře hrají, drží v uchu i při prudších aktivitách, jsou odolná proti vodě a mají slušnou výdrž. Mohl by to být dobrý recept na úspěch, ale v cenové relaci, kde se tyhle špunty pohybují, je opravdu vysoká konkurence a najdete zde modely, které hrají lépe, nebo mají vyšší výdrž, a nebo třeba aktivní potlačení okolního hluku. Jestli hledáte sportovní bezdrátová sluchátka, která vydrží i pořádnou dávku potu a poskakování a zároveň máte rádi hutné basy a líbivý zvuk, pak rozhodně stojí adidas FWD 02 Sport za pozornost. Pokud patříte mezi příznivce neutrálního a detailního zvuku a nebo potřebujete aktivní potlačení okolního hluku, hledejte u konkurence.

adidas FWD 02 Sport
adidas FWD 02 Sport, autor: Karel Holub
adidas FWD 02
adidas FWD 02 Sport, autor: Karel Holub
adidas FWD 02
adidas FWD 02 Sport, autor: Karel Holub
adidas FWD 02
adidas FWD 02 Sport, autor: Karel Holub

Parametry

  • bezdrátová, sportovní sluchátka s mikrofonem
  • odolnost dle normy IPX 5 (pouzdro IPX4)
  • baterie 6 h + 19 h pouzdro
  • awareness mode a nastavení ekvalizeru v aplikaci
  • dotykové ovládání
  • doporučená cena: 4 390,- Kč

Klady

  • zvýšená odolnost proti vodě a potu
  • dobře drží v uchu
  • množství nástavců pro uchycení
  • líbívý zvuk s pevnými basy

Zápory

  • nemají aktivní potlačení hluku
  • dotykové ovládání nemusí být při aktivitě přesné
  • středy a výšky by mohly mít více detailů
TEST: Kvalitní, komfortní a s českou stopou. Sportovní sluchátka Soundeus Fortis 5S
5. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

SOUTĚŽ: Vyhrajte cyklistický dres Sensor Helium. Známe výherce!

od Marek Odstrčilík 4. 8. 2022
autor Marek Odstrčilík

Pokud rádi jezdíte na kole, tak jistě oceníte, když máte kromě dobře fungujícího kola na sobě kvalitní oblečení. Takové, které je z dobrého materiálu, skvěle padne a rychle schne. A pokud třeba v tomhle horku pokukujete po nějakém cyklodresu, tak na RUNGO.cz máte nyní příležitost jeden takový vyhrát, a to jak v panské, tak i dámské verzi. Tak to pojďte zkusit.

Aktualizace: Soutěž skončila. Dnes jsme vylosovali výherce. Pánský dres získal Michal Ch. a dámský dres Veronika U.. Oba výherce obešleme e-mailem kvůli velikosti. Nechcete propásnout další soutěže? Odebírejte náš newsletter.

[mailpoet_form id=“4″]

V naší soutěži tak můžete vyhrát buď dámský dres Sensor Helium nebo jeho pánskou variantu. Dresy jsou volného střihu, rychle schnou a jsou tak lehké, že je na sobě skoro neucítíte. Navíc mají po straně zapínací kapsičku na drobnosti.

Soutěžní otázka

Jak získat šanci vyhrát? Potřebujete odpovědět na následující otázky.

Soutěžní otázky: 

  1. Kolik PET lahví je v průměru potřeba na výrobu jednoho trička z materiálu Coolmax Ecomade?
  2. Kolik řad oblečení Sensor je ušito z materiálu Coolmax Ecomade?
  3. Kolik variant potisků mají cyklistické dresy Helium v dámské, pánské a dětské variantě?

Nápověda: odpovědi najdete na hlavní stránce www.sensor.cz pod čtverečkem Ecomade.

Jak soutěžit: Správné odpovědi pošlete na e-mail: redakce@rungo.cz, do předmětu napište Sensor. Nezapomeňte se podepsat celým jménem a uvést adresu, kam případně výhra poputuje.

Každý smí soutěžit jednou. Soutěžit budeme do neděle 31. července 2022. Druhý den ze správných odpovědí vylosujeme dva výherce. Hodně štěstí!

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

4. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaCyklistikaSilniční kolaTrénink

„Bordel“ mezi zuby a tvář zahalená prachem. Začíná tréninkový diskomfort 

od Marek Odstrčilík 3. 8. 2022
autor Marek Odstrčilík

Začátek prázdnin je pro mě vždy paradoxně víc tréninkově “lenivý” než zbytek roku. Velké horko, které mě díky operaci srdce drží na krátkém provazu, dovolená, a nebo když k tomu přidáte nařízený týdenní tréninkový klid jsou faktory, které ve mně roztetelí přirozeného lenocha. Takže jaký byl vlastně můj červenec?

Marek Odstrčilík je kardiak s umělou chlopní a aortou. Nevzdal se a momentálně trénuje, aby si mohl splnit sen a urazit trasu Strade Bianche. Všechny články jeho přípravy najdete tady.

Týden bez kola jsem pojmul jako dobu, kdy jsem nedělal absolutně nic. Navíc bylo horko a mé původní nadšené odhodlání, že budu alepoň lehce posilovat a protahovat, převálcoval okamžitě peloton startujícího Tour de France. Řekněme, že občas jsem před televizí lehnul na záda nebo na všechny čtyři a protahoval se, ale co si budeme nalhávat, koncepčně jsem selhal. 

Tour bylo tak fascinující, že mi to vlastně nabouralo velkou část měsíce. Jeden se musí učit od profíků a sledovat krásu Francie. S tím nic nenadělám, že jo? Na kolo jsem se samozřejmě taky následně dostal, ale spíš objevoval kopcovité okolí kolem slovenského Lučence. Bylo to takové radostné dovádění na kole, kdy jsem se ale snažil stále hlídat tep a frekvenci šlapání, ale pouze jedním okem. 

Byl jsem mile překvapený, jak mi to hezky jezdí. Tedy samozřejmě na mé poměry. Jedním slovem to byla radost. Jelo to, byl jsem uvolněný a kopce nebyly už strašákem jako dřív. Tohle je skvělý stavební kámen pro další moje výzvy a cyklistické touhy. Je mi jasné, že teď v srpnu nastane opět tréninkový dril, abych ke svým cílům dojel co nejlehčeji a s rohlíkem ve tváři.

A že to tak bude mě přesvědčil trenér Martin Kubala. No posuďte sami.

Věděli jste že: Některá pojištění chrání odložené kolo před restauračním zařízením?

Například Kooperativa toto nabízí v rámci Pojištění domácnosti. Kolo však musí být na místě k tomu určeném nebo obvyklém (stojan na kola apod.) a řádně zabezpečeno, byť i jen kapesním kabelovým zámkem. Zjistěte si více u své pojišťovny.
V červenci bylo kolo hlavně o radosti. Nebo o cestě pro teplý čerstvě upečený chleba. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin je neodmyslitelný tréninkový kamarád. Foto: Marek Odstrčilík
Kolo beru sebou teď skoro všude. Foto: Magdaléna Ondrášová
Marek Odstrčilík. Foto: Marek Odstrčilík
Zdolání trasy slavného závodu Strade Bianche se nezadržitelně blíží. Foto: Marek Odstrčilík

Slovo trenéra Martina Kubaly

Tak a Markovi skončily prázdniny. V letních vedrech není radno posílat kardiaka do kopců. Rozhodli jsme se proto, že bude lepší, když si bude dávat lehčí vyjížďky v nižších tepech a o tom, jak se na kole bojuje s gravitací, si pustí třítýdenní pořad s názvem TdF 2022.

Zvládl to dobře. A vzhledem k tomu, že si skoro nestěžoval, to v jednu chvíli začalo vypadat, jakoby mu tahle role začala přirůstat k srdci. Omyl. Už v průběhu Staré dámy začal fňukat, že si najednou připadá jak běženec ze Severní Koreje v kalifornském zábavním parku marně čekající na rozkaz anebo pokyn k akci. Tak teda fajn, jdeme zase na věc.

Strade se pojede za dva měsíce a nějaké drobné k tomu, takže z pohledu kalendáře klasické cyklistické sezóny máme teď něco jako březen. Půlroční příprava za námi, je čas to začít ladit. Bude to bolet, takže je potřeba, abyste Máru ve finálním období příprav podpořili a taky mu stáli za zády a pořádně nahecovali, ať tomu dáme trošku té závodní šťávy.

Začněme hned prvním srpnovým týdnem. Tady se naladíme několika vytrvalostními jízdami, které by měly dát v součtu nějakých 500 kilometrů. Když jich bude čtyři sta, přimhouříme oko. Žádná divočina, prostě pohodové tempo v nízkých tepech. Kadenci udržujeme vyšší, ať krev proudí v žilách a spalování jede na plné obrátky.

Potom bude následovat čtyřtýdenní blok, ve kterém to bude o poznání pestřejší. Protože jedenkrát týdně bude zapotřebí objet delší trasu o celkové stopáži cca 150 km. Nic náročného, ale prostě našlapat ten objem. No a abychom nezapomněli, tak doplníme – tepy nízké, kadence vyšší (on by se Marek stejně raději zeptal).

Jeden trénink bude zaměřený na vytrvalost v kopcích, takže v něm bude zapotřebí nastoupat alespoň dva tisíce výškových metrů – je jedno na jaké vzdálenosti. S tepovkou si tady moc hlavu lámat nebudu, ale když se udržíme v zóně do 90% maxima, je šance, že se Marek druhý den bude schopen postavit na nohy. Frekvence otáček by neměla klesnout pod 70 v žádném úseku.

Dva tréninky budou ryze klasikářské a délkou i profilem by měly zhruba ze 40 až 50 procent odpovídat tomu, co nás bude čekat na Strade. To znamená vzdálenost 80 až 90 kilometrů, výškový profil by měl vygenerovat 1 000 až 1 500 nestoupaných metrů. Samozřejmě, že tepy držíme v hodnotách do 85 % TFmax, a kadenci na krásném průměru 90 ot./min.

Jeden trénink si dáme dvou až tří hodinovou vyjížďku na gravelu po polních, lesních anebo méně udržovaných cestách. Zde se na tepy ani kadenci nehraje, důležitá bude především adaptace na diskomfort, který nám šotolinové úseky Strade Bianche poskytnou.

Dva dny v týdnu se bude potřeba věnovat kompenzačním cvikům a odpočinku. Nejsme už nejmladší, že jo.. 

Jak tedy bude takový týdenní režim vypadat?

  • Pondělí: volno (začíná to hezky)
  • Úterý: klasika, 80 – 90 km, 1000 – 1500 v.m.
  • Středa: gravel, 2 – 3 hodiny
  • Čtvrtek: kopce, 2 000 v. m.
  • Pátek: volno
  • Sobota: klasika, 80-90 km, 1000 – 1500 v.m.
  • Neděle: vytrvalostní jízda, 150 km

Pro připomenutí. Parametry Strade Bianche jsou 180 km a 3 100 v. m., přičemž 60 až 70 kilometrů se jede po nezpevněných cestách. Tréninky ve vysokých intenzitách vzhledem k Markovým problémům se srdcem není možné zařadit.

Takže sledujte Marka na Stravě, kontrolujte, povzbuzujte a tlačte ho až na start Strade Bianche, do cíle už dojede sám.

Martin Kubala. Foto: Michaela Bartková

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách. 

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon, funkční oblečení Sensor, helmy MET, a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.

Marek Odstrčilík je kardiak s umělou chlopní a aortou. Nevzdal se a momentálně trénuje, aby si mohl splnit sen a urazit trasu Strade Bianche. Všechny články jeho přípravy najdete tady.

3. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Nezařazené

Dřep, tvoje výzva na srpen. Naučte se ho správně tak, aby kolena nebolela a posilte zadek

od Adéla Ptašková 1. 8. 2022
autor Adéla Ptašková

Jak dělat „obyčejný“ dřep tak, abyste si neublížili? Chodidla jsou spojena s podložkou celá. Pokud zvedáte paty, není nic ztraceno. Poradí vám fyzioterapeutka Kateřina Honová a díky redaktorce Adéle se dozvíte, kolik dřepů je vaše výzva na srpen.

Máme za sebou červenec a s ním i první výzvu, klik. Učili jsme se ho dělat v tomto článku. Předtím, než vyhlásím výzvu na srpen, je čas na nějaké to bilancování. Dělali jsme kliky. Základní verze byla nejen naučit se ho správně, ale udělat každý den tolik kliků, kolikátého zrovna je, krát dva. Protože jsem si já osobně tuto výzvu zkušebně udělala již v červnu, tak jsem si to trochu ztížila a násobila jsem počet dní třemi.

Dle zpětné vazby od vás (za kterou vřele děkuji!) jsem rozhodně nebyla jediná, kdo si výzvu dobrovolně udělal těžší. Dokonce se našli i takoví „blázni“, co násobili deseti a končili tak na 310 opakováních! Mezi nimi byl i můj drahý muž, který tedy zhruba od třetího týdne docela nadával. Osobně jsem první komplikace pocítila zhruba za první třetinou měsíce. Když jsem dělala denně třicet a více kliků, už to nebyla úplná dávačka, kterou bych sfoukla za minutu. Pokud to šlo, snažila jsem se co nejvíce opakování (ideálně všechna) dělat co nejdříve ráno, nejlépe před snídaní. Co je lepšího než začít den s fajfkou v kalendáři?

A co mi výzva dala? Především dobrý pocit, ale taky pevnější tělo a zlepšený bench press. Co se týče Rungo hecu, ten byl pro mě těžší. Den bez sladkého jsem protrpěla, ale nakonec zvládla. A dokonce zvažuji, že se budu takto trápit pravidelně.

Je něco, co dala Rungo výzva a hec vám osobně? Podělte se o to pod článkem v komentářích.

Rungo výzva na srpen

A teď už pojďme na srpnovou výzvu. Kliky vyměníme za další klasiku: dřepy. Ale protože si troufám tvrdit, že deset dřepů udělá naprosto každý, trochu si to ztížíme a budeme násobit nikoliv dvěma, ale rovnou pěti! Dnes tedy začneme na legračních pěti dřepech a skončíme na ne až tak směšných 155. 

Proč zrovna dřepy? Je to cvik, který každý zná a každý má (snad) představu, jak jej dělat. Nepotřebujete k němu žádné pomůcky a prakticky žádný prostor. Zvlátnete je dělat i při hlídání vnoučat nebo svých ratolestí.

Pokud vám to bude málo, můžete dělat dřepy s výskokem, případně dřepy se zátěží. Ti největší borci mohou zkusit i „pistole”, tedy dřepy na jedné noze. Hlavně pozor na správnou techniku, ať si neublížíte – a díky fyzioterapeutce Kateřině Honové toho opravdu dosáhnete.

Dřep pro všechny, i lidi po operaci kolene či s artrózou

Fyzioterapeutka Kateřina Honová: jak správně dělat dřep
Dřep je komplexní cvik, který výrazně stimuluje svaly dolních končetin. Jako u většiny komplexních cviků u něj platí jednoduché pravidlo – správný dřep je vysoce přínosným cvikem, který působí na celé tělo. Špatně provedeným dřepem veškeré benefity ztrácíte a jako bonus získáváte přetížení měkkých tkání, a to nejčastěji v oblasti kolenních kloubů a beder.  
Vyjmenujeme si nejčastější problematická místa:
Chodidla: Chodidla by měla být vždy v kontaktu s podložkou celou plochou. Pokud zvedáte paty, zmenšete rozsah dřepu. Pokud zvedáte vnitřní hrany chodidel, možná se příliš snažíte korigovat kolena do osy. Chodidla mohou směřovat rovně vpřed nebo být lehce rotovaná ven, dávejte si pozor na plný kontakt a také na to, abyste při cvičení nezatínali prsty u nohou. 
Kolena: Obecné pravidlo je kolena směřující vpřed (ne do X) a nejít příliš přes špičky (ve dřepu si sedat spíše vzad). Ne vždy lze toto pravidlo dodržet, ale přimlouvala bych se za něj u lidí s bolesti kolen, po operacích a s artrózou. Nezapomeňte, že méně, je někdy více. 
Pánev a záda: Velice problematické místo. Pokud se nebavíme o hlubokém dřepu, pak by páteř měla být napřímená (představte si svou páteř ve stoje a úplně stejně ji „nesete“ do dřepu). Je nutné si uvědomit, že dřep je sloučením pohybů v kotnících, kolenou a kyčlích, záda se naklání vpřed, ale osa je stále napřímená. Žádné kulaté hrby! Pokud jdete do hlubšího dřepu, tak tam již u většiny lidí zakřivení v bedrech vidíme. Není to problém zad, ale často omezení rozsahu pohybu v kyčlích.
Krční páteř: U dřepu často vidíme záklon hlavy, protože spousta cvičících dělá tu chybu, že se dívá na stejné místo během celého cviku. Což, pokud chceme dodržet pravidlo napřímené páteře, technicky nejde. A na nohy se taky nekoukejte! 
Paže: Pokud provádíme dřep bez zátěže, můžeme si při pohybu dolů přidat vzpažení (paže zvedáme nahoru). Je to funkční pohyb a vaše hrudní páteř vám bude vděčná.

Rungo hec 

Rungo hec na srpen bude obdobně těžký jako ten předešlý. Zkusíme vydržet jeden (jakýkoliv vámi zvolený) celý den bez kofeinu v jakékoliv podobě. Tedy žádná káva, žádný kofeinový čaj, o energiťáku nemluvě. Bude to těžké, ale spolu to dáme!

Suma sumárum

  • Každý srpnový den udělej tolik dřepů, kolikátého zrovna je, krát pět,
  • jeden den v srpnu vynechej veškerý kofein,
  • sdílej své cviky na sociálních sítích, ať se přátelé přidají, hůře se ti bude cvičení „šidit“
  • #rungocz #rungovyzva #rungohec
1. 8. 2022 0 komentáře
2 FacebookEmail
InspiraceRozhovory

„Vychlazenou desítku popíjím z bidonu,“ říká ultra cyklista Daniel Polman

od Marek Odstrčilík 28. 7. 2022
autor Marek Odstrčilík

Tenhle rozhovor není o „oné“ události, ale o Danovi Polmanovi (*1979) samotném, o tom punkáči a skejťákovi, který v něm pořád od mládí ještě je.

Daniel Polman se v poslední době objevil snad ve všech médiích, a to díky tomu, že i když vyhrál extrémní závod na 7 400 kilometrů North Cape – Tarifa, tak mu organizátor po skončení kvůli údajnému porušení pravidel vítězství odebral. Tenhle rozhovor, ale není o oné události, ke které se Dan vyjadřuje ZDE , ale o Danovi samotném.

Dane, vzpomeneš si na svůj první sportovní výkon v životě, který za to stojí?
Vybavím si, jak jsem na malých plastových lyžičkách s kačenkama ujel nějaké tři metry. Bylo mi kolem dvou a půl let a bylo to u nás v ulici. To by se dalo považovat za můj první sportovní výkon. (smích)

Takže v té době se začal formovat ultracyklista Daniel Polman – a jak to šlo se sportem dál?
Vždycky jsem rád blbnul a bavil se venku s klukama. Prostě klasika. Chvíli jsem hrál hokej, ale byl jsem tam úplně nejmladší a dostával jsem v kabině hroznou sodu od spoluhráčů. Pro mě tím pádem hokej znamenal bát se daleko víc spoluhráčů než protihráčů na ledě. S hokejem jsem rychle skončil.

Já to měl v hokejovém oddíle velmi podobné.
Víš co, lízat bahno z ledu, nemít svačiny, protože mi je snědli a podobně… to nechceš.

Naprosto chápu, co bylo tedy dál?
Začal jsem jezdit na snowboardu a skatu, kde jsem měl naprostou svobodu. Měl jsem skate vlastně už odmala, rodiče mi ho tenkrát přivezli ze Západu, kam se jim podařilo podívat. To mě ovlivnilo hodně, když tak vzpomínám.

A to jsi věděl, jak ho používat, když tady v té době moc informací obecně nebylo?
Trochu jo. Jezdil jsem z kopce nebo slalom. Taky jsem věděl, že existuje nějaká rampa, na které se USA jezdí, a tak jsem si ji doma na zahradě postavil z dřevotřískové desky a podepřel to kozami, které měl táta na řezání dřeva. Párkrát se to zřítilo, samozřejmě, ale táta mi to pomohl vyladit. On byl v tomhle skvělý, protože mě v těch extrémnějších věcech podporoval, za což dostal občas od mámy vynadáno. 

Takže rodiče tě ke sportu vedli?
Rozhodně. Nedělali nikdy sport nějak závodně, ale táta s mámou byli pořád někde na běžkách, lyžovali nebo byli na kole. Hodně mě ovlivnili teta se strejdou, kteří mě často brali na lyže na hory. Nesmím zapomenout i na dědu, který tady v Nové Pace stál za místní sjezdovkou a skokanskými můstky. Ten na mě měl rozhodně též vliv.

Takže zdravé sportující dítě.
To jo. Zdravotní trable přišly až později. Měl jsem těžkou mononukleózu, na kterou se přišlo strašně pozdě. Už jsem měl chycená játra a rok jsem žil v tom, že budu mít až do smrti chronický zánět. Nesměl jsem se namáhat, což mi v těch osmnácti dost vadilo.

Daniel Polman. Foto: se svolením Daniela Polmana
Daniel Polman. Foto: se svolením Daniela Polmana
Daniel Polman. Foto: se svolením Daniela Polmana
Daniel Polman. Foto: se svolením Daniela Polmana
Daniel Polman. Foto: se svolením Daniela Polmana
Daniel Polman. Foto: se svolením Daniela Polmana
Daniel Polman. Foto: se svolením Daniela Polmana

Tak zase jsi mohl nahánět holky.
No, od těch jsem to zrovna chytnul, že jo. (smích) Zase jsem se díky tomu vyhnul vojně.

A když jsi se uzdravil, tak jsi objevil kolo?
Já byl zarytý skejťák a snowboardista. Kolo bylo pro mě v té době hlavně dopravním prostředkem, na kterém jsem přijel do skateparku. V té době jsem hodně dělal po stavbách, kde se daly vydělat celkem slušné peníze, ale ty jsem většinou utratil za metalová cédéčka a hadry na sebe. Můj kamarád si ale jednou pořídil horské kolo a mně to přišlo jako skvělá věc a moc se mi to zalíbilo. A tak jsem si začal šetřit a za dva roky jsem měl pěknou kupičku peněz, něco přidali rodiče a koupil jsem si svoje první horské kolo. To mi bylo asi kolem dvaceti. 

Jaké bylo?
Nechtěl jsem žádnou hajtru, aby to něco vydrželo, takže jsem si vybral kolo od GT za nějakých 30 000 korun, což v té době bylo pro mě opravdu drahé kolo. Když se ohlédnu, tak to vidím jako skvělou investici.

Máš ho ještě?
Nemám, ale po Pace pořád jezdí, protože jsem ho prodal kámošovi, který ho pořád používá. 

Takže tam začala tvoje láska k cyklistice a ty jsi začal pořádně jezdit?
K té extrémní ještě ne. Jezdili jsem hlavně z kopce, to nás strašně bavilo. Stavěli jsme si v lese traily a blbnuli. Pak jsme zjistili, že se tady v okolí jezdí maratony na horských kolech, a tak jsme to zkusili. Samozřejmě, že jsme jeli rovnou tu delší trasu. Nasadil jsem si skatovou helmu, volný kraťasy, před závodem klobásu a pivo a vyrazil. Ve sjezdech jsme excelovali, ve výjezdech nás zase všichni předjížděli. Ke konci nám většina ujela a my jsme toho měli plný zuby. Po dalších dvou cyklomaratonech jsme se přihlásili rovnou na ten nejdrsnější, Rallye Sudety a rovnou na tu nejdelší verzi, což bylo tuším 120 kilometrů. V půlce závodu už jsme lamentovali nad tím, kdo takovou šílenost vymyslel. Sjezdy byly opět super, ale trvalo nám to nějakých osm a půl hodiny. Prostě peklo.

Přerod skejťáka v ultracyklistu

Tak tady se musel ale rodit vztah ke dlouhým štrekám, neříkej, že ne?
Asi ano. I přes tu náročnost mi to nějak trošku zachutnalo. My pořád ale jezdili hlavně na skejtech na místním autobusáku, kde byl nejhladší asfalt a z toho místa vždy startovala Novopacká 24. Vždycky jsme na ně koukali a říkali si, co to je za magory, kteří jezdí celý den sem a tam jak „debilové“. No a za tři roky už jsem to jel taky. To byl rok 2003 a den před startem jsem si od strejdy půjčil silniční kolo, na kterém jsem do té doby nikdy neseděl. Bylo to staré ocelové kolo s řazením na rámu a ve volných hadrech jsem si to přihasil na start. Prostě punk se vším všudy.

A jak jsi dopadnul?
No, vyhrál jsem to, což kromě mě nechápe nikdo. Já jsem měl v plánu se během toho celodenního pachtění stavit u mamky na oběd, ale když už jsem byl mezi posledními pěti závodníky, tak mi přišlo líto se někde zastavovat. Vyřešil jsem to tak, že jsem bráchu poslal k mamce, aby do bandasky rozmixovala polévku, svoji budoucí ženu zase pro něco dalšího k jídlu a jedl jsem po trati, abych se nezdržoval. Jako první jsem pak v tom závodě překonal vzdálenost 700 kilometrů, dostal jsem za to 700 korun. Vlastně jsem si tenkrát vydělal víc, než na Race Across America (jeden z nejnáročnějších cyklistických závodů na světě, pozn. red.), tam totiž nedostaneš ani cent. (smích)

Takže v roce 2003 došlo k přerodu z punkáče a skejťáka na někoho, kdo v sobě objevil fyzický potenciál k ultra vytrvalostnímu sportu. Takových v téhle sortě lidí asi moc nebude, co?
No to ne. Myslím, že ale právě to moje fanoušky na tom baví, protože ten punkáč a skejťák pořád ve mně je. 

A když se někomu neznámému představuješ, tak říkáš: jsem Dan Polman, ultracyklista?
Tak to rozhodně ne. Ultracyklistika je důležitou částí mého života, ale ne zase tak zásadní, abych se tak musel představovat. Snažím se žít nohama na zemi, jsem amatérský sportovec a dobře si uvědomuji, že především musím být dobrý táta pro svoje děti. Obdivuji profíky, kteří pro ten svůj sport obětují všechno, ale já to tak nemám. Chci dělat i jiné sporty, které mám rád nebo psát knížky. Na kole je blbý to, že si na něm hlava neodpočine a pořád nad něčím přemýšlím. Třeba v těchto dnech nad rozepsaným románem.

Spousta lidí si může myslet, že když děláš ultra cyklistiku, tak musíš pořád jezdit a trénovat. Je to tak?
V mém případě je to velký omyl. Já zase takové kilometrové nálože během roku nejezdím. Pro představu – v letošním roce byl můj zatím nejdelší trénink 130 kilometrů. Neřeším objem, ale hlavně pravidelnost a sázím na sílu a intenzitu, takže jezdím každé úterý a středu tady u nás časovky, jak na silničním, tak i na horském kole. Jinak se snažím jezdit každý den, a to i přes zimu. Prostě se udržovat.

A jak trénují jiní ultramaratonci?
Oni najezdí kolem 40 000 kilometrů ročně, já asi tak 20 000. Elitní jezdci neřeší nic jiného než kolo, jídlo a spánek. Takový život by mě nenaplňoval a nebavil. Znám závodníky, kteří třeba na trenažéru odsedí klidně osm hodin, ta představa je pro mě naprosto šílená. To by mi za to moje ježdění musel někdo hrozně moc zaplatit. (smích)

Počkej, ale na takové šílenosti jako je přejezd Ameriky, přece potřebuješ najezdit objemy?
Tak nějaké ano, měsíčně mi to dá nějakých 2 000 kilometrů, ale to je o dost méně než u jiných. Nějaký základ tam mám a to mi stačí. Když se blíží nějaký velký závod, tak v tréninku těch 300 kilometrů párkrát dám, aby si tělo na zátěž zvyklo. K tomu každý den cvičím, kliky, cviky na břicho, protože on není problém to ušlapat, ale spíše usedět to na kole. Je potřeba na tělo myslet komplexně.

I tak, proč to všechno podstupuješ a děláš vlastně ultra cyklistiku? Popiš mi to v pár větách.
Já mám v ultracyklistice dvě tváře. První je závodník a ta druhá je showman. Mě baví ty příběhy, které ultra přináší, pak sdílet a předávat dál, a to ať v knížkách, článcích nebo filmech. Mám pak moc rád, když vyrazím mezi lidi a dělám přednášky. Nechci honit jenom čísla a lepší výsledky, ale radši si najdu nový, jiný závod a jedu posbírat další zkušenosti než dělat lepší výsledky pořád na stejné trati. Nové kulisy, nový příběh. Žádný ultramaraton jsem nejel dvakrát.

Co je největší zrádnost takového cyklistického pekla?
Hlava a přemotivovanost. V roce 2017, po překonání českého rekordu na 24 hodin, kdy jsem dal 900 kilometrů, jsem jel MS v ultramaratonu a dupal jsem do toho jak šílený, jenže v půlce se zhoršilo počasí, mně začalo strašně docházet a posledních 450 kilometrů pro mě bylo očistcem. Dojel jsem to „na morál“. To byla lekce, kterou jsem potřeboval, abych pochopil, o čem ta ultracyklistika je. Moc jsem si věřil.

A jak jsi nakonec teda výsledkově dopadnul?
No, jelikož jsem jel do půlky fakt rychle a zpátky fakt pomalu, tak jsem nakonec skončil třetí v kategorii a nominoval se tak na Race Across America (RAM).

Jak vzpomínáš na RAM?
Jako na nejepičtější závod, který jsem kdy jel. To je neskutečný závod mnoha tváří. Jedeš v poušti, totální výhni přes Skalisté hory se sněhem, nekonečné roviny, vítr, déšť. Prostě všechno, co můžeš na kole zažít.

Každého asi napadne, že u tohohle sportu musí strašně trpět zadek. Co ten tvůj?
Můj? No ten je pěkný. (smích) Jinak je tohle zase o nějakých zkušenostech. Ty zmíněné svoje úplně první závody na strejdovým kole jsem jel v kalhotách od Sensoru, které neměly ani vložku. To trošku bolelo. Za mě je nejdůležitější tvar sedla. Za ty roky jsem postupně vyzkoušel asi třináct modelů sedel a už tři roky používám jedno a to samé. Stejně tak už vím, že ty nejdražší vložky v kalhotách nemusí být ty nejlepší. Používám měkčí sedlo a tenčí vložku, tak mi to vyhovuje. Třeba na RAM jsem zjistil, že mi najednou ta vložka v cyklokalhotách vadí, tak jsem jel přes 2000 kilometrů v normálních běžeckých legínách. 

A co krční páteř, zápěstí?
Tak ta na kole bolí a je potřeba cvičit, což dělám i při jízdě. Pak dost trpí zápěstí a plosky u nohou. Prostě dostává zabrat vše, co je někde v kontaktu s kolem. 

Na kole neřeším gramy

Pojďme ke kolu. Je něco, co na tak dlouhých vzdálenostech odchází, co trpí nejvíc?
Na tohle mám kliku a nemůžu si na materiál stěžovat. Pochválit musím pláště od českého TUFO, které mi opravdu vydrží. Sice nejsou nejlehčí a nejrychlejší, ale zase neřeším defekty, což při závodě zabírá samozřejmě čas a o ten jde. Mám elektrické řazení, což je prostě paráda. Dřív se mi z toho věčného přehazování stávalo, že jsem necítil konečky prstů. Nehody typu prasklý rám, vypletené kolo a podobně jsem ještě nezažil. 

Musíš mít na kole vždy to nejlepší vybavení?
Tak ono to nejlepší je prostě nejlepší, to je jednoduchá rovnice. Na kole úplně neřeším gramy a nemusím mít titanové šrouby. Ale chtěl bych mít nejvyšší řadu Shimana Dura-Ace – ta teď ale není k sehnání.

Servisuješ si kolo sám?
Tak většinu běžných věcí umím udělat, jen mám trable s časem, takže mi strašně moc pomáhá táta. On je rád, že jako důchodce má nějakou aktivitu.

Víš, co by mě fakt zajímalo? Jak se takový cyklistický ultramaratonec stravuje? Klobásu a pivko už asi před závodem nedáváš, co?
Až po. (smích) Teď byl můj poslední závod přes Německo a končilo se v Bavorsku, takže tam se ty kalorie doplňovaly samy. (smích) Tohle si klidně dopřeji i jednou za čtrnáct dnů, ale pravidlo to není. Potřebuješ lehké jídlo, protože nechceš trávit něco spoustu hodin. U mě převažují těstoviny nebo rýže, ale jím i obědy, co nosí manželka ze školní jídelny. Popravdě to úplně nehrotím a kalorie nepočítám. Co fakt ale musím mít, tak to je něco sladkého po každém jídle. Bez toho to nejde. A něco sladkého si dopřeji i pozdě večer. Potřebuji jít spát s lehce plným žaludkem. 

Prostě aby bylo v bříšku jako v pokojíčku, co?
Přesně tak, hladový neusnu. Myslím, že se ze stravy dělá hrozná věda, a přitom dle mého je trochu potřeba poslouchat svoje tělo. Je tolik odborníků a tolik názorů, kdo se v tom má vyznat. Pravda je u tebe, ale je zase potřeba být na sebe tvrdý a zapojovat mozek. 

Ale při samotném závodě máš asi jídlo nějak naplánované, ne?
Na startu mám většinou zapečené tortily se sýrem a šunkou. Používám také Manu, což je tekuté jídlo. Já se hodně řídím pocity a klidně si dopřeju i makový koláč nebo obyčejné burgery z Mekáče. Je dobré být na sebe nejen tvrdý, ale umět se i odměnit. Jo a dost často si dopřeji pivo, protože ono pít jenom ionťák na tak dlouhé trase taky nejde, že jo. Desítku mi doprovod naleje vychlazenou do bidonu a piju to po hltech.

Kolik těch piv takhle dáš?
Nevím, kolem tří až čtyř třeba. Ale to je za 24 hodin. Všechno kolem stravy se dá řešit i víc profesionálně a vědecky, ale na to nemám kolem sebe takový tým. My jsme pro srandu a improvizaci. Mám kolem sebe opravdu dobré kamarády, se kterými jsem se nikdy nezhádal nebo nezažil ponorku. Humor nás spojuje. Já nikdy nepůjdu cestou vědeckého přístupu, ale chci zůstat solidním amatérem, který nepojede po předem nalajnovaných postupech, ale bude ten svět objevovat.

Kdo je Daniel Polman

  • *říjen 1979
  • S manželkou Šárkou a dcerami Danicou (*2007) a Sárou (*2013) žije v podkrkonošském městečku Nová Paka.
  • Přes 14 let pracoval jako šéfredaktor časopisu lidé&HORY, editor webu www.lideahory.cz, podílel se na organizaci Mezinárodního festivalu alpinismu a outdoorových kempů v Alpách. Nyní působí jako nezávislý publicista.
  • Vydal knižní průvodce „ALPENTOUR & Štýrsko“ a „SALZKAMMERGUT – nejhezčí MTB trasy v Solné komoře“. Jeho reportáž „Bike&hike expedice“ získala v roce 2010 cenu poroty v novinářské soutěži, kterou každoročně vyhlašuje Česká asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu. V roce 2014 vydal také knihu pohádkových příběhů „Prapodivné cesty Nezmarů“, v roce 2017 navázal volným pokračováním „Nezmaři nic nezmaří“. Ze závodu Race Across America (2019) napsal knihu „DREAAM“. Více najdete v sekci PUBLIKAČNÍ ČINNOST. 
  • S Petrem Novákem (BEEHOUSE.cz) vytvořil několik dokumentárních filmů:  „Velký Benátčan – cesta od moře do mraků“, „Knock the Glock – cesta do srdce kamenného zvonu“, „98 hodin brouka“, „Devět kil“, „Hustej litr“, „Kód RAA – pekelná jízda po hranici ráje“ a „Americkej DREAAM“.
  • Ve volném čase aktivně sportuje – věnuje se cyklistice, snowboardingu, alpinismu, zahraje si ale i hokej a sveze se na skateboardu. Mnohé jeho sportovní akce mají i charitativní účel. Na cyklistických závodech dosáhl již mnoha úspěchů:

2002: Rallye Sudety – dokončení nejtěžšího MTB maratonu v ČR
2003: Čtyřiadvacetihodinovka Nová Paka: 700,11 km – tehdejší rekord závodu
2004: Čtyřiadvacetihodinovka Nová Paka: 719,5 km – tehdejší rekord závodu
2006: Apache maraton Jestřebí hory: 3. místo v kategorii
2007: Čtyřiadvacetihodinovka Újezd u Brna: 725 km – tehdejší rekord závodu
2008: Mezinárodní závod Salzkammergut Trophy (AT) 211km : 9. místo v kategorii
2008: Marathon Man – mezinárodní seriál (CZ, AT, POL, GER), 8. místo v celkovém pořadí
2008: Novopacký 1/2 maraton (35 km): 1. místo celkově
2009: Moravskotřebovský maraton: 2. místo celkově
2009: Novopacký 1/2 maraton: 3. místo celkově
2010: Mezinárodní etapový závod Alpentour Trophy (AT): 3. místo v kategorii
2010: Mezinárodní závod Sella Ronda Hero (ITA): 2. místo v kategorii
2010: Moravskotřebovský maraton (50 km): 1. místo celkově
2010: Čtyřiadvacetihodinovka Schötz (SUI): 3. místo, 880 km (první Čech přes 800 km)
2010: Jičínská Merida MTB Tour – seriál MTB časovek: 1. v celkovém hodnocení
2011: Etapový závod dvojic Alpentour Adventure (AT) – s O. Mikule: 1. místo celkově
2011: Mezinárodní závod Salzkammergut Trophy (AT) 211 km / 7050 m: 15. celk./7. kat.
2011: Marathon Man – mezinár. seriál (CZ, AT, ITA, GER), 9. celk./7 kat. – nejlepší Čech
2011: Jičínská Merida MTB Tour – seriál MTB časovek: 1. v celkovém hodnocení
2011: Bike Babí Léto (88 km): 4. celkově/2. v kategorii
2012: Alpentour Adventure (AT) – s O. Mikule: 3. celk. (kvůli krádeži na půjčených kolech)
2012: Welzlovo kolo (50 km), 1. místo
2013: Mezinárodní závod KitzAlp Bike (AT) 95 km / 4400 m: 12. celk. / 2. v kat.
2013: Mezinárodní závod Salzkammergut Trophy (AT) 211 km / 7050 m: 20. celk.
2013: Marathon Man – mezinár. seriál (CZ, AT, ITA, GER), 2. celk.
2014: Trek Krkonošák (90 km), 2. místo celkově
2014: Mezinárodní etapový závod GranitlandXtreme (AT): 4. celk.
2014: Krkonošská 70 s O. Mikule a M. Vláškem: 2. celk.
2014: Žacléřská 70 s O. Mikule a M. Kohlem: 3. celk. / 2. v kat. 
2015: Mezinár.í etap. závod GranitlandXtreme ve dvojici s O. Mikule (AT): 5. celk.
2015: Trek Krkonošák (131 km), 2. místo celkově
2015: Ocelák: 1. místo celk.
2015: Hlinecká 30 ve dvojici s P. Kubínem: 1. místo celk.
2015: Novopacký 1/2 maraton: 6. místo celk./1. v kat.
2016: Author Bezděz 50: 5. celk. / 1. v kat. 
2016: Mezinárodní silniční závod Alpe Ardia Giro (AT, SLO, IT): 16. celk. / 6. v kat.
2016: Slovakia Ring 24h Cycling Race (SVK), 1 místo v kat. „sólo“ 
            – český rekord 911,68 km
 (první Čech přes 900 km)
2016: Moravskotřebovský maraton (50 km): 1. místo celk.
2016: Žacléřská 70 s O. Mikule a M. Kohlem: 1. celk.
2017: Hradešínský drncák (60 km): 1. místo celk.
2017: MS v ultracyklistice, Glocknerman (AT): 1000 km / 17 000 m / 45h  (bez spánku)
             – 3. místo v kategorii pod 40 let (U40)
2017: Trilogy Half Race – tříetapový závod (175 km / 4700 m), 1. místo celk.
2017: Podkrkonošský maraton (90 km), 3. místo celk., 2. v kat.
2017: Jezevec Race (sil. kolo + M. Kohl: MTB a V. Záveský: běh) – štafetový závod, 1. místo celk.
2018: Author Český ráj (50 km): 10. celk., 3. kat.
2018: Tour de Ralsko (50 km): 6. celk, 3. kat
2018: Hradešínský drncák: 1. celk.
2018: Ultra Cycling Dolomitica (ITA): 675 km / 16 300 m / 35 h a 38 min
             
1. místo v kategorii bez podpory „self supported“
2018: Salzkammergut Trophy (AT) – trasa all-mountain (55 km / 1820 m), 3. v kat.

2018: XC Brtevman – 1. celk.
2018: Race Around Austria (AT, 2200 km / 30 000 m / 115 h): 8. celk., 6. kat.
2018: Krkonošská 70 (se S. Vlčkem a T. Bergerem) – 3. celk
2018: Žacléřská 70 (se Š. Karbanem a Š. Trmatou) – 3. celk., 1. kat.
2019: RAAM (USA, 4960 km / 45 000 m / 260 h): 7. celk., 4. kat. 
          
  – 3. Čech v historii 
2019: Bike babí léto (70 km) – 5. celk., 3. kat.
2019: Hlinecký hřebec (60 km) – 3. celk., 1. kat.
2019: Podkrkonošský maraton (90 km) – 10. celk., 3. kat.
2019: Krkonošská 70 (se Š. Karbanem a J. Radou) – 1. celk., rekordní čas ve veteránech
2020: Žernovský bike, 7. celk., 2. kat.
2020: Celkové vítězství v kategorii masters I v Cyklopoint Cupu (9 závodů)
2020: XC Hrádek Varrnsdorf, 2. celk. i kat
2020: Moravskotřebovský maraton (40 km): 3. místo celk., 1. kat
2020: Race Around Czechia and Slovakia (CZ, SVK, 3540 km / 36 000 m / 191 h) 
             
– první absolvování trasy
2020: Rallye Sudety 113 km / 3300 m (český pohár MTB): 19. celk., 9. kat
2021: MTB Ultra 400 (CZ): 400 km / 9000 m, 1. místo, čas: 20:55
2021: Celkové 3. místo a 1. v kat. Cyklopoint jičínská cyklo liga
2021: Celkové vítězství v kategorii masters I v Cyklopoint Cupu (9 závodů)
2021: Trans Brody, MTB maraton, 1. celk.
2021: Tour de Ralsko, MTB maraton, 3. celk.
2021: Tour de Zeleňák, silniční závod, 50 km, 7. celk. / 1. kat
2021: Race Across Germany (GER): 1140 km, 1. místo (bez podpory) , čas: 43 h a 16 min. 
– následně výstup na nejvyšší vrchol Německa Zugspitze (2962 m)
2021: XC Hrádek Varrnsdorf, 1. celk.

EXTRÉMNÍ PROJEKTY:

  • V roce 2005 absolvoval jako první Čech sólo a „na těžko“ kompletní MTB trasu Alpentour Austria 1730 km / 46 000 m (nejdelší MTB okruh na světě).
  • V roce 2009 uskutečnil bike&hike expedici „Velký Benátčan“, jejímž cílem bylo vlastní silou propojit Benátky a rakouský vrchol Großvenediger 3674 m (česky Velký Benátčan). Celkem 310 km dlouhou trasu s převýšením 6000 m zvládl bez přestávky na silničním kole, horském kole a výstupem přes ledovec pod 17 hodin. Další tři hodiny mu zabral ještě sestup a sjezd do údolí, non-stop expedici tedy zdárně ukončil po 20 hodinách. 
  • V srpnu 2012 zvládl další extrémní bike&hike projekt „Knock the Glock“. Cílem akce bylo zdolání vzdálenosti mezi hlavním městem Rakouska a nejvyšší horou této země Großglocknerem – opět pomocí vlastních sil (silniční kolo, MTB, chůze, výstup přes Stüdlgrat) bez přestávky. Na vrchol Großglockneru se nakonec dostal v čase 22 hodin a 15 minut! Včetně sestupu a sjezdu byl v nepřetržitém pohybu 27 hodin. Celkem urazil 477 km a nastoupal 7400 m.
  • V červnu 2015 uskutečnil projekt „Praha-Sněžka …okolo Česka“, jehož cílem bylo propojit pomocí vlastních sil na kole a pěšky Prahu a Sněžku a mezi tím zároveň stanout na nejvyšších bodech všech čtrnácti českých krajů. Dan jel zcela sám, bez podpory a vše potřebné si vezl na kole a v batohu. Projekt dokončil za necelých 98 hodin (4 dny a necelé 2 hodiny), a tak si splnil svou tajnou výzvu – zvládnout vše pod 100 hodin. Na své cestě musel překonat celkem 1463 km a 24 300 výškových metrů! Každý den tak nastoupal přes 6 000 výškových metrů, což je s naloženým kolem skutečně extrémní výkon. Za 4 dny „vystoupal“ do stratosféry a objel republiku! Akci spojil také s charitativní sbírkou na Domeček plný koleček – projekt víceúčelového bezbariérového centra buduje organizace Sportem proti bariérám ve Staré Pace.
28. 7. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás