RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
JídloVýživaZdraví

Diety roku: Flexitariánská. Chcete jíst méně masa, ale nesedí vám vegetariánství?

od Karolína Hornová 24. 1. 2022
autor Karolína Hornová

Důvodů k omezení masa může být více. Ať už jsou vaše pohnutky jakékoliv, tahle flexitariánská dieta by mohla být to, co hledáte. Zařadila se mezi žebříček diet, jež patřily mezi ty světově nejúspěšnější za uplynulý rok, o kterých informoval Magazín U.S. News & World Report.

Středomořská, Flexitariánská a DASH dieta si našly množství příznivců mezi odborníky, jejich pacienty, klienty i celebritami. Je jim společný komplexní zdravý přístup k jídelníčku, možnost přizpůsobit si ho svým konkrétním potřebám, i to, že nenastolují striktní pravidla. Spousta zeleniny, ovoce, ryb ale i vybrané lahůdky ze Středomoří a s lehce orientální příchutí – to jsou tři nejlepší diety, které příští rok budete chtít držet. Podívali jsme se na ně podrobněji. Minulý týden jsme psali o středomořské, dnes si představíme flexitariánskou. Co na „diety roku“ říká nutriční specialistka Kristýna Báčová, DiS.? Co se jí na dietách líbí, co by udělala jinak, a na co si máme dát pozor?

Flexitariánská

Za poněkud zvláštním výrazem se schovává flexibilní modifikace vegetariánství, kdy výrazně omezujeme maso, ale neodpíráme si ho úplně. Autorkou diety je Dawn Jackson Blatnerová, americká dietoložka a nutriční konzultantka baseballového týmu Chicago Cubs. Vedlejším produktem flexitariánství je také snížení své uhlíkové stopy, která produkcí masa vzniká, což může být pro některé dalším důvodem pro volbu tohoto jídelníčku.

Zásady flexitariánské diety: Základem je zelenina, ovoce a obiloviny. Jde o odnož vegetariánství, proto sem patří i potraviny bohaté na látky, které jinak získáváme především z masa: Především vitamin B12 (tempeh a další fermentované potraviny, řasa spirulina, vejce, mléčné výrobky) a bílkoviny (tofu, fazole, čočka). Ryby se ve flexitariánské dietě za maso nepovažují a jejich konzumaci není třeba omezovat. Z „klasického“ masa sem patří především libové drůbeží – dopřát si ho lze zhruba dvakrát týdně. Dieta ale nezakazuje ani občasné konzumovaný kvalitní hovězí steak.

Co nepatří do flexitariánské diety: Zapomeňte na uzeniny, klobásy a veškeré průmyslově zpracované masné výrobky. Nepatří sem ani tmavé a tučné maso. Protože tuto dietu charakterizuje zdravý přístup ke stravě, nepatří sem ale ani tučné sýry a sladkosti. Počítá se i s konzumací pečiva v omezeném režimu – pokud už, sáhněte po tom celozrnném nebo ho nahraďte zeleninou.

Pro koho je vhodná? Stejně jako v případě středomořské diety přijímáme minimální množství nasycených tuků, špatného LDL cholesterolu a také cukrů, takže je flexitariánská dieta vhodná pro diabetiky a kardiaky, ale také při hubnutí bez hrozby následného jojo efektu. Je vhodná jako základ dlouhodobého zdravého životního stylu a v rámci prevence civilizačních chorob. Opírá se např. i o tuto studii, podle níž převážně rostlinná strava významně snižuje riziko diabetu 2. stupně a kardiovaskulárních chorob ve vyšším věku.

Proč je oblíbená? Přechod na flexitariánskou dietu je jednoduchý a může být zcela pozvolný – pokud jste zvyklí jíst maso denně, začněte třeba u jednoho, dvou bezmasých dnů týdně. Podle Dawn Jackson Blatnerové, autorky této diety, by se měl váš jídelníček ve výsledku skládat z 80 % z vegetariánské stravy, zbylých 20 % mohou obsáhnout masitá jídla – klidně jako občasná pochoutka z kvalitní restaurace.

Flexitariánská dieta pohledem odbornice
Návrat k zdravější stravě. I dříve bylo maso něco výjimečného a postupně s blahobytem a nadbytkem potravin máme spíš opačný problém, a to, jak konzumaci masa udržet na uzdě. Sama se snažím maso omezovat přibližně čtyři roky,“ říká Kristýna Báčová.
To, že konzumaci masa výrazně omezíme, znamená i fakt, že si pak můžeme dopřát opravdovou kvalitu. Kristýna přidává tip, kde dobré maso sehnat: „Pokud už nějaké maso konzumuji, tak je to od malochovatelů. To znamená třeba, že mám kontakty od svých klientů, kteří bydlí na vesnici, maso mi shání i tatínek z chaty, kterou máme v jižních Čechách, nebo kupuji v supermarketu v bio kvalitě. Maso jím v týdnu tak dvakrát někdy třikrát a někdy ani to ne, když mi dojdou zásoby v mrazáku a čekám na novou várku, tak to pro mě znamená i měsíc bez masa.“
A jak to nutriční specialistka vidí s příjmem bílkovin? Není to tak složité, jak by se mohlo zdát: „Bílkoviny z masa nepotřebuji nahrazovat, stačí,když mám ve stravě vejce z volného chovu, kvalitní sýry, rostlinné sýry, ořechy a semena, luštěniny a přílohy jako quinou, amarant a další.“
24. 1. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
OtužováníZdraví

Vyjděte v plavkách ven. Začít s otužováním můžete hned, radí rekordman David Vencl

od Hana Alfery Urbánková 23. 1. 2022
autor Hana Alfery Urbánková

Severské národy, jejichž zdravý životní styl je provázen pravidelným otužováním, platí za nejméně nemocné. Na sociálních sítích se otužování stalo hitem minulý rok, v době lockdownu. To však skutečně prokazatelně zvyšuje odolnost a obranyschopnost organismu, posiluje kardiovaskulární systém.

Proč to tedy nezkusit? Jsme aktivní, hýbeme se, ale také jsme vystavováni nemocem či prochladnutí. A otužování zvyšuje imunitu i urychluje regeneraci, celkově prospívá tělu i duši. Jak tedy začít? Je potřeba čekat do konce léta a otužovat se postupně? S držitelem národních i světových rekordů v plavání pod ledem a lektorem otužování Davidem Venclem jsem si povídala o tom, jak začít hned teď. 

Davide můžeš na začátek říct, jak ty ses dostal k otužování?
Rád bych, ale asi nemůžu. (smích) Vím, že jsem začal 28. října 2018, když jsem byl u nás na jezeře Barbora 40 vteřin ve 12 stupních. Ale to byl začátek pravidelného otužování s nějakým plánem. Ve skutečnosti jsem byl ve studené nebo ledové vodě každou chvíli. Paradoxně spíše v létě. Po běhu nebo na túře na horách, v Rakousku, Itálii nebo Švýcarsku, kam jezdím. Bylo to buď z nadšení, když jsem viděl krásnou průzračnou tůňku, anebo prostě hygiena. Ale i v zimě jsem si občas po běhu vlezl do ledové vody. To byl ještě každý otužilec za blázna.

Z otužování se stal v posledních letech velký fenomén. Proč je otužování tak prospěšné?
Těch faktorů je asi více. V neposlední řadě i to, že máme mnohé zakázané. Také proto, že je prospěšné, protože uzdravuje tělo i ducha. Je to téměř všelék. Posiluje kardiovaskulární systém, nervový, hormonální, pomáhá v regeneraci i rekonvalescenci. A zdůrazňuji, že otužování přináší především radost.

Slyšela jsem na to téma mnoho rozhovorů, i přesto jsem si nebyla jistá, kdy začít. Hodně rad znělo, začněte na konci léta. Tvoje kniha se jmenuje „Začni teď!“ Jak to tedy je?
Důležité je si uvědomit, že zdravý lidský organismus zvládne bez následků ponor do ledové vody hned teď. To, co nás brzdí, je hlava. Někdo proto začíná v srpnu a pokračuje, až se nakonec otužuje. Někdo se sprchuje tři roky a teprve poté vleze do vody. A někomu stačí pět minut. Na workshopech lidem vysvětluji fyziologické procesy, rozebírám bezpečnost a dávám návody a tipy, co před ponorem, během něj a po něm. To lidem zpravidla stačí k tomu, aby vstoupili do vody už to odpoledne a užili si to. Ano, jde to. Začni teď!

Jaký bys tedy poradil postup úplnému začátečníkovi, který je teď uprostřed zimy motivovaný začít? Představme si běžný den, kdy v něm je nebo také není i sportovní trénink.
Je dobré brát na vědomí, že i samotné otužování je fyzicky náročné. Pro začátečníka to může být ten den to jediné, co zvládne. Pokud mám ten den i trénink svého hlavního sportu, tak podle toho upravuji zátěž a do vody jdu jen v rámci rekonvalescence. Zpravidla je dobré jít do vody až po tréninku a podpořit tak samotnou regeneraci. A tady bych poznamenal, že každý z nás má jinou motivaci jako je seberozvoj, mentální hygiena, tužení těla, adaptace na chlad, rozšíření komfortní zóny a podobně. Nás sportovce pak zvlášť může motivovat zařazení otužování jako aktivní regeneraci a rekonvalescenci.

Je rozdíl mezi otužováním žen a mužů?
V zásadě není. I když ženy popisují změny v průběhu cyklu. Jednoduše jsou na sebe opatrnější. To ale platí, i když jsme právě unavení nebo vyčerpaní jinak. Není problém se otužovat ani během těhotenství nebo kojení nebo dokonce s ním v tomto období začít.

Je nějaký rozdíl, riziko, když se chce začít otužovat člověk, kterému je 60 let nebo i více?
U starších lidí pokud se cítí zdraví, je jedno je-li člověku 60, 70 nebo 30. U starších se projevují např. problémy se žilním systémem, kdy je potřeba otužování konzultovat s lékařem. Obecně platí, že čím jsme starší, tím máme pomalejší stahování a roztahování cév. Únik tepla je u starších osob rychlejší a déle trvá, než se dostanou zpět do normálu (arteroskleróza), proto je na místě významnější opatrnost v pozvolném otužování, nejít rovnou na čtyři nebo pět minut do vody.

Má otužování také nějaké mety, kdy se ze začátečníka mohu považovat za pokročilého otužilce? V běhu je to např. překonání určité vzdálenosti, času.
Je to podobné jako u běhání. Jakmile se začnete cítit jako otužilec, pak už jím asi jste, ale více náročné je ve vodě plavat. Pokud se stanete zimním plavcem na závodech, pak na to dostanete i razítko. Ale stejně jako je to u běhání, většina z nás si to chce hlavně užít.

S Davidem jsem se seznámila přes sociální síť, poradil mi, jak je možné začít jinak, aniž bych rovnou šla po krk do ledové vody. Sama jsem v situaci, kdy kojím malé miminko, a tak jsem byla s tím koupáním v řece opatrnější. David mi poradil, ať začnu „na sucho“. Oblékla jsem plavky a začala dvouminutovým pobytem venku na sněhu, postupně jsem přidávala. Volila jsem dobu po tréninku nebo ve volný den. Po měsíci jsem na 15 minutách a nedělá mi problém procházet se v plavkách kolem chalupy v Beskydech, kdy venkovní teploměr ukazuje mínus 10. Poradil mi, ať zavřu oči a vnímám jen sebe. Děkuji, Davide za tyto rady i za rozhovor. 

Regenerace je půl úspěchu na cestě za vašimi sportovními sny a otužování by ji mohlo velmi kvalitně podpořit. Tak hurá do plavek a sněhu.

David Vencl
Učitel tělesné výchovy a matematiky
Trenér atletiky, freedivingu
Lektor otužování
Od roku 2017 reprezentant ve freedivingu, držitel národních rekordů a světového a Guinnessova rekordu v plavání pod ledem bez neoprenu

Pravidelně pořádá workshopy o otužování, kde seznamuje nováčky i pokročilé otužilce s fyziologií organismu po vystavení se chladu, s bezpečností, benefity, tipy pro efektivní a udržitelné otužování. Součástí je praxe autogenního tréninku, některých vzorců dýchání, a nakonec ponor do ledové vody. Na Instagramu se můžete inspirovat pod účtem @davidvencl.

23. 1. 2022 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkTrénink

„Pokud mě někdo viděl běžet, bolely ho oči.“ Ultraběžec Dan Orálek hodnotí rok 2021

od Rungo 21. 1. 2022
autor Rungo

„Kdybych to musel zkrátit, tak loni to nezačalo moc dobře, ale skončilo to o dost lépe. Na článek by to bylo trochu málo, takže to v následujícím textu trochu prodloužím.“ O tom, jak hodnotí uplynulou sezónu, se rozepsal ultramaratonec Dan Orálek.

Po zranění, které jsem si způsobil při tréninku v listopadu, a které mi znemožnilo doběhnout na MČR v Plzni, jsem se koncem prosince a v lednu opět docela solidně rozběhal. Celková vzdálenost za leden byla 645 km a začal jsem tam zařazovat i krátká tempa.

Bohužel se kromě problému s kolenem začal objevovat i problém s pravým stehnem, což byl očividně následek skřípnutého nervu od SI. V půlce února se to pokazilo definitivně. Bolest byla nesnesitelná, a tím jsem začal doslova kulhat na obě nohy. Trénink se změnil v pouhé poklusávání, a pokud mě někdo viděl běžet, tak ho musely bolet oči. Zároveň začal kolotoč návštěv lékaře, fyzioterapeutů, cvičení, mazání a případně i braní prášků. Zlepšovat se to začalo až koncem dubna, ale bohužel dost pomalu.

Také objem i kvalita tréninků se zlepšovaly jen pomalu a z pohledu vnějšího pozorovatele to muselo stále vypadat, že jsem nedávno prodělal obrnu, nebo že mám nejméně jednu nohu dřevěnou. Co se týká závodů, tak ten první možný byl Borák v Lošticích, ale vydržel jsem jen čtyři kola z šesti, což nebylo mnoho –  asi 55 km. Ten další závod bylo MČR v Plzni a pro změnu to jsem odpadl už po 30 km, ale doklusal až do padesátky. Taky nic moc. Změnilo to až MČR ultratrailu, které bylo v mém oblíbeném působišti, totiž ve Veselici. Přes intenzivní křeče v posledních 15 km jsem dokázal vyhrát, což stálo za tu večerní oslavu. 

Měsíc, který zbýval do nejdůležitějšího závodu sezóny, tedy Moravského Ultramaratonu, jsem využil k tréninku trochu větší intenzity. Bohužel to vzhledem k výsledku moc nepomohlo. První dvě etapy ještě docela ušly, ale na té třetí Blanenské jsem se bohužel uvařil a poprvé na tomto závodě jsem musel dávat pauzy z důvodu zvracení. Mimochodem, je zajímavé, kolik lidí se vás zeptá, jestli jste v pořádku, když vás vidí zlomeného v pase vydávat nezaměnitelné zvuky. Jasně, že jsem, jenom něco hledám na zemi. Bohužel i další etapy už jsem se necítil zrovna skvěle a vrcholem byla ta poslední, kdy jsem se do cíle doplížil v čase přes pět hodin. Koleno rozhodně nespolupracovalo, takže to většinou byl boj vedený na poli sám se sebou než se soupeři. 

Po nezbytném odpočinku následovala příprava na závod z nejoblíbenějších a tím je holandský Winschoten. Tam to ještě šlo asi do 40 km, pak mi došlo. Bohužel jsem možnost vidět dva krátké záběry z mobilu, jak běžím někde kolem 60. kilometru. Musím říct, že kdybych sám sebe nepoznal, tak bych myslel, že jde o paralympiádu. Důležité bylo, že jsem dokončil svůj 15. závod na 100 km ve Winschotenu. Jak jsem u toho vypadal, historie v podobě výsledků rozhodně nezaznamená. 

Po nezbytném odpočinku, který zahrnoval i dovolenou, jsem se po týdnu klusání rozhodl, že poběžím Chřibský maraton, který patří k mým nejúspěšnějším. Pravda, při své 6. účasti jsem sice nevyhrál, ale čas pod 3 hodiny (2:58:30 v kopcích) a vítězství v kategorii „kousek před důchodem“, bylo celkem uspokojivé. Hlavně také proto, že jsem zvládl běžet jen s minimálním kulháním a snesitelnou mírou bolesti až do cíle. 

Na podzim jsem se vůbec pustil do závodění, protože následovalo osm kilometrů běhu Hronov-Náchod a týden později 30 km Ladermon trail za Olomoucí. Toho si zvláště vážím, protože jsem si na poměrně náročný terén vůbec nevěřil a nakonec jsem to zvládl více než dobře na třetím místě. Poslední podzimní běh se mi podařil zaběhnout v Otrokovicích a byl to mírně netradiční maraton a půl – tedy 63,3 km. Počasí bylo na podzim téměř perfektní a trasa po rovině. Trochu mě brzdilo, že v každém cca 10 kilometrů dlouhém kole byla pasáž s terénní vložkou, ale i to jsem zvládl. Výsledný čas 4:38:53 znamenal celkem jasné vítězství a průměr 4:36 min/km. Pravda, bylo to více jak o 25 minut horší než traťový rekord, který jsem stanovil v roce 2015, ale přece jenom jsem o 6 let a jednu operaci kolene starší. Teď už bude stačit, když k tomu přidám dalších 37 km ve stejném tempu a budu maximálně spokojen. 

Zbytek listopadu se odehrával v nabíhání tempových kilometrů až do půlky prosince, kdy jsem kvůli nachlazení musel ubrat a pár dní pouze klusal. Vánoce jsem se rozhodl mírně trénovat a tím jsem vynechal všechny oblíbené vánoční závody a že jsem jich dříve absolvoval docela dost.

Celková tabulka odtrénovaných hodnot

Celková vzdálenost6 448 km
Celkový čas586:08 hod
Průměrné tempo5:26 min/km
Celkové stoupání95 090 m
Průměrná TF124 t/min
Počet tréninků a tréninkových dní354
Kilometrů na jeden trénink18 km

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

Graf odběhnutých km za měsíc včetně porovnání z ostatními roky. Zdroj: Dan Orálek
Graf odběhnutých km za rok včetně porovnání z ostatními roky. Zdroj: Dan Orálek
Graf počtu tréninků za rok včetně porovnání z ostatními roky. Zdroj: Dan Orálek

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

21. 1. 2022 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníVybavení

Zimu si můžete zpestřit běháním nebo posilováním doma. Stroje se dají i půjčit

od Rungo 21. 1. 2022
autor Rungo

Komerční sdělení Služba zapůjčení pásu na zimní sezónu nebo jen na vyzkoušení před nákupem funguje dlouho, ale řada lidí ji stále nezná. Přitom je to ideální řešení pro ty, kteří v zimě neradi běhají venku. Někdo se může hůře vyrovnávat s chladným vzduchem, kluzkým povrchem nebo tmou. Aktivní lidé také využívají například eliptické stroje pro udržení nebo zlepšení své kondice. Přirozeného pohybu přes zimu má většina lidí méně. Objednání a doručení stroje velmi je jednoduché i cenově dostupné!

Pořízení nebo zapůjčení?

O pořízení vlastního fitness stroje uvažuje mnoho lidí, ale často je odradí zkušenost přátel, kdy se ze stroje stal doma věšák na oblečení. Proto se v řadě domácností rozhodli stroje půjčovat. A ukázalo se mimo jiné, že cvičit na půjčeném stroji je u někoho větší motivací se do pohybu pustit.

Důvody pro zapůjčení strojů• Nechce se vám v zimě běhat venku ve tmě, na ledovce nebo ve sněhové břečce?• Nemáte čas chodit do fitness centra?• Chcete si svou vůli běhat doma otestovat před nákupem?• Je pro vás složité organizovat svůj čas s péčí o malé děti?• Nechcete běhat ve fitness centru před ostatními?• Máte doma málo místa a nechcete, aby vám tam pás překážel přes léto?

Nejčastěji lidé využívají zapůjčení běžeckého pásu nebo jiného stroje, aby zůstali v kondici před hlavní venkovní sezónou. Proto je ideální zapůjčení na 2-3 měsíce.

Pujcovnafitness.cz má na výběr z šestnácti různých modelů běžeckých pásů. Od těch menších, jejichž půjčení je ekonomicky velmi zajímavé, až po velké odolné stroje pro aktivní běžce, které půjčovali například na rozehřátí tenisovým legendám na Laver Cupu nebo Billie Jean King Cupu. Můžete si ale vybrat z celkem více než padesáti různých typů strojů.

Podle čeho si vybrat stroj

Při výběru běžeckého pásu, ale i dalších fitness strojů jako např. rotopedů, elipticalů, cyklotrenažérů a veslařských trenažérů je třeba brát v úvahu nejen váhu, ale i kondici sportovce a jeho ambice. Například pokud neplánujete na pásu často simulovat běh do kopce, nemusíte si půjčovat stroj s elektrickým náklonem. Základní výběr je určitě podle váhy sportovce a nosnosti stroje, u některých strojů je podstatná i výška člověka. U eliptických trenažérů je důležitý údaj i délka kroku nebo rozteč nášlapů. Základní i podrobné parametry jsou u strojů uvedeny, můžete si tak vybrat sami nebo na zákaznické lince vám vhodný model poradí. Délka pronájmuje podle vašeho uvážení a odhodlání. Standardní nájmy jsou na 1, 2, zvýhodněné na 3 měsíce nebo i déle. 

Doprava

Pokud si nechcete stroj vyzvednout ve skladu, můžete využít dotovanou dopravu v pražském, středočeském, pardubickém, hradeckém a plzeňském regionu. Technici vám stroj přivezou až domů, umístí podle vaší volby a poskytnou základní instrukce. I sportovci většinou ocení, že nemusí řešit transport těžkých strojů.

Abyste mohli začít běhat doma, stačí opravdu jen rezervovat stroj z nabídky běžeckých pásů. Všechno ostatní zařídí. Ať už si vyberete pás nebo jiný stroj, na vás je pak už jen udržet tréninkovou morálku.

Akce pro čtenáře RUNGO.CZ
Pro naše čtenáře nabízí Pujcovnafitness.cz exkluzivní akci platnou pro celý rok 2022. Při pronájmu modelů běžeckých pásů a eliptických trenažérů, které jsou aktuálně skladem, dostanete k vašemu nájmu 10 dní navíc zdarma. Stačí do poznámky při online rezervaci uvést kód RUNGOAKCE10. 

21. 1. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Cesty a cestičky: proč jsou uprostřed pole kapličky a proč je málo „odboček“

od Soňa Dvořáčková 19. 1. 2022
autor Soňa Dvořáčková

Kde nejčastěji běháte? V parku, v lese, mezi poli? Nebo snad po silnici? A kde byste běhali nejraději? Troufám si říct, že většina nás běžců nejraději někde, kde není nutné pohybovat se v hustém provozu, motat se na úzké krajnici mezi auty a dýchat přitom výfukové plyny. Všichni jsme však nuceni přijímat kompromisy, ať už bydlíme kdekoliv.

Zkuste zavřít oči a představit si jarní rozkvetlou krajinu doslova prošpikovanou lesními a polními cestami. Doběhnu na rozcestí a mohu se rozhodnout, zda poběžím rovně jabloňovou alejí, nebo doprava mezi kaštany či doleva podél vzorně sestřižených živých plotů. Že je to fikce? Ano, bohužel. Alespoň v naší republice. 

Pokud cestujete například po sousedním Rakousku, můžete si povšimnout, že v tamní krajině je cest nespočetně víc. Pole jsou totiž menší a pokud se majitelé mají s traktorem dostat i k vzdálenějšímu políčku, potřebují k němu přístupovou komunikaci. A tak se v polích křižují cesty, po nichž je možno se svobodně pohybovat. Sama jsem dlouhodobě pobývala na slovinském venkově a moc dobře si uvědomila rozdíl oproti české zemědělské krajině – cest bylo mezi malými políčky nespočet, různě se křížily a já mohla mezi poli klidně nachodit až dvacet kilometrů, aniž bych se musela vracet stejnou cestou nebo pochodovat po asfaltu. 

Pro úplnost je však nutné podotknout, že takovou výhodu mohou využívat jen obyvatelé střední Evropy, kde platí tradiční právo na volný průchod krajinou. V takové Itálii nebo Velké Británii si jen tak mezi pole nevyjdete.

Šedá realita českého běžce

Pokud nemáme vysloveně štěstí, bydlíme obvykle v místě, kde musíme uběhnout kilometry, abychom se dostali k nejbližšímu lesu, na příjemnou zpevněnou stezku mezi poli nebo aspoň do parku, který však musíme oběhnout aspoň pětkrát, abychom nějaké ty kilometry nasbírali.

  • Příklad úspěšně udržované polní cesty u středočeských Kounic (naučná stezka Kounická). Foto: S. Dvořáčková
  • Obr. 2, výřez z letecké mapy z počátku 50. let. Situace před scelením pozemků a zničením mezí a polních cest. V kroužku vyznačen úvoz, který dnes vede odnikud nikam, kdysi byl však zapojený do větvícího se systému polních cest. Podklad: https://geoportal.gov.cz/web/guest/map?openNode=MapList, grafika Soňa Dvořáčková
  • Zanikající úvoz vyznačený na letecké mapě na obr. 2, Kouřimsko, stav zima 2022. Foto: S. Dvořáčková
  • Zarostlý úvoz polní cesty, Kutnohorsko. Foto: S. Dvořáčková

Možná si říkáte, že tohle se vás netýká, že za vaším domem se rozkládá rozlehlý lesopark, v němž byste na pohodu mohli uběhnout půlmaraton. Ne každý má takové štěstí. A i když to zní paradoxně, právě na venkově může být pohyb krajinou největším oříškem. Nemluvím teď o atraktivních turistických oblastech, kde louky střídají lesy a kolem rozlehlých rybníků vede nespočet turistických cest. Mluvím o české zemědělské krajině, řekněme o takovém úrodném Polabí. 

Z malebné návsi vede několik cest. Paprsčitě do všech směrů. Polovina z nich vás dovede k poslední chalupě a dál nic. Dvěma směry ves křižuje silnice první třídy. Zbývající dvě cesty jsou jak jinak než asfaltové a chci-li se po nich vydat, musím běžet mezi lány polí bez kapky stínu stejnou cestou tam a zpět. Okruh prakticky není možný zrealizovat. Smutná realita středočeské vesnice.

Půl století starý důvod

Kam se však poděly všechny cesty a cestičky? Asi vás to nepřekvapí. Byly rozorány. Scelování pozemků v 50. letech 20. století a rozorávání mezí a cest je notoricky známým faktem. Kromě narušení křehké biodiverzity a ekologických dopadů na krajinu způsobilo scelování malých políček do velkých lánů ztrátu paměti naší historické krajiny, krajiny našich předků. Zanikly při tom staré cesty lemované alejemi, drobné památky jako kapličky či křížky (nebo se teď nacházejí nesmyslně uprostřed pole) a lidem to znemožnilo volně se pohybovat krajinou. 

Asi nejcitlivěji jsme tento problém mohli pocítit během opatření proti pandemii koronaviru. Jestli si vzpomínáte, na jaře 2020 došlo k omezení volného pohybu osob, za účelem sportu a rekreace, na katastry obcí. Kdo bydlí ve velkém městě, asi si mohl jít svou pětku po práci v pohodě zaběhnout, ale co lidé z vesnic, jejichž katastrální území tvoří dva kilometry čtvereční polí a od hranice k hranici katastru vede jen hlavní silnice?

Nejkrásnější cíl Novohradských hor: jezera a Mandelstein

Nadějné vyhlídky?

A jak z toho ven? Doba se naštěstí mění a na obnovu krajiny je kladen stále větší důraz. Mnohá městečka a obce už cesty mezi poli a s nimi spojené aleje vybudovaly. Budují se cyklostezky. Možná brzy nastane doba, kdy lidé místo do auta usednou zase na kolo a po cestě mezi poli se svezou do sousední vesnice do sámošky. A my, sportovci, budeme moct krajinu volně křižovat v běhu i na kole, aniž bychom museli běžet po silnici první třídy.

19. 1. 2022 10 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

První dojmy. Horká novinka Garmin Epix 2 má amoled displej. Tester si ho zamiloval

od Pavel Tomek 18. 1. 2022
autor Pavel Tomek

Garmin se až do této chvíle vyhýbal dotykovým displejům u nejvyšší řady svých hodinek. To se s příchodem modelu Epix 2 ale mění. Společně s Garmin Fénix 7 se jedná o nejvybavenější hodinky, jaké si můžete pořídit. A dotykový displej je třešnička na dortu. Dejte mu šanci, je to bomba!

Hodinky si hýčkáme teprve několik dnů, takže na regulérní recenzi si ještě budete muset chvíli počkat. Určitě vás ale nemůžeme ochudit alespoň o naše první dojmy. Začít nemůžu ničím jiným než dotykovým displejem. Ten je totiž skvělý. Vsadím se s vámi o cokoliv, že mu začnete velmi rychle dávat přednost před tlačítky. Displej reaguje na dotyk rychle, ovládání je velmi snadné a plynulé. Asi nejvíc jsem jej ocenil u map, kde pro mne bylo dřívější ovládání pouze přes tlačítka skutečně utrpení.

Úplně všechno přes dotyk ovládat nejde, nepřišel jsem třeba na to, jak bych se dostal do hlavní nabídky sportovních profilů nebo nastavení, drtivou většinu ostatních funkcí ale zvládnete obstarat právě dotykem na displeji.

Pro zaryté tradicionalisty musím uvést, že pokud by si na dotykový displej nedokázali zvyknout, mohou samozřejmě využívat pouze klasická tlačítka po bocích. Celý dotyk se dá navíc úplně vypnout, takže displej nebude reagovat. Opravdu rozumné mi to ale přijde snad jen u sportovních aktivit. Rozhodně si dotyk nebo nedotyk můžete různě navolit a používat tam, kde vám to přijde jako dobré řešení.

Nedá mi to, abych se nepodělil o dojem, že mi nové hodinky připomínají pohádku o Chytré Horákyni. Mají ovládání dotykem i nedotykem a typ displeje je úsporný i neúsporný. Abych to ale vysvětlil – o dotyku jsme si už napsali, zaměřím se tedy na typ displeje. Hodinky Garmin Fénix používají tradičně úsporný, transflektivní displej. Je to displej, který nezhasíná a je stále vidět, je skvěle čitelný na slunci, ale v šeru se musí podsvítit. Jeho výhodou je úspornost a nevýhodou trochu „vyblité“ barvy (pardon za ten výraz). I řada Fénix 7 používá transflektivní (tentokrát dotykové) displeje, ale Garmin tentokrát do platformy Fénix 7 osadil i vysoce jasné, barevně brilantní, dotykové AMOLED displeje. Aby se to nepletlo, pojmenoval tyto modely jako Epix 2. Epix 2 jsou velikostí a funkcemi shodné se středními Fénix 7, liší se jen zmíněným AMOLED displejem. My se teď věnujeme právě modelu Epix 2.

Displej u Epix 2 vypadá skutečně skvěle. Garmin se poprvé u nejvyššího modelu rozhodl pro AMOLED technologii, takže barvy jsou krásně jasné a zářivé. Prostě na displej je radost se dívat a s čitelností opravdu mít problémy nebudete. Chybí mi snad jen to, že displej nesahá až k okrajům hodinek. 

  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová

Velkou otázkou určitě bude, jaký vliv bude mít AMOLED displej na výdrž baterie. Tuhle otázku ale zodpovíme až v recenzi po dlouhodobějším testování. Určitě je ale nutné počítat s tím, že výdrž nemůže být tak dobrá jako u transflektivního displeje z Fénixu 6 a 7. Stejně tak nebylo zatím možné vyzkoušet všechny smart funkce, jelikož nový model, který jsme měli k dispozici ještě před oficiálním představením, ještě nebylo možné spárovat s telefonem, ale lze předpokládat, že vše bude fungovat, jak má.

Jak už je z fotek patrné, design hodinek už nijak novátorský není. Garmin se drží osvědčené tradice. Nebýt zářícího displeje, jen obtížně byste si uvědomovali, že na ruce nenosíte třeba Fenix 6. Ano, jsou tam drobné odlišnosti, ale ten základ je pořád stejný, třeba chybějící šroubky na lunetě nebo lépe chráněný senzor na snímání srdečního tepu. I Epix 2 jsou robustnější hodinky, které budou vypadat lépe na mužské ruce. 

Kromě inovovaného displeje se uživatelé Epix 2 můžou těšit třeba na novou sportovní funkci, která by měla na základě vaší běžecké historie upozornit na riziko vyčerpání a včas poskytnout prostor pro snížení tempa. Hodinky by také měly pomoct zabránit, abyste zbytečně nepřepálili start. Oboje ale bude chtít více testování.

Stejně jako dříve, Garmin nabídne hodinky v několika verzích. A třeba safírová edice přidává vylepšený GPS přijímač s označením „Multiband“, s přístupem k více frekvencím satelitního GPS signálu. Přesnost polohy by tak měla být výrazně lepší než dříve a mělo by se to projevit nejen menšími úlety polohy v místech se zastíněným výhledem na oblohu, ale i stabilnějším tempem u běhu. Vyšší řada Epix 2 má přímo v hodinkách již topografické mapy Evropy a zbytku světa, do těch lěvnějších si je můžete stáhnout přes Wi-Fi. Pro lyžaře tu zase jsou SkiView mapy s názvy sjezdovek a hodnocení obtížnosti pro více než 2 000 lyžařských středisek po celém světě. Vše doplňuje čeká podrobná mapa Topo Czech PRO, kterou Garmin přikládá k hodinkám z české distribuce. Je tedy jasné, že si Garmin dal na novince opravdu hodně záležet.

A kolik tahle legrace bude stát? Závisí, zda zvolíte verzi se safírovým, vysoce odolným sklíčkem, nebo si vystačíte s tvrzeným Gorila Glass 3. Kovové prvky pouzdra hodinek zas mohou být buď z nerezové oceli nebo titanové. Ceny se pak pohybují v rozmezí mezi 21 900 Kč až 26 990 Kč. Není to málo, ale vypadá to, že tyhle hodinky způsobí na trhu rozruch.

Současně s Epixy se dnes začaly prodávat nové Fénix 7. První dojmy redakce a fotogalerii najdete níže.

Takhle má vypadat revoluce. Kultovní řada Garmin Fénix 7 dostala dotykové ovládání
18. 1. 2022 3 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
SporttesteryVybavení

Takhle má vypadat revoluce. Kultovní řada Garmin Fénix 7 dostala dotykové ovládání

od Marek Odstrčilík 18. 1. 2022
autor Marek Odstrčilík

Spousta skalních fanoušků nejvyšší řady Garmin po přečtení titulku dostala dozajista lehkou zástavu srdce s přesahem do mírného vyjevení. Ti, co hodně sportují, pohybují se po horách, běhají ultra atd., většinou moc nemusí dotykový displej, protože jim přijde zbytečný. Mám ale víc než dobrou zprávu, nové Garmin Fénix 7 jsou na hardcore sportovce nachystané. Zůstala jim všechna tlačítka a dotykové ovládání lze vypnout, nebo si ho nastavit jen tam, kde chcete.

Za mě je dotyk přesně to, co mi na řadě Fénix chybělo, a to především ve chvílích, kdy se člověk pohyboval v mapě nebo chtěl zareagovat na notifikace z telefonu. Hodinky nic neztratily ze svých skvělých sportovních funkcí a toho, proč je lidé tak milují. Naopak tohle je posouvá o notný krok směrem k novým uživatelům. Je skvělé, že vše funguje na výbornou, lehce, nic se neseká a dotyk je přesný.

Při běhu nebo jiných sportech je pořád lepší ovládání přes tlačítka, tedy alespoň pro mě. Ono trefovat se na displej, když poskakujete lesem, máte mokré ruce, nebo už melete z posledního, není nic ideálního, je to doslova peklo. Ale doma v klidu na pohovce – to je jiná. Listovat v hodinkách dotykem a koukat na stav třeba Body battery nebo jak tepe vaše srdce, to je naprostá paráda. 

Fenomén Fénix: od doby kamenné po dobu byznysovou

Hodinky Garmin Fénix používají tradičně úsporný, transflektivní displej, tentokrát ale dotykový. Tento typ displeje, který nezhasíná a je stále vidět, je skvěle čitelný na slunci, ale v šeru se musí podsvěcovat. Jeho výhodou je úspornost a nevýhodou méně výrazné barvy.

Jaké mají Garmin Fénix 7 materiály?

Celá řada Garmin Fénix 7X se liší jen použitými materiály, pamětí a novým, přesnějším typem GPS přijímače (dvoufrekvenční – Multiband GPS) u modelů hodinek se safírovým sklíčkem. Tohle by mělo mít za následek daleko přesnější GPS (zatím nebyl čas toto otestovat), když jste v místech, kde není ideální viditelnost na oblohu. Základní Garmin Fénix 7X mají základní solární sklíčko – TEST: Fénixy se solárním dobíjením od Garminu. Kolik vydrží? – tvrzené Gorila Glass 3 technologií, mají kovové části pouzdra hodinek z nerezové oceli, nemají v sobě topografické mapy světa a Evropy, stejně tak ani podrobné Topo Czech PRO, ty si musíte dohrát. Vyšší řady mají kovové části pouzer z titanu,sklo mají safírové a topografické mapy světa a Evropy už jsou přednahrané v paměti.

  • Nové Garmin Fénix 7X. Foto: Veronika Pilátová
  • Nové Garmin Fénix 7X. Foto: Veronika Pilátová
  • Nové Garmin Fénix 7X. Foto: Veronika Pilátová
  • Nové Garmin Fénix 7X. Foto: Veronika Pilátová
  • Nové Garmin Fénix 7X. Foto: Veronika Pilátová

I samotný design prošel trochou těch změn. Na lunetě už nenajdete viditelné šroubky a senzor pro měření tepové frekvence je lépe chráněný. To se mi moc líbí a dávám palec nahoru

Jelikož jsme měli Garmin Fénix 7X k dispozici ještě před oficiálním představením, tak je nešlo propojit s telefonem a aplikací Garmin Connect. Smart funkce vyzkoušet tudíž nešly, stejně tak i pořádně výdrž baterie. Ta by ale měla podle Garmin být zase o kus lepší. Popravdě už Fénix 6X Pro nebylo co v tomhle směru vytknout. Ale nechme se překvapit. 

Drobnost, která u Garmin Fénix 7 potěší

Na závěr ještě jedna z novinek, která mě opravdu nejen překvapila, ale i nadchla. Tou je svítilna. Ta je umístěná nahoře z boku hodinek, má několik LED diod a různé stupně intenzity (svítí docela silně) a kromě možnosti si posvítit třeba na mapu, tak ji můžete využít i pro běh ve tmě, abyste byli daleko lépe vidět. Nebo trefit se na konci tréninku klíčem do zámku. Drobnost, která rozhodně potěší.

Některé naopak nepotěší ceny. Ale vzhledem k tomu, co hodinky umí, jaké jsou použity materiály, jak je vyladěný software a to, že obecně šla cena elektroniky díky covidu a nedostatku jednotlivých dílů nahoru, tak to není nic překvapivého. Základní Garmin Fénix 7 startují na částce 16 990 Kč a vyšplhají se až na 27 990 Kč. V prodeji ale jsou i starší Garmin Fénix 6, jejichž funkce a ceny nejsou vůbec špatné. 

Víc jsme toho neměli čas stihnout, ale větší testování rozhodně připravíme.

Kromě nové řady Garmin Fénix 7, byly představeny i nové hodinky Epix 2. Ty jsou ale vlastně úplně stejné jako „sedmičky“, jen mají opravdu parádní AMOLED displej a posouvají zážitek z používání skvělých sportovních hodinek úplně na jiný level. A jaký je náš první pohled na ně? Čtěte níže.

První dojmy. Horká novinka Garmin Epix 2 má amoled displej. Tester si sporttester zamiloval
18. 1. 2022 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
VýživaZdraví

Diety roku: „Středomořská“ má hlavu i patu a je ideální pro nastavení nového životního stylu

od Karolína Hornová 17. 1. 2022
autor Karolína Hornová

Spartánské jídelníčky, striktní počítání kalorií, mixování hektolitrů zeleninových šťáv… Ne, trendem tohoto roku je trvalá změna přístupu ke stravování a dlouhodobě udržitelný životní styl, inspirovaný jídelníčkem Středomoří i vegetariánů. Co na „diety roku“ říká nutriční specialistka Kristýna Báčová, DiS.? Posvítíme si postupně na tři z nich.

Magazín U.S. News & World Report přinesl žebříček diet, jež patřily mezi ty světově nejúspěšnější za uplynulý rok. Středomořská, Flexitariánská a DASH dieta si našly množství příznivců mezi odborníky, jejich pacienty, klienty i celebritami. Je jim společný komplexní zdravý přístup k jídelníčku, možnost přizpůsobit si ho svým konkrétním potřebám, i to, že nenastolují striktní pravidla. Spousta zeleniny, ovoce, ryb ale i vybrané lahůdky ze Středomoří a s lehce orientální příchutí – to jsou tři nejlepší diety, které příští rok budete chtít držet. Podívali jsme se na ně podrobněji a postupně ve třech článcích ty nejlepší představíme i rozebereme s nutriční specialistkou Kristýnou Báčovou, DiS: Co se jí na dietách líbí, co by udělala jinak, a na co si máme dát pozor?

Středomořská dieta

Poprvé byla popsána v šedesátých létech, ale větší pozornost k ní byla upřena v průběhu let devadesátých – a to nejen proto, že šlo o období zvýšeného zájmu o diety obecně, ale také díky „objevení“ Středomoří americkými turisty a rozšíření povědomí o místní kuchyni. Středomořská dieta je nyní oficiálně doporučována americkými asociacemi pro srdeční choroby a diabetes a stala se také součástí tzv. Dietary Guidelines for Americans, příručky která mezi americkými občany šíří osvětu o zdravém životním stylu a má za cíl mimo jiné bojovat proti obezitě.

Co to je středomořská dieta? Středomořský jídelníček je založen na konzumaci ovoce a zeleniny. Maso zde zastupují ryby a mořské plody, které jsou zdrojem nenasycených tuků, zejména omega-3 mastných kyselin (podobně jako hojně užívaný olivový olej, ořechy a semínka). Minimální zastoupení mají mléčné výrobky, ze kterých dominují čerstvé sýry a jogurty. V poslední době je na vzestupu také kuchyně z oblasti severní Afriky a Izraele, která středomořskou dietu obohacuje o vysoký podíl luštěnin (převážně cizrny), celozrnné obiloviny (guinoa, bulgur, pšenice farro) a také exotická koření (koriandr, směs za’atar a další).

Co nepatří do středomořské diety? Ne vše, co se jí ve Středomoří, patří do středomořské diety. Především je to červené maso, tučné maso a uzeniny a také tučné mléčné výrobky, jako jsou vysokotučné sýry nebo máslo (ale třeba i italský smetanový krém mascarpone). Dále byste měli zapomenout bílé pečivo. (Ano, třeba francouzské bílé bagety, italskou pizzu nebo foccaciu). Ovoce by nemělo být nijak doslazené. Středomořská dieta ale nemá žádné striktně „zakázané potraviny“ ani nestanovuje striktní pravidla pro příjem kalorií – vše si můžeme nastavit podle svých potřeb.

Pro koho je vhodná? Ideální je pro ty, kteří dietu neberou jako krátkodobou (a omezující) kúru, ale jako cestu ke změně a zdravému životnímu stylu. Co se týče onemocnění, je středomořská dieta vhodná pro kardiaky a diabetiky (kteří si ji mohou snadno modifikovat podle doporučení svého lékaře, např. co se týče množství přijatých sacharidů) a je také vhodnou cestou pro přirozené a zdravé hubnutí a budování základu nového, zdravého životního stylu.

Proč je oblíbená? V průzkumu časopisu U.S. News & World Report zvítězil tento styl stravování na celé čáře – tedy hned v několika kategoriích, v jejichž rámci se diety porovnávaly. Důležitým kritériem je, že středomořská dieta je jednou z nejméně náročných co do následování pravidel a sestavování jídelníčků. Obsahuje širokou škálu chutí a každý se v ní může najít po svém. Oblíbenost tkví i v tom, že je založena na reálných kuchyních zemí, které máme spojené s pozitivními konotacemi. 

Středomořská dieta pohledem odbornice
„Středomořský styl stravování mám moc ráda. Jedla jsem tak dva roky, když jsem bydlela ve Španělsku a tělo mi na této stravě opravdu skvěle fungovalo. V tu dobu jsem měla náročné dvoufázové kondiční tréninky v beach volejbale, pravidelně jsem plavala jeden kilometr v moři a hodně jsem běhala a cvičila jógu. Můj organismus i při takové zátěži velmi rychle regeneroval a kondice se zlepšovala. Tělo tedy dostávalo vše, co potřebovalo,“ shrnuje Kristýna Báčová a dodává: „Ale pozor – ve Španělsku jsou pro tento styl celkově ideální podmínky.“
„Pokud chce člověk jíst s příslibem Středomoří, tak máme v České republice omezené možnosti. Kvalitní, čerstvé a mořské ryby jsou drahé a ty levnější ze sádek bych nekonzumovala. Druhy zeleniny je dobré přizpůsobit zemi, ve které žiji. A to znamená u nás vybírat sezónně, protože jak všichni víme, tak rajčata nevoní stejně ze supermarketu (celoroční), jako ty námi vypěstovaná, nebo když si je koupíme na trhu někde v oblasti okolo Středozemního moře,“ radí odbornice.
„Opatrná bych byla v případě, že se někdo rozhodne kompletně vyřadit červené maso, i když ví o tom, že trpí na nedostatek železa. Pak je fajn promyslet důkladně složení stravy, navýšení rostlinných zdrojů a dbát na dostatek vitamínu C, který vstřebatelnost zvyšuje,“ upozorňuje Kristýna Báčová. Doporučuje zkonzultovat s lékařem krevní hodnoty a popřípadě zvolit vhodný doplněk stravy.

Na další dietu pohledem odbornice se můžete těšit v pondělí za týden.

17. 1. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceRozhovory

Dušan Erbs: hrdý táta, trenér a úspěšný běžec se psem i bez něj. Inspirujte se talentovaným hobíkem

od Adéla Ptašková 14. 1. 2022
autor Adéla Ptašková

Dušan má zářezy jak v klasickém běhu, tak v běhu se psem. Je mistrem Evropy v krosu a vicemistrem ČR na 3000 metrů překážek. V canicrossu se stal mistrem ČR, Evropy i světa. Kromě toho je hrdý táta dvou talentovaných dětí a zapálený trenér. Pojďme si Dušana, potažmo canicross, představit blíže.

Kdo je Dušan Erbs?

Po opuštění učitelské profese se již přes 10 let pracovně pohybuji ve vodách farmacie. Doma, v lese i na atletické dráze mi běhají dvě šikovné děti, Sofie a Samuel. Přináší nám do života velkou radost. Manželku mám jednu, a to naprosto úžasnou. Takže mi jedna opravdu stačí. Katka je mi velkou oporou při všem, co dělám, sport nevyjímaje. V botníku nyní zabírám místo asi pěti páry běžeckých bot.

Lokací jsem trošku rozstřelený. Narodil jsme se v Hořicích v Podkrkonoší. Pak se mým domovem a dodnes srdečním městem stal Hradec Králové. Ten jsem opustil v roce 2007 a šel za hlasem své manželky do Prahy Uhříněvsi. No a aby se to nepletlo, tak canicrossovou klubovou příslušnost mám ve svém hradeckém klubu SK Děti Severu a při bězích nosím na hrudi koně z AC Pardubice.

Jak to všechno začalo?

Atleticko-běžecké začátky souvisí u mě s tělocvikem a základní školou v Hradci. Když ostatní nadávali, že budeme běhat 1 500 metrů na čas, tak já se tajně radoval. Zapojoval jsem se mimo jiné do různých atletických klání, jako Pohár rozhlasu a meziškolní soutěže. Pak přišel pan učitel Křemenák, vedl nás při tělesné výchově. Doporučil mi hradecký atletický oddíl TJ Sokol HK. Tam jsem tehdy dostal svého prvního trenéra, pana Mareše a začal objíždět klubové závody.

Dalším velkým mezníkem byl rok 1996, během studia druhého ročníku na gymnáziu v Hořicích. V této době jsem započal individuálně trénovat pod vedením trenéra Jardy Sommera z Hradce Králové. A moje běhání dostalo úplně jiný řád a obrovský skok ve výkonech. Byl mým trenérem dlouho – až do dospělosti. Nyní si již tréninky ladím sám, ale k panu Sommerovi si rád zajdu na kus řeči, když jsem v Hradci králové a čas dovolí a samozřejmě pravidelně otvírám staré tréninkové deníky.

  • 1. liga České Budějovice. Foto: se svolením Dušana Erbse
  • Foto: se svolením Dušana Erbse, ME 2016
  • 1. liga České Budějovice. Foto: se svolením Dušana Erbse
  • Zavody psich sprezeni. Foto: se svolením Dušana Erbse
  • ME 2016 Nové město na Moravě. Foto: se svolením Dušana Erbse
  • Craft team running. Foto: se svolením Dušana Erbse
  • ME Belgie 2019. Na snímku s dcerou Sofií Erbsovou. Foto: se svolením Dušana Erbse
  • Půlmaraton, Budapesť. Foto: se svolením Dušana Erbse

Začátky canicrossu – první úspěchy s kokršpanělem a postrojem od maminky

Jak jsem si tak běhal po atletické dráze i mimo ní, tak jsem si pořídil svého prvního pejska. Byl to kříženec kokršpaněla. Běhal se mnou po lesích na trénincích. Tehdy jedna známá přišla s informací, že se v Bělči nad Orlicí, tedy kousek za hradeckým barákem, pořádají nějaké závody se psy. Tak jsem se ponořil do internetových vod a hledání informací. Zjistil jsem, že existuje nějaký canicross a co je k němu potřeba. Teoreticky jsem se také vzdělal do začátku na přednášce o mushingu od Soni Klikarové, kterou tenkrát pořádala v kulturáku v Hradci králové. Maminka mi tehdy ušila můj první canicrossový opasek, vyrobil jsem si z gumicuku odpruženou šňůru s karabinou a postroj velikosti S jsem koupil ve stánku ManMat u Jardy Soumara. Byl podzim 2003 a já se postavil v atletických tretrách na start svého prvního canicrossového závodu v Červeném Kostelci. Druhé místo mezi velkými psy bylo překvapením pro mě i všechny ostatní. Doyll příliš silově netáhl, ale běhal rychle a nezdržoval mě. A pak to již mělo předvídatelný scénář. K Doyllovi přibyl v roce 2005 můj první velký parťák Artuš. Byl to krásný pes od Jirky a Lindy Suchých. Tehdy ho nazývali Šumavský závodní pes. Oproti klasickému „evropákovi“ (evropský saňový pes) měl v sobě ještě příměs krve Českého horského psa. Byl to obrovský srdcař a čtyřicet kilogramů vážící bojovník. Od té doby kombinuji ve svém životě atleticko – canicrossové tréninky a závody. Dnes mě v canicrossu doprovází pokračovatel linie Merlin.

Rozdíl mezi klasickým během a canicrossem? Canicross neodpouští

Bavíme-li se o špičkovém canicrossu, rozdíl je zásadní. A to samozřejmě v rychlosti běhu. Ten pravý canicross je o tahu psa a tím pádem o zvýšení rychlosti běhu. S tím ale souvisí i technika běhu. Rozsah pohybů je mnohem větší. Neustálá práce s krokem je intenzivnější. Canicross ve vrcholném provedení klade důraz i na větší fyzickou přípravu horní poloviny těla, zejména svaly břicha, hrudníku a zad. Rychlost okolo 2:30 minut na kilometr anebo canicrossový seběh v terénu nic neodpouští.

Ideální psí parťák a jeho stravování

Jak jsem již zmiňoval, sám jsem vstoupil do světa canicrossu s kokršpanělem. Běhat se dá opravdu s každým psem, který bude chtít běžet dopředu. Ne vždy tomu tak ovšem je, jak můžeme vidět na závodech. Ale dveře do velkého a vrcholného canicrossu vám otevře především evropský saňový pes. Jedná se o různé linie z různého křížení. Ale základem tohoto neoficiálního plemene je ohař.

Pokud bych psímu parťákovi dával něco „extra“ jen před závodem, bylo by to asi špatně. Závodní pes musí mít doma samozřejmě neustálou péči ve výživě. Kvalitní pravidelná strava je základ a nutností pro dobré výkony a především dlouhověkost jsou i vhodné doplňky stravy – kloubní výživy, různé oleje atd. Před a po závodech je potřeba pejska dobře zavodnit a poskytnout doplnění energie a minerálů.

Legenda a zakladatel českého ultra Tomáš Rusek: za 48 hodin uběhl 433 kilometrů

Tréninky se psem pouze jako doplněk

Vždy jsem stavěl a stavím na sólo přípravě a neustále kombinuji vytrvalostní běhy, atletickou dráhu a canicross. Canicrossové tréninky (tedy vlastní běh v zápřahu se psem) zařazuji doplňkově. Slouží především k seběhání se se svým psem a zvyknutí si na dané tempo. Jsou fyzicky náročné zejména na pohybový aparát a přinášejí díky rychlosti vysoké riziko zranění běžce. Z toho důvodu je zařazuji jednou za čas v závodní sezóně. Psa připravuji v zápřahu hlavně na kole či běžkách v zimě a beru jej na volno na mé běžecké tréninky.

Česko jako canicrossová velmoc?

Za canicrossové velmoci jsou považovány asi stále ty země, odkud tento sport vzešel, tedy Francie a případně Belgie. Ale vůbec bych se nebál Českou republiku k těmto zemím přiřadit také. Máme zde také evropskou a světovou špičku nejenom v canicrossu, ale též v disciplíně bikejöring (cyklista a pes) a scooter (jezdec na koloběžce a pes).

Dušanův běžný den a jeho motivace

Se dvěma dětmi, školou, prací, domácími úkoly, dětskými kroužky a tréninky, s vlastními tréninky a tréninky psa a dalšími domácími povinnostmi je to „rychlík“. Někdy si všimnu i nějaké zastávky….

A motivace? Když nevyběhnu dnes, tak nemusím ani zítra a pak vlastně už nikdy. A to vlastně nechci. Když prší, tak si vezmu nepromokavou bundu, řeknu si, že ten déšť je jen voda a jdu. Prostě musím…

O trénování

Trénování mě baví moc. Jak u dospělých, tak u dětí. Již jsem několikrát uvažoval o trénování někde v atletickém klubu. Ale dokud chci trénovat sám sebe a dělat běh na výkonnostní úrovni, tak působnost někde v oddíle příliš časově nezvládám.

Nyní se věnuji lidem při pomoci v individuálních trénincích a také vedu dvě Běžecké školy v Praze – na Praze 4 a v Praze Uhříněvsi. Zde je to práce s dospěláky i s dětmi.

Osobně se snažím věnovat i svým dětem. Sofie i Samuel jsou pro sport velmi nadaní. Oba chodí do atletického oddílu TJ Sokol Říčany. Dceru Sofii ovšem běh uchvátil mnohem více, tak se ji snažím tréninkově vést v rámci jejího věku. Má obrovský talent pro vytrvalostní sporty a bojovného ducha. Miluje canicross jako já a minulý rok vyhrála s Merlinem mistrovství Evropy a republiky. Na běžecké závody jezdíme s dětmi v průběhu celého roku.

No a nyní jsme ve fázi, kdy s manželkou připravujeme otevření atletického oddílu pro děti a mládež u nás v Praze Uhříněvsi. Poslední roky k nám začalo chodit do Běžecké školy spousta dětí a my bychom je chtěli podpořit a rozvíjet atleticky dále. Tak snad se den a týden natáhne…

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

Plány do budoucna – závody s dcerou, kros i dráha

Nesplněné běžecké sny asi nemám. Běh, včetně canicrossu, mi přinesl do života spousty radostí a úspěchů. Těším se na každou další sezónu, kdy budu zdráv a moci dávat do přípravy a závodění maximum, co mi tělo a čas dovolí. Ono zkrátka s přibývajícím věkem a složitější regenerací tu zdravotní hodnotu posouváte vzhůru.

Tuto sezónu bych rád absolvoval společně s dcerou mistrovství světa v canicrossu, kam jsme se vítězstvím na MČR loňský rok nominovali. Má to být začátkem května ve Francii, tak uvidíme, co covidová situace dovolí. A dále seriál krosových závodů a jiné hezké „pouťáky“. Stále se ještě upínám k času na 10 km za 35 minut. Je to daleko za mým osobákem z mladých let, ale je to taková má nynější veteránská meta. Také bych se v rámci veteránských kategorií rád vrátil k té pravé běžecké atletice – na dráhu.

Dušan Erbs *1979
Oblíbený závod v ČR\SK: canicross – Červený Kostelec, běžecký závod – Kros Sázava
Největší úspěch: canicross – titul Mistr Evropy a světa v canicrossu
Nejoblíbenější jídlo před závodem: nemám
Nejoblíbenější jídlo po závodu: po zklidnění žaludku cokoliv
Nejlepší regenerace: sauna
Nejméně oblíbený trénink: stupňovaný tempový běh

Autor textu: Dušan Erbs a Adéla Ptašková

14. 1. 2022 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníInspiraceSporttesteryVybavení

Suunto mění majitele. K převodu dojde v první polovině roku a opět bude čínský

od Magdaléna Ondrášová 13. 1. 2022
autor Magdaléna Ondrášová

Amer Sports, vlastník značky Suunto, oznámil 10. ledna transakci, která znamená jediné, značka bude v nejbližší době měnit finského majitele za čínského.

Amer Sports, vlastník i dalších silných značek, z nichž v Česku si vybavíte hlavně Wilson, Atomic a běžci především Salomon, sama měnila vlastníka asi před třemi lety za čínskou ANTA Sports. Nyní se „zbavuje“ pouze jedné značky, a to Suunto. Jak značka Suunto uvedla na svých stránkách, smlouva již byla podepsána a k jejímu naplnění dojde v první polovině roku 2022.

Nový majitel Suunto

Co víme o novém majiteli? Liesheng je přední čínská technologická společnost zaměřená na segment chytré a sportovní nositelné elektroniky, která byla založena teprve v roce 2015 v čínském Guangdongu. Sebevědomě o sobě prohlašuje, že v oblasti bezdrátového audia (značka Haylou) se řadí na celosvětovou špičku.

Vzkaz prezidenta Suunto fanouškům

Prohlášení firmy Suunto uživatelům značky slibuje, že se jich tato změna nijak nedotkne a slibuje zachovat jak produkty, tak digitální služby, četnost aktualizací hodinek, zákaznickou podporu i servis, jak byli dosud zvyklí. To samé se týká ochrany dat.

„Zaměřujeme se na vývoj špičkových produktů, inspiraci k dobrodružnému životnímu stylu a na ochranu oblasti, kde působíme,“ řekl Heikki Norta, prezident značky Suunto a dodal, že společnost Liesheng slíbila i nadále řídit svou činnost z finského města Vantaa.“

„V dlouhodobém horizontu nám partnerství s novými vlastníky rozšíří pole působnosti při dalším vývoji nových účelných výrobků pro outdoorové nadšence,“ prohlásil ještě Heikki Norta.

Jen čas ukáže, zda to byl dobrý krok, a díky změně začnou produkty Suunto běžci opět vyhledávat. Poslední recenze jejich produktů totiž na Rungo nedopadly úplně nejlépe.

Suunto „válí“. Přechod na nové platformy a ukončování podpory Movescount budí emoce
TEST: Suunto 7, hodinky, které vás nadchnou i zklamou

13. 1. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
PohybZdraví

Odřeniny mezi půlkami i rozbité koleno potrápí. Jak je při sportu řešit?

od Klára Sýkorová 11. 1. 2022
autor Klára Sýkorová

S odřeninami má svou zkušenost snad každý sportovec, ať už jsou způsobené pádem na kamenitou cestu nebo třením o lem oblečení. Každý tak hledá způsob, jak odřeniny co nejrychleji vyléčit nebo jak jim v ideálním případě úplně předejít. Proto jsme ve spolupráci s PharmDr. Janou Ulvrovou, vedoucí Pilulka Lékárny na Senovážném náměstí v Praze, dali dohromady několik tipů pro prevenci i ošetření.

I když se při sportování zrovna neporaníte o větev, kameny nebo si neustelete na štěrkové cestě, někdy se odřeninám prostě nevyhnete. Jsou sporty a sportovní vybavení, které si o vznik odřenin vyloženě říkají. Mě osobně před pár lety ošklivě potrápil lem dresu při swimrunu, podobně problematické může být i kolo, přeskáče nebo neopren.

Jindy stačí mít pár kilo navíc nebo i jen sportovat v horkém dni, aby člověka nějaká ta odřenina navštívila. Pak je potřeba vědět, jak ji ošetřit, aby se člověk mohl co nejrychleji vrátit ke svému oblíbenému sportu.

Jak odřenina vzniká

Z fyziologického pohledu vznikají odřeniny při sportu tak, že se epidermis (povrchová část kůže) poškodí třením při kontaktu s jinou částí těla, prostředím nebo vybavením. Často stačí i jen fakt, že se tělo fyzickou námahou zahřeje a začne se potit. Tím dochází k vyššímu tření, které nakonec vede k poškození.

Odřenina je považována za lehké poranění kůže, protože se po jejím zahojení nevytvoří jizva. Jak vysvětluje PharmDr. Ulvrová: „Pokožka pouze zarudne a je bolestivá, ale do pár dní se zhojí. Horší jsou případy, kdy jsou poškozené i hlubší vrstvy kůže. V takovém případě může vzniknout zjizvení nebo i traumatická tetováž, pokud v ráně uvízne nějaké cizí těleso. Na to už domácí ošetření mastičkou zpravidla nestačí.“

Kouzelná vazelína jako základ prevence

Pokud chce člověk vzniku odřenin předejít, je z dlouhodobého pohledu dobré o pokožku pravidelně pečovat. Také je potřeba používat vhodné vybavení a boty, aby člověka nikde nic nedřelo, a to ani v zátěži. To se nedá zajistit jinak než zkušeností a praxí, a je proto velkou chybou jít do závodu s vybavením, které nemáte otestované.

Před samotným sportovním výkonem se dají kritická místa preventivně ošetřit přelepením nebo bandáží a pomůže i namazání. V lékárnách jsou dostupné silikonové lubrikační gely, které poměrně dlouho vydrží chránit ohroženou pokožku před odřením. Osobně ale nedám dopustit na klasickou vazelínu, kterou koupíte nejen v lékárnách, ale i v běžné drogerii. Navíc vydrží i po namočení, takže je ideální pro sporty, jako je například triatlon.

Když už je kůže odřená, vyčistit, namazat a zalepit!

Pokud si přece jen odřeninu způsobím, je klíčová první pomoc. Důkladnější ošetření bude samozřejmě vyžadovat odřenina, která nevznikla jen tím, že mě dře tričko, ale například při pádu. „Takovou ránu je dobré očistit mýdlem a tekoucí vodou, případně okamžitě dezinfikovat, pokud mám po ruce vhodnou dezinfekci (např. Dettol nebo Betadine). Taky musím z rány odstranit všechny cizí předměty jako kamínky, štěrk apod.,“ doplňuje lékárnice.

Po očištění je potřeba postižené místo ošetřit nějakým hojivým prostředkem a překrýt. „K tomu je optimální krytí s použitím speciálního gelu či masti na bázi kyseliny hyaluronové nebo s přídavkem desinfekčních látek“, říká PharmDr. Ulvrová a doplňuje, že na výběr jsou různé roztoky, gely nebo masti (Actimaris, Hemagel, Bepanthen a další), které mají antiseptický nebo antibiotický účinek. Účinně funguje i hydrogelová náplast.

Cílem je zajistit tzv. vlhké hojení a nenechat odřeninu vyschnout. To by potom rána nepříjemně svědila, ale hlavně by se prodloužila doba léčby. Mimochodem, i tady je možné použít pro zvlhčení vazelínu.

Jíst „před“ nebo „po“? Radíme běžcům začátečníkům

Osobní zkušenost je nepřenositelná

Odpověď na otázku, kdy můžu jít zase sportovat, je hodně individuální. Někdy stačí ránu vyčistit a přelepit, jindy to tak jednoduché není. Hodně záleží na tom, kde se odřenina nachází a jestli je dané místo exponované dalšímu otírání. Nedostatek trpělivosti nebo soudnosti může vést jen ke zhoršení stavu a prodloužení hojení. 

Stejně tak nelze kategoricky stanovit, který přípravek je pro ošetření ten nejlepší. Ty, které jsou citované v tomto článku, jsou jen výběrem z nabídky, která je na trhu. Každému navíc vyhovuje něco jiného, takže zatímco PharmDr. Ulvrová má jako osobního favorita Hemagel, šéfredaktorka tohoto webu Magdaléna Ondrášová nedá dopustit třeba na Bepanthen mast. Důležité je držet se základních zásad pro prevenci i ošetření, aby se člověk s odřeninami trápil co možná nejméně.

Diskutujte pod článkem, co pomáhá právě vám!

11. 1. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Jíst „před“ nebo „po“? Radíme běžcům začátečníkům

od Magdaléna Ondrášová 9. 1. 2022
autor Magdaléna Ondrášová

V běhu a jídle každému sedne něco jiného. Jiný druh jídla i to, jak moc na lačno potřebujeme vybíhat. I tak máme několik zásad pro začátečníky, kteří neví, jak na to.

Mám vybíhat na lačno, abych neměl těžký žaludek? Ale co když mi dojde energie? Mám jíst tedy během tréninku? Když už se odhodláme začít běhat a vypadá to, že to půjde, začne přirozeně začátečníky trápit mnoho otázek, na které hledají odpovědi. Zda jíst před během, je jedna z nich.

Před během se nejí

Když vybíháte, měli byste být na lačno, jinak se vám nepoběží moc dobře. Někomu stačí nejíst hodinu předem, někomu nestačí dvě. U mě osobně je to například tak, že jsem začínala na dvou hodinách a čím jsem starší, tím se doba prodlužuje. Aktuálně jsou pro mě ideální tři hodiny po jídle. Znám i takové jedince, kteří jsou snad křížení Boltové s drtiči kuchyňského odpadu. Někde mezi nimi a mnou se nachází střed, který je nejpočetnější a pravděpodobně se tam zařadíte i vy.

Jste začátečníci a chodíte na svých dejme tomu dvacet až čtyřicet minut joggingu. Opravdu za tu dobu nezhynete hlady, naopak oceníte pocit lehkosti. A jako bonus si začne tělo brát z vašich tělesných zásob.

Poslední jídlo před během

Abyste před vyběhnutím co nejrychleji vytrávili a žaludek nestávkoval, je ideální dát si jako poslední jídlo něco lehkého. Všichni dobře víme, co je na náš žaludek těžší, že tatarák, hovězí biftek i řízek nás zaplácne na dlouho. Mezi lehčí stravu určitě řadíme sacharidy ve formě těstovin, rýže či brambor a k tomu lépe stravitelnější rybu nebo drůbeží maso. Ne smažené, ne tučné. Nejdete na závod podat vrcholný výkon, takže to nemusíte hrotit, můžete zařadit třeba i vlákninu v podobě zeleniny.

Pokud si nemůžete vybírat a k obědu je guláš se šesti, tak si dejte jen poloviční porci. Je to takový kompromis. I zde platí, že vy sami si musíte časem zjistit, jaký je váš žaludek a co snese.

Hlady šilháte a máte jít běhat

Vybíhat vyhladovělí také není úplně nejlepší nápad. Ať už je běh první činnost po probuzení, kterou hodláte dělat, nebo jste zanedbali jídlo během dne a právě se chystáte vyběhnout, je tu možnost, jak si něco dát těsně před tréninkem. Ještě jsem neslyšela o nikom, kdo by nesnesl před během banán. V tomto ohledu je to zázračná potravina. Konkrétně u mě je to dokonce jediná možnost, jak si něco dát a přesto mi pak nebude těžko. V mém případě pouze půl banánu. Mnoho lidí také snese bílé pečivo jako toustový chléb s marmeládou.

I v tomto případě poslouchejte své tělo, testujte ho a vyzkoušejte si, co sedí vám. Pokud jdete běhat před snídaní a necítíte hlad, nemusíte do sebe rozhodně něco cpát jen proto, že jste celou noc nejedli.

Pití

Před během je dobré se napít vody. I zde platí, že všeho s mírou. Nejlepší je dodržovat pitný režim a pít v průběhu celého dne. Tak bude tělo nejlépe hydratované. Před během stačí vypít menší sklenici vody. Není třeba pít do zásoby a pak celou dobu žbluňkat. V tropických dnech při delších bězích je to pak něco jiného, ale o tom zase až jindy.

Po běhu

Po běhu pak můžete doplnit energii tak, jak jste už zvyklí z běžného dne. Ideální je do půl hodiny si dát nějakou energii ve formě trochy cukrů. Nemusíte své stravování ale nijak přehnaně řešit, pořád jste v začátcích a jde především o to, pravidelně si dopřát svou chvilku pohybu.

Ať se vám hezky běhá a hlavně ve svých začátcích vytrvejte. Uvidíte, že to stojí za to!


9. 1. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás