Čtvrtou etapou se lámala polovina celého MUMu a také forma Tarahumarů, které z počátku zaskočila česká strava. Průběžné pořadí u žen jen napínavě těsné. Pojďme se podívat, co přinesla Tišnovská etapa.

Všechny reportáže můžete číst zde.

Tišnovská etapa má hned několik zvláštností. V první řadě se tu celý Moravský Ultramaraton láme a závodníci vstupují uprostřed etapy do druhé půlky. Když MUM běžíte, je to pro vás důležitá informace.

1. A zatímco na běžném maratonu či jiném delším jednodenním závodě platí, že polovina závodu není v půlce, protože doběhnout tu druhou je mnohem náročnější, na MUMu je to jinak. Od středy už tělo funguje lépe, méně to bolí a překvapivě i časy se často začínají zlepšovat. Abyste si tohle ověřili, musíte MUM, nebo jiný etapový závod v podobné délce vyzkoušet.
2. Další zvláštností tišnovské etapy jsou nepříjemné asfaltové úseky, které, zvláště když je vedro, vyčerpávají tělo i mysl. Z deseti případů, které tu pamatuji, bylo vedro 30+ asi devětkrát.
3. Tišnovská etapa má také dva téměř horské trailové úseky v údolí řeky Svratky, kde stačí chvilka nepozornosti a válíte se dolů po šutrech a nezřídka tím pro vás často nejen tato etapa končí. Dnes se tak stalo Joachymovi Kortykovi, mimořádně sympatickému běžci z Německa, který sem jezdí mnoho let se svou dcerou. Naštěstí se mu nestalo nic vážného a doběhl na třetí občerstvovačku po svých, jenom trochu otřesený a od bláta od hlavy až k patě.
4. Nejzajímavější zvláštnosti dnešní etapy ale představují dva cimrmanovské paradoxy. Za prvé, už po 27 kilometrech běhu směrem od Tišnova dorazíte překvapivě do Tišnova (a pak ještě po dalších pěti kilometrech znovu). To mě napoprvé dost zmátlo. A za druhé, mezi třetí a čtvrtou občerstvovačkou se vyskytuje nějaká zeměpisná anomálie. Jako pořadatel vím, že se vzdálenost mezi oběma občerstvovačkami nijak dramaticky neliší od jiných a jsem ochoten připustit, že je tam, dobře, okolo sedmi kilometrů. Jako běžec vím na tuty, že je to hrubě přes osm kilometrů, a že na asfaltové rovince před benzínkou u Tišnova umírám žízní i vyčerpáním. 

Dnes byly ideální běžecké podmínky, jaké se na této etapě standardně nevyskytují. V noci zima ochladila vzduch a zatažená obloha ho udržela v optimální teplotě až do závodu. Po prvních třech etapách jsme byli zvědaví především na výkon Tarahumarů, speciálně Antonia Ramireze, protože poslední dva dny oba bojovali s velkými komplikacemi. Upřímně, kdo chtěl vidět, co legendární Rarámuri (Tarahumarové) umí, měl se přijet dívat právě dneska.

Když vás míjí po uběhnutých 150 kilometrech snědý mladík v sukni a indiánském dresu, elegantně a lehce, takže vypadá jako by právě vyrazil, dojde vám, že tohle je opravdu běžec mimořádných kvalit. Podobný pocit ohromení jsem zažil, když jsem v roce 2019 viděl ve Spartě dorazit do cíle Radka Brunnera. Po 246 kilometrech běžel tak elegantně a přirozeně, jako by se pro tento pohyb narodil, a navíc před chvílí vystartoval. Na tom běžci prostě poznáte, že je někde jinde. Vždycky jsem měl, díky mnoha setkáním, ať už s Danem Orálkem, Milanem Daňkem, Lee Saxbym nebo Barefoot Tedem, velkou úctu a respekt k Tarahumarům. Dneska mě ale jako běžce opravdu zasáhlo, co jsem viděl. Jsou prostě úžasní. Antoniova sestra Talina si dnes vedla také moc pěkně. A přestože se bratrovým časům ani neblíží, bylo vidět, že si běh už zase užívá. 

Vítězové čtvrté etapy MUMu

A jak to dnes dopadlo? Na prvním místě: Antonio Ramirez. A to i přesto, že asfaltové úseky stále běhá vedle krajnice přes podrost a výmoly. Čas 3:15:53 je nejlepším časem na této etapě u běžce, který běžel celý MUM. Za Antoniem doběhl Jaroslav Bárta, pro kterého to byla letos druhá etapa, s časem 3:22:03 a na třetím místě skončil zatím vedoucí běžec průběžného pořadí, Martin Kopecký, s časem 3:24:15. Mezi ženami se nám schyluje k zajímavému souboji. Lenka Horáková dnes vrátila porážku Vendule Kelbichové a s nádherným časem 3:51:05 tak skončila na prvním místě. Vendula na ni ztrácela 7 minut a doběhla tak do cíle v čase 3:58:12. Po dalších osmi minutách za ní doběhla Lenka Petrová s časem 4:06:28. 

Průběžné celkové pořadí MUMu

V celkovém pořadí zůstává mezi muži na prvním místě Martin Kopecký, který má po čtyřech etapách celkový čas 13:28:01. Na druhé místo se vyhoupl Antonio Ramirez s časem 14:25:17. Nám všem se odstup ve výši téměř hodiny zdá propastný, ale popravdě, MUM je trochu nevyzpytatelný, a tak se můžeme pořád ještě těšit na zajímavý souboj. Na třetím místě je stále neuvěřitelně bojující Dan Orálek s časem 14:25:45. No, bude to zajímavé. A to i v ženách. Lenka Horáková se vrátila celkově do čela a s časem 15:55:18 má na druhou Vendulu Kelbichovou náskok 44 sekund. Na třetím místě je Zdeňka Komárková s časem 18:19:05. Těšte se s námi na další pokračování tohoto mimořádného souboje nejlepších ultramaratonců. 

RUN FREE

Autor textu: Martin Plachý

Třetí etapu, Blanenskou, poznamenal vydatný déšť. I tak do závodu nastoupilo 131 běžců. Celkové pořadí se u mužů zatím nemění, v ženách do čela postoupila Vendula Kelbichová.

Všechny reportáže můžete číst zde.

Na Moravském Ultramarathonu bylo úterý a to se vždycky běží z Blanska. Ráno stačil první pohled na oblohu a bylo jasné, že vše bude jinak než v předchozích dvou dnech. Kompletně zataženo a příjemná teplota. Hurá. Chvíli po snídani ale začalo pršet a nepřestalo až do začátku etapy, k tomu trochu vítr a řada běžců začala přemýšlet, co si vezme na sebe. Pořadatelé měli jasno. Něco teplého, pláštěnky, deštníky pro zapisovače do tabletů. Značkaři vyráželi na kolech už ráno do deště a přemýšleli, jestli křídové spreje vydrží alespoň do konce závodu. I fáborky v dešti ztrácí svou oranžovou barvu. Těžká práce. A to jsme ještě nevěděli, co nás čeká na trati. 

Ve 14 hodin vybíhá první skupina běžců z areálu Ludvíka Daňka v Blansku. Už první stoupání napovídá, že dnes budeme mít boty plné vody … a nejen vody. Hned za Černou Horou začíná peklo, které jsem si pro sebe nazval “Killing me softly”. Téměř kilometrové stoupání po jemném blátíčku v tloušťce několik centimetrů je dost vyčerpávající, boty se nemají čeho chytit, bláto všude až po kolena. V dalším úseku je to o něco lepší, jenom přibyly velké kaluže, které není jak oběhnout. Louky pod Žernovníkem jsou plné vody, takže nakonec prudké stoupání k rozhledně po asfaltu je docela úleva. V závěru už jen několik různě prudkých kopců a závěrečný seběh z Kozárova lesním trailem. Tedy lesním, býval lesní, ale za poslední roky trochu prořídl. Poslední tři kilometry pak člověk dopleská po asfaltu … a je tu Lomnice a škola. Každý den ji vidíme stále raději. 

Ve startovním poli dnes přibyla celá řada běžců z blanenské ligy a potkáváme známé i méně známé tváře. Celkem 131 běžců se dnes rozhodlo zápasit s touto náročnou etapou. Mezi nimi ale chyběla Talina Ramizer, tarahumarská běžkyně, která po řadě komplikací dnes jenom v roli diváka povzbuzovala běžce. Tedy povzbuzovala je silné slovo. Oni jsou opravdu mimořádně plaší, uzavření a komunikují velmi omezeně, takže drobný úsměv vítající běžce je vlastně silný projev emocí. Antonio znovu vyrazil na trať, a tady musíme říci, že z informací víme, že on nikdy neběžel dva dny po sobě, natož tři … nebo sedm. Kdo si nevyzkoušel obtíže etapového závodu, kdy se každý další den musíte poprat s celým tělem a přinutit ho znovu startovat, nemá ani představu. Antonio Ramirez se s tím popral a v náročné etapě vybojoval 9. místo s velmi slušným časem 3:42:51. Naopak stálice běžeckého pole, světová rekordmanka v počtu uběhnutých maratonů, Sigrid Eichner trochu v blátě a mokru bloudila a nakonec se po pěti hodinách nechala odvézt ze 4. občerstvovačky. Upřímně, ona by to klidně dokončila, ale nechtěla pořadatelům komplikovat život a natahovat směnu. 

A jak to bylo na čele? Mezi muži dnes zvítězil Osvald Kozák, pro kterého to byla druhá etapa, se skvělým časem 3:20:00. Za ním, s odstupem tří minut, doběhl lídr celého MUMu Martin Kopecký, následovaný Danem Orálkem (3:32:20). V ženách jednoznačně zvítězila Lenka Kohnová, která se dokonce vklínila mezi první tři muže s časem 3:31:12, následována Vendulou Kelbichovou (3:54:50) a Martinou Károvou (4:01:18). 

Dnes pokračuje MUM 4. etapou z Tišnova a do ní vstupují na čele celkově v nezměněném pořadí Martin Kopecký (10:03:46), za ním Dan Orálek (10:45:08) a na třetím místě Jan Šunka (10:54:15). Antonio Ramirez je zatím pátý a ztrácí na vedoucího více než hodinu (11:09:24). Mezi ženami se do čela posunula Vendula Kelbichová (11:57:50), následována Lenkou Horákovou (12:04:13) a Martinou Károvou (12:22:01).

RUN FREE. 

Autor textu: Martin Plachý

Tarahumarové, které znáte z knihy Born to run, strhávají běžeckou pozornost. Jejich účast na moravském závodě je svátkem a raritou. Prostředí jim ale příliš nesvědčí, a tak se po včerejší etapě dostává na čelo český běžec Martin Kopecký.

Všechny reportáže můžete číst zde.

Když poběžíte Moravský Ultramarathon, velmi rychle si uvědomíte, práce kolika lidí a jak dlouho dopředu, za celým závodem stojí. Máte tak možnost, sice unavení, ale najezení, po masáži a dopolední relaxaci, zpestřené zajímavou přednáškou, nasednout další den do autobusu a nechat se zavézt na start další etapy, tentokrát do Boskovic. Tam se pak můžete znovu trápit na dalších 43 kilometrech velmi dobře vyznačené trati s šesti občerstvovacími stanicemi, na kterých dostanete prakticky vše, co při takovém běhu potřebujete. A že jsou potřeby běžců velmi rozmanité, to si každý, kdo si stoupne za občerstvovací stůl, rychle uvědomí.

Na Boskovické etapě si hned na začátku také uvědomíte, co to znamená, když v každé etapě závodu překonáváte téměř 1000 metrů převýšení. Zatímco dole na startu vzhlížíte, tak jako všude v Boskovicích, ke hradu nahoru, na 9. kilometru máte hrad pěkně pod sebou a po kůrovcovém kácení v posledních letech tak vidíte hrad i Boskovice samotné jako na dlani.

V dnešním pokračování závodu jsme byli zvědaví na tarahumarské běžce. Z výkonů i umístění bylo zřejmé, že mají oba nějaké problémy. Po závodě jsme se tak snažili zjistit, co se děje. Antonio i Talina bohužel trpí přechodem na naši stravu a přestože se jim pořadatelé snaží maximálně vycházet vstříc, spolu s kuchařským týmem restaurace, je pro oba běžce naše strava velký problém, který se bohužel projevuje silnými střevními potížemi. Na trati při takovémto závodě vám to potom velmi komplikuje život a stojí to čas na četných zastávkách. Dalším problémem, který oba mají, je asfalt. V průběhu závodu je vidět, jak se oba úzkostlivě vyhýbají asfaltu a raději běží po nezpevněné krajnici s dírami, výmoly a podrostem, než po asfaltové cestě. Naštěstí toho asfaltu na Moravském Ultramarhonu není tolik. Nicméně právě na boskovické etapě sbíháte z poslední občerstvovací stanice nad Rašovem dalších téměř šest kilometrů z kopce dolů do Lomnice. A tam už unavené nohy trpí. 

Díky problémům Antonia Ramireze tak v dnešní etapě exceloval Martin Kopecký, kterého usilovně proháněl nestor MUMu, Dan Orálek. Martin nakonec zvítězil v čase 3:18:19 před Danem Orálkem (3:31:06). Jan Šunka, který v průběhu závodu na Dana trochu ztrácel, v závěru zvýšil tempo a v Lomnici se k Danovi začal nebezpečně blížit. Nakonec to ale nestačilo a doběhl necelou minutu za Danem s časem 3:31:52. Antonio Ramirez skončil nakonec v dnešní etapě 16. (4:04:55).

Mezi ženami si velmi dobře vedla Vendula Kelbichová, která vrátila Lence Horákové včerejší porážku a s velmi dobrým časem 3:52:40 nakonec zvítězila. Lenka Horáková, zkušená účastnice Moravského Ultramarhonu, na ni v cíli ztrácela necelé dvě minuty (3:54:03). Na 3. místě pak doběhla Martina Kárová s drobným odstupem na obě běžkyně a s časem 4:06:45 ztrácela na druhou Lenku necelých 11 minut. 

A jak jsme na tom celkově? Po druhé etapě je v pořadí mužů na prvním místě Martin Kopecký (celkový čas 6:40:03), za ním Daniel Orálek (7:12:48) a na třetím místě Jan Šunka, který v celkovém součtu strácí na Dana necelé dvě minuty, což na takovém závodě, jakým je MUM, nehraje zatím žádnou roli. Antonio Ramirez je po druhé etapě 4. s celkovou ztrátou více než 46 minut na vítěze (7:26:33). Budeme mu držet palce, aby se zdravotně dal do kupy a mohl předvést na MUMu, co umí. V ženách je celkové pořadí na prvních dvou místech velmi těsné. Vede Lenka Horáková (7:58:40), hned za ní je pak Vendula Kelbichová (8:03:00), následována Martinou Károvou, která ztrácí na Vendulu necelých 18 minut (8:20:43). 

Autor textu: Martin Plachý

Včera začal 30. ročník Moravského Ultramarathonu. Letošní ročník není významný jenom tím, že je jubillejní, ale především proto, že se organizátorům povedlo zajistit účast dvou běžců z kmene Ráramuri (Tarahumara) z Mexika. Závodníky v první etapě potrápilo horko.

Všechny reportáže můžete číst zde.

Jak už jsme zmiňovali dříve, Moravský Ultramarathon nese již řadu let přívlastek Memoriál Caballa Blanca, amerického běžce, který věnoval podstatnou část svého života propagaci a připomenutí staré běžecké kultury původních indiánských kmenů, která v Měděných kaňonech v Mexiku zůstává zachována dodnes (viz kniha Born to run). Na letošním ročníku Moravského Ultramaratonu startují dva z nich, Antonio a Talina Ramirezovi.

Pořadatele i běžce potrápilo už od startu téměř tradiční vedro, ve kterém zdolat 43 kilometrů náročné tratě s převýšením více než 1000 metrů nebylo úplně jednoduché. Velká očekávání a zvědavost byly spojeny právě s výkony tarahumarských běžců. 

Už od prvních kilometrů udávala tempo skupina běžců, kterou vedl Martin Kopecký, následován Antoniem Ramirezem, Osvaldem Kozákem, Danielem Orálkem a Janem Šunkou. Ještě na 20. kilometru byla tato skupina v poměrně těsném kontaktu a čelo vedl Martin Kopecký, následovaný Antoniem. Jejich společný únik pak začal okolo 30. kilometru, kdy se začali vzdalovat zbytku skupiny. Do konce závodu si pak vybudovali poměrně slušný náskok a do cíle doběhli téměř společně, více než dvě minuty před třetím Osvaldem Kozákem. Ve vzájemném souboji zvítězil o šest sekund Antonio Ramirez s výsledným časem 3:21:38. Dan Orálek, který i nadále zůstává aktivní legendou Moravského Ultramaratonu, pak doběhl na 4. místě se ztrátou 18 minut, následovaný Honzou Šunkou s odstupem další necelé minuty. 

Všichni, kdo byli zvědaví na měření sil našich ultramaratonců s legendárními Tarahumary tak s uspokojením vnímali výborný výkon Antonia. Martin Kopecký dokonce v cili prohlásil: “Myslím, že Antonio běžel celou dobu za mnou pouze aby nezabloudil a v závěru jenom trochu přidal a zvítězil. Je zřejmé, že je to opravdu úžasný běžec”.

Talina Ramirezová začala Moravský Ultramaraton poměrně opatrně a bylo jasné, že si teprve osahává, co od tohoto závodu může očekávat. Budeme zvědaví na další průběh v následujících dnech. Dnes skončila mezi ženami 12. s časem 5:52:10. Vyhrála Lenka Horáková v čase 4:04:37, druhá byla Vendula Kelbichová 4:10:20 a třetí doběhla Martina Kárová 4:13:28. Výsledky lze sledovat na této adrese.

Autor textu: Martin Plachý