Ty kila! Kdo jezdí trochu víc na kole, tak ví, že tahat sebou zbytečné kilogramy je terno. Po rovině to tak nějak jde, ale jakmile se silnice trochu zvedne, není to dobré, vlastně na prd. A tak s tím musím bojovat a rovnou říkám, že to opravdu bude pro mě ten nejtěžší úkol. Naštěstí mi můj trenér vytyčil tyto zásady a díky nim to, myslím, zvládnu.
Čím víc zhubnu, tím líp, protože trasa, dnes již kultovního Strade Bianche, je nekompromisní a není vůbec snadná. Nahoru dolů po šotolinových cestách vstříc nádhernému dojezdu v Sieně. A to chceš. Co ale nechceš, je trápit se na 180 kilometrech s tukovým outěžkem…
Jak jsem si vedl v závěru roku
Prosinec jsem projezdil většinou doma na trenažéru, poznal díky Rouvy nebo Tacxu spoustu krásných míst a myslím, že najezdit potřebné kilometry nebude tak složité. Co mě naopak děsivě straší je ono shazování. Rád bych se dostal z nějakých 110 kilogramů na 90. A to není sranda. Teda pro mě. Do 40 let to vždycky šlo dobře, ale teď to je takové nějaké pracnější. Vím, jeden by řekl: NEŽRAT, ale to při tréninkové zátěži prostě nejde. Takže cukr pryč (a to mám tak rád dobrý černý lehce oslazený čaj), mouka a žádné Haribo (holt mé medvědy sní cizí lidé).
S tím vším dokážu vlastně žít. Trápení mám s pravidelností v jídle. Nějak nezvládám sednou si k němu ve správný čas, a to teď mluvím především o svačinách, protože trénink mám dvakrát denně, a to v jejich době. Dopoledne to řeším kvalitním proteinem, který mám od Inskoporu (chutná mi, nemůžu si stěžovat). Odpoledne pokulhávám, ale to vyladím.
Co se týče tréninku, tak dopoledne jezdím na vyšší tepy a v druhé části dne zase vyšší kadencí, ale na nižší tepy. Kadence je vůbec něco, co se snažím řádně pilovat, protože díky ní nedostávají nohy tolik zabrat. Tepová frekvence je pro mě důležitá ze dvou důvodů. Zaprvé kvůli shazování a za druhé kvůli mému operovanému srdci. Takže pořád mi pípají upozornění nastavených zón. Trenér Martin Kubala mi do měsíčního plánu ještě zařadil pravidelné protahování a trochu toho posilování, takže o zábavu je postaráno.
Tohle všechno, co píšu, je hezké, jenže když to vše je v prosinci, tak je vám jasné, že sem tam člověk něco uzobne, tady lehce povolí a druhý den vánoční si hned k ránu z určité povinnosti dá salát a rybu. Ano, to vše se mi povedlo, ale musím říct, že jsem se i tak snažil hlídat a nepřehánět to.
Držet daleko striktnější jídelníček není pro mě snadné, jelikož dobré jídlo miluji, ale vím, že pokud si chci trasu Strade Bianche užít, tak není jiná cesta. Je to boj, ale co v životě není a navíc je to pro mě takové zábavné trápení. Jen by ta pneumatika mohla splaskávat rychleji. Věřím, že díky Strade konečně shodím, a snížím tak i zdravotní rizika a omezení, která si s kily táhnu už dlouhou dobu.
Takhle se nefotím rád, ale je třeba doložit, že si svých 20 kg nadváhy na svém dlouhém těle, nevymýšlím. Foto: Magdaléna Ondrášová 
V prosinci jsem si občas zobnul, přiznávám. Foto: Marek Odstrčilík 
Tohle vždycky potěší. Foto: Magdaléna Ondrášová 
Příprava na trasu Strade Bianche je v plném proudu. Foto: Magdaléna Ondrášová
Slovo trenéra Martin Kubaly
Plánovat na prosinec nějakou tréninkovou ofenzívu by nebyl zrovna nejlepší nápad, stejně tak tlačit na přehnanou disciplínu v oblasti stravování. Naopak, někdy je lepší popustit uzdu volnosti a začít svěřence připravovat na náročnější období. Jediným cílem na prosinec bylo strávit na kole přiměřené množství času – pokud možno zábavnou formou a maximálně rozšířit portfolio doplňkových aktivit.
Ostrý začátek jsme obligátně naplánovali na začátek nového roku a kromě maximalizace ujetých hodin přišla na řadu i jedna z klíčových fází přípravy – shazování. Jedním z dílčích cílů je redukce hmotnosti o dvacet kilo. Samozřejmě, že to nepůjde najednou ale minimálně ve třech vlnách v průběhu celého roku. Proč?
Sundat bezmála čtvrt metráku tuku není žádná legrace
Abyste si představili, kolik je zapotřebí vyvinout úsilí pro spálení takového objemu zásob, tak počítejte se mnou. 20 kg tuku skýtá energii přibližně 180 tisíc kcal, což by hladovějícímu na pustém ostrově stačilo k přežití na čtvrt roku, v případě Marka se pak jedná o palivo na cca 5 000 kilometrů. Při kontinuálním dlouhodobém shazování by to sice nebyl neřešitelný problém, ale my kromě sundávání nadbytečných kilogramů potřebujeme také trénovat. Stručně řečeno – dieta a současný růst výkonnosti nebývají nejlepší kamarádi.
Pro udržitelnost jakéhokoliv redukčního programu jsou důležité následující zásady:
- Nenutit svěřence jíst něco, co mu nechutná (u Marka tento problém odpadá, protože si v apetitu nezadá s kafilerkou). Pokud máte nevhodně sestavený stravovací plán, budete jej dodržovat v lepším případě čtrnáct dní.
- Nehladovět (pokud nejsi profík – ten to za nějakých 10 až 100 tisíc eur měsíčně musí vydržet). Přehnaný nutriční deficit má za následek jednak ztrátu odhodlání, energie a navíc vytváří v těle iluzi nedostatku, což vede ke zpomalení metabolismu a zvýšené tendenci ukládat si přijatou energii do tukových zásob.
- Jednoduchost. Nedělat z toho složitou vědu. Prostě seškrtat potraviny s extrémně vysokým glykemickým indexem, nastínit obecná doporučení a neřešit gramáž každého sousta, protože tím člověka uvedete akorát do stresu. A stres vede ke snížení odhodlání, vytváří v těle iluzi nedostatku a … zkuste hádat.
- Dodržet doporučený příjem makroživin, minerálů, vitamínů a stopových prvků. Díky kvalitnímu výživovému doplňku – proteinu nemusíme řešit komplikované sestavování jídelníčku. Ten by ve své redukované podobě nemusel důležité prvky v dostatečné míře poskytnout. Mezi námi, i bez redukčního programu je dosažení plnohodnotného zastoupení všech živin čistě otázkou teorie, která s reálnými možnostmi běžné populace koresponduje v lepším případě na úrovni 50 procent.
- Disciplína. Pokud chcete čehokoliv dosáhnout, tak se bez ní neobejdete. Je to základní kámen každého úspěchu. V našem případě se disciplína bude týkat zejména tréninku. Hodiny a hodiny jízdy v nízkých tepových frekvencích. Ryze aerobní režim bez nějakých excesů. Pokud vás zajímá, co je největším problémem většiny cyklistů, tak tím je právě umění jezdit pomalu. Jet třeba tři hodiny v kuse v nízkém tempu, a i když vám to cuká nohami, tak prostě nezrychlit. Pokud vám to přijde jednoduché, tak si to zkuste. Ne jednou, ne dvakrát ale měsíc v kuse. Abyste to dokázali, musíte mít buďto úplně vymaštěnou hlavu anebo být naprosto zapálení pro svou věc. A v nejlepším případě obojí.
- Cukry? U Marka je momentálně žádané vysazení bílého cukru a omezení potravin obsahujících bílou mouku, slazených nápojů, sladkostí a ovoce. Přičemž jejich zařazení může být v omezeném množství bezprostředně před, v průběhu nebo po výkonu z důvodu, aby nedocházelo k vyčerpání zásob glykogenu a Marek netrpěl hladem.
O projektu
Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách.
Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.
Všechny díly seriálu najdete zde.
Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon, funkční oblečení Sensor, helmy MET, a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.
