Ultra Dana Orálka

„Rok začal skvěle, skoro jsem nekulhal,“ začíná svoji celoroční bilanci česká ultramaratonská ikona Dan Orálek. Rok 2022 byl o zdravotních trablech i neutuchající houževnatosti běhat dál.

Jeho první závod v Měděných kaňonech důkladně popsal v knize Můj dlouhý běh a je také zobrazen ve filmu RunFree, který vznikl na základě zážitků šestičlenné výpravy, jejíž byl členem. Nyní se ultramaratonec Dan Orálek rozepsal o čerstvých zážitcích, kdy si tento běh po deseti letech zopakoval.

„Kdybych to musel zkrátit, tak loni to nezačalo moc dobře, ale skončilo to o dost lépe. Na článek by to bylo trochu málo, takže to v následujícím textu trochu prodloužím.“ O tom, jak hodnotí uplynulou sezónu, se rozepsal ultramaratonec Dan Orálek.

Za 48 hodin zvládl 433 kilometrů. Při šestidenním etapovém závodě v Austrálii urazil neuvěřitelných 812 kilometrů. Nebavíme se zde o závodech na kolečkových bruslích, Tomáš Rusek byl vášnivý běžec a svůj koníček přetavil i do organizování závodů. Jak vidí živoucí legendu, sepsal jeden z dalších význačných českých ultramaratonců, Dan Orálek.

Nastává období, které výkonnostní a profesionální běžci označují jako přechodné. Těžko říci, jestli je to už začátek nové sezóny nebo konec té staré. Vůbec není špatný nápad, že by je zrovna hobíci nemohli napodobit a užít si také trochu toho ‚přechodu‘. Má to svůj význam a ten si můžete přečíst v řádcích českého vytrvalce Dana Orálka.

„Opět běžím a opět nevím, jestli doběhnu. Můj příběh, který jsem popsal v knize Můj dlouhý běh dále pokračuje. Nebo přesněji můj příběh, který napsal novinář Luboš Brabec na základě mého vyprávění. To v knize končí někdy v roce 2016, ovšem běhat jsem nepřestal i po oslavené padesátce,“ popisuje osoba v hlavní roli, ultramaratonec Dan Orálek.

První úvaha nad tím, co nedělat při běhání mě okamžitě dovedla k myšlence, že nejlépe by vlastně bylo neběhat vůbec. Tím v podstatě chci říct, že každý, kdo běhá, někdy zjistí, že nějakou věc při tom běhání zrovna dělat neměl a pokud není nepoučitelný blbec, tak se tomu příště vyhne. Nicméně jestliže byl Jára Cimrman pionýrem slepých uliček, tak i já jsem jich pár na poli běhu objevil a rád se o ně podělím.

Tak nám vláda zase zkrátila řetěz na dvorku a pro některé, kteří žijí v opravdu malé obci, ten dvorek může dosahovat také jen několika stovek metrů. Pokud chcete kvalitně trénovat, a navíc máte strach, abyste někoho třeba v lese nenakazili, tak vám zbývá běhat jen dokola.

Od 90. let až po současnost. Ultramaratonec Daniel Orálek měl na sobě nepočítaně modelů. Několik z nich oceňuje více než ty ostatní a mnohé z nich se už nevyrábí.

Světový rekord na 24 hodin drží řek Yiannis Kouros. Zajímavé na tom je, že ho již od roku 1997 nemůže nikdo překonat. Podívejte se do světa rekordů, kterým stěží uvěříte. Ultramaratonec Daniel Orálek se rozepisuje o Kourosovu vedení a co by se muselo stát, aby zaznělo ono „král je mrtev, ať žije král“.

Skoro by se dalo říci, že dělat si závodní plány na příští rok nemá cenu. Ovšem má cenu si dělat ty běžecké a s těmi závodními se ještě uvidí. Třeba to příští rok dopadne lépe než letos. Jakou plánuje sezónu ultramaratonec Dan Orálek, se s vámi podělil v následujícím textu.

Možná někomu přijde divné, že i ultraběžci mohou mít běžecký rok strukturovaný podobně, jako to mají ostatní lidé se stejným koníčkem, kteří ale běhají poněkud standardní vzdálenosti. V obvyklé terminologii se rok dělí na přípravné, předzávodní, závodní a přechodné období. To, jak probíhá v podání ultraběžce Daniela Orálka, se s vámi podělil v následujícím textu.

Jak už spousta běžců, co mě potkala, tuší, s jídlem při běhání mám trochu problém. Dá se říci, že se stravování při běhu snažím minimalizovat na co nejmenší přísun a vynahradit si to až po běhání. Třeba řádky o tom, jak se se situací vypořádávám, někomu pomohou.

O čem psát v létě? No o čem asi, o tom jak je horko, a to přesto, že letošní léto je jedno z nejchladnějších za posledních asi deset let. Pro ty, kteří by chtěli znát moji „kvalifikaci“ ohledně tématu horka, uvádím několik závodů níže.

Vždy mě mírně popuzovala některými běžci protlačovaná myšlenka, anglicky vyjádřená “Never give up”, čili něco jako nikdy se nevzdávám, nebo také doběhnout za každou cenu. Jednoduše mi to přišlo jako nesmysl tvrdit něco, co se může velmi rychle změnit, zvláště u ultramaratonu. Například v mém případě už v tom prvním jsem z dvanáctihodinovky zvládl jen asi čtyři hodiny a končil jsem z důvodu vyčerpání.