Kouzelná formulka „bez přidaného cukru“ je jedním z nejúspěšnějších marketingových triků potravinářského průmyslu. Co se ale za tímto nápisem skutečně skrývá, když legislativa dovoluje výrobcům nahrazovat klasický cukr rafinovanými sirupy nebo umělými sladidly? Zjistěte, jak nenechat nachytat v uličkách supermarketů, proč přední strana obalu představuje marketing a jak v záplavě skrytých cukrů konečně odhalit realitu.
Proč trik „bez přidaného cukru“ stále funguje?
Sladká chuť je evolučně naprogramovaná. Mozek si ji spojuje s rychlou energií a odměnou. Proto po sladkém instinktivně sáhneme znovu. Výrobci to vědí a sladkost produktu není náhoda, je to strategie.
Nápis ‚bez přidaného cukru‘ je jedním z nejúspěšnějších triků potravinářského průmyslu. Při pohledu na produkt, který držíte v ruce s touto formulkou, vidíte zdraví nebo štíhlou linii. Opak je pravdou. Jde o patrně nejčastěji používanou frázi, která i po desítkách let stále na zákazníky funguje.
Co říká legislativa a kde je háček?
Ale proč? Máme legislativní znění zákona, který říká, co jako výrobce musíte na etiketě uvést a co uvádět nesmíte. Výrobci se řídí hlavně evropským nařízením. Výrobce nesmí do produktu přidat klasický cukr ani jinou složku použitou primárně kvůli doslazení.
V praxi ale může být pro spotřebitele matoucí, že výrobek může i tak obsahovat přirozeně se vyskytující cukry z ovoce, mléka nebo jiných surovin. Proto je potřeba číst nejen přední stranu obalu, ale i složení a tabulku nutričních hodnot.
Právě v této mezeře mezi přísnou tabulkou vzadu a barevným nápisem vpředu se odehrává to největší marketingové kouzlo. Výrobce sice nesmí přímo lhát, ale zároveň si může tak šikovně hrát se slovy, až vzbudí v zákazníkovi dojem, že není potřeba číst kompletní složení.
Někdy může být matoucí, že výrobek bez přidaného cukru přesto chutná sladce, protože obsahuje přirozeně sladké suroviny nebo cukry přirozeně přítomné v použitých ingrediencích. Právě proto nestačí dívat se jen na nápis vpředu. Rozhodující je celé složení a tabulka nutričních hodnot, hlavně řádek „z toho cukry“.
Bez cukru, ale s chemií: Pozor na umělá sladidla
Umělá sladidla, která, jak si vysvětlíme níže, mají z dlouhodobého hlediska možná větší dopad na lidské zdraví než samotný cukr. Aspartam, sukralóza, acesulfam K. Žádné z těchto sladidel není chemicky „cukr“. Výrobce tedy tímto zákon neporušuje. Skutečně je to bez cukru, ale aby svůj produkt prodal, musí chutnat. Sladce chutnat. A proto nápis “bez přidaného cukru” se na ně prostě nevztahuje.
Přesto jde o intenzivní sladidla, u kterých se stále diskutuje jejich dlouhodobý vliv na zdraví, střevní mikrobiom nebo metabolickou odpověď. Nejde tedy o automaticky „zdravou“ volbu jen proto, že neobsahují cukr.
I ostřílený čtenář etiket někdy prohraje
A tady jde do tuhého? Jak číst etikety. Zrovna nedávno jsem si sama odnesla domů produkt, jehož jediná zmínka o sladidle byla schovaná na boční straně obalu. Poměrně daleko od zbytku složení. Přišla jsem na to až doma, když jsem výrobek vzala znovu do rukou. A právě tehdy mi došlo. Kliček výrobců je tolik, kolik je zákazníků, kteří složení nikdy nedočtou dokonce.
Jaké další triky výrobci potravin zkoušejí?
Vláknina jako zástěrka
Dalším velmi častým tahem je vyzdvihnutí jiné živiny na úkor toho, co by rád výrobce zatajil. Na přední straně obalu tak najdete například výrazný nápis „vysoký obsah vlákniny„. I toto tvrzení musí být ze zákona podloženo. Aby výrobce mohl napsat „zdroj vlákniny“, musí produkt obsahovat minimálně 3 g vlákniny na 100g. U nápisu „vysoký obsah vlákniny“ pak dokonce 6 g na 100g. A tak zatímco nás zaujme výrazná zmínka o vláknině, způsob doslazení se krčí ve zbytku složení.
Levná past: Glukózo-fruktózový sirup
Představte si, že jste výrobce ovesných kaší. Abyste na trhu uspěli, musíte si pohlídat chuť a výrobní náklady, protože konzumace potravin, které jsou sladké, jsou polovina úspěchu. Tím druhým bude cena a dostat výrobní náklady na co nejnižší částku.
V tomto případě sáhnete po glukózo-fruktózovém sirupu. Jde o levné průmyslové sladidlo z kukuřičného škrobu, které najdete v jogurtech, kečupech i ovesných kaších. Schválně se podívejte čím je slazena vaše oblíbená snídaňová kaše.
Problém není v jedné lžičce sirupu, ale v tom, že glukózo-fruktózový sirup se často používá v levných, vysoce zpracovaných potravinách a slazených nápojích. Při časté konzumaci tak může snadno zvyšovat celkový příjem cukrů a energie, což už s rizikem přibírání a metabolických problémů souvisí.
Co sledovat na zadní straně obalu?
- Tabulka nutričních hodnot: Sledovat řádek „z toho cukry“ (to je to nejdůležitější číslo).
- Pořadí ve složení: Ingredience jsou řazeny podle množství. Pokud je jakékoliv sladidlo na prvních místech, zpozorněte.
Paradox jménem pamlsková vyhláška
Zákony či směrnice, které vznikají od stolu bez ohledu na nejnovější poznatky, mohou vypadat až komicky. Jako je tomu například v případě pamlskové vyhlášky.
Nejspíš se všichni shodneme na tom, že cukr a produkty obsahující sůl by se v jídelníčku dětí měly objevovat mnohem méně, než je běžná praxe. A na půdě školy to platí dvojnásob, protože zde na to nemohou dohlížet rodiče. Jenže právě tady naráží zdravý rozum na paradox.
Pravidla pro školní prodej potravin pracují se sladidly velmi plošně. Potraviny prodávané ve školách obecně nesmějí obsahovat sladidla, s výjimkou žvýkaček bez cukru, zatímco cukr je povolený v rámci stanovených limitů. Ukazuje to, jak těžké je napsat jednoduchá pravidla pro složité potravinové prostředí.
Bezkalorická stévie tak paradoxně dopadá hůř než cukr, protože vyhláška ji jako náhradní sladidlo plošně zakazuje, zatímco klasickou sacharózu v rámci limitů toleruje.
Sladká chuť zkrátka prodává
Produkt, který nechutná, se neprodá. A to bez ohledu na to, jak zdravý ve skutečnosti je. Za velkou louží jsou potraviny dokonce doslazovány více, protože kvóty na doslazování produktů nejsou tak přísné jako v Evropě. A dává to smysl. Čím víc sladkého jíte, tím méně sladké vám připadá, protože chuťové vnímání se přizpůsobuje a práh sladkosti se posouvá.
Jak správně číst etikety a nenechat se napálit?
Zákony, které nerozlišují stévii od průmyslového sirupu, toho za nás moc neudělají. A tak jediný, kdo nás před nápisem „bez přidaného cukru“ skutečně ochrání, jsme my sami. Zkrátka přední strana obalu je marketing. Zadní strana obalu je realita.
Čím tedy zdravě sladit?
Sladkou chuť si klidně dopřejte. Jen vědomě. Někdy může dávat smysl malé množství cukru, medu nebo javorového sirupu, protože nejdůležitější je celkový jídelníček a to, jak často po sladkých výrobcích saháte. V době, kdy jsou sladidla součástí prakticky každé zpracované potraviny, jste vy sami tím jediným skutečným filtrem.
Zdroje:
- https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3738223/
- https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5033729/
- https://www.jci.org/articles/view/96702
- https://www.frontiersin.org/journals/nutrition/articles/10.3389/fnut.2025.1724398/full
- https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26607941/
- https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-282
- https://www.who.int/news/item/15-05-2023-who-advises-not-to-use-non-sugar-sweeteners-for-weight-control-in-newly-released-guideline
- Marketingový trik jménem „bez přidaného cukru“. Co to doopravdy znamená?
- Běžecké boty se nevybírají podle barvy. Tohle rozhoduje mnohem víc
- Sacharidy večer = kila navíc? Největší výživový mýtus pod lupou.
- Přestaňte se v tom jen tak plácat! Jak začít plavat a zlepšit si zdraví i kondici?
- Běžecké ego ničí lehké tréninky. Proč neumíme běhat pomalu