RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
VýživaZdraví

BCAA: nejlepší kamarádky svalů, nebo jen předražená zbytečnost?

od Rungo 13. 3. 2024
autor Rungo

Slyšeli jste, že pokud pravidelně sportujete a nechcete si „pálit svaly“, neobejdete se bez doplňku zvaném BCAA? Nebo jste naopak zaslechli, že je to jen marketingová bublina? Pravda nejspíš leží někde uprostřed. Přečtěte si, jak se k významu adorovaných BCAAček staví současná věda i praxe.

BCAA (z anglického banched‑chain amino acids) jsou aminokyseliny s rozvětveným řetězcem – konkrétně valin, leucin a izoleucin. Řadí se k esenciálním aminokyselinám, kterých je celkem devět a tělo si je neumí samo vyrobit. To znamená, že je musíme přijímat stravou nebo v podobě suplementů.

Aminokyseliny pak slouží jako základní stavební složky bílkovin potřebných pro tvorbu svalových vláken. Během fyzické aktivity je však tělo dokáže využívat i jako zdroj energie.

O BCAA, které patří mezi nejprodávanější doplňky sportovní výživy, se proto traduje, že podporují růst svalové hmoty, chrání stávající svaly před rozpadem, zlepšují regeneraci a snižují svalovou únavu během zátěže.

BCAA na pranýři

Běhání a analgetika: je růžová pilulka lepší než paralen? Odpovídá sportovní lékařka

V posledních letech se ale názor odborníků na nezbytnost užívání BCAA mírně proměnil. Známí vyvraceči výživových mýtů, Miloslav Šindelář a Lukáš Roubík z Institutu moderní výživy, je v kontextu běžně sportující populace s plnohodnotným jídelníčkem dokonce zařadili mezi nejpřeceňovanější suplementy.

Důležitost suplementace BCAA se ale zdá být nadsazená i ve výživě vytrvalostních sportovců. „V našem těle sice mohou být použity například jako zdroj energie nebo mohou podporovat regeneraci svalů. Pro dodávání energie však bude z doplňků stravy mnohem efektivnější iontový nápoj, pro regeneraci svalů pak syrovátkový protein,“ vysvětluje specialista na výživu, doplňky stravy a funkční potraviny Petr Loskot.

Na pevných základech přitom nestojí ani bodybuilderská domněnka, že nás samotné BCAA spasí při snaze o nabírání svalů. K tvorbě svalové hmoty totiž nestačí jen tři esenciální aminokyseliny, ale je potřeba dodat i zbylých šest.

TIP: K potravinám s komplexním aminokyselinovým spektrem patří kromě živočišných bílkovin (maso, vejce či mléčné výrobky) také quinoa nebo tofu.

BCAA pak mohou nabírání svalové hmoty podpořit, ale jen do určité míry. Obsažený leucin sice stimuluje proteosyntézu (tvorbu bílkovin) a ze všech esenciálních aminokyselin se na budování svalů podílí nejvíce, ale jeho optimální jednorázová dávka, kterou tělo dokáže vytěžit, jsou asi 3 gramy. Takové množství bez problému přijmeme třeba s dvěstěgramovou porcí kuřecích prsou. „Při vyšším příjmu leucinu už nedojde k další stimulaci proteinové syntézy nad tuto úroveň,“ upozorňují Šindelář a Roubík ve zmiňovaném článku o přeceňovaných suplementech.

Jsou tedy BCAA úplně zbytečné?

Z vědeckých poznatků zatím nevyplývá jednoznačný verdikt. Zatímco některé studie už BCAAčka smetly ze stolu, jiné stále připouští jejich možný přínos. Nápomocné se zdají být zejména:

• při vytrvalostním výkonu delším než dvě hodiny, kdy mohou předcházet vyčerpání svalového glykogenu, který svaly využívají jako palivo;

• v redukčním či jinak omezeném jídelníčku s nedostatečným příjmem bílkovin, při kterém hrozí, že bude tělo „požírat“ svou vlastní svalovou hmotu, aby získalo energii na fyzickou aktivitu.

Vliv na regeneraci pak může být značně subjektivní. Přesto se najdou studie, které potvrzují, že suplementace BCAA během intenzivního tréninkového programu účinně snižuje bolestivost svalů a pocit únavy. Vnímané změny lze podle výzkumníků přičíst zmírnění svalového poškození a zánětu.

Jsou BCAA aminokyseliny pouhý marketing? Foto: Eir Health, Unsplash

BCAA v tekuté, rozpustné či kapslové formě se navíc vstřebávají mnohem rychleji, než když je tělo doluje ze stravy. Tohoto benefitu rádi využívají i mnozí vytrvalci: „BCAA považuji za důležitou součást regenerace a obnovy svalových vláken. Zařazuji je po náročném a dlouhém tréninku, a v případě dlouhých závodů v jejich druhé polovině, kdy nastupuje únava. Mám raději tekutou formu. Zejména v průběhu závodu se mi lépe přijímá,“ prozrazuje úspěšná vytrvalostní běžkyně, reprezentantka skyrunningu a trenérka Michaela Mertová. Podobně k nim přistupuje i certifikovaný trenér kondičního běhu David Vaš. „Chci si chránit svaly, a tak po velmi těžkém tréninku nebo závodu přimíchávám do svého Recovery drinku i trochu BCAA,“ říká.

Profitovat z doplňování BCAA však možná nemusí jen sportovci. Některé výzkumy naznačují, že mohou zpomalit ztrátu svalové hmoty u starších osob nebo třeba pozitivně ovlivnit odezvu na inzulin.

Co si z toho odnést?

Suma sumárum, pokud nepodáváte extrémní sportovní výkony a máte dostatečný příjem plnohodnotných bílkovin, s klidným svědomím raději investujte do jiných výživových doplňků. 

Přesto se zdá, že BCAA nejspíš dokážou zalepit některé trhlinky v našem jídelníčku a podpořit tělo při větším zatížení. V neposlední řadě mohou posloužit i jako placebo. Protože co si budem… víra, že svému tělu dopřáváme něco extra a vytváříme mu ty nejlepší podmínky pro podání skvělého výkonu, často umí zázraky.

Autorka: Adéla Svobodová

adidas Asics audiokniha boty na běhání běh běhání běžecké boty běžecký trénink cestování chytré hodinky cvičení cyklistický trénink cyklistika dieta Garmin Huawei hubnutí inspirace jak vybrat maraton Masters Moravský ultramaraton MUM osobnost posilování pr_carousel pr_clanek recenze reportáž rozhovor RUNGO.cz silniční cyklistika soutěž sportovní hodinky sporttester Strade Bianche test trénink Ultra Dana Orálka ultramaraton výživa xiaomi zdraví ZÁVOD závody

13. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkOtužováníPohybTréninkZdraví

Jak běhat s rýmou a nezhoršit si zdravotní stav

od Rungo 12. 3. 2024
autor Rungo

Jde to vůbec dohromady? Během studeného období roku časté dilema běžců. Otázka totiž není, jestli vůbec tato situace nastane, ale kdy a v jaké míře. Nudle u nosu, plné dutiny, kapesník po ruce. Tréninkový plán říká, že není čas ztrácet čas, tělo volá po odpočinku a hlava panikaří. SOS! Jak poznat, kdy to přeběhat, a kdy si raději dát pauzu?

Existuje několik pouček. První říká, že běháním si tělo samo vyselektuje, s jakou rýmičkou má tu čest. Pokud je to opravdu “jen” rýmička, dá se rozběhat. Což se o nachlazení už říci nedá, protože to člověk lehne. Druhá, o něco odbornější, tvrdí, že demarkační linií je krk. Při nachlazení od krku nahoru tedy není běhání problém. Tím se stane teprve při nachlazení od krku dolů. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jde o poučku velmi pravdivou, která má své ALE. Pojďme se na ně podívat podrobněji.

Je to “jen” rýma

Jakmile jde jen o lehčí rýmu a cítíte se relativně dobře, zkuste nejprve nenáročný běh. Začněte v pomalejším tempu na kratší vzdálenost. Sliznice se prokrví, dutiny se lépe uvolňují, teplota těla nepatrně stoupá. Tím se vytváří prostředí, ve kterém viry budou snáze umírat. Přesně po takovém tréninku byste se měli cítit lépe, tudíž by se neměla dostavit horečka, extrémní únava, ani pocit pálení plic. I přesto, že vám půjde trénink s rýmou dobře, vynechte na chvíli intenzitu, tedy intervalové a tempové tréninky, prostě ty s vysokou tepovou frekvencí. K pomalému klusání lze přidat lehká běžecká cvičení, osobně doporučuji například běžeckou abecedu, na kterou jindy není tolik času a chuti. Na co je opravdu důležité pamatovat? Při rýmě tělo  ztrácí tekutiny velmi rychle, proto je nutné doplňovat tekutiny nejen během samotného běhu, ale i před a po.

Nezapomeňte přizpůsobit i běžecký outfit a chránit hlavně krk a hlavu (čelenkou nebo čepicí). Po doběhu nezůstávejte v propoceném oblečení dlouho, ale raději skočte rovnou šipku do sprchy. 

Pozor: I obyčejná rýma může přinést komplikace! Proto je tak důležité pozorovat své tělo a jeho reakce. Silná rýma může přejít nejen v zánět dutin nebo středního ucha, ale i do očí.

Když se k rýmě přidá nachlazení a únava

Instruktor Wim Hofovy metody: s otužováním je ideální začít teď v dubnu či září. Kompletní návod jak na to

V případě, kdy se k rýmě připojí další symptomy, jako je pálení na plicích, kašel, bolest v krku, svalů nebo dokonce extrémní únava, zpozorněte! Něco mi říká, že právě tehdy není ideální konstelace hvězd pro běhání. V lepším případě po běhu doma padnete únavou. V tom horším se nemoc teprve pořádně rozjede nebo brutálně zhorší. Tak či onak, samotný běh nebude ani kvalitní, ale ani ničím přínosný. Lehčí forma tréninku vám může sice pomoci nemoc přechodit, což ale za zánět srdečního svalu nebo zápal plic opravdu nestojí, no ne?

Bohužel, s tímto je spjatý velmi častý mýtus, který koluje o vypocení bacilů sportem. Profesor David Nieman z laboratoře zabývající se lidskou výkonností ve výzkumném kampusu v Severní Karolíně na to říká, že “vypocení virusu” je to nejhorší, co můžeme udělat. Náročné cvičení může příznaky nejen zhoršit, ale zároveň i zvýšit riziko komplikací a opravdu vás i dlouhodobě vyřadit z běžného života. Zároveň doporučuje, aby byl návrat ke sportu velmi pozvolný a jemný, protože je to jeden ze způsobů, jak se dá znovu onemocnění vyhnout.

Alergická rýma

Počínající jaro a pro zbytek lidstva krásně kvetoucí rostlinky jsou pohromou pro alergiky. Alespoň malým pozitivem je, že víte s jistotou, že jde o alergii a nikoliv o nachlazení. Tím ale veškeré plusy končí. Lehčí alergie běhu nevadí, je třeba si dávat pozor na prostředí, do kterého se chystáte vyběhnout, ať se netrefíte mezi spouštěče alergie. Vhodnou variantou sportovní aktivity může být dočasné využití běžeckého pásu uvnitř. Při silnějších reakcích se raději vyhněte intenzivním (nejlépe i venkovním) aktivitám úplně. Vždy se ale řiďte radami svého lékaře a dle předepsané medikace. 

Čím nahradit běhání? 

Běhání nevypadá jako nejlepší nápad, ale stále vás nemoc úplně nepoložila? Zkuste alternativy. Místo běhu procházka nebo lehčí trénink na rotopedu. 

Při mírnějších příznacích zvládnete i lehčí (s důrazem na slovo lehký) silový nebo kompenzační trénink. A nejlepší investice volného času navíc je do protahování a regenerace. Na ty je totiž čas málokdy, že?

V případě, že jste se cítili relativně dobře a vyběhli s rýmou, ale váš stav se po prvních kilometrech nebo po doběhu zhoršil. Jakmile máte teplotu nebo výše zmíněné symptomy nachlazení. A hlavně – když vám to nedoporučil lékař.

A jaká má být prevence?

Nejlepší prevencí všech neduhů je zdravý životní styl, to netřeba příliš zdůrazňovat. Samotný běh a cvičení jsou skvělým způsobem utužování zdraví. Vedle toho je důležitý dostatečný příjem vitamínů (hlavně zinek a vitamin C + echinacea), časté větrání a pobyt na čerstvém vzduchu.

V době velmi chladného počasí a v chřipkové sezoně se vyhněte intenzivním tréninkům, které tělo oslabí. Americká studie z roku 2007 uvádí, že respirační onemocnění jsou častější u výkonnostních sportovců a pak u těch, které nesportují vůbec. U druhé skupiny je důvod jasný, u elitních sportovců je na vině vysoká zátěž, která tělo oslabí a následně je náchylnější k nemocem. Co je tedy klíčem k tomu, abychom nemuseli před rýmou utíkat, ale být s “rýmou v běhu”?

Rozumná zátěž v kritickém období, nic víc, přátelé!  

Zdroje
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17414793
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/16558389/
https://www.lung.org/blog/can-you-exercise-with-a-cold
https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/common-cold/in-depth/cold-remedies/art-20046403
https://www.nytimes.com/2022/11/29/well/move/exercise-sick-cold.html

Autorka: Veronika Dvořáková

12. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaCyklistikaTrenažéryTréninkVybavení

TEST: Garmin Tacx Neo 3M. Jízda na štěrku i v krpálech a realistické spurty na plný výkon. A sousedi vás skoro neuslyší

od Karolína Hornová 11. 3. 2024
autor Karolína Hornová

Cyklotrenažér Tacx Neo 3M je pořádně nabušený profík s vyladěným, plynulým výkon a intuitivní ovládání. Dokáže věrně simulovat povrchy, umožňuje přirozený předozadní a laterální pohyb kola a připraví pro vás až 25% stoupání. Chce to vůbec někdo? Ale ano. Pojďme se mu podívat na zoubek.

Garmin Tacx Neo 3M přináší cyklistům špičkový trenažér s vysokou přesností a širokými možnostmi tréninku, který je ideální volbou pro ty, kteří hledají výkonného a spolehlivého partnera pro svoje domácí tréninky – a to klidně i ty profesionální. Splňuje totiž požadavky pro virtuální závody nejvyšší úrovně. Ocení ho ale i hobby cyklisté, kteří touží po realistickém zážitku z jízdy, střídání povrchů i plynulosti výkonu.

Tacx Neo 3M: První pohled na špičkový trenažér

Tacx Neo 3M je novinkou v rodině Tacx, která se pyšní svou robustností, ale zároveň odlehčeným designem a inovativními funkcemi. Pro cyklisty, kteří hledají výkonný tréninkový nástroj, přináší tento trenažér široké možnosti a vylepšený zážitek z tréninku.

S hmotností 23,6 kg představuje Tacx Neo 3M o něco těžšího nástupce modelu Tacx Neo 2T: Nárůst hmotnosti činí více než 2 kg. Navzdory tomu si zachovává kompaktní design s bočními křídly, které poskytují stabilní základ pro intenzivní trénink. Velmi zajímavou novinkou, na kterou se v testu soustředíme, jsou pohyblivé desky, umožňujícími při jízdě pohyb dopředu a dozadu a umocňují tak realistický zážitek z jízdy.

Další významnou inovací Tacx Neo 3M je systém odporu, který využívá elektromagnetického setrvačníku s 32 neodymovými magnety, které umožňují vytvoření tzv. virtuálního setrvačníku s až 125kg setrvačností. Ve srovnání s podobnými modely na trhu Neo 3M tímto údajem vyniká a poskytuje realističtější pocit z jízdy a vyšší přesnost výkonu – především v nižších rychlostech, v nichž přesnost trenažérů někdy pokulhává (vlivem nižší setrvačnosti).

Poznámka: Tato technologie také znamená, že setrvačník napájí sám sebe při sjezdech a simuluje klesání (pokud je připojen do sítě). Také vytváří simulaci povrchu: S využitím mikrobrzd na setrvačníku dokáže zdařile navodit pocit jízdy po různých površích.

Trenažér Tacx Neo 3M slibuje přesnost výkonu s rozptylem pouze +/-1 % a maximálním odporem 2200 wattů a simulací sklonu do max. 25 %. Což, přiznejme si, je už kopec pro opravdové profíky – na trenažéru tak můžete zakusit pocit třeba z výšlapu na Monte Zoncolan, který nabízí max. sklon 22 %. Trenažér je osazen 11rychlostní kazetou, kompatibilní s osazením Shimano nebo SRAM a komunikuje pomocí standarních technologií Dual ANT+/Bluetooth Smart, včetně ANT+ FE-C. Umožňuje tak snadný a spolehlivý přenos dat.

Tacx Neo 3M disponuje integrovaným napájecím adaptérem. Foto: Karolína Hornová
Oboustrannou podložku lze použít pro silniční kolo, gravel i MTB. Foto: Karolína Hornová
Pohyblivá podložka pod základnou trenažéru je součástí balení. Foto: Karolína Hornová

Uvedení do provozu: Než bys řekl „Tacx“

První nastavení Tacx Neo 3M je snadná práce. Alespoň tehdy, pokud neměříte 155 cm, nevážíte 45 kg a nebydlíte v domě bez výtahu, jako tomu je v mém případě. Pokud máte výtah nebo ochotného souseda, je další nastavení opravdu hračka: Trenažér vytáhnete z krabice pomocí držadla, rozložíte podstavec ve tvaru křídel a zajistíte ho kovovými páčkami. To je vše, alespoň pokud máte kolo s rychloupínacími osami a 11rychlostní kazetou. Pro jinou kazetu nebo kolo s pevnými osami musíte kazetu a koncovky vyměnit.

Oproti svému předchůdci nabízí Neo 3M nový, oboustranný blok pod přední kolo: jedna strana je určena pro silniční pneumatiky, pro gravel nebo MTB stačí blok otočit. Nový design podstavce předního kola umožňuje (spolu s pohyblivým podstavcem) pohyb celého vašeho kola dopředu a dozadu a zároveň se stará o jeho stabilitu. Napájecí adaptér je integrován, takže už stačí jen připojit kabel do zdířky v trenažéru a síťové zásuvky. K rychlému párování s mobilem nebo tabletem přes Bluetooth slouží nenápadné, ale spolehlivé postranní tlačítko.

Poznámka: Tacx Neo 3M lze také používat bez zapojení do elektrické sítě. I když pak nemáte k dispozici všechny funkce jako je simulace povrchu a jízdy z kopce, stále můžete přenášet rychlost, výkon a kadenci, což umožňuje použití trenažéru k rozehřátí před závodem, i když není poblíž elektrická zásuvka. To je jedna z charakteristických vlastností trenažérů řady Neo a výhoda, která ale mnohým konkurenčním kouskům chybí.

Realistický pocit z jízdy ve všech směrech

Deník robotické cyklistky. Pokoří letos opět 50 000 kilometrů za rok? Sledujte její život v sedle

Elektromagnetický systém poskytuje vyvážený odpor, který se plynule přizpůsobuje terénu v reálném čase, bez zpoždění a nepřirozených „skoků“. Realistickému pocitu z jízdy už opravdu chybí jen vítr ve vlasech, neukáznění řidiči a pozdravy od protijedoucích cyklistů z masa a kostí. Setrvačník Tacx Neo 3M je schopen udržet rotaci i během sjezdů, což vytváří autentický pocit klesání. Hobby cyklista žádné zpoždění výkonu nezaznamená. Pohled profíka nemohu nabídnout, ale dovolím si skromně tvrdit, že pro identifikaci odchylky by musel napnout veškerou pozornost, nebo ještě lépe – porovnat výstupy z několika dalších měřících zařízení.

Díky simulaci různých povrchů silnice pomocí integrovaných mikrobrzd je možné zažít rozmanitost terénu přímo ve svém tréninkovém prostředí – v mém případě v obýváku. Tato funkce je natolik realistická, že jsem ji využila opravdu jen na zkoušku – s ohledem na své sousedy o patro níže, kteří mi (i přes moje pravidelné tréninkové aktivity) stále platí nájem. V rámci krátké trasy „Road Feel Test“ v aplikaci Tacx Training jsem si nicméně vyzkoušela nejen poctivý gravel a dlažbu jako po cestě do Roubaix, ale třeba i železný přejezdový rošt pro dobytek. A ano – když zavřete oči, jako byste opravdu byli v terénu. Už chybí jen zpěv ptáků a vůně venkova.

Poznámka: Novou funkcí je u Tacx Neo 3M je možnost využití trenažéru s gradientními simulátory třetích stran, jako je Wahoo Kickr Climb a Elite Rizer. Dřívější modely toto neumožňovaly a Tacx sám gradientní simulátor nevyrábí. Fakt, že se značka otevírá příslušenstvím třetích stran, je tak velmi příjemným zjištěním.

Novinkou je pohyblivá základna trenažéru, která nejenže zvyšuje jízdní komfort, ale přispívá i k realistickému dojmu z jízdy. Pohyb dopředu a dozadu oceníte především při „stojce“ do strmých kopců nebo při cílovém spurtu. (Což pro mě byly techniky, které jsem si na pevném trenažéru ráda nechávala ujít – právě kvůli neautentičnosti, nepohodlí, ale trošku i ze strachu o rám kola.) Když se zvednete ze sedla pro sprint, kolo se posune dozadu a (minimálně pocitově) tento pohyb usnadňuje a jakoby „změkčuje“.  Nový přírůstek do rodiny Tacx nabízí i vyšší rozsah pohybu do stran, který ostatně cítíme i při jízdě venku. Oba zmíněné směry, respektive vůle pohybu pak v neposlední řadě snižují nápor na rám kola.

Poznámka: K předchozím modelům Neo 2 a Neo 2T je možné pohyblivou základnu dokoupit jako doplňkový díl. U Neo 3M je jich součástí výbavy a není potřeba ji dodatečně montovat.

Osvětlení značí intenzitu výkonu – modrá je nejslabší, červená nejsilnější. Foto: Karolína Hornová
Pohyblivá podložka pod základnou trenažéru umožňuje předozadní pohyb. Foto: Karolína Hornová
Aplikace Tacx Training vás nechá zakusit různé povrchy. Foto: Karolína Hornová

Osobně jízdě na Tacx Neo 3M nemůžu nic vytknout.  A to hovořím z pohledu člověka, který za nezbytnou součást cyklistiky považuje bezprostřední kontakt z přírodou. A právě ten (ani ne tak samotná potřeba jízdy), je pro mě častou motivací pro nasednutí do sedla. Na trenažéru jsem dřív nedokázala najet víc než 15–20 km. Pak už jsem se prostě začala nudit a nepomohly mi virtuální závody ani surrealistické světy fiktivního souostroví Watopia. Přirozený předozadní a laterální pohyb kola mně ale osobně pomáhá hodně a s dobrým podcastem v uších dám na Tacx Neo 3M i „čtyřicítku“. A časem možná i víc.

Trenažér tak má z mého skromného pohledu smysl nejen pro nekompromisní profíky, ale i pro vášnivé hobby nadšence, kteří nemají problém se pro skutečně přirozenou, pohodlnou a motivující domácí jízdu plácnout přes kapsu a pořídit si špičkové „nádobíčko“. Na závěr si ale pojďme projít ještě pár technických detailů.

Přesnost výkonu a funkcionalita

Přesnost výkonu je jednou z největších předností Tacx Neo 3M. Výrobce udává maximální odchylku +/-1 %. Tedy při jakémkoli výkonu bude trenažér zaznamenávat výkon v rozmezí 1 % pod nebo nad reálnou hodnotou výkonu. To mimo jiné znamená, že trenažér může být použit pro zapojení do virtuálních závodů nejvyšší úrovně, kde je maximální povolená odchylka stanovena na 2 %.

Velkou aktualizaci Tacx provedl také ve „vnitřnostech“ modelu Neo 3M: Výrobce přidal další chladicí prvky a vylepšil motory pro zvýšení kontroly odporu. I to pomáhá zlepšit přesnost výkonu – především ve velmi vysoké, anebo naopak hodně nízké intenzitě tréninku. Osobně bych ještě přidala jednu vizuální lahůdku, která se mi moc líbila: Vespod renažéru je dioda, která mění barvu s výkonem od modré přes fialovou až do červené při nejvyšším výkonu.

Dále trenažér využívá ERG, které je patrně nejlepší ve své třídě.  Takzvaný režim ergometru využívají chytré trenažéry a aplikace aby dosáhly předepsaného výkonu tím, že upravují odpor, který pocítíte při vámi zvolené kadenci. U Tacx Neo 3M se odpor „uvolňuje“ postupně v průběhu asi 3-4 sekund od okamžiku změny cíle výkonu. Tento rychlý, ale postupný nárůst znamená, že nedochází k nežádoucím skokům na začátku vyššího úsilí jezdce a postupné snižování při snížení úsilí naopak neznamená žádnou náhlou ztrátu odporu.

Verdikt: Uživatelsky přívětivý profík s minimem nedostatků

Tacx Neo 3M je nástroj pro profesionály – výkonem i cenou. A koneckonců i vzhledem. Zacházení s ním ale není žádná „vyšší dívčí“. Funguje intuitivně, propojení přes Bluetooth je prakticky okamžité, bez záseků a prodlev. Snad ani není třeba dodávat, že disponuje automatickou kalibrací a vy se tak nemusíte o nic starat – jen spárovat s mobilem, tabletem nebo třeba televizí a vybrat trasu, kterou chcete jet. Nebo s dalšími zařízeními, jako je cyklocomputer nebo senzor kadence. Vše funguje napoprvé a hladce.

Osobně mě nadchla hlasitost trenažéru. Pokud zrovna nejedete přes dlažky, je to opravdový tichošlápek, a to jak s přihlédnutím k provozu motoru, setrvačníku a chlazení (které jen tak příjemně šumí), až po mechanické zvuky, které nejsou téměř žádné. Vzhledem k tomu, že bydlím v historické zástavbě se starými parketovými podlahami, které občas vržou a přenáší nechtěné zvuky o patro níže, tuto vlastnost oceňuji dvojnásob.

Jediný drobný nedostatek bych možná viděla v „defaultním“ osazení 11stupňovpu kazetou. Výrobce tuto volbu podkládá argumentem, že většina uživatelů trenažérů Tacx v průzkumu odpověděla, že používají právě tyto kazety. Možná by ale stálo za to při koupi dát zákazníkovi na výběr, o jakou kazetu má zájem. Vzhledem k ceně trenažéru by to už byla maličkost – pro někoho ale velmi příjemná. Ocenila bych možná také delší napájecí kabel, který by eliminoval nutnost využití nevzhledné prodlužovačky.

Výkon Tacx Neo 3M je vyladěný takzvaně „do bezvěnomí“ a nové funkce fungují bezchybně, i když zvýšení ceny oproti modelu Neo 2T je poněkud znát. Použití trenažéru je jednoduché a intuitivní a jeho funkce ukojí vášně profíků i hobíku, kteří to s cyklistikou myslí vážně.

Garmin Tacx Neo 3M

Pozitiva:

  • skvělá přesnost a spolehlivost výkonu
  • realistická simulace povrchů a navození pocitu z jízdy
  • stabilní základna pro sprintování
  • snadná instalace a použití
  • pohodlný laterální a předozadní pohyb
  • vynikající režim ERG ve své třídě
  • bonusový kladný bod za elegantní design

Negativa:

  • vyšší cena
  • nemožnost výběru volitelné kazety při objednání
  • poměrně krátký napájecí kabel 

Cena: 47 990 Kč

11. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
PohybPsychikaSvalyVýživaZdraví

Jaro bez únavy. Několik osvědčených způsobů, jak znovu nabrat energii

od Adéla Svobodová 10. 3. 2024
autor Adéla Svobodová

Příroda se probouzí, ale vy jste jako praštění palicí? S nepříjemným rozpoložením, kterému přezdíváme jarní únava, se během března či dubna potýká většina z nás. Mezi typické příznaky patří svalová slabost, snížená chuť k jídlu, poruchy spánku a koncentrace, změny nálad, ztráta motivace, přecitlivělost na světlo, bolest hlavy či kloubů, ale i nevysvětlitelný smutek nebo podrážděnost. Náchylnější na tyto neduhy přitom bývají ženy a lidé trpící alergiemi. Přečtěte si, co za neoblíbeným fenoménem jarní únavy stojí a jak můžete zmírnit její průběh.

V přímočaré logice nutričních zákonů je jarní pokles výkonnosti způsobený zejména zimním jídelníčkem, který je přirozeně chudší na vitamíny a jiné důležité mikroživiny. Psychické baterky zase mohou být vybité útlumem společenského života a volnočasových aktivit, na které přes zimu nebyly vhodné podmínky nebo nálada.

Pořádně nás vykolejit ale umí i nedostatek slunečního svitu, jenž přímo ovlivňuje naše kognitivní schopnosti a míru depresivity. Jeho ultrafialová složka (konkrétně UV-B) navíc podmiňuje produkci vitamínu D, který prokazatelně souvisí s psychickou pohodou.

Zimní deficit přirozeného světla, a naopak přebytek toho umělého zároveň citelně narušuje naši křehkou hormonální rovnováhu. Poněkud zmatený bývá zejména hormon melatonin, který řídí spánkové cykly, a značně pokulhává i tvorba serotoninu známého jako hormon štěstí.

Na jaře pak s příchodem slunných dní nastává šok. Mnohem intenzivněji se totiž začínají vyplavovat pohlavní hormony i endorfiny, které mají „nakopávací“ funkci. Není tak divu, že tělu nějaký čas trvá, než se na změny biorytmů, životosprávy a hormonálních hladin adaptuje. Přesto mu to můžeme usnadnit.

Jak překonat jarní únavu?

1. Vyvážený jídelníček

Nálet na nejbližší fast food a cukrárnu nebývá nejlepší strategií, jak doplnit svůj energetický rezervoár. Pokud máte potřebu jíst o něco víc, raději tělo vyživte kvalitním jídlem. Zároveň si posviťte na pitný režim (pro dospělého se obecně doporučuje 30–45 ml tekutin na kg hmotnosti) – organismu tak usnadníte odvod odpadních látek a předejdete bolestem hlavy způsobeným dehydratací.

Cviky, které zatočí s bolestí zad. Pomohou i doma vyrobené tenisáky v ponožce

Do jídelníčku také pozvěte čerstvost. V období brzkého jara, kdy je nabídka sezónního ovoce a zeleniny pořád ještě omezená, vyzkoušejte domácí klíčení. Pro začátek sáhněte třeba po osvědčené řeřiše – na troše vaty ji zvládne vypěstovat úplně každý.

Střevní mikrobiom, který ovlivňuje vstřebávání přijatých živin, imunitu a psychiku, si rád smlsne i na fermentovaných potravinách, jako je kysané zelí nebo kimchi. Dostatek potřebné vlákniny zajistí celozrnné obiloviny, luštěniny a zelenina.

TIP: Hormony štěstí, stejně jako spánkový hormon melatonin, si tělo vyrábí z aminokyseliny zvané tryptofan. Najdete ji v dýňových semínkách, ovesných vločkách, kuřecím a rybím mase, mandlích nebo vlašských ořeších.

A co doplňky stravy? Pomyslný základ tvoří zmiňovaný vitamín D, hořčík, vitamíny skupiny B a železo, jehož nedostatkem trpí hlavně ženy. Pocit únavy může zmírnit i koenzym Q10, který slouží jako účinný akcelerátor energie.

2. Čerstvý vzduch a sluníčko

Během dne více větrejte a pokud to jde, přesouvejte se pěšky. Abychom však opravdu využili životodárný potenciál kyslíku, je potřeba dýchat plně a vědomě. Nosem naberte do plic vzduch a nechejte ho, ať vám – alespoň v představách – vyplní celou břišní dutinu. Stejnou cestou ho potom pomalu vyprovoďte ven. Věnováním pozornosti tomuto procesu tělo postupně přeučujete na lepší dechový stereotyp. Jako bonus navíc na chvíli přepnete z pohotovostního stresového režimu do klidnějšího parasympatického módu.

Pro blaho svých hormonů a psychiky se také častěji vystavujte slunci. Optimální produkce vitamínu D však v našich končinách dosáhneme až v období od května do října. Slunečnímu svitu se přitom doporučuje vystavit dostatečně velkou plochu kůže (například celou horní polovinu těla) alespoň dvakrát týdně, a to po dobu 20 minut, ideálně mezi 10. a 14. hodinou. V ostatních měsících se raději spoléhejte na suplementaci nebo si pořiďte zimní sídlo blíže rovníku.

3. Odpočinek

Na únavu funguje oddech. Ale umíte odpočívat správně? Pokud váháte, zaměřte se hlavně na vyladění předspánkové rutiny: místo večerního scrollování na mobilu a odepisování na pracovní e-maily raději sáhněte po knížce; nápomocná může být i krátká meditace nebo uklidňující bylinky, jako je meduňka či kozlík.

Pasivní odpočinek pak doplňte aktivnějším relaxem, který tělo i mozek vzpruží novými podněty – zajděte si na masáž či jógu, vydejte se na výlet nebo vyrazte za kulturou.

Dát si pauzu, nebo se naopak hecnout?

Pokud to potřebujete, dovolte si na chvíli zvolnit a načerpat síly. Na několik týdnů se rozkydnout před televizí a po večerech se cpát chipsy vám ale na dobrém pocitu nejspíš nepřidá. Při mírné letargii bez závažných fyzických projevů vás může překonání komfortní zóny naopak nabít energií. Pokud se totiž k aktivitě přece jen přemluvíte, příval endorfinů ani kvalitnější spánek na sebe nenechají dlouho čekat. Počítá se i svižnější procházka.

Za tenhle cvik vás budou záda milovat. V jednoduchosti je krása

Úplně nevypadnout z pohybové rutiny pomůže například revize tréninkového plánu nebo stanovení nových cílů, na které se můžete těšit. Obzvlášť pro ženy pak bývá skvělou motivací a zároveň i odměnou třeba nový kousek do sportovního šatníku. Bez rozdílu pohlaví podobně fungují i různé chytré hračky, například nové hodinky, které vzbudí zvědavost a chuť je co nejdříve vyzkoušet.

TIP: V případě, že vaše jarní únava trvá déle než pár týdnů, zpozorněte! Může se jednat o chronický únavový syndrom nebo příznak jiných zdravotních obtíží, které je vhodné konzultovat s lékařem.

Co tedy říct závěrem? Je zcela normální, že nejsme po celý rok stejně výkonní. Buďme k sobě vnímaví, laskaví, ale i upřímní. Někdy je totiž jarní únava opravdu relevantním důvodem ke zpomalení a někdy je prostě jen pohodlnou výmluvou. Jak s touto myšlenkou naložíte, už záleží na vašich pocitech, cílech a prioritách, které nemusíte nikomu ospravedlňovat. Přeji vám pohodové jaro podle vašich představ! :-)

10. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
PohybPosilováníStrečinkSvalyTréninkZdraví

Za tenhle cvik vás budou záda milovat. V jednoduchosti je krása

od Rungo 8. 3. 2024
autor Rungo

Jak vypadá typický den v životě takové páteře? Nejdřív sezení na kancelářské židli, kde tělo pozvolně sjíždí dolů, do hrbatého tvaru slavného zvoníka u Matky Boží. Po práci pár tisíc otřesů při běhu, nějaké to cvičení a ohýbání různým směrem. A večer zase trocha hrbení se na gauči nebo u stolu, než se konečně natáhne do postele. Je vám tahle nešťastná páteř povědomá? Tak ji s námi udělejte spokojenější!

Vis na hrazdě nebo kdekoliv jinde je něco, co často děláme jako děti. Houpeme se, ručkujeme, visíme, lezeme. Jakmile tahle etapa skončí, páteř často jen hrbíme, kroutíme, ale málokdy ji natáhneme. Na hrazdu se pověsíme v lepším případě při tréninku, v horším vůbec, protože se na ní už neudržíme. 

Přitom je visení takový malý zázrak, který nás stojí jen pár minut času (doslova) a páteř, šíje, ramena i celá záda vám poděkují. Zvláště v době, kdy jako civilizace slábneme, je návrat k základním pohybovým vzorcům něco, co více než potřebujeme. 

Benefity každodenního visu

  1. Dekomprese páteře
    Gravitace je v tomhle případě protivníkem i pomocníkem. Na jedné straně se kvůli gravitaci celý den jednotlivé obratle přibližují k sobě, ať už sezením nebo otřesy při pohybu, zvedáním těžkých vah apod. Naproti tomu nám gravitace pomůže od sebe obratle zase hezky oddálit tím, že se pověsíme a gravitace tělo potáhne ve volném prostoru dolů. 
  2. Budování síly a přenos do dalšího tréninku
    Síla úchopu budovaná pravidelným visem se bude hodit na jakékoliv cvičení, kde využíváte pomůcky, volné váhy (kettlebelly, činky, osu…) nebo hrazdu samotnou. Možná pak i díky lepšímu úchopu snáze otevřete tu sklenici s marmeládou :) 
  3. Mobilita a péče o klouby
    Vis zlepšuje mobilitu ramen, tedy celkový rozsah pohybu v rameni. Je tak i prevencí zranění. Z pravidelného visu budou ale těžit i ostatní klouby v těle, které mohou najednou chvíli odpočívat a správně se díky gravitaci usadit zpět na své místo. 
  4. Celkové protažení
    Vlastní váha v kombinaci s gravitací hezky protáhnou i zbylé svaly v těle, uvolní třeba šíji, svaly okolo ramen, prsní svaly, ale také třeba břišní nebo kyčelní svaly. Po delším běhu, sezení nebo jízdě na kole ucítíte i příjemné protažení zádových svalů.

Jak začít a jak často se vyvěsit?

Pokud jste doposud pravidelně neviseli, nebo hrazdu nevyužíváte v tréninku, počítejte s tím, že začátky mohou být trochu krušnější. Doporučuji začít na několika vteřinách visu (10-30 vteřin podle pokročilosti) a postupně přidávat každý den jen pár vteřin. Abyste ruce nepřetížili, zátěž nezvyšujte skokově. Naopak pokud pocítíte jakékoliv problémy nebo bolest, dejte si na pár dní pohov, nebo zkraťte intervaly visu, případně rozdělte vis do více kratších bloků. Stejné pravidlo platí, když se zatím neudržíte více než pár vteřin – zopakujte vis víckrát za sebou po pár vteřinách. 

Vis na hrazdě. Foto: Veronika Dvořáková

Hrazdu obejměte celou dlaní zeshora (tedy nadhmatem), pro pevnější stisk dejte palec do opozice proti zbytku prstů. Rozhodně nedoporučuji používat rukavice – tělo totiž přes kůži velmi dobře vnímá podnět, který mu stiskem dlaně na hrazdě dáváte. Pokud to bude klouzat příliš a neudržíte se kvůli vlhkým dlaním, použijte magnézium (ideálně tekuté, které nepráší). 

Nejdříve se vyvěste úplně z ramen, nechte tělo viset volně dolů. Uvolněte nohy i zbytek těla, nedržte se křečovitě (vím, že se to lehko řekne). Po chvíli můžete rozhýbat i nohy do stran a do rotace, menších kroužků, aby se záda lépe uvolnila. 

Protahovací cviky pro ty, co nemají čas. Alespoň tyhle po tréninku nevynechejte

Cítíte se na hrazdě komfortně, držíte se dobře? Přidejte aktivní a pasivní vis. 

Pasivní vis je ta fáze, kdy na hrazdě visíte úplně volně, ramena jsou až na úrovni uší, uvolněná.

Aktivní vis zapojuje ramenní pletenec a svaly lopatek. Většinou najdete tento popis: zatlačte ramena směrem dolů. Já spíše doporučuji se prvotně snažit vytáhnout směrem k hrazdě (bez přítahu rukou, tedy ohybu v lokti), zatímco kontrolujete, že ramena opravdu tlačíte směrem dolů, rozšiřují se do strany, lopatky se taktéž mírně stáhnou dolů. Pozor,  hlava se nehýbe (nezakláníte ani nepředkláníte), lopatky nesecvavátáte doprostřed k sobě (jak se kdysi uvádělo). Ruce jsou celou dobu natažené.

Pozice aktivního a pasivního visu můžete střídat a přidat je do své visící rutiny: pro začátek třeba 5 opakování ve 3-5 sériích a pomalu přidávat. 

Kde a kdy viset? Využít můžete i staré klepadlo!

Nejlepší je si vis rozdělit do více částí dne: ráno, přes den a večer před spaním. Vytěžíte tak z benefitů visu nejvíce. 

Pro mnoho lidí může být problém najít vhodné místo, kde pravidelně viset. V domácnosti se nabízí přidělání hrazdy do zdi nebo umístění do futer dveří. Najít se dá i varianta bez investice – workoutové či dětské hřiště, staré klepadlo na koberce. Jakmile budete mít kde viset a budete potřebovat zpestření, zkusit můžete kruhy nebo různé segmenty (koule, lano, ručník…). Střídejte i různé průměry trubky, na které visíte. 

Vis na hrazdě. Foto: Veronika Dvořáková

Použité zdroje: https://www.healthline.com/health/fitness-exercise/dead-hang , https://calisthenics.com/dead-hang-benefits/

Autorka: Veronika Dvořáková

8. 3. 2024 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Recenze: hodinky Redmi Watch 4 dají na frak i dražší konkurenci. Zdobí je skvělá výdrž a mnoho zdravotních funkcí

od Rungo 7. 3. 2024
autor Rungo

Máte omezený rozpočet, ale přesto si rádi zasportujete a hledáte univerzální chytré hodinky s dlouhou výdrží? Přesně pro vás jsou určeny hodinky Redmi Watch 4 s velkým displejem, integrovanou GPS a funkcemi, které v jejich cenové kategorii určitě předčí vaše očekávání. S hodinkami se nemusíte bát jít zaplavat, vydrží skoro 3 týdny na jedno nabití, a dokonce po spojení s vaším telefonem zvládnou i volat v režimu handsfree. Potřebujete vlastní víc? A co hodinkám chybí?

Redmi Watch 4 jsou už na první pohled velice zajímavé hodinky. Rozměrově sice spadají spíše mezi větší modely, přesto ale padnou i na dámskou ruku. Ostatně jsou poměrně lehké, takže na ruce vám vadit nebudou. Líbit se vám určitě bude kvalitní zpracování, kde výrobce šikovně kombinuje hliníkové šasi s plastovými prvky. Design je přitom jednoduchý, alfou omegou je zde velký displej kombinovaný s korunkou na boku, která zároveň slouží i jako domovské tlačítko. Navzdory nízké ceně tak hodinky rozhodně nepůsobí lacině a prémiové materiály jsou velkou výhodou. 

Menší výhrady mám jen k silikonovému pásku, který je hůře poddajný a chvíli je třeba si na něj zvykat, a to i kvůli jeho specifickému systému rychlozapínání. Řemínek je samozřejmě vyměnitelný, jen zde výrobce vsadil na vlastní mechanismus, takže výměna je možná pouze za vlastní originální řemínky. Na výběr je poměrně dost barev, ale vždy se musíte spokojit pouze se silikonem.

Skvělý a velký displej

Alfou a omegou hodinek je již zmíněný velký 1,97“ displej s vysokým rozlišením 450 × 390 pixelů pro jemný obraz. Jedná se navíc o AMOLED, a to se slušným jasem 600 nitů, takže se můžete spolehnout na živé barvy, skvělé pozorovací úhly, ale hlavně čitelnost i na slunci, což se mi při testování velmi líbilo. Třešničkou na dortu je pak funkce Always-On pro stálé zobrazení času. K tomu všemu si výrobce dopomáhá poměrně i velkou grafikou v systému. Škoda jen, že ikonky aplikací nemají v menu zobrazený i text, takže zpočátku budete někdy tápat o jakou funkci jde. Jakmile si ale zvyknete, budete zde jako doma a spokojení, ostatně sytém je sám o sobě velmi intuitivní.

Hodinky Redmi Watch 4. Foto: Magdaléna Ondrášová
Hodinky Redmi Watch 4. Foto:Magdaléna Ondrášová
Hodinky Redmi Watch 4. Foto:Magdaléna Ondrášová
Hodinky Redmi Watch 4. Foto:Marek Odstrčilík
Hodinky Redmi Watch 4. Foto: Marek Odstrčilík
Toto je prostředí aplikace Mi Fitness, ve kterém běží hodinky Redmi Watch 4. Foto: Marek Odstrčilík
Toto je prostředí aplikace Mi Fitness, ve kterém běží hodinky Redmi Watch 4. Foto: Marek Odstrčilík
Toto je prostředí aplikace Mi Fitness, ve kterém běží hodinky Redmi Watch 4. Foto: Marek Odstrčilík
Toto je prostředí aplikace Mi Fitness, ve kterém běží hodinky Redmi Watch 4. Foto: Marek Odstrčilík
Toto je prostředí aplikace Mi Fitness, ve kterém běží hodinky Redmi Watch 4. Foto: Marek Odstrčilík
Toto je prostředí aplikace Mi Fitness, ve kterém běží hodinky Redmi Watch 4. Foto: Marek Odstrčilík
Toto je prostředí aplikace Mi Fitness, ve kterém běží hodinky Redmi Watch 4. Foto: Marek Odstrčilík
Toto je prostředí aplikace Mi Fitness, ve kterém běží hodinky Redmi Watch 4. Foto: Marek Odstrčilík
Toto je prostředí aplikace Mi Fitness, ve kterém běží hodinky Redmi Watch 4. Foto: Marek Odstrčilík
Toto je prostředí aplikace Mi Fitness, ve kterém běží hodinky Redmi Watch 4. Foto: Marek Odstrčilík

Navzdory tomu, že jde o velmi levné hodinky, překvapí vás i množstvím funkcí. Samozřejmostí je zde integrovaný snímač pro měření tepu a překvapivě také SpO2. Hodinky jsem používal paralelně s Apple Watch Ultra 2, takže mám i trochu srovnání, kdy levnější Redmi Watch měly občas mírnou odchylku, ale ta nebyla nijak dramatická a vzhledem k tomu, že je při dlouhodobém používání důležitý hlavně trend, tak hodinky poslouží na výbornou. To samé mohu říci i o měření kroků či spánku.

Vhodné pro sváteční i pravidelné sportování

Zmínit zde ale musím překvapivě silné zaměření na sport. Hodinky totiž dostaly integrovanou GPS, ale hodinky podporují i Glonass či Galileo. Jsou tak ideální parťák pro sport a můžete se s nimi projet na kole či jít zaběhat i bez nutnosti s sebou nosit telefon. O to větším překvapením pro mne byla široká nabídka sportů, čítající více než stovku různých aktivit od těch tradičních jako běh, či cyklistika až po trochu absurdní trackování hraní šachů včetně tepové aktivity. Díky voděodolnosti 5ATM hodinky dovolí měřit i plavání, a to jak na volné ploše, tak podle počtu uplavaných bazénů. Zde musím mimo jiné vyzdvihnout i skvělou obslužnou aplikaci Mi Fit, která veškeré naměřené aktivity trackuje a dovolí jejich ukládání do Apple Zdraví či Google Fit. Velkou výhodou je zde možné propojení se Stravou, takže vše budete mít na jednom místě.

Levnější model předčil Fénix. Ale jen v něčem. Test Garmin vívoactive 5, víc než jen základní model

Hodinky překvapí ale i dalšími funkcemi jako je třeba menstruační kalendář pro ženy, ovládáním hudby ze smartphonu či funkcí spouště fotoaparátu. Samozřejmostí jsou běžné hodinkové funkce jako budík, stopky či časovač. Při používání jsem také párkrát využil funkci úkolníčku. Zobrazování notifikací ze smartphonu už beru jako samozřejmost, výhodou zde je, že na některé můžete i reagovat. Čím si mě ale hodinky získaly je možnost s nimi díky integrovanému repráčku a mikrofonu volat, aniž byste vytahovali mobil z kapsy. 

Výdrž, kterou si zamilujete

Silnou stránkou hodinek, které skvěle doplňuje telefon Redmi Note 13, je díky proprietárnímu odladěnému systému HyperOS i dlouhá výdrž. S integrovanou 470mAh baterií hodinky v běžné režimu zvládnou téměř tři týdny provozu. Pokud však budete využívat GPS, výdrž se samozřejmě výrazně sníží. Pokud je vaším denním rituálem každodenní běh, budete hodiny nabíjet třeba i každý týden, což je ale stále skvělá hodnota. Hodinky pak dobijete magnetickým konektorem, který se sám správně přichytí na dýnko hodinek.

Celkově pro mě hodinky Redmi Watch 4 vzhledem k ceně pouhých 2 300 Kč byly nečekaným překvapením a v mnohém trumfují i mnohem dražší konkurenty. Trošku nepraktický je vlastní systém řemínků i nemožnost doinstalovávat další aplikace, ale to vzhledem k ceně dokáži hodinkám odpustit. Co mi zde bohužel nejvíce chybělo k dokonalosti je absence NFC, takže s hodinkami nelze platit, ale to už bych v dané cenové kategorii byl moc náročný. I přes to všechno mohu Redmi Watch 4 díky své univerzálnosti doporučit de facto každému, od základních uživatelů, pro které díky notifikacím a volání půjde o prodlouženou ruku telefonu, ale i amatérským sportovcům, kteří si občas zajdou zaběhat a chtějí si tyto aktivity trackovat.

Redmi Watch 4

  • Displej: dotykový AMOLED, 450 × 390 pixelů
  • Hmotnost: 31,5 gramů
  • Výdrž baterie: až 20 dní v běžném režimu až 8 dní při střídmém využití GPS
  • Funkce: měření tepu, či SpO2, trackování více než stovky aktivit, notifikace, volání v režimu handsfree, budík, relaxace, ovládání hudby, počasí, stopky, časovač, menstruační kalendář, úkolníček, kompas, dálková spoušť foťáku a další
  • Doporučená cena: 2 290 Kč

Pozitiva:

  • Velký AMOLED displej s jemným rozlišením
  • Možnost volání
  • Dlouhá výdrž baterie
  • Přesná GPS
  • Vynikající poměr výbava/cena

Negativa:

  • Proprietární výměnné pásky
  • Příšerný systém zapínání pásku
  • Nemají NFC
  • Systém nedovolí doinstalovat aplikace

Autor: Martin Miksa

7. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaCyklistikaInspiraceInspirace a příběhySilniční kolaTrénink

Deník robotické cyklistky. Pokoří letos opět 50 000 kilometrů za rok? Sledujte její život v sedle

od Kateřina Rusá 6. 3. 2024
autor Kateřina Rusá

Tahle holka snad na tom kole musí bydlet, napadne vás. Katka Rusá alias Kat Secteur už několikátým rokem najezdí přes 50 000 kilometrů. Za to by se nemusel stydět nejeden automobilový řidič, co říkáte? Od roku 2016 nevynechala ani den. Je to blázen? Podivín? Útěkářka, která chce být sama se sebou? Asi tak od každého trochu. Každý ale máme nějaké ty svoje roztodivnosti a u Katky je to holt vášeň pro kolo. Srdce jí tluče v rytmu přehazovačky a vy teď díky tomuto deníku můžete každý měsíc do jejího světa vstoupit. Nebo do něj radši jen z dálky nahlédnout, aby vás také nepohltil.

Začít s něčím novým v lednu umí každý, přece nepůjdu s davem. Ve svém okolí platím za chronického opozdilce, tak své pověsti dostojím i tentokrát a únorem počínaje budu psát něco jako deníček. Nebo spíš měsíčníček. O čem? Samozřejmě o kole, vždyť už se se mnou beztak o ničem jiném než o tom, kde jsem zrovna jezdila, kde udělali nový asfalt, nebo o tom, kde se zase objevila nová díra v silnici, mluvit nedá!

Kateřina Rusá. Foto: archiv Kateřiny Rusé

Letošní únor byl trochu jiný než ostatní. Nejen tím, že měl o den víc, ale i tím, že počasí zas až tak únorové nebylo. I tak se mi v jeho první půlce podařilo chytit nějaký ošklivý „kašlíček“, který mě donutil trochu ubrat. To bylo náročné nejen vzhledem k počasí, ale i proto, že mi ve stáji parkoval nový stroj, který prostě chtěl jezdit! Tak jsem tu první půlku měsíce pojala spíš jako seznamování, než že bych s novým kolem lámala dálkové, natož rychlostní rekordy. Koneckonců je pořád únor, zimní měsíc…

A tak jediným „highlightem“ první poloviny února byla vyjížďka na pizzu do Poděbrad. Jasně, není to nic, co bych neprovedla dvakrát každý víkend, ale tentokrát jsem byla ráda, že už konečně zase můžu. Přímo u stánku se o pozdvižení postaralo malé dítě, které se v jednu chvíli toužebně podívalo na svou maminku a nevinným hláskem proneslo: „Mami, já či piču“. Tím odbouralo celou frontu. Netuším, jestli matce nic nedocházelo, ale s ledovým chladem dítě poslala ke stánku se slovy „tak se běž podívat, jakou pán má“. Z hloučku adolescentů se uprostřed záchvatu smíchu ozvalo: „Pán asi nemá žádnou, vole.“ Kdosi z fronty utrousil něco ve smyslu, že takhle malé děti by si samy pizzu radši objednávat neměly. Netuším, jestli ta matka fakt nic nechápala, nebo jestli si za předstírání, že si není vědoma toho, že její dítě právě baví asi deset lidí, zaslouží nominaci na Oscara. Mě to pobavilo až tak, že jsem úplně zapomněla za své dva dílky pizzy zaplatit. On by pizzař bez mé stovky asi do druhého dne hlady neumřel, i tak jsem se radši vrátila, když jsem si vzpomněla ještě před vyjetím z Poděbrad. Samozřejmě jsem dostala vynadáno, že jsem se vracet neměla a mohla jsem mu to dát příště.

V druhé polovině měsíce už jsem se cítila o dost lépe, tak jsem začala zkoumat, co moje nová Festka Spectre dokáže. Sama nevím, čím to je, ale už první jízdy byly v průměru o 1-3 km/h rychlejší než dřív. Mohlo to být tím, že jsem po nemoci jezdila hlavně rovinky, ale jistě i tím, že kuličky ve všech ložiskách jsou ještě kulaté a pohon (docela) čistý. Přispěla ale jistě i moje radost a nadšení. No jsem zvědavá, jestli už to bude pravidlem, nebo ne.

No dobře, krátce vám tu svého mazlíka představím. Jméno jsem mu zatím nevybrala, takže zatím je to prostě Festka Spectre, tou vlastně bude i poté, co ho pojmenuju, to mu nikdo neodpáře. Oproti mé předchozí Festce Scalatore má několik (aspoň pro mě) zásadních změn. Tou největší jsou samozřejmě kotoučové brzdy, které kolu asi přidaly něco na váze, ale zároveň i na schopnosti brzdit. Za to těch pár gramů stojí.

Z deníku robotické cyklistky, díl první. Foto: Katka Rusá

Na první pohled asi upoutá integrovaná sedlovka, jejíž délku ještě možná budeme dolaďovat. Ale znáte to, dvakrát měř, jednou řež. Jo a taky má o kolečko víc. Myslím samozřejmě na kazetě. A větší převodníky. A karbonová kola s vyššími ráfky. A “placatá” řídítka. A jako žena musím samozřejmě konstatovat, že má taky úplně jinou barvu. Bílá je možná trochu nepraktická, že na ní bude vidět každé smítko, ale ty žluté prvky prostě miluju! Nebylo by jednodušší napsat, co ta kola měla společné? Nechte mě chvilku přemýšlet… Sedlo! Ano, sedlo mám úplně stejné jako dřív, Selle Italia SLR Boost Superflow. To by bylo zákeřné, kdyby si můj zadek měl po tolika stovkách hodin zvykat na něco jiného.

17. února – Mám i jiné zájmy!

https://www.strava.com/activities/10783398155

V sobotu jsem měla turnaj ve scrabblu. Přistihla jsem se, že bych ho radši vynechala, abych mohla celý den jezdit – když už jsem přihlášení kvůli nemoci pořád odkládala. Ale kvalifikační body se samy nenasbírají, tak se na něj nakonec na poslední chvíli přihlásím. Ne že bych uhrála nějakou hitparádu, ale pár bodíků do mé pomyslné kvalifikační kasičky cinklo.

Po turnaji samozřejmě potřebuju provětrat mozek, takže okolo šesté hodiny odpoledne sedám na kolo s tím, že si objedu aspoň kilíčko. Nakonec je z toho 150 kilometrů a usínám jak nemluvně. Ještě v Praze potkávám kamaráda Sašu, což bylo fajn, tak jsem ho doprovodila aspoň pár kilometrů do Křenic. Po nějaké době jsem u Poříčan měla další společnost, potkala jsem divoké prase, což už tak fajn nebylo. Naštěstí se mě leklo asi tak stejně jako já jeho a s dusotem a hlasitým chrochtáním odcválalo kamsi do lesa. Sice jsem celých šest hodin jela potmě, ale s pořádným světlem mi to vlastně ani nepřijde nijak omezující. Jen to chce vybírat silnice s lepším asfaltem. Výhodou je, že bývá menší provoz, a skoro bych řekla, že je potmě větší problém mě přehlédnout než přes den. Přece jen za světla řidiči vnímají všechno možné, potmě kolem sebe vidí jen černo a mé zadní světlo.

18. února – Třístovka zakončená koupelí

https://www.strava.com/activities/10790881069

V neděli jsem si říkala, že bych měla „dohnat resty“, když jsem měla tak podprůměrnou sobotu, ale jako vždy tomu nechávám volný průběh. Nejsem zvyklá to za každou cenu hrotit, když se mi třeba nejede dobře. A už vůbec to nehrotím, když se mi nechce vstávat :-) Kolem poledne teda otvírám oči a v klídku se začnu vypravovat… Před jednou na to sedám a říkám si, že třístovku, na kterou jsem si původně myslela, už asi v rozumnou dobu nedojedu. Sotva vystrčím čumák, zjišťuju, že začátek bude dost náročný na hlavu – fouká z východu. Své oblíbené žampiónové pizzy v Poděbradech se nevzdám a vyrážím po hlavní směr Český Brod. 

Spočítám si, kolik toho stihnu objet do zavíračky stánku, a v hlavě si naplánuju trasu. Někde před Kolínem ale zjišťuju, že mě vítr zpomaluje moc na to, abych to stihla zajížďkou přes Týnec. Zatnu zuby a jedu přes Kolín, který běžně radši objíždím po obchvatu. Silnici Kolín-Žehuň jsem jela nedávno, časovou rezervu díky zkratce trochu mám, tak se nechám zlákat nově vyasfaltovanou odbočkou na Ohaře, kde to moc neznám, protože tam donedávna byly strašné tankodromy, tak jsem tam jezdila výjimečně.

Za vesnicí přichází zrada. To, co na Garminu vypadalo jako silnice křížící dálnici, byla ve skutečnosti silnice, ze které dálnice udělala dvě slepé. Tak mi nezbude než přemoct své asociální sklony a zeptám se dvou živáčků venčících psa na cestu. Přesněji řečeno na to, jestli se tímto směrem dá dálnice překonat, nebo jestli musím zpátky na hlavní silnici. Sice se dovídám, že přes dálnici vede most, ale na dotaz, jestli je to celé asfaltové, je mi řečeno, že je tam pár metrů „normální cesty“. Snažím se z paní vypáčit, co si mám představit pod normální cestou, nakonec to pochopím tak, že je tam asi 20 metrů nějaké šotoliny a „jedno blbé místo, kde jsou hluboké díry“ (takže klasická středočeská silnice?). Dám tomu šanci, vrátit se můžu vždycky.

Z deníku robotické cyklistky, díl první. Foto: Katka Rusá

Asfalt opravdu po nějaké době skončí, šotolina vedoucí přes most nevypadá tak zle… A pak přišlo to „blbé místo“. Jak moc byly díry hluboké, jsem nepoznala, protože byly plné vody. Nebudu si hrát na hrdinu, z kola sesedám a ty louže zabírající celou šířku cesty prostě obejdu po trávě s kolem v ruce. Nevracím se, protože za loužemi už vidím náznak toho, že opět začne asfalt. Pak už je cesta moc pěkná a po chvíli se napojím na silnici, kterou už znám, a pokračuju na Poděbrady.

Z Libic nad Cidlinou dávám pizzaři echo, že tam za 15 minut budu, aby mi dva kousky žampiónové buď schoval, nebo v případě, že ji zrovna nemá, stihl udělat čerstvou. Se 110 kilometry v nohách po půl šesté „poobědvám“ a vyrážím na cestu domů, samozřejmě „zkratkou“ :-) Až na pár brdků to s větrem v zádech sviští pěkně, dokonce i ty louže přes celou šířku silnice v Dolních Stakorách už konečně přestaly křupat. Je mi teda záhadou, kde se tam pořád berou, to tam mají nějaký soukromý mrak? 

U Jizery je teda celkem ziminka, v Boleslavi si spočítám, že tradiční cestou mi celá trasa vyjde na nějakých 260 kilometrů s tím, že bych mohla být doma někdy před půlnocí. Za Starou Boleslaví se mi ale nechce jet po tom strašném tankodromu přímo na Kostelec, tak si dám ještě drobnou zajížďku na sever… A kolem jedenácté začíná pršet. Do háje. Nejkratší cestou domů by mi to hodilo asi 280. Ale stejně už jsem mokrá, tak už je mi fakt jedno, jestli si to ještě o 50 minut protáhnu a třístovku dojedu. V Předboji vymetu pod louží díru jak do pr*ele, až mám strach, jestli jsem neutrpěla nějaké materiální škody. Kola se točí, nikde nic nedrncá, tak snad dobrý… 

Češka najela na kole 50 000 kilometrů za rok. Ráda šokuji, říká Katka Rusá

Domů dojíždím solidně vymrzlá, přitom bylo 8 °C. Holt ten déšť udělal svoje. Ale třístovka tam cinkla a já hned po opláchnutí kola házím šipku do horké vany, ve které se rochním snad hodinu, než se dostanu na nějakou lidskou teplotu.

19. února – Čas bilancovat

https://www.strava.com/activities/10796941852

V pondělí jsem oslavila jubileum – 10 let na Stravě. V myšlenkách se vracím do roku 2014, kdy pro mě bylo normální jet na kole z práce domů nejkratší cestou nebo ve špatném počasí třeba někdy nejet vůbec. Jak jsem takovým způsobem mohla fungovat? :-) Tehdy mi těch 12 518 km, co jsem za ten rok ujela, připadalo strašně moc! Letos se k tomuto číslu dostanu pravděpodobně někdy v dubnu… Jo a málem bych zapomněla, cestou z práce jsem zase zmokla.

20. února – Na silnicích bylo poněkud živo

https://www.strava.com/activities/10803805421

V úterý asi byla nějaká podivná konstelace hvězd. Nebo se středočeský zvěřinec rozhodl po vzoru traktoristů blokovat silnice? Sotva jsem odbočila z hlavní, skákala mi do cesty jedna kočka za druhou. V dlouhém pozvolném sjezdu z Přišimas do Tismic mi přeběhlo cestu tak deset zajíců, v Tismicích se uprostřed silnice válelo černé kotě takovým způsobem, že jsem napřed netušila, že je to něco živého, a když jsem zjistila, že se „ta věc“ hýbe, musela jsem ho ze silnice vyhnat, aby ho do nikdo nezažehlil do asfaltu. O množství myší škoda mluvit, aspoň že se jim v kuželu světla vždycky krásně leskne kožíšek a jsou dobře vidět.

21. února – S vybitým světlem do tunelu

https://www.strava.com/activities/10810551906

Ve středu trošku drama, sotva jsem vyrazila z práce, indikátor nabití předního světla mi sdělil, že bych to neměla moc prodlužovat. V létě přebliknutí na červeno znamená 4 hodiny 20 minut, v zimě to bude asi o něco míň. Sice s sebou mám powerbanku, bez té už prakticky nevyrážím, nikdy nevím, co se může pos-, vlastně vybít. Nemám ji teda ani moc nabitou, ale na nouzový dojezd by to mělo stačit. Co už s sebou ale nemám, je gumička nebo jakýkoli jiný systém, kterým bych ji mohla připevnit pod představec. Abych nakonec nemusela dojíždět s rozpuštěnými vlasy!

Z deníku robotické cyklistky, díl první. Foto: Katka Rusá

Powerbanka v kapse mi dodává určitou jistotu, že i když to náhodou přestřelím, nějak to vyřešit půjde. I tak celou jízdu místo na cestu koukám na indikátor světla, jestli už nebliká. Nakonec vydrží ve „vybitém“ režimu asi 3 hodiny 45 minut a vypne se dole v Karlíně. Přečtu si ten slavný nápis „neboj“ nad vjezdem do tunelu pro pěší a cyklisty a výjimečně to domů tunelem vezmu. Je tam více světla a méně aut než v ulicích. Posledních 400 metrů od tunelu dojíždím „na ninju“ bez předního světla a hladce přistávám.

23. února – Co se sežranou vesnicí?

https://www.strava.com/activities/10823013329

V pátek jsem byla meteoradarem donucena změnit kurz – Polabím se táhl pruh deště, zatímco na západě to vypadalo o poznání lépe. Po dlouhé době tedy vyrážím po cyklostezce podél Vltavy do Klecan. Už aby vytunili ten úsek těsně před nimi, tam už se na silničním kole skoro nedá jezdit. Za tu dobu, co jsem tam nebyla, tam snad vykvetly ještě další díry, a to už jsem si myslela, že se tam další nevejdou.

Z deníku robotické cyklistky, díl první. Foto: Katka Rusá

Změna nastala i nahoře na kopci, zjevně jsem v těch místech nebyla hodně dlouho, protože za tu dobu stihly Vodochody sežrat Hoštice. Ony teda možná byly oficiálně sežraný už dávno, ale teď už jim sežraly i ceduli. Nastává ale dilema – co si mám napsat do svého excelového „deníčku“? Dosud jsem tam na stejné trase měla vždy Hoštice, mám je tam nechávat pořád, nebo už tam mám nově napsat Vodochody? Zamýšlím se nad nějakou paralelou, koneckonců to jistě není první sežraná vesnice, se kterou jsem se musela popasovat. Takový Pacov, který už dávno sežraly Říčany, vedu také pořád samostatně… Jako by na tom záleželo, stejně si nevybavuji, že bych se někdy ke svým textovým záznamům tras vracela :-D

24. února – Pátrání po sněženkách

https://www.strava.com/activities/10830322589

Sobotní scénář mi až moc připomíná ten z minulé neděle. Ani příslib jarního počasí mě nevykope z postele dřív než v půl dvanácté a já zase přemýšlím, jestli má smysl jet něco pořádného (rozuměj 300 km a víc), když zase dojedu pozdě večer a pak zase pozdě vstanu a zase dojedu pozdě večer a tak pořád dokola… Někde v hloubi duše je mi ale jasné, že to tak zase dopadne. Ale dala jsem si ještě jeden cíl – najít sněženky a vyfotit si u nich kolo, abych měla na Stravě ilustrační fotku k tomu, že už je venku opravdu jaro.

V Praze trsy sněženek samozřejmě nečekám, ale sotva z ní vyjedu, po očku prohlížím příkopy. Nic. U Sokolče mi občas pípne radar, ale auto nikde. Tak se ohlédnu a za sebou vidím „cyklistu“. Už z dálky nepůsobí moc jako někdo, kdo by mě měl dojíždět, tak předpokládám, že má baterku. Nakonec mě v Klipci fakt dojel, abych zjistila, že nemá baterku, ale normální motor. Nejspíš kvalitní práce, protože mu to ani moc neřvalo, ani nesmrdělo. Tak jsem šla do háku. Proti větru se to docela hodilo. Ve Velimi nám spadly závory, tak mi bylo blbý tam spolu prostě stát a čumět, tak jsem se ho v žertu zeptala, jestli by mě neodtáhl až do Týnce. Říkal, že na to nemá dost benzínu. Než projel vlak, pár slov jsme prohodili, stroj si prý vlastnoručně vytunil na důchod. Za tratí už jsme se rozloučili a dál jsem s větrem bojovala sama. 

Kateřina Rusá. Foto: archiv Kateřiny Rusé

Kolín objíždím tentokrát po obchvatu, na tom sněženky taky nerostou. Jakmile z něj odbočím, předjíždím dva (tentokrát opravdové) baterkáře a pokračuju na Starý Kolín, Svatou Kateřinu, Týnec… Koukám, zase uzavírka na Kojice. Jak dlouho to vydrželo otevřené od poslední uzavírky? Tři měsíce? Místo obvyklé trasy na Krakovany dám šanci novému asfaltu na Labské Chrčice. Čekám, kdo mě vytroubí za to, že nejedu po souběžné cyklostezce, naštěstí kupodivu nic.

Silnice nádherná, až na ten detail, že vesnice samotná už leží v sousedním kraji, takže těsně před ní nový asfalt skončí a následuje pořádný tankodrom. Stejně už nemám moc velkou rezervu, tak ostře odbočím směrem zpátky a s Pardubickým krajem se radši zase rychle rozloučím. Sněženky pořád nic. Spoléhám na Lipec. Tam je takový prostor, kde mívají venku králíčky, slepice… Tam přece budou mít i sněženky. Neměli. Průšvih je, že za chvíli je tma a já už si připadám jak v pohádce o dvanácti měsíčcích. Ale hledat v únoru sněženky snad přece není tak nadlidský úkol.

Nakonec se na mě štěstí aspoň trochu usměje a na začátku Radovesnic II (jak já tohle číslování vesnic nemám ráda, dělá mi to bordel v „deníčku“, názvy si pamatuju, ale jestli je to Nová Ves I, nebo Nová Ves II, už fakt ne – jako by se ty vesnice nemohly odlišit třeba jako Radovesnice u Kolína a Radovesnice u Žiželic, no už takhle musí mít kvůli názvu delší ceduli…) zahlédnu maličký trs sněženek. Konečně. Lepší malý než žádný. Jen mě trochu stresuje ten pán, co na druhé straně silnice zrovna dělá něco na zahradě a občas se mým směrem podezíravě podívá. Jako bych mu tam ty sněženky chtěla snad oškubat nebo co. Kolo k nim položím asi třemi způsoby a radši vypadnu, než na mě zavolá policajty. Na fotkách ale nakonec sněženky stejně skoro nejsou vidět. Ale jsou tam! Možná bych je na té fotce měla před jejím zveřejněním zakroužkovat?

Proti zapadajícímu sluníčku dojíždím do Poděbrad, kde dávám obligátní žampionovou pizzu, a zvažuju, kudy to tentokrát vezmu domů. Nakonec jedu příštích 130 kilometrů stejně jako před týdnem. No co, je to osvědčená cesta s dobrým asfaltem (až na pár výjimek) a minimem kopců (až na pár výjimek). Takže klasika Činěves, Kopidlno, tankodrom, Libáň, Dětenice, kopec, Rokytňany, kopec, Domousnice… Teleport do Židněvsi a pak už zase tradičně louže přes celou silnici v Dolních Stakorách (jsem zvědavá, jestli vůbec někdy zmizí), sešup do Bakova, vymrznutí u Jizery… Cože? 2 °C? Neříkala jsem přes den něco o jaru? Mladou Boleslav míjím „spodem“, abych se vyhnula kostkám na náměstí, jako vždy to pošlu po 610ce na Starou Boleslav, výjimečně si ani nekoupím v Benátkách energy drink u okénka s kebabem.

V lese před Starou Boleslaví solidně vymrznu, no po kostkách na Brandýs nejedu, takže z města zase vyjíždím vstříc dalšímu mrazivému lesu směr Lhota. Ani dneska se mi nechce na tankodrom vedoucí přímo na Kostelec, tak automaticky odbočuju na Lhotu, Dřísy a Konětopy. Zapínám navigaci domů – ne že bych netrefila, ale chci mít přehled, jak to mám ještě daleko. Už to chce jen drobnou zajížďku na Kly a třístovku to hodí… Doma jsem kolem půlnoci, s vyjížďkou spokojená, teda až na ty fotky sněženek! A vybitý radar i řazení, naštěstí obojí až na hranici Prahy.

25. února – Sněženky nalezeny

https://www.strava.com/activities/10837570757

V neděli se mi z postele chtělo ještě míň. Po vyjetí jsem i nějak bezradná ohledně trasy. Nechce se mi z Prahy vyjíždět stejně jako v sobotu a vlastně i kdykoliv jindy. Tak dám po dlouhé době šanci „cyklostezce“ z Dubče do Královic. Když to zkrátím, nebyl to dobrý nápad. Slunečné nedělní odpoledne na takových komunikacích moc plynulosti provozu nepřeje. Potkávám i spoustu cyklistů, ale nikdo si se mnou nechce „hrát“. Na pozdrav mi odpoví minimum z nich. Sotva vyjedu z Prahy a zázrakem ustojím v Přišimasech těsné minutí vozíkem (a pak že jsou okresky bezpečnější než silnice I. třídy, ha ha), vidím u silnice to, co jsem včera vyhlížela marně – předpisový trs sněženek jako z atlasu rostlin! Tak si dám reparát a několikrát si je vyfotím. Ono asi fakt stačilo jednou nejet po silnici I. třídy. Tu tentokrát překřížím v Brodě a pokračuju na Poříčany a Sadskou, za kterou neodolám kýčovitému pohledu na rybník v Hořátvi při západu slunce.

Z deníku robotické cyklistky, díl první. Foto: Katka Rusá

V Poděbradech dávám obligátní pizzu a potkávám Miloše, kamaráda z Čelákovic, vracejícího se odkudsi z východu. Tak ho kousek doprovodím a v Lysé se naše cesty rozdělí (a konečně před sebou vidím něco jiného než rudou záři radaru :-P). Matrix mi ale naboural dokonale. Co já teď s 80 kilometry v Lysé? Potřebuju ještě aspoň 120 a domů to mám stěží 35. Vzhledem k tomu, že už nefouká z jihovýchodu jako „ráno“, ale ze severu, bude pochopitelně nejlepší to poslat na sever :-) Tak nakonec objedu Benátky, Mladou Boleslav a Mělník, ze kterého už se domů vrátím skoro nejkratší cestou.

26. února – Severní vítr a sova

https://www.strava.com/activities/10844016028

V pondělí jsem nějak chytla slinu i po práci, tak místo klasického „kilíčka“ dávám kilíčko a půl. Byla docela mlha a zima, a když si vzpomenu, co dokáže kombinace teploty lehce nad nulou, mlhy a severního větru, radši neslejzám z hlavních silnic a pro jednou přežiju i kopec u Plaňan (aspoň v té mlze nebyl vidět celý), z 12ky odbočím až těsně před Kolínem po 38ce, kterou opustím v Nymburce. Z toho už pak jedu, jak jsem zvyklá. Lysá, Čelákovice, Brandýs, Kostelec… Uprostřed 101ky přede mnou něco sedí. Vyhodnotím to jako zajíce a zvažuju, kudy ho objedu. Vtom zajíc roztáhne křídla, udělá dva kroky a vzlétne. Při pohledu do jeho tváře už je mi jasné, že to byla sova. Sněženky tentokrát nehledám, protože je tma jak v pytli. Aspoň že ten severní vítr mě od toho Kostelce nějak domů dostrká.

27. února –  Chtělo to změnu, ale…

https://www.strava.com/activities/10851014141

Zato v úterý mi to nějak nejelo. Vyrazila jsem tradičně po Vinohradské/Černokostelecké/Kutnohorské, kde už asi brzy budu mít vyjetou drážku, ale když jsem přemýšlela, kam chci vlastně jet, žádná varianta se mi nelíbila. Zase Českobrodská? Vždyť tam jezdím pořád… Z Dubče na Královice? Tam je to do kopce… A co z Českobrodské odbočit někam na sever? Z Běchovic ne, tam jsou díry. Z Újezda taky ne, to bych pak musela přes les nebo přes Klánovice, kde jsou taky díry. Takže až u Úval… Tak jedu nakonec zase prvních 20 kilometrů stejně jako každý den… V Úvalech už tedy z matrixu vybočím a jedu na Horoušany, po krátké zajížďce přes Tlustovousy, Tuklaty a Černíky se zase vyskytnu v Brodě, kde se zase napojím do svého matrixu a jedu na Poříčany, za nimiž to po 611ce ohnu zpátky na Prahu. Zase přes Čelákovice, Brandýs a Kostelec. Tentokrát žádné sovy po silnicích nepochodovaly.

29. února – Patníky nad zlato

https://www.strava.com/activities/10864213416

Bonusový den. To by chtělo po práci pořádnou vyjížďku. To nakonec nedopadlo – jednak jsem z práce vyrazila pozdějc, než jsem čekala, jednak se mi to prostě zrovna nějak nechtělo protahovat, a v neposlední řadě byla mlha hustá tak, že by se dala krájet. Jakmile jsem najela na silnici, která neměla čáry ani patníky, byla jsem ztracená. Na křižovatkách jsem rovnou předpokládala, že mě řidiči z boku nemají šanci vidět, tak jsem způsobovala trošku chaos tím, že jsem dávala přednost v místech, kde jsem ji měla (lepší než se nechat sejmout). Většinou jsem byla na poslední chvíli přece jen spatřena a přednost jsem dostala, ale spoléhat se mi na to nechtělo. Zvláštní bylo, že běžně se mlha drží dole u Labe a teď to bylo naopak, začala jsem do ní vjíždět až během stoupání ku Praze.

Zhodnocení na závěr? Na kilometry to byl můj nejúspěšnější únor – 3458 km. Vlastně není divu, když byl o den delší než předchozí tři roky! :-)

Katka Rusá alias Kat Secteur

Z deníku robotické cyklistky, díl první. Foto: Katka Rusá

Katka je amatérská silniční cyklistka, která už několik let pravidelně najíždí desítky tisíc kilometrů, v letech 2021 a 2023 překročila hranici 50 000 km za rok. To vše při plném úvazku v práci, pracuje v médiích. Se svými “čísly” si ale ráda hraje a sleduje si i celoživotní nájezd nebo porovnává jednotlivé měsíce a roky mezi sebou.

Její nejdelší vyjížďka měla 651 kilometrů, na 24hodinovém závodě objela dokonce 674,66 km. Vůbec nejdelší jízdou pro ni byla akce Paříž-Brest-Paříž, 1228 km dlouhá jízda už se ovšem bez pár hodin spánku neobešla. Na Stravě vystupuje pod jménem Kat Secteur a s více než 4700 followerů patří k nejsledovanějším amatérským cyklistkám. Specifické pro ni je i to, že od 20. března 2016 každý den ujela aspoň nějaké kilometry na kole venku. V každém počasí. Někomu její ježdění může připadat šílené, někomu zbytečné, ale najdou se i tací, pro které je inspirativní či motivující. I proto jsme ji požádali o vhled do toho, jak její nejen vyjížďky vypadají, ale i o to, jaké myšlenky či postřehy z nich plynou.

Katku můžete sledovat na stránkách Festka, Strava a Instagram.

Celý deník Katky najdete ZDE

6. 3. 2024 0 komentáře
2 FacebookThreadsBlueskyEmail
PohybPsychikaVýživaZdraví

Běhání při menstruaci nemusí být tabu: pohrajte si s intenzitou tréninku a naslouchejte tělu

od Rungo 5. 3. 2024
autor Rungo

V období menstruace se ženské tělo i psychika potýká s o něco větší zátěží než obvykle. Plácnout sebou na gauč a celý týden nehnout ani brvou ale nemusí být to nejlepší řešení. Naopak – vhodně zvolená fyzická aktivita umí tyto dny výrazně zpříjemnit. Přečtěte si, jak sladit běhání s menstruačním cyklem a co se vyplatí brát v potaz.

Co ví o sportování při menstruaci věda?

Většina výzkumů v oblasti sportu a zdraví se stále ještě provádí na mužích. A právě proměnlivost spojená s menstruačním cyklem je jedním z důvodů, proč jsou ženy z dlouhodobých studií vyřazovány. Naštěstí se karty pomalu obrací a výzkumníci už začínají problematiku menstruačního cyklu a jeho vlivu na sportovní výkon důkladněji mapovat.

A že je opravdu co zkoumat. Výkyvy v produkci jednotlivých hormonů totiž mohou ovlivňovat nejen samotný výkon, spánek či nutriční potřeby, ale třeba i motivaci. Více než 40 % dotázaných sportovkyň by přitom dopad menstruace na trénink označilo jako negativní.

Hormony na houpačce

Už několik dní před menstruací prudce klesá hladina hormonů estrogenu a progesteronu. První nepříjemnosti se proto mohou objevit ještě před samotným krvácením, a to zejména u žen, které trpí nechvalně známým premenstruačním syndromem (PMS). Ten s sebou přináší zvýšenou únavu, pocit těžkopádnosti, chutě na sladké a psychickou nepohodu. V prvních dnech menstruace se pak přidávají více či méně intenzivní křeče v podbřišku způsobené odlupováním děložní výstelky, někdy i bolesti beder nebo migrény.

Celkový diskomfort se tak logicky odrazí na fyzickém výkonu. Že by však menstruující žena neměla sportovat, je už dávno překonaný mýtus.

Proč se (nejen) během svých dnů hýbat?

Endorfiny, které se během aktivity vyplavují, pozitivně ovlivňují náladu a mírní bolest. Tu může tišit i prohřátí, k němuž při sportu zákonitě dochází. Pohyb navíc podpoří činnost lymfatického systému, což vede ke zmírnění otoků a vyloučení zadržované vody.

Zdravá životospráva, do níž sport neodmyslitelně patří, pak zůstává dlouhodobou investicí, která přispívá k celkovému hormonálnímu zdraví a může být prevencí bouřlivých projevů zmiňovaného premenstruačního syndromu.

Početí i trénink pod kontrolou? Garmin umožňuje sledování cyklu

Jak běhat při menstruaci?

Obecná doporučení ohledně cvičení při menstruaci jsou velmi mírumilovná: zbytečně se nepřetěžujte a obzvlášť pokud pociťujete únavu, odložte překonávání limitů na později. V inkriminovaných dnech také můžete pozorovat zvýšenou tepovou frekvenci, a tak není divu, že vám dá i méně intenzivní trénink pořádně zabrat.

Při sestavování tréninkového plánu proto spolupracujte s vaším menstruačním kalendářem a na dny těsně před a v počátcích menstruace si místo náročných sprintů a osobních rekordů raději naplánujte pohodový výběh oblíbenou kochací trasou. Ušetřený čas a energii můžete věnovat protahování nebo kompenzačním cvikům, které jindy možná trochu odbýváte.

Zároveň ale vždy zohledněte vlastní individualitu. Pokud o menstruaci ani nevíte a toužíte si dát pořádně do těla, prostě se do toho pusťte. Pokud jste naopak úplně vyšťavená, dejte přednost odpočinku nebo jen vyrazte na procházku či lekci jemné jógy. Za pár dní bez běhu o formu určitě nepřijdete.

TIP: Na pozoru se mějte také v období ovulace. Některé studie ho spojují s vyšší náchylností ke zraněním vazů a šlach.

Jak být během menstruace v pohodě?

• Nenechte tělo hladovět – vlivem fyziologických změn mohou být energetické nároky organismu o něco vyšší. Nechtěnému přejedení přitom můžeme, trochu paradoxně, předejít mírným navýšením kalorického příjmu. Kvůli zvýšené potřebě sacharidů se v období menstruace doporučuje netrénovat na lačno a při delších bězích si zajistit přísun energie – například v podobě gelů nebo jiných dobře stravitelných svačinek.

• Pokryjte klíčové živiny – kromě komplexních sacharidů se zaměřte na bílkoviny, které podpoří regeneraci a pomáhají předcházet chutím na sladké. Najdete je v mase, vejcích, mléčných výrobcích nebo třeba v tofu. Tučné ryby, avokádo a chia semínka pak zajistí přísun zdravých tuků s obsahem omega-3 mastných kyselin, které působí protizánětlivě a mohou mírnit menstruační bolesti.  Z minerálů si posviťte hlavně na železo (dejte si hovězí či luštěniny), jež se ztrácí spolu s krví, a hořčík, který pomáhá předcházet křečím – skvělým zdrojem jsou například ořechy a kvalitní hořká čokoláda.

• Zajistěte si maximální komfort – pokud vám při sportu vyhovují menstruační pomůcky, které zabraňují vytékání krve, sáhněte po tamponech nebo menstruačním kalíšku. Narůstající oblibě se ale těší i menstruační kalhotky. Myslete však na to, že krvácení bývá během aktivity o něco intenzivnější, než když jen sedíte. Pokud navíc trpíte zvýšenou citlivostí prsou, nepodceňujte ani výběr dokonale padnoucí a pevné sportovní podprsenky.

• Pořádně se vyspěte a hlídejte si pitný režim – dopřejte tělu o něco více odpočinku a regenerace. Látkovou výměnu pak podpořte dostatečným množstvím (neslazených) tekutin.

• Obraťte se na odborníky – svíjet se celý týden v bolestech není normální. Pokud menstruaci prožíváte opravdu útrpně, neváhejte a poraďte se se svým gynekologem. Bolestivost menstruace ale může souviset i se svaly pánevního dna. V takovém případě vám nejlépe poradí zkušený fyzioterapeut.

TIP: Teorie ženské cykličnosti radí věnovat se v menstruační fázi uvnitřnění. Vhodná je meditace, sebereflexe nebo třeba psaní deníku.

V prádle, nebo „naostro“: Jak zásadní běžecké dilema řeší gynekoložka?

Ztráta menstruace rozhodně není důvod k oslavám

Intenzivní sportování a nízký kalorický příjem může vést k nedostatečné energetické dostupnosti (tzv. RED-S syndrom), při které organismus zastaví funkce, jež nejsou životně nezbytné, včetně menstruace. Radovat se, že máme o starost míň, ale není na místě.

Na pohlavní hormony jsou totiž kromě reprodukčního zdraví navázané i další důležité procesy – například ukládání vápníku v kostech. Poruchy estrogenového metabolismu tak mohou souviset se zvýšeným rizikem osteoporózy a lámavosti kostí. Hormony zároveň ovlivňují imunitní systém nebo třeba psychické rozpoložení.

Zdravý menstruační cyklus tedy slouží jako každoměsíční ujištění, že je v ženském těle vše v relativním pořádku, a rozhodně bychom se ho neměly chtít zbavit.

Jak se ztrátě menstruace u sportovkyň vyhnout a co dělat, když k ní dojde? Nejen to se brzy dočtete v pokračování tohoto článku.

Autorka: Adéla Svobodová

5. 3. 2024 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecký tréninkCyklistikaSporttesteryVybavení

Chytré náramky nevymřely. Xiaomi Smart Band 8 je levný a přitom skvělý pomocník pro začínající sportovce

od Karel Holub 4. 3. 2024
autor Karel Holub

Začínáte sportovat? Tak tohle prostě chcete! S osmou generací si Xiaomi dalo na svém Smart Band 8 záležet a posunulo ho o pořádný kus dál. Už to není jen klasický fitness náramek pro začínající sportovce, teď ho můžete nosit i jako stylový náhrdelník, nebo přívěsek na botu. Technicky se sice oproti předchozí generaci změnilo jen málo, ale v konečném důsledku to zas tak málo není. Samozřejmě je to stále doplněk určený spíš pro příležitostné a začínající sportovce, než pro pokročilé běžce a cyklisty, kteří tráví tréninkem půlku života.

Atraktivní vzhled, pohodlné nošení

Kompaktní pouzdro Xiaomi Smart Band 8 s rozměry přibližně 48 x 23 mm a tloušťkou 11 mm je vyrobeno z plastu, který můžete mít buď v černé nebo zlaté barvě. Design zůstává věrný protáhlému tvaru s zaoblenými konci, ale náramek už neobepíná zařízení úplně, jak tomu bylo u předchozí generace. Výrobce se rozhodl vynechat jakákoliv tlačítka a vše se tedy ovládá přes dotykový displej. Mikrofon ani reproduktor se do náramku nevešly. Zkrátka je to líbivé zařízení s jednoduchým a intuitivním ovládáním, které se hodí spíš pro jemné ženské zápěstí, ale neurazí ani aktivní muže.

Levnější model předčil Fénix. Ale jen v něčem. Test Garmin vívoactive 5, víc než jen základní model

Xiaomi Smart Band 8 dostanete ve zmíněných barvách s řemínkem v černé nebo slonovinové barvě. Na zapínání trochu zvykal, ale náramek drží dobře, nerozpíná se a na zápěstí o něm skoro nevíte. Rozpětí řemínku je dostatečné jak pro chlapi i ženy, ale dokonce ho celkem pohodlně zapnou na svoje ručky i moje malé dcerky.

Smart Band 8 nabízí také alternativní způsoby nošení, jako je náhrdelník nebo klip na běhání na botu, ale logicky pak nebude k dispozici měření pulsu a dalších údajů z optického senzoru. Osobně jsem tyhle způsoby nošení nezkoušel, nevidím v nich žádnou přidanou hodnotu. Ani asi nemusím říkat, že neideálněji funguje s telefony, který mají Android, nebo přímo například teď novým Xiaomi 14. N iPhone ho rozjede též v aplikaci Mi Fitness.

Kvalitní, dobře čitelný displej

Smart Band 8 používá AMOLED panel s rozlišením 490 x 192 pixelů a displej je krásně jemný s dobrým podáním barev. Velmi dobré jsou také jas, kontrast a čitelnost a to i na přímém slunci, i když občas se skleněný kryt přeci jenom trochu leskne. Novinkou je automatická regulace jasu, která funguje plynule a přizpůsobí jas displeje úrovni okolního světla. Při testu nebyl problém ani při překrytí displeje rukávem a následném vytažení. Displej se rychle probudí a adaptuje na světlo.

Obrazovka se aktivuje gestem, ale samozřejmě je dostupná i funkce stále zapnutého displeje s trvalým zobrazením zjednodušeného ciferníku s časem. Funkci lze aktivovat v menu, ale samozřejmě na úkor životnosti baterie.

Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Aplikace k Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Aplikace k Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Aplikace k Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Aplikace k Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Aplikace k Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub
Aplikace k Xioami Smart Band 8, foto: Karel Holub

Přehledná a údaji nabitá aplikace

Pro nastavení a propojení se s chytrým telefonem je potřebná aplikace Mi Fitness od Xiaomi, která je zdarma dostupná pro Android a iOS. Aplikace vás provede několika kroky nastavením spojení a dále si můžete přizpůsobit svůj uživatelský profil.

Kromě stahování mnoha bezplatných ciferníků do náramku, jsou zde různá nastavení pro zdravotní funkce, upozornění atd. Například měření srdečního tepu a okysličení krve lze nastavit na automatické měření po celý den. To má samozřejmě dopad na výdrž baterie, ale zase vám může poskytnout detailnější údaje, než měření po minutových intervalech.

Dotykové ovládání a přehledné menu

Stejně jako u předchozí série se Xiaomi Smart Band 8 ovládá kompletně přes dotykový displej. Používají se obvyklá gesta pro horizontální posouvání přizpůsobitelných doplňků a vertikální posouvání pro procházení menu. Ovládání funguje dobře, displej reaguje rychle, jen v rukavicích to může být trochu problém a taky jsem se při testování setkal s tím, že mi displej aktivoval mokrý rukáv běžecké bundy a posunul hodinky o pár obrazovek jinam.

Kromě zdravotních funkcí v doplňcích a menu najdeme také funkce jako počasí, stopky, ovládání hudby a kamery, budík, časovač a baterku.

Xiaomi Smart Band 8 má za cíl podporovat aktivnější životní styl. K tomuto účelu existují tři denní cíle aktivity (kalorie, kroky a pohyb), jejichž úroveň lze v aplikaci individuálně nastavit. Úroveň dosažení lze sledovat na grafických ukazatelích. Je to docela návykové a občas se přistihnete, že se večer vydáte na procházku, kterou byste normálně vynechali, a to právě kvůli dotažení grafu denní aktivity do úplného konce.

Srdeční tep a saturace kyslíku v krvi

Měření srdečního tepu při aktivitě mělo u Smart Band 8 trochu smíšené výsledky. Při tréninku na cyklistickém trenažeru byly naměřené hodnoty téměř identické jako na referenčním hrudním pásu Garmin HRM Pro. Naopak při běhu občas měření náramku ustřelilo do nereálných hodnot. To se samozřejmě může stát i u mnohem dražších zařízení, a pro skutečně přesné a relevantní měření je vždy lepší používat hrudní pás. Ten ale, bohužel, není možné s náramkem propojit a musíte tak spoléhat jen na optické měření.

Měření obsahu kyslíku v krvi (SpO2) funguje překvapivě dobře pro nositelné zařízení v této cenové kategorii. V testu se odchylky od referenčního oxymetru pohybovaly jen kolem 1 až 2 procent.

Sledování spánku a chytrý budík

Monitorování spánku hodnotí dobu a délku spánku, fáze spánku, srdeční tep a pokud si to nastavíte, i okysličení krve. Na náramku je k dispozici hrubý přehled a další detaily pak najdete v připojené aplikaci. Xiaomi Smart Band 8 má funkci chytrého budíku, která vybírá čas probuzení ráno v desetiminutovém časovém okně v závislosti na fázi spánku. To by mělo zaručit, že se probudíte relativně klidně a bez toho, aby se vám leknutím zastavilo srdce. Měření spánku v průběhu testu fungovalo dobře a naměřené hodnoty byly velmi podobné referenčnímu zařízení.

Záznam aktivity

Xiaomi Smart Band 8 dokáže sledovat přibližně 150 různých, více či méně běžných sportů. Díky odolnosti proti vodě až do 5 ATM je možné samozřejmě měřit i plavání a další vodní aktivity. Rozsah naměřených a zobrazovaných hodnot se liší v závislosti na disciplíně. Například při běhu fitness náramek zobrazuje obvyklé klíčové údaje, jako je čas, kroky, vzdálenost, průměrná rychlost a další.

Bohužel Xiaomi ani v nové generaci svého trackeru nepřidalo integrovaný senzor GPS. To znamená, že některá data, jako je uběhnutá vzdálenost, lze zaznamenat pouze ve spojení s telefonem s aktivovaným sledováním polohy. Pokud jej nemáte u sebe nebo v blízkosti, budete muset žít s tím, že náramek vaši trasu nezaznamená. Je samozřejmě vhodné uvést, že ani ostatní náramky v této cenové kategorii obvykle nemají vlastní GPS.

Životnost baterie

Xiaomi tvrdí, že životnost baterie je při „normálním používání“ více než 16 dní. V praxi jsou hodnoty obvykle nižší a hodně závisí na nastavení a konkrétním používání. Nicméně 10-12 dní na jedno nabití nebyl při testování problém. Doba nabíjení dodávaným kabelem s magnetickou koncovkou je kolem jedné hodiny. Jak je obvyklé, adaptér není součástí balení, a tak budete muset kabel připojit do počítače nebo jiného zdroje energie.

Šikovný pomocník pro aktivní lidi

Nová generace v mnohém navazuje na síly svého předchůdce. Nadále nabízí velký a jasný AMOLED displej, stejně jako solidní výběr zdravotních měření s poměrně dobrou přesností. Xiaomi Smart Band 8 je také možné nosit mnohem univerzálněji – ne jen na zápěstí, ale také jako náhrdelník, nebo na botě, i když je otázkou, zda si toto skutečně najde své místo v každodenním životě. Náramek je primárně určený pro lidi, kteří chtějí mít lepší přehled o svých aktivitách, ale nepatří ke sportovcům, kteří vyžadují přesné měření, strukturované tréninky a pokročilé funkce. Svoji roli zvládá Xioami Smart Band 8 velmi dobře a za rozumnou cenu v něm můžete získat spolehlivého parťáka, který vás bude motivovat k pohybu a poskytne užitečné údaje o vašem zdravotním stavu.

Xioami Smart Band 8

  • 1,62″ AMOLED displej ( 490 × 190 px)
  • Odolnost proti vodě (5 ATM)
  • Více než 150 sportovních režimů
  • Výdrž baterie až 16 dní, nabíjení 1h
  • Doporučená cena: 989 ,-

pozitiva

  • kvalitní displej
  • měření srdečního tepu a další metriky
  • motivace k pohybu
  • dobrá výdrž baterie

negativa

  • nemá GPS měření
  • optické měření tepu je občas nepřesné
4. 3. 2024 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkInspiraceInspirace a příběhyTrénink

Zápisník australské „běhny“: alkohol jsem poslala na rok k ledu a dřepuji při běhání

od Nikola Ducová 3. 3. 2024
autor Nikola Ducová

Nikola žije a pracuje už nějakou dobu v Austrálii, kde navíc naprosto propadla běhání. Závody, tréninky, společné výběhy v komunitě stejně posedlých a poznávání sama sebe tím, že se dotýká svých limitů. Její život je opravdu pestrý, neskutečně motivující a hlavně neustále v pohybu. Občas k nám na RUNGO.cz napíše nějakou tu reportáž ze závodu, ale jelikož nám to přišlo málo, tak slovo dalo slovo a Nikola vám každý měsíc ve svém zápisníku australské „běhny“ přiblíží svůj život daleko podrobněji. Tohle je první díl.

Byl začátek nového roku a léto v plném proudu. Vlny veder střídaly v Austrálii letní bouřky, po kterých vždy následovaly velmi dusné a vlhké dny. Můj kamarád José trefně poznamenal, že při takové vlhkosti vzduchem spíše plavete než běžíte. Pořád ještě jsem si dopřávala regenerační pauzu, urovnávala jsem si v hlavě uplynulý rok a nepovedený poslední závod.

Pobřeží kolem Národního parku Bouddi. Foto: Nikola Ducová
Pobřeží kolem Národního parku Bouddi. Foto: Nikola Ducová

Šla jsem se párkrát lehce vyklusat, ale moc radosti v tom nebylo. Fyzicky jsem se cítila dobře, i tělo se zdálo být připravené začít znovu trénovat. Mentálně jsem ale byla dole. Chyběla mi motivace, cítila jsem se taková otupělá, bez většího nadšení vrátit se zpět do tréninku. Taky jsem byla nervózní z blížící se UTMB loterie. Nechtěla jsem na sebe tlačit, ale zároveň jsem si uvědomovala, že v tomhle limbu nemůžu viset věčně. Naštěstí mám kolem sebe báječné lidi, kteří neustále vymýšlí různé aktivity. Jedním z nich je i můj trenér, který byl ihned připravený poskládat mi první blok tréninkového plánu. Trpělivě čekal, až ze sebe vymáčknu, co bych vůbec letos ráda běžela. Zkrátka byl nejvyšší čas se oklepat, uzavřít celý minulý rok a pustit se zase do práce! Víte, co mi nejvíc pomohlo se znovu cítit dobře? 

A letos opět žádný alkohol

Už žádný nepravidelný spánek, svačinkování vánočního cukroví, scrollování displeje na gauči. Pozávodní regenerace a vánoční svátky způsobily to, že jsem odsunula svůj běžný režim, na který jsem normálně zvyklá. Na jednu stranu jsem si potřebovala odpočinout, ale na tu druhou mi určitá pravidelnost a starý režim chyběly. Přesto, že jsem na začátku roku běhala výjimečně, potřebovala jsem se znovu vrátit ke svojí rutině. To znamená mít dny, kdy se trénuje. Dny kdy se posiluje, dny kdy je volno nebo prostor pro jiné aktivity. Vstávání a usínání ve stejnou dobu. Kvalitní a pravidelná strava, pitný režim. Žádná novinka, určitě to znáte všichni.

Rozpálený tréninkový den na Great North Walku. Foto: Nikola Ducová
Buš za barákem a mnou oblíbené Blue Gum stromy. Foto: Nikola Ducová
Water dragon na tracku Bobbin Head. Foto: Nikola Ducová
Procházka okolo Bobbin Head. Foto: Nikol Ducová

Rozhodla jsem se, že letos znovu úplně vynechám alkohol. Této zásady se držím už druhým rokem a je to něco, co bych doporučila každému. Místo výběhů jsem zařadila kolo nebo procházku. Plán a pravidelnost pomáhají překonat momenty, které nás nutí hledat výmluvy a důvody, proč se nám nechce. Také je jednodušší pak vyhodnocovat a upravovat trénink, nebo celkově ladit rozvrh s dalšími povinnostmi v běžném životě.

Je to konečně tady! Radost z běhání.

Běhat se mi fakt nechtělo. Když mi do emailové schránky přistál tréninkový plán, zdráhala jsem se přílohu otevřít. Nastavení bloku mé přípravy, s tím spojená registrace na první závody tohoto roku bylo ale přesně to, co mě nakoplo. Postupně jsem nejdříve rozběhala tělo. Pak to seplo i v hlavě. Výhodou je pro mě to, že pokaždé dostanu v plánu něco nového, a to i přesto, že každý rok běhám, na začátku března, ten samý závod. Můj trenér mi vždy přichystá nějaké překvapení. Momentálně mám například do tempového tréninku vložené jednotlivé série dřepů. Odběhám to ráno, mezi 6 a 8 hodinou.

Většinou potkávám místní starousedlíky na jejich každodenní procházce, další sportovce, ale i děti na cestě do školy. Když jsem tedy viděla skladbu tréninku, představila jsem si, jak se každých cca 15 minut na úplně náhodném místě zastavím a udělám 20 dřepů. A to mi fakt nebylo úplně příjemné, a rozhodně se mi nechtělo vycházet z mojí komfortní zóny. Hned druhý týden mě rozesmálo malé děcko, které šlo s mámou do školky. Potkali jsme se zrovna v momentě, kdy běhání střídal set dřepů. Děcko se smíchem přidalo a udělalo společně se mnou pár dřepů. Jen tak, protože se mu prostě chtělo. Uvědomila jsem si, že ty tréninky nedělám proto, že musím, ale protože chci. Přináší mi radost. A tak se stalo, že se na své tréninkové běhy zase těším.

Víc nohou víc běhá

Znáte to, ve dvou se to lépe běhá! Natož pak s celou skupinou stejných nadšenců jako jste vy. Nejlépe na nějakém krásném místě – a těch my tady máme nespočet. Runlab je náš oblíbený běžecký klub, který pravidelně organizuje běžecké kempy. Také pořádají spoustu jiných akcí, jako například právě skupinové tréninky. Když tedy Vlad poslal pozvánku na první letošní social run kolem pobřeží, v národním parku Bouddi, neváhala jsem. Věděla jsem, že je to ideální příležitost, jak se nakopnout k pravidelným a delším běžeckým trasám. A řeknu vám, byla to příjemná změna! Místo lesů se kochat pobřežím kolem oceánu a vše sdílet s ostatními běžci.

Skupinový běh Rublab, občerstvovačka. Foto: se svolením Runlab
Six Foot Track. Foto: Nikola Ducová
Skupinový běh a příprava na Six Foot Track Marathon. Foto: se svolením Eliza Winton
Skupinový běh Runlab kolem pobřeží Bouddi. Foto: se svolením Runlab

Protože mě na začátku března čeká můj oblíbený Six Foot Track, potřebovala jsem začít trénovat přímo na trati závodu. Závod je opravdu velmi populární, proto každý víkend jednotliví nadšenci nebo kluby organizují skupinové běhy na různých úsecích tratě. Zažila jsem tedy dva náročné tréninkové běhy v Modrých horách. Pocitově mi ale sedly velmi dobře, hlavně díky společnosti dalších běžců. Potvrdila jsem si, že ani letos závod nebude o nic lehčí než ty předešlé, ale věděla jsem, že v tom rozhodně nebudu sama. Takže! Jestli i vy potřebujete nakopnout – ověřte si, zda ve vašem okolí nejsou nějaké běžecké spolky, kroužky, kluby nebo klidně i jen pár běžců, kteří organizují společné tréninky a hurá do toho! 

Kolo mě postavilo na nohy

Jako většina běžců primárně běhám. Před lety jsem pochopila, že samotné běhání nestačí, ale musím ještě přidat silový trénink. Proto posilování už dnes beru jako běžnou součást běžecké přípravy. Co tedy myslím doplňkovými aktivitami? Například kolo, plavání, yoga, tenis nebo nějaký týmový sport – jakýkoliv pohyb, který vás bude bavit a zvýší se vám při něm trochu tepovka. Tělu rozhodně prospěje zapojení i jiné svalové skupiny než té, kterou využíváme při běhu. Před dvěma lety jsem si poranila achillovku. Tehdy mi fyzioterapeut řekl, že léčba trvá minimálně tři měsíce. Byla jsem zoufalá, ale právě díky tomu jsem znovu našla zálibu v jízdě na kole. Navíc pomohlo i samotnému procesu hojení, které se velmi urychlilo.

Silvestrovská jízda k oceánu s Braňo, Terri a Michelle. Foto: se svolením Michelle Poyitt
Silvestrovská výjížďka na kolech: Foto: Nikola Ducová
Silvestrovská jízda k oceánu s Braňo, Terri a Michelle. Foto: se svolením Michelle Poyitt

Po dvou měsících jsem začala opět běhat. Jízda na kole mě zachránila i tentokrát. Jakmile jsem cítila, že mám sice dostatek fyzických sil, ale pořád žádnou chuť do běhání, začala jsem jezdit na kole a sem tam se šla vyklusat. Podnikli jsme také silvestrovskou jízdu s kamarádkami Michelle a Terri od nás z vnitrozemí, a to až k oceánu! Byl to krásný celodeňák, a zároveň boží ukončení roku. Teď, když zase běhám a připravuji se na závod, na kolo moc času nezbývá. Rozhodně mám ale v plánu zařadit ho do tréninku pravidelně. 

Nové výzvy. Hurá na stěnu

Nevím, jak vy, ale já, když prožiji neúspěch a nedostanu tak tu kýženou odměnu, mám ihned nahlodanou nejen sebedůvěru, ale celkově i další veškeré plány. Tento proces také ovlivňuje míru naší motivace, proto se nám třeba už nechce ani o nic snažit dál. Můj poslední závod se nepovedl podle mých představ, ale pořád jsem věřila, že mi společně s dalšími závody, dopomůže k účasti na UTMB 2024 ve Francii. Bohužel, ani to se nepodařilo a moje registrace na UTMB byla neúspěšná. Nevím, zda si dokážete představit, co se ve mě odehrávalo, ale zkusím vám to trochu přiblížit.

Potřebovala jsem na chvíli přesměrovat pozornost úplně jiným směrem. A tak jsem se objevila v lezeckém centru a později v boulderingovém gymu. Roky si totiž slibuji,, že začnu pracovat se svým strachem z výšek. Na prvních lekcích tekly slzy, ale pocity panického strachu postupně vystřídaly pocity hrdosti a ocenění sama sebe. Dělala jsem po letech něco, co vůbec neumím. Byla to pro mě velká výzva a mozek dostával dopamin za každý malý úspěch. Vyčistila jsem si dokonale hlavu.

Bouldering. Foto: Nikola Ducová
Bouldering. Foto: Nikola Ducová
Bouldering a překonávání strachu z výšek. Foto: Nikola Ducová

Domů jsem se vracela úplně vyšťavená z toho adrenalinového kolotoče, ale s úsměvem. Přihlásila jsem se dokonce na měsíční kurz, abych se naučila kvalitní základy a trochu poznala lezeckou komunitu. Být v něčem začátečník znamená, že se velmi rychle zlepšujete a jdete kupředu mílovými kroky.  Každá lekce je tím pádem úspěšná a vy znovu nacházíte důvěru ve vaše schopnosti. 

Sportovní filmy aneb inspirace útočí

Pravidelně chodíme spolu s Braňem na běžecké nebo adventure filmové festivaly. Přiznám se, že se mi často do kina nechce. Jsem už takový asociální typ, který si představí obrovské davy lidí, frontu na záchodech a jak někdo vedle mě chroupe nahlas popcorn. Nakonec je to ale vždycky paráda. Domů odcházíme nadšení, ale hlavně plní inspirace a motivace.

Reportáž z australského ultra: Hounslow Classic 2023. Brutal. Spectacular.

Když jsme společně s Braněm šli poprvé před pár lety, viděli jsme krátký film o backyardovém závodu v západní austrálii. V té době tyto formáty závodů nebyly ještě tolik populární, možná proto jsme byli tak uchváceni. Ta myšlenka –  vybíhat na okruh každou hodinu dokud nebudete poslední, se nám zdála naprosto šílená. Ale šíleně skvělá! Právě to byl jeden z důvodů, proč Braňo letos běžel svůj první Last One Standing závod. Takže jestli hledáte způsob, jak se zase nakopnout, sportovní filmové festivaly rozhodně doporučuji. Třeba se pak rozhodnete oběhnout celou republiku nebo běhat 24 hodin kolem vašeho bloku, kdo ví? 

Nebuďte k sobě tak tvrdí

Nenuťte se, pokud to nejde, a když to opravdu necítíte. Mluvte k sobě hezky, nebičujte se. Naučte se ocenit se za každičký malý pokus, odměňte se za úspěch a nebuďte na sebe přísní, když se vám nedaří. Zkuste vnímat vaše opravdové potřeby a dovolte si je realizovat. Pravdou je, že sami k sobě jsme mnohem tvrdší a klademe na sebe vyšší nároky než když se jedná o někoho jiného. Náš život není jen o pohybu, běhání a honění se za výsledky. Každý se může ocitnout v bodě, kdy se cítí unavený, vyhořelý a bez motivace. Přirovnala bych to k náročnému běhu do kopce, který nás mnohdy vyčerpá natolik, že musíme zůstat delší čas dole v údolí nebo na občerstvovačce. Potřebujeme totiž načerpat síly a doplnit zásoby. Dopřejte si čas. Nedělejte si z hledání motivace zase další úkol, který je nutné splnit. Buďte na sebe hodní i v případě, že vše nepůjde přesně podle plánu. 

A když už mluvím o plánech – jsem stále v procesu zpracování termínů a detailů pro rok 2024, ale věřím, že už brzy prozradím konkrétní cíle místo nevydařené Francie. Za dva týdny poběžím první závod tohoto roku, tak mi držte palce!

Dejte mi vědět, pokud by vás zajímalo něco konkrétního, ráda se pokusím téma zpracovat. 

Pokud by vás zajímalo něco víc z mého běhání najdete mě na Stravě a nebo můžete sledovat můj profil na Instagramu. 

Autor: Nikola Ducová

3. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkInspiraceRozhovoryTrénink

„Když to v Česku chcete v běhu někam dotáhnout, musíte se obrnit velkou trpělivostí“, říká rekordmanka Moira Stewartová

od Marek Odstrčilík 1. 3. 2024
autor Marek Odstrčilík

Píše se rok 2023 a běžkyně Moira Stewartová překonává v prosinci ve Valencii český rekord v maratonu o 55 vteřin. Chápete, skoro o minutu. To prostě fakt není málo. Minulý rok, tak byl v české atletice rokem Moiry. A ono se není čemu divit. Moira na sobě dře, běhání podřizuje úplně vše. Jo, a navíc se díky tomuto výkonu kvalifikovala na Olympijské hry do Paříže. Je to prostě jízda. 

Moiro, jak bude u vás zapsán rok 2023? 
Tak trochu zvláštně. Na konci roku jsem dosáhla svého dosud nejlepšího výkonu. Určitě to byl highlight celého roku, ale cesta k němu byla klikatá. Do té doby nebyl totiž rok 2023 úplně ideální, protože jsem nedosahovala na výkony, které bych si představovala. Dokonce ani na ty, u kterých jsem si myslela, že jsem je schopná zaběhnout celkem lehce. Myslím, že moje tělo se s něčím pralo, a trvalo dlouho, než jsem se vrátila zase do běžných kolejí. Šlo to sice během roku pořád nahoru, ale celkem pomalu. Naštěstí to vygradovalo ve správný moment.

Ve Valencii jste o cca minutu vylepšila český rekord a dostala se tak na OH v Paříži. Už vám ten velký úspěch asi došel, že? 
Ano, už mi to došlo, protože moje příprava je letos celá uzpůsobená právě Olympijským hrám, takže to nejde nevnímat.

Lze ten čas ještě posunout? A jaký máte cíl na OH, co by byl pro vás fakt dobrý čas?
Myslím si, že určitě je v mých silách běžet maraton rychleji. Těsně po Valencii jsem byla na zátěžových testech, takže plus mínus nějakou představu, jaké časy jsem schopná běhat mám. Samozřejmě je ještě spousta věcí, na kterých musím zapracovat. Na OH určitě nepoběžím na čas. Běží se uprostřed léta ve velkém zastavěném městě, takže počítám s tím, že bude velké horko. Můj cíl je doběhnout v první polovině.

Tipy české rekordmanky: Jak trénuje, jí a odpočívá Moira Stewartová?

Jak jste se připravovala na tento závod? Byl váš tréninkový plán nějak speciální? Jak jste zvládala psychickou a fyzickou zátěž?
My jsme během roku hodně upravovali tréninkový plán. Vlastně jsem začala trénovat o dost jinak než doposud, byl to risk, ale já tomu věřila a cítila jsem se po dlouhé době opravdu dobře. Změna tréninku byla moje iniciativa a s trenérem jsme ji dávali dohromady na několikrát. Abych to zkrátila, trénovala jsem o něco míň intenzity, ale ta, která zůstala, se přitvrdila. Obecně objem byl nižší, než jsem byla zvyklá. 

A strava zůstala stejná?
Co se týká stravy, tak tam se nic neměnilo. Mám ji už nějakou dobu nastavenou na vysoko sacharidový příjem a tím jsem se řídila i před maratonem. Večer před závodem jsem si dala pro jistotu i dvě večeře.

Přemýšlela jste i o tom, co by se stalo, kdyby kvalifikace na OH nevyšla? 
Tak tahle možnost tam byla vždycky, ale já jsem se soustředila primárně na to, že to zvládnu a že limit zaběhnu. Ale v případě nezdaru by nejspíše padl ještě jeden pokus o limit.

Asi je na vás daleko větší tlak okolí a médií, jak tohle zvládáte? Jak se chráníte před negativitou a kritikou? 
Jsem hodně citlivý člověk a negativita a kritika mě vždycky nějakým způsobem srazí.  A myslím, že je to právě tím, že moje sebevědomí nikdy nebylo vysoké. Nicméně o motivaci jsem nikdy neměla nouzi, vždy jsem se dokázala vzchopit a obzvlášť nezdar mě vždycky do další práce nakopnul nejvíce. Snažím se ale nevnímat moc tlak okolí a připomínat si, že tohle dělám primárně pro sebe a že svým běháním nikomu nic nedlužím. Samozřejmě ne vždycky to jde, jak už jsem zmiňovala, v některých věcech jsem na tohle dost citlivá a umím se v některých situacích i sesypat. Ale pracuji na tom, abych byla odolnější.
 
Řekněte, jaké jsou vaše největší úspěchy a nejhorší zklamání v běhání? Jak se vlastně s porážkami a třeba zraněními vyrovnáváte?
Myslím, že tady je to celkem jasné. Za největší úspěch považuji poslední maraton ve Valencii a největší zklamání bylo, když mi unikla nominace do Tokia. Tady není žádné obecné poučení. Z každého nezdaru jsem se poučila úplně jinak. Vždycky jsme to s trenérem po závodě probrali a zařadili změny. Nějaké poučení si odnáším i z těch povedených závodů. I při těch se vždy najde nějaký nedostatek. Porážky se prostě dějí, ale s těma můžete udělat něco hned při dalším závodě. Zranění jsou na psychiku těžší, zvlášť, když se vlečou dlouhou dobu. Ale vždycky si říkám, že tělo prostě už něco neuneslo a potřebovalo si dát pauzu a všechno špatné je k něčemu dobré. Takže při zranění mám často klidnou hlavu a snažím se s tím co nejrychleji něco dělat, abych byla brzo zpátky.

Ke komu vzhlíží a kdo inspiruje Moiru Stewartovou? 
Můj největší vzor určitě v poslední době je Paula Radcliffe a to protože hodně dlouho držela světový rekord. Na Evropanku je čas, který zaběhla, prostě neskutečný a dlouho se k tomu ani nemohl nikdo přiblížit. Kromě ní mají můj obdiv Laura Muir, Eilish McColgan a Stewart McSweyn.

Tak mě tak napadlo, co si myslíte o současné české atletice? Jak hodnotíte úroveň a konkurenci v běhu na středních a dlouhých tratích? 
Jsme malá země, kde atletika není nejpopulárnější sport a je jasné, že spousta sportovních talentů půjde dělat jiné sporty, takže těch velkých výsledku zas tak moc nedosahujeme. Ale zároveň si nemyslím, že atletika je na špatné úrovni, protože ti lidé to dělají, jak nejlépe dovedou. Spousta z nich je schopná nominovat se na evropské i světové šampionáty. Jediný co, tak prostě na tu světovou špičku to momentálně nestačí. Fanoušci a diváci to pak srovnávají a tím naše výkony shazují. To, že někdo běhá, skáče nebo vrhá světový rekordy neznamená, že my ostatní jsme špatní. Konkurence zejména v běhu je podle mě určitě největší ze všech atletických disciplín možná i ze všech sportů obecně, protože běh prostě dělá každý a z každého člověka se může vyklubat opravdu dobrý běžec, když do toho šlápne. Běžci se musejí prokousávat opravdu těžkou konkurencí.

Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA, Matěj Třasák.
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA, Matěj Třasák.
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA, Matěj Třasák.
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA, Matěj Třasák.
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA, Matěj Třasák.
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA, Matěj Třasák.
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA, Matěj Třasák.
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA, Matěj Třasák.
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA, Matěj Třasák.
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA, Matěj Třasák.
Česká běžecká redordmanka Moira Stewartová. Foto: se svolením PUMA, Matěj Třasák.

Jsou podmínky pro mladé běžce u nás dobré?
Myslím si, že mladí běžci v Česku mají velkou nevýhodu, protože v české atletice delší běhy nejsou úplně populární, takže si jich na svazu až tak moc nevšímají a upřednostňují spíš sprintery a technické disciplíny. Takže mladý běžec, který to chce někam dotáhnout, se opravdu musí obrnit velkou trpělivostí, než dostane nějakou podporu.

Máte nějaké koníčky nebo zájmy mimo atletiku, ke kterým si utíkáte odpočinout?
Nerozlišuji úplně běžecký a osobní život. Život mám jeden a tam se prostě všechno točí okolo běhání. Nemyslím to tak, že bych nedělala i jiné věci, ale prostě to ostatní se přizpůsobuje. Volný čas většinou věnuji odpočinku, takže ať už je to čtení, sledování filmů, nebo sledování sociálních sítí. Prostě něco, co není tak fyzicky namáhavého. Hodně ráda si třeba jen tak pro zábavu fotím a upravuji fotky, nebo objevuji nová místa a kavárny.

Jaké jsou vaše nejlepší rady pro začínající běžce?
V dnešní době je velký trend běhat dlouhé tratě, a to půlmaratony a maratóny, ale pro začátečníky bych určitě nedoporučovala, aby začínali na těchto tratích, ať raději začínají na něčem kratším. Pak možná tohle bude klišé, ale myslím si, že by si to běžci měli primárně hlavně užívat, protože bez toho to nejde. Samozřejmě začátky budou hodně krušný, ale pokud tohle člověk přeběhá a začne si to užívat, tak to pak bude mnohem zábavnější a na výběhy se bude těšit. 

Jak se staráte o své zdraví a kondici? 
O svoje tělo se nejvíc starám tím, že si dopřávám kvalitní spánek, a to i přes den. Samozřejmě se snažím nezanedbávat protahování, i když v tom nejsem úplně nejspolehlivější, nebo zajdu na masáž A jak už jsem říkala, dbám na kvalitní stravu, protože to je příjem energie, který pak moje tělo potřebuje při trénování.

„Pokud mě někdo viděl běžet, bolely ho oči.“ Ultraběžec Dan Orálek hodnotí rok 2021


A co třeba říkáte na doplňky stravy?
Doplňky stravy žádné neberu, protože jsem zastánce toho, že všechny potřebné látky se dají získat z pestré stravy a braní nějakých tablet je zbytečný. Tělo si pak zvyká na nějaký určitý příjem těchto nutrientů a už to nedokáže pobrat z normálního jídla. Samozřejmě je něco jiného, když mám něčeho nedostatek, ale ve chvíli, kdy člověku není diagnostikovaný nedostatek, je to z mého úhlu pohledu zbytečný. Jediné, co si „dopřávám“, tak jsou to jsou sportovní gely a iontové či proteinové nápoje, protože při tréninku zdroje energie odjinud přijímat nemůžu.

Pojďme se podívat na vaše vybavení. Které boty mají na svědomí ty rekordy?
Aktuálně spolupracuji s PUMOU, která do toho poslední roky pořádně šlape a jejich vylepšené materiály i technologie mi pomáhají v každodenním tréninku, ale i při závodech. Právě pro osobák ve Valencii jsem si doběhla v novém modelu Fast-R 2. Ve srovnání s loňským modelem udělala PUMA neskutečný progres. Boty jsou výborně odtlumený, až takový pérovací, takže šetří nohy i energii. Při maratonu je to hodně znát, protože druhý den po závodu na tom moje nohy nejsou tak špatně jako obvykle. Na trénink potom využívám Magnify, které jsou díky silný vrstvě dusíkový pěny Nitro hodně odpružený a zároveň pohodlný, navíc mi perfektně sedí, a to vše ocením na delších trasách.

Největší úspěchy Moiry Stewartové (9. června 1995):

  • 10 000 m – 32:08,96 – 28. května 2022, Pacé 
  • půlmaraton – 1:10:14 – 27. března 2022 Istanbul
  • maraton – 2:25:36 – 3. prosince 2023, Valencie 
1. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníVybavení

Boty určená pro vaše rekordy. New Balance představuje novou verzi své nejlepší boty Fuelcell sc elite v4

od Rungo 26. 2. 2024
autor Rungo

Advertorial Pro nadcházející sezónu připravila společnost New Balance zcela novou verzi nejznámějších závodních bot ze své nejlepší řady SuperComp. FuelCell SC Elite v4 byl navržen speciálně pro závodní den s ohledem na okamžiky, kdy na sekundách opravdu záleží. Potenciál nejnovější verze umožní bostonské značce zapojit se do soutěže o nejlepší výsledky na půlmaratonu a maratonu.

Série Elite měla premiéru v roce 2020 a každá iterace byla upravena a vylepšena na základě zpětné vazby běžců a laboratorních výsledků od špičkových sportovců pracujících s New Balance. Na nejnovější, čtvrté verzi se začalo pracovat již při výrobě modelu s označením v3, který měl premiéru před necelým rokem, aby mohly být co nejdříve implementovány další inovace. 

New balance představuje novou verzi své nejlepší závodní boty Fuelcell sc elite v4. Foto: New Balance

The FuelCell Supercomp Elite v4 samozřejmě souvisí se svými předchůdci, ale vypadá a působí jako úplně jiná bota. Největší změnou, na první pohled paradoxně neviditelnou, je nová pěna mezipodešve, vyrobená ze 100% materiálu PEBA (polyether blockamid). Díky tomuto vylepšení poskytuje nejnovější podrážka působivých 87% návratnost energie ve srovnání s 83% u modelu v3. V kombinaci s novým, tenčím designem karbonové desky Energy Arc a vhodně umístěnými dutinami se bota stala ještě dynamičtější a poskytuje téměř „agresivní“ zážitek z běhu.

Ještě hladšího přechodu od paty ke špičce je dosaženo díky nově navrženému profilu podešve, zatímco dezén z pevné pryže poskytuje přilnavost a stabilitu i při běhu v zatáčkách. Z viditelných změn stojí za zmínku především nový svršek využívající technologii FantomFit, který oproti pleteným konstrukcím předchozích modelů poskytuje vyšší úroveň prodyšnosti, a ještě lepší přizpůsobení chodidlu a podporuje ji zejména v oblasti střední části chodidla. Model je také velmi vizuálně přitažlivý s poutavými, křiklavými barvami svršku a geometrickými výřezy a ostrými hranami na mezipodešvi.

New balance představuje novou verzi své nejlepší závodní boty Fuelcell sc elite v4. Foto: New Balance
New balance představuje novou verzi své nejlepší závodní boty Fuelcell sc elite v4. Foto: New Balance
New balance představuje novou verzi své nejlepší závodní boty Fuelcell sc elite v4. Foto: New Balance
New balance představuje novou verzi své nejlepší závodní boty Fuelcell sc elite v4. Foto: New Balance
New balance představuje novou verzi své nejlepší závodní boty Fuelcell sc elite v4. Foto: New Balance
New balance představuje novou verzi své nejlepší závodní boty Fuelcell sc elite v4. Foto: New Balance


FuelCell Supercomp Elite v4 je model, který kombinuje zlepšenou návratnost energie, nízkou hmotnost a vysokou úroveň prodyšnosti. Vše optimalizované pro boj o nejvyšší cíle a umístění na největších světových běžeckých akcích. Jedná se o botu, se kterou můžete ukrojit více sekund a zajistit tak životní rekordy.

Dostupné na www.newbalance.cz , cena: 6999 CZK 

Klíčové vlastnosti modelu SC Elite v4:

  • Roky výzkumu vedly k zdokonalení SuperComp Elite v4 obsahující mezipodešev FuelCell vyrobenou z PEBA.
  • Energy Arc spojuje sportovně specifickou geometrii desek z uhlíkových vláken se strategickými dutinami mezipodešve, které jsou navrženy tak, aby zvýšily akumulovanou energii a dodaly vyšší množství celkové vrácené energie.
  • Profil Rocker pro hladký, přirozený pocit přechodu od paty ke špičce.
  • Pevná gumová podrážka.
  • Svršek FantomFit nabízí ultralehkou lepenou podporu.
  • Hmotnost: 237 g (pánské verze)
  • Pokles: 4 mm
26. 2. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás