RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Běžecké oblečeníOblečení na koloVybavení

Jak prát sportovní oblečení, aby vám nebylo pod prsa? Přesně takhle!

od Adéla Svobodová 2. 4. 2024
autor Adéla Svobodová

Sportovní oblečení umí být docela drahý špás, a tak je k vzteku, když po pár týdnech připomíná hadr na podlahu. Přečtěte si, jak o něj pečovat, aby si udrželo slibované vlastnosti, původní tvar i zářivé barvy.

Ideální postup je nad slunce jasný: pečlivě si nastudovat instrukce na štítku a při každém praní je striktně dodržovat. Jenže ruku na srdce – opravdu máte čas a kapacitu zacházet s funkčním prádlem jako s luxusním kožichem? Pokud jste právě zamítavě zakroutili hlavou, nezbývá nic jiného, než se uchýlit ke kompromisům.

Extra péči věnujte zejména speciálním nebo hodně drahým kouskům, jako jsou třeba zimní péřové bundy. Abyste netápali, jak s nimi správně naložit, raději z nich vůbec neodstřihávejte štítek.

Pro běžná sportovní trička a legíny si pak vystačíte s o něco univerzálnějšími pravidly:
• prát na maximálně 30 °C,
• nepoužívat aviváž či bělidlo,
• ždímat maximálně na 900 ot./min.,
• nechat volně proschnout (vyhnout se sušičce i radiátorům),
• nežehlit.

Funkčním materiálům totiž obecně škodí vysoké teploty, které mohou vést ke snížení elasticity, deformacím a poškození látky. Aviváž zase obaluje jednotlivá vlákna, a tím narušuje jejich prodyšnost či termoregulační vlastnosti. Šetrnější ždímání pak pomůže předejít přílišnému otírání choulostivých materiálů o sebe.

TIP: Vyzkoušejte prací prostředky speciálně určené pro péči o sportovní oblečení. Z těch ekologičtějších se podle recenzí osvědčily například prací gely značky Sodasan nebo Jelen.

Před vložením do pračky také nezapomeňte zapnout suché zipy, patentky a kovové přezky, které by mohly narušit nebo úplně zničit jemnou látku. Oblečení s takovými doplňky pro jistotu otočte lícem dovnitř nebo jej vložte do speciálních pracích sáčků.

S praním neotálejte dlouho

TEST: Běžecké podprsenky s podporou pro bujné tvary

Otevřít tašku se zapomenutým úborem z (před)včerejšího tréninku si žádá pořádnou dávku odvahy. Abyste se pak nepříjemného odéru zbavili, často musíte zatuchlé prádlo vyprat i několikrát. A to je trochu otrava – o plýtvání vodou a energií ani nemluvě. 

Propocené funkční oblečení proto perte co nejdříve. Pokud to nejde hned, nechejte ho alespoň proschnout a až poté odložte do koše na špinavé prádlo, kde počká, než na něj přijde řada.

TIP: Na bláto a odolnou špínu vyzrajete odmočením ve vlažné vodě s trochou pracího gelu. Většinou postačí hodinka těsně před praním.

Pokud nemáte rádi překvapení, výrazně barevné kousky perte v ruce – minimálně napoprvé. Možná zjistíte, že skoro nepouští a můžete je bez obav hodit do pračky s ostatním sportovním textilem. Pro ochranu barev a potisků je ale raději obraťte naruby a prádlo třiďte alespoň na světlé a tmavé.

Na materiálu záleží

Pro údržbu svrchních bund a outdoorového oblečení s membránou, jako je Gore-tex, zvolte program určený pro jemné prádlo a úplně se vyhněte ždímání. Na mýtus, že by se měly prát co nejméně, ale zapomeňte. Při pocení totiž vylučujeme sůl a minerály, které mohou membránu ucpat. Občas jí proto dopřejte potřebný refresh.

TIP: Po každém druhém či třetím praní použijte vhodnou impregnaci a zafixujte ji teplem (přežehlete přes utěrku nebo tenký ručník). V dobrém obchodě s outdoorovým vybavením vám jistě ochotně poradí, jaký produkt vybrat a jak jej správně použít.

Šetrnou péči a dodržování základních pravidel pro praní sportovního prádla si žádá také termooblečení. U bambusu, merina či jiné vlny navíc dbejte na bezpečné skladování – na rozdíl od syntetických materiálů si totiž v těch přírodních libují šatní moli. Podle babských rad je odradí třeba vůně levandule.

A co boty?

Prát sportovní boty v pračce je risk, který se vyplatí odkládat co nejdéle. Alespoň prvních pár měsíců je proto čistěte jen houbičkou nebo mokrým hadříkem. Pro rychlejší schnutí je následně můžete vycpat novinami, ale vyhněte se drastickému sušení na radiátorech nebo kamnech. Nepromokavou obuv pak nezapomeňte znovu naimpregnovat.

  • Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost
  • Když je doma ticho a zmizí dětský křik, tak může začít pohyb
  • Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo
  • Bolest, pot a slzy v srdci francouzských Alp: Jaké bylo Mistrovství světa Spartan Ultra?
  • TEST: Mizuno Wave Rider 29 – Klasika se dočkala upgradu, ale… zlepší i vaše výkony?
2. 4. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CvičeníPosilováníTrénink

Dejte si pořádně do těla během pár minut. Tabata je zázrak z Japonska

od Andrea Smrčková 1. 4. 2024
autor Andrea Smrčková

Tabata je typ vysoce intenzivního cvičení, kterému se říká intermittent training, tedy přerušovaný trénink. Některé zdroje uvádí, že se jedná o intervalový trénink, což ovšem jedna z mála studií, která se fenoménem Tabata zabývá, označuje za chybné. Podstatou Tabaty totiž je, že na pár sekund úplně přestanete cvičit a zkusíte popadnout dech. Během intervalového tréninku přejdete třeba do chůze, ale pořád vykonáváte nějaký pohyb.

Cvičení je pojmenované po svém vynálezci Dr. Izumi Tabatovi, profesorovi z fakulty sportu a zdraví na japonské Ritsumeikan University. Profesor Tabata byl v 90. letech trenérem národního rychlobruslařského družstva. Své svěřence úspěšně trénoval podle upraveného protokolu hlavního kouče Koichi Irisawy, ale neměl pro svou metodu žádný vědecký podklad. Po několika letech začal Tabata se svým týmem pracovat na studii, jejíž výsledky zveřejnil v roce 1996.

Prokázalo se, že tento typ cvičení má velký vliv na budování aerobní vytrvalosti a zlepšuje práci těla s kyslíkem. Tento ukazatel budete pravděpodobně znát jako VO2 max. Navíc se díky velké svalové zátěži začnou hezky rýsovat zapojené svalové partie. Výsledky výzkumu tehdy překonaly původní koncept tréninku, podle kterého platilo, že čím je trénink delší a intenzivnější, tím je přínosnější.

Jaká jsou pravidla Tabaty?

Čas tu hraje zásadní roli. Samotné cvičení trvá striktně 4 minuty, ale předchází mu rozcvička a zahřátí v délce až 5 minut (někde se uvádí 2 minuty). Po cvičení je dobré se 2 minuty držet jen v oddechové intenzitě a dostat srdeční tep do nižších hladin.

Tabata protokol stanoví tento časový harmonogram:

  • 20 sekund intenzivního cvičení na plný výkon
  • 10 sekund odpočinek
  • Opakujte 8x po dobu 4 minut. 

Pokud nejste po uplynutí 4 minut zadýchaní a tepovka se nedostala do anaerobní zóny, nedali jste do cvičení všechno. Tím pádem se nedostaví ani požadovaný tréninkový efekt. Je potřeba se opravdu vyždímat až na doraz. Na druhou stranu, pokud nejste úplně v kondici, je vhodné zátěž navyšovat postupně. Experimentujte s menším počtem opakování a zkuste najít jednodušší verzí cviku. Zde se můžete podívat na How To Do Tabata Protocol Workouts (youtube.com).

A jaké cviky můžu použít?

Profesor Tabata experimentoval se sprintem na kole. Můžete dělat i série cviků, jako jsou například dřepy, kliky, nebo varianty cviku prkno. Pokud máte doma aerobic step, dělejte skoky snožmo a postupně schůdek podkládatejte, aby se zvětšila výška a tím i náročnost. Žádné další vybavení jako činky nebo kettle bells původní protokol nedoporučuje, měli byste pracovat s vlastní vahou. Vědci také úspěšně testovali možnosti tohoto typu cvičení při plavání, takže ani sprinty v bazénu nejsou problém. 

Technologické vychytávky

V době mobilních aplikací vás určitě nepřekvapí, že na Tabatu jsou aplikace, které vám budou odpočítávat čas a zpříjemňovat cvičení hudbou. YouTube je plný videí s ukázkami cvičení, jen pozor na ta delší než zmíněné čtyři minuty.

Obsah obrázku text, elektronika, snímek obrazovky, software Popis byl vytvořen automaticky
Obsah obrázku text, snímek obrazovky, Písmo, číslo Popis byl vytvořen automaticky

Dobrou pomůckou je bezesporu hrudní pás nebo hodinky měřicí tep na zápěstí, abyste věděli, v jaké tepové zóně se pohybujete. Pokud nemáte moznost cvičit před zrcadlem, osvědčilo se natočit se na video. Snadno pak zkontrolujete, zda všechny pohyby dotahujte, jestli se nenakláníte na jednu stranu z důvodu nějakých svalových dysbalancí, nebo se třeba nehrbíte. 

Nejen, že cvičení trvá opravdu jen pár minut, nemusíte na něj ani ve svém diáři hledat místo každý den. Bohatě stačí si dát svou čtyřminutovku dvakrát týdně a úspěch na sebe nenechá dlouho čekat! 

Deník robotické cyklistky. Pokoří letos opět 50 000 kilometrů za rok? Sledujte její život v sedle
  • Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost
  • Když je doma ticho a zmizí dětský křik, tak může začít pohyb
  • Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo
  • Bolest, pot a slzy v srdci francouzských Alp: Jaké bylo Mistrovství světa Spartan Ultra?
  • TEST: Mizuno Wave Rider 29 – Klasika se dočkala upgradu, ale… zlepší i vaše výkony?
1. 4. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
PsychikaZdraví

Prolamujeme tabu. Ztráta menstruace (nejen) u sportovkyň

od Adéla Svobodová 27. 3. 2024
autor Adéla Svobodová

Ztráta menstruace neboli amenorea je poměrně častým problémem, o kterém se teprve začíná otevřeně mluvit. Z vlastní zkušenosti přitom vím, jak zahlcující může být množství protichůdných informací, které o tomto tématu na internetu kolují. Nejen pro ženy, které se se ztrátou menstruace potýkají, ale i pro muže, jimž záleží na zdraví jejich partnerek, kamarádek, sester či svěřenkyň, jsem proto shrnula poznatky a praktické tipy, které mi pomohly nejvíc.

Občasné nesrovnalosti v délce cyklu nebo síle menstruačního krvácení ještě nemusí být drama. Tělo není stroj a mírné výkyvy často bývají jen reakcí na zvýšenou fyzickou či psychickou zátěž.

Nejpozději po třech měsících, kdy se perioda nedostaví (a s vysvětlením nepřispěchá ani těhotenský test), je ale záhodno situaci intenzivněji řešit. Právě tří až šestiměsíční absence pravidelného krvácení je totiž hlavním příznakem sekundární amenorey neboli ztráty menstruace.

Ve sportovním světě se také můžeme setkat s pojmem syndrom relativní energetické nedostatečnosti (RED-S), na který už upozorňuje třeba i Mezinárodní olympijský výbor. Tento problém se však zdaleka netýká jen profesionálních sportovkyň.

Na vině je energetická (ne)dostupnost

Aby tělo fungovalo, potřebuje energii, kterou využívá podle priorit – nejprve musí pokrýt energetické nároky všech soustav a orgánů nezbytných pro přežití. A to ty reprodukční nejsou. Při dlouhodobém deficitu je tedy jednoduše odstaví na druhou kolej.

O něco sofistikovaněji to vystihuje termín energetická dostupnost. Jde o množství energie, kterou může organismus využít pro udržení běžných fyziologických funkcí. Jinými slovy je to energetický „budget“, který nám zbyde, když od našeho celkového energetického příjmu odečteme energii vynaloženou na fyzickou aktivitu.

U žen by toto množství energie nemělo klesnout pod 30 kcal na kilogram beztukové tělesné hmotnosti. (Jestliže po odečtení tukové hmoty vážíme 50 kg, měly bychom přijímat MINIMÁLNĚ 1500 kcal + množství energie spálené pohybem.) Pokud tedy dlouhodobě usilovně sportujete a záměrně či nevědomě nepřijímáte dostatek kalorií, je právě tahle bilance tím prvním, na co si při problémech s cyklem posvítit.

Zvolněte a vyživte tělo

Neznamená to, že se máte přestěhovat do Mekáče a rituálně pohřbít běžecké boty. Jídelníček naopak zkvalitněte a pohlídejte si, aby obsahoval dostatek všech základních živin – pro ženské zdraví jsou obzvlášť důležité zdravé tuky a komplexní sacharidy. Snažte se také vyhnout kolísání hladiny cukru v krvi – omezte konvenční cukrovinky i slazené nápoje a v každém jídle si dopřejte dostatek bílkovin a vlákniny.

Vhodné je také preventivně podpořit játra, která se starají o detoxikaci. Prospěje jim například ostropestřec mariánský či omezení alkoholu a ultrazpracovaného jídla. Střevní mikrobiom, zodpovědný za vstřebávání živin, imunitu, ale i duševní zdraví, zase ocení fermentované potraviny.

Fyzickou aktivitu zkuste upravit tak, abyste se úplně nevyčerpávaly. Možná postačí, když jeden trénink týdně vyměníte za procházku, možná budou potřeba radikálnější zásahy. Určitě se ale vyhněte dlouhým sportovním výkonům nalačno a případnou snahu redukovat hmotnost odložte na vhodnější dobu.

Vsaďte na celostní přístup

V praxi pak do hry vstupuje i naše psychická kondice, nedávné vysazení hormonální antikoncepce nebo nesprávná činnost štítné žlázy či jiných orgánů, které s těmi reprodukčními zdánlivě až tak nesouvisejí.

Při snaze o návrat menstruace se proto vyplatí vsadit na komplexní přístup. Absolvujte odkládané preventivní prohlídky a vyžádejte si krevní testy, nebo si je zajistěte jako samoplátci. Zajímat by vás měly především hladiny ženských hormonů, jako je estrogen (respektive estradiol) a progesteron, hormonů štítné žlázy, případně hladina železa, které se podílí na krvetvorbě.

Najděte své stresory a hoďte se do pohody

Běhání při menstruaci nemusí být tabu: pohrajte si s intenzitou tréninku a naslouchejte tělu

Při úpravě celkového životního stylu se zaměřte i na eliminaci CHRONICKÉHO stresu, během kterého se do těla vyplavuje hormon kortizol. Slovo chronický je přitom zásadní. Dříve totiž stresové reakce přišly, splnily svůj účel a vzápětí zas odezněly, protože jsme před mamutem utekli, nebo jsme ho zabili. Dnes nás však naši malí mamutci doprovázejí na každém kroku.

Vedle deadlinů v práci nebo nákupů v IKEA je zdrojem stresu i celkové vyčerpání, toxiny z ovzduší, konvenční drogerie a průmyslově zpracovaného jídla, nebo třeba nekonečné množství vizuálních a zvukových podnětů, které se na nás valí ze všudypřítomných obrazovek, displejů a reklamních poutačů.

Vystresovaný organismus tak setrvává v pohotovostním režimu – kortizol zvyšuje krevní tlak, zrychluje tep i dech a je signálem k omezení aktuálně zbytných procesů, jako je trávení, obranyschopnost nebo plodnost. Dlouhodobě zvýšená hladina kortizolu pak narušuje také kvalitu spánku a regeneraci.

A co s tím? Dostatečně odpočívejte, nepřehánějte to s kofeinem ani jinými stimulanty a travte čas v přírodě i s oblíbenými lidmi a mazlíčky. Vyzkoušet můžete také psaní deníku, meditaci či mindfulness. A pokud máte pocit, že je toho na vás příliš, bez ostychu využijte odborných terapeutických služeb.

Čím ještě podpořit zdravý menstruační cyklus?

Nápomocné mohou být i doplňky stravy a byliny. V nabídce čajových směsí a tinktur hledejte například kontryhel, drmek, pelyněk nebo mateřídoušku. Hormonální rovnováhu podporuje také pupalkový olej, zatímco na zklidnění psychiky se osvědčila třezalka. Kompenzovat nadměrnou stresovou zátěž pak mohou i adaptogeny, jako je rhodiola rosea nebo ashwagandha. 

Z minerálů je základní výbavou hořčík a zinek. Vhodná bývá i suplementace vitamínů skupiny B a železa. Na základě výsledků krevních testů vám také může být doporučen jód, který je nezbytný pro správnou činnost štítné žlázy. Nadbytek jódu je však stejně nežádoucí jako nedostatek, a tak jeho doplňování raději konzultujte s odborníkem.

A co nejvíc pomohlo mně?

• Přibrat pár procent tuku,

• vyhnout se extrémům – ze striktního veganství jsem se vrátila zpět k domácím vejcím a kvalitním mléčným výrobkům; zároveň jsem se vzdala představy, že musím jíst pořád stoprocentně zdravě,

• snížit nároky sama na sebe – nejen ve sportu, ale i v práci a osobním životě,

• jóga, tradiční čínská medicína a akupunktura.

Na závěr se ještě hodí připomenout, proč bychom vlastně měly o návrat menstruace usilovat, když je někdy tak otravná. :-) Jak už jsem naťukla v minulém článku, každoměsíční krvácení můžeme s radostí vítat jako známku toho, že v našem těle vše funguje, jak má. Kromě reprodukčního zdraví navíc ženské hormony ovlivňují třeba i zdraví našich kostí, což jistě oceníme zejména v pozdějším věku.

Disclaimer: Článek nenahrazuje lékařskou pomoc, kterou je vhodné vyhledat, aby se vyloučily jiné příčiny ztráty menstruace. Pokud chcete do tématu zabřednout hlouběji, doporučuji knihu Jak si zlepšit menstruační cyklus od Lary Briden nebo podcast Bagniari radio.

Deník robotické cyklistky. Pokoří letos opět 50 000 kilometrů za rok? Sledujte její život v sedle
  • Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost
  • Když je doma ticho a zmizí dětský křik, tak může začít pohyb
  • Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo
  • Bolest, pot a slzy v srdci francouzských Alp: Jaké bylo Mistrovství světa Spartan Ultra?
  • TEST: Mizuno Wave Rider 29 – Klasika se dočkala upgradu, ale… zlepší i vaše výkony?
27. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyBěžecký tréninkSilniční botyTréninkVybavení

Ukažte všem od startu záda. Tyhle boty vám prý ušetří celé minuty. Test New Balance FuelCell SuperComp Elite v4

od Karel Holub 26. 3. 2024
autor Karel Holub

Chcete se stát pouhou šmouhou v davu běžců? Být raketou startovního pole? Tak zbystřete! Vyzkoušeli jsme totiž superboty New Balance FuelCell SuperComp Elite V4, které vám prý ušetří celé minuty. Jestli je to v nich skutečně takový kvapík, tak to se dozvíte v našem testu.

Jarní maratony a půlmaratony se rychle blíží a pokud se chystáte pokořit svůj osobní rekord, rozhodně byste se měli na tyhle boty hodit oko. Název těhle bot je dlouhý jak rodokmen britského aristokrata, ale tím se nenecháme odradit a směle se pustíme do testu, ve kterém se zaměříme hlavně na to, jestli vám při závodě ušetří slibované minuty, komu budou vyhovovat a na co si při jejich výběru dát pozor. Rovnou ale můžeme říct, že pokud hledáte botu, která vám otevře dveře do světa superbot, pak je FuelCell SuperComp Elite V4 hodně zajímavou možností.

New Balance FuelCell SuperComp Elite v4 je pohodlná obuv určená pro závody a tempové běhy na dlouhé vzdálenosti. Spadá do kategorie „super bot“. Mezipodešev tvoří směs na bázi PEBA s názvem FuelCell, která je pod nohou měkká a pružná. Při prvním obutí budete mít pocit, že je bota opravdu příjemně pohodlná a jakmile uděláte pár kroků, nebo si zkusíte poskočit, zjistíte, že pěna dostatečně pruží a vrací dopadovou energii zpátky do odrazu.

New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub
New Balance FuelCell SuperComp Elite v4, foto: Karel Holub

Hmotnost přesahuje 230g, což se může zdát na závodní určení malinko těžší, ale vzhledem k tomu, že jde o botu pro dlouhé závody, je důraz kladen více na pohodlí a odraz než na minimální váhu. Rozdíl mezi patou a špičkou (drop) je 6mm. Sklon není nijak agresivní ani příliš posunutý do paty. Nemáte tedy pocit, že přepadáváte na obličej, nebo že v běžeckém postoji „sedíte“.

Celkově je bota laděná pro dopad na střed chodidla a silný odraz přes špičku. Rozhodně ale dokáže prominout nějaké ty nedostatky v běžeckém stylu a nebude vás brzdit ani v přechodu mezi dopadem na patu a odrazem přes špičku. Přestože jde o „superboty“, SuperComp Elite v4 patří mezi pohodovější a více uvolněné zástupce této kategorie. Osobně jsem si je pojmenoval „superbota s tempomatem“, protože jakmile je dostanete do tempa, je to stabilní a pohodlná jízda na hodně dlouhou vzdálenost.

Svršek tvoří lehoučká, mírně průhledná síťovina, která je zpevněná výztuhami a skvěle dýchá. Tvar je mírně těsný na vnějších prstech a má poněkud nižší profil, což lze upravit šněrováním. Jazyk je v podstatě jen tvarovaný pruh měkké látky, který není přišitý k bočním stěnám. Při testech jsem neměl problém se sklouznutím nebo shrnováním jazyka, ale je dobré se ujistit, že je dobře usazený při obouvání.

Tvarování paty je těsnější s mírně flexibilní oporou. Pata je v zadní části spíše tuhá, ale po stranách pružná. Pokud máte citlivé paty, je potřeba boty dobře vyzkoušet. Límec kolem zadní části chodidla není nijak výrazně polstrovaný, mohl by tedy nepříjemně dráždit. Nošení vysokých ponožek na dlouhé běhy je nutností, a to kvůli hrozícím puchýřům a odřeninám díky pevnějšímu usazení zejména kolem achilovky. Pro bosoběžce a triatlonisty, kteří běhají bez ponožek, bych doporučil zvýšenou opatrnost, protože v tomhle směru New Balance FuelCell SuperComp Elite v4 zrovna přívětivé nejsou. Samotné obouvání jde poněkud ztuha, ale se dá usnadnit lžící.

New Balance FuelCell SuperComp Elite v4 může při výběru působit trochu problémy běžcům, kteří se obvykle pohybují na hraně konkrétní velikosti obuvi. Kvůli nižšímu profilu boty v oblasti špičky působí kratším dojmem a je možné, že budete potřebovat o půl čísla větší velikost, než je vaše obvyklá. Většina lidí asi zůstane u své běžné velikosti s použitím tenkých ponožek. Pro ty, kteří mají mezivelikost běžně, doporučuji vybírat číšlo o půl větší. Hrozí totiž otlaky či poškození nehtů.

Pro koho New Balance vlastně jsou?

Z pohledu použití je SuperComp Elite v4 nejlepší na dlouhé běhy v maratonském nebo půlmaratonském tempu. Využití určitě najdou i na kratší a rychlejší trasy, ale úplně tam nevynikne jejich důraz na pohodlí. Jsou tedy ideální volbou pro běžce, kteří na dlouhé trasy chtějí vyzkoušet zástupce „superbot“, ale obávají se agresivních modelů a možných negativních dopadů na techniku běhu či riziko zranění.

Zdá se, že častějšímu a delšímu používání odpovídá i životnost podešve. Na svém páru jsem naběhal kolem 100km a opotřebení vidím pouze na odhalené pěně FuelCell ve středu chodidla. Pěnová mezipodešev si drží tlumící vlastnosti i pružnost. Předpokládám, že SuperComp Elite v4 vydrží větší porci kilometrů než jiné konkurenční modely, které si budete opravdu šetřit jen na závody.

Recenze: Boty z Decathlonu otestoval ultramaratonec. Jak dopadly Kiprun KS900 Light po 1000 km?

S SuperComp Elite v4 rozhodně nelze počítat jako s univerzální botou. Je to zkrátka ryzí silniční specialista, i když s ní proběhnete i cestičkou v parku. Velká mezera v patě a ve středu chodidla snadno sbírá velké kameny a velká plocha odhalené pěny vystavuje botu možnému poškození na čemkoliv kromě silnice. Měkká a pružná mezipodešev se nejlépe hodí na pevnější povrchy, kde dokáže lépe přeměnit dopadovou energii do odrazu a zajistit lepší stabilitu. Přilnavost podrážky nejlépe funguje na suché silnici. Na mokru může trochu klouzat.

Při testech jsem v New Balance FuelCell SuperComp Elite v4 běhal různé typy tréninků v délkách od 10 do 28km a v rozdílných tempech. Chvíli jsem si zvykal na vyšší profil tlumící pěny a naopak těsnější prostor v přední části chodidla. Jakmile jsem věděl, co od nich můžu čekat, staly se SuperComp Elite v4 příjemným společníkem na delší tempové běhy. Dobře se mi v nich držela stabilní rychlost na 10km v tempu kolem 4:15 min/km. Osvědčily se i na kratší, rychlé intervaly v tempech kolem 3:30 min/km. Rozhodně po těchto rychlíkách sáhnu na veškeré letošní silniční půlmaratony a maratony, dokonce možná i na nějakou tu desítku, protože to pohodlí je dost návykové.

Závěrem

New Balance FuelCell SuperComp Elite v4 je vysoce odpružená, méně agresivní závodní „superbota“ pro ty, kteří chtějí pohodlnost s nízkým dropem. Určeny jsou především pro maratonské tempo a dlouhé tréninky. Nová FuelCell pěna je mimořádně měkká a pohodlná, ale dostatečně responzivní v tempu od lehkého po rychlé. Pokud hledáte méně agresivní „superbotu“, která má všechny super komponenty, může být SuperComp Elite v4 hodně zajímavou volbou a vstupenkou do téhle elitní kategorie běžecké obuvi. Cena rozhodně není nízká, ale díky zlepšení osobních rekordů na dlouhých tratích rozhodně stojí! Dá se čekat, že bude disponovat i delší životností než některé konkurenční modely.

New Balance FuelCell SuperComp Elite v4

  • určení: silnice, tempové běhy, dlouhé závody
  • došlap: neutrální
  • hmotnost: 237g
  • drop: 6mm
  • míra tlumení: vysoká
  • doporučená cena: 6 999,-

Pozitiva

  • velmi pohodlné tlumení
  • dynamika odrazu a návrat dopadové energie
  • vhodné i pro běžce s horší technikou
  • delší životnost

Negativa

  • těsnější přední část
  • méně propracovaný jazyk
  • nevhodné pro běh bez ponožek
Deník robotické cyklistky. Pokoří letos opět 50 000 kilometrů za rok? Sledujte její život v sedle
  • Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost
  • Když je doma ticho a zmizí dětský křik, tak může začít pohyb
  • Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo
  • Bolest, pot a slzy v srdci francouzských Alp: Jaké bylo Mistrovství světa Spartan Ultra?
  • TEST: Mizuno Wave Rider 29 – Klasika se dočkala upgradu, ale… zlepší i vaše výkony?
26. 3. 2024 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhyJídloVýživa

Andrea: od kukuřičných lupínků ke stejku. Tohle je moje cesta k low carb

od Andrea Smrčková 24. 3. 2024
autor Andrea Smrčková

Jak se stane, že někdo, kdo se v první třídě málem utopil na školní hodině plavání, zhroutil se v sedmé třídě z hodin tělocviku a skončil v péči psychologa, začne v dospělosti běhat, jezdit na kole a plavat? Vysvětlení pro to sama nemám, ale je to důležitá část příběhu. Mám mentalitu závodního koně. Když už se pro něco rozhodnu, dělám to s plnou vervou a problémy vítám jako zpestření na cestě za cílem. Jeden takový zdánlivě nepatrný problém s chronickou bolestí v kyčli mě navedl na cestu nízkosacharidového stravování a tím změnil zásadně celý život.

Přibližně po pěti letech závodění v silniční cyklistice v Severočeské amatérské lize jsem kolem roku 2011 vyměnila cyklistické tretry za, tehdy ještě hodně špatné, běžecké boty a vydala se na pražský půlmaraton. Výsledek byl tragický jako moje obuv, ale nechala jsem se strhnout bláznivou atmosférou závodu a tomuto sportu naprosto propadla. Tělocvikáři i můj psycholog by jistě jen vrtěli nevěřícně hlavou.

Moje strava byla mainstreamově ukázková, boty měly řádné polstrování, ale přesto (teď už vím, že proto) jsem se začala potýkat se spoustou zdravotních problémů a neskutečnou únavou. Byla jsem schopná usnout během desetiminutové cesty vlakem z práce a úspěšně v této činnosti pokračovat celé odpoledne. Úporná bolest kyčle mě dovedla ke kamarádovi Gregovi z Londýna, který měl kromě výuky angličtiny zařízené i malé studio, kde dělal shiatsu masáže a terapii. Nevyhnutelným tématem byla i výživa. Nepochybovala jsem, že můj jídelníček, který jsem si měla týden zapisovat, bude naprosto ukázkový a pochvala mě nemine. 

Svět se obrátil vzhůru nohama

Nebudu vás napínat, Greg jen pozdvihl obočí a zeptal se, jestli vím, kolik sacharidů denně sním. Odpověď se nabízela, ale tušila jsem, že dotaz měl mít ještě jiný význam. Ve stručnosti mi vysvětlil, kam se se svou denní dávkou 300 gramů sacharidů řítím. Mé představy o zdravých sacharidech z rýže a celozrnného chleba byly totálně rozdrceny. Informace z naší konverzace jsem tehdy byla schopna vstřebat až po nějaké době. Stejně tak si uvědomit opravdové důsledky svého jednání. Kromě shiatsu masáže jsem dostala i týdenní výzvu: žádné obiloviny, rýže, brambory, sladkosti, rostlinné oleje. Nic nezapisovat, jen to zkus. Doteď ses řídila něčím, co očividně nefungovalo, tudíž nemáš co ztratit.

Mé první pokusy o low carb stravu v roce 2014. Foto: Andrea Smrčková

Dobelhala jsem se domů. Podrobila jsem celou kuchyň důslednému lustrování dostupných, ale především hlavně vhodných potravin. Došla jsem k závěru, že po celý týden budu pravděpodobně hryzat asi máslo, vzhledem k tomu, že to je jediné vyhovující. Brala jsem do ruky jednu potravinu za druhou a propadla zoufalství. Internet v té době ještě nebyl tak plný informací a receptů ve stylu low carb, tudíž zbývalo jediné – improvizace! Při vzpomínce na to, jak jsem si každý talíř s jídlem fotila, se nejde ubránit úsměvu:)

Strouhaná mrkev, hlávkový salát, kus sýra, párek, sardinky. Druhý den cukrově-obilné odvykací kúry jsem během cesty vlakem už neusnula. Ani odpoledne jsem nepromarnila na gauči. Navíc se mi pořád chtělo smát, byla jsem zavalena nepřekonatelným pocitem štěstí a dobré nálady. Po týdnu jsem si sedla s Gregem a vychrlila na něj své aktuální dojmy a pocity. Jen se usmíval a skoro nevěřil, že jen tahle dietní změna způsobila tak obrovský příval energie a pozitivní nálady.  

Diety roku: Vysoký krevní tlak? Pomůže stravovací režim DASH

Bolesti kyčle úplně odezněly během pár týdnů a od té doby se nikdy nevrátily. Tady se ovšem happy end tak úplně ještě nekoná. S menšími přestávkami jsem se low carb životního stylu držela několik dalších let. Zbavila jsem se migrén, problémů s pletí a nemluvě o těch, které nejsou na první pohled tak viditelné a člověk si je často ani neuvědomuje. V roce 2017 jsem na své stravě nehodlala nic měnit ani po přestěhování do Anglie. Bohužel, i na mně se všechny ty velké životní změny podepsaly a ručička na váze se během několika měsíců posunula o osm kilo nahoru.

Najít v roce 2019 informace o low carb životním stylu včetně receptů už bylo sice snazší, ale i přesto jsem uvízla v nepříjemném kruhu.  Pořád jsem věděla jak a proč jsem si tento styl stravování zvolila, ale neviděla jsem cestu z tohoto kolotoče ven, a sama jsem si nedokázala pomoci. Později jsem došla k závěru, že pokud člověk porozumí aspoň základní biochemii, a pochopí, že ve hře jsou hlavně hormony a ne kalorie, jen tak low carb neopustí a nesklouzne ke starým způsobům stravování i myšlení. Nikdy nebude nic fungovat do chvíle, než si to člověk sám v sobě srovná a nastaví tak, aby mu důvody jeho rozhodnutí dávaly smysl. Nedržte se něčeho jen proto, že ostatní tvrdí, že je to to pravé i pro vás. 

Klíč je ve vzdělání

Koncem roku 2019 nastal zlom. Přes kouče Mirka Kece a jeho FB skupinu jsem se dostala k Primal Health Coach Institute. V té době zde byl jen základní kurz shrnující principy metabolického zdraví pro udržitelné stravování, fitness, spánek a volný čas. Ano, to byla ta odpověď! Vše mi začalo dávat smysl a zapadat do sebe jako kousky puzzle. Konečně jsem dokázala ze všech získaných informací a osobních zkušeností poskládat plnohodnotnou kapitolu, plnohodnotný obrázek.

Dva roky kovidové doby se na dalším průběhu zásadně podepsaly. Po 30 letech jsem se odvážila vlézt do vody a naučit se plavat. Začala jsem se věnovat triatlonu a běhání ultramaratonů. Díky Primal Health Coach Institute jsem se dostala do komunity stejně smýšlejících lidí. Stala jsem se ambasadorkou britské charity Public Health Collaboration založené lékařem, který už se nemohl dívat na vzrůstající počet pacientů s metabolickými onemocněními. 

Můj talíř v roce 2024. Víc tuku a bílkovin, méně času v kuchyni. Foto: Andrea Smrčková

Sama jsem se od low carb stylu posunula ke ketovore a sezonnímu carnivore stylu, který mi přijde nejudržitelnější, finančně a časově nejvýhodnější. Ovoce a zeleninu si pěstuji i zavařuji sama. S nadšením jsem zjistila, že low carb styl se dostal i do světa profesionálního sportu, zejména právě triatlonu a ultramaratonu. Mou velkou inspirací jsou lidé jako lékař a triatlonista Dan Plews, ultramaratonec Zach Bitter a také profesor Tim Noakes. Ano, ten Tim Noakes, otec již překonaného carb loadingu, totálně přehodnotil svá dřívější tvrzení o sportovní výživě a tréninku, a je rovněž zastáncem low carb stylu jak pro běžnou populaci, tak pro sportovce. Jeho nadace The Noakes Foundation poskytuje stejně jako Dr Dan Plews vzdělávací kurzy a dělá fantastickou osvětovou činnost v oblast metabolického zdraví. 

Kde se vidím za pár let? 

Není cesty zpět! Kdo by zase chtěl nabrat kila navíc, mít špatnou pleť, věčně hlad a trávit život v kuchyni? Návykové jídlo jsem vyměnila za snad ještě návykovější sporty. Mám před sebou mnoho dosud nepřekonaných distancí a výzev, což platí zejména pro triatlonové tratě. O tom zas ale někdy příště.

Co je low carb čili nízkosacharidová strava

Low carb je zastřešující pojem pro stravovací styl obsahující méně sacharidů, než je mainstreamové dietní doporučení. Spadá pod něj i styl zvaný ketovore či carnivore. Nikde se nedočtete, kolik přesně gramů sacharidů za den se počítá jako nízkosacharidová strava. Obecné pravidlo je okolo 100 g a méně. Příznivci low carb se vyhýbají sacharidovým přílohám, nesladí a mlsají jen určité typy zákusků. Na talíři byste našli maso, vejce, mléčné výrobky, zeleninu a zejména bobulové ovoce. Ketovore zakládají svou stravu na mase, vejcích, mléčných výrobcích, dají si kávu, čaj a občas nějakou zeleninu. Carnivore lidé žijí z masa a dalších potravin výhradně živočišného původu. Řeknete si, proč by to někdo řešil a omezoval se? Nadbytek sacharidů má za dlouhodobý následek insulinovou resistenci, často i cukrovku a další nemoci vázané na hormony a metabolismus. 

  • Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost
  • Když je doma ticho a zmizí dětský křik, tak může začít pohyb
  • Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo
  • Bolest, pot a slzy v srdci francouzských Alp: Jaké bylo Mistrovství světa Spartan Ultra?
  • TEST: Mizuno Wave Rider 29 – Klasika se dočkala upgradu, ale… zlepší i vaše výkony?

Autorka: Andrea Smrčková

24. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
SporttesteryVybavení

Skvělý náramek, ve kterém nemusíte řešit složitosti sportovních hodinek. Samsung Galaxy Fit3

od Karel Holub 21. 3. 2024
autor Karel Holub

Fitness náramky jsou obvykle skvělou volbou pro ty z vás, co mají rádi pohyb a o svých aktivitách chtějí mít sice přehled, ale zároveň nechtějí nic komplikovaného. Samsung v této době představil svůj nový fitness Galaxy Fit3. Ten na první pohled zaujme povedeným designem a je nabušený různými funkcemi. Ale je to opravdu dobrý parťák pro váš pohyb? A co jeho zdravotní funkce, dá se na ně spolehnout?

Povedený design a barevné varianty

Samsung Galaxy Fit3 můžete mít ve třech designových variantách – černé tělo s černým sportovním řemínkem, stříbrné s bílým a zlaté s růžovým. Design kombinuje lehkost a styl vhodný pro každou velikost zápěstí, i když testovaný kousek se stříbrným tělem a bílým řemínkem působí přeci jen více žensky. Jeho měkký sportovní řemínek se nejen dobře zapíná, ale je pohodlný i při celodenním nošení. 

Větší, obdélníkový, 1,6palcový (4 cm) AMOLED displej zajišťuje snadnou čitelnost a nabízí vysokou kvalitu zobrazení s nádhernými barvami. Vzhled ciferníků můžete měnit, ale podle mého názoru nejlépe využije potenciál hodinek černý ciferník, který zároveň skryje poněkud širší rámeček kolem displeje. 

Náramek Samsung Galaxy Fit3. Foto: Marek Odstrčilík
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Samsung Galaxy Fit3, foto: Karel Holub
Náramek Samsung Galaxy Fit 3. Foto: Marek Odstrčilík
Náramek Samsung Galaxy Fit 3. Foto: Marek Odstrčilík
Náramek Samsung Galaxy Fit 3. Foto: Marek Odstrčilík

Jedno tlačítko a doteky 

Pro ovládání máte k dispozici jedno tlačítko na boku a dotykový displej. Tlačítko má příjemně odstupňovaný stisk a snadno ho nahmatáte i ve slabší rukavici. Jednou stiskněte pro návrat na základní ciferník, dvakrát pro spuštění cvičení a dlouhým stiskem vypnete náramek, nebo zobrazíte zdravotní informace. Případně je možné tlačítko využít pro přivolání pomoci, a to pěti stisknutími v řadě. 

Další ovládání zajistí posuvy a klepnutí na dotykový displej. Přestože jde o zařízení z nižší cenové kategorie, reaguje na dotek rychle a plynule a obrazovka se posouvá bez záseků nebo prodlev. Dotykový displej s sebou přináší drobnou nevýhodu šmouh a nečistot, což je u těchto displejů již známé, a ani Galaxy Fit3 v tomto směru není výjimkou. Občas bude potřeba sklíčko trochu přeleštit. Pozor! Displej reaguje i na posun obrazovky rukávem, čemuž ale jde snadno zabránit zamykáním obrazovky. 

Kompatibilita

Pro nastavení a fungování náramku je samozřejmě potřeba propojení s chytrým telefonem. Samsung Galaxy Fit3 je aktuálně možné připojit pouze k telefonům se systémem Android, a to konkrétně od verze 8.0 nahoru. Samotné párování proběhlo naprosto bez problémů.

Jdeme se hýbat

Recenze: hodinky Redmi Watch 4 dají na frak i dražší konkurenci. Zdobí je skvělá výdrž a mnoho zdravotních funkcí

První věc, kterou byste měli vědět o Galaxy Fit3 a měření aktivit je, že nemá vlastní GPS. Může se připojit přes Bluetooth k GPS vašeho telefonu, ale pokud neradi běháte s telefonem, pak vám bude muset stačit vzdálenost spočítaná z počtu vašich kroků. To je sice značné omezení, ale je třeba si přiznat, že mnoho dalších fitness náramků v této cenové kategorii také GPS nemá.

Za velké plus počítám obrovské množství podporovaných druhů cvičení. Samsung Galaxy Fit3 jich umí změřit více než 100 a díky odolnosti proti vodě se s ním nemusíte bát sportu ani v dešti nebo bazénu.

Sám jsem Fit3 vyzkoušel při běhání a jízdě na cyklotrenažeru. Pro základní měření a záznam aktivity jsou schopnosti Fit3 dostatečné a je potřeba držet na paměti, že náramek je primárně určený lidem, pro které je pohyb zpestřením života, nikoliv pro výkonnostní sportovce. 

Spánek a zdravotní funkce

Hodinky nabízí sledování spánku a v této oblasti přináší Samsung zajímavou hříčku. Po několika nocích sledování spánku vám náramek přiřadí vaše „spací zvíře“. Podle toho, jak spíte, se můžete stát jedním z následujících zvířat:

  • Bezstarostný lev – je pro lidi, kteří spí déle než doporučených osm hodin.
  • Citlivý ježek – přirovnává vás k ježkovi, který často spí během dne a je aktivní a ostražitý v noci.
  • Nervózní tučňák – popisuje lehkého spáče, který má potíže usnout znovu, jakmile se probudí.
  • Krtek, který nemá rád slunce – je pro někoho, kdo raději bývá aktivní v noci, tedy spí raději během dne.
  • Opatrný srnec – je pro někoho, kdo má neklidný, přerušovaný spánek.
  • Pohodový mrož – je ten, kdo může být déle vzhůru než většina lidí, ale pak snadno spí více než osm hodin.
  • Aligátor na lovu – je pro lidi, kteří pracují noční směny, a kteří jsou během spánku ve střehu.
  • Vyčerpaný žralok – je pro člověka s velmi viditelným nedostatkem spánku, který nemůže dohnat spánek kvůli práci nebo jiným důvodům.

Samozřejmě nejde o vědecky podložené spánkové typy, ale je to zábavný prvek, který dělá sledování spánku zajímavější a zábavnější. Pokud vám nestačí srovnání se zvířetem, můžete prozkoumat i přesnější data – dobu spánku nebo jeho stádia, a to i při malém šlofíčku v průběhu dne.

Zdraví a bezpečnost

Samsung Galaxy Fit3 umí měřit srdeční tep a okysličení krve pomocí optického senzoru přímo ze zápěstí. Při běžném nastavení probíhá měření tepu každých deset minut, ale je možné nastavit i nepřetržité. Okysličení krve měří náramek během spánku, ale i v tomto případě lze nastavení upravit podle potřeby. Z hodnot naměřených optickým senzorem pak Fit3 umí odvodit i úroveň vašeho stresu a frekvenci dýchání. Samotné měření je poměrně přesné v klidu a při běžných aktivitách. U intenzivních aktivit může vykazovat docela podstatné odchylky, ale i v tomto směru je třeba mít na paměti, že náramek není určený výkonnostním sportovců, kteří potřebují tepovou frekvenci sledovat s vysokou přesností. 

Náramek Galaxy Fit 3 nabízí i několik funkcí, které mohou zvýšit vaší bezpečnost. Na pět stisků tlačítka je možné přes připojený telefon přivolat pomoc z předem nastaveného bezpečnostního čísla. Přilvolání pomoci umí například i funkce detekce pádu, a to v případě, že nad vámi zvítězí zemská přitažlivost a následné přistání proběhne poněkud tvrdším způsobem.

Vydrží dlouho a rychle se nabíjí

Samsung slibuje až 13 dnů používání na jedno nabití, ale pokud zvolíte možnost neustále zapnutého displeje, je tedy velmi intenzivně využíván, pravděpodobně dosáhnete průměru kolem čtyř dnů. Nabíjení probíhá prostřednictvím dodávaného proprietárního kabelu, který má magnety usnadňující připojení. Plné nabití trvá něco málo kolem hodiny. 

Galaxy Fit3 – měli byste si ho koupit?

Pokud hledáte fitness náramek pro měření aktivit a zdravotních funkcí, oceníte elegantní design a dlouhou výdrž baterie, je velká šance, že si Galaxy Fit3 oblíbíte. Dejte si ale dobrý pozor na kompatibilitu telefonu a pamatujte na to, že náramek nemá vlastní GPS pro záznam trasy. Celkově jde o povedený kousek a můžeme ho s klidným svědomím doporučit všem, co hledají zařízení, které nejen dobře vypadá, ale nabídne především jakousi prodlouženou ruku telefonu při pohybu a sportovních aktivitách.

Samsung Galaxy Fit3

  • displej: AMOLED 1,6″
  • baterie: až 13 dní
  • senzory: optické měření tepu, barometr
  • funkce: přes 100 druhů aktivit, sledování spánku, bezpečnostní funkce
  • doporučená cena: 1 349,-

pozitiva

  • povedený design
  • hezký, dobře čitelný displej
  • dobrá výdrž baterie
  • zdravotní a bezpečnostní funkce
  • velké množství měřených aktivit

negativa

  • kompatibilní pouze s telefony Android
  • nemá vlastní GPS
  • Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost
  • Když je doma ticho a zmizí dětský křik, tak může začít pohyb
  • Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo
  • Bolest, pot a slzy v srdci francouzských Alp: Jaké bylo Mistrovství světa Spartan Ultra?
  • TEST: Mizuno Wave Rider 29 – Klasika se dočkala upgradu, ale… zlepší i vaše výkony?
21. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaInspiraceInspirace a příběhySilniční kolaTuristika

Poměřte síly s Pogačarem: vydejte se na kole do biatlonového ráje v Pokljuce

od Rungo 20. 3. 2024
autor Rungo

Být o dovolené s rodinou a zároveň na kole je sen každého cyklisty či cyklistky. Existuje vůbec takové místo, kde si všichni přijdou na své? Ano, a dokonce není nikterak daleko! Naše redaktorka Hanka vás vezme do Slovinska, a to přímo do biatlonového ráje v Pokljuce.

Kam nemůžu s kolem, tam nejedu! Heslo, kterého se s manželem již několik let držíme a na jehož základě také pokaždé vybíráme a „gůglíme“ vhodnou dovolenou. Před dvěma lety jsme s sebou chtěli vzít nejen kola, ale také naše téměř dospělé děti – necyklisty.

Chtěli jsme najít místo, které by svým vyžitím vyhovovalo všem členům rodiny a užili si společný čas naplno. Klíčová slova zněla: vyžití pro cyklistiku, koupání i turistické výlety do přírody. Rodinná rada po dlouhých úvahách odsouhlasila slovinské jezero Bled v Triglavském národním parku. 

Cestou necestou

Sbalit se na tuto cestu bylo náročné. Především díky skvělým logistickým schopnostem mého muže se do auta vešlo mnohem víc, než jsme doufali. Posádka se skládala ze tří  „týnejdžrů“, jednoho páru dospělých, spousty zavazadel, jídla a v neposlední řadě dvou silničních kol! A tak se stalo, že se naše výprava vydala jednoho červencového dne za rozbřesku na trasu Vídeň – Graz – Klagenfurt – Bled vstříc dobrodružství.

Cesta nám celkem rychle a v klidu ubíhala, dokonce i samotná Vídeň, která je obvykle plná dopravních komplikací, byla ještě ospalá a klidná. Náročný úsek nás čekal na rakousko-slovinských hranicích, kde jsou kopce tak nějak kopcovitější, skalnatější a prudší. Silnice, které po nich vedou, se na první pohled zdají totálně nesjízdné. Zážitek hodný adrenalinového sportu, zejména v momentě, kdy se v jedné ze serpentin proti nám „vyřítil“ autobus a vyhnout se mu na úzké skalní silnici byl opravdu mistrovský kousek. 

Naše plně naložené auto se do kopců zuby nehty sotva škrábalo. Sklon 21% mluvil za vše, celé mi to přišlo jako špatný vtip. Slovinsko nás uvítalo ve své plné kráse. Všichni jsme v tu chvíli věděli, že to byl nezapomenutelný zážitek a tyto kopce si budeme pamatovat pěkně dlouho.

Po 530 kilometrech a 7 hodinách jízdy jsme konečně dorazili do cíle. Měli jsme štěstí. naše ubytování se nacházelo hned na okraji města, což nám ušetřilo dost času.

Jezero Bled. Foto: Hana Moravcová
Vintgar Gorge. Foto: Hana Moravcová
Viševnik. Foto: Hana Moravcová
Viševnik. Foto: Hana Moravcová
Pokljuka střelnice. Foto: Hana Moravcová
Viševnik s výhledem na Pokljuku. Foto: Hana Moravcová

Město Bled totiž leží přímo na jezeře, ke kterému v létě proudí velké davy turistů a výletníků, díky nimž vznikají při vjezdu do města několikakilometrové kolony. Uvíznout v něčem takovém během parného letního dne vážně nechcete. Prohlédli jsme si apartmán, vyložili věci z auta a vydali se na průzkum okolí. Večer jsme zakončili vytvořením předběžného plánu aktivit a programu na celý pobyt, na kterém jsme se podíleli společnými rodinnými silami.

Psychická příprava a plánování nade vše 

Jako fanoušci biatlonu jsme si s manželem přáli navštívit Pokljuku, proto se také stala cílem naší první cyklovyjížďky. Hned mi bylo jasné, že nepůjde o žádné lážo plážo výletování, ale o pořádný švih.

Z Bledu, ležícího 488 metrů nad mořem, bylo třeba se dostat do biatlonového centra v Poklujce, tedy o 862 metrů výš. To vše na pouhých 20 kilometrech! 

Znamenalo to jediné, „namazat si nohy pod koleny“ a psychicky se připravit na pořádné, chvílemi i 18% stoupání. Na optimismu a nadšení mi nepřidalo ani zjištění, že v této lokalitě je naprosto běžný výskyt medvědů. Byla jsem připravená, že mě čeká 20 kilometrů stoupání, takže je zaručeno, že mi začnou pozvolna vadnout nohy. A co pak? Případné medvědí setkání mě drželo v pozornosti – co kdyby? Nezbylo by mi nic jiného, než trochu víc šlápnout do pedálů a to nejlépe šusem z kopce!

Vzhůru k výšinám

Deník robotické cyklistky. Pokoří letos opět 50 000 kilometrů za rok? Sledujte její život v sedle

K vydatné snídani jsem navíc dostala také pořádnou nálož rad na cestu od mého zkušeného manžela. První třetina cesty vedla přes město a přilehlé vesnice, a to za doprovodu znatelného stoupání. Trasa pokračovala do lesů, kde se pozvolna klikatila a vlnila do serpentin. Stoupání bylo nemilosrdné, ale krásné počasí nám to lehce kompenzovalo. Léto bylo v plném proudu, nicméně s přibývajícími výškovými metry se pomalu ale jistě ochlazovalo. Během druhé části trasy síly sice ubývaly, ale dobrá nálada nás neopouštěla. Pravidelnými dávkami energie a tekutin jsme si ji udrželi až do cíle. 

Provoz na trase byl téměř nulový. Potkali jsme jen pár nadšených cyklistů, co měli stejný nápad jako my, a omladinu trénující na inline běžkách na biatlon. Rychlost, jakou si to svištěli ze srázu, byla neuvěřitelná. Vůbec mi nešlo do hlavy, jak to pod kopcem ubrzdí a hlavně, jak se dostanou zpět nahoru. Při té dřině mi to alespoň zaměstnalo hlavu a nabídlo se téma k hovoru a zamyšlení. Jediné, co jsme nepotkali, byli medvědi. Naštěstí! Za to asi 5 kilometrů od cíle nás překvapil zvuk kravských zvonců. Prvně jsem myslela, že se mi to jen zdá a z vysílení mám slyšiny, ale pohled na pasoucí se krávy mě ujistil, že jsem v pořádku. Byly všude. Na krajnici, v lese i  na cestě.  Jako v pohádce. Triglavský národní park nás nepřestával překvapovat. 

Biatlonová Pokljuka pokořena

Na samém vršku Pokljuky jsme vjeli do sportovního areálu a já se sama sebe musela zeptat: „Toto je opravdu to světově proslulé biatlonové centrum?“ Stála jsem přímo na střelnici a nechtěla tomu věřit. Toto světoznámé sportoviště působilo zcela nenápadným, tichým, až neudržovaným dojmem. Ale ten pocit, že jsem na samém vrcholu, byl k nezaplacení. 

Dlouho jsme se nezdrželi, protože teplota vzduchu tady klesla z původních 22 stupňů na pouhých 13, a to propocenému tělu moc nesvědčí.

Celá cesta zpět do Bledu byla z kopce, ale rozhodně to neznamenalo, že by tato část úseku byla méně náročná. Ze začátku mi bylo chladno, ale s postupným klesáním se tělesný komfort zvyšoval. Také bylo třeba dbát zvýšené opatrnosti a držet se ve vlastním pruhu, protože některé zatáčky byly opravdu nepřehledné. I přes to všechno jsem si tento 20 kilometrový sjezd nesmírně užila. Na závěr jsme si objeli celé jezero dokola, abychom si jej prohlédli ze všech stran. Do cíle jsme dorazili s necelými 48 kilometry v nohách, a to s převýšením 962 metrů. Zamířili jsme si to zpět za dětmi, které ten den využily ke koupání v průzračném Bledském jezeře, kde jsme i my dopřáli unaveným nohám zasloužený relax.

Do Pogačara mám hoooooooodně daleko

Po prozkoumání trasy a výkonu v aplikaci Strava jsme ještě na apartmánu zjistili, že stejnou trasu absolvoval v červnu 2020 i Tadej Pogačar. Jen pár týdnů na to se tento slovinský cyklista stal vítězem Tour de France. Na spoustě jednotlivých segmentů drží i dnes prvenství  – KOMy (king of the mountains). Jen pro představu, na 15 kilometrovém segmentu Gorje – Rudno polje s převýšením 719 metrů a průměrným stoupáním 4,8% jel rychlostí 29,4 km/h. Za půl hodiny neměl co dělat, a to se vsadím, že určitě nejel naplno. Kdežto já se na stejném segmentu trápila o celých 41 minut déle! Král cyklistiky se nezapře.

A jak vypadal plán celé naší dovolené? Možný tip pro vás

25.7. Všichni: příjezd, obhlídka okolí

26.7. Všichni: dopoledne pěší túra do Triglavského národního parku. Z Bledu nejprve autobusem cca 1 hodinu jízdy do Blejska Dobrava. Odtud pěšky po oblíbené turistické trase Vintgar Gorge. Trasa vede soutěskou řeky Radvany.  Vstup za poplatek.  U vstupu i východu z placené trasy je bistro s rychlým občerstvením. Zpět do Bledu pěšky po svých. Celkem 14 km. Odpoledne koupání v jezeře.

27. 7. Rodiče: Bled – Pokljuka – Bled na kole 48 km

Děti: koupání v jezeře. V odpoledních hodinách všichni u jezera.

28.7. Všichni: pěší horská túra v Julských Alpách, Pokljuka – Viševnik – Pokljuka. Na parkoviště v Pokljuce autem. Odtud po turistických značkách k vrcholu Viševnik 2050 m.n.m.. Celkem 9 kilometrů s převýšením 717 metrů. Fyzicky náročná horská túra, která jde zvládnout v teniskách. Není nutná speciální turistická obuv. Trasa je velice strmá, pod vrcholem více skalnatá s neuvěřitelnými výhledy.

29.7. Rodiče: cyklovyjížďka Bled – Mojstrana – Bled. Celkem 60 km, 776 metrů výškových.

Děti: objevování zajímavých zákoutí Bledu, návštěva hradu, koupání v jezeře.

30. 7. Všichni: dopolední procházka po kolonádě, nákup suvenýrů, společný oběd v restauraci, odpolední koupání v jezeře

31.7. Všichni: odjezd domů

Mé osobní tipy a doporučení

Pokud plánujete rodinnou dovolenou s dětmi, a na kole jezdí třeba jen jeden z vás, i tohle může být správná volba. Zatímco rodič cyklista bude na vyjížďce, druhý z rodičů může s dětmi vyrazit k jezeru nebo navštívit některé ze zajímavých míst přímo v Bledu či jeho těsné blízkosti.

Dostupnost z Česka je také příjemná. Z Brna do Bledu jen sedm hodin jízdy včetně zastávek. Po cestě přes Rakousko je výhodné využít ke zdravotním zastávkám motely Oldtimer, kde jsou toalety zdarma.

Bled vyzývá jak ke koupání v průzračné vodě (je zde i krásná pláž vhodná pro rodiny s dětmi), tak  k výletům. Uprostřed jezera vyčnívá ikonický ostrov s kostelem, ke kterému se dopravíte výletní lodí nebo loďkou z půjčovny. Nad jezerem se tyčí středověký hrad volně přístupný veřejnosti.

Nabízí se také navštívit Triglavský národní park a vydat se po vyhlášených turistických trasách.

Při cyklistických toulkách můžete využít jak vyznačené stezky pro cyklisty, tak méně frekventované silničky. 

Autor: Hana Moravcová

20. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
SporttesteryVybavení

Nová verze Garmin Connect přichází: zářná budoucnost, nebo krok zpět?

od Veronika Dvořáková 19. 3. 2024
autor Veronika Dvořáková

“Chcete vyzkoušet beta verzi aplikace?”, zeptal se se jednoho večera Garmin Connect. Tak určitě! Jestli má přijít změna, chci ji radši hned, ať vím, na co se připravit. A tak jsem začala poznávací jízdu s novým prostředím garminovské aplikace. Podle reakcí na diskuzních fórech je tahle možnost ojedinělá, nové prostředí si zatím vyzkouší jen část uživatelů. Stojí to za to? A co nás čeká? Máte ji chtít, nebo se bát? 

Už od prvního spuštění byl záměr nové podoby Connectu jasný – nabídnout vám přehled toho, co nejvíce chcete sledovat, a maximalizovat možnost personalizace.

Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková
Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková

Před načtením úvodní obrazovky jsem prošla krátkým dotazníkem, ve kterém mě Garmin vyzval k zaklikání priorit. Vybírala jsem pro mě stěžejní statistiky a ukazatele a přiřazovala jim váhu. Jakmile byl dotazník hotový, otevřela se beta verze Connectu.

Nutno říct, že mé autistické já se s novotou nějakou chvíli těžce vyrovnávalo. Refresh tak jako tak už ale třeba, přece jen je původní design lehce zastaralý. Nicméně, pokud čekáte zbrusu nové prostředí se vším všudy, pravděpodobně přijde zklamaní. Vše ostatní zůstalo relativně při starém, zásadní změna se týká zejména domovské obrazovky, konkrétně jejího uspořádání. 

Důraz na kýžené metriky

Zmiňovaná domovská obrazovka je nově rozdělena do několika sekcí: Dnešní aktivita, Sledované, Stručný přehled, Události, Tréninkové plány, Výzvy, Včera a Posledních 7 dní. 

Jednotlivé bloky lze v nastavení vypnout či zapnout, takže si celou stranu poskládáte dle svého. Kromě toho Connect nabízí úpravy dlaždic v rámci jednotlivých bloků, čímž zviditelníte metriky, které sledovat chcete, a naopak skryjete ty méně důležité pro vaši potřebu.

Dnešní aktivita

Zatímco dříve se aktivity daného dne zobrazovaly barevně pod sebou, teď je to posuvný karusel. Zahrnuje odtrénované aktivity v daném dni, případně naplánované tréninky. 

Sledované

Celkem 5 dlaždic, naklikat si jich můžete i méně. V přehledu se ukazuje první hlavní metrika, pro zobrazení dalších je nutné rolovat směrem doprava.  

Stručný přehled

Prostor pro ještě více dlaždic, kde se na první pohled dozvíte stručnější data než ve Sledovaných (pořád je to ale poměrně slušný přehled). Já mám možnost si vybrat celkem 8 dlaždic, někteří uživatelé udávají jen 6.

Události

Zajímavá “fičura” pro ty, kteří se chystají na důležitý závod nebo jinou událost, a chtějí ji mít na očích. Mimo typu události se zobrazuje i odpočet, kolik do vašeho dne plného radosti a utrpení zbývá času. Události můžete ručně přidat, pokud nenajdete v obecném kalendáři.

Tréninkové plány/Výzvy

Sekce pro milovníky plánů, odznáčků, kamarádských výzev a dalších zdvižených prstů, které vás nutí makat. Bohužel, u výzev je vidět jen jejich část, a to ještě bez možnosti výběru, které výzvy to budou.(Tohle moc nechápu, ale jestli říkáš, že to je ok, tak jo:)) 

Včera a Posledních 7 dní

Shrnutí předešlého tréninkového dne a týdne jednoduše v číslech.

Mobilní aplikace versus web

Změny se týkají také desktopové podoby Connectu, která je víceméně podobná. Upravit a přeskládat podle svého gusta jde jednoduše, jen pozor – změny v aplikaci a na webu se vzájemně promítají. Na rozdíl od aplikace najdete na desktopu dlaždice rozdělené do dvou sloupečků a opticky je design o něco jednodušší a čistší než u mobilu. 

Recenze: Hodinky z Decathlonu? Kiprun GPS 900 za 6 tisíc překvapí v mnoha směrech

Já si nakonec beta verzi po váhavém začátku celkem oblíbila. Graficky je příjemná, modernější a přehledná. Oceňuji možnost soustředit se na konkrétní cíle a vybrat si do přehledu čísla, která opravdu sledovat chci. Vítám i novinku v podobě událostí. Mimochodem, věděli jste, že existuje odznáček za přidání nové události? 

Co mě naopak ale nepotěšilo je nové zobrazení dnešních aktivit. Systém s barevnými dlaždicemi pod sebou mi vyhovoval mnohem více než přepínání v karuselu ze strany na stranu. 

U výzev mě mrzí, že není možnost si zobrazit nejdůležitější výzvy podle sebe – takhle se mi ukazují ve výběru ty, které pro mě nejsou až tak důležité a mám je připojené pro strýčka Příhodu. Tedy co kdybych náhodou zrovna zvýšila svoji cyklo kilometráž (nebo ji spíš po zimě vůbec nastartovala). 

Zatímco ve starší verzi se dlaždice s nulovou aktivitou neukazovaly vůbec, teď zde zůstává prázdné pole, které trochu kazí dojem. Problematickou se může zdát tato novinka pro ty, kteří milují kompletní data přehledně na jedné obrazovce. To už bohužel nenajdete, nad rámec počtu volitelných dlaždic musíte rozklikat více sekcí a kýžená data celkem pracně hledat. 

Posledním vykřičníkem v nové verzi je samotný desktop verze, která by dle mého zasloužila ještě vyladit k lepšímu. Uvidíme, jak se Garmin popere s připomínkam uživatelů a jestli konečná verze bude odlišná od té testovací.

Beta verze pro vybrané

Celá novinka byla nejdříve určená v testovacím režimu jen pro vybranou skupinu uživatelů. Následně se v beta verzi otevřela i veřejnosti, ale znovu jen vyvolené části. Z beta verze se dá zatím kdykoliv utéct zpět do původního rozložení. Kdy bude aplikace dostupná úplně  pro všechny? To zatím není jasné, ale vše naznačuje tomu, že by to mohlo být již brzy. 

Máte už novou verzi? A jak se s ní kamarádíte? Dejte nám vědět!

  • Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost
  • Když je doma ticho a zmizí dětský křik, tak může začít pohyb
  • Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo
  • Bolest, pot a slzy v srdci francouzských Alp: Jaké bylo Mistrovství světa Spartan Ultra?
  • TEST: Mizuno Wave Rider 29 – Klasika se dočkala upgradu, ale… zlepší i vaše výkony?
19. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkJídloTréninkZdraví

Běhání a alkohol: vražedné kombo, nebo kamarádská dvojka?

od Veronika Dvořáková 18. 3. 2024
autor Veronika Dvořáková

Jde běhání a alkohol dohromady? NE. Tady by mohl skončit nejkratší článek na světě. Ale my se na tuhle problematiku podíváme dál. Je to opravdu tak moc špatný nápad? A co pivo za odměnu po doběhu? Je pivo vůbec alkohol, když se mu přezdívá tekutý chléb? A proč ho někdy ultraběžci na občerstvovačkách pijí? Co dělat, když jste včera byli na firemním večírku, ale tréninkový plán je nekompromisní? Může pak běh fungovat jako lék na kocovinu? 

Alkohol a jeho účinky jsou tématem omílaným po tisíciletí. Když naši předci přišli na to, že kvašením vzniká veselý nápoj mnoha účinků, začali ho postupně zdokonalovat. A také hojně konzumovat, což vedlo k normalizaci a hlubokému zakořenění alkoholu ve společnosti. Postupně ale našel i další využití. Konzervace a dezinfekce, zmírnění bolesti, provizorní anestezie v dřevních dobách. Dokonce i v počátcích profesionálního sportu se podával jako prostředek pro otupení bolesti nebo zklidnění. Nicméně také byl jednou z prvních látek na seznamu zakázaného sportovního dopingu. 

Co vlastně alkohol je a jak na nás působí?

Pojďme si to rozebrat. Chemicky vzato, alkohol se skládá z jednoduché sloučeniny známé jako ethanol. Na první pohled vás může naladit do veselého a uvolněného stavu, ale  ve skutečnosti je ethanol jedovatý. Tím se vysvětluje, proč se cítíme pod psa, když to s alkoholem přeženeme.

Z biologického hlediska alkohol ovlivňuje náš mozek tím, že snižuje aktivitu inhibičních neurotransmiterů (chemická látka v mozku, která brzdí nervové signály a může vést k pocitu klidu a relaxace). To vede k uvolnění těla i mysli a zvýšenému sebevědomí. 

Ale pozor, tenhle efekt je pro náš běžecký či obecně sportovní výkon výrazně méně příznivý. Alkohol také snižuje schopnost soustředění, způsobuje zvýšení srdečního tepu a dokonce i dehydrataci. A to nejsou věci, které bychom při běhu uvítali s otevřenou náručí. 

Kdy se naše tělo začne opět vracet do normálního stavu? Alkohol se odbourává postupně a tento proces detoxikace mají na starost játra. Detoxikace trvá i několik hodin. Dokud není alkohol z těla úplně vyloučen, může mít stále vliv na fyziologické funkce.Problémem je, že zatímco se tělo zoufale snaží zbavit zbytku toxinu, odsouvá další procesy stranou. Už tušíte, jakým směrem se budeme v tomto tématu ubírat dál?

„Sám k svému cíli nedojdeš,“ mluví o zlatu světová rekordmanka, která se z bahna drog vyškrábala na stupně vítězů

Sklenka červeného pro zdraví, štamprle na dlouhověkost a pivo jako ionťák

Určitě jste to už někdy slyšeli. “Můj děda pil každý den štamprli, jedl bůček a dožil se devadesáti.” Vždy si rádi najdeme hezký příběh, abychom obhájili své neřesti. Běžci a cyklisté ospravedlňují své pivo po výkonu tím, že je plné vitamínu B a obsahuje spoustu minerálních iontů, a tak je to přeci ionťák.

Králem oblíbených mýtů zdravotních výhod některých forem alkoholu je ale červené víno.
Často je označováno za zdravé (dokonce superpotravinu), především díky obsahu resveratrolu. Látky, která se nachází v hroznech a má antioxidační vlastnosti. 

Důležité ale je si uvědomit, že zdravotní přínosy alkoholu jsou často nadhodnocovány. Že bychom opravdu měli takovou potřebu si pití alkoholu sami před sebou obhájit?
Negativa ale značně převažují nad pozitivy. Přemíra alkoholu může poškodit orgány, zvyšovat krevní tlak i nést rizika dalších velmi vážných onemocnění, včetně závislosti a srdečních chorob.

Pivo po doběhu nebo cyklovýletu? 

Pivo rozhodně není ideálním iontovým nápojem po fyzické aktivitě, neboť může zpomalovat regeneraci a dehydratovat tělo, které nejdřív začne odbourávat alkohol a až poté řešit samotnou regeneraci svalů a únavu. Proto je nutné nejdříve pořádně doplnit tekutiny a živiny. Chuť na pivo vás stále nepřešla? Nevadí, ale dejte si ho s dostatečným odstupem a dejte organismu čas nabrat znovu síly. 

Běháni a alkohol. Jde to vůbec dohromady? Foto: Veronika Dvořáková

Stejná pravidla platí i pro běh nebo trénink po bujaré prohířené noci. Trénink střízlivění neurychlí. Tělo má stále problém odbourat zbytky alkoholu, játra mají napilno, smysly jsou otupené a je tak zvýšené riziko možného úrazu. Projděte se raději na čerstvém vzduchu nebo se zlehka projeďte na rotopedu.

Sportovní bizáry: vypij pivo, dej si čtyřstovku a vyhraj 

Spojení alkoholu a sportu je velmi kontroverzní. Přesto existují případy, které se staly známé  právě díky alkoholu v hlavní roli. Jmenujme například závod přezdívaný „Pivní míle“ (Beer Mile), který zahrnuje 4×400 m s pitím piva před každým okruhem. Tato extrémní soutěž se stala populární po celém světě a přitahuje rekreační běžce i profesionální atlety, kteří jsou ochotni tělo téhle výzvě podrobit. 

Další událostí jsou vinařské maratony ve Francii, například Maraton du Médoc. Běžci si během závodu mohou vychutnávat vzorky vína z okolních vinic, na občerstvovačkách nechybí sýry, pečivo a další dobroty. Což o to, atmosféra je tam velmi uvolněná a pití i jídlo opravdu kvalitní. I tady se ale najdou výjimky! Spousta běžců se zmiňovaných událostí účastní kvůli výkonu samotnému a lákadlům na trati se hrdinsky vyhýbají. Otázkou však zůstává, jestli je zdravé a vhodné tyto dvě záležitosti kombinovat? Není lepší variantou jít si nejdříve zaběhat, a až poté se v klidu věnovat gurmánství

Existuje kompromis nebo je nutné se alkoholu vyhýbat úplně? 

Profesionální sportovci špičkové úrovně jsou schopni pro své cíle obětovat i mnohem více, než jen pití alkoholu. V jejich případě je to bráno jako samozřejmost. Jak je to ale u hobby sportovců, poloprofesionálů nebo všech, kteří se soustředí nejen na svůj výkon, ale chtějí si i čas od času dopřát sklenku?

Na alkohol úplně zanevřít nemusíte. Důležité je ale načasování, dávkování a správný výběr. 

Máte před těžkým tréninkem, závodem? Jak je to naopak ve chvíli, kdy se chcete odměnit právě po jejich zdárném dokončení. Rada zní: alkoholu se raději vyhněte úplně. 

Mohl by negativně ovlivnit kvalitu vašeho výkonu. Lehce by se mohlo stát, že by veškerá dřina byla ztracena díky jedné jediné neřesti. A to je velmi velká daň!

Nic náročného vás nečeká? Pak si tu svoji sklenku dopřejte, užijte si večírek, zajděte s kamarády na pivo. Plánujte svůj další trénink s odstupem od konzumace lahodného moku.

Co na to vědci, běžci a statistiky?

Studie provedené v americkém Institutu pro výzkum sportu a zdraví zjistily, že i mírná konzumace alkoholu může mít negativní vliv na hydrataci a regeneraci po cvičení. Stejně jako náš článek tedy doporučují, abyste konzumaci alkoholu i sport od sebe oddálili co nejvíce to jde. 

Mezi známými běžci jsou velmi rozmanité přístupy k tomu, jaký vliv má alkohol na jejich tréninkový režim i závodění. V zásadě se ale shodují, že alkohol do sportu nepatří.  

Jak řekl legendární běžec Eliud Kipchoge: „Ano, nepiju alkohol. A i kdybych přestal (se sportem), nezačnu pít. Není to součástí mojí mentality.“

Britská atletka Paula Radcliffeová doplňuje: „Pro dosažení vrcholového sportovního výkonu je nutné se vyvarovat alkoholu a přikládat velkou váhu správné výživě a odpočinku.“ 

Ve vodách českého sportu problematiku skvěle shrnuje ultraběžec Daniel Orálek: “V současné době u mě požívání alkoholu při krátkých závodech, do maratonu včetně, nemá žádnou podporu. Většinu času nepiji vůbec, tak proč bych měl alkohol pít zrovna teď?

Marathon du Medoc 2023. Foto: Yves Mainguy

Malinko jiná situace může být u delších ultraběhů několik hltů piva může zlepšit stav žaludku, který je dlouhodobě devastován různými gely a jonťáky.”

Zároveň ale upozorňuje na to, že po závodě je to jiná situace. Sám je známý tím, že po doběhu se vždy těší, až uhasí žízeň studeným pivem. Důležité je ale to, že u Dana jde o malou dávku a než pivo otevře, uběhne i několik hodin. Tělo tedy nedostane alkoholovou ránu hned v cíli a má čas vychladnout, zahájit regeneraci a přijmout další živiny. 

A jeden bonmot od Daniela na konec? “Je velmi smutné a nedůstojné, když sportovci holdují alkoholu, ale je nesmírně pozitivní, když alkoholici sportují.”

  • Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost
  • Když je doma ticho a zmizí dětský křik, tak může začít pohyb
  • Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo
  • Bolest, pot a slzy v srdci francouzských Alp: Jaké bylo Mistrovství světa Spartan Ultra?
  • TEST: Mizuno Wave Rider 29 – Klasika se dočkala upgradu, ale… zlepší i vaše výkony?
18. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
PosilováníStrečinkTrénink

Cvičení doma, díl první: dřep je králem cviků

od Veronika Dvořáková 17. 3. 2024
autor Veronika Dvořáková

Máte to do fitka kusy cesty? Necítíte se tam dobře? Jsou tam divné stroje a vy nevíte, co s nimi? Trénujte doma! Domácí cvičení nemusí znamenat ani nutnost vlnění se v rytmu s Cvičme v rytme, ani nudu. Když se vám zrovna nikam nechce, máte malé děti nebo omezený čas, doma si dokážete odjet velice kvalitní workout na celé tělo. Jak začít, co si pořídit a jak to celé dát dohromady? Od toho je tu naše nová série článků!

Soukromí i úspora času a peněz jsou samozřejmě obrovskou výhodou domácího cvičení. Pro začátečníky mohou být na druhou stranu trochu nepříjemné – nikdo vás nevidí a zároveň vám nikdo neřekne, že něco děláte blbě. O to důležitější je vlastní kontrola, poznávání vlastního těla a správný začátek.

Aby to nebyla jen metoda pokus-omyl, máme pár tipů, jak na to. 

Krok 1: specifikujte cíle a sestavte si efektivní plán.

Na úvod je třeba si říct, proč to chcete dělat a čeho toužíte dosáhnout. Od toho se odráží i výběr cviků nebo typu cvičení a četnost tréninků. 

Chcete zhubnout? Zesílit? Zlepšit svůj běh, udělat první shyb? Nebo si jenom pro svůj pocit dobře zacvičit? 

Podle cílů následuje vytvoření tréninkové rutiny cviků, které budete pravidelně opakovat. Nemá smysl zkoušet pokaždé jiné video nebo náhodné cviky ze sociálních sítí. Otestujte, které cviky zvládnete a chcete dělat, nebo které potřebujete pro svůj specifický trénink (například pro běžce, cyklisty…). Vytvořte si jejich sestavu. 

Ručník nebo deka jsou skvělým levným pomocníkem při cvičení doma. Foto: Veronika Dvořáková

Například pro hubnutí a celkovou kondici to budou jednoduché cviky jako dřepy, výpady, plank, kliky, unožování apod. Pro běžce zase budou převládat cviky na střed těla, ruce, specifické cviky na nohy. Konkrétním cvikům pro různé cíle se budeme věnovat v dalších dílech tohoto workoutového seriálu. 

Ve chvíli, kdy toužíte po nějakém progresu a výsledcích, je dobré obtížnost postupně škálovat (více opakování, těžší provedení, větší zátěž). Pokud vám jde jen o dobrý pocit a občasné cvičení, sestavte jednodušší rutinu nebo si uložte několik dobrých on-line lekcí a opakujte je. 

Pro začátek stačí méně cviků, které zopakujete v rámci tréninku víckrát. Ideální jsou série po 5-20 opakováních. Méně opakování zařaďte u náročnějších cviků nebo takových, kde používáte větší váhy. Série po 1-5 opakováních jsou určené pro rozvoj síly (cvik je náročné udělat ve více opakováních). Zhruba 5-12 opakování je zase určeno pro maximální svalový rozvoj. 12+ opakování pak pro kondiční trénink či vytrvalost. Dejte pozor, ať zvládnete cvik dělat kvalitně ve všech opakováních (jinak řečeno, ať se u posledních kliků nekroutíte jako paragraf). Každou sérii opakujte cca 3-4x. 

Nezapomeňte na rozcvičku. Před samotným cvičením si dejte alespoň 5-10 minut rozehřátí. K tomu vám postačí jumping jacky, boxerský běh na místě, jednodušší opakování plánovaných cviků. Pokud máte možnost jít ven, pak si můžete krátce zaběhat, nebo vzít švihadlo.

Cvičení by vám mělo zabrat mezi 20-60 minutami. I za 20 minut času zvládnete lehčí workout (kdy není nutné se tolik rozehřívat), kolem 30 minut už toho odcvičíte více a za 40+ minut máte komplexní trénink. Četnost jednotlivých cvičebních seancí během týdne by měla být minimálně 2x s dostatečným odstupem pro regeneraci. Střídat můžete i čistě silové cvičení a k tomu intenzitu (tabatu, HIIT…). Poučky říkají, že pro silové cvičení je lepší odpoledne a večer. Pokud ale máte čas jen ráno, pak cvičte ráno a řiďte se poučkou, že lepší teď než nikdy. Také doporučuji cvičit více než 2 hodiny po velkém jídle. 

Krok 2: jak poznat, že to dělám špatně? 

Cvičení doma není o nějakých velkých investicích. Foto: Veronika Dvořáková

Našli jste na internetu video správného provedení cviku? Dobrý začátek. Pozorně si projděte, jak má cvik vypadat. Následně ho vyzkoušejte v lehčím provedení nebo s lehčí zátěží, ideálně s vlastní vahou. Natočte se u toho. Pak porovnejte video instruktážní a vaše a zjistěte chyby. Pokud je nevidíte, možná vám pomůže další pár očí z řad vaší rodiny. Pořád to není ono a nemůžete na to přijít? Cvik vynechte a nahraďte takovým, který zvládnete. Nebo si pro začátek domluvte pár hodin s osobním trenérem, aby vám základy vysvětlitl a opravil techniku. 

Krok 3: motivace jako hlavní nepřítel. Jak na těžké začátky?

Ať už začátečník nebo pokročilý, problém je zaručeně motivace a vůle se k tréninku dokopat. Určete si pro začátek dny nebo časy, kdy budete cvičit, a pevně je vmáčkněte do svého rozvrhu nebo tréninkového plánu. Pokud cítíte, že potřebujete krýt záda, domluvte si parťáka na menší kontrolu dodržování naplánovaných aktivit. Při velmi slabé vůli si domluvte kontrolu bližních :) 

Krok 4: vyhněte se nejčastějším chybám a problémům. 

Nepřežeňte to. Jste na zátěž zvyklí, ale zkoušíte něco nového? Rozjeďte to zlehka. Jinak hrozí, že se na pár dní vyřadíte z dalšího tréninku, protože třeba kvůli bolavým stehnům se druhý den nerozeběhnete. 

Nejčastější chybou jsou příliš velké váhy v kombinaci s nadměrným počtem opakování. Dále také příliš dlouhá tréninková jednotka, která vás příliš přetíží. Držte silové tréninky do hodiny času včetně rozcvičky. Pozor také na techniku, ať vás nebolí bedra z prohnutého planku nebo kolena ze špatně provedených dřepů. 

S dekou si procvičíte i střed těla. Foto: Veronika Dvořáková

Berte také ohledy na sousedy. Bydlíte ve starém domě s rákosovými stropy? Radši se vyhněte skokům se švihadlem nebo plyometrickým cvikům (dřepy s výskokem, skoky z jedné nohy apod.). 

Neberte domácí cvičení jako vězení. Je venku hezky? Odjeďte si trénink na hřišti nebo na dvorku. Vytáhněte svoji rutinu na sluníčko!

Jak vybavit domácí posilovnu? Co má smysl a co je předražený krám?


Chcete to nejdřív jen vyzkoušet? V tomhle případě si vystačíte s vlastní vahou, případně pár pomůckami, které najdete doma. Ideální bude si najít alespoň malý prostor, kde při cvičení nebudete muset hlidat, aby se něco nerozbilo. Pro cviky na zemi se bude hodit podložka – pro začátek postačí koberec, deka nebo v nejhorším i ručník.

Nebojte se, že bez vybavení bude trénink nuda. Na dřepy existuje asi milion variací, stejně tak na výpady, kliky, cviky na středu těla, různé rotace, burpees…

U všech cviků si také můžete hrát s nastavením – celý trénink zaměřit na rychlost a budování explozivnosti (dřepy s výskokem, přeskakované výpady, rychlá opakování, co nejrychleji odcvičená určitá sestava, tabaty, HIIT apod.) nebo na sílu a techniku. Ve druhém případě to mohou být velmi pomalá opakování cviků (zkoušeli jste někdy půlminutový nebo minutový dřep?) nebo výdrže v udržitých pozicích (třeba plank).

Vlastní váha už vás nebaví a chcete víc?

I za cenu jedné měsíční permanentky do fitka můžete mít doma slušnou základní výbavu: Pro začátek se vyplatí podložka, gumičky (malé oválné nebo delší “šály” či expandery), případně závěsný posilovací systém (známé jako TRX, které můžete uchytit jednoduše i do dveří), švihadlo. S trochu větším rozpočtem už pořídíte i různé volné váhy (kettlebelly, jednoručky).

Hrazda pozvedne úroveň domácího fitka. Foto: Veronika Dvořáková

Svůj “home fitness” starter pack vybírejte podle toho, jaké cviky máte v plánu a kam míří váš progres. Gumičky se budou hodit pro ty, kteří cílí na střed těla, posilování kyčlí, zadku, případně různá kompenzační cvičení. TRX a volné váhy zase pro všechny, kteří chtějí budovat svaly a sílu. 

Chci doma plnohodnotný koutek se vším všudy!


Větší rozpočet na domácí fitko nabízí více možností, ale také nutnost trochy prostoru a zásahů do bytu. Pokud doma zvládnete navrtat hrazdu do zdi, případně ji přidělat do futer dveří, pak se vám cvičební možnosti značně rozšíří. Do škály cviků přibudou různé varianty shybů, přítahů nohou k hrudníku, další kalistenické cviky, nebo se jen po dlouhém dni vyvěsíte a ulevíte páteři (viz náš předchozí článek o důležitosti visu). Pokročilí cvičenci si domů pořizují i kettlebelly s větší váhou nebo dokonce osu a kotouče, zátěžové vesty nebo bradla. 

Můj tip pro cvičení doma

Kdybych si měla vybrat pro mě nejdůležitější pomůcky, volila bych určitě kettlebell (doma mám váhu 16 kg), hrazdu, gumičky a podložku. S tím už se dá udělat slušná paráda!

Naopak za mě zbytečné kramaření (pokud na to nemáte celou garáž)  je pořizovat si vysoce specifické pomůcky – “ABS” kolečka, celou sadu samostatných jednoruček nebo kettlebelů v 15 váhových provedeních, jednokilové činky, klecovité pomůcky na sed-lehy a podobná zvěrstva z dob Horsta Fuchse. 

Důležitý úkol na závěr: cvičení udržet a nepřestat

Už víte, jak zhruba na to? Tak začněte ještě dneska – stanovte cíle, sepište si svoji tréninkovou rutinu a vyzkoušejte, jak vám to půjde. Internet je plný různých on-line cvičení, ale dejte pozor, ať vyberete ta správná. Jak se totiž říká, v jednoduchosti je krása. V dalším díle seriálu se podíváme na to, jaké cvičební pomůcky už máte doma a nevíte o tom, na příklady cviků pro běžce i podrobněji na nejčastější chyby při cvičení. 

Za tenhle cvik vás budou záda milovat. V jednoduchosti je krása
  • Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost
  • Když je doma ticho a zmizí dětský křik, tak může začít pohyb
  • Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo
  • Bolest, pot a slzy v srdci francouzských Alp: Jaké bylo Mistrovství světa Spartan Ultra?
  • TEST: Mizuno Wave Rider 29 – Klasika se dočkala upgradu, ale… zlepší i vaše výkony?
17. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceRozhovory

ADVERTORIAL Poběž napříč republikou!

od Rungo 15. 3. 2024
autor Rungo

Advertorial Běh lidi spojuje, to je prostě fakt. Důkazem toho je třeba stále rostoucí obliba víkendových štafetových závodů. Za posledních deset let se staly přímo českým fenoménem. Je to už absolutní vrchol běžeckého boomu u nás? Máme se jako národ běžců ještě kam posouvat? Máme ještě potenciál hledat další výzvy? Běh napříč naší krásnou republikou by tomu z mnoha důvodů mohl pomoci.

Česko je národ běžců. Už před desíti lety statistiky zaznamenávaly zhruba čtvrtinu Čechů, kteří se aktivně věnují běhu. Není tak divu, že jsme se celosvětově dostali na první místo v žebříčku organizovaných běhů na obyvatele. Už tenkrát obsahovala databáze běhů přes 1700 titulů ročně. Když se podíváme kolem sebe dnes, jsme zase o kus dál. Z části za to zřejmě může globální všudypřítomný stres, kterým si poslední dobou procházíme. Běh prostě odbourává nejen tukové zásoby. Dalším z klíčových důvodů běhání je naše krásná, a hlavně rozmanitá příroda, kde si každý z nás může najít „to své“. 

Pavel Zácha je duchovním otcem a hlavním organizátorem Běhu napříč republikou. Zkušenosti k přípravě čerpal z 12-ti letého aktivního běhání prakticky po celé republice, dvou předchozích ročníků tohoto běhu a v neposlední řadě z komentářů a připomínek běžecké komunity, ve které se pohybuje a která je mu významnou inspirací.

O víkendu 22.-23.6. se svými přáteli pořádáš 3. ročník běhu napříč republikou. Zní to poněkud megalomansky. Vůbec si to neumím představit. Zajímalo by mne, jak jsi k tomuhle nápadu vůbec došel a jaký je tvůj běžecký příběh. Pojďme ale od začátku. Běháš už od mala? Jak jsi vlastně začínal?
Když pominu běhání na školním oválu při tělocviku, za první skutečný běžecký zážitek považuji 7 km běh z Poděbrad do Nymburka podél Labe a pořádali to tátovi kamarádi každou první sobotu v červnu. Každý z nás tenkrát dostal diplom za první místo ve své „kategorii“, což bylo lákavé. Když jsem to běžel poprvé, bylo mi 12. To ale bylo na dlouhou dobu vše.

Co tedy považuješ za opravdový začátek svého běhání?
K trochu pravidelnému běhání jsem se dostal až na vysoké škole při studiích. Každý pátek v 7 ráno jsem s kamarádem vybíhal z kolejí na 8 km trasu z pražských Dejvic přes Divokou Šárku. A vyběhli jsme vždy, i když venku padaly trakaře nebo bylo -13 °C. Později se z mého běhání stala spíš sezónní záležitost, to jak jsem začal pravidelně trénovat na 2 jediné jarní závody – Pražský maraton a soukromý olympijský triatlon v Příbrami. Za březen až červen jsem tedy naběhal víc než pak po zbytek roku. Ale pořád celoroční náběh byl mezi 200 a 400 km, nic velkého. Základní pohyb jsem řešil hlavně pravidelnými tréninky basketbalu a běh byl jen lehký doplněk.

Opravdový zlom v mém běžeckém životě přišel v roce 2012. Velké změny se většinou dějí pospolu, u mne se běhání stalo zdravým útěkem od reality životní situace, ze které jinak útěku nebylo. A protože se mi do ruky dostala outdoorová gps navigace, svět objevování krás republiky v běžeckých botách se stal postupně jedním z hlavních koníčků. Přesto se nepovažuji za běžeckého šílence, ročně uběhnu v průměru jen něco kolem jednoho tisíce km. V čem jsem asi jiný je druh výzev, které hledám. Klasické závody to nejsou, běhám buď sám do neznáma nebo s kamarády pospolu. 

Běh napříč republikou. Foto: archiv Pavel Zácha

O jakém druhu výzev mluvíš?
Zprvu to byly ty klasické, vzdálenostní. Takže půlmaraton, maraton, pak i párkrát 100 km. Ale třeba i vyběhnout si na Sněžku, zvládnout maraton v mrazu nebo uběhnout za rok tisícovku, pak dvě. Tak jsem poznal svoje limity hobby běžce. Postupem času začaly převládat běhy po republice. Při každé dovolenkové, víkendové nebo pracovní cestě po Čechách je příležitost se někde proběhnout. A tak jsem si postupně „spojil“ pomocí stovek výběhů trasu od Stříbra po Hustopeče nebo od Frýdlantu po Studánky, celkem 11000 km po různých cestách a přes 1500 proběhnutých obcí. No a pak v roce 2017 jsem se jako náhradník dostal ke štafetě Vltava Run. A tenhle druh pospolitého běhání mne uchvátil, podobně jako tisíce dalších běžců. Díky tomu, že jsem v té době už měl kolem sebe spoustu kamarádů co běhají, rok na to jsem poskládal na VR svůj tým. Od roku 2019 pravidelně jezdíme na Run Labe Run, ale zkusili jsme i jiné štafetové běhy.

Takže během napříč republikou navazuješ na štafetové běhy?
Ano i ne. Myšlenka štafety byla silnou inspirací. Je to tmelící faktor, navíc člověk navštíví a proběhne si spoustu nových a hezkých míst. Závod ale poněkud svazuje svým formátem – každý tým vybíhá a dobíhá jindy, někdo nerad běhá v noci, na trati si s nikým nepokecáš a občas pro tým běžíš na hranici svých možností a pak tě všechno bolí :) A to nemluvím o tom, když se celý závod pořádá stovky kilometrů od domova.

V čem je tedy tento běh jiný?
Začal bych tím, v čem je stejný. Jak už jsem uvedl, je to štafeta, která vede dle stanovené trasy z bodu A do bodu B a je rozdělena na jednotlivé úseky. A jako jiné podobné akce, i tato je víkendová. Tam ale podobnost končí. Nejedná se totiž o závod, ale společný běžecký happening, který má dva cíle – nabídnout běh co nejvíce hobby běžcům a doběhnout spolu ve stejný čas na stejné místo v geografickém středu naší republiky. Kdo neví, je to Číhošť poblíž Světlé nad Sázavou. Tenhle běh totiž není jedna trasa, ale hned několik paralelních. Běžcům se tak nabízí trasy od severu, od jihu, východu či západu. K nejbližším úsekům to tak bude mít spousta z nás co by kamenem dohodil.

Pořád nechápu, jak by se takový běh z různých koutů republiky mohl zvládnout.
Použiju trochu analogie. Je to jako na železnici, i tady se tvoří jakýsi vláček. Trať, rychlost vláčku, jednotlivé zastávky i časy odjezdů a příjezdů jsou předem stanovené. Běžci tak mohou do vláčku nastoupit i z něj vystoupit kde chtějí. Klidně si takhle můžou zaběhnout svůj první maraton. Jediné dvě věci, co musí zvládnout, je být na zastávce včas a udržet tempo vláčku. Ale tempo je docela rozumné, po rovině 6:00/km, v kopcích samozřejmě vláček běží pomaleji.

A nechybí náhodou tomu vlaku mašinfíra?
Dobrá otázka. Ano, je potřeba někoho, kdo vláček řídí. Každý úsek má své vodiče, kteří přebírají vláček na své zastávce, vyjíždí z ní ve stanovený čas, drží tempo běhu, hlídají trasu a na konci úseku předají štafetu dále. A kde vodiče vzít? To je celkem nasnadě. Velikost běžecké komunity naší země je na počet obyvatel zřejmě první na světě. A pokud není první v této disciplíně, pak určitě v počtu běžců, co absolvovali alespoň jeden štafetový závod. A takový běžec už je napůl vodičem. 

Role vodiče je tedy docela zásadní, ne?
Na maratonech jim říkají pacemaker. U našeho štafetového běhu ale ještě musí koukat do mapy v mobilu, případně si proběhnout svůj úsek před samotnou akcí, aby věděl, do čeho jde. A ano, jeho role a samozřejmě i zodpovědnost je klíčová. Ale když máš běh přírodou v krvi, nepřemýšlel jsi někdy o tom, být alespoň jednou pacemaker? Nebo se zeptám jinak – viděl jsi někdy v televizi běh s olympijským ohněm? Nebo Foresta Gumpa? Je to možná trochu přitažené za vlasy, ale ano, mě tohle láká už dlouho. Vodiče sám sobě takhle dělám už 12 let. A naštěstí i pár kamarádů kolem mě to láká. A samozřejmě hledáme další, aby těch vláčků mohlo být při téhle akci ještě víc. 

Pořád mi to zní docela šíleně. Už jsi něco takového zkoušel?
Už to testujeme 2 sezóny. První rok byl hodně pionýrský s 22 vodiči na trase dlouhé 753 km, kdy jsme zvládli za 82 hodin přeběhnout republiku z východu na západ. Druhý ročník se k naší představě přiblížil už více. Byl víkendový, měl 4 paralelní trasy, 46 vodičů a měl natrasováno 978 km. To, co nám chybělo, byl čas na šíření akce mezi ostatní běžce. Pouze tříměsíční příprava, bez zázemí, webu, sociálních sítí, do toho prázdninový termín a nakonec i 30 °C vedra. Přesto byl 2. ročník zcela zásadní. Během něho jsme si odpověděli na zbývající otázky a teď už můžeme nabídnout plnohodnotnou akci, která tu ještě nebyla. Největší poděkování patří právě našim 46 vodičům, bez kterých by z téhle výzvy zbyl jen ztřeštěný nápad, neoživlý sen.

Běh napříč republikou. Foto: archiv Pavel Zácha

Spousta běžců ale může ztratit motivaci běžet, když nezávodí.
Ano, to je pravda. Zkusme se ale na to podívat z jiné perspektivy. A použiju tady ještě jeden příměr. Přirozenou vlastností každého člověka je být alespoň jednou ve svém životě vzorem, lídrem, vodičem, rodičem. V lepším případě vícekrát. A v tom je celá pointa. Když máš na to se z učně stát učitelem, nechtěl jsi to někdy zkusit? Alespoň jednou? Už teď máme 46 zkušených učitelů-vodičů a doufám, že se přidají další. No a když je to nechytne, příště se prostě nepřihlásí. Vždyť závodů je po celé naší krásné zemi nespočet, včetně štafet. Už jsem přece říkal, že jsme národ běžců, a tedy i běžeckých akcí.

A teď se možná někdo zeptá, kolik ho to bude stát…
Zvolit vhodný registrační poplatek byla pro nás ještě větší výzva než samotný běh. Dokud to byla omezená akce, nadšení stačilo. Věnovaný čas, gps lokátory, vodičské pásky, to všechno bylo z naší lásky k běhu. Ale všechno něco stojí, pokud to má za něco „stát“. Cenu oběda v restauraci (200 Kč) jsme tedy povýšili na záměr – na místo oběda, šel jsem se proběhnout (snad nám to hospodští odpustí). Je to málo, je to moc? To asi zhodnotíme v červnu po akci. Oproti štafetovým závodům máme výhodu, že nepotřebujeme značit trasy a mít na předávkách po celé hodiny hromady dobrovolníků, kteří se, chudáci, nemůžou ani proběhnout. Těmi dobrovolníky jsou pro nás vodiči, naši profesoři v běhu. A nakonec, kdyby si chtěl někdo z běhu odnést menší originalitu, v cíli nabízíme pamětní magnetku. Vodičům i běžcům.

Nepřemýšleli jste taky o nějakém dobročinném účelu, když už je to takhle celorepublikové?
Samozřejmě. To byla jedna z prvních myšlenek. Vždyť to má být happening. Ale postupně. V tuhle chvíli řešíme, zda s rozpočtem pro letošek přežijeme. Dokud akce nebude masová, je to jako když si ten vláček na trati má na sebe vydělat, ale skoro nikdo v něm nejede. Podle toho, jak dopadneme letos, nám napoví, do čeho se budeme moci pustit příští rok. Nápadů je spoustu, ale už takhle máme organizačních příprav až nad hlavu.

Pořád mě napadá spousta otázek. Přece jen je to dost rozsáhlá akce. Proto věřím, že to máte někde dobře a pohromadě vysvětlené a popsané.
Bez toho by to nešlo. Od začátku března máme už konečně funkční web, kam vše podstatné dáváme. Ještě není dokonalý, ale to podstatné tam je. Hlavně přehled aktuálních tras, „jízdní řád“ celé víkendové akce či registrační formulář, ale třeba i desatero vodiče, že hledáme další kapitány se svým týmem vodičů, že si každý může proběhnout úseků kolik chce a spoustu dalších informací. A běžce se snažíme oslovit samozřejmě na Facebooku, máme nově svůj Instagram a využíváme i jiné kanály. 

Je něco, co bys chtěl říci na závěr?
Každý víkendový běžec je vítán. U nás nikdy nenaleznete spojení „závod je vyprodán“ nebo „přihlaste se na wait-list“. Jsme tu pro všechny. A ještě poslední věc, co mám na srdci. Kdysi jsem četl knížku Born to run. Tam jsem se utvrdil, že není přirozenějšího pohybu, než je běh. A není přirozenějšího prostředí, než jsou naše lesy, louky, silničky, pěšiny, kopečky. A pokud i vy v tom vidíte určitou osobní výzvu, pojďte do toho s námi.

15. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
SporttesteryVybavení

Recenze: Xiaomi Watch 2. Do kanceláře i na sport. Chytrý pomocník za rozumnou cenu

od Veronika Dvořáková 14. 3. 2024
autor Veronika Dvořáková

Hledáte multifunkční hodinky, které si vezmete dopoledne na jednání, odpoledne na sport a večer do divadla? Chytré hodinky od Xiaomi Watch 2 jsou ta správná trefa! Snoubí eleganci s jednoduchostí a jsou nabité funkcemi. Vezmete je i do bazénu, zaplatíte v obchodě a na velkém displeji nebudete dlouho nic hledat. Snadné ovládání zvládnou i vaši rodiče, navíc vás za tenhle výběr pochválí. 

Na úvod se musím přiznat, že jako zarytý milovník trochu jiných značek, jsem k Xiaomi byla na začátku poněkud skeptická, a to právě i při prvním nasazování a nastavování. Ale světe div se, vůbec to nebylo špatné!

K prvnímu spuštění byla potřeba do telefonu Xiaomi 14 stáhnou aplikaci Mi Fitness. Pak šlo vše hladce – naskenovat QR kód na hodinkách, potvrdit spárování a začít zkoumat funkce. Celý proces je poměrně intuitivní a hodinky s aplikací vás jím provedou. Stačilo chvíli si s hodinkami pohrát, abych rychle zjistila, co se kde nachází a ovládá.

Chytré hodinky Xiaomi Watch 2. Foto: Veronika Dvořáková
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2. Foto: Veronika Dvořáková
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2. Foto: Veronika Dvořáková
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2. Foto: Veronika Dvořáková
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2. Foto: Veronika Dvořáková
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2. Foto: Veronika Dvořáková
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2. Foto: Veronika Dvořáková
Aplikace Mi Fitness. Foto: Veronika Dvořáková
Aplikace Mi Fitness. Foto: Veronika Dvořáková
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2 v aplikaci Mi Fitness. Foto: Marek Odstrčilík
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2 v aplikaci Mi Fitness. Foto: Marek Odstrčilík
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2 v aplikaci Mi Fitness. Foto: Marek Odstrčilík
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2 v aplikaci Mi Fitness. Foto: Marek Odstrčilík
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2 v aplikaci Mi Fitness. Foto: Marek Odstrčilík
Chytré hodinky Xiaomi Watch 2 v aplikaci Mi Fitness. Foto: Marek Odstrčilík

V aplikaci Mi Fitness se neztratíte. Ač je o něco jednodušší než třeba Garmin Connect, třeba z běžecké aktivity zjistíte v zásadě stejná data – tepovou frekvenci, převýšení, dokonce i kadenci.Domovskou stránku si přizpůsobíte podle sebe a dlaždice jednoduše přehážete. Příjemné bude používání pro majitele Amazfit hodinek – uživatelské rozhraní je totiž dost podobné. Vše, co změříte v hodinkách, si po synchronizaci prohlédnete i v aplikaci – spánek, úroveň stresu, tep nebo okysličení krve… 

Pro milovníky statistik, sledování progresu a šikanování chytrými přístroji je tu skóre PAI (Personal Activity Intelligence), které ukazuje, jak jste na tom byli s pohybem v posledním týdnu. Pro ty, kteří mají chytrou váhu, je tu i možnost spárování a dokreslení zdravotního obrazu na maximum. Pro ženy nechybí menstruační kalendář a nejen pro ženy sledování počtu spálených kalorií.

Velký dotykový displej s dobrou čitelností

AMOLED displej je nejen krásně čitelný i na sluníčku, zároveň ale také odolný. Hodinky nešetřila ani při tréninku. Vzhled displeje snadno upravíte potažením do strany. K dispozici jsou různé designy a varianty statistik. Dotykové ovládání je velmi přesné, zvládne jej i člověk s většími prsty. Oproti jiným modelům zde není vystouplá luneta a hladké hrany jsou na dotyk velmi příjemné. 

4nm procesor vyniká dobrou efektivností, výkonem i relativním úsporou energie. Hodinky skýtají 32GB interní paměť pro nainstalování dalších aplikací, ciferníků či uložení velkého množství playlistů pro poslech hudby. Ovládání bylo plynulé bez zasekávání, aplikace reagovaly na první dotek. 

První běh: překvapivě přesné statistiky s malým zádrhelem

Nastavení bychom měli, ale co sport? Na jednu ruku jsem nasadila nové Xiaomi, na druhou mé Garminy spárované s hrudním pásem pro důslednou kontrolu. Aktivitu pro běh jsem nemusela hledat dlouho, GPS byla načtená prakticky hned a stačilo zmáčknout tlačítko GO a vyrazit. Hodinky by měly umět i rozpoznat aktivitu a upozornit na ni. Stejně tak rozpoznat neaktivitu a “šťouchnout” do vás, že máte něco dělat. Tato funkce jde ale vypnout :)

Zpět k běhu. První zádrhel přišel na přechodu, kde jsem musela zastavit. Jako člověka zvyklého na namáčknutí tlačítka prakticky poslepu mě trochu vyděsilo, že jsem najednou na hodinkách Xiaomi nemohla najít žádné tlačítko pauzy. Ale! Existuje, po minutě se zadařilo – jakákoliv aktivita se zastavuje potáhnutím do strany – pro pauzu nebo ukončení. Zbytek mé běžecké zkoušky dopadl skvěle – tepy (měřené optickým senzorem) víceméně odpovídaly hruďáku, tempo i převýšení výsledkům z Garminu.

Při přesnějším porovnání byl rozdíl hlavně v rychlosti měření tepu (vždy ale hruďák měří přesněji než optika). V první části se hodinky odchylovaly o 10 tepů za minutu, následně jsem upravovala na ruce a přitáhla blíže zápěstí a měření bylo přesnější, výsledek se lišil cca o 5 tepů za minutu. Rychlost v intervalech odpovídala Garminu v rozmezí 2-3 vteřin na kilometr. Vykreslení v mapě bylo naprosto přesné.

BCAA: nejlepší kamarádky svalů, nebo jen předražená zbytečnost?

Dalšímu testu jsem hodinky podrobila při silovém tréninku. Základní statistiky pro nenáročné uživatele postačí a tep opět odpovídal. Jedinou výtku mám k velikosti hodinek. Během tréninku jsem je musela posouvat dále po předloktí, protože relativně velký displej mi vadil při klikách a jiném opírání dlaně o zem v pravém úhlu. 

Klasikou je funkce pro měření chůze, která nabízí vcelku podrobné statistiky o tempu, terénu i vašem kroku. Hodí se tak i pro všechny, kteří sice neběhají, ale rádi chodí na procházky po městě nebo v přírodě a chtějí mít přehled o tom, co zdolali. Nečekejte zde odznáčkový boj jako u Garminu, ale i zde si můžete nastavit cíle a v aplikaci porovnávat vaše statistiky. 

Ve více než 160 sportovních aktivitách v hodinkách (včetně karetních a stolních her!) si vybere snad každý. A pokud ne, k dispozici je aktivita volný styl, do které zahrnete vše ostatní. Nečekejte zázraky, pro podrobné sledování aktivit a výlety do hor bych zvolila jinou značku. Pro nenáročné sportovce, kteří rekreačně rádi zkouší vše možné, ale bohatě postačí.

Samozřejmostí je propojení s aplikací Strava, nemusíte se tedy bát, že by se aktivity nedaly sdílet. 

Výdrž & nabíjení

Žádný zanášející se konektor na spodku hodinek a trefování se kabelem do správného otvoru! Hodinky jednoduše zacvaknete do dobíjecí kolébky, která díky magnetu k hodinkám pevně přilne. Nabití do plna trvalo chvilku – necelou hodinu. Samotná výdrž na jedno nabití už je o něco horší. Při plném používání včetně sportovních aktivit vydržely 2 dny. Věřím, že při pouze kancelářských funkcích by 3 dny zvládly. 

Funkce, které oceníte na schůzce i v kanceláři

Množství funkcí, které Xiaomi Watch 2 nabízí, budete v této cenové relaci hledat málokde. Operační systém Google Wear OS zajišťuje aplikace z googlovské rodiny, na které jste zvyklí – mapy, Google pay, asistent, počasí, volání i odpovídání na zprávy. 

Samozřejmostí jsou notifikace i pro sociální sítě nebo ovládání foťáku mobilu z hodinek. 

Můžete tedy chodit po kanceláři, aniž byste museli mít mobil po ruce, a vše vyřídíte pohodlně z hodinek. To samé platí při běhání, procházce se psem, schůzkách ve městě nebo cestě v tramvaji. Máte plné ruce? Hlasový asistent to zvládne hravě i v této situaci.

Jdete běhat, ale nechcete tahat mobil, abyste přeskočili písničku, která vás nevadí? Hudbu lze pohodlně ovládat z displeje. 

Veškeré aplikace jdou spustit jednoduše na pár dotyků – konkrétně ke spuštění běhu jsou to třeba tři ťuknutí na displej. Velmi příjemné. Jednoduchým potáhnutím do stran přes displej se hned dostanete do nastavení, výběru aktivit nebo aplikací. Vše jde i přizpůsobit podle uživatele. 

Vaše zdraví pod drobnohledem

Nechybí funkce, které vám pomohou monitorovat vaše zdraví. Jednoduchým stisknutím tlačítka změříte okysličení krve nebo míru stresu. Jestli vám nedělá problém spát s hodinkami na ruce, pak vám po probuzení řeknou, jaký byl váš spánek, a to i během odpoledního šlofíka. 

Malou nevýhodou při měření spánku je velikost hodinek. Na mě byly pro pravidelný spánek poněkud velké a v mé oblíbené spací poloze mi trochu překážely. Kromě délky spánku vám ráno vyloží i data o jeho kvalitě, spánkových fázích a tepu. Možná tak zjistíte, že i když jste naspali 8 hodin, váš spánek nebyl zdaleka uspokojující a v hlubokém spánku jste se ocitli jen na chvíli. Sledování tepu zase může pomoci rozpoznat blížící se nemoc. 

Testovala jsem i měření okysličení krve zabudovaným oxymetrem. Tahle funkce se vyplatí u lidí, kteří řeší různé dýchací potíže. Nutno ale podotknout, že měření vždy závisí na aktuálních podmínkách (stres, mluvení, stání/sezení) a je potřeba ho vnímat v kontextu. U mě vyšel test na 97 % okysličení, což by po běhu v mém případě mělo odpovídat. 

Celkové zhodnocení

Celé testování bylo pozitivní překvapení! Za tuhle cenu bych se nebála hodinky doporučit všem nenáročným sportovcům, kteří chtějí mít vše v jednom: technologie, eleganci i pohyb. Jako jediný problém vidím možnost pouze androidí platformy. 

XIAOMI WATCH 2 

Displej: AMOLED s úhlopříčkou 1,43“ + Gorilla glass
Hmotnost: 97,6 g
Výdrž baterie: 65 hodin (maximální, 45 hodin (běžná)
Vodotěsnost: 5 ATM
Senzory a konektivita: NFC (Google pay), Bluetooth, WiFi, GPS, Mikrofon, Reproduktor, Oxymetr, Barometr, Vibrace, Galileo, Kompas
Funkce: Krokoměr, Tepová frekvence, Detekce zahájení aktivity, Vzdálenost, Záznam trasy, Úroveň regenerace těla, Měření saturace kyslíku v krvi, Monitoring spánku, Měření úrovně stresu, Hledání telefonu, Navigace, Ovládání přehrávače hudby v mobilu, Vlastní ciferníky, Předpověď počasí, Obchod s aplikacemi, Volání, Notifikace
Doporučená cena: 4699 Kč

Pozitiva

  • Jednoduché a velmi rychlé nabíjení.
  • Cenově dostupný model s obrovskou škálou funkcí. 
  • Rychlost reakce a výkon, snadné ovládání.
  • Velký přehledný AMOLED displej.
  • Neobvyklý způsob uchycení řemínku, který nikde neodstává. 
  • Elegantní design, díky kterému nemusíte měnit hodinky do společnosti a na sport. 
  • Zajímavé “fičury” jako je baterka na posvícení ve tmě, diktafon, stopky nebo kompas. 

Negativa

  • Na drobnou ženskou ruku mohou být až moc velké.
  • Nehodí se pro pokročilé sportovce, kteří potřebují podrobnější statistiky, velkou výdrž a odolnost vůči náročnému zacházení.
  • Možnost spárování pouze s Androidem (zatím). 
  • K prvnímu spuštění je potřeba telefon.
  • Nižší doba výdrže na jedno nabití. 
14. 3. 2024 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás