S podzimem u klokanů a mým sedmým měsícem v Austrálii přišlo zásadní prozření. Došlo mi, že jedu na glukózové horské dráze a že mě protinožci prostě vyléčí ze všech špatných návyků. Udělej si pohodlí a pojď se začíst do další kapitoly mého deníku plného aha momentů a nutri hacků, které mi změnily energii i chutě na sladké.
Na vlně extrémů: Když rostlinná strava a veganství nestačí
Se stěhováním na druhou stranu světa a změnou pohybového stereotypu z kancelářské práce na práci jógové učitelky se můj dříve optimalizovaný rámec stravování založený na rostlinné stravě stal, řekněme nedostačujícím. K veganství jsem proto v Sydney přidala mořské plody, abych měla dostatek živočišných bílkovin pro tvorbu svalové hmoty. To už jsem zmiňovala v předchozích dílech, ale pořád to nebylo stoprocentní. Cítila jsem, že to může být lepší, stejně jako na počátku mého veganství. To jsem měla energie na rozdávání, až se mě kamarádi i kolegové ptali, na čem jedu, že to chtějí taky.
Chvilku jsem tady sklouzla na druhou stranu extrému a jedla jsem každý den jen tuňáka, až se mi jednou v noci dokonce zdálo, že už je toho moc a že se topím v rýžovo-tuňákovém moři. A vím, že moje podvědomí to se mnou myslí dobře. Mimo jiné podle Světové zdravotnické organizace (WHO) některé druhy tuňáka obsahují těžké kovy (jako je rtuť), které se v rybách hromadí z mořského prostředí.1 Proto jsem si raději dala pauzu. Jak se říká, všeho s mírou…
Rodinná anamnéza: Proč jsou odpolední propady energie a cukr varovným signálem
Nicméně obohacení jídelníčku o protein mi určitě pomohlo. Ale nevyřešilo to moje otázky ohledně odpoledních energetických propadů, demotivaci, frustraci a neskutečné chutě na sladké. Vždycky jsem připisovala chybu hormonům, luteální fázi, PMS atd. A taky faktu, že mi cukr přináší pocit bezpečí, lepší náladu a navíc spoustu energie. Ale bylo to jako dvojsečná zbraň, která způsobovala následný glukózový propad. Jenže to mi nikdo předtím neřekl.
Téma cukru provází některé členy mé rodiny již po generace. Můj milovaný dědeček v roce 2018 zemřel na cukrovku v dost vážném stavu. Bolelo mě vidět, v jakých bolestech odchází, a rozhodla jsem se, že s vytetováním jeho odkazu na levou paži se zavazuji k tomu, že ve svém životě půjdu vyváženou cestou, budu se soustředit na celostní potraviny a budu hledat balanc. Zavázala jsem se starat se o své tělo jako o posvátný chrám, jako o domov, kterým opravdu je. Musela jsem odjet na druhou stranu světa, abych to skutečně prožila.
Když je žák připravený, učitel se objeví. Jak mi pomohl ženský biohacking
A v mém případě hned několik. Opět mě zachránila moudrost českých žen, tentokrát to byly ženy z biohackingové platformy systers, která se zabývá celostním ženským zdravím a regenerativním wellbeingem. Když jsem začala řešit téma energetických propadů a návalů na sladké, přistál mi ve schránce e-mail s novým modulem biohackingové akademie, kterou jsem loni absolvovala a která mi v mnohých ohledech pomohla pochopit mé tělo a tím i zlepšit kvalitu života. Nový modul Sweet balance se zdál být jako odpověď na mé současné téma. Začala jsem tušit, že moje buňky se dusí nadbytkem sacharidů a že každý tenhle nadbytek je pro tělo stres, něco jako jízda na horské dráze, za kterou platím draze. A protože mi to dávalo smysl, šla jsem do toho hned. Všechny master class jsem zhltala během tří dnů. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala slyšet. Díky akademii mi došlo, že problém není v tom, co jím (to už jsem měla vyřešené), ale v jakém pořadí a potažmo kdy potraviny jím…
Glukózová horská dráha: Proč i zdravá ovesná kaše s banánem může brát energii
Pochopila jsem, že sedím na glukózové horské dráze. Nebylo lehké připustit, že moje milovaná ovesná kaše s banánem po ránu je skrytá černá díra energie a pomyslná vstupenka na horskou dráhu. Ráno jsem si tak sacharidovou bombou s nízkým obsahem proteinu a tuku vytvořila glukózový peak a kolem odpoledne přišel propad energie. A pak moje tělo logicky začalo vyžadovat další rychlou energii, aby znovu stabilizovalo hladinu glukózy a obnovilo pocit energetické rovnováhy. To v praxi znamenalo další cukr. Následovalo podlehnutí a výčitky. Nechápala jsem to a obviňovala jsem se, že mám slabou vůli, že jsem moc ve stresu. Že moc tohle a tamto, ale vůbec mi nedošlo, že chyba může být v tom, co nejvíce miluju – v ovesné kaši s banánem. A přitom by stačilo přidat do ní protein nebo vyměnit banán za oříšky a občas ji vystřídat s něčím jiným. Jenže já jsem se svou kaší měla autistický vztah a bez ní jsem nebyla ve své kůži.
Černý pasažér jménem ovesná kaše: Jak na správné pořadí potravin na talíři
Nejdřív jsem tomu nevěřila. Moje kaše přece nemůže hrát proti mně. Tak jsem se rozhodla na týden zkusit jíst proteinovou snídani a soustředit se na pořadí potravin, které jsem se naučila díky systers. Nejdřív tedy vláknina, protein + tuky a sacharidy až naposledy. Ano, tyhle rady už jsem slyšela cca před rokem u francouzské biochemičky Jessie Inchauspé (mrkněte na její IG sem), ale jako vždycky jsem si řekla, že na to nemám tolik času a že jsem v pohodě. Ale Austrálie se prostě rozhodla, že přepíše všechna má mylná přesvědčení i návyky, které hrají proti mně.
Musím přiznat, že nová strategie opravdu zafungovala. Po cca měsíci zkoušení cítím opravdu stabilnější energii a méně chutí na sladké. Když už mám na sladké chuť, cítím, že to je moje mysl a ne tělo nebo obojí jako předtím. Jsou i chvilky, kdy si sladké dám, ale není to z kompenzace jako předtím. Navíc cítím větší sílu i vůli si sladké nedat. Je to neuvěřitelný. Tohle by mě opravdu nenapadlo. A nejvíc paradoxní je to, že když jsem si kaši po delší době dala, přišla mi hrozně sladká a navíc mi po ní bylo trochu těžko. Ale na druhou stranu vločky obsahují vlákninu, která podporuje střevní peristaltiku a tím i vyprazdňování. Proto si ovesnou kaši s přidaným vejcem nebo proteinovým práškem občas dám. Prostě nic není černobílé, což trochu komplikuje situaci. Proto tohle píšu, abych tím inspirovala a možná i pomohla.
Sweet balance hacky: Moje tipy pro stabilní hladinu cukru v krvi
Určitě vás zajímá, jak to teď dělám a jaké hacky vám můžu doporučit. Jsem stále na začátku cesty a objevování. Rozhodla jsem se dát se do měření glukózy se CGM monitorem, o tom vám povím příště. Každopádně ráno začínám vodou se solí a s citrónem. To všichni známe – sůl kvůli minerálům a citrón (na chuť a vitamín C) s vodou kvůli hydrataci těla po dlouhém spánku. Pak si dám před snídaní pár oříšků, které mohou zpomalit trávení a vstřebávání sacharidů a tím ovlivnit glykemickou odpověď. Představuji si, že vytvářejí takovou pomyslnou ochrannou vrstvu. Pak pokračuju snídaní, která obsahuje vlákninu, protein + tuk, i sacharidy – prostě vyváženou kombinaci. Tady žádný zkratky nejsou, ač jsem se opravdu dost dlouho snažila nějaké objevit. Pokračuju vyváženým obědem, který začíná většinou mrkví (vlákninou). Občas i oříšky (tuk + protein), ale přece jen mají hodně tuků, takže fakt jen trochu. Svačinu někdy ani nepotřebuju no, a večer jablečný ocet (polévkovou lžíci smíchanou s vodou), který také může snižovat rychlost vstřebávání glukózy do krve (až o 30 %)2 a následně večeři ve stejném pořadí makronutrientů (vláknina, protein + tuk, sacharidy).
Objevila jsem sushi shop, kde si občas při cestě domů ze školy k večeři koupím tuňákovou rolku s avokádem a hnědou rýží za pět dolarů a jsem nasycená a spokojená. A můj největší hack (mimo jiné) je moje taška na obědy, která je populární mezi australskými školáky. Je mega cool a motivuje mě si jídlo připravovat předem.
A pokračování plus další hacky příště 🙂
Autor: Laura Alluri
Zdroje:
- https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/mercury-and-health?utm_source=chatgpt.com
- https://www.besysters.bio/modul-krevni-cukr
- Glukózová horská dráha: co mi změnilo energii i chutě na sladké
- Kdyby bylo hubnutí jednoduché, byl by štíhlý každý
- Marketingový trik jménem „bez přidaného cukru“. Co to doopravdy znamená?
- Běžecké boty se nevybírají podle barvy. Tohle rozhoduje mnohem víc
- Sacharidy večer = kila navíc? Největší výživový mýtus pod lupou.