RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Rady a chybyZačátečníci

Neprotahujte se hned po běhu. V zimě mějte jiné pořadí priorit

od Hana Alfery Urbánková 2. 11. 2021
autor Hana Alfery Urbánková

Po každém tréninku se vyplatí dodržovat určitou rutinu, která má předejít zranění, nemoci a podpořit regeneraci, bez ohledu na roční období. Zima je pro adaptaci i regeneraci našeho těla náročné období, proto si s fyzioterapeutkou Vendulou Sokolovou připomeneme, na co určitě nezapomenout, když doběhnete.

Co nejrychleji do sucha a do tepla

Při vhodné volbě oblečení vám v zimě bude sice prvních pár minut běhu „chladno“, to se ale velmi brzy srovná a váš pocit by měl být po chvíli příjemný. Pamatujte, že žádný nabalený Eskymák ideální výkon nepodá, stejně tak to neklapne, pokud vám bude nekončící nepříjemná zima i po zahřívacím rozklusání. Pokud tápete, jak se do chladu na běhání obléct a sháníte radu, přečtěte si náš článek níže.

Běhání: jak vyzrát na výběr podzimního oblečení

V létě jste (doufám) zvyklí se po běhu protahovat. V zimě je to jinak. Když doběhnete, hned se schovejte do tepla domova. Když už ucítíte pocit studeného propoceného trička na kůži, je pozdě, a nejen nachlazení na sebe nemusí dát dlouho čekat. Pokud vybíháte např. od auta, mějte tam buď věci na převlečení, nebo alespoň jednu teplou dlouhou vrstvu, např. zimní péřovku, navíc, do které se po doběhu rychle zapnete a ona vám tělesné teplo podrží, než dojedete vytopeným autem domů. 

Před rychlostí chladnutí svalů varuje i fyzioterapeutka z Vojenské nemocnice v Brně Bc. Vendula Sokolová, které prošlo pod rukama už několik závodních sportovců: „Ve svalech se díky vykonané práci zvýší a zrychlí průtok krve, která se vlivem zimního počasí rychleji ochlazuje.“  Běžci s oblibou používají spojení „svaly tuhnou“. Nejen z tohoto důvodu by vyklusání mělo plynule navazovat na samotný trénink.  Protažení doporučuje Vendula až doma a v suchém oblečení a dodává: „Pro hloubkové prohřátí je nejlepší suché teplo“. 

Vyjasníme si tedy pár myšlenek

Mám se dříve sprchovat nebo protahovat? 

Nejdříve je potřeba tělo zahřát, poté protahovat. Fyzioterapeutka upozorňuje, abychom se nebáli zatuhnutí svalů jen proto, že jsme si chtěli dát před protažením ještě sprchu. Některé vědecké články dokonce doporučují protahovat až hodinu po tréninku, aby to mělo ten nejlepší efekt. „Ke sprše ale nezapomeňte přidat i suché teplo – oblečení, topení, nebo horký čaj,“ dodává. 

Protažení nebo válec?

Aby sval vykonával správně svoji funkci musí být nejen pružný a pevný, ale musí vědět, kdy se má zapojit, a to se naučí jen ve spolupráci s ostatními svaly. „Na válci se sval v podstatě naklepe jako řízek,“ říká Vendula, ale aby se opravdu naučil sval správně pracovat, je třeba jej protahovat. Je tedy ideální obě varianty kombinovat. 

A v neposlední řadě myslete na kvalitní živiny. 

Nejen tréninkem samotným, ale i vyrovnáváním tělesné teploty v mrazivém počasí tělo ztrácí více energie než obvykle, nezapomeňte ji tedy včas doplnit. Správné složení jídla po tréninku pomáhá tělu obnovit zásoby glykogenu, opravit vzniklé škody na svalových vláknech a pomáhá budovat novou svalovou tkáň. Potřebujeme tedy zařadit trojlístek složený z kvalitních bílkovin, komplexních sacharidů i zdravých tuků. A pamatujte si, že co do těla doručíte přibližně do hodiny až dvou po tréninku, „jde do svalů“.

Pokud to s běháním myslíš vážně, běhat v zimním období nepřestaneš. Zima je ideální pro naběhání dlouhých pomalých objemů a tréninků síly, které ti dají kvalitní základ pro trénink rychlosti na jaře. Dodržením několika uvedených pravidel, by ta zimní příprava měla být úspěšná, a hlavně ve zdraví. 

2. 11. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceRozhovory

Rozhovor: od orienťáku až k UTMB. Kdo je Ondřej Pavlů a jak trénuje?

od Adéla Ptašková 1. 11. 2021
autor Adéla Ptašková

Vítejte u nové série článků, v nichž si postupně představíme běžce z kategorie „hobby+“, tedy amatérské sportovce, kteří jsou ale na výborně úrovni. Jelikož jde pořád o hobíky, mohou nám posloužit jako skvělý příklad a inspirace. 

Ondra Pavlů (*1989) je český ultra běžec a běhá odmala. Začínal na dráze, dorůstal v lese s orientačním během a v posledních letech propadl horským ultramaratonům. Sledovat ho můžete například na Stravě.

Můžeš nám popsat své začátky a říct, jak se stalo, že jsi začal běhat ultra a co tě na tom tak baví?
Běhám v podstatě od té doby, co chodím. Začínal jsem v atletické přípravce, kterou jsem pak kombinoval s orientačním během a zhruba od čtrnácti už přesedlal plně na orienťák. Z téhle kombinace mimochodem těžím dodnes. Atletika mi dala správnou techniku běhu a orienťák zase cit pro běh v technickém terénu. K ultramaratonům jsem se dostal během života v Austrálii, kde jsem nejdřív bral dlouhé běhy jako efektivní způsob prozkoumávání tamější nekonečné přírody a pak jsem zjistil, že se v tom dá i závodit. No a potom se ty tratě začaly postupně prodlužovat (smích).

Jsi hobík, během se tedy neživíš. Vyhovuje ti to tak? Co bys musel ještě udělat, abys vykročil mezi profesionály?
Víc makat, víc regenerovat a začít tímto způsobem přemýšlet před deseti lety. Jenže pak by to nebyla ta čistá zábava jako teď. Takhle mi to naprosto vyhovuje.

Co bys poradil dalším hobíkum, kteří chtějí své běhání ještě pozvednout? Je důležité mít trenéra, nebo si lze poskládat kvalitní tréninkový plán svépomocí? Kladeš v přípravě velký důraz na objem naběhaných kilometrů? 
To je hodně individuální. Někdo potřebuje autoritu, která ho vykope každý den ven. Někdo nad tím nechce nebo neumí přemýšlet. Někdo chce prostě jen trénovat maximálně efektivně. Já měl trenéra naposledy ve čtrnácti na atletice a ta volnost mi vyhovuje, byť jsem to v posledních letech už párkrát taky zvažoval, právě abych zvýšil efektivitu svého tréninku. Různých tréninkových příruček jsou mraky (pro ultra běhaní například Jason Koop), spousta věcí se dá vypozorovat na Stravě, ale ve výsledku si to prostě každý musí ozkoušet, protože na každého bude fungovat něco trochu jiného. 

Když se chystám na závody typu UTMB (170 kilometrů kolem Mont Blancu), tak hlavní důraz kladu na dlouhodobý konzistentní objem. A to nemusí být jen běhaní, ale třeba i běžky, kolo nebo dlouhé túry. Sekundární důraz pak kladu na specificitu vzhledem k závodu. V případě UTMB jsem třeba věděl, že mě čeká několik brutálních seběhů a na ty jsem se hodně zaměřil.

Podařilo se ti běžet spoustu „světových“ závodů v čele se zmiňovaným UTMB. Jak se na takové závody dostává? Musí přijít nějaká pozvánka, nebo stačí „jen“ splnit kvalifikační limit?
Na většinu závodů se prostě včas přihlásíš a jedeš. Konkrétně UTMB je ale ve světě trailového běhaní naprostá mega akce, takže tam je to trochu komplikovanější. Nejdřív je potřeba nasbírat dostatečné množství bodů na kvalifikačních závodech, což v případě UTMB znamenají tři až čtyři náročné stovky v horách během dvou let. Pokud nejste elitní závodník, tak pak se ještě musíte přihlásit do slosování, ve kterém máte vzhledem k převisu poptávky nad nabídkou relativně malou šanci. Závodníci takhle čekají pět i víc let, během kterých si musí pořád držet ty kvalifikační body. 

Jako neprofesionál si asi musíš platit startovné a další věci sám. Je to hodně finančně náročné?
Levné to určitě není, ale pracuji na plný úvazek, peníze zásadní problém nejsou a když se mi nějaký závod líbí, tak tam prostě jedu. Většinou se to snažím spojit s nějakou dovolenou, má tolerantní manželka by vám o tom mohla vyprávět (smích). Jako ambasador několika značek sportovního vybavení se navíc občas někam vetřu i bez placení startovného. Třeba na UTMB jsem takhle byl jako ambasador značky Columbia, která zároveň byla po mnoho let titulárním partnerem UTMB.

Dlouho jsi žil v Austrálii. Poznal jsi nějaké rozdíly mezi tamní a tuzemskou běžeckou komunitou? V Česku je ultra běh stále jen pro fajnšmekry a není příliš mediálně sledován. Jak je to v Austrálii?
Austrálie je pár let napřed, ale i v Čechách už se ultra běhání dostává do mainstreamu. V obecné rovině se to moc neliší, závody tam jsou od těch malých lokálních až po obrovské podniky typu Ultra-Trail Australia, který svého času byl co do počtu účastníků největší ultra závod na světě. Závod, který by lákal i mezinárodní elitu je něco, co nám zatím v ČR chybí, byť pár závodů na to ten potenciál určitě má.

  • Foto: Ondřej Pavlů
  • Foto: Ondřej Pavlů
  • Foto: Ondřej Pavlů
  • Foto: Ondřej Pavlů
  • Foto: se svolením Piotr Oleszak
  • Foto: se svolením Piotr Oleszak
  • Foto: Ondřej Pavlů
  • Foto: Ondřej Pavlů
  • Foto: Ondřej Pavlů
  • Foto: Ondřej Pavlů

Kolik času běhání věnujes? Děláš ještě nějaký sport? 
Když si zrovna neválím šunky po závodě, tak tréninku dávám kolem 12 hodin týdně, v objemové přípravě o něco víc. V zimě jezdím na běžkách a letos jsem začal víc zařazovat i kolo.

Dan Orálek za účelem úspory času běhal do práce, případně v polední pauze. Co ty?
Pracuju z domova, takže do práce toho moc nenaběhám. Ale při lehkých bězích pravidelně vyzvedávám balíčky, nakupuju, běhám do hospody, na návštěvu, do servisu, prostě když to dává logisticky smysl, tak tradiční formy dopravy nahrazuji během (smích).

Jak je to na ultra závodech s občerstvovačkama? Předpokládám, že s ionťákem a banánem si tam člověk nevystačí… Je v tomto nějaký závod specifický?  Máš nějakou oblíbenou položku na občerstvovačkách, nebo jedeš striktně jen osvědčené gely a doplňky? 

Čím delší závod, tím větší chuť i na něco jiného než gely. Na alpských závodech tradičně najdete všemožné salámy a sýry, to fakt můžu. Rád si také dám pizzu nebo když je kosa, tak vývar. Z hlediska gelů se ale držím svých ozkoušených GU gelů a nezkouším nové. Na občerstvovačkách také vždycky vypiju fakt hodně coly, rád si dám i pivo.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

Kolik párů běžeckých bot máš a kolik z nich reálné používáš?

Tak to jsem musel jít spočítat. V rotaci jich mám momentálně 11 a k tomu pár krabic v železné zásobě. To je asi hodně co? Reálně je ale používám fakt všechny, něco je na objem na asfaltu, něco na intervaly, na závody, do lehkého terénu, do hor, na krosy, na pás v posilce… Seběhané boty pak vždycky ještě chvíli používám na krátké výklusy, než je vyhodím úplně. Mít vícero párů bot v rotaci je důležité i z hlediska prevence zranění, otlaků.

Dlouhé trailové závody v horách musí být specifické i co se týče značení a nutnosti znát trasu. Je běžné, že člověk zabloudí? 

No jéje. Nicméně musím zaklepat, že jsem ještě nikdy seběhnutím z trasy neztratil víc než nízké jednotky minut. Základem je mít nahranou trasu v hodinkách, které na vás začnou řvát, když z ní seběhnete. Člověk občas vypne nebo se ztratí v myšlenkách a je schopen přeběhnout i úplně blbuvzdorně označené odbočky. V Čechách se pak bohužel pravidelně setkávám s úmyslně přeznačenou trasou nějakým záškodníkem.

Máš ještě nějaké běžecké nesplněné sny? Co máš v plánu dále?

K plánování na příští rok jsem se ještě nedostal. Ale na seznamu mám samozřejmě spoustu závodů, které bych chtěl postupně zaběhnout a užít si. V merku mám i nějaká FKT a vícedenní přeběhy horských trailů. Letos v červnu jsme takhle s Ondrou Švirákem a jeho Expedition Clubem přebíhali ukrajinské Karpaty. To se mi hrozně líbilo – sbalíš si malej baťůžek, spíš na horských chatách, jíš co je k mání, a na týden úplně vypneš z běžného života.

Ve zkratce:

  • *1989, žije v Praze a pracuje jako marketingový manažer
  • Oblíbený závod v ČR: Pražská stovka, Čertovskej wintertrail, Velká Kunratická
  • Běžecký vzor: Dylan Bowman, François D’Haene
  • Největší úspěch: UTMB za 28 hodin
  • Nejoblíbenější jídlo před závodem: Kuskus a pivo
  • Nejoblíbenější jídlo po závodu: hamburger a hodně piva
  • Nejlepší regenerace: spánek
  • Nejméně oblíbený trénink: dlouhé intervaly do kopce (např. 5×6 minut s meziklusem zpět dolů)
  • Ostatní: ambasador značek Columbia, LEKI, 100% a GU a když má čas, píše pro RUNGO.cz

Ondrovi děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů!

1. 11. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Zdravotní rizika spojená s cyklistikou. Co řešit, aby to nebolelo

od Martin Kubala 30. 10. 2021
autor Martin Kubala

Cyklistika (pomineme-li pády) patří z hlediska zdravotních komplikací způsobených jejím provozováním k nejšetrnějším sportům. Často bývá považována za vhodný rehabilitační nástroj po úrazech anebo jiných poruchách pohybového ústrojí. To vše platí při provozování tohoto sportu na rekreační úrovni. Chcete-li se věnovat cyklistice na závodní úrovni anebo ji povýšit na úroveň životního stylu, je třeba i zde počítat s možnými problémy.

Než začnete s cyklistikou

Pro maximální eliminaci rizik vzniku zdravotních problémů vyplývajících z jízdy na kole je potřeba věnovat zvýšenou pozornost následujícím krokům.

  • výběr vhodné velikosti rámu
  • zvolit optimální délku klik
  • nastavení posedu včetně výběru sedla
  • výběr vhodných treter a nastavení polohy kufrů

Všechny tyto úkony je dobré absolvovat ještě předtím, než pořádně opřete do pedálů. Měnit nastavení a s ním zažité stereotypy po delší době je vždy těžší a navíc může být spojeno s dočasným snížením výkonnosti.

I přes optimální nastavení bicyklu vás však zejména z důvodu častého přetěžování, nevhodného jízdního stylu anebo zanedbávání kompenzace mohou určité komplikace postihnout.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

Problémy v horní části těla

Začněme od hlavy. Tou sledujeme dění kolem sebe a při jízdě v aerodynamické poloze, kdy držíme řidítka silničního kola za spodní okraje, dochází ke zvýšené zátěži krční páteře a svalstva v její bezprostřední oblasti. Při dlouhodobém přetěžování může dojít k nevratné deformaci krční páteře. Jedním z indikátorů nadměrného zatěžování v této oblasti mohou být bolesti hlavy anebo krčního svalstva.

Další ohroženou partií je hrudní páteř. Zde hrozí její vyklenutí a vznik cyklistického hrbu, což platí zejména pro jízdu v hlubokém předklonu ve snaze o eliminaci aerodynamického odporu. Častým problémem je bolest v oblasti mezi lopatkami způsobena širokými řidítky.

Pokud vám při jízdě občas znecitliví nebo zabrní v prstech, bude na vině (s největší pravděpodobností) špatné rozložení hmotnosti. To se dá korigovat výběrem sedla optimálních rozměrů a jeho vhodným nastavením.

Bederní oblast bývá achillovou patou mnoha cyklistů. Zde mohou mít bolesti několik příčin. Nejčastěji je na vině špatné nastavení posedu a příliš velký předklon. Další příčinou mohou být zkrácené svaly z důvodu nedostatečného protahování anebo ochablé vnitřní břišní svalstvo (core).

Od pasu dolů

Tady jsou nejčastěji zmiňovány problémy v sedacích partiích, které nesou většinu váhy vašeho těla. Zejména tlak na močovou trubici může být příčinou problémů s močením, které mohou vyústit v záněty.

Typicky cyklistickým problémem je femoropatelární syndrom (cyclist´s knee) jinak řečeno – postupná degenerace chrupavky čéšky kolenního kloubu z důvodu nadměrného opotřebení. Příčinou často bývá snížená odolnost chrupavky společně se špatně zvoleným posedem.

Špatně zvolena pozice zámků treter (kufrů) může mít pro změnu za následek zánět Achillovy šlachy. Opět se může jednat i o kombinaci více faktorů (nastavení kufrů, posed, špatná technika šlapání).

Rozdíl mezi silničním a horským kolem

Z hlediska posedu je vůči vašemu tělu jednoznačně šetrnější horské kolo. A to zejména díky přirozenější vzpřímené poloze, kdy nedochází takové zátěži na krční a hrudní páteř. Bederní oblast je při jízdě na MTB naopak díky otřesům vystavena vyšším nárokům.

Při jízdě v terénu jezdec na horském kole musí vyrovnávat nerovnosti a stabilitu, to vede k častějšímu střídání polohy v sedle bicyklu, což je oproti strnulé jízdě na silnici pozitivum horské cyklistiky, neboť dochází k zapojení většího počtu svalových partií a rovnoměrnějšímu rozložení námahy do celého těla sportovce.

Vhodná preventivní opatření

Z důvodu prevence vzniku nežádoucích dysbalancí, případně napravení křivd napáchaných v průběhu sezóny na vašem těle, není od věci zařadit do svého tréninkového portfolia i pravidelné návštěvy fyzioterapeuta.

Jednou až dvakrát týdně věnovat několik desítek minut strečinku a zhruba stejnou dobu protrpět při posilování vnitřního stabilizačního systému.

Mít alespoň jednu doprovodnou aktivitu, během které dochází k výraznějšímu zapojení svalových partií v horní polovině těla. Zejména v zimním období můžete dát prostor doplňkovým sportům jako plavání, běžky nebo třeba squash. Čím pestřejší bude vaše příprava, tím více šancí máte na odhalení a odstranění skrytých nedostatků, které by vás jinak mohly nepříjemně zaskočit v průběhu již rozjeté sezóny.

Zdroje:

https://mtbs.cz/clanek/zdravotni-aspekty-cyklistiky-i/kategorie/trenink-a-fitness#.YWXRtNpByUl

https://is.muni.cz/th/qgv3b/Diplomova_prace-Vesela.pdf

https://www.kolopro.cz/blog/pohled-fyzioterapeuta-jaky-vliv-ma-cyklistika-na-nase-telo

https://dspace.cvut.cz/bitstream/handle/10467/67512/FBMI-BP-2016-Hoffmannova-Diana-prace.pdf?sequence=1&isAllowed=y

https://theses.cz/id/lmu6k0/7602994

30. 10. 2021 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceRUNGO závody

Soutěž ASICS a RUNGO.cz: nakopne tvou motivaci běhat. Sestav s kamarády štafetu

od Rungo 28. 10. 2021
autor Rungo

Seber kámoše a vnes vzpruhu do vašeho běhání v podzimním čase brzké tmy a přicházející zimy. Užijte si štafetu a možná zrovna váš tým získá poukaz na nákup vybavení ASICS v hodnotě 10 000 korun. Pozor, pouze pro týmy s RUNGO v názvu!

Věděli jste, že 10. října byl světový den duševního zdraví? Pokud jste jej prošvihli, nemusíte zoufat – značka ASICS si k příležitosti tohoto dne připravila akci, která si klade za cíl pozvednout mysl i tělo prostřednictvím společného běhání. ASICS World Ekiden 2021 proběhne v období od 10. do 22. listopadu 2021. Pokud je ti název povědomý, jsi buď znalec japonské kultury (pojmem Ekiden jsou v Japonsku označovány štafetové závody na dlouhou vzdálenost), nebo tě neminul loňský úspěšný první ročník, který přilákal více než 56 000 lidí ze 179 zemí. 

O co tedy jde?

Jedná se o virtuální štafetový závod, který je složen z šesti různě dlouhých úseků. Členové týmu si mezi sebe rozdělí celkem šest etap – tři etapy po pěti kilometrech, dvě desítky a 7,2 kilometru. Matematicky nadaní čtenáři jistě již pochopili, že cílem je uběhnout maraton a jeden tým může mít až šest členů. Běžci si budou mezi sebou symbolicky předávat digitální tasuki – úzký pruh látky používaný při tradičních Ekidenech.

Celá akce proběhne virtuálně, což umožní zapojení týmů z celého světa. Závodníci tak společnými silami udělají svět zase o něco spokojenější, o což se ASICS dlouhodobě snaží. A že nejde jen o prázdné fráze a běh a dobrá nálada má skutečně souvislost, dokazuje experiment, který společnost ASICS s podporou dobročinné organizace Mind provedla v britském městě Retford. Na konci pokusu se obyvatelům tohoto města díky pohybu zlepšila duševní pohoda o neuvěřitelných 27 procent (důkaz místo slibů naleznete ve formě videa z akce zde).

Mimochodem, název ASICS je odvozen od prvních písmen latinského přísloví, které lze přeložit jako ve zdravém těle zdravý duch. Společnost propaguje pohyb a jeho blahodárný vliv na tělo i psychiku již od svého založení v roce 1949. ASICS World Ekiden 2021 je jednou z mnoha akcí, jež mají lidi z celého světa inspirovat k pohybu.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

Dobročinný přesah

Jelikož se společnost ASICS vlivu pohybu na lidskou mysl dlouhodobě věnuje, vymyslela nástroj, prostřednictvím kterého spokojenost mapuje. Jedná se o Mind Uplifter™, do nějž účastníci zaznamenají své duševní rozpoložení před a po cvičení, a pomohou tak s vytvořením světového skóre spokojenosti (World Uplift Score), které lze sledovat živě na mapě spokojenosti zde.

Pokud chcete pomoci získat finance pro dobročinnou organizaci Mind zaměřenou na podporu duševního zdraví, stačí výsledky sdílet na sociálních sítích s hashtagem #UpliftingMinds.

Zapoj se a vyhraj! Tohle musíte dodržet

Dobrý pocit, dobrá nálada, dobročinnost a navíc ještě poukaz do Top4runningu v hodnotě 10 000 Kč na vybavení ASICS – to vše můžeš získat, když se zúčastníš akce ASICS World Ekiden 2021. A nejlepší na tom je, že je to celé zdarma!

Najdi si pár kámošů (v jednom týmu může být maximálně šest běžců), zaregistrujte se prostřednictvím aplikace ASICS Runkeeper™ ještě před samotným obdobím závodu, rozdělte si mezi sebe jednotlivé etapy a v termínu 10. až 22. listopadu 2021 si postupně mezi všemi členy týmu předávejte virtuální tasuki a společnými silami zaběhněte maraton. Pokud se navíc chcete zapojit do soutěže, je nutné, aby název týmu při registraci byl ve formátu RUNGO_jméno týmu. Pak už stačí, když všichni členové týmu po uběhnutí závodu nasdílí na Facebook nebo Instagram selfie s hashtagem #ASICSWorldEkiden a #rungocz. Jeden ze zapojených týmů následně vylosujeme a získá voucher na nákup vybavení ASICS v hodnotě 10 000 korun.

Tak na nic nečekej a pojď do toho s námi! 

Níže si můžete přečíst nebo stáhnout pravidla soutěže:

Pravidla soutěže ASICSStáhnout
28. 10. 2021 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Běžecká reportáž: Dechberoucí podzim v Zapomenutých horách

od Vít Kněžínek 27. 10. 2021
autor Vít Kněžínek

Jsou závody, které vás nechají v klidu. Závody, které vás zaujmou. A pak závody, na které prostě musíte jet. A do téhle poslední kategorie se řadí i ultramaraton Zapomenuté hory v Česko-polském pohraničí, který učaroval našemu redaktorovi.

Zapomenuté hory

Název Zapomenuté hory není náhodný. Rychleby, nebo také Rychlebky, jak se jim říká, jsou opravdu zapomenutý kraj v severním cípu republiky obklíčeném vysokými kopci s mizernou dopravní dostupností. A přece se už několik let najde hezkých pár stovek běžců, kteří se tam vypraví bez ohledu na mnohahodinovou cestu. Ptáte se proč? Odpověď zní „podzimní Rychlebky“.

O krásách Rychlebských hor se moc nemluví. Bajkeři ale vědí své, jelikož Rychlebské stezky patří mezi nejstarší a zároveň nejoblíbenější (ne náhodou) bajkparky v ČR. Lidé kolem Zapomenutých hor (ZH) se pak starají o to, že kouzlo Rychlebek mohou naplno obdivovat nejen borci na celoodpružených kolech s integrálkou na hlavě ale i běžci. A že je co obdivovat.

Zlatý podzim ve smíšených lesích

Volba termínu na konci října jistě není náhodná. Smíšené lesy jsou plné zlatého listí, všude klid a panuje ideální běžecké počasí. Už samotný příjezd na místo pomalu vyrazil dech, když nad hlavním hřebenem Rychlebek byl tak krásný západ slunce se zespodu podsvícenými mraky, jaký jsem snad nikdy dřív neviděl. Mít po ruce foťák, tak zaparkuju u krajnice a stojím tam ještě teď.

Závod v době covidové

Covidová sezóna pořádně zamávala s účastí na nejednom závodu a v průběhu roku to byl občas velmi smutný pohled na prořídlé startovní pole. Tam, kde se dřív scházely stovky závodníků, jich letos často dorazilo jen několik desítek. ZH musely bohužel loňský ročník zrušit a startovné se převádělo na letošek. Nikdo tak dopředu pořádně nevěděl, kolik lidí se vlastně objeví. Celkově se překlenutí ročníku 2020 na rok 2021 lehce podepsalo na celé akci, kdy sami organizátoři avizovali, že jsou především rádi, že se závod může uskutečnit a na novinky, experimenty, nebo zásadnější změny zkrátka letos nebude prostor. Někdo tak mohl být lehce zklamaný z absence něčeho, co by se dalo nazvat doprovodným programem, ale to hlavní – vytyčení a značení tras, zázemí závodu a občerstvovací stanice fungovalo na výbornou. Snad s výjimkou delších front při registraci, ale to se jistě podaří do budoucna vyladit a urychlit.

  • Start 26 km trasy / autor: Zapomenuté hory, Bára Vávrová
  • autor: Zapomenuté hory, Bára Vávrová
  • Vítěz 46 km trasy v cíli / autor: Zapomenuté hory, Bára Vávrová
  • autor: Zapomenuté hory, Bára Vávrová
  • Nejrychlejší borci na 76 km trase / autor: Zapomenuté hory, Bára Vávrová
  • Vyhlášení výsledků v tančírně v Račím údolí / autor: Zapomenuté hory, Bára Vávrová

My zvolili přespání přímo v Račím údolí v místě zázemí závodu, takže se žádný předstartovní stres nekonal. Během večera jsme zvládli ve volnější chvíli akreditaci, vynikající guláš a jedno čtyřpivo. Zkrátka ideální naladění před sobotním startem 46 kilometrů dlouhého závodu.

Ráno bylo jasné, že ZH má věrnou základnu příznivců, protože celá louka vyhrazená pro parkování byla narvaná k prasknutí a počet běžců tak bude stejně vysoký jako v předhcozích letech, kdy bylo vždy vyprodáno dávno před datem samotné akce.

Předstartovní příprava

Nemám moc rád brzké vstávání, takže mě potěšilo, že “moje” prostřední trať startuje až v devět hodin, a tak je dost času na klidnou snídani a nachystání všeho vybavení. Počasí vypadalo rozporuplně s poměrně nízkou teplotou, silným větrem a rizikem deště a dokonce i sněhu kolem poledne. Realistický odhad počítal s pěti hodinami na trati, takže jsem nechtěl počasí úplně podcenit. Z toho důvodu padla volba na dlouhé elasťáky a triko s dlouhým rukávem. Do běžecké vesty pak pro jistotu ještě triko s krátkým, lehkou nepromokavou bundu, šátek a rukavice. Dohromady ani ne 250 gramů navíc, ale zato jistota, že i při razantní změně podmínek nebudu muset nic řešit.

Po nedávných zkušenostech z přeběhu Jeseníků jsem vsadil na kompresní kalhoty pro podporu chatrných šlach kolem mých kolenou. Přece jen v poslední době běhám hlavně po asfaltu a výrazně kratší distance, takže každá pomoc, která mě udrží fyzicky pohromadě, je vítána. Zpětně můžu říct, že to byla dobrá volba, i když absence dlouhých horských běhů byla mezi třicátým a čtyřicátým kilometrem znát.

Trasa známá i neznámá

Větší část trasy jsem znal, protože byla shodná s kratší (26 km) variantou, kterou jsem běžel předloni. Velkou neznámou byla dvacetikilometrová smyčka ve střední části závodu, která nás zavedla za Polské hranice. To už ale předbíhám.

Start v devět hodin mě společně s 250 dalšími běžci vystřelil vstříc několikahodinové zábavě. Veděl jsem, že nenaběhaný objem mi bude chybět, a že trénink celkově nestál v posledních týdnech za moc. Z toho důvodu byl plán jasný. Běžet si svoje, nenechat se vybláznit a hlavně si to dneska užít. Okamžitě po startu vystřelil dopředu pozdější vítěz Matěj Beníček a podle jeho pověstí i tempa bylo předem jasné, že nemá smysl ani přemýšlet o tom běžet s ním.

Start na předních pozicích

Po několika kilometrech vesměs do kopce jsem byl ale docela dost překvapený z toho, že i když to tam nervu, tak se držím na druhém místě a široko daleko nikdo v dohledu. To mi vydrželo až k první kontrole na devátém kilometru, kde jsem za sebou zahlédl v dálce několik vlčáků. Dokud ale byla trasa běhavá a stoupavá, tak jsem si, aniž bych se musel víc hecnout, držel pohodlný náskok. Naivní představa, že si to odklušu na bednu ale vzala za své a bylo mi jasné, že tak jednoduché to dneska v žádném případě nebude.

Po první kontrole nás trať zavedla na hřebenovku mezi Koníčkem a Černým vrchem. Jeden z nejkrásnějších trailů, jaké jsem kdy běžel. úzká pěšina plná kamení, utopená ve vysokém borůvčí všude kolem. Krása střídala nádheru a seběh také vystřídal stoupání, takže bylo jasné, že vlčáci za chvíli přiletí ze zadu a mě nechají za zády. Seběhy, obzvlášť ty technické, zkrátka nejsou mou nejsilnější disciplínou. Spíše naopak.

Vlčák ale přiletěl jenom jeden a společně jsme vydrželi na druhém a třetím místě ještě dvanáct kilometrů. Což jsem uvítal, protože pak všechno rychleji utíká a člověk si může popovídat. První občerstvovačku na patnáctém jsme vpodstatě minuli a už nás čekala kritická pasáž polské části závodu. Stoupání po sjezdovce a následující táhlý kopec až ke druhé občerstvovačce na vrcholu Czernica. Až dosud šlo všechno dobře a i průběžný mezičas s tempem pod šest minut na kilometr vypadal solidně. Jenže pak začala být trať hodně z kopce, hodně technická a taky hodně dlouhá (pro člověka, který za celý rok neběžel nic delšího, než třicet kilometrů za dvě hodiny a to navíc po rovině).

Seběhy, aneb začátek konce

Kousek za občerstvovačkou mi kolega zamával a v seběhu zmizel za zatáčkou. Já s už trochu jetýma nohama jsem si šnečím tempem scupital nejprudší pasáže a začal cítit první náznaky křečí (mého odvěkého parťáka na horských bězích). Zároveň se dostavilo něco, co by se dalo označit malou maratonskou zdí, což v kombinaci s technickou pasáží kolem Špičáku znamenalo, že jsem se pořadím propadal až někam k desátému místu.

Obvykle mě technický terén neskutečně deptá, protože se v něm neumím pohybovat rychle a vůbec mi to neutíká. K fyzické krizi se tak přidává i krize psychická a celkově to není nic moc. Nic takového se ale tentokrát nekonalo. Stezky v Rychlebech jsou zkrátka neskutečně krásné, že si člověk drží čelist, aby mu nevypadla z pantů. Vrcholem všeho byl výhled z kontroly na Špičáku. Zbývajících pět kilometrů na občerstvovačku jsem tak šel dost pomalu, ale uteklo to pocitově překvapivě dobře.

„Znovuzrození“ na občerstvovačce

Na občerstvovačce jsem se tentokrát zdržel trochu déle a dopřál si kolu, sůl a čokoládu. Nejsvětější trojici, která zachraňuje vytrvalecké životy. Lehké zdržení mě sice stálo další místo až dvě, ale do cíle zbývalo něco přes deset kilometrů hodně běhavé trati po širokých cestách se svažitým profilem. Sůl naštěstí zabrala a křeče odezněly, takže jsem se dokázal rozběhnout solidním tempem a vydal se na stíhací jízdu, která vyvrcholila pátým místem a časem lehce pod pět hodin. Pořadí příjemně překvapilo a čas byl přesně dle očekávání. Navíc jsem se vyhnul největším dešťovým přeháňkám a volno bylo i ve sprchách. Značka ideál.

Značení bylo po celou dobu naprosto perfektní a bez potíží bylo i označení všech povinných kontrol na trase. I tak jsme v posledním seběhu potkali v protisměru běžce, který se, chudák, vracel z cíle kilometr a půl na poslední kontrolu, kterou v zápalu závodění minul. Tohle všechno ale k horskému běhání patří a navigace po trase i teoretická příprava (poslední „krpál“ skoro každého prvoběžce nemile překvapil) jsou naprostý základ.

I přes lehký energetický deficit kolem třicítky se znovu osvědčila dlouhodobá strategie s jedním gelem co 45 až 50 minut. Co mi chybělo, byly solné tablety a možná jonťák místo čisté vody do lahve v batohu.

Díky a příště zas

Celkově bych ale nic neměnil. Tenhle závod zkrátka neměl chybu a i když to občas bolelo a šla se hrana, tak pět hodin uteklo jako voda a po dlouhé době jsem měl ze závodu opravdu radost. Pomohl k tomu i pěkný výsledek, ale především kouzlo podzimních Rychlebek. Na tak krásných trailech se snad člověk nemůže ani rozčilovat. Co dodat? Snad jen – díky! A příště zas.

27. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Dávka inspirace pro každého: Nikdy není pozdě na sportovní sny

od Klára Sýkorová 26. 10. 2021
autor Klára Sýkorová

Existuje spousta skvělých sportů, člověk je ani nestihne za život všechny vyzkoušet. Pokud na některý narazí v pozdější fázi života, možná ho napadne, že už je pozdě s tím začínat. Ale to opravdu není. Stačí se přestat ohlížet na věk a prostě to zkusit. Možná pak člověk zjistí, že ta hranice byla jen v hlavě.

Po střední škole jsem chtěla studovat sport, ale bála jsem se, že na to nemám. Z toho důvodu jsem raději tu myšlenku opustila a šla na humanitní obor. Nestěžuju si, mám díky tomu skvělou práci. Jen ten červíček v hlavě mi nepřestával vrtat – jaké by to bylo, kdyby… A tak jsem se na sportovní školu přece jen přihlásila. V pětatřiceti, tedy ve věku, kdy profíci už často odcházejí do sportovního důchodu.

Tohle rozhodnutí jsem udělala poměrně impulzivně jen šest týdnů před přijímačkami. Mělo to dva malé háčky – součástí talentových zkoušek je plavání a gymnastika a já jsem ani v jednom nevynikala. Na plavání tak bylo potřeba rychle najít trenérku, která mě za měsíc dokáže posunout ke stanovenému limitu. V gymnastice mě pak zachránil kamarád tělocvikář, za kterým jsem jezdila čtyřikrát týdně, abychom pilovali sestavu. Vyplatilo se – na školu mě vzali, i když musím přiznat, že mi konečný výsledek dost vytáhla známka z teoretického testu.

Když to nezkusíš, jak zjistíš, jestli na to máš?

Studium sportovní školy má jednu velkou výhodu – nabízí možnost osahat si neskutečnou spoustu sportů. Jediný limitující faktor je čas, protože na kurzech by se daly strávit celé měsíce. A jsou to navíc aktivity, které člověk běžně nemá možnost vyzkoušet. Chceš skákat padákem? Zkusit biatlon? Jachting? Lézt po skalách? Proč ne. Během pár dní člověk vyzkouší, o čem ten daný sport je a možná si najde koníček na zbytek života.

Já jsem se takhle našla v plavání. Přísné zápočtové limity mě donutily intenzivně plavat a časem jsem zjistila, že mě to vlastně opravdu baví. Dnes jsem v bazénu několikrát týdně, jezdím na plavecké kempy a říkám si, proč jsem s tím nezačala už dávno. Naproti tomu u gymnastiky jsem si ověřila, že tento sport opravdu není pro mě. Ono se není co divit, když se po pár letech intenzivního tréninku sotva dostanete na úroveň, které dosáhnou holčičky v gymnastickém oddíle asi tak po prvním měsíci. 

Běhání: jak vyzrát na výběr podzimního oblečení

Nemusí být každý profík

Pohybové aktivity se samozřejmě mnohem snáz učí, když je člověk mladý a krásný, čti ohebný, rychlý a silný. Každý sport má své senzitivní období a bohužel, po třicítce to rozhodně není. Kvůli tomu se ale nemusím vzdávat hned na startu. Stačí si vybrat sport, kde to tolik nevadí; s některými technickými nebo vytrvalostními disciplínami se dá opravdu začít v dospělosti, a přesto v nich dosáhnout dobrých výsledků. Nebo mi bude jedno, že nikdy nedoženu ty chrty vpředu a budu si svůj sport užívat na své vlastní úrovni.

Taky není potřeba jít hned studovat, jako jsem to udělala já. Ano, je super, když si umím napsat tréninkový plán na celý rok. Ale přiznejme si, to rozhodně nepotřebuje každý. Mnohem důležitější je najít si pro sebe ten správný druh pohybu a věnovat se mu – a hlavně přestat přešlapovat na místě a jen litovat, že jsem ten pravý okamžik začít prošvihla už před lety. 

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

Příklady táhnou

Na pohybu je fajn, když ho člověk s někým sdílí. Příklady táhnou i ve sportu; kolikrát se stane, že se někdo pustí do nového sportu a přitáhne k němu i svoje nejbližší. A je jedno, jestli je to proto, že se ostatním líbí jeho nadšení, nebo protože si řeknou „když to zvládne ve svém věku on, tak já taky“.

U mě to zafungovalo stejně. Když jsem před pár lety říkala svému muži, že chci jednou zkusit dlouhý triatlon a aby do toho šel se mnou, jeho reakce byla ukázková. Triatlon? Ses zbláznila? Plavat neumím, kolo nemám a běhat mě nebaví! Jenže to bylo tenkrát. Napřed se ke mně začal přidávat, když jsem šla na bazén – ve skutečnosti je tam dnes častěji než já. Kolo už má a jezdí na něm moc rád. No a na běhání si pořídil sluchátka. Takže příští sezónu si spolu ten triatlon doopravdy dáme. Prostě někdy stačí jen začít.

Autor textu: Klára Sýkorová

26. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceOstatní sportyTrénink

Běhání se psem, díl první: Jak začít s canicrossem

od Soňa Dvořáčková 24. 10. 2021
autor Soňa Dvořáčková

Máte doma psa a rádi byste s ním začali běhat. Naučím starého psa novým kouskům? Jak začít běhat se štěnětem a kdy? Ve dvoudílném seriálu se vám budeme snažit odpovědět na otázky, které vás napadají.

První díl dvoudílného seriálu o běhání se psem je tady. Ať už chcete jen spojit sport s nezbytným venčením nebo ať máte závodní ambice, následující řádky vám poskytnou pár zajímavých tipů, jak s běháním se psem začít. Canicross je totiž stále populárnější sportovní disciplína, tak proč ji nevyzkoušet.

Jak začít?

Pokud chcete dělat se psem jakýkoliv sport, bez základní poslušnosti to nepůjde. Je nezbytné, aby na vás byl pes napojený a ovládal alespoň ty nejzákladnější povely. Nikdo asi nechceme psa, který nám během výběhu desetkrát uteče za srnkou nebo bude skákat po ostatních běžcích. Základem vašeho společného sportovního úsilí je tedy socializovaný a vycvičený pes, který s radostí plní nejrůznější vrtochy svého pána. Zdůrazňuji s „radostí“, protože vy a váš čtyřnohý parťák jste tým, který sportuje srdcem.

Běhám se psem, běhám canicross?

Zastavme se na chvilku u pojmů a definic. Pokud máte zvládnutou poslušnost, gratuluji, můžete vyběhnout do lesa či parku bez obav se psem na volno. Pak je to super sportovní zážitek pro vás pro oba, ale nejedná se o canicross. A co to tedy canicross vlastně je?

„Canicross je běh se psem, kdy pes svým tahem pomáhá běžci. V canicrossu běžíte výrazně rychleji, než se psem na volno. Pes vám tahem pomáhá a je to opravdu znát. I malí psi kolem pěti až šesti kilogramů váhy pomůžou tak, že cítíte zlepšení. Když pak běžíte s velkým psem vážícím třeba kolem 30 kilogramů, tak to je skvělý pocit,“ říká Karolína Cipro z Běhejsepsem.cz psem a dodává: „Každopádně každý, kdo se canicrossu věnuje, musí se psem naběhat i nějaký ten objem kilometrů na volno. Oba tím získají kondičku a zlepší se pak ve společném canicrossu.“

Canicross v České republice
„V ČR je zastřešujícím spolkem Svaz sportu psích spřežení, pod kterým je nejen canicross, ale i bikejoring (kolo se psem), scooterjoring (koloběžka se psem), skijoring (běžky se psem) a pak psí spřežení. Tento svaz má svá pravidla a spolupracuje s mezinárodními organizacemi. Každopádně závodů pořádaných pod svazem není mnoho. Většina canicrossových závodů je pořádána spolky a jednotlivci z nadšení. Ale základní pravidla se dodržují všude,“ říká Karolína Cipro a dodává, že jde například o pravidla: pes musí v canicrossu běžet na dobře padnoucím postroji, během závodu nesmí jevit žádné známky agrese na ostatní a závodit se smí až po roce věku psa.

Jak začít běhat se štěnětem?

Jak už jsme uvedli výše, bez základní poslušnosti se v jakémkoliv psím sportu neobejdete. Pořizujete-li si štěňátko, dbejte od samého počátku na budování vašeho vzájemného vztahu a na pozitivní motivaci zvířete pro práci. A docházka na „cvičák“ také není k zahození.

Jaká jsou ale specifika výchovy mladého psa-běžce? I na to jsem se ptala Karolíny Cipro z Běhejsepsem.cz: „Pokud si pořizujete štěně speciálně na canicross, případně víte, že se canicrossu budete chtít také věnovat, je dobré si na to pejska postupně připravit. Do samotného canicrossu se pustíte, až štěně doroste, tedy obvykle okolo 12 měsíců věku. Před tím můžete trénovat povely na zatáčení (pravá, levá). Učit, že na postroji si nevšímá jiných psů. Ale hlavně socializovat. Zvykat si na různá prostředí, různé povrchy, místa atd. Pes, který se nebojí a je zvyklý na normální život, má skvělý základ pro to stát se výborným canicrossařem.“

Kontraproduktivní též může být naše snaha odnaučit štěně tahat na vodítku. To je překvapivá informace, že? Karolína Cipro říká: „Ti nejlepší tahají vždy a všude. Samozřejmě lze psa naučit rozlišit obojek, postroj atd. Ale pokud chcete, aby v tom měl jasno, tak je nejlepší nechat psa tahat.“

A jak začít se starším psem?

 „Ale i když se s dospělým psem rozhodnete běhat, ničemu to nevadí. Prostě začnete, a když zjistíte, že vám něco nejde, tak to natrénujete.“ tvrdí Karolína Cipro. 

Tah je pro psa zkrátka přirozený a většinu psů to skutečně baví. Největším problémem je socializace – váš pes by měl být schopný na závodech či na společném tréninku ostatní psy ignorovat. „Řada psů na závodech, kde je jiná atmosféra, jsou nervózní a ostatní štěkají, začne “štípat” do ostatních. Ale zase to lze jednoduše odnaučit. Stačí o tom vědět a zapracovat na tom.“

Je libo společný trénink?

Pokud nechcete chodit běhat se psem jen tak na volno, chcete dělat canicross a máte aspoň trochu závodní ambice, možná by bylo dobré vyrazit na trénink se zkušeným instruktorem. Jak říká naše odbornice: „Řada psů, když jim obléknete postroj, tak přestane tahat. Je to něco nového. A kdybyste nevěděli, jak na to, tak hned první trénink vás může pěkně otrávit. A pak se psem si nemůžete dovolit udělat moc chyb, protože běhat bude jen, když ho to bude bavit. A po pár chybách se vám na to vykašle, klidně i navždycky.“

A kam a kdy na společný trénink vyrazit? „Tréninků vedených zkušenými instruktory je zatím v ČR relativně málo. Pod Běhejsepsem.cz si školíme vlastní trenéry, a pravidelně trénujeme. Síť tréninků tedy postupně rozšiřujeme. Pokud se tedy na trénink k někomu dostanete, je to ideální začátek. Na tréninku je více psů, kteří se motivují mezi sebou a trenér vás hned na začátku upozorní na chyby, které si sami většinou neuvědomíte. Na našich trénincích vám zapůjčíme komplet vybavení pro psa a pro vás – tedy postroj, opasek i vodítko. Takže to můžete vyzkoušet, a když zjistíte, že to pro vás není, tak vám doma nebude zbytečně vybavení ležet. Na tréninku učíme lidi, jak naučit psa tahat a tedy následně z nich vytvořit canicrossový tým. Psa naučíme předbíhat, nevšímat si ostatních psů a plynule pracovat v tahu.“

Co pořídit?

Kromě běžeckých bot pro sebe byste měli pořídit postroj pro psa, speciální odpružené vodítko a opasek – tzv. sedák. Pokud nemáte zkušenosti, je dobré navštívit specializovanou prodejnu, kde vám s výběrem poradí a kde si postroj budete moci přímo na místě vyzkoušet.

Tolik tedy k tomu, jak s běháním se psem začít. V příštím díle se zaměříme více na to, jak trénovat a na co se připravit před prvními canicrossovými závody.

Běhání se psem, díl druhý: Závodíme
24. 10. 2021 2 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botySilniční botyVybavení

Test: Objemovka v pravém smyslu slova. To je novinka Puma Magnify Nitro

od Vít Kněžínek 22. 10. 2021
autor Vít Kněžínek

Puma, odvěký rival adidasu a dlouhodobá stálice sprinterských disciplín díky úzké spolupráci (nejen) s jamajskými atlety se v nedávné době pořádně opřel i do vytrvalostního běhu. Jedním z nejnovějších přírůstků do modelové řady je silniční objemovka Magnify Nitro. Zde je recenze.

Běžecké boty má Puma v nabídce odněpaměti. Intenzita, se kterou se tato německá značka věnovala vytrvalostnímu běhu ale byla lehce kolísavá. Velké oblibě se těšily boty s označením Faas a zajímavý byl i projekt s názvem Ignite. Pak ovšem následovala delší odmlka, kdy se Puma vytratila mimo zorné pole většiny běžců. To se ale nedávno zásadním způsobem změnilo, když novinky na bázi zbrusu nové tlumicí pěny Nitro dobývají běžecký svět a ukrajují si nemalý podíl na trhu na úkor jiných značek.

Tlumení obohacené dusíkem

Srdcem nové kolekce Puma je již zmíněná pěna Nitro obohacená dusíkem, která je alternativou ultralehkým a extrémně energetickým pěnám z dílny Pebax, které využívají ostatní značky. Nitro tak můžeme přirovnat k pěnám jako je ZoomX (Nike), Lightstrike Pro (adidas), nebo DNA flash (Brooks). Výsledkem je ultralehké a vysoce měkké tlumení s vynikající energetickou návratností.

Puma Magnify Nitro

Model Magnify je ryzí objemovka. Disponuje mohutnou vrstvou tlumení a polstrovaným svrškem. Určení této boty míří ke každodennímu běhu ve volném tempu po silnici a zpevněném podkladu.

Dej si pauzu a neběhej, radí ultramaratonec Dan Orálek

Vícevrstvý svršek

Prvním bodem, na který se budeme soustředit, je svršek. Ten je tvořen mohutnou vícevrstvou síťovinou s barevným designovým přetiskem. Na první pohled se může zdát, že prodyšnost tohoto svršku bude díky jeho umělému povrchu nízká. Magnify Nitro možná není nejprodyšnéjší bota, ale v tomto směru rozhodně není svršku co vytknout. Bez potíží zvládl udýchat i běh ve svižném tempu, nebo použití v posilovně na běžeckém pásu. Jedinou slabinou je tak méně vytvarovaný fit, který ve střední části neobepíná chodidlo tak přirozeně, jak by mohl. S tím souvisí i pocit lehkého tlaku přes prsty při ohybu boty v odrazové fázi. To jsou ovšem drobnosti, které se po pár minutách běhu zcela vytratí. Perfektním způsobem je řešeno polstrování paty a jazyka. Měkký materiál navíc výrazně zvedá komfort celé boty a zabrańuje jakýmkoliv otlakům.

  • Foto: Vít Kněžínek
  • Foto: Vít Kněžínek
  • Foto: Vít Kněžínek

Pohodlné a stabilní tlumení

Tlumicí vrstva s dropem 9 a mohutností 38 milimetrů se skládá ze dvou na sobě položených vrstev. Pod chodidlem najdete mohutnější část z pěny NITRO. Pod touto mohutnější vrstvou se nachází tenčí plát z tužší EVA pěny. Kombinace těchto dvou materiálů znamená, že bota má vynikající měkkost při dopadu a přitom si zachovává poměrně solidní stabilitu (díky tužší spodní vrstvě, která zabraňuje deformaci celé mezipodešve po zatížení). Ve výsledku tak Puma Magnify Nitro nabízí vyvážené tlumení měkčího charakteru. V žádném případě se nejedná o svižnou, nebo závodní botu. Tomu odpovídá i velmi vysoká hmotnost 292 gramů u velikosti UK8.

Magnify je doma v pohodovém tempu při každodenním použití. Vyšší tuhost tlumení pak dodává botě vzhledem ke své mohutnosti zajímavou stabilitu, byť se jedná o neutrální model bez speciálních stabilizačních prvků, které se používají u pronačních alternativ.

Skvělý záběr díky podešvi Puma Grip

Velkou pochvalu si zaslouží podešev z materiálu Puma Grip. Ten má nadstandardní přilnavost na suchém i tvrdém podkladu a velmi slušně to vypadá i s jeho životností. Tenká vrstva pryže přitom nijak neovlivňuje vlastnosti celé boty.

Nebuďte za lamu: běžecký slovníček pojmů

Celkové shrnutí

Ve výsledku je Puma Magnify Nitro objemovou klasikou. Co botě schází na živosti, to dohání komfortem a spolehlivostí. Tlumení je nastaveno tak, aby na jedničku zvládalo každodenní tréninkovou zátěž a spolehlivě doprovázelo běžce při volném tempu. Pozor si dejte na svršek. Ten v patní části sedí bez výhrad, ale v oblasti nártu a příčné klenby to díky vyšší tuhosti a rovnému tvaru nemusí být úplně stoprocentní.

Puma Magnify Nitro
Hmotnost: 292 g (UK8)
Tlumení: 38 mm
Drop: 9 mm
Cena: 4 199 Kč
Využití: silniční objemová bota
Klady:
Nadstandardní přilnavost k povrchu.
Vyvážené tlumení kombinuje měkkost a stabilitu.
Ideální společník pro každodenní běh ve volném tempu.
Zápory:
Vyšší hmotnost.
Vícevrstvý svršek nemusí vyhovovat každému běžci.
Bota nepůsobí příliš živým dojmem.

Boty do testu věnoval internetový obchod www.adsport.cz. Děkujeme.

22. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
VýživaZdraví

Sedm dostupných potravin, abyste zůstali na podzim fit. Jak působí česnek a nápoj Maté

od Martin Kubala 21. 10. 2021
autor Martin Kubala

Podzim. Doba kašle, rýmy, další vlny Covidu, rouškovného a tisíců rad, co všechno nedělat, abychom náhodou nechytili virus, se kterým si zdravě fungující organismus dokáže ve většině případů bez problému poradit. Kromě přiměřeného pohybu, který bude vždy na prvním místě, je dalším ze základních stavebních kamenů našeho zdraví také jídelníček.

Vyhněme se obecným radám o vyvážené stravě, reklamám na výživové super doplňky anebo koktejly obsahující “vše co potřebujete” v jedné dávce. Představme si sedm snadno dostupných potravin, které vám pomohou zacelit nejčastější mezery vyskytující se v běžném jídelníčku.

1. Česnek

Alium sativum. Spolehlivě zahání nejen upíry. Kromě bezmála čtyř set léčivých látek a značného množství minerálů obsahuje především sirnou sloučeninu alliin, která se při narušení buněčné stěny transformuje na alicin, který má silně antibakteriální a antiseptické účinky, čímž výrazně podporuje obranyschopnost vašeho organismu. Kromě česneku je alliin zastoupen také v cibuli. Ano, to on vás vždy při krájení dožene k slzám. 

Česnek obsahuje rovněž značné množství vitamínů, toto pozitivum je však silně limitováno doporučením nekonzumovat více než dva až tři stroužky denně z důvodu rizika podráždění žaludku, průjmu anebo mdlob, ať už vašich nebo vašeho okolí.

Česnek výrazně snižuje krevní tlak. Je také považován za afrodiziakum*.

2. Chia semínka

Chia jsou semínka rostliny šalvěje hispánské mezi jejíž přednosti patří zejména vysoký obsah omega-3 tuků. “Omega trojky” jsou ve středoevropském jídelníčku zastoupeny… ups, nejsou zastoupeny skoro vůbec a lidské tělo si je neumí vyrobit, takže musí být přijímány potravou.

Omega-3 mastné kyseliny jsou prospěšné zejména pro své protizánětlivé účinky, celkovou podporu imunitního systému, ovlivňují snížení krevního tlaku a byl také prokázán jejich pozitivní účinek na funkci srdce, očí a mozku.

Patnáct gramů chia semínek denně, což je jedna polévková lžíce, vám postačí k pokrytí doporučeného denního příjmu omega-3. Nasypat je můžete v podstatě do čehokoliv, skladovat měsíce a nemusíte co dva týdny kupovat lososa.

3. Brusinky

Proantokyanidy. To je název látky obsažené v brusinkách. Proantokyanidy jsou účinnou prevencí před zánětem močových cest, který způsobují bakterie Escherichia coli**. Proantokyanidy se přichycují na bakterie a zamezují jejich přilnutí ke sliznicím močového traktu, čímž způsobují jejich vyplavení.

Tato schopnost působit protizánětlivě je umocněna vysokým obsahem vitamínu C, který je v brusinkách rovněž bohatě zastoupen.

4. Para ořechy

Kromě vysokého obsahu zdravých tuků stojí za to vyzdvihnout abnormální zastoupení důležitého prvku, kterým je selen. Ten je v potravě nedostatkovým zbožím, navíc jeho chatrné zásoby s úspěchem likviduje jakýkoliv zvýšený příjem jednoduchých cukrů. Selen je důležitý pro funkci imunitního systému. U osob s jeho dlouhodobým deficitem byl prokázán zvýšený výskyt nádorových onemocnění.

Z tradičních potravin je selen bohatě zastoupen v ovesných vločkách. K pokrytí denní potřeby selenu vám vystačí zhruba 200 gramů této obiloviny (tzn. 1 až 1,5 kilogramu ovesné kaše) anebo jeden (!) para ořech. Pokud víte, že si odpoledne dáte zákusek, můžete sníst dva až tři para ořechy a máte čisté svědomí.

5. Šípek

Když vás někdo pošle k šípku, vůbec to s vámi nemusí myslet špatně. Šípkové plody jsou totiž jednou z nutričně nejbohatších potravin vůbec. 20 gramů této potraviny pokryje celodenní potřebu vitamínu C a zhruba třetinu vitamínu A, E a K. Z minerálních látek pak dominují draslík, vápník a hořčík. Šípek rovněž obsahuje 23 procent vlákniny a obrovské množství karotenů.

Překyselení organismu: dva názory, skutečný problém k řešení a marketingový tah

6. Yerba Maté

Nebo také mate green, cesmína paraguayská. Oblíbený nápoj jihoamerických Indiánů zejména pro své povzbuzující účinky. Oproti kávě obsahuje vyšší množství kofeinu, který se pomalu uvolňuje, takže doba účinku je delší. Tlumí pocity hladu a napomáhá lepšímu metabolismu tuků, díky čemuž je někdy označován jako “spalovač”.***

Kromě povzbudivých látek obsahuje yerba maté značné množství antioxidantů, vitamínů a minerálů, díky čemuž má pozitivní vliv na posílení imunitního systému. Příznivě působí rovněž na funkci ledvin a pomáhá stabilizovat hladinu krevního cukru.

7. Tresčí játra

To se řekne – obyčejná konzerva. Jenže, pro imunitní systém je jedním z klíčových prvků dostatečný příjem vitamínu D. Ten se během letních měsíců vytváří v kůži působením slunečního záření. V období září – duben však v našich zeměpisných šířkách dopadají sluneční paprsky pod malým úhlem, takže UVB záření neprojde ozonovou vrstvou. 

Vitamin D (pokud jste se přes léto dostatečně neslunili) je potřeba v zimních měsících doplňovat potravou. Bohatým zdrojem tohoto vitamínu jsou tučné mořské ryby a jeho nejvyšší zastoupení je v játrech tresky. 

Deseti gramová porce tresčích jater vám navíc jako bonus nabídne pokrytí téměř celodenní potřeby vitamínu B12 a mědi.

NázevEnergie / denCena / denDenní potřebaMěsíčněBenefity
Česnek8 kcal1 Kč5 g (1 stroužek)30 KčAllin, antioxidanty
Chia69 kcal3 Kč15 g (1 lžíce)90 KčOmega 3
Brusinky62 kcal4 Kč20 g (hrst)120 KčProantokyanidy, C
Para70 Kcal6 Kč10 g (2 ks)180 KčSelen
Šípek59 kcal4 Kč20 g (hrst)120 KčC, A, E
Yerba maté0 kcal2 Kč6 g (3 šálky)60 KčKofein, antioxidanty
Tresčí játra63 kcal5 Kč10 g (1 lžíce)150 KčD, B12, Měď
Srovnejte s cenou potravinových doplňků…

* Nevím, jak to fungovalo předtím, než vymysleli žvýkačky.

** 95% zánětů je způsobeno těmito bakteriemi

*** Žádný “spalovač” tuků neexistuje, neexistoval ani existovat nebude – minimálně do té doby, dokud bude platit zákon o zachování energie. 

Zdroje:
https://www.vyzivaspol.cz/wp-content/uploads/2018/10/selen.pdf
https://www.kurzyatac.cz/
http://www.edukafarm.cz/data/soubory//farminews-2013/3/43%20Vegh_LATKY_OBSAZENE_V_BRUSINKACH_A_INFEKCE_MOCOVEHO_TRAKTU_2013.pdf
http://www.pbd-online.sk/#

21. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
RUNGO závodyZávody BrnoZávody Praha

Proč se běžecké závody RUNGO.cz 2021 nekonají

od Magdaléna Ondrášová 20. 10. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Při rušení loňských závodů 2020 (z důvodů covidu) jsme vykopli termíny na rok 2021. Frustrace z nejistoty nám však vzala sílu závody uspořádat.

Loni jsme investovali spoustu energie do závodů, které nebyly. A jelikož ani letos nemohl být nikdo jistý, zda budou moct závody probíhat, rozhodli jsme se vlastní energii investovat jinam. Je nám to líto, protože setkání s vámi na závodech je nabíjející, ty úsměvy v cíli, povídání si u kávy, kterou vám připravujeme…, ale snad se s vámi shledáme při nějakém dalším závodě, třeba i uspořádaném narychlo, na punk, bez sponzorů.

Běhejte s námi při virtuálních závodech a soutěžích, které pořádáme tady na webu. Už v nejbližších hodinách se dozvíte něco víc o štafetovém virtuálním závodě, kde bude váš tým moct vyhrát cenu.

Za celou redakci vaše Majda

20. 10. 2021 2 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Kdo je kdo mezi českými vytrvalci. Průkopník Homoláč, „kyborg“ Paloncý, mladé naděje a další

od Adéla Ptašková 20. 10. 2021
autor Adéla Ptašková

Znáte současnou českou běžeckou špičku? Pojďme si udělat jasno v českém vytrvaleckém rybníku! Spoiler alert – čím delší a divnější závody, tím je pravděpodobnější, že na stupních vítězů stane Čech. Onen extrémismus máme zřejmě v povaze.

Maratonec Jiří Homoláč přístupný nám hobíkům

Nejprve se ale podíváme na klasický silniční běh. Budeme-li za vytrvalce považovat sportovce, kteří pravidelněji běhají alespoň maratonskou vzdálenost, nelze začít nikým jiným než Jiřím Homoláčem (*1990). 

Byť má tento český reprezentant možná již své největší úspěchy za sebou, je zřejmě nejznámějším českým běžcem, kterého má v povědomí i širší neběžecká veřejnost. Je tomu tak zřejmě díky jeho dlouholeté reprezentaci České republiky i jeho aktivitě na sociálních sítích. Jiří je rovněž průkopníkem trénování v Keni, kam postupem času začalo jezdit čím dál tím více českých běžců, a to nejen na profi úrovni. Jiří Homoláč běhá od desítky po maraton a na všech těchto vzdálenostech se dlouho držel na špici, alespoň co se českých běžců týče. Poslední dobou sice není jeho dominance taková jako dříve, nicméně má pořád ambice běhat rychle a své rekordy ještě vylepšit (a třeba nás ještě všechny překvapí!).

Ve svých jednatřiceti letech má však otevřená také zadní vrátka v podobě běžeckých kempů pro hobíky, které pořádá se svým trenérem Robertem Štefkem. Běžečtí nadšenci tak mají šanci se s těmito osobnostmi setkat a nasát od nich nějaké to know-how. 

Na nejen maratonských tratích se Jiří Homoláč nejčastěji pral o prvenství s Vítem Pavlištou a  Petrem Pechkem (*1983). Druhý jmenovaný je z této trojice nejstarší a je snadno zapamatovatelný především díky svému specifickému běžeckému stylu, který nepatří mezi ty nejúhlednější. Byť by si člověk mohl klást otázku, jak tato lehce pokřivená postavička může vůbec běhat větší vzdálenost, Petr Pechek to nejenže zvládá, ale dokonce to dotáhl na několikanásobného mistra i vicemistra ČR v maratonu. 

Letos však českému maratonu vládne Vít Pavlišta (*1985), který květnové mistrovství ovládl v čase 02:18:28. Na rozdíl od Jiřího Homoláče se jedná o běžce amatéra, který trénuje při práci a nadto je  otcem dvou malých dětí. V kontextu tohoto jsou jeho výkony ještě obdivuhodnější. Pod nynějším vedením trenéra Jana Pernici (přečtěte si náš rozhovor s tímto trenérem o botách z 3D tisku) Vít ve svých pětatřiceti letech jistě ještě neřekl své poslední slovo a vzhledem ke stále stoupajícím výkonům o něm ještě pár let uslyšíme.

Chci ušetřit: kupovat pět let starý model běžeckých bot z výprodeje – ano nebo ne?

Eva Vrabcová Nývltová a další mladé naděje

Zatímco mezi muži se národní tituly rozdělují nejčastěji mezi tři výše uvedené běžce, kterým však světová špička stále uniká, mezi ženami to je o něco zajímavější. Začít musíme samozřejmě Evou Vrabcovou Nývltovou (*1986). Tato bývalá běžkyně na lyžích v roce 2016 běžky definitivně odhodila a běhala už jen po svých. Změna sportovní disciplíny přinesla ovoce a Eva se stala nejlepší českou vytrvalkyní. Je držitelkou národního rekordu, který zaběhla v Berlíně v roce 2018 (2:26:31). V dubnu 2020 se stala matkou prvorozené Adély (podívejte se, jak Eva cvičí v tomto článku), přičemž hned při prvním startu po pauze zaběhla na pražském maratonu olympijský limit, a to v parádním čase 2:27:07. Vysněná olympiáda v Tokiu se však Evě nepovedla – vlivem zranění závod nedokončila a až nyní opět začíná s pozvolným tréninkem. 

Na olympiádu se dokázala kvalifikovat také Marcela Joglová (*1987). Tato klatovská rodačka na sebe výrazněji upozornila pěkným dvacátým místem na mistrovství světa v atletice v Dauhá. V dubnu 2021 se výkonem 2:28:16 zařadila na třetí místo českých historických tabulek za Evu Vrabcovou Nývltovou a Alenu Peterkovou. Olympijský maraton zaběhla z českého tria nejlépe a je téměř jisté, že i o ní ještě uslyšíme.

Třetí do olympijské party přibyla Tereza Hrochová (*1996), která se kvalifikovala v pouhých dvaceti pěti letech. Je až těžko uvěřitelné, že olympijský limit zaběhla Tereza hned při svém debutu na maratonské trati (2:29:06). 

Stanovený kvalifikační limit splnila rovněž Moira Stewartová (*1995), která za Terezou Hrochovou zaostala o 22 sekund a doplatila na pravidlo umožňující start na hrách pouze třem závodnicím z jedné země. Moira má nicméně pouze dvacet šest let, takže ta nejlepší vytrvalecká léta má teprve před sebou. To ostatně potvrdila před pár dny 17. října 2021, když na italském půlmaratonu zaběhla nejrychlejší čas české historie – 1:10:16. Jelikož však trať nesplňovala kritéria World Athletics, je oficiální držitelkou českého rekordu stále Eva Vrabcová Nývltová s časem 1:11:01.

Mužskému ultra kraluje Radek Brunner

Opusťme nyní maratonské vody a vydejme se ještě dál, mezi vytrvalce běhající ultra. Tam totiž mají Češi jméno a patří mezi světovou špičku. Jedním takovým je bezesporu Radek Brunner (*1974). Tento běžec se zapsal do historie, když letos popáté v řadě stanul na stupních vítězů na Spartathlonu. Jedná se o 246 kilometrů dlouhý závod z Athén do Sparty s historickým podtextem. Radek letos doběhl jako druhý, stejně jako v letech 2017 a 2018. V roce 2016 a 2019 skončil třetí. Byť je pro něj prvenství nejspíše zakleté, pódiové umístění pětkrát po sobě na tomto extrémním závodu je rarita. Hned za Radkem pak letos doběhl další Čech, Milan Šumný (*1976), který tak vylepšil páté místo ze své premiérové účasti v roce 2019. Letošní Spartathlon byl vůbec pro naše barvy veleúspěšný, neb v první dvanáctce byli hned čtyři Češi (kromě výše zmíněných také šestý Jiří Horčička a dvanáctý Marek Jirásek). 

Kromě Spartathlonu byl letos Radek Brunner úspěšný také například na mistrovství ČR v běhu na 24 hodin, kde mezi Čechy skončil první s 255 km na kontě. Mimochodem, hned za ním se umístili jeho již zmínění kolegové ze Spartathlonu, Jiří Horčička a Milan Šumný. Radek MČR vyhrál i loni, nicméně držitelem českého rekordu je Ondřej Velička (*1983), který v roce 2019 uběhl vzdálenost 265,646 km. 

Přečtěte si o neuvěřitelném průběhu ultramaratonu v karanténě, kterého se Radek Brunner účastnil a skončil s hořkou pachutí. Více v článku.

Běhání, legendy, hory. Už jste viděli nejlepší filmy o běhu?

Ženské ultra a Radka Churaňová

Také mezi ženami má Česko zastoupení mezi vytrvaleckou elitou. Velký poprask sklidila v roce 2019 v běhu na 24 hodin Radka Churaňová (*1977), která nejenže stanovila český rekord na 12 i 24 hodin (140,367 km, respektive 251,498 km), ale rovněž předběhla všechny muže až na vítězného Bulhara. Zajímavostí je, že tuto českou vytrvalkyni trénuje právě Radek Brunner…

Před Radkou Churáňovou byla držitelkou českého rekordu na 12 hodin Kateřina Kašparová (*1986), která rovněž zabodovala na Spartathlonu, odkud v roce 2018 přivezla stříbro.

Adventure race a Pavel Paloncý

Tento článek, který uvádí přehled současné vytrvalecké tuzemské špičky, zakončíme posledním běžcem, který působí trochu jako přírodní úkaz. Pavel Paloncý (*1984) je sportovec, dobrodruh a pro některé hlavně blázen. Účastní se extrémních závodů, za všechny zmiňme třeba The Spine Race – 431 kilometrů dlouhý závod je považován za nejtvrdší svého druhu. Pavel odtud v posledních letech přivezl hned tři první místa. Velký úspěch zaznamenal také na Mistrovství světa v ultra variantě Spartan Race, kde v roce 2017 skončil druhý.

Z předchozích řádků je zřejmé, že česká vytrvalecká scéna má pořád co nabídnout a Češi se ve srovnání se světem rozhodně neztratí. Vynikáme zejména v ultra závodech, nicméně vzhledem k nastupující mladé generaci máme naději na slušné výsledky také na klasických silničních tratích.

20. 10. 2021 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
SluchátkaVybavení

Test: Klipsch T5 II. Sportovní sluchátka, jejichž zvuk nezabíjí přehnané basy

od Marek Odstrčilík 19. 10. 2021
autor Marek Odstrčilík

Když se sport potká s elegancí a originálním stylem, tak to je prostě paráda. Krásná akce, klička na pětníku, střela z dálky nebo elegantní běžecký krok, to všechno prostě potěší. A pokud se to týká i sportovního vybavení, tak má člověk z té vlastní dřiny i daleko lepší pocit. Bezdrátová sluchátka Klipsch T5 II True Wirelles Sport vás budou bavit.

První, co vás rozhodně upoutá, je nabíjecí pouzdro. Někomu tedy můžou vadit jeho rozměry a váha, ale to je daň za jejich ochranu. Pouzdro má masivní zavírací západku, která ho dokonale utěsní. Ono je v podstatě takovým malým kapesním „obrňákem”, prostě žádné ořezávátko. Je zcela vodotěsné a i uvnitř má ochranu proti vlhkosti ve formě krystalů. K tomuto řešení je třeba dodat, že aby krystaly správně fungovaly, tak je musíte jednou za čas strčit do mikrovlnky na 30 vteřin, aby se řádně aktivovaly. Ona ochrana ale neznamená, že úplně mokrá sluchátka vrazíte do pouzdra a vyndáte je suchá. Krystaly jsou schopné absorbovat jen velmi malou vlhkost. Trochu toho potu je ok, ale i tak je určitě lepší je před vložením do pouzdra utřít.

Samotná sluchátka jsou ale lehká, nikterak netlačí a skvěle sedí v uších. Rozhodně se při sportu nestane, že by vám vypadávala nebo jinak se hýbala. Aby uchycení v uších bylo stoprocentní, tak v balení najdete tři velikosti ušních vložek a celkem šest různě velkých koncovek. Vybere si tak opravdu každý.

Nabíjecí USB-C port je umístěný uvnitř pouzdra právě kvůli voděodolnosti. Sluchátka mi vydržela hrát na jednou nabití kolem sedmi hodin, pouzdro pak dodá zhruba dalších 24 hodin. Nabíjet můžete i bezdrátově.

Přečtěte si další testy sluchátek na sport

Ovládání bez výhrad

Ovládání je prostřednictvím sluchátek. Pokud levé zmáčknete jednou, přepínáte mezi propustnostmi zvuku z okolí.  Má tři úrovně nastavení, a díky tomu velmi dobře odizolovávají hluk větru při běhu nebo chůzi, což ne každá sluchátka zvládají tak dobře. Pokud je vaší preferencí aktivní potlačení hluku ANC, tak tady ho nehledejte. U sportovních sluchátek ANC ani není ideální řešení, protože vy potřebujete mít s okolím pořád kontakt a vědět, co se děje, zda nejede kolo, auto, nekácejí se stromy atd.

Pokud levé sluchátko podržíte zmáčknuté déle, tak ovládáte hlasitost směrem dolů (na pravém naopak zesilujete). Dvakrát znamená přeskočit skladbu zpátky (na pravém dopředu). Co se týká pravého sluchátka, tak jedním zmáčknutím přijmete hovor, dvojitým ho ukončíte. Vše funguje bez výhrad. 

  • Sluchátka Klipsch T5 II True Wireless Sport. Foto: Marek Odstrčilík
  • Sluchátka Klipsch T5 II True Wireless Sport. Foto: Marek Odstrčilík
  • Sluchátka Klipsch T5 II True Wireless Sport. Foto: se svolením firmy Klipsch
  • Sluchátka Klipsch T5 II True Wireless Sport. Foto: se svolením firmy Klipsch
  • Sluchátka Klipsch T5 II True Wireless Sport. Foto: se svolením firmy Klipsch
  • Sluchátka Klipsch T5 II True Wireless Sport. Foto: se svolením firmy Klipsch
  • Aplikace pro sluchátka Klipsch T5 II True Wireless Sport. Foto: Marek Odstrčilík
  • Aplikace pro sluchátka Klipsch T5 II True Wireless Sport. Foto: Marek Odstrčilík
  • Aplikace pro sluchátka Klipsch T5 II True Wireless Sport. Foto: Marek Odstrčilík

Zvuk si doladíte ekvalizérem

A teď ten zvuk. Za mě hrají opravdu velmi dobře. Když vezmeme v potaz, že jde o sportovní sluchátka, tak basy by zde měly být vždy o něco výraznější. A to Klipsch mají. Nejsou však nikterak nepříjemné a neválcující úplně vše, co chcete ve sluchátkách slyšet. Je to tak přesně akorát. Výšky nikde nesyčí a středy jsou rozumně vyvážené. Takže pokud hledáte kvalitně hrající sportovní sluchátka s rozumným důrazem na basy, budete spokojeni. 

Zvuk můžete upravovat v aplikaci Klipsch, ekvalizér buď má několik předdefinovatelných profilů, ale můžete si vytvořit samozřejmě i svůj vlastní. Samotná aplikace je jednoduchá a velmi přehledná.

Klipsch T5 II True Wirelles byly zrozeny k pohybu. Skvěle padnou do uší, jejich zvuk “neznásilňuje” hudbu, je na sportovní sluchátka opravdu dospělý a vy nemáte pocit, že by při pohybu rušily. Krásně se s pohybem doplňují, a to i díky tomu, že velmi dobře v uších drží. Osobně mě zamrzelo, že nemají automatickou detekci uší pro zastavení přehrávání. Naopak, vůbec mi nevadila absence ANC, protože propustnost a lehká izolace zvuku z okolí je tak akorát. Bonbónkem je celkové zpracování a neotřelý design. 

Sluchátka Klipsch T5 II True Wirelles Sport
·  Klipsch T5 II True Wireless Sport
·  Frekvenční rozsah: 10 Hz – 19 kHz
·  Izolace hluku: -22 dB
·  Baterie sluchátka: 50 mAh (výdrž 8 hodin)
·  Baterie pouzdro: 360 mAh (výdrž 24 hodin)
·  Bluetooth
·  Verze: 5.0
·  Profily: A2DP 1.3, AVRCP 1.6, HSP 1.2, HSP 1.2, HFP 1.7
·  A2DP kodeky: SBC, AAC®, aptX®
·  Dosah: až 10 metrů
·  Sledování stavu baterie: iOs a Android
·  Váha sluchátek: 10,6 g
·  Váha pouzdra: 89,3 g
·  Cena: 4 700 Kč
Klady:
·      velmi dobrá výdrž baterie
·      bezdrátové dobíjení
·      odolnost proti vodě i v pouzdru
·      neotřelý design
·      velký výběr nástavců do uší
Zápory:
·      chybí automatická detekce uší pro zastavení přehrávání hudby
·      velké dobíjecí pouzdro
·      někomu může vadit chybějící ANC
19. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás