Co čtenář, to příběh. „Lesní běžec“, jak si nechá říkat, se rozhodl s ostatními sdílet ten svůj. Jak to má s polykáním kilometrů on, si můžete přečíst v následujících řádcích z rubriky Čtenáři sobě.
Zdravím všechny ty, co se zapomněli motorově vozit a raději všude běhají.
Napřed hezky od začátku, tj. jak vznikl podnět k napsání těchto „pár“ řádků.
Hledal jsem, zda se v přijatelném dosahu mého venkovského bydliště, nenajde běžecká skupina. Aby člověk neběhal zde po kopcích stále sám a měl možnost si častěji zaběhat i se skupinou běžců. V nejbližším okolí jsem běžeckou skupinu nenašel. S odstupem času jsem se na webových stránkách díval i do vzdálenějších míst. Na monitoru se mi objevili stránky Rungo.cz. Zde jsem se dočetl o běhající skupině se stejným názvem. Začal jsem se zajímat, jak to tam funguje. Na své dotazy jsem obdržel potřebné informace od Magdaleny z Rungo.cz. Konverzace se rozvinula v psaní o běhání a článcích na jejich stránkách. To jsem ještě netušil, že si píši přímo s šéfredaktorkou. Nakonec z toho vznikl dotaz, zda bych moje pojetí běhání nesepsal.
A tak jsem se zde pustil do psaní běžeckých minipamětí.
Běhám od vojny a to tak, jak život dovolil. Běhání u mě bylo a je hlavně pro radost. O zdraví se úmyslně nezmiňuji. Kdo hodně běhá, tak moc dobře ví, jak to kolikrát se zdravím je (klouby, nehty, puchýře a jiné „radosti“, byť to má člověk mnohdy sebelépe vychytané). Smyslem běhu by nemělo být se zničit. Ale zpět k minipamětem. V prvopočátku to bylo prosté a jednoduché. Jak byl časový prostor, tak člověk na sebe hodil tepláky s vytahanými koleny, odrbanou teplákovou bundu, obul si tenisky, co zrovna byly v obchodě s obuví k mání a už se běželo někam ven. Člověk venku jiného běžce skoro nepotkal. Jak šel čas, tak sortiment běžeckého vybavení a počet běžců se rozšiřoval až do dnešní podoby. Tolik na úvod. To ostatní včetně běžeckých zážitků i těch z oblíbených závodů je zas na jiné povídání.
Tentokrát to bude o tom výše zmíněném mém pojetí běhaní.
Když člověk běhá hodně sám a předmětem běhu není zrovna souvislý běh kvůli blížícímu se závodu, tak si ho může různě zpestřit a kombinovat.
Občas, vybaven pitím a náhradními tričky, vyjedu na kole do lesů. V lese mám vytipovaná místa, kam schovám své stařičké kolo a dále pokračuji během. Při zpáteční běžecké cestě mi schované kolo s pitím a náhradními tričky poslouží i jako občerstvovací stanice s možností převlečení se do suchého oblečení. Při takovém „kolo-vyběhnutí“ je to pestré procvičení nohou a dá se i říci duatlon v obráceném pořadí. Lepší varianta by byla, mít někde na cestě domluvenou úschovnu kola. V lese totiž musí člověk počítat i s tím, že při zpětném vyzvednutí kola je již obsazeno mravenci.
Dlouhý běh si zpestřuji například fotografováním pěkných míst. Je to i o tom, že kvůli pořízení pěkné fotografie, si musíte při běhu více všímat okolí. Myslím, že to chvilkové zastavení pro pořízení foto snímku, běhu nijak neuškodí.
Potom je tu možnost občasného zapojení se do přenášení pomalovaných putovních kamínků se směrovacími čísly. To už se ale musí člověk kolem sebe opravdu hodně pozorně dívat, aby takový malý kamínek při běhu zahlédl.
Je toho ještě hodně, jak si běh zpestřit. Jsou to i například i kešky – geocaching a další zpestření hledejte a určitě najdete.
Kromě výše uvedeného je dobré před během nahlédnout i do map a zajímat se o místa, kterými člověk bude probíhat (významná místa, přírodní památky atd.). Prostředí se vám tak více přiblíží a zdomácní.
Běhám opravdu už dlouho a úplně vše to začalo na škole orientačními běhy a dále vyzkoušením si honu na lišku. Pro ty co neznají, velmi stručně – je to rádiový orientační běh, kdy v terénu běžíte s anténou a sluchátky.
Tak nějak ve zkratce vypadají domácí vysoce neprofesionální dlouhé běhy hobíka, který občas vyrazí za bezva komunitou běžců na MUM a MK Prostějov.
A na závěr se vrátím k té běžecké skupině, tj. k příčině, z které vzešlo tady to psaní. Objevení vzdálenější běžecké skupiny Rungo a další níže uvedené tréninkové běžecké skupiny přišlo v souběhu. A nyní psaní o té druhé běžecké skupině.
Jak se říká, kdo hledá najde. Jednoho dne jsem na zastávce ve vzdálenější obci zahlédl z okna autobusu malý plakátek o nově vznikající tréninkové běžecké skupině. Na kontaktní adrese jsem začal opatrně vyzvídat, co je to za skupinu. A tak nastal den, kdy jsem se běžmo vypravil na první trénink. Byly tam ale pouze běžkyně a z mužů pouze já samotný běžecký veterán. Proto mi následně vrtalo hlavou, jak budu na tréninku přijat a zda vůbec budu stíhat s nimi běhat. Nakonec první trénink moji obavu ohledně přijetí rozptýlil. A co se týká toho běhu? Snažím se, aby mi holky neutekly. A tak tady teď běhám i s tréninkovou běžeckou skupinou Běželky, kterou vede Barča Názlerová neboli lesů paní roku 2020 (vítězka trailového běžeckého seriálu Běhej lesy). Co více si můžu já lesní běžec přát. Díky této běžecké skupině jsem se mimo jiné naučil obsluhovat i další programový kecálek, kde se kromě běžeckých věcí, probírají i aktuální střevní chřipky.
A jak takový venkovský běžecký trénink vypadá? Kromě jiného, co k tréninku patří, běháme mezi poli, v lesích a zdoláváme kopce. A když už jsme měli náš malý skupinový závod, tak jsme běhali přes můstky kolem potoku s kačenami. Závod vyhrála běžkyně Jessica (viz poznámka na konci textu), která má sedmimílové běžecké boty.
Ještě připojím takovou pěknou událost z této běžecké skupiny. Na jednom z tréninků holky běžely 10 km. A běžkyně Scarlett uběhla svých prvních 10 km.
A co se mi na tom líbilo především? To, jak jsme Scarlett všichni gratulovali, jaká z toho byla v běžecké skupině upřímná radost a jaká to byla velká běžecká událost. Ani k tomu nebyla potřeba nafukovací startovací brána, okolo stánky a na návsi nehrála dechová hudba. Bylo to takové prosté, jednoduché a krásné.
A jinak, k tomu všemu tam nechybí legrace.
Je jasné, že jako všude jinde, do běhání vstupují všední starosti a trampoty, kterých není málo.
Snažil jsem se to psaní hodně zestručnit tak, abych na stránkách nezabíral moc místa.
Ať Vám to všem ve zdraví běhá.
Lesní běžec (identitu redakce zná)
Poznámka z textu: slíbil jsem, že nebudu uvádět skutečná jména ostatních běžkyň a když tak obdrží jména umělecká.
| Napiš svůj článek i TY |
|---|
| Tahle rubrika Čtenáři sobě je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání, cyklistiky a sportu. Může jít o reportáž, osobní příběh, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhali bychom však, kdybychom tvrdili, že to je hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky RUNGO.cz, ale projdou „rychlým“ okem někoho z redakce a vyhrazujeme si právo na publikaci. Není to prostor pro reklamu, berte to jako svůj blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami. Článek můžete zaslat na e-mail: odstrcilik@rungo.cz. Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce! |
