Prodej sportovních výživových doplňků je jeden obří byznys. Výrobci se u svých produktů předhánějí se superlativy, barevné obaly nás mrkají z regálů nejen ve specializovaných prodejnách a e-shopech, ale i v běžných supermarketech. Když už se pro nějaký rozhodneme, často je to ruská ruleta, protože složení na etiketě nemusí vůbec odpovídat realitě. Jak se v tomhle všem vyznat, na co si dát pozor, co je pro naše tělo dobré a co naopak? V rozhovoru s produktovým managerem Martinem Vlčkem z firmy Inkospor se vám na tyto otázky pokusíme odpovědět.

Jak se má člověk na přebujelém trhu sportovní výživy v tom všem orientovat tak, aby si třeba nekoupil něco zdraví škodlivého?
Jednoduché to dneska není. Každá značka o sobě říká, že je nejkvalitnější a má nejlepší produkty, a pak se v tom vyznejte. Existuje několik měřitelných kritérií, která můžou být dobrým vodítkem. Třeba je dobré se podívat na výsledky kontrol doplňků stravy, které dělá Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Tady je dobré zmínit, že rozhodně nedělá všechno, protože je toho neskutečně mnoho, ale pár jich na stránkách www.potravinynapranyri.cz za měsíc najdete. Tam uvidíte kolik těch značek, které o sobě říkají, že jsou ty nej, nemá ani ponětí, co v tom produktu vlastně má.

Co se tam například objevuje?
Kvalitativní i kvantitativní rozdíly ve složení, kdy ty produkty neobsahují množství, které uvádějí. Není v nich tolik sacharidů, bílkovin, vitamínů nebo minerálních látek. Dokonce se v některých objevují i nálezy až dopingového charakteru. Viděl jsme tam i nějaký výrobek, který byl silně alkalický, který dokáže poleptat sliznici úst. Hodně produktů má v sobě třeba THC, což může být rizikem pro sportovce při antidopingových kontrolách.

Mám to chápat tak, že na český trh se dostane vlastně cokoliv? Jak je to možné?
Přesně tak. Výrobky neprochází žádnou kontrolou než jdou na trh, ono to vlastně není ani možné, protože těch doplňků, různých příchutí a šarží je strašně moc. Mám pocit, že kontrola spíš funguje tak, že na to někdo upozorní, než aby chodila systematicky.

Takže si u nás může prodávat kdo chce, co chce?
Lze to tak říct. Klidně se můžeme my dva domluvit, že si uděláme nějakou značku sportovní výživy. Stačí nám splnit nějaké hygienické nároky na výrobu, nakoupíme si suroviny, na ministerstvo pošleme notifikaci, co v tom produktu chceme mít a můžeme začít vyrábět a prodávat. Pokud hodláme ten produkt šidit, tak už jen doufáme, že na nás nikdo nepřijde.

Takže etiketa na výrobku nemusí vlastně odpovídat tomu, co jsme oficiálně uvedli?
Přesně tak. To je vidět pak na stránkách potravinynapranyri.cz.

Takhle to funguje i v jiných státech?
Tak to se přiznám, že netuším, ale Evropa má absolutně nejpřísnější trh na světě. Třeba v USA jsou v malém množství povolena i anabolika, což je v Evropě naprosto nepřípustné.

Jakou šílenost jste objevil v nějakém doplňku stravy a řekl si, že to není snad ani možné?
Často bývá ve složení progesteron, což je ženský pohlavní hormon. Časté bývají i rezidua těžkých kovů. Asi “nejvtipnější” mi přišel nález kombinace THC a anabolických steroidů. Sice budete mít dopingový nález, ale bude vám to jedno. (smích)

O co šlo?
Byla to jedna značka, která je prestižně vnímaná a myslím, že to byly nějaké aminokyseliny.

Když se na tohle přijde, zmizí takový produkt hned z trhu?
Určitě ne. Spíš se ten výrobce snaží takovou šarži stáhnout, dostane pokutu, ale funguje dál.

Jak si mám tedy na takovém trhu vybrat? Pochopil jsem, že vsadit na renomované značky též nejde.
Mají s tím problém i ti velcí hráči. Zakopaný pes je v preciznosti při výrobě – aby se vám to nestalo. My jsme hlavně medicínská firma, takže v tom máme oproti ostatním výraznou výhodu. Všechny vstupní suroviny musíme detailně analyzovat a prověřovat. Inkospor vzniká v té stejné továrně, kde mateřská firma B. Braun vyrábí enterální výživu do nemocnic, která spadá do kategorie potravin pro zvláštní lékařské účely.

Chápu, pokud to někdo míchá třeba na dvorku v lavóru někde v Albánii, a pak mu do toho upadne kus jointu, tak asi těžko může mít výrobek složení, jaké se na etiketě uvádí.
Někdy to vypadá, že to u některých produktů takhle vypadalo. Popravdě, jen v té velké várnici vše správně smíchat tak, aby pak odpovídalo složení na etiketě, není jen tak.

Napadá mě, že i potraviny jsou vlastně k mání ve velmi rozdílné kvalitě a nikdo to nezakazuje, nebo viditelně neoznačuje.
Je to vlastně velmi podobné s doplňky stravy – třeba nepravdivé uvádění obsahu masa v nějakém uzenářském výrobku. Myslím si, že spousta výrobců to nedělá schválně, ale určitě se najdou takoví, kteří mají ten morální kompas nastavený jinak.

Já kvituji s velkým povděkem, že je už u těchto výrobku uváděno procentuální zastoupení masa a můžu si například mezi šunkami vybrat. Ale trvalo to, než k tomu došlo.
Tak to i já jsem za to děkoval a najednou jsem byl překvapený, co jsem si to vlastně po celou dobu kupoval.

Je výroba dopňků stravy dynamický byznys, vyvíjí se?
To ano, protože věda jde pořád dál, přibývá studií a to má vliv na změnu potřebného množství různých látek. Teď jsem zrovna četl novou studii na My Sport Science, kde se psalo o příjmu až 120 gramů sacharidů na hodinu zátěže během horského maratonu. Ve studii došli k závěru, že takové množství sacharidů mělo pozitivní vliv na výkon a menší poškození svalů. Jde o výrazně větší množství sacharidů, než se dřív myslelo.

Stává se také, že se na něco vsází, ale později se ukáže, že ta látka nakonec moc nefunguje?
Jako první mě napadnou aminokyseliny BCAA, které jsou statisticky neprodávanějším doplňkem. Bohužel nemají vědeckou evidenci. Podle mého jde o jeden z největších mýtů ve sportovní výživě. Takový kofein si prošel třeba pěknou turbulencí. Nejdříve se opravdu hodně používal, pak byl chvíli na seznamu zakázaných látek, pak se z té listiny vyřadil. Osobně jsem byl pokusným králíkem na Fakultě sportovních studií, kdy nám byl při spiroergometrii podáváno devět miligramů kofeinu na jeden kilogram hmotnosti. Díky tomu jsme měli zhruba kolem čtyř procent vyšší výkonnost. Jen si na něm lze vybudovat závislost. To jsem díky výzkumu poznal i sám na sobě ve chvíli, kdy jsem si týden nesměl dát kávu. (smích)

A teď k tématu asi číslo jedna. Hubnutí. Existuje nějaký doplněk stravy, který má na něj prokazatelný vliv?
Pokud bych si měl vybrat jeden, tak bych sáhnul po nějakém proteinovém koncentrátu. Takovou odpověď jste asi nečekal, že? Pokud bych chtěl hubnout, tak bych se zaměřil na správný příjem bílkovin. Vážím zhruba 100 kilogramů a to se mi z běžné stravy dodává holt těžko.

Takže žádný L-carnitin třeba?
Přesně tak, protože bych ho musel přijmout opravdu strašně moc, aby to mělo nějakým efekt.

A jak poznám kvalitní protein?
Jedním z kritérií je takzvané aminokyselinové skóre, které se počítá na základě obsahu esenciálních aminokyselin, což jsou ty, které si neumíme sami vytvořit a musíme je dodávat stravou. To skóre by mělo být ideálně uvedeno na etiketě. Tím bych se řídil. Poté si lze kvalitu proteinu přirovnat třeba k běžným potravinám. Pak záleží na tom, zda chceme rostlinné nebo živočišné bílkoviny. Živočišné bílkoviny budou mít vždy aminokyselinové skóre vyšší.

A to se fakt bez toho proteinového koncentrátu nemůžu obejít?
Jde to, jen to bude opravdu náročné. Pokud děláte vytrvalostní sport, tak u něj se uvádí 1,2 až 2 gramy bílkovin na kilogram hmotnosti. Když vážíte mých zmíněných 100 kilogramů, tak je to až 200 gramů bílkovin, to by znamenalo, že musíme sníst postupně během dne například kilogram masa. To by byla pro tělo docela zátěž. Vlastně ve všech jídlech by musela být zastoupena kvalitní bílkovina. Ideální je si během dne ten příjem poskládat z různých zdrojů, aby byla naše strava pestrá.

Zmiňoval jste rostlinné bílkoviny. Roste jejich obliba?
Určitě. My třeba máme sójový protein nebo hráškový protein a je o ně zájem.

Hráškový protein? To nezní moc sexy. Jak to chutná?
Překvapivě moc dobře. Máme různé příchutě, jako je káva, višeň.

Hrášek s kávou? No promiňte...
To není hrachová kaše. Vlastně to vůbec nepoznáte. Není důvod mít k tomu blok.

Spousta lidí žije vlastně v poklusu, nebo si prostě neudělá čas na jídlo během dne. Je řešením mít v batohu proteinovou tyčinku? Je to rozumná náhrada?
Řešením asi je, ale záleží na tom, co stavíme proti ní.

Bagetu, rychlé občerstvení…
Tak to bych fakt raději sáhnul po té tyčince. Jen je potřeba koukat na její složení. Na trhu je toho strašně moc a v různých kvalitách.

RUNGO.cz čtou převážně aktivní jedinci, běžci, cyklisté, triatlonisté a podobně, tak pojďme poradit právě jim, co z doplňků stravy je pro ně přínosem.
Podle mě i někdo, kdo naběhá 3 000 kilometrů ročně, dokáže vše doplnit z běžné stravy, jen se tomu jídelníčku bude muset intenzivně věnovat. Také záleží na tom, v jakých vzdálenostech to bude, jestli dá každý den deset kilometrů, tak nic extra nepotřebuje. Chce to jen pestrou stravu. Jestli nezvládá příjem bílkovin, tak bych zvolil proteinový koncentrát. Pokud třeba běhá v opravdu teplém počasí, tak by nebylo od věci doplnit nejen tekutiny, ale i minerální látky, které ztrácíme potem. U běžce, který dává větší porci kilometrů nárazově, je sportovní výživa již na místě. Když je aktivita delší než hodinu, je vhodné řešit nejen pitný režim, ale doplnit i sacharidy – ideálně v gelu nebo tyčinkách. Doporučuje se 60 až 90 gramů sacharidů na hodinu. Doplňovat sacharidy třeba jenom banány není u delší zátěže komfortní. Odhadem by byly potřeba čtyři kusy na hodinu aktivity a sportovec by si tak musel nést pořádný trs banánů.

Spousta amatérských sportovců by vám namítlo, že mu stačí třeba hroznový cukr.
To je přežitá věc, není to jen o těch jednoduchých cukrech, kdyby to tak bylo, tak do sebe můžeme házet kostkový cukr. Jde nám o komplexnější sacharidy, díky kterým dokážeme fungovat po delší dobu.

Takže na tatranku ne?
Tak určitě je pro mnoho lidí chuťově skvělá, ale její složení bude hlavně o tucích a jednoduchých cukrech, tedy nic co dokážeme efektivně využít při nějaké náročnější aktivitě.

Rozumím a co třeba takový populární kreatin na budování svalů?
Kreatin je vědecky velmi dobře zmapovaný. Je to látka, která nám pomáhá zvýšit sílu a výbušnost, takže u silových vytrvalostních sportů má opodstatnění. Jeho nevýhodu je, že pokud ho užíváte, tak tělo začne zadržovat více vody. Někteří atleti to přetavili ale ve výhodu a v tréninku trénovali těžší, před důležitým závodem ho ale vysadili, došlo k úbytku tělesné hmotnosti a pak běželi jak diví. Ale pro amatérské běžce to není nezbytně nutné, pokud neběháte vyloženě závody do vrchu. Tady by to smysl dávalo.

Tak obecně se doporučuje brát ho vždy měsíc a pak ho na stejnou dobu vysadit.
Ano, ideálně v takovýchto kůrách.

V současné době se intenzivněji připravuji na zdolání trasy legendárního cyklistického závodu Strade Bianche a na kole trávím odhadem kolem 50 hodin měsíčně, což mi zabere dost času, protože mě po operaci srdce omezuje výše tepové frekvence. Co byste mi doporučil?
Rozhodně bych u tréninků nad hodinu zvolil nějaký iontový nápoj, protože ztrácíte nejen tu sůl, kterou vnímáme nejvíc, ale i ostatní minerály. To jen vodou prostě doplnit nelze a vyrobit si něco doma nám nezaručí správný poměr potřebných látek.

Oslavili jste 60? Pravidla pro příjem bílkovin se mění

Pivo není nejlepší ionťák, jak se traduje?
(smích) To už je snad vyvrácený mýtus, ne? Je fakt, že některé značky to tak u nealko piv marketingově dělaly, ale to prostě neplatí. Z pohledu výkonnostního sportu je to naprostý nesmysl, protože u alkoholického piva je poté daleko delší regenerace a u toho nealka by mi nejvíce vadilo, že je sycené a minerály aby tam jeden pohledal. Za mě to není dobrá cesta.

Po čem ale sáhnout v případě, když si doma zapomenu gel, tyčinky nebo bidon s ionťákem? Co si u stánku dát?
Když už k tomuhle dojde, tak určitě čistou vodu.

Dva panáky borovičky mě nenakopnou? (smích)
Jako že dehydrovaný budete, ale bude vám to jedno? (smích) Tohle bych nezkoušel, ta voda je ideální provizorní řešení. Chtěl bych jen říct, že mluvíme o výkonnostním sportování, pokud pojedu s kamarády na klidnou kecací vyjížďku, tak klidně si to pivo po cestě dejme.

Co dalšího z doplňků zvolit?
Určitě nějaké sacharidy – pokud je trénink v nižší intenzitě, tak tyčinku, pokud je intenzita naopak velká, jedu třeba kopce, tak tam bych sáhnul po energetickém gelu, protože žaludek je odkrvený a tělo má úplně jiné starosti než zpracovávat nějakou tuhou stravu a nejlépe zvládá tekutější formu.

Mohu to osobně potvrdit, já přijímám daleko lépe gel než něco tuhého a zrovna ty vaše mi vůbec žaludek nedráždí.
Tak to jsme rádi. Chce to popravdě vyzkoušet, co komu sedí a jak mu to chutná. A nezapomenout na dobré a správné složení.

Už jsem doma z delšího tréninku. Co bych měl z pohledu výživy udělat jako první?
Klíčová je z pohledu správné regenerace první půlhodina. Klidně můžeme sáhnout po nějakých jednodušších cukrech s nějakou bílkovinou. To je třeba nějaký recorvery nápoj. S odstupem času si pak můžete dát klidně i normální jídlo se správným poměrem sacharidů, tuků a bílkovin.

Můžu zvolit třeba proteinový nápoj?
Tak můžete, jen je potřeba k tomu ještě do sebe dostat nějaké sacharidy, protože je vhodné je po náročnějším delším tréninku doplnit. Na sacharidy je třeba v takovémto zatížení myslet po celý den.

Na závěr mi zkuste shrnout, jaké jsou podle vás největší benefity sportovních výživových doplňků pro aktivního člověka?
Smysl mají hlavně produkty, které nám pomáhají dělat sport zdravě a udržitelně pomocí vyvážené stravy a správného pitného režimu. Vracet tělu látky, které nezvládneme přijmout z běžné stravy. Často je opomíjený např. správný příjem bílkovin. Díky výživovým doplňkům je to i daleko komfortnější způsobe než z běžné stravy. Bílkoviny jsou totiž důležité nejen pro zdraví našich svalů, ale i pro naše šlachy, vazy, klouby. Bílkovina je prostě základním stavebním kamenem každé buňky.

Martin Vlček
Produktový specialista sportovní výživy Inkospor. „Ke sportovní výživě jsem se dostal, když jsem se amatérsky věnoval motokrosu. Sport je to tak náročný, že jsem řešil, jak se během tréninku udržet na motorce stejně dlouho jako profíci. Začal jsem studovat, jak tělo během zátěže funguje a co potřebuje jako palivo. Inkospor je pro mě srdcová záležitost, díky které jsem poznal i svoji ženu Moniku. Jsem hrdý táta dvou malých dětí, milovník cyklistiky, běhání, skákání z mostů (samozřejmě na laně), klavírní hudby a čtení.“