RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo
BěháníSporttesteryVybavení

Recenze: Chytré hodinky, které nebudete stále nabíjet. Garmin Venu 2 Plus

od Magdaléna Ondrášová 14. 2. 2022
autor Magdaléna Ondrášová

Vyrábí jedny z nejlepších modelů sporttesterů na světě. Garmin se tentokrát ale pustil směrem, kterým dosud jen pokukoval a vyšel na trh s hodinkami, které se chytrým nejen blíží. Sporttester Garmin Venu 2 Plus uchvátí displejem, ale proti konkurencí také výdrží.

Za sebe mohu říct, že dnešní doba je informačně daleko složitější než dřív a výběru sportovního náčiní se to týká také. Koupit si sporttester již dávno není pouze otázkou peněz, které do něj můžeme investovat. V jednotlivé cenové hladině nacházíme velké množství zařízení a stojíme tak před těžkou otázkou, tak které? Pokud bychom měli i neomezené finanční prostředky, není to o nic jednodušší.

Často se tak uchylujeme k dotazům na sociálních sítích a chceme znát praktickou stránku hodinek, které už někdo skutečně vlastní. Parametry se dočteme v popisu v e-shopu, ale co skutečně znamenají při používání, co využijeme a co nám bude chybět?

Pojďme se na takové jedny hodinky podívat právě tímto pohledem, mým pohledem ženy, která ráda jezdí na kole, občas zvedne činku nebo jde běhat.

Garmin Venu 2 Plus, sportovní hodinky nejen pro elegantní dámu

Wau, tohle je fakt krásný kousek! Jsem majitelkou Garmin Fénix 6S, které samy o sobě vypadají jako kvalitní sporttester zlehka políbený designerem. Ovšem novinku, kterou právě testuji, o dost pozvedává Amoled displej. Až v tomto kontrastu si uvědomuji, jak moc z dojmu dělá právě displej.

Proč mě Amoled tak uchvátil? Není zobrazený neustále, takže pokud je zrovna neaktivní (uspaný displej má samozřejmě pozitivní vliv na jeho životnost a šetří to baterii), nepřišla mi notifikace a podobně, je temně černý, čistě lesklý (nešpiní se) a vyniká tenká luneta po jeho obvodu. Potřebovala bych více synonym na slovo elegance, abych se v článku nemusela opakovat.

Ve chvíli, kdy je Amoled displej zobrazený, vyniká barvami i rozlišením. Je tak skvěle čitelný, že ani nehledám mobil, abych si zprávu přečetla celou. Tohle nemůžou být sportovní hodinky, nebo ano?

Nenechte se ale zmýlit fotkami, Venu 2 Plus jsou i modelem pro muže. Stačí vybrat jeho tmavší variantu – opět elegantní.

Sporttester s dotykovým displejem, ano nebo ne?

Velký podíl na preferování čtení zpráv z hodinek má dotykový displej. V momentě, kdy zvednu zápěstí, abych zjistila, proč hodinky zavrněly, začnu automaticky začátek zprávy číst a není nic jednoduššího, než místo hledání mobilu nebo tlačítek u nedotykového sporttesteru, posunout text prstem dál. Musím uznat, že dotyk reaguje okamžitě a funguje spolehlivě, detekuje prst, ať už je teplý, studený nebo vlhký. 

Stejné vlastnosti má při ovládání sportovních funkcí od výběru aktivity po její ukládání. Oproti dotykovým displejům dřívějších modelů, které jsem testovala (např. řadu Garmin Vívomove), se zdokonalil. Dříve jsem kritizovala reagování displeje na teplou vodu ve sprše, toto se mi za celou dobu testování u Venu 2 Plus stalo pouze jednou.

Tento model má po pravé straně z boku tři tlačítka, přes která vstupuji do menu, k aktivitám a mnoha praktickým funkcím. Záleží na tom, zda stisknu krátce, či tlačítko podržím. O některých z nich uslyšíte ještě níže.

Telefonování přes hodinky. Ano, už i Garmin

Přiznám se, že jsou to první hodinky, které používám a lze přes ně telefonovat; mají mikrofon i reproduktor. Přestože se cítím být dnešní, mám z toho trochu strach, a tak první hovory testuji v rámci rodiny. Jak to tak bývá, obavy byly zbytečné. Přijímání hovoru i hovor samotný jsou intuitivní a přenos kvalitní i když jsem ve vedlejší místnosti, než je telefon. Ale přiznám se, tuto funkci jsem si příliš neoblíbila. Nevýhodou totiž samozřejmě je, že slova volajícího slyší i mé okolí. Samozřejmě jdou s hodinkami spárovat sluchátka, ale ne vždy je má člověk zrovna v uších.

Na druhou stranu mi tato funkce mnohokrát ulehčila život, když mi někdo volal a nemohla jsem telefon doma najít (mám i přes den vypnutý zvuk na mobilu, vždyť vše mi oznámí hodinky na zápěstí). V dosahu jeho Bluetooth jsem tak mohla hovor přijmout přes hodinky a poté si mobil najít pomocí jejich chytré funkce. O tom ale v pasáži „vychytávky, které použijete“.

U nového modelu Garmin Fénix 7 a Epix 2 (čtěte recenzi Fénix 7 či Epix 2) je dotykový displej také, ale, a to pokládám za důležité, dá se volitelně vypnout a hodinky ovládat přes tlačítka, což se hodí během sportování. S takovou vychytávkou tady nepočítejte a občas tak můžete zažít nepříjemnost. Například: když spuštěnou aktivitu tlačítkem zastavíte, a chcete v ní ještě později pokračovat (zastavíte na semaforu, na limonádu během cyklovýletu), měli byste si dát pozor, abyste ji omylem jedním dotykem neuložili. (Funkci „obnovit aktivitu později“ jsem hledala marně.) Vylepšení ovládání jsem zaznamenala ve způsobu vymazání aktivity. To se sice dělá také dotykem, ale potvrdit musíte tlačítkem. K nechtěnému zrušení zaznamenaných kilometrů tak nedochází, a to je rozhodně fajn!

Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš
Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš
Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš
Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš
Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš
Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš
Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš
Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš
Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš
Placení hodinkami Garmin Venu 2 Plus. Foto: Magdaléna Ondrášová
Porování velikostí s Fénix 6s (vpravo). Garmin Venu 2 Plus. Foto: Magdaléna Ondrášová
Menu se zkratkami k funkcím Garmin Venu 2 Plus. Foto: Magdaléna Ondrášová
Elegantní vzhled Garmin Venu 2 Plus. Foto: Magdaléna Ondrášová
Hlasový asistent. Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš
Garmin Venu 2 Plus. Foto: Magdaléna Ondrášová
Telefonování přes hodinky Garmin Venu 2 Plus. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš
Garmin Venu 2 Plus. Foto: Erik Ondráš

Baterie Venu 2 Plus

Za výdrž má tento model rozhodně plusové body. Garmin hlásí 8 hodin v režimu GPS s hudbou, 24 hodin v režimu GPS a až 9 dní v režimu chytrých hodinek. 

A teď trochu praxe. Při soustavném 24hodinovém měření tepu i oxymetru (trochu zbytečné, tady se dá baterie dost ušetřit), zapnutí všech notifikací, občasném telefonování, spouštění snímku zdravotního stavu a častém hrabání se v menu (to tak při testování bývá) mají hodinky reálnou výdrž 5 dní. Na chytré hodinky je to jednoduše víc než slušné. 

Vychytávky, které použijete

Výčet všeho, co hodinky umí, najdete v popisu na stránkách výrobce i u prodejců. Je toho tolik! Proto se zde zaměřím pouze na některé funkce, které využívám, když ne denně, tak často, nebo alespoň ráda. Mnoho z nich najdete i u dalších modelů, některé ne, na ty upozorním.

Vyhledání telefonu: pokud je telefon v dosahu Bluetooth, je neustále propojený s aplikací Garmin Connect. Díky tomu můžete využít „prozvonit mobil“, který se ozve, i když má ztlumené zvonění. Geniální. Mobilem zase můžete „prozvonit“ hodinky funkcí „Najít moje zařízení“. 

Platba kartou: je to služba, kterou nepotřebujete, dokud ji nezačnete používat. Od té chvíle vám už vždycky bude na hodinkách chybět, pokud tam nebude. Přiložit zápěstí hodinek k platebnímu terminálu v obchodě nebo dopravním prostředku je totiž jednodušší než hledat mobil. Obzvlášť, máte-li roušku a nefunguje tak Face ID – v tu chvíli ťukáte kód. Do hodinek kód zadáváte pouze jednou za 24 hodin, nebo po každém sejmutí hodinek ze zápěstí. Navíc jsou vždy „po ruce“ a platba funguje, i když zapomenete peněženku s kartou doma.

Tep ze zápěstí: senzor na spodní straně těla hodinek měří (ale nemusí, je to volitelné) neustále tep ze zápěstí. Díky tomu mohu zjistit, zda dnešní běhání bylo v aerobní zóně, sleduji také kvalitu svého spánku (zvýšený klidový tep signalizuje přicházející nemoc nebo přetrénování) a jak jsem na tom přes den s energií. Křivky odpovídají, zvýšený tep i stres odpovídal nástupu covidu, stres také prokázal mé napětí při hokejovém utkání Česko-Rusko.

Zkratka: pod krátký i dlouhý stisk prostředního tlačítka můžete přiřadit funkci, kterou chcete mít rychle dosažitelnou. Třeba platbu kartou nebo přehled zdravotních ukazatelů. 

Voice assistant: je to u Garminu novinka a najdete ji pouze u tohoto modelu. Přidržením středního tlačítka, kde je přednastavená zkratka z výroby, se spustí hlasový asistent. V mém případě jde o Siri, neboť vlastním iPhone, ale funguje i s Google a Bixby. Siri jsem doteď využívala sporadicky, spíše, když hledám aplikaci v mobilu/MacBooku, ale pro toho, kdo je na asistenta zvyklý, je možnost zadávání pokynů přes hodinky skvělou možností. Hodinky mi tak odpoví, kolik je hodin, v mobilu začne hrát Amy Winehouse na Spotify nebo se odešle z mobilu SMS, a to vše pouze mými hlasovými pokyny do hodinek, které jsou v tuto chvíli „prodlouženou rukou mobilu“. Vyzkoušela jsem to, baví mě to, ale zatím jsem nenašla zalíbení v aktivnějším používání.

Telefonování: i toto je nová funkce a najdete ji pouze u modelu Venu 2 Plus. Ačkoliv jsem ji nevyužívala aktivně (vytočit můžete jen kontakty uložené v aplikaci Garmin Connect nebo můžete vyťukat číslo ručně – nejjednodušší tak je požádat o hovor přes hlasového asistenta, který už operuje s kontakty uloženými v mobilu), musím přiznat, že skýtá určité pohodlí, například jsem nemusela při běhání tahat mobil z kapsičky a hovor rychle vyřídila přes hodinky. Stále ale nejde o hodinky se zabudovanou sim kartou a mobil musíte mít s sebou. 

Co ještě nabízí Venu 2 Plus ve zkratce

Bezpečnostní funkce při sportu (sledávání LiveTrack a detekce nehod), připojit bezdrátové snímače (hole, radar, rychlost), měření saturace kyslíku oxymetrem, frekvence dýchání, výškoměr, přehrávání hudby (Spotify, Dezeer) i úložiště hudby, výměnu řemínku za rychloupínací šíře 20 mm. Výčet sportovních aktivit je velký a co zde není, je možno si doinstalovat přes Connect IQ. Celý výčet možností hodinek najdete na stránkách výrobce.

Mám o partnera strach: chytrá technika přivolá pomoc, když spadnete při běhu nebo na kole

Nevýhody Venu 2 Plus

Skutečně mi vadí jediná věc, absence funkce „obnovit později“. Není možné přerušit aktivitu s tím, že ji později „probudím“ a pokračuji v ní. Venu 2 Plus jsou hodinky s vysokými ambicemi. Svými funkcemi budí dojem více chytrých hodinek než sporttesteru, ale jejich sportovní možnosti využití jsou skutečně široké. A ještě k tomu vypadají k světu. Dle mého právem zaujmou velmi široké spektrum aktivních lidí a je škoda, že na výletě na kole při zastávce nemohu šetřit baterii právě touto funkcí. Navíc je tu při pauze riziko nechtěného uložení viz výše.

Zmíním zde pozitivum ale s výhradou: možnost snímku zdravotního stavu. Během dvou minut využijí hodinky měření všech zdravotních funkcí, které Venu 2 Plus umí, a to i variabilitu srdečního tepu (HRV – heart rate variability), která je v současnosti pokládána za pokrokovou možnost sledování stavu organismu. S tímto parametrem ale pracuje Garmin ve své aplikaci zatím nedostatečně, vysvětlivky vám nepomůžou se příliš zorientovat a moct s údaji pracovat dále, tak jako to umí využít například MySasy (testovali jsme zde). Je to jedna z nových funkcí u Garminu, a tak se snad dočkáme brzkého vylepšení.

Dočkali jsme se od Garminu prvních skutečně chytrých hodinek, které jsou nadupané funkcemi a po sportovní stránce nebudou stačit už jen velmi zapáleným hobíkům a profíkům, kteří dají přednost například mapám a ještě větší výdrži. I když na to, co Venu 2 Plus nabízejí, je výdrž proti konkurenci velmi dobrá. 

Garmin Venu 2 Plus
Vodotěsnost: plavání, 5 ATM
Výdrž: až 9 dní v režimu chytrých hodinek
Rozměry: pásek 20 mm, tělo 43,6 mm (velikostně tedy mezi modely Venu 2 a Venu 2s) link
Displej: AMOLED, rozlišení 460 x 460 px
Hmotnost: 51 g
Cena: 11 590 Kč
14. 2. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Češka najela na kole 50 000 kilometrů za rok. Ráda šokuji, říká Katka Rusá

od Rungo 11. 2. 2022
autor Rungo

Katka Rusá je fenoménem sociální sítě Strava, kde se zaznamenávají cyklistické výkony. V roce 2021 najezdila v průměru tisícovku kilometrů týdně, kolem stovky ve všední den a zhruba pět set o víkendu. Cesty do práce a zpět, žádné nemoci, prostoje, nechuti usednou na kolo. Už jste potkali cyklistku, která ujede 50 000 kilometrů ročně?

Katce tahle vzdálenost „cinkla“ na Stravě předposlední den loňského roku. Téměř stovku ujela ještě na Silvestra „nad plán“. Rekordní vzdálenosti, efektní prvenství; Katka samotná je spíš tichá a nenápadná. „Pár lidí mi napsalo, že jsem je inspirovala, aby zkusili ujet 200 kilometrů na jeden zátah. Zvládli to, přestože původně byli přesvědčeni, že na to nemají. Taková zpráva člověka zahřeje u srdce,“ pousměje se žena, která za minulý rok objela zeměkouli kolem rovníku, a ještě k tomu přidala vzdálenost Praha-Tokio. Anebo, výškovými metry, vystoupala na kole šestapadesátkrát na Mount Everest.

Neměli bychom připočíst v den rekordu přes 700 zdvižených palců na Stravě?
Někteří to fakt prožívají, což mě svým způsobem fascinuje. Často lidi, kteří vědí, že by něco takového nezvládli ani v dobrém počasí a mají ve mně v uvozovkách řečeno vzor. Nesplněný sen. Pozorují můj příběh, jako by koukali na televizi.  

“Teď stavíme kolo za 1,4 milionu. A kdo je zákazník nevíme,” říká spolumajitel Michael Mourečka z Festky

Jsou komentáře spíš přející? 
Většinou jo. Jen občas nějaký komentář vyznívá, jako by mi autor nepřál, že si můžu dovolit na kole trávit tolik času. Odpovídám, že každý má čtyřiadvacet hodin denně, sedm dnů v týdnu. Všichni máme času stejně, je na každém, jak s ním naloží. Je jasné, že jak si někdo jednou pořídí dítě, už tolik času nemá. Já si třeba pořád nedokážu představit, že bych se měla stát matkou, přestože věk už na to dávno mám. Setkala jsem se tedy i s komentáři, že když trávím tolik času na kole, nemůžu mít žádný osobní život. I kdybych neměla, co je komu do toho.

Dá se žít partnerský vztah takhle cyklisticky?
Já jezdím daleko, můj partner jezdí rychle. Nejspíš vždycky bude rychlejší, tak nemá potřebu se se mnou předhánět v najetých kilometrech. Skoro bych řekla, že trochu i odsuzuje, že jezdím pro kvantitu, a ne pro kvalitu. Jezdí raději někam, kde se mu líbí, kde se může kochat třeba přírodou a vyhlídkami. Je třeba schopen sednout do auta, jet hodinu do Českého ráje, tam dvě nebo tři hodiny jezdit na kole a jet autem zase domů. Mně by bylo líto si to na kole nedat i s tou cestou tam. Nevadí mi, že ji znám zpaměti. Ale někdy v listopadu mě právě on nakopl, ať těch padesát tisíc zkusím dojet. Byla jsem rozhodnutá to vzdát právě proto, že bych trávila málo času s ním.

Najet za rok na kole 50 000 kilometrů, to rozhodně budí respekt. Češka Katka Rusá to dokázala. Foto: pro Festka.com nafotil Tom Hnida

Takže spolu moc nejezdíte?
Občas ano, ale ono to moc nejde. Přece jen muži všeobecně jezdí rychleji, samozřejmě se snaží rychlost přizpůsobit, ale vydrží to tak dvě hodiny. Celkem chápu, že člověk, který by sám jel 30 km/h i víc, se se mnou nebude chtít plácat osm hodin rychlostí 25 km/h. Takže spolu většinou jedeme třeba ty dvě hodiny, dáme někde dortík a pak se rozloučíme a jedeme si každý svou cestou. Jezdí rád a dost, ale není tím až tak posedlý jako já.

Říkáš tomu posedlost?
Ostatní to říkají, takže to možná tak je. Hlavně je to můj koníček, a v poslední době už asi jediný sport, který můžu dělat. Mám problémy s koleny, musela jsem přestat hrát squash, volejbal, běhat nemůžu vůbec a zimní sport je pro mě bike. 

Jakou část života tedy trávíš na kole? Dá se to nějak vyčíslit?
Myslíš jako osm hodin denně spánek, osm hodin v práci a osm na kole? Bude to samozřejmě míň, podle Stravy jsem třeba letos strávila na kole přes 2000 hodin, tedy nějakých 84 dní, což není ani čtvrtina roku… Ale když bych tedy odečetla těch osm hodin denně, kdy spím, to vychází asi na třetinu bdělého času. Běžně jedu okolo hodiny do práce, dvě až tři hodinky po práci. O víkendu samozřejmě víc, většinou tak dvakrát osm, někdy i dvakrát deset hodin.

Cyklistka Katka Rusá. Foto: pro Festka.com nafotil Tom Hnida
Cyklistka Katka Rusá. Foto: pro Festka.com nafotil Tom Hnida
Cyklistka Katka Rusá. Foto: pro Festka.com nafotil Tom Hnida
Cyklistka Katka Rusá. Foto: pro Festka.com nafotil Tom Hnida
Cyklistka Katka Rusá. Foto: pro Festka.com nafotil Tom Hnida

Jsi na kole samotářka? 
Opravdu asi nejradši jezdím sama. Hlavně proto, že se za nikým nehoním mimo svou komfortní zónu, jedu si svoje tempo, a když se mi nechce šlapat, tak prostě polevím, když se mi chce zabrat, tak prostě zaberu, přestože by to v daném místě mohlo někomu jinému připadat jako hloupost.

A v životě všeobecně?
No samotářkou bych se nenazvala, to slovo mi vyznívá tak nějak zoufale, spíš bych se nazvala introvertem nebo asociálem, to zní odhodlaně, dobrovolně. 

Přezdívku Želva sis vymyslela sama? 
Ona to není zas až tak úplně přezdívka, spíš mě na Stravě po prvních pár zveřejněných jízdách začalo štvát, že furt někdo rozebíral, že jezdím pomalu. Tak jsem si do jména dala želvičku, aby to lidi začali brát jako samozřejmost. Jasně, tehdy bylo „pomalu“ něco jiného, než je „pomalu“ teď, ale pořád jezdím pomalu, tak ji tam zatím nechávám. 

Jezdila bys takové vzdálenosti, kdybys je nezaznamenávala?
Já si je zaznamenávám odjakživa. Tabulky a čísla, to bylo vždycky moje, šťourat se v číslech, hrát si s nimi. Dá se říct, že mě motivují k ježdění. Strava mě ale motivuje v tom smyslu, že se mi pod delšími jízdami objevují komentáře. Ráda šokuji, udivuji. Zjišťuji, že jsem pro někoho i inspirací nebo nesplněným snem, i to mě žene kupředu, že pomáhám někomu jinému. Komentáře a lajky mě nakopávají, když mi lidi píšou: „dobře sis to naložila“. Motivuje mě to naložit si znova. 

Vždycky jsi chtěla zjišťovat, kde máš své hranice, nebo až na kole?
Hranice jsem asi dřív nehledala. Spíš jsem dlouho hledala něco, co mě bude opravdu bezpodmínečně bavit. Kdykoli jsem nějaký sport dělala, šla jsem do toho naplno. Byla jsem zvyklá hrát volejbal třeba pětkrát týdně a pořád jsem se chtěla zlepšovat. Jen prostě v týmovém sportu je moc dalších aspektů jako pohoda mezi lidmi a vzájemné vztahy. A když na hřišti pohoda nebyla, člověka ten sport prostě nebavil tak, jak by mohl. Po několika letech hledání štěstí na volejbalovém kurtu jsem se rozhodla přesednout na kolo. Přispěly k tomu i problémy s koleny, kvůli kterým už jsem nemohla volejbal hrát tak naplno, jak jsem chtěla. A tak se z něčeho, co roky sloužilo jako dopravní prostředek na zápasy a tréninky, stal můj hlavní koníček. Můžu hranice hledat v naprostém klidu bez hádek o to, kdo zavinil pád míče na zem nebo jestli opravdu mělo smysl při servisu riskovat. Na kole se necítím pod tlakem a ten nulový stres mi vyhovuje i v tom, že si odpočinu od reality všedních dní.

Co byla doposud tvá nejdelší jízda?
Předloňská čtyřiadvacítka. Ujela jsem 674,6 kilometru, hlavně díky tomu, že jsem tam měla full support od Festky. Luxusní stroj, který jsem byla schopná zvednout malíčkem, ale i dodávku plnou náhradních dílů, jídla a energy drinků. Ovšem nejdelším výletem byla moje první jízda z Prahy do Brna a zpět. Nedopadla slavně, protože jsem si nevybrala nejlepší počasí. Původní vize byla ujet 600 km a stihnout to do 24 hodin čistého času. Nakonec jsem ale byla ráda, že jsem přežila 589 km bez úhony. Čáru přes rozpočet mi udělala druhá probdělá noc, poprvé jsem na kole zažila boj s mikrospánkem. Loni jsem jízdu Praha – Brno – Praha zopakovala, ale v lepších podmínkách a s menšími ambicemi, stačilo mi ujet 500 km.

Která vlastnost je pro podobné ježdění ve vysokých objemech podle tebe nejdůležitější? Je to trpělivost, houževnatost, nebo apatie?
Apatie k tomu má asi nejblíž. Důležité je dokázat nemyslet na to, kolik toho máš ještě před sebou, to ti dokáže celou jízdu otrávit a pak ji nebereš jako zábavu, ale jako povinnost. Jasně, že pětistovku nezajede člověk, který v životě neujel ani sto kilometrů v kuse. Bude ho bolet zadek, chodidla, zápěstí, možná i záda. Ale kdo zvládne dvě stě, zvládne i tři sta.

Jaké nároky máš na kolo?
Důležité je, aby bylo lehké, pohodlné a vyžadovalo minimální údržbu. Právě to jsem asi nejvíc ocenila na Festce. Předloni jsem na ní najela svůj dosavadní rekord, 45 678 kilometrů za rok. Taky letos mám 90 procent najeto na Festce, doma zůstává, jen když je ošklivé počasí a trpěly bychom obě, to přichází ke slovu mé cyklokrosové kolo s blatníky. Na Festce mi vyhovuje právě to, že je v podstatě bezúdržbová. Ložiska Chris King jsou dokonale chráněná, takže za nějakých 50 000 km, co jsem na Festce najezdila, je zatím nebylo potřeba měnit ani ve středu, ani v hlavovém složení. 

Je práce jen činnost, která tě zdržuje od cyklistiky? 
Práce mě baví, jinak bych ji nedělala. Pracuju jako korektorka v internetovém zpravodajství. Dříve jsem do novin psala. Vždycky jsem byla trochu grammar nazi, tak teď už na to mám i papír. 

Jak si představuješ svoje ježdění dál? 
Příští rok si budu muset dát trochu oraz. Neříkám, že se na ježdění vykašlu úplně a Festka půjde na hřebík. Spíš si myslím, že dám příští rok odpočinkově nějakých 20 nebo 30 tisíc kilometrů. Vidím, že tělo už začíná moje náročnější plány sabotovat. Nejvíc trpí zápěstí, české silnice nejsou úplně rovné, dost mě brní dlaně a pak samozřejmě kolena, s těmi mám dlouhodobě problémy. Na artrózu je kolo sice dobré, ale asi ne v takovém rozsahu. Cítím, že kdybych se snažila překonat 50 tisíc příští rok, už by to moje kolena odnesla. 

Já vs. leden. Mínus 3 kilogramy a jsem s fyzičkou tam, kde jsem nikdy nebyl

Co budeš dělat s časem, který jsi doposud věnovala kolu? 
Ono ho zas o tolik víc nebude, se ptáš, jako bych chtěla přestat jezdit úplně. Budu asi hlavně odpočívat. K tomu hraju soutěžně scrabble, to taky nějaký čas pobere. 

O scrabble mi trochu pověz, podle všeho je tvoje rodina v téhle hře proslulá. Existuje spojitost mezi systematickým plánováním jízd, počítáním semaforů cestou do práce, které znám ze tvé stravy, a Scrabble?   
Scrabble jsem objevila už v jedenácti letech. Zjednodušeně, je to desková hra s písmeny, mají různou bodovou hodnotu podle četnosti jejich výskytu v češtině. Jeden bod mají například písmena jako A, E, N apod. a nejbodovanější je X, které je za deset. Máš dvě minuty na to, abys z nich vymyslel české slovo a položil ho na plochu tak, aby navazovalo na to, co už tam leží. Nahlásíš body a tím tvůj tah končí a hraje soupeř, zatímco ty si dolosuješ z pytlíku tolik písmen, kolik jsi v posledním tahu položil, abys jich měl zase sedm. A tak to jde pořád dokola, dokud nedojdou písmena. Jak lze asi očekávat, vítězí ten, kdo za celou hru nasbírá více bodů. Spojitost je asi jen taková, že turnaje ve scrabblu objíždím na kole. Jsou pro mě dobrou záminkou projet se někam, kam se z Prahy jen tak na otočku za jeden den nedostanu. Nejdál jsem na něj jela asi do Třince, to bylo přes 400 kilometrů. Jela jsem tam s kamarádkou v naprosto příšerném počasí, přestože to bylo v létě. Celou cestu nám pršelo. V pátek jsme jely tam, v sobotu jsem tam měla turnaj a v neděli jsme jely zpátky. A stejně to bylo i v případě turnajů v Ostravě, Plzni, Brně, Hradci. Jsme ve scrabble takový gang, nebo jsme spíš byly. Já jsem loni získala svůj třetí titul mistra republiky. Dobře hrála i moje mladší sestra, stala se nejmladší mistryní republiky v historii, mezi dospělými tehdy vyhrála v pouhých dvanáctiletech. Bohužel už není mezi námi, jinak by jistě nějaký ten titul ještě přihodila. Teď už prakticky hrajeme jen já a máma. Táta si občas zahraje doma, ale na turnaje je moc velký nervák.

Katku můžete sledovat na stránkách Festka, Strava a Instagram.

Autor textu: Petr Vizina

11. 2. 2022 15 komentáře
4 FacebookEmail
PohybZdraví

Prostatě svědčí aktivní život. Cyklisté by se ale měli mít na pozoru

od Klára Sýkorová 10. 2. 2022
autor Klára Sýkorová

Potíže s prostatou jsou v populaci mnohem běžnější, než si možná myslíme. Čím je člověk starší, tím větší šance je, že spadne do skupiny takto postižených. Aktivní životní styl ale může působit jako prevence nebo alespoň potíže zmírňovat, a to rozhodně stojí za úvahu. Jak to tedy s tou prostatou je, jsme se zeptali fyzioterapeuta Filipa Chalupy z Centra rehabilitační a sportovní péče v Brně.

Aby člověk získal představu o tom, jaké potíže s prostatou nás mohou potkat, stačí velmi stručný teoretický úvod. Prostata je mužská pohlavní žláza, která se podílí na tvorbě spermatu. Kromě jiného má tendenci se s věkem zvětšovat, její růst přitom ovlivňuje testosteron.

Právě nezhoubné zvětšení prostaty (benigní hyperplazie) je poměrně časté onemocnění. Statistiky uvádějí jednoduché číslo – týká se 60 % mužů nad 60 let. To ale bohužel neznamená, že nemůže potkat i někoho mladšího. V každém případě je pravděpodobnost s přibývajícím věkem čím dál neúprosnější. A protože že je prostata v těle uložená těsně vedle močové trubice, její onemocnění ovlivňuje nejen náš sexuální život, ale i tak běžnou věc, jako je chození „na malou“.

Vědci říkají, že se máme víc hýbat

Už dlouhé desítky let jsou potíže s prostatou také předmětem řady vědeckých studií. Na Harvardu začali už v roce 1986 sledovat v dlouhodobé studii 50 tisíc mužů, aby analyzovali vztah mezi pohybovou aktivitou a rizikem vzniku rakoviny prostaty. V menším rozsahu byly realizované další studie po celém světě, příkladem může být Jižní Korea, Itálie nebo Kanada.

Ne všechny výzkumy zkoumají stejnou otázku za stejných podmínek, ale i tak je možné jejich výsledky extrapolovat a využít pro náš každodenní život. Obecný závěr je, že potíže s prostatou jsou ovlivněné řadu faktorů. Přitom některé dokážeme ovlivnit, a to dost výrazně. V první řadě se všichni shodují na tom, že zásadní vliv má naše pohybová aktivita a způsob života. Pokud se tedy budeme věnovat pravidelnému pohybu, uděláme svému tělu velkou službu.

Výzkumy mluví o snížení rizika rozvoje rakoviny prostaty o celých 30 % při dlouhodobé pohybové aktivitě o nízké intenzitě. U benigní hyperplazie jsou data ještě lepší, už jen pravidelná chůze zlepšuje šance o 10 až 25 %, u náročné manuální práce nebo pět a více hodin cvičení týdně je to dokonce 30 až 50 %. Bez ohledu na to, k jakému konkrétnímu číslu odborníci došli, nepřímá úměra mezi pohybovou aktivitou a vznikem potíží s prostatou je jednoznačně prokázaná. Pozitivní přitom je, že změna životního stylu má vliv na prostatu v každém věku. Šance na co nejdelší život se zdravou prostatou naopak výrazně zhoršuje sedavá práce nebo dlouhodobé sezení u počítače, televize apod.

Jak upozorňuje Filip Chalupa, není samozřejmě možné se spolehnout jen na to, že budu pravidelně běhat. Léčba onemocnění prostaty je primárně věcí medicíny. „Nejde jen o chirurgické zákroky, ale i o správně nastavenou farmakoterapii,“ dodává fyzioterapeut.

Prostata a sport

Otázka je trochu tendenční, protože je jasné, že odpověď bude ne. Pokud prostatě vadí dlouhé sezení na gauči nebo v práci, určitě jí vadí i dlouhé sezení na kole; totéž platí pro sezení na koni nebo na motorce, i když cyklistů je u nás asi pořád víc. Naopak, pro prevenci jsou doporučované jiné druhy aerobní aktivity, tedy chůze, běh/jogging, teď v zimě jednoznačně běžky. Je dobré doplnit posilování středu těla a plavání, případně fyzioterapii. A co je důležité, měli bychom se vyhýbat prochladnutí, hlavně v dolní části zad.

Pokud se někdo přesto nechce kola vzdát, nemusí. Určitě by ale měl svému tělu trochu pomoct. Zamyslet se, jestli opravdu potřebuje jezdit na tom nejužším a nejtvrdším sedle nebo jestli by si nemohl pořídit pořádně vycpané cyklistické kalhoty.

Pomáhá fyzioterapie, ale i změna režimu

Když už se potíže s prostatou objeví, jejich řešení je zpravidla interdisciplinární. Lékařskou péči doplňuje fyzioterapie. Podle Filipa Chalupy platí, že i když fyzioterapeut nemůže odstranit příčinu vzniklých potíží, může výrazně ovlivnit sekundární problémy: „Převážně jde o odstranění nebo zmírnění obtíží v rámci poruch močení, ejakulace, vyprazdňování, nebo bolesti v oblastech pánve a beder.“

Protože problematická prostata irituje pánevní dno, zaměřuje se fyzioterapie na metody k jeho uvolnění; u nás je známá a rozšířená například metoda Mojžíšové. Fyzioterapeut taky doporučí cvičení na posílení pánevního dna, například Kegelovy cviky nebo modernější přístupy, kde se zapojuje hluboký stabilizační systém páteře. Posilování pánevního dna totiž už dávno není jen pro holky.

Funkční obtíže můžou být vyvolané i bolestí v pánevním dně. I tady jsou neinvazivní metody, které pomáhají. Filip k tomu upřesňuje: „Lze využít moderní fyzikální terapii – například přístroj EMSELLA, který využívá fokusované elektromagnetické pole. Nebo aplikaci rázové vlny, která snižuje bolestivost.“

V neposlední řadě dostane „pacient“ i doporučení k režimovým opatřením, která podporují účinky terapie. Jak už bylo uvedeno, obecně platí zásada neprochladnout a vyhýbat se mechanické zátěži (tedy dlouhému sezení), další opatření už jsou individuální.

Zdroje:

  • Dal Maso L, Zucchetto A, Tavani A, et al. Lifetime Occupational and Recreational Physical Activity and Risk of Benign Prostatic Hyperplasia, International Journal of Cancer, 2006
  • The Study About Physical Activity for Subjects With Prevention of Benign Prostate Hyperplasia, International Neurourology Journal, 2014
  • Physical Activity and Benign Prostatic Hyperplasia-Related Outcomes and Nocturia, Medicine and science in sports and exercise, 2015
  • A Prospective Study of the Association between Physical Activity and Risk of Prostate Cancer Defined by Clinical Features and TMPRSS2:ERG, European Urology, 2019
  • Benefits of exercise for the prostate and erectile dysfunction help, www.health.harvard.edu, 2007
10. 2. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Automasáž zad pomocí míčku
Nezařazené

Jak si doma namasírovat záda: zkuste tenisák či míček do sušičky

od Karolína Hornová 7. 2. 2022
autor Karolína Hornová

Od ztuhlosti a bolesti namožených zádových svalů může pomoci obyčejný tenisák, ale i pouhé ležení na speciální podložce Pranamat ECO. S fyzioterapeutkou Mgr. Kateřinou Honovou přinášíme miniseriál, jak k domácí masáži přistupovat, na co se jednotlivé pomůcky hodí a jak je používat, a kdy už raději oslovit odborníka.

V dnešním článku se zaměříme na tak obyčejnou věc, jako je míček. V příštím díle si představíme roller a zakončíme podložkou, na které stačí ležet.

Masáž zad pomocí míčku

Ztuhlé trapézové nebo mezilopatkové svaly, nepříjemné dloubání pod lopatkou (které nejednou vyděsilo především ty hypochondričtější z nás), pnutí na šíji a nucení k nezdravému hrbení. Přitom právě tím to nejčastěji začíná – ať už při dlouhé jízdě nebo špatném posedu na kole, nebo při práci na počítači nebo mobilu. Od akutní bolesti nebo nepříjemného pnutí si můžeme pomoci i sami. Vhodným „masérem“ pro zmíněné skupiny svalů může být obyčejný tenisák.

Technika masáže zad míčkem: Pokud se bojíte velkého tlaku, postavte se zády ke zdi, míček vložte mezi záda a zeď do oblasti bolestivého místa. Přitlačte záda ke zdi a „tancujte“ pomalými pohyby (krouživými nebo podélnými „sem a tam“) po míčku. Tlak o zeď můžete výborně korigovat. Pokročilejší mohou zvolit vyšší tlak „válením“ míčku v leže na podložce.
Myofasciální míček
Myofasciální míček pro masáž zad. Stejně dobře posloží i tenisák či míček do sušičky. Foto: Karolína Hornová
Automasáž zad pomocí míčku
Speciální masážní míček. Pokud je na vás moc tuhý, vyzkoušejte tenisák. Foto: Karolína Hornová

„Míčky slouží k ošetření bolestivých míst ve svalech, ať už se jedná o trigger pointy (tzv. „pravé“ spoušťové body), nebo jen o lokálně bolestivá místa,“ vysvětluje fyzioterapeutka Mgr. Kateřina Honová. Princip je podle ní jednoduchý: „Ošetřovaný sval natáhneme a zatlačením na míček ho dotáhneme ještě trochu víc. Je to vlastně takový superstrečink. Mimo protahování působíme také tlakem (presurou). Tlak míčku na tkáň stlačí drobné cévky, a poté, co jej ukončíme, ošetřovaná oblast se zvýšeně prokrví. Působíme tak nejen protahováním a masáží, ale také na reflexní úrovni změnou prokrvení. A k tomu všemu stačí jen malý míček,“ vysvětluje odbornice.

Jako všechna svépomocná řešení, i ošetření míčkem může mít rizika, pramenící často z dobrého úmyslu. Příklad ze života: Osobně chci vždy to nejlepší a „originální“, tak jsem si koupila speciální masážní míček, který se pro automasáž ukázal jako nepoužitelný. Po podložce klouzal a kvůli tvrdosti jsem se ho vlastně i bála použít. Nakonec jsem skončila u míčku do sušičky s výstupky… Skvěle ale funguje i obyčejný tenisák, který využívá ve své praxi i Kateřina Honová: „Jsou dostačující svou tvrdostí, ale zároveň umí i trochu ‚uhnout‘. Speciální myofasciální míčky jsou tvrdé a tolik neuhnou,“ vysvětluje.

„Vždy je třeba u ošetření přemýšlet: Netlačit na kosti (pozor tedy na ošetření u páteře) a respektovat intenzitu – pokud při ošetření bolestivý vjem narůstá, je to rozhodně špatně,“ varuje Kateřina Honová. Opatrnost doporučuje zejména jedincům s nižší hustotou kostí – a to nejen hormonálně zapříčiněnou osteoporózou ve vyšším věku: „Nižší hustotu kostí mohou mít i ti, co užívají léky na překyselení žaludku, pálení žáhy nebo kortikoidy.“ Lokální ošetření míčkem ve větší zátěži (např. v lehu na zádech, míček mezi lopatkami) pak odbornice nedoporučuje lidem s vyšší skoliotickou křivkou, hyperkyfózou apod. V tom případě volíme spíše válec, který tlak rozloží více do plochy.

Poslouchejte své tělo (a odborníky!)

Domácí masážní pomocníci mohou být skvělí sluhové, ale také přísloveční zlí páni. Především, pokud se upneme k chvilkové úlevě, kterou nám dopřejí, a oddálíme tak problém, který možná vězí jinde. „Pokud sportujete a trpíte na tzv. funkční poruchy pohybového aparátu, tedy bolestí v kterékoli oblasti, která vznikla bez přímé vazby na úraz, ale ‚tak nějak sama od sebe‘, je nejlepší investicí celkové vyšetření formou kineziologického rozboru, které vám provede dobrý fyzioterapeut,“ vysvětluje Kateřina Honová. S ním pak můžete použití pomůcek také zkonzultovat.

S odborníkem najdete příčinu a pak se budete moci (třeba i pomocí zmíněných pomůcek) soustředit na jádro problému. „Fyzioterapeut vám vysvětlí, jak korigovat místa, která si to zaslouží, a doporučí vám vhodné pomůcky. Každému vyhovuje něco jiného, je tedy třeba, aby si našel svou vlastní cestu. V ordinaci hodně pomůcky zkoušíme a hledáme přesně to, co danému člověku ‚sedí‘,“ říká odbornice a dodává: „Tím minimalizujeme i to, že si něco koupíte a pak to hodíte do kouta, protože vám to prostě nevyhovuje, moc to bolí, nebo to dokonce vaši bolest ještě zhoršuje.“

7. 2. 2022 0 komentáře
1 FacebookEmail
InspiraceRozhovory

Eva Kubelková, ta která metá hvězdy do cíle: běh se psem je o srdci

od Adéla Ptašková 6. 2. 2022
autor Adéla Ptašková

Tentokrát máme v seriálu Hobby+ mistryni ČR v canicrossu, vzornou reprezentantku a v neposlední řadě rovněž dámu. Pamatujete si z nějakého běžeckého závodu slečnu, která do cíle metala hvězdy? To je ona, Eva Kubelková (*1978). Inspirujte se jejím příběhem.

Běžecké začátky Evy se překvapivě pojí s jezdectvím. Poté, co si pronajala dalšího koně, zjistila, že její fyzička potřebná k trénování dvou koňů lehce zaostává. „Takže jsem jednou řekla „dost“ a vrátila se opět k běhu. Fyzička se zlepšovala, našla jsem si i díky Rungo podobně smýšlející přátele a najednou jsem stála na startu prvního závodu.“ Tento moment byl pro Evu prvním impulzem, aby začala běhání brát vážně. Výběhy absolvovala s německým boxerem Alekem. Vzpomínáte na povídání Dušana Erbse? Právě ten vnuknul Evě nápad zapřáhnout Aleka do postroje a zkusit canicross. A tak se zrodila sehraná dvojka, které se úspěchy nevyhýbají. Eva nám zodpověděla pár otázek ohledně svého běžeckého života.

Běháš canicross i normální běžecké závody. V obou typech závodů atakuješ přední příčky. Co tě baví více a v čem jsou závody jiné? Kde je pro tebe větší konkurence?
Baví mě oba typy závodů. Canicross je o souznění se psem, kdy jste jedno tělo, jedna mysl. Pracujete jako jeden organismus, kdy amortizační vodítko funguje jako pupeční šňůra. Není lepšího zážitku – když jen pomyslíte na to, že poběžíte doprava, pes to pozná a už tam míří. Nebo když se na vás v cíli podívá s otázkou „Mámo, běžel jsem dobře?“ Běh se psem je o srdci. O srdci pro sport obou.

Samozřejmě se ale nevyhýbám ani běžeckým závodům. Zde si pro změnu mohu dovolit startovat v krutějších podmínkách a nemusím brát ohledy na psa. Bohužel, právě běžecké závody jsou pro mě náročnější. Nepovažuji se za výjimečného atleta, takže jakékoliv vítezství je pro mě velkou dřinou.

Eva Kubelková. Foto Camille Paris
Eva Kubelková. Foto Miriam Stewartová
Eva Kubelková. Foto Michaela Firešová
Eva Kubelková. Foto Lucie Munzarová
Eva Kubelková

Na canicrossu tě loni doprovázeli dva psi. Vybírala sis je už se záměrem s nimi běhat, nebo to tak nějak přišlo samo?
Původně jsem o canicrossu ani nepřemýšlela. Pak jsme ho zkusili a oběma se moc zalíbil. Naneštěstí se Alek zranil, tak mi kamarád půjčil na závody svého psa. To vám byl jiný fičák a hned první místo. Slovo dalo slovo, začala jsem běhat s jeho fenkou Lunou (ESP – evropský saňový pes). Od ní jsem se hodně naučila. Stále jsme startovali i s Alekem, ovšem v jiných kategoriích.

Canicrossem jsem především řešila ztrátu parťáka – původně jsme totiž měli boxery dva. Časem jsme pak dozráli k rozhodnutí si opět pořídit druhého psa, tentokrát cíleně ESP. A tak se k nám dostala Bibi.

Běžci se dají porovnat jednoduše dle zaběhnutých časů. Jsou v canicrossu časy relevantní, nebo tam jde spíše o to sladit se se svým psem? Když poběžíš pětku sama a pětku se psem, jaký bude časový rozdíl?
Tak jako běžci jsou rozdílní ve výkonnosti, jsou stejně rozdílní psi dle plemen i uvnitř jednoho plemene. Máte zvířata vhodná na pomalejší a delší běh, ale též pravý opak – sprintery. Ale čas doběhu do cíle se měří všem stejně.

Pro porovnání: pětku jsem zaběhla těsně pod 22 minut, s Bibi za 17. Desítku mám za 46:28 na oválu, přičemž s Bibi za 38:31 v terénu.

Jak moc v canicrossu dělá pes a jak moc běžec? Kdo má větší šanci uspět – podprůměrný běžec s nadprůměrným psem, nebo naopak profík s nevytrénovaným parťákem?
Věřte, že psu v tempu nestačíte. Maximálně se mu však pokoušíte svou výkonností pomoct. Ono je potřeba oba vzájemně sladit. K čemu vám bude nadprůměrný pes, který vás povláčí za sebou a v brzké době přivodí zranění? Z druhé strany to též není ono – když chcete po psovi výkony, na které nestačí. Vždyť máte odpovědnost i za něj.

Jsou pro tebe důležité závody, nebo bys dokázala běhat i bez nich? Co tě nejvíce motivuje?
Závody jsou pro mě porovnání vlastní výkonnosti. Ráda se opakovaně již několik let účastním těch stejných. Motivací mi je dobře odvedená práce.

Novinky ze světa běhu, na které se můžete těšit v příští sezóně 2022

Jsi známá tím, že v cíli závodů metáš hvězdy. Jak tato zvláštnost vznikla?

Já už ani nevím, jak to vzniklo. Tipuji, že s některou kamarádkou jsme se hecly a pak už u nich na nějakou dobu zůstalo. Teď již hvězdy nemetám. Tedy, zkusila jsem to jednou v cíli canicrossového závodu. Výsledek? Vyděsila jsem diváky, svého psa a zamotala jsem se do cajků.

Kolikrát v týdnu trénuješ? Držíš se nějakého tréninkového plánu? Jaký máš objem naběhaných kilometrů?
U nás je trénink trochu složitější, protože musím odběhat své, poté ještě trénovat psy, nezapomínat na posilování těla a protahování. Takže můj týden se skládá ze dvou dní bez běhu, kdy se věnuji bikejöringu a zacvičím si jógu. Tři dny věnuji tréninkům, jeden den delší běh a jeden krátké pomalé klusání spojené opět s jógou. Do toho se několikrát denně, dle doporučení fyzioterapeuta, protahuji.

Na kilometráž se mě neptejte. Já naběhaný objem nesleduji. Navíc se mění dle fáze tréninku. Prostě poslouchám trenéra.

Na Facebooku máš jednak fotky ze závodů a jednak fotky v šatech od profesionálního fotografa. Co ti sedí více – lodičky nebo běžecké boty?
Běžeckou obuv jsem schopna spočítat – k běžeckému životu mi stačí čtyři páry: jedny trailové boty na canicross, druhé trailovky do bahna, objemové silničky a tempové boty. Zato lodičky již dávno přesáhly běžné množství.

Máš nějaké běžecké nesplněné sny? Chceš své běhání ještě někam posunout, nebo ti současný stav v kategorii „hobby+“ vyhovuje?
Letos poběžíme s Bibi Mistrovství světa v canicrossu ve Francii. Pro mě je největším zážitkem možnost reprezentovat Českou repliku na světové akci. Posouvat se je stále kam, avšak v České republice neexistuje v mushingových disciplínách „profi“ kategorie. V podstatě se rozlišují závodníci a závody s licencí či bez. Samozřejmě jsme organizovaní Českou asociací sleddog sportů, z.s., pod niž spadají jednotlivé kluby. Já osobně startuji za Tělocvičnou jednotu Sokol Maxičky.

Ve zkratce:

  • Oblíbený závod v ČR\SK: Zátopkův zlatý týden. Jedná se o sérii tří závodů na počest třech vítězství Emila Zátopka na XV.OH v Helsinkách1952 
  • Běžecký vzor: Martina Štěpánková. Její úspěchy ve všech individuálních disciplínách jsou neuvěřitelné.
  • Největší úspěch: Mistři ČR v canicrossu 2021 v kategorii veteránky
  • Nejoblíbenější jídlo před závodem: něco malého sladkého
  • Nejoblíbenější jídlo po závodu: něco velkého sladkého
  • Nejlepší regenerace: spánek
  • Nejméně oblíbený trénink: ten není 😊
6. 2. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
JídloVýživaZdraví

Jídlem proti rakovině? Česnek, ale i kečup jako prevence i podpora při léčbě

od Karolína Hornová 4. 2. 2022
autor Karolína Hornová

V těchto dnech jsme si připoměli Světový den boje proti rakovině. Se zákeřnou nemocí a její prevencí úzce souvisí psychika, životní styl a jídelníček. Co říkají světové studie o jídelníčku coby prevenci i podpůrné léčbě rakoviny? Přinášíme přehled těch nejzajímavějších poznatků.

V minulosti (ještě té poměrně nedávné) o rakovině nikdo nemluvil. Byly doby, kdy se tato diagnóza tajila i před samotnými pacienty, a nahrazovala výrazy jako „to“ nebo „něco“ a znamenala jasný ortel. V dnešní době sice výskyt rakoviny stále stoupá, léčba je ale rok od roku úspěšnější a mortalita stagnuje. A to jsou dobré zprávy. Také víme, že nazývat věci pravými jmény a mluvit o nich včas dokáže zachraňovat životy. Velký podíl na tom mají právě světové (a osvětové) dny a neziskové organizace. I díky nim se k nám dostávají erudované informace o pokrocích v léčbě a prevenci – její velká část je totiž v našich rukou.

Nezdravý životní styl se vznikem karcinomu souvisí

„Podstatou jeho vzniku je změna genetické informace a regulačních mechanismů v buňce, která vede k nekontrolovanému dělení buňky a vzniku celého nového klonu takto postižených buněk, který se nekontrolovaně množí.“ Tak zní popis principu rakovinného bujení podle Centra preventivní medicíny Masarykovy univerzity v Brně. Zmíněnou změnu ale mohou odstartovat různé faktory či jejich kombinace. Kromě neodvratitelné mutace genu u určitých typů rakovin to mohou být ale i faktory, jež můžeme ovlivnit. A nestát se tak jedním ze tří Čechů, kteří podle statistik za život rakovinou onemocní. Podstatný je vliv výživy, obezity, kouření a alkoholu, oslabené imunity, ale také psychiky (které si dříve všímala spíše alternativní a celostní medicína, se dnes dostává stále více pozornosti i z pozice konvenční medicíny).

Co je to psychoonkologie?
Tato studie z roku z roku 2020, jejíž závěry jsou shrnuty a porovnány také v tomto odborném článku, informuje o závěru, že psychologický stres patrně přímo nezpůsobuje rakovinu, ale stresové hormony mají potenciál probudit „spící“ rakovinné buňky. Ty v sobě můžeme mít, ale rakovina jako taková nemusí nikdy propuknout, nebo – a to je důležité – může jít o buňky „uspané“ následkem úspěšné chemoterapeutické léčby. S tímto předpokladem pracuje i interdisciplinární obor psychoonkologie, který se zaměřuje na komunikaci s pacientem a především na péči o jeho duševní zdraví v průběhu léčby a po jejím skončení. Dobrý psychický stav a zdravý přístup k životnímu mohou odvrátit případnou recidivu nemoci.  

My se dnes soustředíme na prevenci (nebo následnou prevenci po prodělání rakoviny) prostřednictvím výživy. Jako příklad na úvod zmiňme dvě studie: Takzvaná Seven Countries Study zkoumala po dobu 50 let sedm zemí. Výsledek nás dnes možná nepřekvapí: Vyšší výskyt rakoviny a srdečních onemocnění byl zjištěn v Severní Americe a severní Evropě a nižší výskyt v jižní Evropě (především Řecku) a Japonsku. V posledně jmenovaných dvou zemích si vědci všimli především výrazně menšího podílu tuku ve stravě (a pokud už, šlo o tuky nenasycené ve formě rostlinných olejů a ryb). Tato zjištění poukázala na takzvanou středomořskou dietu (psali jsme o ní zde), která se vyznačuje vysokým poměrem rostlinné stravy, což je vzorec spojený s nižší incidencí a úmrtností a také nejvyšší mírou úspěšné rekonvalescence ze zmíněných chorob. Naopak loňské závěry studie, zkoumající oblast Ruska, Polska a České republiky, ukazuje, že tradiční východoevropské „rurální“ stravování má vliv spíše opačný.

Co má smysl jíst? Zelenina i semínka jako prevence rakoviny

Středomořská dieta byla letos vyhodnocena jako „dieta roku“ a více o ní si můžete přečíst ve zmíněném článku. Diety s vysokým podílem rostlinné stravy, zdravých tuků a přírodních zdrojů prospěšných látek mají kromě celkového pozitivního dopadu na kvalitu života i vysoký potenciál prevence civilizačních chorob „prvního světa“, včetně rakoviny. Otázkou ale je, na které konkrétní potraviny se soustředit, pokud např. patříme do rizikové skupiny, nebo pokud se s rakovinou už léčíme, či ji máme úspěšně za sebou a chceme udělat maximum pro to, aby se nevrátila.

Doktor Michael S. Donaldson, doktor z Cornellovy univerzity v New Yorku a vedoucí dietologických výzkumů, zpracoval velmi obsáhlý a široce ozdrojovaný článek, v němž shrnuje všechny plodiny a prvky, u kterých se opakovaně prokázal pozitivní vliv v rámci prevence či léčby nádorových onemocnění. Vědec odhaduje, že pouze životním stylem a dietními opatřeními lze předejít 30–40 procentům všech druhů rakoviny. Pojďme se na tyto potraviny podívat blíže – a třeba jich i do našich jídelníčků zařadit o něco větší množství.

Diety roku: Vysoký krevní tlak? Pomůže stravovací režim DASH

Lněné semínko je podle výše zmíněného průzkumu potravinou číslo jedna v rámci diety pro prevenci (nebo při léčbě) rakoviny. Je skvělým zdrojem omega-3 mastných kyselin a také takzvaných fytoestrogenů. Při výzkumu na University of Toronto se ukázalo, že příjem těchto látek má velký potenciál omezit růst nádoru (především rakoviny prsu) až o 45 %.

Česnek a cibule a také jim příbuzné plodiny jako šalotka, pórek nebo pažitka byly předmětem výzkumu, který prokázal, že mají pozitivní vliv v rámci prevence rakoviny v oblasti krku, kolorektálního karcinomu (který je u nás velmi častý) a také rakoviny prostaty. V tomto článku lze dohledat všechny závěry, které vědci o česneku a cibuli jako prevenci rakoviny zveřejnili.

Brukvovité. Zelí, kapusta, květák, brokolice, kedluben…ale také kadeřávek, artyčok nebo ve vietnamské kuchyni oblíbené klíčky pak choi. Studie ukazují, že konzumace brukvovitých působí jako prevence rakoviny především močového měchýře, prostaty a plic. Pokud tyto plodiny moc nemusíte, nabízí se jejich konzumace ve formě microgreens (o nichž jsme psali v tomto článku).  

Vláknina, obsažená obecně v zelenině a ovoci (a také celozrnných produktech) a její pravidelná konzumace má prokazatelně preventivní vliv vůči mnoha onemocněním, z těch nádorových jsou to především karcinomy trávicího traktu a konečníku. Vláknina má čisticí potenciál a její nedostatek riziko těchto rakovin zvyšuje. Více se lze dočíst např. v tomto odborném článku.

Sója a sójový protein, obsažených v potravinách jako tofu nebo tempeh. Tato studie, zkoumající na 2 500 pacientek s rakovinou prsu v USA a Číně odhalila, že konzumace 10 mg isoflavonoidů denně (obsažených v sóje) byla spojena s mírně sníženým rizikem úmrtnosti na karcinom prsu a statisticky významně sníženým rizikem recidivy.

Selen. Studie zkoumala vliv příjmu selenu formou doplňku stravy na osobách z oblasti jihovýchodu USA (kde je nízký obsah selenu v půdě, tedy i v plodinách). Ukázalo se, že kromě rakoviny kůže má dávka selenu 200 μg denně prokazatelný vliv na snížení počtu nových případů rakoviny a nižší úmrtnost na tuto chorobu. Najdeme ho ořechách, mořských plodech, vejcích nebo houbách.

Chlorofyl je silný antioxidant, který má potenciál vázat na sebe karcinogeny a toxiny a odplavovat je z organismu. Pozitivní preventivní vliv na případu rakoviny jater byl prokázán touto studií. Chlorofyl je rostlinná molekula, která váže světlo, a najdeme ho v zelených plodinách: listové zelenině a také různých „superpotravinách“: např. v zeleném ječmenu a řasách chlorela a spirulina.

Doplňky stravy: Proti toxinům i na podporu zažívání

Kyselina listová je rostlinný vitamin, který posiluje strukturu DNA a – laicky řečeno – udržuje buňky zdravé. Podle studií je její konzumace vhodnou prevencí kolorektálních typů rakovin a vzniku polypů ve střevech. Dobrými zdroji jsou droždí, špenát, hlávkové saláty, chřest, rajčata, okurky, obiloviny.

Vitamin D je látka, aktuálně hojně skloňovaná v kontextu imunity. Ze studií vyplývá, že příjem vitamínu D (ze slunečního záření i z doplňků stravy, ideálně v lipozomální formě) vede k přeměně na hormony, které mají (podobně jako fytoestrogeny) potenciál ničit rakovinné buňky.

α- and β-karoten jsou antioxidanty, které podle studií také snižovaly riziko vzniku rakoviny. Studie dodávají, že ideální je v tomto případě příjem farmaceuticky izolovaných karotenů ve formě doplňků stravy, ale také obecně příjem pestré zeleninové stravy bez ohledu na specifický obsah karotenů.

Lykopen je karotenoid a antioxidant, vysokou měrou obsažený v rajčatech a také kečupu nebo rajčatovém pestu. Podle studie na mužích s rakovinou prostaty konzumace 30 mg lykopenu denně snižuje o 17 až 28 % „nálož“ rakovinného antigenu a zpomaluje rakovinné bujení.

Vitamin C je antioxidant, který má potenciál zabíjet rakovinné buňky. Kromě prevence může být účinnou podporou při léčbě rakoviny. Z výzkumů vyplývá, že ústní podání ale v tomto případě nestačí – ideální je nitrožilní podání, které lze podstoupit (i v rámci prevence) v mnoha zařízeních i u nás.

Probiotika (ať už z mléčných nebo kvašených prodůktů, jako je např. kombucha) mají pozitivní vliv na střevní mikroflóru. Dobré zažívání znamená nejen „čistý“ trávicí trakt, ale i správně fungující imunitní systém, který není zatížen „řešením problémů“ ve střevech a může tak pracovat bez omezení jinde.

Enzymy. Potíže se zažíváním bývají častým doprovodným jevem i jednou z příčin, např. rakoviny tlustého střeva. Pravidelné užívání proteolytických doplňků stravy může vést ke zlepšení zažívání a prevenci jím zapříčiněných onemocnění.

Je vám 50+ a chcete žít aktivně? Čtěte další články z rubriky Masters

Co nejíst: Karcinogenní může být smažák i vitamín

Kromě obligátního kouření se za jednu z nejčastějších příčin rakoviny považuje obezita a (s ní často spojená) konzumace nekvalitních či jinak rizikových potravin ve velkém množství. Které konkrétně to jsou?

Potraviny s nízkým obsahem živin. To jsou jídla z fast-foodu, polotovary, smažené jídlo, průmyslově zpracované potraviny, uzeniny, výrobky z obsahem koncentrovaných cukrů a rafinované mouky mají často vysoký obsah kalorií, ale málo opravdu kvalitních živin. Ukojí hlad a chuť, ale jejich častá (nebo co hůř, převážná) konzumace vede k nedostatku látek v organismu, které odpovídají za jeho „hladký chod“. Výrobky z rafinované mouky například obsahují o 78 % méně vlákniny a o 69 % méně minerálů než ty celozrnné. Přílišná konzumace rafinovaných (ale i nerafinovaných, ale koncentrovaných cukrů, např. v sirupech) může být podle studií jednou z příčin nádorových onemocnění trávicího traktu.

Přílišná konzumace a následná obezita se ukázaly jako jedna z nejčastěji prokázaných spolupříčin většiny typů rakovin – především tlustého střeva a konečníku (které patří mezi nejčastější v ČR), jícnu, jater, žlučníku, slinivky, ledvin, prostaty, prsou a ženských pohlavních orgánů). Vyvážená strava a také pohyb jsou tedy tím naprostým základem, který pro své zdraví můžeme udělat.

Červené maso ve vysokých dávkách může být jednou z příčin vzniku kolorektálních nádorů. Studie naznačily, že jde především o maso dlouhodobě tepelně zpracované. Červené maso ale může být i zdravé, má vysoký obsah bílkoviny, a pokud sáhneme po kvalitním, netučném kousku připraveném ideálně „na minutku“, nemusíme se obávat žádného rizika.

Alkohol působí plíživě, přesto byl podle odhadů příčinou více než 700 tisíc úmrtí na rakovinu za rok 2020. Kromě přímého působení (podle odborníků je jednou z přímých příčin rakoviny rtu, dutiny ústní, hltanu a jícnu) působí i celkové oslabení organismu, který pak odbouráváním alkoholu může „zapomenout“ zneškodnit i jiná rizika, jako jsou buněčné změny. Alkohol také působí antagonisticky k účinkům kyseliny listové a může být jednou z příčin jejího nedostatku v organismu.

Vitamin B12. Zatímco některé studie naznačily (ale neprokázaly), že by mohl působit proti rakovinnému bujení (protože podobně jako kyselina listová posiluje strukturu buněčné DNA), další výzkumy ukázaly opak: Podle této a této studie vitamin B12 zvyšuje riziko rakoviny prsu a především pacientky nebo rekonvalescentky by se mu tedy měly vyhnout.

Příčin rakoviny může být mnoho. Ty geneticky motivované neovlivníme. I když se budeme stravovat sebelépe, každý den si zacvičíme a budeme permanentně pozitivně naladěni, nemusí se nám tato nemoc vyhnout. Také je na místě si uvědomit, že strava není samospásná a nenahrazuje odborně stanovenou léčbu. Studie ale zároveň ukazují, že se zdravým životním stylem není nikdy pozdě začít – podle odborníků se riziko vzniku nádoru po změně stylu výrazně snižuje i u bývalých kuřáků (u kterých se jako vhodná další prevence ukázala zvýšená konzumace kyseliny listové) a také u seniorů nebo u lidí, kteří už rakovinu prodělali. Kvalitní strava, pohyb a celkově zdravý životní styl se odrazí i v psychice – ať už pocitem „lépe uvnitř – lépe venku“, tak vědomím, že pro sebe děláme maximum a nemusíme si nic vyčítat.

Myslete na zadní kolečka

Velká zdravotní komplikace (přesněji řečeno „zejména“ velká zdravotní komplikace) má, či může mít, velmi negativní dopad na finanční situaci rodiny i jednotlivce. Na toto je ale nutné myslet včas. Kromě finanční zálohy na horší časy existuje možnost, jak toto řešit, která je ve vyspělých západoevropských zemích již automatickou součástí uvažování a chování lidí. A tou je kvalitní pojištění. Správně nastavené životní pojištění chrání před následky takových závažných dopadů na finanční situaci ve chvíli, kdy se mění priority a vy se potřebujete soustředit pouze na sebe.

4. 2. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaCyklistikaInspiraceInspirace a příběhySilniční kolaTrénink

Já vs. leden. Mínus 3 kilogramy a jsem s fyzičkou tam, kde jsem nikdy nebyl

od Marek Odstrčilík 3. 2. 2022
autor Marek Odstrčilík

Když váš trénink nese ovoce, tak se cítíte prostě nabuzeně a natěšeně. Jste schopni přijímat daleko větší výzvy a máte nadšenou touhu jít dál. I proto je dobré si vytyčit nějaký cíl, za kterým si člověk jde. Marek Odstrčilík si za tím svým šlape.

Na podzim 2021 jsem si vytyčil cíl objet trasu Strade Bianche a zdolat ji alespoň trochu na úrovni. K přípravě jsem měl tehdy 12 měsíců a každý z nich přináším formou článku poznatky z cesty, kterou teď jdu. Nebo spíš jedu.

Konečně se mi daří. Tohle je pro hlavu tak neskutečný booster, že je potřeba mít na paměti to zase nepřepísknout. Nejhorší rozhodně byly ty první měsíce tréninku, než k tomu došlo. Je to trochu pachtění, měl jsem pocit, že i když tomu dávám maximum, tak stojím na místě. Ale je to jen období. Když přišel ten zlom, byl jsem jak nabuzený teenager, těšící se, jak se v tanečních přimkne ke své partnerce.

Jak už z úvodu tušíte, leden byl pro mě jednoznačně skvělý tréninkový měsíc. Tou nejlepší zprávou je, že z mých 110 kilogramů jsem srazil tři. Celkově za tři měsíce, co jedeme v tréninkovém módu, je to osm kil. Když se podívám na to, co jím jinak, tak třeba pečivo se snažím jíst pouze dopoledne, ideálně k snídani a žitné. Jelikož sedím na cyklotrenažéru po ranní porci jídla, a pak i odpoledne, tak ty svačinové časy většinou doplňuji proteinovým nápojem od Inkosporu, jelikož s mlékem chutná, jak ty koktejly z mléčného bufetu, když jsem byl malý. To se pak proteiny konzumují samy.

Na konci ledna, u nás doma v rámci spolupráce s cyklistickou značkou Canyon, přistál nový a nádherný model Endurace CF SLX 9 Di2. Kolo, na kterém budu trénovat a se kterým, pevně věřím, projedu trasu Strade Bianche. Foto: Marek Odstrčilík
Marek Odstrčilík. Foto: Magdaléna Ondrášová

K obědu je to většinou buď kuřecí, krůtí maso, tofu, bezmasé polotovary, rýže, celozrnné těstoviny (fakt už v téhle době nechutnají jako když chroupete otruby), luštěniny. Večer si připravím salát a maso, vajíčko nebo tepelně upravenou zeleninu, která se daleko lépe tráví (ano, o část vitamínů přijdete, ale žaludek má přednost). Jedu v módu jednoduchosti a používám několik potravin pořád dokola, ale v různých kombinacích. No, ještě 17 kilo teda přede mnou, ale první úspěch se rozhodně počítá.

Tréninkový plán na leden – 2 500 minut v sedle, tedy více než 41 hodin, je splněný. Z toho mám rozhodně radost. Ještě víc však moje srdce plesá nad rostoucí trénovaností. Popravdě, mít v průměru kolem 160 wattů ve zvlněném terénu po dobu 2,5 hodiny, byla pro mě ještě na podzim naprosto mimózní představa. Vydržel jsem totiž zhruba deset minut a měl toho dost. Navíc moje klidová frekvence klesla v průměru pod 46 tepů za minutu. Což pomůže, abych tělo naučil dlouhodobě fungovat na co nejnižších tepech. Pro mě je to důležitější o to víc, že se musím po operaci srdce hlídat a nevystavovat tělo vysoké tepové frekvenci. 

Jsem jak nastartovaný, těším se na další tréninkový den a to je moc dobře. To má navíc opravdu velký pozitivní dopad na moje trable s depresemi a úzkostnými stavy, se kterými se léčím. Každý (byť nepatrný) posun mě nabíjí a dodává tolik potřebné síly a energie. Snažím se mít nejen v tréninku, ale v životě co nejvíc přesný řád a ten se snažím dodržovat. Skoro jako by to byl vojenský rozkaz. Moc nedumám a plním plán. K tomu jsem zjistil, že je pro mě skvělým “lékem” čtení knížek a noření se do různých příběhů, nebo poznávání světa kolem v odborněji laděných knížkách. 

Co je ale fakt důležité, tak je dobrý spánek. Je neuvěřitelné, jaký má vliv na to, jak bude vypadat můj následující den. Pokud vás tohle trápí, tak od toho bych začal. Objevil jsem navíc knížku Dech, nové poznatky o ztraceném umění, kterou vydalo brněnské nakladatelství Host a jelikož mě to opravdu zaujalo, tak jsem kolem dýchání hledal další informace a mimo jiné jsem narazil na aplikaci VOS, která moc hezky spojuje moderní technologie a pomáhá vám překonávat psychické těžkosti. Najdete tam různá dechová cvičení na zklidnění (fakt to funguje), afirmace nebo i chat s psychologickými poradci. Tak koukněte, pokud tyhle trable třeba řešíte. Vím moc dobře, jak je těžké tyhle stavy ukočírovat a zkrotit. Pokud se vás to týká, nestyďte se najít si pomoc. Sami to fakt vyřešíte velmi těžko. 

Tak všem přeji mnoho sil a sledujte moji tréninkovou cestu na zdoláni trasy Strade Bianche. Budu moc rád, když vás bude inspirovat. 

Slovo trenéra Martina Kubaly

Martin Kubala. Foto: Michaela Bartková

Máme za sebou první kvartál příprav. Leden se nám ale oproti záměru poněkud vymkl kontrole, a tak muselo dojít k přehodnocení situace. Co jsme měli původně v plánu?

Primárním cílem na leden bylo sundat nějaká kila. Z celého přípravného období mělo být toto jedním z nejnáročnějších, a bylo proto potřeba k němu přistoupit s maximální obezřetností. Jenže Mára to celé pokazil, když mi na začátku roku nahlásil, že se mu podařilo osm kilo shodit už během podzimu. Z toho by soudruzi na úseku plánování určitě radost neměli. Takhle bořit normy. 

Co teď s ním? Měl jsem pro něj připravený krásný měsíční režim spočívající z nekonečně dlouhých jízd v nízkých tepech, přísný stravovací režim, jeho partnerka Majda koupenou petlici na dveře od lednice a on? On si klidně shodí ještě před začátkem, nevděčník.

Teď vážně. Když vám takhle spadne do klína splnění dílčího cíle, otevře se vám prostor pro zábavu. Drilovat nonstop jedenáct měsíců v kuse jen kvůli absolvování jediné trasy postrádá racionální základ, a tak jsme v lednu popustili uzdu hravosti. Mára si díky tomu mohl na Tacxu užívat plnění týdenních výzev bez jakýchkoliv omezení, kromě těch, které mu nastavila jeho aktuální výkonnost, případně výstraha z mySASY upozorňující na překročení dlouhodobě udržitelné zátěže. I když ani zde jsme si kolikrát příliš nelámali hlavu s čísly. 

“Hele, mySASY mi ukazuje, že jsem to včera přepálil.” 
“A jak se cítíš?” 
“No v pohodě.” 
“Tak to tam pošli a vůbec se s tím nepárej.”

K čemu takový měsíc může být dobrý? K pozorování, porovnávání, vyhodnocení. A výsledek? Překvápko.

Když jsem v říjnu nechal Marka odjet úplně jednoduchý schodový test s postupným zvyšováním zátěže, tak při výkonu 160 wattů po třech minutách musel zastavit. Momentálně se průměrné hodnoty jeho jedno až dvouhodinových tréninků pohybují v rozpětí 150-170 W. Slušný progres za čtvrt roku umocněný osmikilovým úbytkem na váze. 

Frekvenci šlapání je Marek schopen při zachování vlastního komfortu držet v úrovních kolem devadesáti otáček za minutu, což vede k podstatnému snížení energetického výdeje. Stručně a česky – zatímco na podzim by při obdobném výkonu za hodinu spálil přes 1000 Kcal, teď si vystačí s polovinou.

Když si dáme dohromady všechny hodnoty, vyjde nám už solidní základ pro to, abychom se přestali učit jezdit na kole, ale konečně začali trénovat. Marek je teď z dosažených výsledků docela v euforii, tak je potřeba využít situace. Ačkoliv s přihlédnutím k vývoji nebude hlavním úkolem Marka motivovat ale spíš brzdit – aby mi na podzim neujel.

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách. 

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon, funkční oblečení Sensor, helmy MET, a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.

3. 2. 2022 4 komentáře
1 FacebookEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Recenze: Garmin dokázal rozbouřit emoce novinkou. Epix 2 dominují displejem

od Pavel Tomek 2. 2. 2022
autor Pavel Tomek

Které modely hodinek Garmin považujete za revoluční? Ať už je váš výčet jakýkoliv, měli byste do něj nově zařadit i Epix 2. Mají stejnou výbavu jako špičkové Fénixy a ještě přidají něco navíc. Takže jsou nejlepší? Čtěte a dozvíte se to.

Při pohledu na název hodinek si možná říkáte, kde jsou původní Epix 1. Ani se vám nedivím, že si na ně nevzpomínáte, Garmin se totiž k řadě Epix vrátil po dlouhých 7 letech. Porovnávat tyhle dvoje hodinky tedy nemá moc smysl, nové Epixy mají se svým vousatým předchůdcem shodný hlavně název. No dobře, trochu zjednodušuji, ale i tak je lepší říct, že Epix 2 jsou takřka totožné s řadou Fénix 7. Představují tak absolutní vrchol současné nabídky Garminu. A já si troufám říct, že jsou na úplném vrcholu.

Nové Epixy seženete ve dvou verzích. Základním rozdílem je zde použitý materiál – titan versus ocel. Dražší titanová verze má navíc ještě safírové sklo a využívá tzv. GPS multiband. Zjednodušeně řečeno GPS s více satelity a větší přesností. A pro někoho by mohla být důležitá i dvojnásobná kapacita paměti, která je u safírové edice 32 GB. Najdete zde také rovnou stažené mapy, u ocelové varianty si je musíte stáhnout. Obě verze hodinek se nijak neliší velikostí, která je 47 mm. Osobně mi ale vadila spíše tloušťka, která je 14,5 mm. Z poslední doby jsem byl zvyklý spíše na drobnější hodinky.

Dotykový displej i pro ty, kteří jsou k němu nedůvěřiví

Displej je tím hlavním důvodem, proč byste Epix 2 měli chtít. Nebo se jim naopak vyhnout, což by ale byla opravdu velká chyba. Pravověrní zastánci starých pořádků asi budou těžko rozdýchávat, že je displej dotykový. Ale fakt si to vyzkoušejte, je to prostě skvělé. Hodinky reagují pohotově, ovládání je plynulé a oproti tlačítkům jednoznačně pohodlnější. Už v prvních dojmech jsem psal, že nejlepší je tahle funkce při používání map, ale hodinky se používají pohodlněji i jinde.

No a pokud by vám dotyk opravdu vadil, můžete jej vypnout. Tohle se mi na Garminu strašně líbí. Přidá skvělou funkci, ale nijak vás netlačí do jejího používání. Vyberte si sami. Dotyk se dá vypnout i částečně třeba pouze pro sportovní aktivity. Tady už jsem i já dal přednost tlačítkům, která se přeci jenom ovládají jistěji. Ale doma na gauči už jednoznačně vyhrává dotykový displej. Věřte mi, na tlačítka si za chvíli ani nevzpomenete. A dotykové ovládání funguje u 99 % všech funkcí. Nepřišel jsem vlastně jen na to, jak vstoupit do menu a spustit sportovní aktivitu. 

Dotyk ale dostala i nová řada Fénix 7, takže tím hlavním důvodem, proč se z těchto dvou novinek rozhodnout Epix 2, je technologie AMOLED, tedy zářivější a barevnější displej. Jsem opravdu rád, že se ji Garmin nebál nasadit i do nejvyšší řady svých produktů. Barvy totiž vypadají skutečně skvěle, displej zůstává perfektně čitelný a hodinky na mne také působí více prémiovým dojmem než u transflektivní technologie Fénixů. Pokud ale 65 000 barev na displeji nechcete, Epixu se vyhněte, nemá pro vás smysl. Pořiďte si místo něj něco z řady Fénix.

Za 15 minut se nabijí o čtvrtinu. A výdrž baterie?

Vzhledem k novému typu displeje jsem byl na výdrž baterie opravdu hodně zvědavý. Hodinky jsem se rozhodl nijak nešetřit. Podsvícení displeje jsem zapnul takřka na maximum a nenechal jej nikdy zhasínat – při neaktivitě se obrazovka jen barevně utlumí, ale zůstává čitelná. Jedinou dobou odpočinku byl pro displej noční režim, kdy je zcela zhasnutý, případně se na něm objeví jen ukazatel času na černém pozadí. Zapnul jsem také nonstop měření tepu i oxymetru. V tomhle stavu se Epix 2 za den vybil zhruba o 17 %. 

Při sportování je kromě displeje největším žroutem GPS. I tady jsem byl celkem náročný a nechal zapnutou nejvyšší možnou přesnost. Padesát minut sportování si z baterky sebralo 6 % energie. Neposlouchal jsem jen hudbu, která by výdrž dále zkrátila. 

Představu o výdrži tedy snad máte. Kvalifikovaný odhad zní, že vícepásmová GPS vydrží fungovat zhruba 14-15 hodin. S hudbou to bude tak o třetinu méně. Za sebe mohu říct, že mi tyto hodnoty naprosto stačí. Jasně, Fénixy na tom budou určitě líp, ale při praktickém používání jsem musel hodinky dobíjet zhruba jednou za 4-5 dnů. A to mi rozhodně nevadí. Dobíjení je navíc hodně rychlé. Stačí 15 minut a baterie získá 24 %. Takže jediná výtka se může vztahovat k systému dobíjení. Bral bych raději nějakou nabíjecí podložku než připojování kabelu. 

Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová
Garmin Epix 2. Foto: Magdaléna Ondrášová

Ovládání a nesportovní funkce

Pokud jste někdy viděli Garmin Fénix, máte dobrou představu o podobě a způsobu ovládání nových Epixů. Základem je jednak horní levé tlačítko, které slouží pro rychlý přístup k vybraným funkcím. Rychle zapnete noční režim, hudbu, placení nebo třeba vypnete kompletně dotyk.

Zbývající dvě tlačítka na levém boku slouží pro přístup k widgetům. Jejich počet a uspořádání snadno změníte a díky AMOLED displeji vypadají skutečně skvěle. Já nejvíc využíval widgety s informacemi o východu a západu slunce, sledoval jsem stav tréninku, kontroloval kvalitu spánku, hodnotu klidového srdečního tepu a Body battery, což je zjednodušeně informace o aktuální únavě organismu. Když na jakýkoliv z těchto widgetů klepnete, objeví se většinou další podrobnější informace.

S potěšením musím říct, že změřené hodnoty mi připadají přesnější než kdy dřív. Obzvláště s Body battery jsem měl v minulosti problém, kdy hodinky tvrdošijně ukazovaly, že jsem na tom s energií špatně i po vydatném spánku. To už se mi nyní nestávalo.

Novinkou (pokud tedy nepoužíváte Garmin Venu 2) je snímek zdravotního stavu. Jedná se o dvouminutové měření srdeční frekvence, SpO2, stresu, dýchání a variability srdeční frekvence. Doporučuji tohle měření pouštět hned ráno po probuzení a sledovat vývoj za delší časové období. Můžete získat další zajímavý střípek do mozaiky o svém zdraví. 

Test: Samsung Galaxy Watch4 Classic. Na rovinu o tom, jak jsou skvělé i nedokonalé

Sportovní funkce

Ke sportovním funkcím se nejrychleji dostanete pravým horním tlačítkem. Stejně jako jinde v hodinkách i tady toho můžete spoustu nastavovat. Od počtu obrazovek při vybrané sportovní aktivitě, přes množství informací na nich (maximum je osm hodnot), přesnost GPS, automatické přepínání obrazovek. Hodinky si můžete opravdu nastavit přesně podle svých představ a potřeb.

Popsat vše opravdu není v mých silách ani možnostech této recenze. Ve zkratce aspoň uvedu, že výběr sportů je v Epixech skutečně obrovský. Nejvíce se ale pochopitelně chci věnovat běhání. 

Doporučuji si na nejprve udělat zátěžový test, aby vás Epix trochu lépe poznal. Díky tomu budete od začátku dostávat velmi rychle optimální tréninková doporučení, hodinky vám poradí, jak dlouho odpočívat, přesněji zhodnotí kvalitu běhu, tréninkovou zátěž a vliv na aerobní a anaerobní kondici. To vše už ale možná znáte z dřívějška. K téhle bohaté náloži informací ale Garmin znovu přidal něco nového. 

Tím je funkce výdrž, která vám v průběhu běžeckého nebo cyklistického tréninku ukazuje, jak jste na tom aktuálně se svou zásobou energie, a jak dlouho ještě vydržíte ve zvoleném tempu či rychlosti. Hodinky celkem rychle a hlavně přesně reagují na změny tempa, takže když jsem zkusil běžet opravdu naplno, výdrž velmi rychle ubývala. V reálu a i na displeji hodinek. A když jsem zas přešel do chůze, výdrž šla pochopitelně nahoru. Obzvláště pro někoho, kdo moc dobře nedokáže odhadnout své síly nebo naslouchat tělu je to opravdu užitečný doplněk.

GPS a mapy

Na mapách Garmin tento rok opravdu výrazně zapracoval. A tím nemyslím jen pohodlnější ovládání díky dotykovému displeji. Zjednodušila se také možnost přidávání nových mapových podkladů do hodinek, které zvládnete na pár klepnutí do displeje. A stejné je to s navigací k nějakému místu. Stačí si najít cílový bod a vybrat funkci navigovat. 

Skvělé je také naimportovat si trasu z programu Garmin Connect a využívat funkci ClimbPro, která odhalí, jak dlouho ještě bude trvat ten nekonečný kopec, který zdoláváte.

Skvělé mapy jsou doplněné stejně úžasnou GPS. Garmin poprvé u hodinek použil vícepásmovou technologii, která zjednodušeně řečeno znamená zvýšení přesnosti. To se hodí hlavně ve složitějším terénu, hustějším lese, husté městské zástavbě a podobně. Při porovnání map byl Epix 2 přesnější než Garmin 6, který jsem měl na druhé ruce. Ale nečekejte rozhodně žádné radikální rozdíly, novinka je prostě jen o malý kousek přesnější. Například při krátkém tříapůlkilometrovém běhu se hodnoty z hodinek Fenix 6 a Epix 2 lišily o 30 metrů. Vícepásmová GPS už je opravdu blízko absolutnímu ideálu. Všimne si, když budete na chodníku kličkovat, přeběhnete na druhou stranu silnice pro občerstvení, nebo pěkně vykreslí zatáčku v lese. Cenou, kterou budete muset zaplatit, je rychlejší vybíjení baterie. A myslete také na to, že vylepšenou GPS má jen safírová edice hodinek.

Takhle má vypadat revoluce. Kultovní řada Garmin Fénix 7 dostala dotykové ovládání

Komunikace s telefonem

Přiznám se, že když jsem se dozvěděl, že z nových Epixů nejde telefonovat ani diktovat zprávy, byl jsem trochu zklamaný. Přeci jenom tuhle funkci už Garmin nasadil do výrazně levnějších Venu 2 Plus. Tady ale zatím máme smůlu a zůstává obvyklý standard. Hodinky upozorňují na hovory, zobrazí příchozí zprávy a všemožná upozornění, která na mobil chodí. Během sportovní aktivity lze tohle neustálé vyrušování pochopitelně vypnout.

Data, které od vás Epix 2 přijímá, se samozřejmě nahrávají do aplikace Connect, kde vidíte spoustu dalších podrobností. Připadalo mi také, že si přes mobilní aplikaci mohu nastavovat mnohem více informací než kdy dřív. Přes hodinky vám tak teoreticky stačí spouštět jen samotnou sportovní aktivitu.

Nové aplikace, doplňky a ciferníky zase nahrajete přes ConnectIQ. Asi by se mi líbilo mít vše pod jednou aplikací, ale podobně to dělá i většina ostatních výrobců. Nově můžete vybrané aplikace instalovat bez použití telefonu, rovnou z hodinek. Nějak jsem ale nepochopil, na základě čeho Garmin tyto aplikace vybírá.

Dokonalé? Ne, ale…

Jsou Garmin Epix 2 dokonalé hodinky? Ne. Ale v safírové verzi jsou tím nejlepším, co aktuálně můžete mít. Mezi nevýhody se dá zařadit slabší výdrž baterie než u řady Fénix a opravdu mě zklamala chybějící podpora pro telefonování. Všechno ostatní je už ale naprosto špičkové. Dotykový AMOLED displej je nádherný, k tomu si přidejte obrovské množství sportovních režimů, statistik, rad a doporučení, vylepšené mapy, přesnější GPS. Dále tu máme praktické funkce typu placení, možnost poslouchání hudby online i offline. I když většinu z toho nabídnou i nové Fénixy, neváhal bych ani vteřinu a raději sáhnul pro Epixech. Jsou to momentálně nejlepší sportovní hodinky na trhu.

2. 2. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
JídloVýživaZdraví

Diety roku: Vysoký krevní tlak? Pomůže stravovací režim DASH

od Karolína Hornová 1. 2. 2022
autor Karolína Hornová

Za dietou DASH stojí vědci a zařadila se také mezi žebříček diet, jež patřily mezi ty světově nejúspěšnější za uplynulý rok, o kterých informoval Magazín U.S. News & World Report. Pomáhá snížit krevní tlak. Zeptali jsme se na názor nutriční specialistky Kristýny Báčové.

Středomořská, Flexitariánská a DASH dieta si našly množství příznivců mezi odborníky, jejich pacienty, klienty i celebritami. Je jim společný komplexní zdravý přístup k jídelníčku, možnost přizpůsobit si ho svým konkrétním potřebám, i to, že nenastolují striktní pravidla. Spousta zeleniny, ovoce, ryb ale i vybrané lahůdky ze Středomoří a s lehce orientální příchutí – to jsou tři nejlepší diety, které příští rok budete chtít držet. Podívali jsme se na ně podrobněji. V miniseriálu jsme již psali o středomořské dietě a flexitariánské dietě. Dnes ho uzavřeme povídáním o DASH dietě. Co na ni říká nutriční specialistka Kristýna Báčová, DiS.? Co se jí líbí, co by udělala jinak, a na co si máme dát pozor?

Dieta DASH

Za názvem diety se skrývá zkratka pro Dietary Approaches to Stop Hypertension a jde o stravovací plán určený primárně ke snížení krevního tlaku. Za pravidly diety stojí vědci z amerického The National Heart, Blood, and Lung Institute, kteří staví na dlouhodobé zkušenosti, že krevní tlak snižuje strava dodržující tři základní pilíře: minimální obsah nasycených tuků, cholesterolu a soli. Především na tu bychom si měli dát pozor – v České republice solíme statisticky až třikrát více, než je doporučováno.

Zásady DASH diety: Základem je vyvážená strava s vyšším obsahem čerstvého ovoce a zeleniny – a to klidně ve formě džusu nebo smoothie ke snídani nebo svačině. Mléčné výrobky by měly být nízkotučné (tedy s nízkým obsahem nasycených mastných kyselin), a pokud konzumujeme tuky, měly by být ze skupiny nenasycených (ořechy, rostlinné oleje). Dieta staví také na libovém, netučném masu (ideálně drůbežím a rybím) a celozrnných obilovinách (ovesná kaše, neslazené cereálie apod.)

Co nepatří do diety DASH? Podle studie, jejíž závěry shrnuje třeba tento článek od autorů z kliniky Mayo, má na krevní tlak významný vliv příjem sodíku. Autoři doporučují jeho denní příjem snížit minimálně na 2,3 mg, nebo ještě méně. To znamená omezit solení a konzumaci přesolených produktů (uzenin, slaného pečiva, polotovarů a fast-foodu). Dále DASH dieta nedoporučuje konzumovat pokrmy s vysokým podílem nasycených tuků (tučné a červené maso, smažené produkty, tučné sýry, máslo) a také potraviny s vysokým obsahem cukrů – především různé sladkosti.

Pro koho je vhodná? Dieta DASH byla vytvořena speciálně pro lidi s vysokým tlakem, ale také jako prevence hypertenze. Jelikož příčinou vysokého tlaku je často konzumace tučných jídel, jejich omezení vede také k přirozenému hubnutí. Dieta je vhodná pro všechny, kteří chtějí najet na zdravý životní styl, případně se zbavit nadváhy a zároveň si chtějí pohlídat krevní tlak – ať už v rámci snížení hypertenze, nebo „jen“ preventivně, na základě rodinné anamnézy.

Proč je oblíbená? Vysoký krevní tlak je spolu s vysokou hladinou LDL cholesterolu a nadváhou hlavní příčinou kardiovaskulárních onemocnění, jednoho z klíčových zdravotních problémů „prvního světa“. Základ tohoto problému přitom tkví ve stravě i faktu, že se díky nedostatku času často vrháme do spárů „rychlého jídla“, o němž si často nechceme přiznat, co obsahuje. Mít neustále na paměti obsah nasycených tuků, cholesterolu a soli nám ale přitom může snadno pomoci i při výběru bistra, do kterého půjdeme na oběd.

Dieta DASH pohledem odbornice
„DASH vnímám jako další z ‚oněch diet‘. Nelíbí se mi nízkotučné mléčné potraviny a ani to, že je doporučováno popíjet šťávy z ovoce a zeleniny. Tím myslím hlavně teď v zimním období, kdy přirozeně pociťujeme větší hlad. Co když to někdo pojme tak, že vypije jeden litr lisovaného ovoce? Nepomůže to váze a ani vysokému krevnímu tlaku. V zimním období je vhodnější varianta například teplé zeleninové polévky,“ doporučuje Kristýna Báčová.
Pozastavuje se i nad omezením soli – to by nemělo znamenat, že se budeme nutit do mdlých jídel bez chuti. „První krok by měl být sůl jednoduše kompletně omezit a začít experimentovat více s kořením nebo potravinami, které dodávají jídlu aromatickou chuť bez nutnosti přisolování pokrmu. Ráda používám cibuli, česnek, pórek, kopr, křen, pepř, celer, papriku, kmín, libeček, majoránku, bazalku, petržel, tymián, řeřichu a můj oblíbený koriandr,“ doporučuje odbornice.
Zeptali jsme se Kristýny i na její osobní tip v případě, že chceme snížit vyšší krevní tlak, nebo jíst tak, abychom jeho zvýšení co nejlépe předcházeli: „Doporučuji omezení kofeinu, kvalitní spánek a prevenci stresu. Z potravin bych pak doporučila česnek, cibuli, červenou řepu, okurku, grep nebo domácí jablka. Chybět by neměl pravidelný přirozený pohyb.“

1. 2. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Výživa

„Ne“ prudkým kopcům. Jednoduché zásady, které pomáhají hubnout na kole

od Martin Kubala 30. 1. 2022
autor Martin Kubala

Načasování, strava i způsob ježdění hrají roli v tom, zda se vám bude na kole dařit hubnout lépe či hůře. Trenér a odborník na výživu Martin Kubala osvětlí, jak pojmout shazování kil na kole lépe a dosáhnout tak výsledku.

Novoroční předsevzetí touto dobou už nejspíš vzala za své, nastal proto čas zaměřit se pro změnu na to, jak zhubnout, až z vrcholků hor sleze sníh a města nebude dusit smog. Pokud jste se rozhodli do toho na jaře doopravdy šlápnout a sundat nějaký ten kilogram za pomoci jízdního kola, pokuste se vstřebat následující informace.

Jak se stravovat?

Stravovací režim je jedním z klíčových bodů. Odvíjet se musí od toho, kdy chcete svou aktivitu provádět.

Když jdu na kolo odpoledne: pokud se chystáte na kolo odpoledne (což bude nejčastější případ), dopřejte si nutričně bohatou snídani ve formě švédského stolu s dostatkem bílkovin, která vás v dopoledních hodinách dostatečně zasytí a tělo bude mít zároveň dostatek prostoru na trávení. Svačinu si můžete dát ve formě jogurtu, ovoce, ořechů, předem uvařených vloček, případně přiměřené kombinace zmiňovaných skupin. Oběd v lehčí formě s dostatkem energie – těstoviny, rýže, vařené brambory, více než tři hodiny před jízdou neuškodí malý kousek masa. Pozor, grilované koleno není malý kousek.

Startér bezprostředně před jízdou ve formě banánu nebo šťavnaté tyčinky dodá potřebnou energii. Ano, pokud chcete shazovat pohybem, potřebujete dostatek energie. Při aktivitách přesahujících dobu devadesáti minut sebou mějte vždy nějakou “traťovku”, která vám je schopna dodat 150 až 250 Kcal pro případ glykemické krize.

Jídlo po aktivitě: bezprostředně po jízdě je žádoucí doplnit sacharidy a bílkoviny – ty v poměru 0,1 gramů na 1 kg tělesné hmotnosti. Při své cestě za vysněnou postavou si nemusíte komplikovat život vyhledáváním adekvátní kombinace potravin. Využijte nějakou chuťově přijatelnou formu regeneračního drinku obsahující vše potřebné.

Večeře: můžete si dát pestřejší chod se zastoupením všech makroživin (bílkoviny, sacharidy, tuky) a nějakou zeleninu. Pokud vám to zní příliš abstraktně a nejste zrovna gurmáni, tak celozrnná houska s máslem, šunkou a k tomu třeba rajče splňují požadovaná kritéria. Hlavně z toho nedělat vědu.

Když jdu na kolo dopoledne: pro dopolední aktivity platí analogický postup. Což znamená snídani v lehčí sacharidové formě, startér před jízdou, regenerační nápoj po dojetí, nutričně bohatý oběd se zastoupením bílkovin, který zasytí po zbytek dne. Odpoledne lehká svačina a večeře shodná pro všechny případy.

Samozřejmostí je sledování adekvátního kalorického příjmu, přičemž dbejte na to, aby hlavní zdroj energie cca*:

  • 50 až 60 % představovaly snídaně a oběd
  • 20 až 30 % vzaly svačiny, traťovky a nápoje
  • 20 % přijaté energie by měla představovat večeře.

Tato doporučení platí pro aktivitu v délce přibližně 90 minut. U kratších aktivit se poměry u svačin a traťovek snižují. Naopak při čtyřhodinové jízdě lze předpokládat, že většina kalorického příjmu bude spadat do období, které se vztahuje bezprostředně k jízdě.

Pokud vám připadá, že se během hubnutí na kole budete celý den něčím “ládovat”, máte pravdu.

Jaké kolo je na hubnutí vhodné?

Pokud nejste ortodoxními vyznavači silniční cyklistiky, doporučil bych jednoznačně horské kolo. Jednak díky přirozenějšímu a pohodlnějšímu posedu, vyššímu jízdnímu komfortu na nerovnostech, širším řídítkům umožňujícím lepší dýchání a v neposlední řadě mnohem pestřejší možnosti výběru trasy.

Kopce nebo roviny?

Teď, když jsme se najedli, můžeme vyrazit. Trasa, kterou si vyberete, by měla být mírně zvlněná bez výraznějších excesů v podobě prudkých stoupání. Raději dlouhý mírný kopec, než kilometrová stojka, která vám vezme polovinu glykogenových zásob. 

Vyloženě rovinatý profil se na první pohled může jevit ideální, protože umožní držet konstantní tempo, nedává však prostor k odpočinku. Nehledě na to, že na větru je to totální „opruz“. Přece jen, chcete si to i trošku užít, svěsit na chvilku nohy a jednou za čas poděkovat gravitaci za to, že existuje. 

Co byste měli vědět

  • Optimální spalování tuků probíhá v aerobním pásmu na úrovni kolem 60 až 70 % maximální tepové frekvence.
  • Nemusíte sledovat ukazatel srdečního tepu. Dokud jste schopni během jízdy říct souvislou větu, pohybujete se v limitu.
  • Vyšší frekvencí šlapání dosáhnete při stejném výkonu vyššího tepu, spálíte více kalorií, ale také rychleji vyčerpáte zásoby glykogenu, je proto zapotřebí častěji doplňovat energii.
  • Vyšší kadence je sice energeticky náročnější, oddaluje však svalovou únavu, díky čemuž můžete při průběžném doplňování energie absolvovat delší trasu.
  • Vyšší tepová frekvence sice zvyšuje spotřebu glykogenu, zároveň však dochází k lepšímu prokrvení a zvýšenému přísunu kyslíku, který je ke spalování tuku potřeba.
  • Lepšího spalování tuku dosáhnete v prostředí bohatém na kyslík, proto má nejen z hlediska psychické náročnosti větší efekt projížďka v lese nebo lehčím horském terénu než kardio ve vydýchaném fitku.
  • Tukový metabolismus potřebuje k nastartování dobu přibližně 20 až 30 minut. Pokud máte k dispozici dobu kratší jedné hodiny, je z hlediska hubnutí efektivnější klasický silový trénink zaměřený na podporu a budování svalstva.
  • Jízda na kole nepřesahující dobu šedesáti minut nemá z hlediska spalování tuků optimální efekt.
Odřeniny mezi půlkami i rozbité koleno potrápí. Jak je při sportu řešit?

Shrnutí – jaké zásady dodržovat?

  • Dbát na pravidelný stravovací režim.
  • Zvolit projížďky v mírně zvlněném terénu.
  • Snažte se udržovat frekvenci šlapání v mírně vyšších otáčkách (opravdu jen mírně vyšších).
  • Vždy sebou mějte pohotovostní zásobu energie.
  • Pokud máte možnost, zvolte raději projížďku v lese nebo na horách.
  • Při nedostatku času je vhodnější kombinace posilování a například víkendových vyjížděk.
  • Nikdy nejezděte nalačno!**

Poznámky pod čarou ***

* Tyto poměry jsou ve svém důsledku důležitější než samotný kalorický deficit. Pokud se někde dočtete, že je úplně jedno, kdy jíte, je to lež. Tělo v noci regeneruje, detoxikuje a zbavuje se nežádoucích prvků. Pokud do něj večer nacpete dva tisíce kalorií, zaměstnáte ho na celou noc trávením, k čemuž využije veškerou energii potřebnou pro regeneraci. Výsledkem bude, že při kalorickém deficitu sice ztratíte nějaký kilogram, ale za cenu úbytku svalové hmoty a současného nárůstu viscerálního tuku, protože při veškeré snaze váš organismus nebude schopen takto podanou jednorázovou nálož zpracovat. Předpokládám, že takhle “hubnout” nechcete.

**  Toto doporučení platí zejména pro zimní a jarní období, kdy toho na stromech opravdu moc neroste. Pokud jste se přesto rozhodli, že navzdory prázdnému žaludku vyrazíte na kole vstříc dobrodružství, věřte, že ho doopravdy zažijete.

30. 1. 2022 10 komentáře
1 FacebookEmail
PohybVýživaZdraví

Jezte více bílkovin, naučte se mentální přípravě. Co radí odborníci do roku 2022?

od Rungo 28. 1. 2022
autor Rungo

Začátek nového roku, je jako stvořený pro to začít dělat věci jinak. Oslovili jsme proto čtyři odborníky a poprosili je, aby čtenářům Rungo.cz dali jednu radu, díky které by se jim mohlo sportovat a žít lépe. Přečtěte si, co doporučuje například lékař Sigmy Olomouc Jiří Lošťák či sportovní psycholog třineckých Ocelářů Václav Petráš.

Margit Slimáková
specialistka na zdravotní prevenci a výživu

„Jako základ každého jídla vyberte zdroj bílkovin, jako jsou třeba ryby, vejce, luštěniny, maso nebo mléčné produkty.  Bílkovina vám zajistí živiny a hlavně zasytí. Spolu s bílkovinou je v potravinách i přirozeně tuk, který zajistí jídlu chuť. 

A to nejdůležitější – k bílkovině si dopřejte dostatek zeleniny. Ta dodá živiny a vlákninu, tedy objem a zasycení. Typická sacharidová příloha, jako jsou třeba brambory, rýže nebo kvasové pečivo, může být zdravou a běžnou součástí jídel, nejsou ale nezbytné. Přidávejte je proto podle zdravotního stavu a chuti. Mezi hlavními jídly nepojídejte a když jste v běhu, raději si místo spolknutí první nezdravosti, která se namane, dopřejte prospěšné hladovění.“

Roman Juřík
fyziofitness trenér, Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře

„Pro vaše čtenáře mám jednu radu. Radu, která je obzvlášť v této kovidové době, opravdu důležitá. Hýbejte se, a to pravidelně. Nezáleží na tom, jestli půjdete běhat, na kolo, lyže, běžky nebo třeba do posilovny. Sportem posílíte svoji imunitu a navíc budete mít čistou hlavu. Pokud nejste žádní velcí sportovci, klidně využijte hezkého počasí a běžte se projít ven na čerstvý vzduch. 

Většina dnešních problémů s pohybovým aparátem pramení z nedostatečné nebo neadekvátní pohybové činnosti. Absence pohybových aktivit je hlavní příčinou bolesti svalů, šlach a kloubů. Přitom každý z nás ví, jak moc je to důležité. 

Pokud jste byli delší dobu neaktivní, a nyní byste se chtěli pustit do cvičení, může být dobré prokonzultovat svůj zdravotní stav se sportovním fyziologem a trenérem, tak abyste předešli případným problémům. Nevhodně nastavenou intenzitou a špatnou technikou si můžete jen ublížit.

Dalším důležitým místem, které byste si měli pohlídat je pracovní prostředí. Za naprosto nezbytný prvek považuju ergonomii pracovního prostředí. Dlouhodobá stereotypní činnost zvyšuje nároky na pohybový aparát a může způsobit bolesti krční a bederní páteře, ramenního a loketního kloubu nebo zápěstí. Z tohoto důvodu je kompenzace vskutku nezbytná. 

A na závěr bych jen dodal: Méně stresu, méně bolesti, zato více radosti a chuti sportovat!“

Diety roku: Flexitariánská. Chcete jíst méně masa, ale nesedí vám vegetariánství?

Václav Petráš
sportovní psycholog, HC Oceláři Třinec

„Naučte se dopředu mentálně připravovat na překážky, které vás potkávají. Pokud se třeba občas vykašlete na trénink, protože jste frustrovaní z práce, vezměte si papír a podrobně rozeberte, z čeho tyto pocity vycházejí či jaké výmluvy v tu chvíli využíváte. Následně si k jednotlivým bodům plánujte lepší reakci:

Co bych mohl příště udělat pro to, aby mě kritika šéfky tak nerozhodila? Jak příště zareaguji na myšlenku, že dnes trénink vynechám, protože jsem stejně rozčilený a nemá to cenu? Co mi pomáhá, když na nic nemám chuť?

Podobná příprava vám pomůže lépe rozumět tomu, co se s vámi v různých situacích děje a umožní vám promyslet si své budoucí kroky s chladnou hlavou, nikoli ve chvíli, kdy se necítíte dobře. O to lépe se vám pak budou tyto kroky realizovat.“

  • Foto: se svolením Romana Juříka
  • Foto: se svolením Jiřího Lošťáka
  • Foto: se svolením Václava Petráše
  • Foto: se svolením Margit Slimákové

Jiří Lošťák
ortoped, ošetřující lékař Sigmy Olomouc

“Jako ortoped bych vám rád dal jednu radu: Chraňte si svá kolena. Budou vás totiž nosit celý život. Mít svůj vlastni kloub po celou dobu života, je opravdu cenné, protože případné nevratné změny kloubní chrupavky mohou výrazně omezit váš aktivní život. Důležitá je zejména prevence úrazu. Nepodceňujte varovné signály vycházející z kloubu, zejména déle trvající bolest. 

Klouby nepřetěžujte nadměrnou zátěží. Vyvarujte se zbytečným úrazům, zejména z hecovaní. Ideálně všeho s mírou a s ohledem na vaše možnosti. Sportujte pravidelně, nikoliv nárazově. Před každou větší aktivitou se důkladně zahřejte a protáhněte svaly. K udržení kolen v dobré kondici napomáhá i správná obuv. Pokud se vydáváte pravidelně běhat, vybírejte spíše měkčího povrchy, nikoliv asfalt, na kterém kolena trpí.”

Autor textu: Marie Sehnálková

28. 1. 2022 0 komentáře
1 FacebookEmail
Shaul Ladany
Nezařazené

Den obětí holokaustu: Tři šťastné příběhy židovských sportovců, kteří vyhráli nad peklem

od Karolína Hornová 27. 1. 2022
autor Karolína Hornová

Dnes si celý svět připomíná Den památky obětí holocaustu. Šoa neboli „zlo“ nemělo slitování s nikým – ani s těmi, které ještě před pár lety národ i svět oslavoval. Připomeňme si osudy sportovců, kteří museli zemřít kvůli „špatnému“ původu, i tři šťastné příběhy těch, kterým se ortelu smrti podařilo uniknout.

Chladně důsledná mašinérie nacistických rasových zákonů neměla slitování a neznala výjimek. Nemilosrdně pozřela i ty, kteří byli před pár tedy miláčky národa a vzory předválečné myšlenky zdravého ducha ve zdravém těle. Myšlenky, která se nové filozofii a jejímu postupujícímu uplatňování už nehodila „do krámu“. Ve spárech nacistů tak skončila třeba Lili Henochová, německá atletka židovského původu, která stanovila světové rekordy v hodu diskem a vrhu koulí a byla desetinásobnou mistryní Německa. V roce 1942 byla násilně dovlečena do ghetta v lotyšské Rize, kde se týž rok stala obětí masové popravy jednotkami Sonderkommando.

Podobný osud čekal i dva nejlepší polské vytrvalce té doby. Janusz Kusociński, olympijský vítěz v běhu na 10 000 m z Los Angeles se přidal k odboji. Záhy byl ale dopaden a zahynul během masové popravy u vesnice Palmiry. Další polský běžec Jozef Noji, pátý na olympiádě v Berlíně, zemřel v koncentračním táboře Osvětim-Březinka poté, co byl přistižen při pašování dopisu. Elitní československý vytrvalec Oskar Hekš, osmý v maratonu z Los Angeles, se hry v Berlíně rozhodl (navzdory velké šanci na medaili bojkotovat). Byl členem Výboru pro přeložení her a usiloval o to, aby se olympiáda nekonala na území Třetí říše. Tyto žádosti ale nebyly vyslyšeny. V roce 1941 byl pro svůj židovský původ deportován do Terezína a následně do Osvětimi, kde v roce 1944 zemřel v plynové komoře.

To jsou jen někteří z mnoha sportovců, které druhá světová válka připravila nejen o kariéru. Jiné zase sport držel při životě a zvedal náladu doslova na pokraji smrti, čehož je dokladem třeba fotbalová liga v terezínském ghettu. Každé neštěstí má ale i své hrdiny a příběhy se šťastným koncem. A ty si teď připomeňme – nejen proto, abychom nečetli jen o hrůzách války, ale také proto, že jde o osudy s neskutečnou dávkou inspirace a motivace pro všechny z nás, ať už sportujeme, nebo ne.

Martha Jacobová: Sportovní „misionářce“ stačil jeden výslech na Gestapu

Mistryně Německa a mistryně Jihoafrické republiky v hodu oštěpem, dvojnásobná stříbrná medailistka z Makabiády (mezinárodních her sportovců židovského původu), vystudovaná trenérka a „kočovná“ průkopnice ženského sportu, která nepřestala vést mládež ke sportu, ani když se kolem ní utahovala smyčka nacistických zákonů.

Martha Jacobová se narodila roku 1911 v Berlíně, kde po smrti obou rodičů vyrůstala u příbuzných. Ve škole si zamilovala sport a v 16 letech se stala členkou židovského sportovního klubu Bar Kochba Berlin. Studovala tělesnou výchovu na univerzitě a přála si stát se trenérkou. Senzačně vyhrála regionální a pak i dvě národní německá mistrovství, čímž se stala pátou nejlepší oštěpařkou světa. V roce 1931 si ji britský olympijský výbor pozval, aby trénovala ženský tým na nadcházející olympiádu v Los Angeles. Stala se miláčkem médií a vůbec první zahraniční koučkou v Británii. Po návratu z angažmá zpět do Berlína zjistila, že už zde pro ni není místo – zrušili jí členství v klubu a znemožnili reprezentovat zemi na sportovních soutěžích.

Martha se vrátila do Británie, kde navzdory předchozí velké oblíbenosti nezískala pracovní povolení. Odešla do Francie, kde zatím byla v relativním bezpečí a mohla vykonávat svou práci. Stala se trenérkou v nové sportovní škole Grand Centre d‘ Education physique a měla být trenérkou francouzských atletek pro olympiádu v Berlíně 1936. Kvůli svému původu ale tuto práci nezískala. Odstěhovala se do Nizozemska (kde nebylo třeba pracovní povolení) a dál trénovala i závodila – na Makabiádě v Tel Avivu roku 1935 získala pro německou výpravu stříbro v hodu oštěpem a vrhu koulí. To v ní probudilo touhu účastnit se turnaje i doma v Německu. V obou disciplínách tentokrát vyhrála a navštívila rodinu v Berlíně. To stačilo pro zatčení Gestapem a mnohahodinový výslech.

Po této zkušenosti Martha na rozdíl od milionů jiných neváhala ani minutu a usoudila, že na bezpečí se v Evropě nemůže spolehnout. Přes Belgii a Nizozemsko pak společně se svým snoubencem Leo Kerzem emigrovala do Jihoafrické republiky, kde roku 1937 získala národní titul v hodu oštěpem a dál se věnovala vzdělávání v oblasti tělovýchovy. Z celé její berlínské rodiny přežila jen sestra Pauline, která se v padesátých létech stala Marthinou sousedkou v Johannesburgu. Martha zemřela v září 1976. Její odkaz a archiv spravuje její dcera Hazel, která i dál šíří dobré jméno své matky a stojí i za iniciativou přejmenování náměstí v Berlíně-Charlottenburgu, nedaleko od místa, kde Martha prožila mládí. Nyní se místo jmenuje Martha-Jacob-Platz.

Martha Jacob
Martha Jacobová (zcela vlevo) pří tréninku v Británii. (foto: z archivu a se svolením Hazel Shore)

Agnes Keletiová: Zlatá gymnastka za války odklízela mrtvoly z ulice

Pětinásobná olympijská šampionka ve sportovní gymnastice se sbírkou celkem deseti medailí z olympiád v Helsinkách 1952 a Melbourne 1956, mistryně světa z Říma roku 1954, šestinásobná medailistka z univerziády z roku 1947. Trenérka národního týmu australských gymnastek. Profesorka tělesné výchovy na univerzitě v Tel Avivu. Druhá nejproduktivnější olympijská medailistka židovského původu a nejstarší žijící olympijský vítěz vůbec.

Agnes Keletiová se narodila roku 1921 v Budapešti. Od dětství se věnovala tanci, hře na violoncello a také právě gymnastice. Už v šestnácti se stala mistryní Maďarska. Byla želízkem v ohni pro olympiádu v Tokiu 1940, která ale byla kvůli válce zrušena. O rok později bylo Agnes zrušeno členství v atletickém klubu pro neárijský původ. Aby se vyhnula totálnímu nasazení v pracovním táboře, provdala se narychlo za svého kamaráda, maďarského gymnastu Istvána Sárkányho. S jeho pomocí pak získala křesťanské doklady a celou válku prožila v utajení přímo „pod svícnem“ – jako děvečka v maďarské rodině, sympatizující s nacisty, a také jako kožešnice. V průběhu bitvy o Budapešť v zimě 1944 až 1945 byla součástí „jednotky“, která nad ránem obcházela ulice a sbírala mrtvá těla k odvozu do hromadných hrobů. „Dá se na tohle zapomenout?“ řekla v rozhovoru pro deník Haaretz.

Její matka a sestra také měly štěstí: Staly jedněmi ze sta tisíc židů, zachráněných švédským diplomatem Raoulem Wallenbergem. (Stejné štěstí měl třeba i Ralph Klein, budoucí trenér hvězdných basketbalistů týmu Maccabi Tel Aviv.) Martin tatínek a všichni ostatní příbuzní ale zahynuli v Osvětimi. Po válce se Agnes vrátila ke gymnastice. Znovu začala trénovat a hned roku 1946 vyhrála maďarské mistrovství a její kariéra úspěšné gymnastky strmě stoupala. V jednatřiceti letech získala své prví olympijské zlato v Helsinkách, které hned čtyřikrát obhájila o čtyři roky později v Melbourne – v říjnu roku 1956, tedy v době sovětské invaze do Maďarska. Spolu s dalšími 44 sportovci tehdy požádala o politický azyl.

Stala se trenérkou australských gymnastek a o rok později – poté, co se jí povedlo vyřídit doklady i pro matku a sestru – emigrovala do Izraele. Sport ji provázel dál: Znovu se provdala za učitele tělocviku Roberta Bira, působila jako profesorka na fakultě tělesné výchovy v Tel Avivu a sama se dodnes denně věnuje sportu. Na důchod se přestěhovala zpět do Budapešti, kde letos v lednu oslavila 101. narozeniny. Pravidelně chodí plavat a každé ráno začíná baletním cvičením. Jen už prý na nedávné doporučení lékaře vynechává provaz a rozštěp. „Cítím se na šedesát. Mám se krásně a je skvělé, že jsem pořád zdravá. Miluju život,“ řekla v rozhovoru k loňskému životnímu jubileu pro list Times of Israel.

Agnes Keleti
Agnes Keleti na závodech (foto: z archivu a se svolením Magyar Olimpiai és Sportmúzeum)

Shaul Ladany: Šampion, který unikl z pekla Bergen-Belsenu i ze spárů teroristů

Reprezentant Izraele ve sportovní chůzi, dvojnásobný olympionik, držitel dodnes nepřekonaného světového rekordu v chůzi na 50 mil, osmadvacetinásobný mistr Izraele, šestinásobný mistr USA, pětinásobný zlatý medailista z Makabiád, veteránský šampion v chůzi, laureát medaile Pierra de Coubertaina za vynikající sportovní výsledky a šíření olympijské myšlenky. Ale také profesor průmyslového strojírenství a managementu na Ben Gurionově univerzitě, autor desítek odborných publikací a skript pro budoucí inženýry, autor vlastní biografie a polyglot, který se dohovoří devíti jazyky.

Život Shaula Ladanyho započal v roce 1936 v Bělehradě a podle plánu mocných měl skončit velmi brzy. Zachránila ho ale prozíravost jeho rodičů i souhra šťastných náhod. Po útoku Luftwaffe na Bělehrad utekla rodina do Maďarska, v té době ještě ostrůvku naděje pro židovské obyvatelstvo. Ladany se zde schovával v klášteře až do roku 1944, kdy byl i s rodiči odvezen do koncentračního tábora Bergen-Belsen. Pro mnohé konec, pro rodinu Ladanyových „pouze“ přestupní stanice. Ještě téhož roku v táboře zastavil tzv. Kastnerův vlak, který zde přibral několik cestujících. Úplatkem za židovské, švýcarské a americké peníze a diamanty našlo v jeho vagónech štěstí na 1 700 převážně maďarských židů, kteří nakonec bezpečně dorazili do Švýcarska – včetně Ladanyho a jeho rodičů.

V roce 1948 Ladanyovi emigrovali do Izraele a Shaul začal vedle studia s vytrvalostním během. Když později vysvětloval, proč se nakonec přeorientoval na sportovní chůzi, napůl žertem odpověděl, že běhat nemohl: „V padesátých létech? Lidi si mysleli, že jsem cvok. Židi přece neběhají. Smáli by se mi!“ Vybral si ale dobře – po třech letech tréninku se stal poprvé mistrem Izraele, o další tři roky později poprvé prolomil americký rekord na 50 mil. Na olympiádě v Mexico City v roce 1968 skončil na 24. místě. Trenéra neměl, poháněla ho jeho tvrdohlavost a umíněnost a rád provokoval. Na hrách v Mnichově v roce 1972 se připravoval v mikině s velkou Davidovou hvězdou na hrudi, a když se ho němečtí soupeři ptali, kde se naučil tak skvěle jejich řeč, odpověděl jakoby nic: „U vás, v Bergen-Belsenu.“

V závodě na 50 km skončil devatenáctý a s dobrým pocitem šel spát do pokoje v olympijské vesnici. Když ho ráno probudil týmový kolega se slovy: „Mošeho zabili teroristi,“ myslel si, že to je nejapný vtip. Trenér zápasníků Moše Weinberg byl prvním z deseti izraelských sportovců, kteří zahynuli při únosu teroristy z organizace Černé září. Ladany s kolegou stihli proklouznout, vyskočit z okna a zachránit si život. Zarputilý sportovec od té doby každé září navštěvuje hroby sportovců, kteří to štěstí neměli. Také každý rok na své narozeniny ujde tolik kilometrů, kolik mu je let. V roce 2019 tak ušel 83 km, v následujících dvou letech ale nemohl. Důvod byl prostý: kvůli pandemii a přísným pravidlům lockdownu nemohl tak daleko od domova… Když se ho ptali, co ho na chůzi nejvíce baví, odpověděl: „Ten pocit v cíli.“

Shaul Ladany
Shaul Ladany na stupních vítězů závodu 8. Makabiády (foto: Fritz Cohen, z archivu a se svolením Israeli Government Press Office)

Kam dál…
Pokud vás osudy zmíněných a dalších sportovců s podobným osudem zajímají více do hloubky, můžete sáhnout po některém z těchto pramenů:
– Dokument o životě Shaula Ladanyho z produkce Deutsche Welle, dostupný na YouTube
– Shaul Ladany: King of the Road: From Bergen-Belsen to the Olympic Games
– Sándor Dávid a Dezső Dobor: The Queen of Gymnastics: 100 Years of Agnes Keleti
– Berno Bahro a kol.: Forgotten records. Jewish athletes before and after 1933 (včetně příběhů M. Jacobové a L. Henochové)
Sportovci – hrdinové: Atlet Oskar Hekš. Dokument z produkce ČT, dostupný na iVysílání
27. 1. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram
  • Youtube

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo