RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Nezařazené

Chci ušetřit: kupovat pět let starý model běžeckých bot z výprodeje – ano nebo ne?

od Vít Kněžínek 18. 10. 2021
autor Vít Kněžínek

Sháníte nové běžecké obutí a rozpočet vás drží zkrátka? V dnešní době to nemusí být žádný velký problém, protože narazit na kvalitní botu za dobrou cenu není nic neobvyklého. Chce to jen trochu štěstí a trpělivosti. I nákup zlevněných bot ale může mít svá úskalí.

Drahé versus levné běžecké boty

O tom, jak to je s levnými a drahými botami už jsme psali. Stručně shrnout by se dala tato problematika následovně: Je vždy lepší počíhat si na kvalitní (dražší) botu ve slevě, než kupovat nižší modely. Rozdíly mohou být enormní a podrobně jsou vysvětleny v odkazovaném článku.

Jak je to ale s nákupem zlevněného zboží? Jsou zde nějaká úskalí, na která byste si měli dávat pozor, nebo je vše naprosto bezproblémové a sleva je způsobena častými změnami kolekcí a touhou většiny lidí vlastnit nejnovější barevnou kombinaci, nebo barvu?

Na co byste si měli dávat pozor

V drtivé většině případů nemá sleva běžeckého vybavení jakýkoliv vliv na jeho kvalitu. Snížení tržní ceny je pak způsobeno doprodejem posledních kusů, nebo neaktuálností, zestárnutím barevné kombinace či celého modelu, který byl vyřazen z kolekce, nebo nahrazen novější generací. Nic z toho ale nemá negativní dopad na kvalitu a funkční vlastnosti věci, kterou kupujete. Leda že…

U obchodů se sportovním vybavením se to stává spíše výjimečně, ale vždy si pro jistotu ověřte reálnou tržní cenu boty, kterou kupujete. Může se totiž stát, že obchodník boty “uměle” zdraží a následná 30procentní sleva vrátí částku, kterou zaplatíte na původní úroveň DMOC (doporučené maloobchodní ceny, tedy před jakoukoliv slevou). Ideální postup je porovnat ceny za konkrétní kus na různých místech, případně využít některý z vyhledávačů zboží a jejich funkce vývoje ceny.

Pozor na „archivní“ zboží

Častějším problémem může být délka skladování boty. Občas se stane, že poslední velikost některé boty visí v obchodu několik let. Zejména u výrazně zlevněných produktů si proto vždy pro jistotu vyhledejte na internetu, o jak starý model se jedná. Zjistit tuto informaci nemusí být úplně jednoduché, ale vložíte-li do vyhledávače jméno pořizované boty, tak na vás jistě vyskočí i nějaká ta recenze, kde se dá zjistit datum její publikace. U oblíbených bot může napovědět i pořadové číslo v názvu. Například Nike Pegasus se nyní prodává ve verzi 38. Co číslo, to generace a ke změně obvykle dochází v půlročních až ročních cyklech. Bez nutnosti dalšího pátrání je tak jasné, že Nike Pegasus 31 je opravdu hodně archivní bota, která byla vyrobena před pěknou řádkou let.

Proč by vás ale něco takového mělo zajímat? Je to jednoduché. Kratší časový úsek, jako je rok až dva, nebude mít na kvalitu žádný citelný vliv (předpokládejme její adekvátní skladování). Pět let je ale dostatečně dlouhá doba, aby se na použitých materiálech podepsal zub času. Nestane se sice, že se bota po vybalení z krabice rozpadne, ale především použitá pryžová podešev a pěnová mezipodešev (tlumicí vrstva) může citelně ztratit své vlastnosti. Je zde vysoká pravděpodobnost, že bota bude mít horší přilnavost, bude tvrdší a mnohem rychleji se začne rozpadat.

Neexistuje přesná hranice, kdy je vše ještě OK a když už je délka skladování za rozumnou hranicí. Jako stoprocentně bezpečnou ale vidím dobu maximálně tři roky. Starší boty se i přes jejich enormně nízkou cenu nemusí vůbec vyplatit.

18. 10. 2021 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
PohybZdraví

Puchýře z běhání? Zahojí je vlhká metoda i sporné propíchnutí

od Karolína Hornová 17. 10. 2021
autor Karolína Hornová

Běžecký puchýř není ledajaký puchýř. Je větší, často nepřichází sám a rád se zjevuje na místech, která nemůže jen tak nechat odpočinout – třeba na ploskách chodidel. Jak puchýř vzniká, proč se nejlépe hojí za mokra, co na něj platí a kdy ho propíchnout (i když vás od toho budou zrazovat)?

Jak a proč vzniká puchýř

Otázka, na kterou asi každý běžec tuší odpověď často ještě předtím, než puchýř opravdu vznikne. Puchýř na chodidle vzniká třením. Zdaleka nemusí být viníkem nové, „neprošlápnuté“ boty, ale i souhra jiných okolností – nové, shrnuté nebo prodřené ponožky, horko a s ním spojený mírný otok nohy a nadměrné pocení, nebo také špatně zvolená obuv (např. méně prodyšné trailové boty s membránou, které obujeme do horkého počasí).

Faktory pro vznik puchýře jsou tedy v zásadě tři – tlak, teplo, vlhkost, případně jejich kombinace. A někdy „se prostě stane“, i když se těchto příčin snažíme vyvarovat. Puchýř je nepříjemnost, ale zároveň jde o obrannou reakci naší kůže, která na nadměrné tření reaguje oddělením svrchní vrstvy a vyplněním prostoru pod ní tekutinou. Ta vytvoří „polštářek“, který kůži po určitou dobu chrání před sedřením. Jak ji ale chránit ještě lépe – tedy před samotným vznikem puchýře?

Puchýře na ploskách nohou
Mezi běžci se objevuje i velmi nepříjemný a bolestivý typ puchýře, který vzniká intenzivním namáháním hlubších vrstev pokožky v přímém styku se stélkou boty. Viníkem může být nesprávná šířka obuvi, ale i změna stylu nebo náhlé navýšení objemu. Jde o oblast s velkým množstvím nervových zakončení a o to více může takový puchýř bolet. Navíc nám nezbývá, než po něm dál chodit. Řešením mohou být velké hydrokoloidní náplasti na chodidla, použití HemaGelu a v krajním případě i propíchnutí a šetrné ošetření (viz postup níže).

Prevence puchýřů

Základní prevencí puchýřů je eliminovat vhodné podmínky pro tření – tedy nosit perfektně padnoucí boty (a nikdy nekupovat tenisky ve slevě s tím, že „tady to trošku tlačí, ale to se poddá“). Dále dbát na jejich prodyšnost a vybírat ponožky, které dobře odvádějí pot. Dalším krokem je obezřetnost při samotném běhu, především při změně stylu nebo rychlosti.

Puchýř se vždycky před příchodem „hlásí“ pocitem zvýšené teploty a pálení v oblasti tření. V takovém případě je namístě trénink raději přerušit, i když hlava by ještě běžela – lepší přijít o jeden trénink, než si znepříjemnit deset dalších. Pomoci může dojít domů bez bot (a dávat pozor, kam šlapete), nebo boty a ponožky zout, trošku vysušit a pokračovat mírným tempem zpět.

Prevence puchýřů: Tipy, které fungují
Vázání tkaniček. Existují různé způsoby (viz článek níže) – vyzkoušejte, který nejvíce sedne vašemu chodidlu a konkrétním botám. Optimálním zavázáním můžete předejít především tření v oblasti paty.
Antiperspirant na nohy. Chodidla pokrývá bezmála sto tisíc potních žláz. Vlhkost v botě lze snížit použitím speciálního produktu (Scholl Fresh Step, Perspirex, ALPA Pedik a další).
Gelové vložky. Tvrdší stélka boty, tenčí ponožky, rychlé sprinty…a puchýře na chodidlech jsou na světě. Prevencí mohou být sportovní gelové vložky, polovložky a návleky, které tření eliminují (např. Scholl Gel Aktiv Sport, Sidas Gel Plantar Protector a další).
Tejpování. Ochranná páska na místech náchylných na puchýře, může být skvělou prevencí. Musíme to s ní ale umět, aby nedošlo k jejímu shrnutí a kontraproduktivnímu výsledku.
Preventivní krém. Před náročným během lze nohy namazat třeba vazelínou (jen jemně, ať zase moc nekloužou), nebo použít speciální preventivní tyčinku (např. Compeed Anti Blister).
Víte, k čemu je poslední dírka? Pomůže od volné paty. Tipy na šněrování

Jak léčit běžecké puchýře? Zkuste vlhké hojení

V praxi se setkáme s různými názory. Ultraběžci, železní muži a následovníci Emila Zátopka vám často poradí puchýře neřešit a prostě je přeběhat. I to je samozřejmě řešení, ale existuje i pohodlnější cesta. Když puchýř „necháme“ být a půjdeme zase běhat, může se zvětšit a strhnout. Pokud se nestrhne (v případě, že už na místě nebude docházet ke tření), stejně se může proměnit ve strup a hojit se až tři týdny. Takzvané vlhké hojení naopak vstřebání puchýře urychlí a navíc nám umožní dále běhat.

„Instantním“ řešením jsou hydrokoloidní (hydrogelové) náplasti (Compeed, Hartmann Cosmos na puchýře, Spofaplast Gelové náplasti a další), které na puchýř přilnou a podpoří vlastně jeho přirozenou ochrannou funkci. Zároveň pomalu absorbují tekutinu, ale puchýř nevysušují. Seženete je ve tvarech, přesně padnoucích na kritická místa – klouby prstů, paty, ale i na chodidla. Na nestandardně velké puchýře můžete použít třeba přípravek HemaGel První pomoc a přiloženou fólii, které mají stejný efekt.

Zesílené části, tvar i materiál. Co hraje roli při výběru sportovních ponožek

Propichovat puchýře? Jen v extrémním případě

Pro rychlý návrat do tempa někteří běžci doporučují puchýř propíchnout, zalepit a vyrazit zpět na trať. „To je podle mě naprosto krajní možnost, zvlášť v případě, kdy opět nazujeme zpocené nebo špinavé, či mokré boty, v nichž se množí bakterie,“ varuje manikérka a pedikérka Julie Bauer Šnoblová. „Klientům, kteří trpí na puchýře, doporučuji vlhké hojení. Malé odřeniny ještě před vznikem puchýře radím ošetřovat Panthenolem nebo Bepanthenem, který urychluje obnovu ochranné vrstvy pokožky a hodí se i na ‚doléčení‘ puchýřů.“

Puchýře, které se už stihly zcela strhnout, radí okamžitě vydezinfikovat a překrýt sterilní náplastí či obvazem. I tady může pomoci aplikace HemaGelu, který urychlí hojení. A kdy by puchýř propíchla? „Propíchnutím puchýře vždy otevíráte ránu infekci. Na druhou stranu, už jsem viděla tak velké ‚běžecké‘ puchýře přes celé chodidlo, kde bylo toto řešení asi namístě. K puchýři ale pak přistupujte jako k jakékoli jiné ráně, což znamená především pečlivou hygienu a dezinfekci, ale také pravidelnou kontrolu, zda je všechno v pořádku,“ dodává odbornice.

Péče o propíchutý či stržený puchýř
Někdy je puchýř tak velký, že se vyplatí jej propíchnout a pečovat o něj jako o každou jinou ránu – tedy především dbát na dezinfekci a zamezení přístupu bakteriím a nečistotám. Pokud vás trápí již stržený puchýř, postupujte stejně – od bodu 5).
1) Místo s puchýřem a jeho okolí pečlivě umyjte (ideálně antiseptickým mýdlem nebo dezinfekcí).
2) Použijte sterilní jehlu nebo jehlu, kterou vysterilizujete v alkoholu.
3) Puchýř propíchněte na jeho „úpatí“, tedy v místě, kde se vrstva pokožky odděluje a zvedá.
4) Tekutinu vymáčknete přiložením sterilního čtverečku a jemným tlakem.
5) Propíchnutý (nebo samovolně stržený) puchýř ošetřete antibiotickou mastí či sprejem a překryjte sterilní gázou, velkou náplastí nebo obvazem.
6) Puchýř pravidelně kontrolujte – zanítí se jen zřídka, ale může se to stát a výsledkem může být i otrava krve. Pokud zpozorujete zarudnutí, bolest, hnis nebo načervenalé „fleky“ (lymfatické žlázy) v okolí rány, vyhledejte lékaře.
7) Hydrokoloidní náplast lze aplikovat i na stržený puchýř. Nikdy ji ale nesundávejte násilím – pokud se začne odlepovat, okraje odstřihněte a nechte ji na místě, dokud sama neodpadne. Strženou kůži z puchýře nestrhávejte úplně, ale snažte se ji „ přilepit“ na své místo a překrýt náplastí.
17. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkTrénink

Dej si pauzu a neběhej, radí ultramaratonec Dan Orálek

od Rungo 15. 10. 2021
autor Rungo

Nastává období, které výkonnostní a profesionální běžci označují jako přechodné. Těžko říci, jestli je to už začátek nové sezóny nebo konec té staré. Vůbec není špatný nápad, že by je zrovna hobíci nemohli napodobit a užít si také trochu toho ‚přechodu‘. Má to svůj význam a ten si můžete přečíst v řádcích českého vytrvalce Dana Orálka.

Napřed vysvětlení pro neznalé. Přechodné období jednoduše znamená odpočinek od běhání nebo také stisk tlačítka pause na vašem přehrávači – řečeno terminologií posluchače hudby. Jeho forma může být opravdu velice různá, takže jsou běžci, kteří třeba měsíc vůbec nejdou běhat a nanejvýše dělají jiné sporty počínaje jízdou na kole, přes plavání až třeba po nenáročné sporty typu pétanque. Někteří v rámci regenerace odjedou na týden až 14 dní do lázní. Jiní chodí na procházky a občas se lehce proklusnou, aby nezapomněli, k čemu vůbec mají nohy.

Způsoby, jak překonat období bez řádného běžeckého tréninku jsou tedy různé a také délka bývá velmi variabilní. V naprosté většině to, ale bude něco mezi 14 dny až jedním měsícem. V klasickém tréninkovém cyklu poté většinou následuje vytrvalostní příprava a tedy nabíhání kilometrů. To ale neznamená, že po pauze to od prvního dne napálíte. Tělo je potřeba postupně zvykat na zátěž.

Význam pauzy v běhání

Proč mají běžci přechodové období? Tak těch důvodů je celá řada. Jedním z prvních je dát tělu čas na to, aby po náročné sezóně zregenerovalo. Čemuž můžete jít naproti právě například návštěvou lázní, ale lze postupovat i cestou standardních procedur, které podpoří regeneraci. To jsou třeba sauna, wellness, masáže, kryokomora, nebo třeba jen přidejte na statickém strečinku. Běhání je totiž poměrně stereotypní pohyb a to, že ho nějakou dobu vypustíte, vám umožňuje zregenerovat namáhané partie těla. 

Nemyslete pouze na tělo

Možná ještě důležitější je ovšem odpočinek psychický. Je logické, že vaše nadšení do tréninku už není takové, jaké bylo uprostřed sezóny. Pravidelné trénování od vás vždy vyžaduje zapojení něčeho, čemu se říká morálně volní vlastnosti. Prostě, když je třeba venku hnusně a vám se nechce, tak není jednoduché se přesvědčit a vyběhnout. To vyžaduje docela intenzivní duševní námahu, aby vyhrála chuť si zaběhat, před leností a touhou zůstat doma v teple. Protože jde opravdu o námahu, tak je vhodné si od ní odpočinout. 

Také není marné si zajít k lékaři na preventivní prohlídku anebo se pokusit dořešit různé bolístky, které vás v průběhu sezóny doprovázely. Většinou se je nepodaří dořešit úplně, ale alespoň nastartujete procesy k jejich odstranění například ve formě cvičení nebo návštěvou rehabilitace.

Plnou parou vpřed. Tak to tedy ne!

Co dělat po konci přechodného období? Rozhodně není nejlepší nápad vrátit se ihned k plné zátěži. Sice jste si odpočali, ale zároveň jste ztratili něco ze své kondice a návrat k běhání naplno by také mohl znamenat nějaký úraz nebo příliš velkou únavu. Takže je potřeba krotit své ambice a začít trénovat velmi opatrně s postupným návratem k zátěži, což je opět individuální a může to trvat od dvou do čtyřech týdnů. 

Poslední rada je, že přechodné období lze spojit, zvláště u maratonců nebo ultramaratonců, s odpočinkem po náročném závodě, který byl nejlépe vaším vrcholem sezóny. Vše, co bylo napsáno v předchozích řádcích, platí, akorát termín se posune a bude dán závodem. Asi není úplně ideální to směrovat na jaro, ale pokud vaše sezóna vrcholí v zimě a brzy na jaře, tak proč ne.

Moje přechodné období

Letos jsem si zvolil pro přechodné období konec září a začátek října, kdy už jsem měl hlavní závody sezóny odběhané (moc jich nebylo) a navíc jsme s partnerkou naplánovali 14denní dovolenou spojenou s cestováním po Balkáně. Chodili jsme na procházky, občas jsme se po ránu proběhli na pár kilometrů (maximum bylo pět), které byly pojaty spíše jako poznávání okolí včetně focení mobilem. Nejdůležitější byl výsledek, a to je, že jsem se na konci zase těšil další běhání.

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

15. 10. 2021 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaCyklistikaKolaTrenažéryTréninkVybavení

Podle čeho si vybrat správný typ trenažéru? Výhody, nevýhody i rady z praxe

od Martin Kubala 14. 10. 2021
autor Martin Kubala

Zkracující se dny v zimním období, nízké teploty, sníh anebo ve městech nevhodné rozptylové podmínky mohou nejen cyklisty na blíže neurčenou dobu uvěznit pod střechou. Pokud je jízda na kole nezbytnou součástí vašeho tréninkového plánu anebo života, představuje vhodnou alternativu zakoupení některého cyklotrenažérů. Pojďme si představit jejich jednotlivé typy.

Trenažéry pro jízdní kola

Trenažér s uchycením zadního kola

Nejjednodušší varianta umožňující trávit v sedle dlouhé zimní večery pomocí uchycení zadního kola vašeho bicyklu do malé konstrukce vybavené brzdným válcem. Na výběr máme tři typy brzdných mechanismů.

  • Magnetický kotouč – nejlevnější varianta obsahující pět až osm úrovní zátěže, magnetickou brzdu ovládanou pomocí ocelového lanka s přepínačem uzpůsobeným k uchycení na řídítka. Tato varianta je vhodná pro trénink vytrvalosti a lehké až střední intenzity. Při vyšším výkonu dochází proklouzávání kola. Delší jízda na tomto typu trenažéru se může stát bez možnosti rozptýlení psychickým utrpením. Některé typy mají k dispozici i senzory (nutno dokoupit zvlášť) snímající rychlost a výkon s možností propojení s online aplikacemi pro sdílené virtuální jízdy. Hlavní nevýhodou magnetické brzdy je skutečnost, že při zahřátí ztrácí výkon.
  • Hydraulická brzda anebo elektromagnetická brzda – jsou sofistikovanější varianty umožňující plynulejší regulaci zátěže fungující jinak na podobném principu jako předchozí varianta. Limitujícím faktorem bude i zde úroveň tření mezi pláštěm zadního kola a odporovým válcem. Výrobci udávané maximální zatížení až 1 250 W však poskytuje dostatečný prostor pro většinu výkonnostních cyklistů. Trenažéry vybavené elektromagnetickou brzdou navíc plně komunikují se všemi dostupnými aplikacemi a umožňují simulaci reálné jízdy včetně jízdy do kopců s volbou sklonu až do výše 10 procent.

Při výběru těchto typů trenažérů je důležité se zaměřit na materiál odporového válce. Rozhodně nekupujte kovové, dejte přednost pryžovému elastogelu, který má o 50 procent nižší hlučnost a snižuje opotřebení pláště o 20 procent. V případě kovového válce se navíc připravte na drobné částečky gumového prachu (v podstatě saze), které po čase začnou pokrývat podlahu za trenažérem anebo zeď.

Cenové rozpětí: 3 000 – 15 000 Kč.
Potřebný prostor: 200 × 80 cm včetně kola, skladovat se dá v prostoru cca 60 × 60 × 30 cm.
Hmotnost stroje: standardně kolem 10 kg.

Výhody: 

  • nízké pořizovací náklady
  • nenáročné na skladování
  • jedete stále na svém kole
  • dražší modely disponují funkcemi, které umožňují propojení s počítačem a aplikacemi pro virtuální jízdu

Nevýhody: 

  • jízda v konstantní poloze
  • při intenzivním výkonu dochází k prokluzu zadního kola
  • opotřebení pneumatik – je vhodné koupit pláště určené pro trenažér

Válcový trenažér

Nejjednodušší, nejpraktičtější, nejskladnější a často i nejlevnější alternativa nahrazující plnohodnotný cyklistický trénink. Prostě postavíte kolo na válce, nasednete a jedete. Ideální pro trénink rovnováhy, techniky jízdy, vyšší řady umožňují i nastavení odporu. Na trhu jsou i válcové trenažéry s elektronickým ovládáním umožňujícím virtuální jízdy, nastavení sklonu “kopce” až osm procent a maximální zatížení 900 W. Válce u vyšších modelů pružně reagují na změnu zatížení předního kola, díky čemuž se během jízdy můžete zvednout ze sedla a neriskujete nehodu, která by jinak hrozila z důvodu náhlého zvýšení valivého odporu – prostě by se vám to mezi těmi válci zaseklo.

Válcový trenažér je z důvodu nízké hmotnosti, dobré skladnosti, šetrnosti vůči pneumatikám a nulovým nárokům na instalaci často používán amatérskými závodníky na rozjetí před závodem. Profesionálové používají na rozjetí chytré trenažéry s uchycením zadní stavby rámu, které jsou pohodlnější. Těm je ale nachystají mechanici a ještě jim k tomu donesou pitíčko, zatímco hobík za deštivého počasí s válcemi pod paží hledá na rozjetí vhodný přístřešek autobusové zastávky.

Jedinou (ale zásadní) nevýhodou tohoto zařízení jsou vyšší požadavky na jízdní dovednosti a motorické schopnosti z důvodu nutnosti udržet rovnováhu během stacionární jízdy. Jak si vedla naše redaktorkana válcích poprvé si můžete přečíst v článku pod tímto odstavcem.

Cyklistické válce: poprvé na nich. Jak na to?

Cenové rozpětí: 4 000 – 30 000 Kč (běžná cena se pohybuje do deseti tisíc, dražší trenažéry už disponují softwarem k propojení s cyklistickými aplikacemi např. Rouvy, Zwift).
Potřebný prostor: 150 × 80 cm.
Hmotnost stroje:  standardně kolem 10 kg

Výhody: 

  • nejsnadnější instalace
  • reálný pocit jízdy
  • vhodné pro nácvik techniky

Nevýhody: 

  • nevhodné pro začátečníky

Chytrý trenažér

V současné době tento typ trenažérů zažívá bezkonkurenční rozmach. Bicykl je zadní stavbou rámu uchycen přímo k zařízení nahrazující zadní kolo. O odpor se stará elektromagnetická počítačem řízená brzda. Jaké možnosti vám tyto sofistikované trenažéry nabízí?

  • výrazně tišší chod oproti všem ostatním typům trenažérů,
  • skutečnou simulaci reálné jízdy podle vámi zvoleného programu, kdy trenažér pomocí otřesů dokáže věrně napodobit jízdu po různých typech povrchů,
  • virtuální jízdu na skutečných tratích profesionálních závodů,
  • analýzu vaší jízdy zahrnující i takové detaily jako vyhodnocení efektivity šlapání,
  • možnost naklánění do stran a maximální odpor 2 200 W umožňuje i výbušné tréninky jezdců na profesionální úrovni,
  • simulaci reálné jízdy včetně stoupání až do sklonu 25 procent,
  • možnost virtuálních závodů ať už proti počítači anebo online připojeným skutečným soupeřům,
  • nespočet dalších funkcí v závislosti na specifikaci.

Pokud nemáte během zimního období možnost tréninku pod otevřeným nebem, toto zařízení vám poskytne plnohodnotnou alternativu. Trenažér je navíc možné využít i bez elektrického napájení. Při jízdě bez elektřiny klade odpor jako standardní trenažéry. Při rostoucí rychlosti se odpor zvyšuje.

Cenové rozpětí: 12 000 – 40 000 Kč
Potřebný prostor: 150 × 80 cm
Hmotnost stroje: standardně kolem 20 kg

Výhody: 

  • plynulý chod bez prokluzu, který oproti klasickým trenažérům umožňuje až dvojnásobně vyšší intenzitu
  • inteligentní software v každém typu zařízení
  • díky uchycení přímo k zadní stavbě rámu odpadá tvorba nečistot vznikajících v důsledku tření zadního kola o brzdný válec

Nevýhody: 

  • nutnost dokoupit kazetu
TEST: Tacx NEO 2T Smart. Cyklotrenažér, který vtáhne do děje

Samostatné trenažéry

Rotoped

Pro necyklisty toužící pouze po občasném udržování kondice se jako ideální volba jeví klasický rotoped. Nepotřebujete být vlastníkem kola, dokonce ani chytrých hodinek. I rotopedy nejlevnější cenové kategorie jsou v drtivé většině případů vybaveny senzory pro snímání tepové frekvence. 

Charakteristikou rotopedu je přímé spojení brzdného kotouče s klikami. Toto provedení je konstrukčně jednodušší a zároveň úspornější z hlediska potřebného prostoru. Nesnese však vyšší zátěž.

Plánujete-li pořízení tohoto přístroje v rámci některého z novoročních předsevzetí, doporučujeme sáhnout po levnějším modelu, případně prosurfovat bazary, kde tyto nevyužité nástroje s úspěchem plní rubriky “daruji za odvoz”. Toto fitness zařízení vám pak po měsíčním užívání spolehlivě poslouží i jako dekorace v ložnici nebo obývacím pokoji, věšák na šaty anebo lapač prachu. Při dostatečně rafinovaném umístění stroje jsou jeho kovové podstavce, zejména po nečekaném kontaktu s chodidly, častým zdrojem nezapomenutelných zážitků.

Cenové rozpětí: 2 000 – 20 000 Kč (to jsou ceny rotopedů pro domácí využití, ceny rotopedů určených pro fitness centra anebo speciální k rehabilitačním účelům mohou vyšplhat až ke dvou set tisícům)
Potřebný prostor: 150 × 80 cm
Hmotnost stroje: 10 – 90 kg v závislosti na specifikaci

Výhody: 

  • nízké pořizovací náklady
  • vzpřímený posed je šetrnější pro vaše záda
  • vhodný pro jakoukoliv věkovou skupinu anebo úroveň fyzické kondice
  • bývá doporučován k rehabilitacím
  • levnější modely s nižší hmotností není problém kdykoliv “uklidit” do kouta

Nevýhody: 

  • celoročně zabírá prostor
  • nevhodný pro vyšší zatížení
  • nevhodný pro delší tréninky
Rotoped. Foto: Pexels

Cyklotrenažér

Pokud z nějakého důvodu nemůžete mít doma svého karbonového miláčka anebo ho prostě přes zimu nechcete prolévat potem, jeví se jako alternativa cyklotrenažér se zátěžovým kolem. Podobně jako u rotopedu i zde odpadá jakákoliv potřeba instalace jízdního kola anebo riziko zanesení nečistot do domácnosti. Cyklotrenažér je oproti rotopedu také vhodnější pro výkonnější sportovce, kteří z různých důvodů nemohou anebo nechtějí trénovat na standardním kole. Svou konstrukcí a variabilitou v nastavení posedu dokáže s relativní věrností simulovat jízdu na opravdovém bicyklu.

Přenos síly z pedálu na zátěžový kotouč probíhá narozdíl od rotopedu pomocí řemenového anebo řetězového převodu, což přispívá k vytváření reálnějšího pocitu z jízdy.

Cenové rozpětí: 8 000 – 100 000 Kč (pro běžné domácí použití do 30 000 Kč)
Potřebný prostor: 150 × 80 cm
Hmotnost stroje: 25 – 90 kg v závislosti na specifikaci

Výhody: 

  • reálně napodobuje cyklistický posed
  • modely od cca 20 000 Kč již nabízí možnost propojení s tabletem, tvorbu vlastních tras pomocí Google maps
  • odpadá potřeba mít doma bicykl

Nevýhody: 

  • celoročně zabírá prostor
  • vhodný spíše pro sportovně založené jedince
  • vyšší nároky na zádové partie z důvodu simulace sportovního posedu

Airbike

Pro ty, kdož preferují komplexnější zátěž, při které zapojí větší počet svalových partií, je ideální volbou airbike. Jízda na tomto zařízení je docela vyčerpávající a z hlediska spalování kalorií bezkonkurenčně nejúčinnější. Při jízdě na airbiku si zároveň sami určíte, jestli do pohybu zapojíte více nohy anebo ruce, podle toho, kterou část potřebujete aktuálně posílit. Airbike je ideálním doplňkem pro vyznavače silově vytrvalostních anebo úpolových disciplín, při nichž dochází k zapojení celého těla (hokej, crossfit, bojové sporty).

Synchronizace pohybu hnacích rukojetí je vždy proti směru šlapání, což oproti ostatním typům cyklotrenažérů více odpovídá přirozenému pohybu.

Cenové rozpětí: 4 000 – 40 000 Kč, u levnějších modelů sledujte jejich maximální nosnost

Potřebný prostor: 150 × 80 cm

Hmotnost stroje: 25 – 70 kg v závislosti na specifikaci

Výhody: 

  • komplexní posilovací stroj
  • posed v přirozeně vzpřímené poloze
  • dokonalé mučidlo pro trénink anaerobní vytrvalosti

Nevýhody: 

  • celoročně zabírá prostor
  • není vhodný pro delší trénink
  • vyšší hlučnost
Airbike. Foto: Pexels

14. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Jak začít s kondiční chůzí od nuly pro úplné začátečníky nebo po operaci kloubu

od Karolína Hornová 13. 10. 2021
autor Karolína Hornová

Chůze je sport jako každý jiný. Jako jeden z mála ale má velkou výhodu ve své variabilitě – můžeme ji přizpůsobit svým aktuálním možnostem, zdravotnímu stavu, kondici nebo případným zdravotním omezením. Jak začít od nuly a co si pořídit za vybavení na chůzi, poradí trenérka kondiční chůze Kateřina Frühaufová.

 „Rozchodit se“ může znamenat pro každého něco jiného – stačit dětem na společném výletě, nezadýchat se cestou na nákup, nebo vyrážet pravidelně s kamarádkou na svižnou obchůzku parkem. V tomto článku se soustředíme na úplné začátečníky, tedy ty, kterým pohyb znemožnila nemoc, operace kloubu, nadváha nebo třeba „jen“ to, že přestali denně chodit do práce. Motivací k návratu k chůzi může být zdvižený prst od lékaře, touha po lepší kondici, ale i objevení nového koníčku.

Jak začít, nám poradí trenérka, pro niž samotnou byla chůze velkou životní změnou: Kateřina Frühaufová mívala ke sportu celoživotní odpor, dokud neobjevila právě aktivní chůzi. Zbavila se díky ní nadváhy a pohyb se stal jejím koníčkem i povoláním: Je absolventkou mnoha sportovních a trenérských kurzů a v rámci projektu kondicnichuze.cz pomáhá svým klientům zlepšovat kondici, shazovat kilogramy i překonávat nástrahy onemocnění kloubního aparátu. 

Vybavení: S holemi, nebo bez?

Záleží samozřejmě na individuálních preferencích. Chůze s holemi může někoho odrazovat. Je nutné si uvědomit, že hole na nordic walking nejsou zdravotní, ale sportovní pomůckou. Není třeba se za ně stydět a nemusíte se ani bát toho, že vám při chůzi budou překážet. „Pro zvládnutí správné techniky chůze s holemi doporučuji několik lekcí se zkušeným instruktorem. Instruktor vás naučí nejen správnou techniku nordic walking, ale také správné dýchání,“ říká Kateřina Frühaufová. Dýchání je pro kondiční chůzi velmi důležité – a to nejen díky pozitivnímu vlivu na kardiovaskulární systém a respirační systém: „Díky kondiční chůzi jsem se během dvou let zbavila astmatu a už dva roky na něj neužívám žádné léky,“ dodává Kateřina.

Trenérka chůzi s holemi doporučuje i úplným začátečníkům a upozorňuje na další benefity: „Nejen, že se při nordic walking zapojí do práce až 90 procent svalů v těle, ale dojde i k napřímení páteře, zlepší se kardiovaskulární systém a hole také velmi výrazně odlehčí kloubům, což uvítají osoby po výměně kyčelních či kolenních kloubů, ale i osoby s artrózou. Starším osobám hole navíc dodají oporu při chůzi, stejně tak jako osobám obézním.“ Pokud nechcete do holí hned na začátku investovat nebo potřebujete poradit, je ideální volbou pár lekcí s trenérem, který vám na začátek hole zapůjčí a poradí také, jak vybrat vlastní.

Boty: Nebojte se vyrazit do obchodu pro běžce

Chůze a běh má mnoho společného. Je to přirozený pohyb, který pramení v pohybu nohou a chodidel. Na nich stojí všechna tíha (především, nepomůžete-li si holemi na nordic walking) a proto by naprostým základem chodecké výbavy měly být kvalitní boty. „Důležité je, aby obuv neměla tvrdou, neohebnou podrážku. Nohy celý život nosí naši váhu, mnohdy i nadváhu a není dobré na obuvi šetřit. Chůze v nepohodlných, leč levných botách, velmi rychle odradí,“ varuje trenérka kondiční chůze Kateřina Frühaufová.

A její konkrétní tipy pro výběr bot na chůzi? „Každý člověk má jiný tvar chodidla a proto doporučuji nekupovat boty na internetu, ale udělat si čas a v obchodě je pečlivě zkoušet. Obuv se kupuje o číslo větší, protože při delší chůzi nohy natékají. Ve specializovaných běžeckých prodejnách dělají diagnostiku došlapu a následně pak doporučí vhodný typ bot. U zdatných chodců nebo u osob, které mají nějaké zdravotní potíže s chodidly, stojí diagnostika došlapu určitě za zvážení,“ doporučuje trenérka.

Boty na chůzi pro každé roční období
Na chůzi doporučuje trenérka Kateřina Frühaufová nízké, nekotníkové boty. Zapomeňte tedy na těžké pohorky, ale nesázejte ani na běžnou „vycházkovou“ obuv do města. Od jara do podzimu jsou vhodné běžecké tenisky, které dobře tlumí nárazy. Přes zimu a do špatného počasí je vhodná nízká, nekotníková obuv s membránou. Do lesa a terénu můžou být i  trailové běžecké boty nebo turistické.

Cíl: Stanovte ho s odborníkem a s ohledem na zdraví

S chůzí můžete začít kdykoli. Počáteční cíl ale nelze odnikud „odkoukat“ – je pro každého z nás individuální. Pokud patříte mezi aktivní seniory, kterým nedělá problém ujít 10 nebo 15 kilometrů v terénu, můžete začít pilovat tempo a časem třeba přejít do běhu. Trenérka dodává, že ale na druhé straně je velmi snadné sklouznout do stádia, kdy najednou zjistíme, že prostě nechodíme: „Například s odchodem do důchodu se stává velmi často, že člověk úplně ‚přestane chodit‘, nemá vůbec žádnou fyzickou aktivitu a kondici na nule.“ Ani v takovém případě ale není čas na žádné „tohle já už dělat nebudu“. Ideálním rádcem i motivací se pak stává trenér, jako je třeba právě Kateřina Frühaufová.

Ke kondiční chůzi se sama propracovala „od píky“, překonala díky ní problémy s nadváhou a nízkou kondicí. Takže dobře ví, jak pracovat se začátečníky. Vždy pracuje s ohledem na zdravotní stav klienta a nestanovuje nepřiměřené (a často i nebezpečné) cíle. Pět kilometrů nebo 30 minut se pro zdatného člověka může zdát jako nic. „Pro mnohé mé klienty ale bývá z počátku problém zvládnout ujít i 500 metrů. Někteří potřebují pauzu každých 10 minut. Upozorňuji, že zdaleka ne všichni klienti jsou obézní. I štíhlí lidé, kteří nejsou zvyklí na žádný pohyb, můžou mít z počátku problém ujít delší vzdálenost,“ dodává.

Co počítat: Kilometry a tempo, nebo radost a lepší kondice?

Co se týká navyšování kilometráže či časových úseků, je nutné brát vždy ohled na zdravotní stav seniora. I proto je podle Kateřiny Frühaufové nemožné nastínit obecný tréninkový plán pro chodce začátečníka: „Každý svých cílů dosahuje v jiném časovém horizontu a zvláště u seniorů nelze obecně říci, za jak dlouho se lze dopracovat například na pět kilometrů svižné chůze, ať už s holemi nebo bez nich.

Zdravý senior 70+ zvyklý na pohyb nebude mít žádný problém, ale například pro jiného seniora 60+, kardiaka, obézního, s těžší formou artrózy bych primárně volila redukci hmotnosti, procházky s holemi na nordic walking ve volnějším tempu s velmi pozvolným přidáváním délky trasy i rychlosti.“

Pro každý aktivní pohyb je na začátku nejdůležitější vůle a pravidelnost. Kateřina se specializuje na klienty s nadváhou a různými zdravotními problémy, kde je zásadní individuální přístup. Jako první s nimi řeší zvládnutí techniky a pak to, aby časem zvládali delší a delší procházky. Tempo „tréninkového“ plánu jejích klientů je tak opět velmi individuální: „Výkon a zvyšování fyzického výkonu vždy závisí na aktuálním zdravotním stavu. Začínající chodci senioři by se nikdy neměli srovnávat s ostatními,“ doporučuje trenérka. Mnohem lepší cestou ke spokojenosti z pohybu je vnímat svoje vlastní pokroky – a třeba si i vést deníček a čas od času zhodnotit své zlepšení.

Čas, vzdálenost a tempo – řešit, nebo ne?
„Pro začátečníka je primární nejprve trénovat vytrvalost, teprve potom tempo. Když se po kilometru zadýchávám i při pomalé chůzi a nezvládnu jít dál, nemohu trénovat tempo a zvyšování rychlosti. Tréninkový plán závisí na zdravotním stavu a fyzické kondici daného seniora,“ říká Kateřina Frühaufová.

Motivace: Přestaňte počítat a choďte pro radost

Kateřina svým klientům nenastavuje žádné hranice počtu kroků na den. Stejně tak podle ní není nutné pořizovat chytré hodinky nebo fitness náramek, které mohou být pro někoho i demotivující: „U seniorů se setkávám spíše s tím, že je sportovní elektronika stresuje, protože se neustále dívají, kolik už dnes ušli kroků, a že asi dnes nezvládnou nastavený limit, že je hodinky opakovaně upozorňují, že to s počtem jejich kroků dnes vypadá špatně, nebo že je čas se trochu pohnout…“

Její klienti obvykle preferují „hmatatelnější“ cíle – třeba obejít park třikrát, dojít v lese až k támhletomu stromu, zkusit jít trošku rychleji a podobně. „Znám ale samozřejmě i soutěživé seniory. Obvykle to bývá skupinka žen, které se motivují vzájemně, kolik která ušla kroků, která bude rychleji u rozcestníku v lese. Ale opět je to individuální a záleží vždy na povaze každé osoby,“ vypráví trenérka a zmiňuje jeden naprosto zásadní bod, od kterého se k chůzi můžeme odrazit všichni: „Důležité je se na pohyb – procházku, pomalý běh či jakoukoliv jinou aktivitu – těšit a dělat ji s radostí, ať už s hodinkami nebo bez nich.“

13. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecké botyVybavení

Novinky ze světa běhu, na které se můžete těšit v příští sezóně 2022

od Vít Kněžínek 11. 10. 2021
autor Vít Kněžínek

Specialista na běžeckou obuv Vítek Kněžínek přináší novinky. Na fotografie a ceny si ještě budeme muset počkat, ale přesto už víme, co v brzké době sjede z továrních pásů a co budeme moct v příštím roce nazout na své nohy. Přivítat nově do trailového světa budeme moct značku Scarpa, ale těšit se můžete i na další nové modely zaběhnutých značek.

Pandemie a s ní spojená omezení výrobních kapacit továren, nedostatek surovin, přetížená námořní doprava… Komplikací, které trápí celosvětový průmysl, výrobu běžeckého vybavení nevyjímaje, je celá řada. Minimálně na nějakou dobu tak musíme zapomenout na obvyklý řád věcí s pevně danými termíny doručování zboží na trh. Jinými slovy – klasický sezónní rytmus zima – léto přestává existovat a nové věci se k nám, běžcům, dostávají, jak to zrovna vyjde. I přesto se ale dá najít pár zajímavostí, na které se můžeme (s největší pravděpodobností) těšit v blízké budoucnosti.

Karbon táhne i nadále

O tom, že karbonové běžecké boty se začínají objevovat i v trailové úpravě už jsme psali. Hned několik plánovaných novinek potvrzuje, že výrobci berou tenhle trend opravdu vážně. Zároveň se množí zpětná vazba uživatelů prvních dostupných variant, kteří si obvykle tento typ bot nemohou vynachválit.

Kromě značek The North Face (Vectiv Flight Pro – recenze), Craft (CTM Ultra Carbon – recenze, a v příštím roce i CTM Ultra Carbon Trail) a Saucony (Endorphin Elite Trail) se do trailu nově chystá i italská Scarpa s modelem Golden Gate Kima RT. Tato novinka je určena do kamenitého technického terénu a její hlavní předností má být stabilita a ochrana chodidla před ostrými šutry. Hmotnost je 290 gramů, cenovka 179 $ a mezipodešev pracuje s dvojí tvrdostí tlumicí pěny. Proslýchá se také něco o závodní botě od Salomonu s vyztuženým plátem, ale podrobnosti o tomto projektu nám zatím nejsou známy.

Otestovali jsme běžecké bundy do mrazu. Roli hrály detaily a materiály

Tajemné Nike

Kromě Scarpy a Salomonu jsou tu i jiní hráči, kteří si nenechají nic utéct. Na závodě Western States 100 byl k vidění i doposud neznámý model Nike. Zcela jistě se jednalo o novou trailovou botu postavenou na tlumení ZoomX (totožná pěna jako u Vaporfly, Alphafly a několika dalších modelů). Zda byl přítomen i karbonový plát, není možné zjistit, ale dá se očekávat, že Nike v tomto směru neponechá nic náhodě a přispěje do rozrůstající se trailové kolekce s karbonovým závodním speciálem.

Ultralehké závodky na krátké tratě

Druhou větví karbonového vývoje jsou boty, kterým se říká “racing flat” a které donedávna ztělesňovaly ideální představy o závodní botě. Ultralehké s nízkou vrstvou tlumení, očesané od všech zbytečných prvků (proto flat v názvu). Adidas se chystá přijít s modelem Takumi Sen 8 a jeho hlavní rival Nike pak s novinkou Streak Fly. Obě boty stojí na nízké vrstvě extrémně energetické pěny (Lightstrike Pro, resp. ZoomX) a uvnitř mezipodešve je zakomponován zakřivený karbonový plát. Určení těchto bot je na kratší tratě okolo deseti kilometrů, kde by díky kombinaci dynamiky (karbon + pěna) a nízké hmotnosti měly poskytovat výhodu oproti klasickým karbonovým závodkám, které jsou všechny do jedné navrženy pro potřeby maratonu.

11. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaKola

Test: Canyon Grail:ON. Neskutečně zábavný elektrický gravel

od Marek Odstrčilík 9. 10. 2021
autor Marek Odstrčilík

Tohle kolo je silné jako býk, který díky parádnímu Bosch motoru smaže vaše neumění v terénu a pomůže vám překonat každý kořen nebo balvan. Přidejte k tomu dobrou výdrž a hned tu máte skvělého parťáka na delší štreky po našich horách nebo lesích.

Na elektrokola jsou různé názory, někdo je nesnáší a označuje za podvod, protože se díky nim usnadňujete život, jiní na ně nedají dopustit s tím, že díky nim se vykopete ven. Myslím, že pravda je někde uprostřed, protože strašně záleží na tom, kdo a jak takové elektrokolo používá. 

Jsem kardiak, a tak vnímám elektrokolo jako parádní řešení toho, když potřebuji držet tepovou frekvenci na nižších hodnotách, a přitom jezdit v terénu nebo kopcích. Díky elektrodopomoci se to totiž lépe hlídá a koriguje. Stejně tak je skvělou volbou pro ty, kteří mají jiné zdravotní trable nebo už jejich věk nedovolí takovou výkonnost, nebo chtějí se svými dětmi, vnoučaty vyrazit do přírody. 

Mládí vs. já. Eletrokolo rozhodně neznamená prohrát sám nad sebou

Kolo má jeden z nejvýkonnějších a nejmodernějších motorů, konkrétně Bosch Performance Line CX. Tohle se vždycky používalo na horských eleektrokolech a hle teď je i na gravelu. Baterii můžete dobíjet přímo na kole nebo si ji vyndat a vzít třeba na pokoj. Jen pozor, ať vám neupadne na nohu, váží totiž skoro tři kilogramy.

Dopomoc motoru má čtyři módy a ovládá se na řídítkách. Je to daleko lepší řešení než když je ovládání na spodní trubce, třeba jako u silničního elektrokolo Canyon Endurace (dalším plusem je i displej, na kterém vidíte rychlost, jaký režim máte nebo stav baterie). Každopádně i tak, když to poskakuje, tak je to občas tedy výzva na ovladač se trefit, ale to je asi jasné. Ten nej mód, který se zcela příznačně jmenuje Turbo, jsem použil skoro minimálně, ale když jsem ho hned při první jízdě použil na semaforu, tak mě to vystřelilo skoro nekontrolovatelně vpřed. Je to jako když vás Hulk prostě nakopne zlehka do zadnice. Takže pozor na to. V opravdu prudkém stoupání turbo ale oceníte, a pokud jsou po cestě kořeny, kameny, bláto, tak dvojnásob. Na rovině, při běžném ježdění po šotolině ho nezapnete, není důvod, protože dopomoc je do 25 km/h a na to vám stačí vlastní síla.

Canyon Grail:ON 7, foto: Marek Odstrčilík

Druhý nevyšší režim je Sport. Ten jsem též používal minimálně, vlastně spíš víc než turbo. Ve strmých stoupáních popravdě naprosto stačí. Nejvíc jsem ale používal buď Eco nebo Tour, to jsou režimy, které dle mého využijete přece jen v terénu nejvíc, zvláště pokud vyrazíte na dlouhou jízdu a chcete si rozumně máknout. Při jejich použití budete zažívat zadní lehký vítr do zad.

Kolo jsem proháněl hlavně po Šumavě, v říčanských lesích a kolem Sázavy. Důležité doporučení! Pokud tam od začátku narvete turbo s tím, že v kopcích všem s úšklebkem hodláte ukazovat záda, což je možná pro někoho cesta k vyššímu egu, tak vězte, že budete zanedlouho škemrat v hospodě o trochu toho proudu. A to navíc musíte jako tydýt táhnout nabíjecí kabel, který není zrovna cestovní. A že takových na šumavských cestách bylo. 

A tady se vracím k poznámce ze začátku ohledně rozumného používání dopomoci. Rovinu a mírné stoupání v pohodě ušlapete za své. Pokud ale jedete ve skupině, kde jsou klasická horská kola nebo gravely, tak jste nahraní, protože od 25 km/h se motor vypne a vy dřete doslova na těžkém kole (plus mínus 17,1 kg) a parťáci vám mizí v dáli. Karty se samozřejmě obrací jakmile přijdou kopce. Ideálním příkladem může být stoupání z Knížecích plání nahoru na Bučinu. Kdo to tam zná, tak ví, že to do kopce je víc než trochu. Nahoře jsem byl v cukuletu, s tepem kolem 130 (pro mě ideální hodnota), lehce zadýchaný, ale bez nutnosti resuscitace.

Canyon Grail:ON 7, foto: Marek Odstrčilík
Canyon Grail:ON 7, foto: Marek Odstrčilík
Canyon Grail:ON 7, foto: Marek Odstrčilík
Canyon Grail:ON 7, foto: Marek Odstrčilík
Canyon Grail:ON 7, foto: Marek Odstrčilík
Canyon Grail:ON 7, foto: Marek Odstrčilík
Canyon Grail:ON 7, foto: Marek Odstrčilík
Canyon Grail:ON 7, foto: Marek Odstrčilík
Canyon Grail:ON 7, foto: Marek Odstrčilík

Baterie má 500 Wh, což není prostě málo a dovolím si tvrdit, že při rozumném používání může být dojezd i kolem 200 kilometrů. Ze všech jízd (cca kolem 60 kilometrů) jsem se vždycky vracel s úbytkem jedné až dvou čárek baterie z pěti.

Canyon Grail: ON 7 má atypická a ne pro každého stravitelná řídítka. Jsou totiž dvojitá a proto se jim lidově říká „dvojplošník“. Za mě fungují velmi dobře a nemám k nim žádnou zásadní výtku (úplně stejné mám i na klasickém gravelu od Canyonu už několik let). Pro jiné ale může být limitující, že se nedají nijak nastavit, což je fakt, ale je to tak. Většinou budete řídítka držet blízko brzd. Horní část využijete především na rovných šotolinových nebo asfaltových površích.

Recenze elektrokola. Silniční Canyon Endurace:ON AL vás naučí říkat promiň

Naprostá paráda jsou ovšem brzdy Shimano GRX a jejich skvělá a okamžitá účinnost. Nemusíte vynaložit nijak zvlášť velké úsilí a už reagují. A to chcete. Stejně tak si zaslouží pochvalu i přesná přehazovačka GRX RX 812. Kazetu na tomto kole najdete Shimano SLX 11-42 11s.  

Elektrický Canyon Grail:ON není rozhodně ideální kolo. Někoho bude odrazovat hmotnost, jiného atypická řídítka atd. Motor je ale skvělý, stejně tak i osazení komponenty, kolo je stabilní a dodává vám v terénu potřebné sebevědomí. Za cenu 136 999 Kč dostanete skvělého dříče, který se nezalekne skoro ničeho a vy se s ním budete v přírodě bavit a ne prát a lopotit.

Canyon Grail:ON
Motor: Bosch Performance Line CX (Gen4)
Baterie: Bosch PowerTube 500 Wh
Přehazovačka: Shimano GRX RX812 GS
Kazeta: Shimano SLX M7000 11-42 11s
Kliky: FSA CK-702 Gen4
Řetěz: Shimano CN-HG701 11s
Brzdy: Shimano GRX RX600
Kola: DT Swiss HG 1800 Spline, vel. 28
Řídítka: Canyon CP07 Gravelcockpit CF
Sedlo: Sedlo: Fizik Tempo Argo R3
Cena: 136 999 Kč
Sedlovka: Canyon S15 VCLS 2.0 CF
Plusy: baterie, komponenty, účinné brzdy, ovladatelnost v terénu, cena
Mínusy: hmotnost, pro někoho atypická řídítka, nemožnost si kolo vyzkoušet na prodejně (pouze přímý prodej)
9. 10. 2021 4 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkTréninkZdraví

Početí i trénink pod kontrolou? Garmin umožňuje sledování cyklu

od Karolína Hornová 7. 10. 2021
autor Karolína Hornová

Menstruační kalendář v hodinkách je neustále po ruce – pro zápis příznaků i notifikace blížící se menstruace nebo plodných dnů. Ale také pro sport. Fáze cyklu mohou mít vliv na sportovní výkon a hodinky Garmin umějí na základě našich údajů poradit, kdy je čas třeba na silový trénink, a kdy naopak na regeneraci. Pojďme se podívat, jak to funguje.

Ženský pohlavní hormon estrogen a jeho hladiny toho v našem těle ovlivňují hodně – od toho, po kom se otočíme na dráze při tréninku, přes úroveň našeho libida až po nálady nebo sportovní výkony. Hormonální hladiny estrogenu a jeho „sesterského“ progesteronu se různí v závislosti na fázi cyklu a s nimi třeba i rychlost metabolismu, míra ukládání či odbourávání glykogenu ve svalech. Zjednodušeně řečeno – ve fázích, kdy dominuje estrogen, můžeme očekávat kvalitnější tréninky a lepší výkony, progesteronová fáze a fáze menstruace může být vhodnější pro odpočinek, regeneraci, ale u někoho i pro mírnější, ale vytrvalou aktivitu. Podrobnější tréninková doporučení najdete v boxu na konci článku. Hodinky Garmin a aplikace Connect mohou být při plánování dobrým pomocníkem.

Podrobný cyklický deníček

Jak to funguje? Aplikace Garmin Connect funguje jako menstruační kalendář, obohacený o zpětnou vazbu. Stejně jako do toho papírového si zapisujete nejen datum a počet dní menstruace a sílu krvácení, ale i různé příznaky v jednotlivých fázích cyklu – od bolestí, křečí přes vnější projevy, jako třeba akné nebo jiné změny pleti, ale také výkyvy nálad. Prostě všechno, co zpozorujete, když se trošku „zaposloucháte“ do svého těla. 

Aplikace všechny údaje ukládá a s dlouhodobým sledováním přináší stále přesnější zpětnou vazbu – dokáže odhadnout předpokládaný první den krvácení, ale i upozornit dopředu na příznaky, které se obvykle ke konkrétní části cyklu vážou. Budete tak dopředu vědět, že třeba zítra a pozítří vynecháte náročný trénink kvůli křečím, a naopak třeba zařadíte uvolňovací cviky. Příchod „vašich dnů“ může být i vysvětlením pro únavu nebo pokles výkonnosti.

Nastavení sledování cyklu v hodinkách Garmin

Sledování menstruačního cyklu najdete v aplikaci Connect v záložce Statistiky zdraví. Sem zadáte základní údaje, tedy zda máte pravidelný či nepravidelný cyklus, kdy proběhlo poslední krvácení, kolik dnů trvá a také zda a jakou užíváte antikoncepci. Pak už můžete ke každému dni cyklu přidávat příznaky z intuitivní nabídky (např. „křeče“, „chutě“ apod.) nebo svou textovou poznámku navíc. 

Údaje o vašem cyklu se budou pak zobrazovat i v hodinkách. Pokud se tak neděje, budete si muset doplněk do hodinek stáhnout pomocí aplikace Connect IQ („obchodu“ s aplikacemi a doplňky pro zařízení Garmin). Pak bude možné příznaky a poznámky zapisovat přímo na zápěstí a také se vám přímo v hodinkách budou zobrazovat notifikace a doporučení ohledně cyklu.

  • Foto: Karolína Hornová
  • Foto: Karolína Hornová
  • Foto: Karolína Hornová
  • Foto: Karolína Hornová
  • Foto: Karolína Hornová
  • Foto: Karolína Hornová
  • Foto: Karolína Hornová
  • Foto: Karolína Hornová

Dobré rady: využijte cyklus naplno

Ženský cyklus má čtyři fáze: Menstruační, kterou vnímáme nejsilněji, folikulární, kdy dozrávají vajíčka, ovulační, kdy se vajíčko uvolňuje a je připraveno k oplození, a luteální, která bývá nejdelší – je spojena s kreativitou, ale i změnami nálad a ve svém závěru s pověstným PMS. Každá fáze skýtá jiné podmínky pro naše aktivity: Třeba folikulární fáze je ideálním obdobím pro pořádný tréninkový zápřah, protože tělo díky hormonálním hladinám optimálně využívá energii a lépe regeneruje.

Dobrou zprávou je, že ani menstruační fáze neznamená úplný útlum: Paula Radcliffová v roce 2002 prolomila světový rekord v maratonu právě během své menstruace. Rekord padl i díky tomu, že si vedla pečlivý menstruační kalendář, díky kterému věděla, jak se na nevyhnutelný den připravit a co včas dělat, aby se zbavila bolestí a křečí. Aplikace Connect má pro nás v každé fázi připravené rady ohledně stravy a pohybu, podložené odkazy na vědecké studie, které nám z dané fáze pomohou vytěžit to nejlepší.

Cyklus, početí i těhotenství pod dohledem

Pokud se pokoušíte o dítě (nebo naopak počít nechcete), v aplikaci si můžete nastavit notifikaci blížící se ovulace (plodných dnů). Její určení pouze skrze aplikaci ale není samospásné – ideální je doplnit ji o měření teploty nebo ovulačního testu. Samozřejmě záleží i na pravidelnosti vaší menstruace a osobních specifikách cyklu. Pokud už jste v jiném stavu, nabízí se novinka z roku 2020 – sledování těhotenství. Dostupná je pro modely Garmin Venu, Vivoactive, Forerunner, Fénix a Vívomove.

Sledování cyklu v aplikaci ale má svůj smysl i při užívání hormonální antikoncepce. V takovém případě je váš cyklus sice do jisté míry „zautomatizovaný“ a pod kontrolou, ale aplikace může upozornit na změny v příznacích a svým způsobem i na vyjmutí antikoncepce na třítýdenní bázi (antikoncepční kroužek). Pokud např. víte, že menstruace přichází tři dny po vyjmutí kroužku, nastavíte si upozornění v kalendáři tři dny před začátkem menstruace. 

  • Foto: Karolína Hornová
  • Foto: Karolína Hornová
  • Foto: Karolína Hornová

Předpovědi i tréninkový plán na míru

Pokud je vaše menstruace přesná jako švýcarské hodinky, nic převratného se díky této funkci asi nedozvíte. Pravidelné zapisování příznaků může ale upozornit na změnu, která může stát za pozornost. Při nepravidelném cyklu může aplikace pomoci vysledovat určitou pravidelnost – např. v podobě premenstruačních příznaků, které vám (i vašemu gynekologovi) mohou pomoci se ve vašem cyklu zorientovat. Výkyvy v pravidelnosti pak mohou upozornit i na blížící se menopauzu.

Zařízení Garmin ani jiné chytré wearables neumí menstruační cyklus monitorovat samy (logicky), ale umí jeho průběh vyhodnocovat na základě námi vložených dat a informací. Čím pravidelněji a pečlivěji je budeme vyplňovat, tím přesnější „ovoce“ sklidíme – hodinky a aplikace Connect budou své závěry postupně zpřesňovat a díky notifikacím nás třeba ušetří nepříjemného překvapení nebo předpoví možnost výskytu určitých pravidelných příznaků.

Vše o menstruaci neustále při ruce

Takto přesné sledování cyklu je praktické, přehledy máme neustále po ruce a může nám pomoci i při pravidelném užívání antikoncepce a v neposlední řadě samozřejmě stavění našeho tréninkového plánu. Každá z nás „to má jinak“ – některé pomůže menstruační bolest „vyběhat“, jiná zase ocení možnost přesněji pracovat s oknem pro odpočinek a na dny, kdy je sportovní zátěž nepříjemná, naplánovat regeneraci nebo třeba protahovací cvičení. Funkce sledování menstruačního cyklu je tedy užitečná i pro sestavení a úpravu našeho tréninkového plánu. Díky přehledu v hodinkách můžeme cyklus „pustit z hlavy“ a jen se tu a tam podívat, zda se neblíží (ne)vhodný den pro určitou aktivitu. A právě přehled o cyklu v „garminech“ nám umožní tyto aktivity plánovat s předstihem. 

Fáze menstruačního cyklu a sport
Folikulární fázeDominuje estrogen
Vhodná doba pro intervalové a silové tréninky, zlepšování kondice i závody
Mějte se ale na pozoru, abyste to pod přívalem energie „nepřepálily“ a nezpůsobily si zranění 
Zlepšuje se využití energie z tuků, což šetří glykogenové zásoby ve svalech – např. při dlouhém běhu se tak únava dostaví později
Zlepšuje se prokrvení svalů a tedy jejich výkonnost ale i regenerace po aktivitě
Luteální fázeNa jejím počátku je ovulace (někdy také oddělená jako ovulační fáze)
V první polovině fáze dominuje hladina progesteronu
Vhodné pro klidnější aktivity, podporující vytrvalost – dlouhé pomalejší běhy s nižší intenzitou, plavání, cyklistika, silový trénink naopak třeba jen jednou týdně
Cca v polovině fáze se opět zvyšuje hladina estrogenu
V tréninku může být vhodné přidat na intenzitě – pohyb může pomoci zkrotit výkyvy nálad
Pár dnů před menstruací se může objevit nechuť k pohybu – nelámejte to přes koleno a regenerujte
Menstruační fázeVhodný je pozvolný pohyb, na intenzitě přidávejte až v posledních dnech menstruace
Intenzitu cvičení volte podle „hlasu“ svého těla – třeba jóga nebo pilates mohou pomoci při bolestech zad i křečích
Pokud vám sport při menstruaci nevadí, nevzdávejte se ho 
Pohyb podporuje cirkulaci krve v pánevní oblasti a uvolňuje endorfiny, které působí antagonisticky proti prostaglandinům (hormonům, které způsobují stahy dělohy a menstruační křeče)

Text a fotografie: Karolína Hornová

7. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Jak se oblékatZačátečníci

Běhání: jak vyzrát na výběr podzimního oblečení

od Magdaléna Ondrášová 6. 10. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Není vůbec jednoduché vyběhnout do podzimního počasí a oblečení trefit přesně tak, aby vám nebylo teplo ani zima. Obzvláště pak pro začátečníky. I kdyby se vám to nakrásně podařilo, vnější podmínky se mohou v průběhu vašeho tréninku rychle změnit.

To, jestli začne dout ostrý fičák, či se jinak změní počasí, není jediná nástraha. Záleží také na tom, jak intenzivně běžíte a zda potkáte cestou kopce, do kterých se zapotíte a dolů klidně profouknete a promrznete. Jak se tedy oblékat?

Pravidlo plus deseti stupňů

Oblékněte se tak, jako by venku bylo o deset stupňů více, než ve skutečnosti je. Ve chvíli, kdy vyrazíte ze dveří, vám bude sice poměrně chladno, ale to je v pořádku. Už během pár minut se totiž vlastním pohybem zahřejete. Kdybyste vyrazili oblečeni tepleji, za chvíli se uvaříte.

Vrstvit

Pamatujte, že vždy je lepší vzít více tenkých vrstev, než jednu tlustou. Bude se vám daleko lépe regulovat váš tepelný komfort i ve chvíli, kdy počasí neodhadnete zcela správně nebo se změní.

Lepší tak je, než lehké tričko a teplá bunda, vzít si tenký nátělník, na něj tričko s dlouhým rukávem či tenkou mikinu a tenkou šustku. Tu můžete případně vzít později do ruky, do batůžku, či uvázat kolem pasu. Funkční materiály bereme v dnešní době při sportu jako samozřejmost a tento benefit moderní doby je právě v proměnlivém a studeném počasí nutností. Spodní tílko odvede pot od těla, druhá vrstva zajistí tepelný komfort a třetí ochranu před vnějšími vlivy – že neprofouknete. Pod hutnou bundu se vítr sice také nedostane, ale současně nebude dobře odvětrávat pot a omezí vaši možnost regulace vrstev během tréninku.

Membránové oblečení a obutí

Pokud nejste sezónní letní běžec, zcela jistě se vyplatí investovat do bundy s membránou. Hledejte označení s Windstopperem, které skutečně funguje a dovnitř neprofoukne, zato ven propustí. Pro kvalitní a funkční membránu musíte sice sáhnout hlouběji do peněženky, ale investici časem oceníte, věřte mi. Pokud si nejste jisti funkčností membrány, můžete si před placením udělat jednoduchý test – přimknout ústa k látce a fouknout. A pak zkusit to samé z druhé strany látky. Neprofuk zvnějška i propustnost zevnitř lehce poznáte.

Můžete zainvestovat do membrány odolné nejen proti větru, ale i dešti, jako je například Gore-Tex. Ten vás ochrání před větším deštěm, ale tato výhoda je vykoupena horší propustností směrem ven. Pokud neběháte v extrémním počasí, jeví se Windstopper jako praktičtější, protože snese i něco málo vody a lehčí deštík s takovou bundou absolvujete v pohodě.

Tenké zcela voděodolné šustky jsou sice také řešením, dá se s nimi pohodlně běhat v dešti, ale jakmile přestane a oteplí se, budete vylévat pot z rukávů. Je to ale dobrá alternativa do batůžku s sebou, protože se dá taková bunda sbalit do poměrně malého balíčku a skoro nic neváží.

Boty s membránou mají své příznivce, ale je třeba si dobře uvědomit jejich specifika ještě před jejich nákupem. Do bot se sice nedostane vlhkost z venčí, ale s každou membránou přichází snížení prodyšnosti směrem ven a věřte, nohy se běžcům potí hodně. Boty se tak hodí do opravdu chladného počasí. Často mají také díky membráně o něco tužší svršek. O botách s membránou jsme sepsali tento speciální článek, doporučuji si ho přečíst.

Viďte a buďte viděni

Vybírejte si vrchní vrstvy s co nejvíce reflexními prvky. Čím dál častěji začnete vybíhat do tmy a i taková maličkost vás může ušetřit kolizi s autem, cyklistou nebo i druhým běžcem.

Neodpustím si zmínit jednu důležitou věc. Noste čelovku. I když se oči mimo veřejné osvětlení přizpůsobí tmě a za svitu měsíce na stezku vidíte, mějte na paměti, že nejenže potřebujete vidět, ale měli byste být viděni. Správný běžec si svítí pod nohy, aby neoslňoval a můžete mít na sobě v lese reflexních prvků kolik chcete, dokud svého kolegu neminete, nebude o vás vědět. Takový úlek bych vám nepřála. Neviditelný běžec je postrach stezek. Čelovka slouží tedy současně k tomu, abyste byli viděni.

Jak moc rozhoduje barva oblečení? Jaké jsou další způsoby, jak dát o sobě vědět? Specifika nošení čelovky a další si, prosím, přečtěte v článku níže.

Postrach stezek. Neviditelný běžec, který děsí, osvícený, který oslepuje
6. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Čím brnkají elektro-cyklisté na nervy

od Martin Kubala 3. 10. 2021
autor Martin Kubala

Produktu jako takovému samozřejmě nelze nic vytknout, ovšem co se týče uživatelů, to už je úplně jiné kafe. Častokrát se totiž za řídítka e-kola posadí jedinec, jemuž dělá problém i zaparkování nákupního vozíku. Poznejte úskalí jízdy a vyhněte se nehodě.

Elektrokola zažívají v posledních letech nebývalý rozmach. Snad žádné jiné sportovní náčiní nezažilo od dob prvních snowboardů takový prodejní boom jako právě tyto stroje.

Co říkají statistiky

Ty nám toho zatím moc neřeknou, protože v evidencích dopravních nehod v České republice není rozlišováno, zdali se jednalo o nehodu kola klasického anebo s elektrickou asistencí. Nicméně v sousedním Rakousku již tuto statistiku vedou a ta hovoří více než výmluvně. Ve třetím čtvrtletí roku 2020 připadalo 60 % všech smrtelných úrazů cyklistů právě na elektrokola. (1)

Samozřejmě, že statistiky se v jednotlivých kvartálech mohou i o dvě desítky procent lišit, nicméně skutečnost, že dlouhodobě to bude zhruba polovina všech případů, můžeme přijmout jako fakt. Navíc lze vzhledem k předchozímu vývoji očekávat progresivní tendenci.

V Česku jsou k dispozici pouze předběžné statistiky a ty podle Centra dopravního výzkumu vypovídají, že nehody elektrokol stojí za třiceti procenty smrtelných úrazů cyklistů a stejně jako v sousedním Rakousku se jejich počet rapidně zvyšuje. (2)

V čem spočívá zásadní problém?

V prvé řadě ve schopnostech uživatelů přizpůsobit jízdu svým dovednostem, reálně odhadnout své možnosti, předvídat dění na komunikaci a neposlední řadě v jejich ochotě mít na zřeteli alespoň elementární ohledy k sobě a ke svému okolí.

Do kopce na kole, dolů raději po svých

Ti, kdo na kole dlouho neseděli, anebo mají s cyklistikou minimální zkušenosti, často podlehnou dojmu, že jízda na kole klade nároky pouze na vaše nohy. Zakoupení elektrokola jim najednou skýtá zdánlivě nekonečné možnosti v podobě zdolání vrcholů, na které by se díky svému věku anebo aktuální fyzické kondici nedostali jinak než lanovkou anebo vůbec.
Zdoláním kopce však výlet nekončí a jízda ve sjezdu klade kolikrát vyšší nároky na kondici než cesta vzhůru. Zvlášť v případech, kdy se rozhodnete k cestě dolů využít některou z lesních pěšinek. 

Tady se nezkušený jezdec snadno dostává do začarovaného kruhu. Pokud brzdí málo, dosáhne rychlosti, ve které není schopen kolo ovládat, brzdí-li hodně, velice rychle se vyčerpá, protože brždění znásobuje otřesy způsobené nerovnostmi v terénu.

Test: Škrtí vás „hruďák“ i utáhlé hodinky? Malý a šikovný snímač z paže Polar Verity Sense

Jízda po cyklostezkách

Dalším problémem zejména u starších lidí je jejich schopnost předvídat a adekvátně reagovat na dění před nimi. Toto může mít fatální následky na cyklostezkách, které jsou společné pro cyklisty i chodce a je na nich zvýšená frekvence pohybu. 

Senior, který dlouhá léta využíval pouze klasické kolo a pohyboval se desetikilometrovou rychlostí, je zvyklý vnímat dění jen bezprostředně před sebou. Na e-kole pohybujícím se dva a půl násobnou rychlostí musí sledovat okolí v adekvátně větší vzdálenosti. Kromě vyšší rychlosti je potom zapotřebí se adaptovat také na odlišné jízdní vlastnosti e-kola a přizpůsobit rychlost tak, aby odpovídala jízdním dovednostem. Často se stává, že cyklista na e-kole sice na vzniklou krizovou situaci zareaguje pohotově, ale již nezvládne bezpečně zastavit. Zejména u horských kol s kvalitními kotoučovými brzdami hrozí nebezpečí, že po spontánním stisku brzdových pák bicykl zastaví mnohem dříve než samotný jezdec.

Podle dlouhodobých výzkumů prováděných mezi řidiči motorových vozidel, se celková reakční doba pohybuje v rozmezí jedné až dvou vteřin.

Pro konkrétní představu 25 km/h znamená rychlost 7 m/s. Brzdná dráha v takové rychlosti se pohybuje v rozmezí 6 až 10 metrů v závislosti na schopnostech jezdce, povrchu, pneumatikách a samozřejmě brzd. Lze očekávat, že nezkušený ale mladý cyklista při reakční době rovnající se jedné vteřině zastaví svůj stroj na vzdálenosti 13 až 17 metrů. U seniorů lze díky pomalejší reakci předpokládat vzdálenost přesahující dvacet metrů.

Zastánci elektrokol mohou pochopitelně namítnout, že stejná pravidla platí i pro kola bez elektrického pohonu. Tady lze ale s úspěchem oponovat, že cyklista, který je schopen vlastními silami vyvinout a následně i delší dobu udržet rychlost přes 25 km/h má kromě lepší fyzické kondice také mnohem lepší reakce a jízdní dovednosti.

Na silnici

Udržení jízdy v přímém směru, držet se při pravém okraji vozovky a v případě početnější výpravy zkrátit odstupy na minimum. Toto by měly být hlavní zásady při jízdách po komunikacích, kde se pohybují i motorová vozidla.

Častokrát se stává, že skupina čtyř jezdců na elektrokole zabere na cestě stejný prostor jako dva traktory s vlečkou. Jezdci na elektrokolech totiž na rozdíl od klasických cyklistů nemají potřebu těžit z výhody jízdy v závěsu a jezdí za sebou i v pětimetrových rozestupech. Dostat se před takovou skupinu je pro řidiče motorových vozidel větší problém než předjetí zmíněných zemědělských vozidel. A až vstoupí v platnost zákon o povinném odstupu 1,5 m, bude to platit dvojnásob.

Přilby, alkohol, čipování kol

75 % těžkých a smrtelných úrazů zejména starší generace se stala cyklistům, kteří při své jízdě nepoužili přilbu. Čtvrtina nehod způsobených cyklisty byla po předchozím požití alkoholických nápojů. (3) Toto jsou data společná pro všechny cyklisty společně. Pokud se k těmto nešvarům začne rozšiřovat i nelegální čipování kol, které po odstranění omezovače rychlosti umožní kolu vyvinout rychlost až 50 km/h, mají se milovníci dopravních statistik na co těšit.

Infografika Centra dopravního výzkumu. Zdroj: se svolením Centrum dopravního výzkumu
Zdroj:
  1. www.statistik.at/web_de/presse/125530.html
  2. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/elektrokola-bezpecnost-helma-prilba-nehody.A210709_192421_domaci_jum
  3. www.cdv.cz
3. 10. 2021 31 komentáře
4 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Kapitáni si mě na základce vybírali jako poslední. Vidíte, a teď běhám!

od Soňa Dvořáčková 2. 10. 2021
autor Soňa Dvořáčková

Kdyby mi před deseti lety někdo řekl, že budu jednou v nějakém sportu aktivně závodit, vysmála bych se mu. Ne že bych byla lenoch a mým koníčkem by bylo jen povalování na gauči, to opravdu ne, ale zkrátka – většina sportů mě ani v nejmenším nelákala a věnovala jsem se výhradně turistice.

Třídní otloukánek

Znáte to. Učitelka určí dva kapitány družstev a ti si začnou vybírat členy mužstva. Na dračku jdou třídní talenty, pak si kapitáni rozeberou tu lepší polovinu třídy, až dojde na největší „lůzry“. Čekáte a doutná ve vás plamínek naděje, že třeba dneska to dopadne jinak. Nedopadne. Jako poslední dvě vedle sebe přešlapujete s kamarádkou, kapitán vás měří očima a rozhoduje se, která z vás je větší dřevo. Tak tohle přesně je můj příběh. Největší dřevo ze třídy, které neudělá ani kotoul, kozu nepřeskočí a volejbalu se bojí, aby si náhodou nezlomilo prst (zlomilo, ale to je jiný příběh).

Tělocvik mi zkrátka nikdy nešel a minimálně celou základku to pro mě byly hodiny hrůzy. A určitě mi nepomáhalo rodičovské povzbuzování typu „neboj, to je dědičné, tvůj dědeček propadl z tělocviku“ nebo „velké svaly, malý rozum, co není v hlavě, musí být v nohách“. Samozřejmě, že mi takové poučky nijak nepomáhaly, ani psychicky a už vůbec ne fyzicky.

Bude líp?

Zároveň jsem ale nikdy neměla odpor k pohybu. Pěší procházky či výlety, to bylo moje, a čím dál častěji jsem jezdila na kole. Ve volných chvílích jsem křižovala krajinou a byla spokojená. Přišlo studium na vysoké škole, noví přátelé, nové aktivity. S mým, nyní už manželem, jsme se seznámili při plánování treku na Podkarpatskou Rus. A tím to celé vlastně začalo. Koupili jsme nová kola, moje staré, koupené kdysi narychlo v supermarketu, se odebralo do technických služeb, a v létě jsme vyrazili na vícedenní putování jižní Moravou. Tehdy ještě naše výkony nebyly nijak slavné, ale za pět dní jsme zvládli projet moravské úvaly, navštívit nespočet památek a popít nejednu sklenici vína. Během několika měsíců se ze mě stala vášnivá cyklistka.

Důvod jménem Ayran

Proměna dřeva ve sportovce byla dokonána před zhruba osmi lety. Tehdy jsem si pořídila svou modrookou australandu, kterou jsem po vzoru tureckého jogurtového nápoje pojmenovala Ayran. A se štěňátkem vyrazila na cvičák. Brzy přišly na řadu i překážky, kladina i áčko, a trenér konstatoval, že bychom mohli zkusit agility. „Agility? Co jako? To není nic pro mě!“ řekla jsem si v duchu a přesvědčovala samu sebe, že jsem si přece psa pořídila výhradně kvůli turistice. Ale neměla jsem čas protestovat. Honza, náš cvičitel, zvedl telefon a zavolal mé nynější trenérce Jitce. Nebylo cesty zpět.

„Budeš muset začít běhat, jestli to chceš udýchat. Takhle toho psa vážně nestíháš. A počkej, až zrychlí!“ Jitka byla nekompromisní. Já a běhat? Svět se zbláznil? Agility mě ale bavilo a sama jsem brzy pochopila, že bez lepší kondičky to nepůjde.  A tak jsem pořídila běžecké boty, slušivé tepláky a dlouhé lano, na němž jsem se chystala mít připoutaného psa. Směšné začátky.

Po mém studijním pobytu ve Slovinsku bylo definitivně rozhodnuto. Dalo by se říct, že „běhá celá Lublaň“. Chodit pěšky po parku mi začínalo připadat trapné. A tak jsem tepláky vyměnila za běžecké legíny a začala doopravdy běhat.

Pomalými krůčky vpřed

Netrvalo dlouho a sport se stal mou vášní. Pořídila jsem chytrý telefon, nainstalovala Endomondo a mohla se hecovat s přáteli, kdo toho nachodí a naběhá víc. Probudil se ve mně soutěživý duch. Začala jsem závodit v agility, a i když naše začátky nebyly slavné, nevzdávala jsem to.

A tak jsme začali překonávat sami sebe. Neexistovala kravina, kterou bychom nechtěli vyzkoušet. Jako když mi soused řekl, že zamlada dojeli na kolech ze Sázavy až k moři za čtyři dny. Fajn, není důvod to nezkusit. Vyjeli jsme z českých hranic a po cyklostezce Odra – Nisa vyrazili na sever. Urazit i 140 kilometrů za den s naloženým kolem nebyl problém. Za čtyři dny jsme byli u moře. Jindy manželův dědeček vyprávěl, jak kdysi za den dojel na kole z Prahy do Brna. Co jsme udělali my? Vyzkoušeli to. Tedy ne z Prahy, ale ze Sázavy. Vyrazili jsme před sedmou ranní a v půl desáté večer už stáli s koly na Svoboďáku. V nohách 186 kilometrů, unavení, ale šťastní.

Uběhla jsem také dva půlmaratony. Posázavské. Čas mi vylepšovala šedesátiletá paní, která mi zezadu doslova dýchala na krk. Věděla jsem, že se nechci nechat předhonit ženou o generaci starší, jinak bych to asi dávno vzdala. Díky, paní, jsem vám zavázána.

A co dál?

Někomu se může zdát, že moje výkony nejsou žádné výkony. Možná nejsou, ale já jsem na ně přesto pyšná. Jsou to totiž moje výkony, výkony toho největšího dřeva, které nebylo schopné udělat ani kotoul. (Chcete znát tajemství? Kotoul neumím udělat dodnes).

A co dál? Především bych chtěla zůstat aktivní i nadále. Není nám už dvacet, ale ve svém okolí máme dost inspirativních lidí, kteří nám ukazují, že podávat skvělé výkony je možné v každém věku. Nebo tedy skoro každém.

A tak plánujeme i nadále chodit po horách, překonávat sami sebe v dálkové cyklistice, ráda bych někdy zaběhla maraton a s dalším psem dosáhla i na toho šampiona. Je potřeba snít, protože jedině sny nás táhnou dopředu.

Autor textu: Soňa Dvořáčková

2. 10. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecké botyRady a chybyZačátečníci

Mýty o běžeckých botách, které se šíří jako lavina a nezakládají se na pravdě

od Vít Kněžínek 1. 10. 2021
autor Vít Kněžínek

Běhání by se bez nadsázky dalo označit za lidový sport s širokou členskou základnou: Kromě výhod v podobě společných akcí, tréninků a závodů to s sebou ale nese i jednu nevýhodu. Tou jsou rozšířené mýty a nepravdy, které se běžeckou komunitou šíří jako lavina. Dnes se podíváme na to, jaké nejrozšířenější mýty kolují o běžeckých botách.

Životnost

jedním z nejčastějších témat spojených s běžeckými botami je životnost. Už jste se jistě setkali s názorem, že boty jsou na konci své životnosti v okamžiku, kdy jim prošoupete podrážku. To ale není pravda. Míra opotřebení podešve (pryžové podrážky) má vliv pouze na to, jak bude, nebo nebude bota při běhu podkluzovat. Může se ale stát, a často se to opravdu stává, že boty jsou už dávno tzv. po smrti a vzorek přitom vypadá použitelně.

Rychlost opotřebení podešve závisí na technice běhu (kdo šoupe a škrtá nohama, bude vzorek brousit rychleji, než běžci, kteří poctivě zvedají kolena) a na povrchu, kde běháte (hrubý povrch funguje na podrážky běžeckých bot jako brusný papír). Vás by ale měl zajímat spíše stav opotřebení tlumicí pěny. To se bohužel dá jen velmi těžko poznat na první pohled. Místo toho se spolehněte na svůj pocit při běhu. Jakmile je bota při dopadu pocitově tvrdá, nepohodlná nebo nestabilní, tak je nejvyšší čas na výměnu. Bez ohledu na to, jak vypadá její podrážka.

Pronace, supinace, neutrální došlap

Jedním z nejrozšířenějších mýtů spojeným s běžeckými botami je návod, jak podle opotřebení podešve poznat, zda máte neutrální, pronační, nebo supinační došlap. Kdybychom se tím ale měli opravdu řídit, tak budeme mít téměř všichni došlap nadměrně supinační. Realita je ale naprosto opačná – nadměrná supinace se u běžců objevuje jen naprosto výjimečně.

Celá tato fáma pracuje s myšlenkou, že při supinaci dopadám na vnější hranu, při neutrálním kroku na celou plochu chodidla a při pronaci na hranu vnitřní. Mechanika došlapu takto ale nefunguje. Každý běžec nejprve dopadá na vnější hranu chodidla, čímž přirozeně a efektivně tlumí náraz. Při tomto prvním kontaktu dochází k největšímu opotřebení, proto by podle výše zmíněné rady všem vyšla nadměrná supinace. Po dopadu se váha chodidla přenese na celou plochu boty a odraz je veden přes palec po lehkém náklonu chodidla směrem dovnitř (tzv. pronace).

Aby byla supinace, nebo pronace nadměrná, pak by po dopadu muselo dojít k významné deformaci chodidla směrem dovnitř, nebo ven. Na podrážkách bot se tento jev projevuje pouze v extrémních případech. U většiny běžců se tak raději spolehněte na diagnostiku došlapu, nebo poproste svého běžeckého parťáka, aby vás natočil a ze zpomaleného záběru si prohlédněte, jak se chodidlo chová ve všech fázích kroku.

Test: Takto vypadají boty s nejlepší možnou přilnavostí Adizero Adios Pro 2.0

Správná velikost

Nejen začínající běžci často bojují se správnou velikostí nových bot. Obecná rada zní: boty musí být “o něco” větší. Tato rada rozhodně není mýtem. Naopak. Je nesmírně důležitá, abyste netrpěli otlaky, puchýři a černými nehty. Problém ale nastává v interpretaci této rady. Běžci totiž často srovnávají velikosti různých typů bot. Máte civilní obutí ve velikosti UK 8? Pak to vůbec nic nevypovídá o tom, jak velké by měly být boty na běhání. Je dost pravděpodobné, že číslo nových bot bude lehce vyšší, ale o kolik, to je otázka, na kterou neexistuje univerzální odpověď. Stejné číslo u různých bot často odpovídá výrazně odlišné reálné velikosti.

Místo čísel se tak soustřeďte na reálný prostor v botě. Při zkoušení si boty obujte, pořádně zavažte a postavte se. Teprve následně je vhodné řešit, jak moc jsou boty velké, nebo malé. Správná velikost by měla být taková, aby před nejdelším prstem bylo 5 až 8 milimetrů volného místa.

Nepromokavé boty jsou super

Nejsou. Ne pro běhání. Existují situace, kdy nepromokavá bota dává smysl a udělá svému nositeli dobrou službu. Obvykle to ale znamená, že taková bota není v botníku jediná a sáhnete po ní pouze v konkrétních případech (což v praxi znamená chladné, nebo deštivé počasí).

Problém s nepromokavými membránami je v tom, že jsou málo prodyšné. To pocítíte především v letních měsících, kdy se nohy v botě i při dešti extrémně potí a vy jste tak ve výsledku stejně mokří, jak kdyby vám dovnitř napršelo. Rozdíl je v tom, že pot nemá jak z boty odcházet a boty celkově velmi špatně schnou.

Při pořizování nových bot si tak velmi dobře rozmyslete, kolik času v nich reálně strávíte v dešti, nebo chladu. Drtivá většina běžců ocení mnohem víc obutí s klasickým prodyšným svrškem. V případě chladu nebo deště můžete vždy sáhnout po merinových, nebo neoprenových ponožkách a po návlecích na kotníky.

1. 10. 2021 2 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás