RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Nezařazené

Jíst „před“ nebo „po“? Radíme běžcům začátečníkům

od Magdaléna Ondrášová 9. 1. 2022
autor Magdaléna Ondrášová

V běhu a jídle každému sedne něco jiného. Jiný druh jídla i to, jak moc na lačno potřebujeme vybíhat. I tak máme několik zásad pro začátečníky, kteří neví, jak na to.

Mám vybíhat na lačno, abych neměl těžký žaludek? Ale co když mi dojde energie? Mám jíst tedy během tréninku? Když už se odhodláme začít běhat a vypadá to, že to půjde, začne přirozeně začátečníky trápit mnoho otázek, na které hledají odpovědi. Zda jíst před během, je jedna z nich.

Před během se nejí

Když vybíháte, měli byste být na lačno, jinak se vám nepoběží moc dobře. Někomu stačí nejíst hodinu předem, někomu nestačí dvě. U mě osobně je to například tak, že jsem začínala na dvou hodinách a čím jsem starší, tím se doba prodlužuje. Aktuálně jsou pro mě ideální tři hodiny po jídle. Znám i takové jedince, kteří jsou snad křížení Boltové s drtiči kuchyňského odpadu. Někde mezi nimi a mnou se nachází střed, který je nejpočetnější a pravděpodobně se tam zařadíte i vy.

Jste začátečníci a chodíte na svých dejme tomu dvacet až čtyřicet minut joggingu. Opravdu za tu dobu nezhynete hlady, naopak oceníte pocit lehkosti. A jako bonus si začne tělo brát z vašich tělesných zásob.

Poslední jídlo před během

Abyste před vyběhnutím co nejrychleji vytrávili a žaludek nestávkoval, je ideální dát si jako poslední jídlo něco lehkého. Všichni dobře víme, co je na náš žaludek těžší, že tatarák, hovězí biftek i řízek nás zaplácne na dlouho. Mezi lehčí stravu určitě řadíme sacharidy ve formě těstovin, rýže či brambor a k tomu lépe stravitelnější rybu nebo drůbeží maso. Ne smažené, ne tučné. Nejdete na závod podat vrcholný výkon, takže to nemusíte hrotit, můžete zařadit třeba i vlákninu v podobě zeleniny.

Pokud si nemůžete vybírat a k obědu je guláš se šesti, tak si dejte jen poloviční porci. Je to takový kompromis. I zde platí, že vy sami si musíte časem zjistit, jaký je váš žaludek a co snese.

Hlady šilháte a máte jít běhat

Vybíhat vyhladovělí také není úplně nejlepší nápad. Ať už je běh první činnost po probuzení, kterou hodláte dělat, nebo jste zanedbali jídlo během dne a právě se chystáte vyběhnout, je tu možnost, jak si něco dát těsně před tréninkem. Ještě jsem neslyšela o nikom, kdo by nesnesl před během banán. V tomto ohledu je to zázračná potravina. Konkrétně u mě je to dokonce jediná možnost, jak si něco dát a přesto mi pak nebude těžko. V mém případě pouze půl banánu. Mnoho lidí také snese bílé pečivo jako toustový chléb s marmeládou.

I v tomto případě poslouchejte své tělo, testujte ho a vyzkoušejte si, co sedí vám. Pokud jdete běhat před snídaní a necítíte hlad, nemusíte do sebe rozhodně něco cpát jen proto, že jste celou noc nejedli.

Pití

Před během je dobré se napít vody. I zde platí, že všeho s mírou. Nejlepší je dodržovat pitný režim a pít v průběhu celého dne. Tak bude tělo nejlépe hydratované. Před během stačí vypít menší sklenici vody. Není třeba pít do zásoby a pak celou dobu žbluňkat. V tropických dnech při delších bězích je to pak něco jiného, ale o tom zase až jindy.

Po běhu

Po běhu pak můžete doplnit energii tak, jak jste už zvyklí z běžného dne. Ideální je do půl hodiny si dát nějakou energii ve formě trochy cukrů. Nemusíte své stravování ale nijak přehnaně řešit, pořád jste v začátcích a jde především o to, pravidelně si dopřát svou chvilku pohybu.

Ať se vám hezky běhá a hlavně ve svých začátcích vytrvejte. Uvidíte, že to stojí za to!


9. 1. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaCyklistikaTrénink

20 kilo dolů je výzva. Tuk musí pryč a to není žádná sranda

od Marek Odstrčilík 7. 1. 2022
autor Marek Odstrčilík

Ty kila! Kdo jezdí trochu víc na kole, tak ví, že tahat sebou zbytečné kilogramy je terno. Po rovině to tak nějak jde, ale jakmile se silnice trochu zvedne, není to dobré, vlastně na prd. A tak s tím musím bojovat a rovnou říkám, že to opravdu bude pro mě ten nejtěžší úkol. Naštěstí mi můj trenér vytyčil tyto zásady a díky nim to, myslím, zvládnu.

Čím víc zhubnu, tím líp, protože trasa, dnes již kultovního Strade Bianche, je nekompromisní a není vůbec snadná. Nahoru dolů po šotolinových cestách vstříc nádhernému dojezdu v Sieně. A to chceš.  Co ale nechceš, je trápit se na 180 kilometrech s tukovým outěžkem…

Jak jsem si vedl v závěru roku

Prosinec jsem projezdil většinou doma na trenažéru, poznal díky Rouvy nebo Tacxu spoustu krásných míst a myslím, že najezdit potřebné kilometry nebude tak složité. Co mě naopak děsivě straší je ono shazování. Rád bych se dostal z nějakých 110 kilogramů na 90. A to není sranda. Teda pro mě. Do 40 let to vždycky šlo dobře, ale teď to je takové nějaké pracnější. Vím, jeden by řekl: NEŽRAT, ale to při tréninkové zátěži prostě nejde. Takže cukr pryč (a to mám tak rád dobrý černý lehce oslazený čaj), mouka a žádné Haribo (holt mé medvědy sní cizí lidé). 

S tím vším dokážu vlastně žít.  Trápení mám s pravidelností v jídle. Nějak nezvládám sednou si k němu ve správný čas, a to teď mluvím především o svačinách, protože trénink mám dvakrát denně, a to v jejich době. Dopoledne to řeším kvalitním proteinem, který mám od Inskoporu (chutná mi, nemůžu si stěžovat). Odpoledne pokulhávám, ale to vyladím.

Co nesmí chybět v tabletkách na klouby, aby fungovaly. Chodroitin a další prvky

Co se týče tréninku, tak dopoledne jezdím na vyšší tepy a v druhé části dne zase vyšší kadencí, ale na nižší tepy. Kadence je vůbec něco, co se snažím řádně pilovat, protože díky ní nedostávají nohy tolik zabrat. Tepová frekvence je pro mě důležitá ze dvou důvodů. Zaprvé kvůli shazování a za druhé kvůli mému operovanému srdci. Takže pořád mi pípají upozornění nastavených zón. Trenér Martin Kubala mi do měsíčního plánu ještě zařadil pravidelné protahování a trochu toho posilování, takže o zábavu je postaráno.

Tohle všechno, co píšu, je hezké, jenže když to vše je v prosinci, tak je vám jasné, že sem tam člověk něco uzobne, tady lehce povolí a druhý den vánoční si hned k ránu z určité povinnosti dá salát a rybu. Ano, to vše se mi povedlo, ale musím říct, že jsem se i tak snažil hlídat a nepřehánět to. 

Držet daleko striktnější jídelníček není pro mě snadné, jelikož dobré jídlo miluji, ale vím, že pokud si chci trasu Strade Bianche užít, tak není jiná cesta. Je to boj, ale co v životě není a navíc je to pro mě takové zábavné trápení. Jen by ta pneumatika mohla splaskávat rychleji. Věřím, že díky Strade konečně shodím, a snížím tak i zdravotní rizika a omezení, která si s kily táhnu už dlouhou dobu.

  • Takhle se nefotím rád, ale je třeba doložit, že si svých 20 kg nadváhy na svém dlouhém těle, nevymýšlím. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • V prosinci jsem si občas zobnul, přiznávám. Foto: Marek Odstrčilík
  • Tohle vždycky potěší. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Příprava na trasu Strade Bianche je v plném proudu. Foto: Magdaléna Ondrášová

Slovo trenéra Martin Kubaly

Plánovat na prosinec nějakou tréninkovou ofenzívu by nebyl zrovna nejlepší nápad, stejně tak tlačit na přehnanou disciplínu v oblasti stravování. Naopak, někdy je lepší popustit uzdu volnosti a začít svěřence připravovat na náročnější období. Jediným cílem na prosinec bylo strávit na kole přiměřené množství času – pokud možno zábavnou formou a maximálně rozšířit portfolio doplňkových aktivit. 

Ostrý začátek jsme obligátně naplánovali na začátek nového roku a kromě maximalizace ujetých hodin přišla na řadu i jedna z klíčových fází přípravy – shazování. Jedním z dílčích cílů je redukce hmotnosti o dvacet kilo. Samozřejmě, že to nepůjde najednou ale minimálně ve třech vlnách v průběhu celého roku. Proč?

Sundat bezmála čtvrt metráku tuku není žádná legrace

Abyste si představili, kolik je zapotřebí vyvinout úsilí pro spálení takového objemu zásob, tak počítejte se mnou. 20 kg tuku skýtá energii přibližně 180 tisíc kcal, což by hladovějícímu na pustém ostrově stačilo k přežití na čtvrt roku, v případě Marka se pak jedná o palivo na cca 5 000 kilometrů. Při kontinuálním dlouhodobém shazování by to sice nebyl neřešitelný problém, ale my kromě sundávání nadbytečných kilogramů potřebujeme také trénovat. Stručně řečeno – dieta a současný růst výkonnosti nebývají nejlepší kamarádi.

Pro udržitelnost jakéhokoliv redukčního programu jsou důležité následující zásady:

  • Nenutit svěřence jíst něco, co mu nechutná (u Marka tento problém odpadá, protože si v apetitu nezadá s kafilerkou). Pokud máte nevhodně sestavený stravovací plán, budete jej dodržovat v lepším případě čtrnáct dní. 
  • Nehladovět (pokud nejsi profík – ten to za nějakých 10 až 100 tisíc eur měsíčně musí vydržet). Přehnaný nutriční deficit má za následek jednak ztrátu odhodlání, energie a navíc vytváří v těle iluzi nedostatku, což vede ke zpomalení metabolismu a zvýšené tendenci ukládat si přijatou energii do tukových zásob.
  • Jednoduchost. Nedělat z toho složitou vědu. Prostě seškrtat potraviny s extrémně vysokým glykemickým indexem, nastínit obecná doporučení a neřešit gramáž každého sousta, protože tím člověka uvedete akorát do stresu. A stres vede ke snížení odhodlání, vytváří v těle iluzi nedostatku a … zkuste hádat.
  • Dodržet doporučený příjem makroživin, minerálů, vitamínů a stopových prvků. Díky kvalitnímu výživovému doplňku – proteinu nemusíme řešit komplikované sestavování jídelníčku. Ten by ve své redukované podobě nemusel důležité prvky v dostatečné míře poskytnout. Mezi námi, i bez redukčního programu je dosažení plnohodnotného zastoupení všech živin čistě otázkou teorie, která s reálnými možnostmi běžné populace koresponduje v lepším případě na úrovni 50 procent.
  • Disciplína. Pokud chcete čehokoliv dosáhnout, tak se bez ní neobejdete. Je to základní kámen každého úspěchu. V našem případě se disciplína bude týkat zejména tréninku. Hodiny a hodiny jízdy v nízkých tepových frekvencích. Ryze aerobní režim bez nějakých excesů. Pokud vás zajímá, co je největším problémem většiny cyklistů, tak tím je právě umění jezdit pomalu. Jet třeba tři hodiny v kuse v nízkém tempu, a i když vám to cuká nohami, tak prostě nezrychlit. Pokud vám to přijde jednoduché, tak si to zkuste. Ne jednou, ne dvakrát ale měsíc v kuse. Abyste to dokázali, musíte mít buďto úplně vymaštěnou hlavu anebo být naprosto zapálení pro svou věc. A v nejlepším případě obojí.
  • Cukry? U Marka je momentálně žádané vysazení bílého cukru a omezení potravin obsahujících bílou mouku, slazených nápojů, sladkostí a ovoce. Přičemž jejich zařazení může být v omezeném množství bezprostředně před, v průběhu nebo po výkonu z důvodu, aby nedocházelo k vyčerpání zásob glykogenu a Marek netrpěl hladem.
Martin Kubala. Foto: Michaela Bartková

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách. 

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon, funkční oblečení Sensor, helmy MET, a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.

7. 1. 2022 5 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaCyklistikaSilniční kolaTrenažéryTrénink

“Odpanění” klasického cyklisty aneb stal se ze mě obývákový princ

od Rungo 4. 1. 2022
autor Rungo

Vždycky jsem říkal, že trénink doma není ono, že jezdit v obýváku mě nebaví, že si to raději odjezdím venku, byť v mrazu. Člověk se někam podívá, nadýchá se čerstvého vzduchu a je to pořád klasická jízda na kole. Trenažer, kde je kolo na pevno uchycené, ani se nehne a člověk tak kouká maximálně na televizi, mě úplně nelákalo. Měl jsem dokonce úplně obyčejný trenažér, ale znamenalo to opravdu jen šlapat a pustit si u toho film, i tak to byla celkem otrava a přišlo mi, že jde víc o trénink hlavy než těla. 

Jak se ale rozvíjí technologie, přišly chytré trenažéry, aplikace Zwift (virtuální svět, jak počítačová hra) a Rouvy (reálné trasy nasnímané na kameru), což už vypadalo zajímavěji. Loni to v mé bublině (čti u mých přátel) začal být skutečný boom. Jezdilo hodně lidí, účastnili se hromadných virtuálních jízd, kde si i povídali (telekonference) a někteří jezdili i závody. A to už mě začalo zajímat a po pravdě i trochu lákat. Trenažér ale vyšel na poměrně dost peněz a v tu dobu se mi je do toho nechtělo investovat. Odjezdil jsem to tedy venku. 

Jak se blížila zima, čím dál víc jsem o trenažéru uvažoval, dokonce i poptával nabídky. Velkou výhodu, kterou jsem v tom viděl, bylo také to, že když mám děti, mohu trénovat a přesto být s nimi. Mezi tím mě přemluvil kamarád „Mrkef“, abych mu poslal data svého proslulého trojúhelníku (trasa Poděbrady – Nymburk – Sadská – Poděbrady), aby ji mohl nahrát na Rouvy a zkusit. Chytlo se více lidí a začali se mezi sebou předhánět. Na mojí trase! Měl jsem chuť tam vlítnout a předjet je…

A pak to přišlo. Naskytla se velmi dobrá nabídka. Lákadlo zařadit se do té skupiny, zajet trojúhelník a tahle nabídka přinesly své ovoce. Zadal jsem objednávku. Neskutečný, bude ze mě „obývákový princ“. Když jsem to řekl kamarádům, ani tomu nechtěli věřit. Ale musíme se pořád rozvíjet… 

První zkušenost s Rouvy

Den D. Přišla bedna. Celý natěšený jsem to doma vybalil, sestavil, nasadil kolo, vypnul topení a otevřel okno, rozběhl aplikace a okamžitě zadal na Rouvy trojúhelník. Nejrychlejší byl tehdy kamarád s přezdívkou Mario66 a průměrnou rychlostí na těch jedenatřiceti kilometrech 40,7 km/h. Cíl byl jasný, být rychlejší. Bohužel, nemám dost chytrou TV, takže jsem Rouvy pustil na mobilu, na který není vidět nejlépe, a tak jsem jel podle Garminu. Nedošlo mi tehdy, že Garmin nemá údaje o trase, takže bere čistě jen data z trenažéru. Vypálil jsem na trať a držel rychlost na Garminu kolem 42 km/h (v aplikaci to znamenalo skoro 50 km/h, ale to jsem neviděl a netušil). Vydržel jsem to takhle prvních 10 km. Pak jsem málem omdlel.

Při rozboru s kamarády jsem dostal okamžitě za uši, že jsem se zbláznil jezdit bez ventilátoru. Hned odpoledne jsem si nesl z prodejny domů jednu vrtuli… Druhý pokus dopadl o mnoho lépe, průměr jsem dostal na 41,9 km/h a získal rekord trati. 

Zwift, Tacx nebo Rouvy? Každá aplikace na cyklotrenažér má něco svého

Hned od začátku mě mezi sebe přibrali Vlčáci, jak si původně říkali, dnes už CSVC (Czech & Slovak virtual cycling). Ochotně mi se vším radili, jezdím s nimi hromadné jízdy a taky závody. A to je taky velká legrace. První závod jsem zaspal hned v prvním brdku. V reálném světě člověk vnímá, že za ním se tvoří nástup. Ale tady vidí člověk jen před sebe. Takže přestože jsme jeli do kopce slušný tempo a já se zkušeně držel v háku za první dvojicí, najednou se kolem přehnalo TGV o 30 lidech. Chtěl jsem je dohnat, takže klasicky vyletěl ze sedla. V reálu, za jízdy, jdu nahoru a dopředu s pohybem kola. Udělal jsem tedy tenhle nacvičený pohyb. Div jsem nepřeskočil berany… Kolo v trenažéru stojí na místě, že. 

Jednoduše jsem zjistil, že jízda doma na trenažéru je prakticky něco jiného. Dalo by se to označit za svou vlastní disciplínu. Pořád ale platí, že vše odjeté je v nohách a zúročí se i venku, což jsem si už stihl ověřit na vlastní nohy. Vtipné bylo, že jsem si zase musel zvykat na to, že se pode mnou to kolo pohybuje. Pořád jsem zelenáč, učím se, ale baví mě, že je zase vidět ten posun a těším se, že mi to zase pomůže být o kousek lepší v sezóně. A jestli přestanu jezdit v zimě venku? To ani náhodou. Jízda venku je prostě jízda venku. Názor na trenažér jsem však musel přehodnotit a uznat, že to má svoje plus a kouzlo.

  • Dnes už je chytrý cyklotrenažér skoro povinný bytový doplněk, zvláště, když jste prostě Cyklomagor. Foto: Petr Jaderný
  • Spadnout se dá i doma, když uklouznete při slézání po litrech potu. Takže helma u některých není od věci. Foto: Petr Jaderný

Autorem textu je Petr „Cyklomagor“ Jaderný

4. 1. 2022 1 komentář
0 FacebookEmail
Nezařazené

Bezdrátové sportování s True Wireless sluchátky

od Rungo 4. 1. 2022
autor Rungo

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Když se řekne sportování, bývá problém najít sluchátka, která bez potíží zvládnou výzvu, jakou je právě běhání. Ideální volbou by proto pro milovníky hudby mohla být právě True Wireless sluchátka. Ta nejen dobře drží, ale hlavně jsou zcela bezdrátová. True Wireless sluchátka tak představují skvělou sportovní variantu s kvalitním zvukem. Jsou zkrátka připravená na aktivní život. 

Bezdrátová sluchátka jsou na trhu už nějakou dobu, co je ale zásadní rozdíl, je právě zaměření. K dostání je široká škála typů, ale už jen málo z nich můžeme považovat zasluchátka opravdu vhodná na sport. Nyní se postupně dostávají do popředí nové vylepšené kousky, které zvládnou náročné aktivity, pot nebo prach. Mimo to díky spoustě nových funkcí ohromí uživatele například čidlem tepové frekvence. 

TWS sluchátka nemají žádný propojovací kabel ani pásek, a to díky samostatné baterii umístěné v každém sluchátku. Zdroj energie je tím pádem zajištěn, a to bez nutnosti jakéhokoli kabelu. Na základě mikro přijímače získávají sluchátka pomocí Bluetooth signál z telefonu a ať už chcete poslouchat hudbu nebo si vyřídit hovor, vše velmi obratně zpracují. Každé sluchátko má také zabudovaný mikrofon a u některých značek se setkáme se samostatným ovládáním přímo na povrchu sluchátka. Jedná se buď o možnost vypnou/zapnout, přijmout hovor nebo například zapnout Google Asistent nebo Apple Siri.

Skvělý zvuk, dobré basy a pasivní izolace okolního hluku je součástí téměř každých lepších kousků. Na jedno nabití vydrží několik hodin, a když už se vybijí, je tady pouzdro, které je schopné sluchátka rychle dobít.

Design sluchátek se pohybuje nejen v různých barvách ale také ve škále velmi pěkných materiálů. Povrch je dělaný tak, aby odolal prachu a potu. Některé varianty jsou dokonce voděodolné, ale u této možnosti vždy velmi záleží, do jaké hloubky a na jakou dobu. Samotné gumičky do ucha bývají ve třech velikostech a v případě ztráty se dají koupit náhradní. Pro ty, co mají starost, že by mohly přijít o sluchátka a někde je „vytřepat“ se u některých typů prodávají také háčky za uši. Pouzdro bývá jediná položka, která potřebuje k nabíjení kabel. 

Sluchátka Philips TAA7306. Foto: Phillips

Philips TAA7306 – Go for it

Jako velmi povedený kousek můžeme uvést sluchátka Philips A7306 True Wireless. Jsou ideální pro moderního sportovce a zaručují výjimečné přizpůsobení a pohodlí díky výběru ze tří různých barevných špuntů a tří odnímatelných spon na uši. Sportovní nadšenci mohou také sledovat svůj výkon pomocí vestavěného monitoru srdeční frekvence sluchátek Philips GO TAA7306, který je kompatibilní s většinou populárních fitness aplikací, jež jsou v současné době k dispozici. 

Sluchátka poskytují vynikající ochranu před úrazy díky vodotěsnosti, odolnosti proti prachu a potu. A protože čistota je pro většinu uživatelů také nejvyšší prioritou, lze model TAA7306 vyčistit za něco málo přes 20 sekund díky funkci automatického čištění UV zářením v nabíjecím pouzdře. Uživatelé mohou také zůstat v bezpečí díky speciální funkci režimu poslechu okolí pouze jedním klepnutím, která umožňuje okamžitý přístup k okolním zvukům. 

Parametry:
– Bezdrátová sluchátka s technologií vestavěného monitoru srdeční frekvence 
– Šest hodin poslechu (plus 18 hodin navíc s nabíjecím pouzdrem) 
– Design: Měkce pogumované odnímatelné špunty a háčky za uši – vodotěsný, prachotěsný a odolný proti potu (bezpečné až do jednoho metru ve vodě po dobu 30 minut)
– Podporuje Google Assistant a Apple Siri
– Režim povědomí o okolní situaci. Aktivováno jedním dotykem

4. 1. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Legenda a zakladatel českého ultra Tomáš Rusek: za 48 hodin uběhl 433 kilometrů

od Rungo 2. 1. 2022
autor Rungo

Při šestidenním etapovém závodě v Austrálii zase urazil neuvěřitelných 812 kilometrů. Nebavíme se zde o závodech na kole, Tomáš Rusek byl vášnivý běžec a svůj koníček přetavil i do organizování závodů. Jak svýma očima vidí živoucí legendu, sepsal jeden z dalších význačných českých ultramaratonců, Dan Orálek.

Mnoho dnešních běžců, kteří začali pár roků zpět, má představu, že ultramaraton je jen další módní záležitost, která přišla na svět společně s aktuální oblibou běhání. Je pravda, že běh je asi na vrcholu popularity v rámci celé historie běhu jako sportu, ovšem běh jako prostředek pohybu má historii tak dlouhou, jako je historie lidstva.

Také ultramaraton (i když se mu tak neříkalo) má jako sport o dost delší historii než například maraton, který se objevil poprvé až na olympiádě v Aténách roku 1896. Na druhou stranu rozvoj olympijského hnutí a také běhání maratonů odsunulo ultra tratě do pozadí na dlouhých asi 90 let. V Československu sice moc běhů nad maraton nebylo, ale za to tady byla celá řada dlouhých pochodů na 50, 100 i více kilometrů, které někteří odvážlivci místo pochodování raději běhali. V 80. letech se objevilo i pár závodů na klasických ultramaratonských tratích jako bylo 100 km a 24 hodin a zároveň se začala profilovat generace ultramaratonců, která se dokázala prosadit skvělými výkony i na mezinárodní scéně. Některé jejich úspěchy stále ještě nebyly překonány. Mezi běžci, kteří tehdy začínali a dosáhli opravdu na ty nejvyšší mety patří Tomáš Rusek. 

Tomáš je ročník 1948 a první jeho ultramaraton, který najdete ve statistikách, je 100 km z roku 1977, kdy mu bylo 29 let a hned to bylo pod 7 hodin, tedy přesněji 6:58:25. Pro ty, co nejsou úplně v obraze, tak poslední Čech pod 7 hodin byl Orálek v roce 2011. 

Tomáš v 80. letech na poli ultramaratonu startoval především ve 100kilometrových závodech, ale hlavně na těch zahraničních. V té době pracoval na vysoké veterinární škole a podle neověřených informací jeho spolupracovníků – pořád běhal. Tehdejší situace ještě ultramaratoncům do karet příliš nehrála. Svými starty v zahraničí si zároveň začal plnit svou druhou nebo spíše první vášeň, kterou vždy bylo cestování. Když se podíváte na seznam výsledků ve statistikách, tak můžete vidět závody v Itálii včetně legendárního 100 km del Passatore. Belgický závod Nacht van Vlaanderen nebo slavná stovka ve Franouském Amiens. Zvláště Itálie patřila mezi jeho oblíbené země. 

V 90. letech se pro Tomáše, stejně jako pro všechny občany Československa, otevřel celý svět, a kromě toho začal závodit na delších tratích, což znamenalo mnohem více trénování a pochopitelně i cestování. Na druhý pokus se mu povedlo zaběhnout za 24 hodin 236 km, a to v Basileji. Itálie byla pro Toma velmi oblíbená země a běžci v Brně těží z jeho kontaktů dodnes, když se pravidelně zúčastňují závodu v Castel Bolognese. Jde o závod na 50 km a mohu ho jen doporučit, protože italská pohostinnost, srdečnost a také jméno, které si zde Češi za 30 let získali, nám stále otevírají dveře v každé nové sezóně. 

  • Foto: se svolením Tomáše Ruska
  • Foto: se svolením Tomáše Ruska
  • Foto: se svolením Tomáše Ruska
  • Foto: se svolením Tomáše Ruska
  • Foto: se svolením Tomáše Ruska
  • Foto: se svolením MUM
  • Foto: se svolením Tomáše Ruska
  • Foto: se svolením Tomáše Ruska

Tomáš byl ovšem činný i organizačně, protože hned v roce 1990 stál u založení Československé asociace ultramaratonců jako její prezident a hned po rozdělení našich států také vzniká jeho přičiněním Česká asociace ultramaratonců (ČAU), která funguje do dnes. 

Protože ultramaratonci chtějí vždy běžet ještě dál, tak se mezi jeho závody v roce 1994 objevil i závod na 48 hodin, a to v německém Kolíně, kde zaběhl výkon světové úrovně v délce 403 km, což mu zajistilo vstup na ten nejslavnější závod na 48 hodin, který se běhal ve francouzském Surgeres. Tam v roce 1995 zaběhl český rekord – 433,384 km, který byl dlouhé roky druhým nejlepším výkonem za světovým rekordem Yiannise Kourose, který mimochodem ve stejném závodě běžel 470 km a rok později zde ustanovil do dnes platný světový rekord v hodnotě 473,495 km.

Tomáš se kromě účasti na závodech také rozhodl pár závodů uspořádat a mezi ty slavné, které se už neběhají, patřilo také 48 hodin v pavilonu „Z“ brněnského výstaviště. Tento závod se konal až do roku 2009, a kromě toho, že byl ve své době jediným halovým závodem na 48 hodin, zde padl dvakrát světový rekord. Poprvé v podání dalšího běžce napojeného na Brno, Jardy Kocourka, který v roce 1998 zaběhl 423,262 km a až v roce 2007 ho překonal Tonny Mangan s výkonem 426,178 km.

Nemoc, která se nazývá ultramaraton, má svou progresi, a tak Tomáš v už v roce 1996 běžel první šestidenní závod v USA s výkonem 706 km, aby o týden později startoval na dalším taktéž šestidenním. Tentokrát šlo o slavný závod v Colacu tedy v daleké Austrálii a zaběhl 812 km.

Tomáše šlo v těch letech potkat na závodech v Brně, a hlavní rozdíl oproti ostatním běžcům byl, že na závod přiběhl, potom závodil a nakonec zase odběhl. Spousta lidí měla pocit, že neustále běhá a vlastně nebyli daleko od pravdy. Tomáš v roce 1997 změnil zaměstnání a z vedoucího ústřední knihovny veterinární školy se změnil v pošťáka, tedy přesněji poštovního dělníka. Jeho práce spočívala v čištění poštovních schránek, a pokud se ptáte, proč to dělal, tak vězte, že opět kvůli běhání. Celé kouzlo spočívalo v tom, že měl sice nárok na služební vozidlo, ale on ve službě běhal mezi schránkami, a ještě využil ušetřený benzín. I mezi několika dnešními ultra profesionály nebude asi moc běžců, kteří by dokázali naběhat více kilometrů. 

Dá se říci, že Tomáš je poněkud hyperaktivní, protože kromě běhání a toho, že založil ČAU, také založil několik dalších závodů a dva z nich přetrvávají až do dnes. Prvním byl Moravský ultramaraton, čili MUM, v roce 1992, který měl ovšem v prvních ročnících poněkud jiný formát než dnešních 7 maratonů v 7 dnech, které mají cíl v jednom místě – v Lomnici. Závod měl 10 etap a ty se běžely pokaždé z jednoho místa do dalšího. Navíc díky Tomášovým mezinárodním známostem byl závod velmi dobře obsazen především zahraničními běžci, byť se nedá říci, že by ti z Česka MUM neběhali.

Tím druhým závodem, který trvá do dnes, je závod s trošku složitějším názvem Transmoravský masochistický terénní běh, čili TMMTR, který se koná týden po MUMu a je to výrazně komornější a náročnější akce, než je větší a mediálně známější MUM. Jde o 100mílovku inspirovanou závodem MMTR na 50 mil v USA, který Tomáš vyhrál v roce 1991. Závod se původně běhal z Olešnice do Vsetína či Luhačovic nebo opačným směrem, pak z Olešnice do Lulče a zpět. Dnes z Lomnice do Nemojan a zpět. Pro ty, kteří se ještě necítí na plnohodnotnou americkou klasiku, je k dispozici dětská verze v podobě 100km závodu.

Poslední rok, který Tomáš opravdu závodil byl rok 1999. Ne že by potom už nezávodil, ale kvůli problémům s kolenem se už nemohl dostatečně připravovat a výkonnost v závodech šla dolů. Mimochodem v tom roce běžel třikrát šestidenní závod, 250 km v Japonsku, 24 hodin a také 48 hodin. Protože po roce 2000 už tolik nezávodil, přirozeně také méně cestoval, což si vykompenzoval tím, že ukončil svou poštovní kariéru a začal dělat průvodce pro několik cestovních kanceláří. Spousta zájezdů bylo cyklistických a mezi jeho destinace patřil Nepál, Himálaje, Vietnam a další místa v Asii, kde všude zúročil svoji kondici a také znalost jazyků, která mu pomáhala jak při cestách, tak při organizaci závodů.

V jeho práci a cestování ho v roce 2017 na chvilku omezila totální náhrada běháním poškozeného kolene, ale mnohem více omezení v jeho cestách přinesla v posledních dvou letech čínská chřipka. Na druhou stranu se tímto Tomovi uvolnily ruce k tomu, aby se mohl vrátit do organizačního výboru Moravského ultramaratonu. Takže každému, kdo chce naživo potkat otce zakladatele Českého ultramaratonu lze jen doporučit, ať se jde proběhnout na jeden ze závodů, které v 90. letech Tomáš Rusek zakládal.

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

2. 1. 2022 1 komentář
0 FacebookEmail
Nezařazené

Novoroční bilancování: Rok 2021 z pohledu adidas. Který model posbíral nejvíc medailí?

od Adéla Ptašková 2. 1. 2022
autor Adéla Ptašková

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Rok 2021 nám skončil a je tedy čas na nějaké to bilancování. Pojďme si uplynulý rok shrnout z pohledu jedné z nejznámějších sportovních značek. Kterému modelu dávali profesionálové přednost? Která žena jako první v historii dokázala v jedné sezóně získat olympijské zlato v maratonu a současně vítězství v Marathon Majors?

Atletům závodícím pod značkou adidas se loni vedlo především v modelu ADIZERO. Více než polovina z nich zvítězila právě v těchto botách. ADIZERO má také prsty v celkem sedmi světových rekordech, které loni padly.

Alberto Uncini Manganelli, generální manažer pro běh a další sporty společnosti adidas, k loňskému úspěšnému roku uvádí: „Do vývoje kolekce ADIZERO a inovací, jako jsou LIGHTSTRIKE PRO a ENERGYRODS, jsme vložili nespočet hodin. To, že se to všechno podařilo v roce, kdy padlo sedm maratonských vítězství a sedm světových rekordů, je důkazem tvrdé práce.“

Podívejme se ale nyní na tyto výkony trochu blíže.

Word Marathon Majors

Na nejprestižnějších běžeckých silničních závodech – World Marathon Majors – se na stupních vítězů objevilo celkem dvanáct běžců v botách ADIZERO. Šest z nich ulovilo první příčku s průměrným odstupem 27 sekund od stříbrných závodníků.

V Berlíně odstartoval první z pěti Major maratonů vítězstvím Guye Adola, následovaný Joyciline Jepkosgeiovou, která v Londýně zaběhla světové sezónní maximum 2:17:43. Oba atleti měli na nohou model ADIZERO ADIOS PRO 2, stejně jako vítězové maratonu v New Yorku Albert Korir a Peres Jepchirchirová. Také v Bostonu proběhli jako první cílem atleti hájící barvy adidas – Benson Kipruto a Diana Kipyokeiová, oba s botami ADIZERO ADIOS PRO 1.

Světové rekordy

U výše zmíněné Peres Jepchirchirová se na chvíli zastavíme. Jako první žena v historii dokázala v jedné sezóně získat olympijské zlato v maratonu a současně vítězství v Marathon Majors. Tato běžkyně loni dokonce dvakrát překonala rekord v ženském půlmaratonu, a to ve Valencii a v Praze. Ve Valencii se dařilo i mužům, kdy Kibiwott Kandie zaběhl půlmaraton v rekordním čase 57:32.

Hned dva světové rekordy v jeden den byly překonány v závodě ADIZERO: ROAD TO RECORDS konaném v září 2021. Etiopanka Senbere Teferiová zaběhla pět kilometrů v parádním čase 14:29, přičemž na sobě měla dosud nejnovější model ADIZERO TAKUMI SEN 8. Devatenáct let starý rekord v běhu žen na 10 km pak pokořila Keňanka Agnes Jebet Tiropová s časem 30:01.

Že rok 2021 patřil převážně ženám, pak potvrzují další dva rekordy. Kalkidan Gezahegeneová pokořila magickou hranici třiceti minut ve smíšeném závodě na 10 km (29:38) a Dawit Seyamová uběhla poloviční vzdálenost v čase 14:41.

  • Foto: se svolením adidas
  • Foto: se svolením adidas

Budoucnost adidasu a bot ADIZERO

Na výše popsané výkony jsou v adidasu patřičně hrdí. Alberto Uncini Manganelli k tomu uvádí: „Nebylo snadné projít sezónou, která byla zhuštěna do několika intenzivních měsíců. Naše týmy neúnavně pracují na inovacích a poskytují našim sportovcům ty nejlepší produkty a podporu, aby mohli využít svůj maximální potenciál. Ten jim umožňuje soustředit se na jedinou věc: vítězství.“

Tým adidas chce i nadále posouvat hranice a pomáhat sportovcům přepisovat historii. „Charakter naší práce na kolekci ADIZERO podporuje tento způsob myšlení a my se již nyní díváme dopředu, abychom zajistili, že budoucí vývoj bude připraven na rok 2022 a další roky. Pro rok 2022 máme ambiciózní cíle a očekáváme, že je splníme. Od světových rekordů a dalších vítězství v Major maratonech až po velké úspěchy všech našich sportovců, kteří se účastní závodů po celém světě.“

2. 1. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaInspirace

Glosa: 1,5 metru již brzy. Je novela zákona spása nebo populismus?

od Martin Kubala 30. 12. 2021
autor Martin Kubala

Z hlediska cyklisty na první pohled jednoznačné pozitivum, z pohledu tradičního českého řidiče další “opruz”. Co vlastně novela zákona o provozu na pozemních komunikacích obnáší, co lze vyzdvihnout a co naopak může v reálném provozu znamenat problém?

Kdo je to cyklista

V prvé řadě je třeba si ujasnit, kdo je to vlastně cyklista. Z pohledu pravidel silničního provozu je to řidič jednostopého nemotorového vozidla. Tato definice již není nijak podrobněji specifikována, což ve světle nelichotivých statistik vede často ke zkreslenému pohledu na pravidelné vyznavače tohoto sportu. 

Jinak řečeno, nebylo by od věci vymyslet slovní spojení, které by dokázalo vystihnout rozdíl mezi sportující osobou (ať už závodně nebo rekreačně) a řadovým uživatelem bicyklu coby dopravního prostředku bez jakýchkoliv sportovních ambicí. Jako zářný příklad pak poslouží vodní sporty, kde zcela jinak pohlíženo na sportovní kanoisty anebo obyčejné vodáky.

Patří jízdní kola na silnice?

Patří, stejně tak jako všechna ostatní vozidla. Neexistuje jediný důvod, proč by měl mít řidič motorového vozidla vyšší nárok na užití vozovky než kdokoliv jiný. Pokud někdo tvrdí opak a touží omezit pohyb cyklistů pouze na cyklostezky, měl by jít sám příkladem a ke svým soukromým anebo služebním jízdám využívat pouze placené silnice anebo ty určené výhradně pro automobily. Všechny vozovky jsou totiž placeny z daní všech bez ohledu na jimi preferovaný způsob dopravy.

Teď se ale pojďme věnovat konkrétní problematice.

Jaké je přesné znění novely zákona č. 361/2000?

Při předjíždění cyklisty je řidič motorového vozidla povinen dodržet bezpečný boční odstup. Bezpečným bočním odstupem při předjíždění cyklisty se rozumí vzdálenost mezi nejbližšími okraji motorového vozidla, přípojného vozidla nebo nákladu a jízdního kola, přívěsného vozíku nebo cyklisty nejméně 1,5 metru. V místě s nejvyšší dovolenou rychlostí nepřevyšující 30 km/h je vzdálenost bezpečného bočního odstupu při předjíždění cyklisty podle věty druhé nejméně 1 metr.

Teorie a praxe mohou být na míle vzdáleny

Z pohledu cyklisty je nutno složit poklonu za přijetí novely, která bezesporu zvýší bezpečnost cyklistů, na stranu druhou si nejde nepoložit otázku, do jaké míry je opatření z hlediska dodržování stanoveného odstupu vymahatelné a naopak, zdali to nepovede ke svévolné buzeraci řidičů, kteří vzhledem k okolnostem nemohli odstup dodržet.

Demonstrativní 1,5 metru dlouhá šipka umístěna na levé straně bicyklu mohla být současně vyvážena i pravou např. 0,5 metru dlouhou, označující pro změnu maximální vzdálenost cyklisty od krajnice. Samozřejmě, že požadavek je poněkud přitažený za vlasy, protože při pohledu na vyfrézované nebo následně “po česku” zaplátované pásy je jasné, že jak odstup 0,5 metru od kraje, tak ani odstup 1,5 metru při předjíždění cyklisty často při nejlepší vůli není možné dodržet. Za ideálních podmínek ano, do těch ale mají české komunikace daleko.

Jak se bude dodržování odstupu kontrolovat?

Policisté, pokud vůbec budou schopni nějakým způsobem dodržování doporučené vzdálenosti kontrolovat, mohou při jinak bezpečném způsobu předjetí cyklisty určité odchylky tolerovat. Při překročení rychlosti je jasně definovaná a změřitelná tolerance pro udělení pokuty 3 km/h. Jaká ale bude tolerance při dodržování odstupu – pět centimetrů, deset, třicet? 

A pokud dojde ke sporné nehodě se smrtelnými následky, budou o vině a nevině rozhodovat těžko změřitelné centimetry? Bude totiž docela zajímavé posuzovat dopravní nehody řidičů motorových vozidel s cyklisty, u kterých bude dodržení odstupu 150 centimetrů klíčovým bodem při prokazování míry zavinění jedné nebo druhé strany. A jak se v případě nehody bude odstup zpětně dokazovat, když nejbližší část cyklisty se nachází ve vzduchu a navíc je v neustálém pohybu?

Co všechno novela zákona vyřeší?

Kromě toho, že bezpečné předjetí cyklisty bude přesně definováno zákonem o silničním provozu, nevyřeší zdánlivě novela téměř nic. Řidiči, kteří se při předjíždění cyklistů chovali bezohledně, se tak budou chovat i nadále. Postižitelnost a dokazování takového jednání se narozdíl od překročení rychlosti totiž limitně blíží nule. 

Nicméně zkušenosti například s novelou upravující přednost chodců na přechodech ukazují, že je vždy jen otázkou času, kdy si řidiči zákonem definované vzorce chování, zvyšující celkovou bezpečnost na cestách, osvojí. Z tohoto pohledu je třeba schválenou novelu vnímat pozitivně. Otázkou ale zůstává, zdali dodržování odstupu je opravdu to místo, kde nás nejvíce tlačí bota.

Jsme na tom opravdu tak špatně?

Ač se to mnohým bude zdát neuvěřitelné, Česká republika je mezi zeměmi EU na čtvrtém místě, co se týče celkového poklesu smrtelných nehod cyklistů. Od roku 2010 do roku 2019 došlo ke snížení počtu nehod s fatálními následky o 33,8 procent, což dokazuje, že navzdory sílícímu provozu a rozmachu cyklistiky si ČR vůbec nevede špatně. V tomto směru na sebe můžeme být právem hrdí.

O kolik se reálně zvýší bezpečnost cyklistů na cestách?

Z hlediska subjektivního pocitu při jízdě na kole se cyklisté budou bezesporu cítit bezpečněji. Pomineme-li však drobné nehody a úrazy, ukáže se, že opravdové ohrožení cyklistů na cestách má často úplně jiné důvody. Nechme promluvit čísla.

Od 1. 1. 2015 do 31. 8. 2021 se na území České republiky stalo 27550 dopravních nehod, jejichž účastníkem byl cyklista a zemřelo při nich 298 osob. 

Řidiči motorových vozidel zavinili 8 956 nehod s cyklisty z toho 121 smrtelných. 624 dopravních nehod s cyklisty bylo zaviněno řidiči z důvodu špatného předjíždění. Počet těžkých úrazů v důsledků těchto nehod činí 72, počet úmrtí 7. Nedostatečný boční odstup byl příčinou 210 dopravních nehod s cyklisty z toho 4 smrtelných a 20 s následkem těžkého zranění. To vše v časovém horizontu téměř sedmi let. 

Nedostatečný odstup tak tvoří pouze třetinu všech nehod způsobených řidiči při vzájemném míjení cyklistů. Na celkovém počtu nehod s cyklisty zaviněných řidiči motorových vozidel se nedodržování odstupu podílí dvěma procenty, nerespektování dalších bezpečnostních zásad (např. prudké zabrždění po předjetí cyklisty v koloně) při míjení cyklistů zvyšuje tento poměr na sedm procent. Z celkového počtu nehod je to však stále relativně malý podíl. Co tedy bývá nejčastější příčinou vážných dopravních nehod cyklistů?

Kde hledat v otázce bezpečnosti cyklistů největší rezervy?

Vezmeme to hezky popořadě statistikami za období 1. 1. 2015 do 31. 8. 2021. Z celkového počtu 18 500 nehod zaviněných cyklisty hrál alkohol roli v 5 100 případech, z toho ve 4 175 případech byla zjištěna hladina alkoholu v krvi přesahující hranici jednoho promile. 33 případů bylo smrtelných, 374 skončilo těžkým úrazem. Z této statistiky je zřejmé, proč jsem apeloval na rozlišení mezi lidmi provozujících cyklistiku jako sportovní disciplínu a těmi, kteří považují jízdní kolo pouze za dopravní prostředek.

11 200 nehod způsobili cyklisté starší čtyřiceti let a z celkového počtu 171 smrtelných případů spadá 135 (tj. 78 %) rovněž do této věkové kategorie. Cyklisté ve věku 60 let a více pak zavinili 88 (51%) všech smrtelných nehod.

Pozitivní zprávou je skutečnost, že na nehodách cyklistů způsobených pod vlivem alkoholu se lidé do 30 let podíleli pouze 15 %. O nějakém nerozvážném mládí tak v cyklistice nemůže být řeč a vypadá to, že v budoucnu se celková úroveň respektu vůči vlastnímu zdraví bude zlepšovat.

25 z celkového počtu 33 smrtelných nehod cyklistů pod vlivem alkoholu připadá na věkovou skupinu starší 40 let. 

Z hlediska smrtelných úrazů cyklistů zaviněných řidiči motorových vozidel pak přesně 50 % způsobili řidiči starší šedesáti let. Nedostatečný odstup anebo bezohledný způsob předjetí touto věkovou kategorií byl příčinou 71 % smrtelných případů, které ve sledovaném období nastaly při předjíždění cyklisty motorovým vozidlem.

Z tohoto pohledu je zřejmé, že hlavní pozornost by měla být upřena především na osvětu a způsobilost zejména starších účastníků silničního provozu ať už za volantem nebo v sedle bicyklu.

Přilba

Povinnost používat při jízdě na kole přilbu se vztahuje pouze na cyklisty do 18 let. Vezmeme-li si statistiky z letošního roku, tak zjistíme následující skutečnosti: 22 z 31 (tj. 70 %) smrtelných nehod v roce 2021 připadá na cyklisty bez přilby. Počet těžkých úrazů bez přilby tvoří 56 % všech případů. Absence přilby byla zároveň společným jmenovatelem v 75% těžkých a smrtelných úrazů věkové kategorie nad 65 let.

Přilba nezaručuje nesmrtelnost, ale její použití by v 37% úrazů zabránilo nejhoršímu. To znamená 8 životů jen v letošním roce. 

Zdravý rozum především

Jak vyplývá ze statistik, největší míru odpovědnosti za vlastní bezpečnost mají ve svých rukou samotní cyklisté. Pokud bych měl za sebe navrhnout úpravy, tak v prvé řadě by se jednalo zejména o 

  • povinné používání přileb při jízdě na kole.
  • v zájmu plynulosti provozu v místech, kde situace neumožňuje dodržet odstup 1,5 m (např. dvě protijedoucí kolony vozidel), povolit předjetí cyklisty ve vzdálenosti menší při současném snížení rychlosti (např. 1 m při rychlosti maximálně 50 km/h)
  • povolení souběžné jízdy cyklistů jedoucích v početnějších skupinách. Při jízdě za sebou tato skupina zabírá dvakrát delší prostor. Vzhledem k tomu, že se cyklisté při jízdě na špici pravidelně střídají, tak při počtu deseti za sebou jedoucích lidí by byl řidič vystaven situaci, kdy devět cyklistů neustále předjíždí jiného a stejně zaberou celý jízdní pruh i bez toho, aby porušovali pravidla.

Samozřejmě, že těch vylepšení by se dala vymyslet spousta, otázkou však zůstává, zdali máme zapotřebí, aby každá oblast našeho konání byla limitována předpisem, který více než obecná doporučení připomíná americký návod na použití mikrovlnky. Takhle to totiž dopadá, když zdravý rozum musíte nahradit zákonem.

Zdroje: 

  1. https://www.ibesip.cz/getattachment/Statistiky/Statistiky-nehodovosti-v-Ceske-republice/Dopravni-nehodovost-2020/Cykliste/Cykliste.pdf?lang=cs-CZ
  2. https://nehody.cdv.cz/statistics.php
  3. https://www.czrso.cz/cyklisti/home/default
30. 12. 2021 6 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceRozhovory

Vítěz závodu na sto mil Zbyněk Tkadlčík: „S běháním je to jako s anglickým trávníkem.“

od Adéla Ptašková 28. 12. 2021
autor Adéla Ptašková

V dalším dílu seriálu Hobby+ si představíme Brňana se zálibou v ultra, Zbyňka Tkadlčíka. V rozhovoru se dozvíte, proč začal běhat, co má společného se známým strongmanem a jak zvládá nálož kilometrů.

Zbyněk Tkadlčík je brněnský běžec, kterému nejsou cizí dlouhé tratě. Pravidelně běhá sedm maratonů v sedmi dnech (MUM) či TransMoravský Masochistický Terénní Běh na sto mil, který letos vyhrál. Na začátku byla Zbyňkovou motivací touha zhubnout, nyní je běh pevnou součástí jeho života. Mimoto je otcem čtyř dětí a pracuje v nakladatelství Albatros.

Na úvod se nemůžu nezeptat – máš nějakou přízeň se strongmanem Jiřím Tkadlčíkem?
Kdybychom se postavili vedle sebe, tak by nejspíše nikoho nenapadlo dotazovat se na nějakou přízeň. Příjmení ale máme stejné, že? Ano, můj tatínek a Jirkův dědeček byli bratry.

Prozraď nám něco o sobě, kde pracuješ, kolik máš dětí, manželek a párů běžeckých bot?
Pracuji v knižním vydavatelství – v Albatrosu v Brně. A pracuji s čísly. Párů bot mám tolik, že je spočtu hůře než počet prodaných či vydaných knih… Aktivních asi deset a snad pět párů „v důchodu“, ve kterých se dá jít na procházku či nostalgicky i vyběhnout. Děti mám čtyři a všechny s jedinou a jedinečnou manželkou.

Popiš nám, prosím, tvé začátky. Proč jsi začal běhat a co tě při tom stále drží?
Když pominu „běhání“ na ZŠ či na gymplu, tak ona současná vášeň započala někdy na konci roku 2012 a od té doby roste. Začátky byly temné, běhal jsem hlavně v noci (to mě baví dosud), protože jsem se styděl. Byl jsem tlustý (+25 kg), strašně funěl a po pár stovkách metrů jsem nemohl popadnout dech. Ale už tehdy jsem si představoval, jak vyhraju nějaký slavný závod. Cílem bylo rozběhat se, pak zhubnout, pokračovalo to snahou uběhnout co nejdál a letos jsem si dal za úkol zrychlit… Dnes? Je to vášeň, závislost, bez níž si nedokážu představit svůj život. Běh se stal součástí mé životní rovnováhy.

Běháš raději silnice nebo trail? Kratší nebo dlouhé vzdálenosti?
Všechno. Na silnici toho uběhnu víc, protože je to rychlejší povrch a tvoří základ mého tréninku. Traily a příroda, ideálně hory, mě zase neuvěřitelně naplňují. Dostanu se na ně spíše v létě či o víkendu. Na kratší vzdálenosti podle mne nemá smysl se oblékat, jsem vytrvalec. Ideální závod je pro mne ten 100 kilometrů dlouhý! Nevyhýbám se ale ani kratším.

Běháš podle nějakého plánu? Máš trenéra?
Do minulého roku bylo mým jediným plánem běhat co nejvíc a co nejdál. Běhal jsem dardy a z dnešního pohledu nesmyslně. Od letoška jsem se svěřil do rukou trenéra s jediným cílem. Zjistit, zda se v mém těle skrývá nějaká skrytá rezerva a pokud ano, tak ji využít. A strukturovaný trénink má skutečně smysl, opravdu to funguje a skutečně se i ve svém pokročilém věku zlepšuji.

Takže myslíš, že je trenér pro hobíky důležitý?
Kdo to s během myslí vážně, ať v určité fázi osloví trenéra, který se na něj podívá a získá od něj zpětnou vazbu. Může to být třeba na rok, dva, ale je to nenahraditelná zkušenost.

Jaká je tvá motivace vyběhnout i ve dnech, kdy se ti nechce?
S běháním je to jako s anglickým trávníkem. Stačí každý den zalévat, pravidelně sekat a za sto let ho máte… Já jsem se stal závislým mnohem dříve a bez pravidelné dávky endorfinů prostě nevydržím. Takže běhat a běhat, ono to pak nějaké „nechce“ vytěsní.

Popiš nám tvůj běžný den.
Jejda, nemám běžné dny, každý je výjimečný! Mám velkou rodinu, takže ráno vypravuji děti do školy (ale ony rychle rostou a i toto se postupně mění), pak práce, domů, rodina, … a běh. Někdy brzy ráno, jindy hned po práci, nejčastěji ale pozdě večer, až všichni ulehnou do postele.

  • Foto: se svolením Zbyňka Tkadlčíka
  • Foto: se svolením Zbyňka Tkadlčíka
  • Foto: se svolením Zbyňka Tkadlčíka
  • Foto: se svolením Zbyňka Tkadlčíka

Působíš v AC Moravská Slavia. K čemu je dobré být součástí nějakého klubu a co to obnáší?
Popravdě jsem do klubu vstoupil, abych mohl běhat jako registrovaný atlet závody MČR. A jelikož mám nejraději hodně dlouhé závody, spíše mimo atletický svaz, tak jsem pod klubem běhal minimálně. Navíc pod současným trenérem mířím spíše do klubu, pod kterým běhají moji tréninkoví kamarádi. Teprve tady poznávám sílu a soudržnost party běžců. Takže klub (nebo skupina) by měl být místem, kde mám své běhací přátele.

Provozuješ krom běhu i nějaký další sport?
Ne, běh je mým jediným vyvoleným. Dávám mu opravdu hodně a pro jiný sport nemám příliš prostor. Aktivní relax s dětmi (od fotbálku, badmintonu, cyklistiky až po ferraty) za sporty nepovažuji.

Jsou pro tebe důležité závody, nebo bys běhal i bez nich? Řešíš nějak více své umístění?
Rád trénuju a vydržel bych asi i bez závodů. Ty jsou pro mě místem setkávání s lidmi, se kterými mám společné „postižení“. Ale přiznávám, že jsem soutěživý typ, a když závodím, tak naplno.

Vybíráš si třeba cíleně takové závody, kde bys mohl udělat dobrý výsledek?
Nevybírám, mám raději závody se silnou konkurencí, je pro mě cennější TOP 10/20… než bedna díky slabšímu obsazení závodu.

Jsi pravidelným účastníkem Moravského Ultramaratonu (7 maratonů v 7 dnech), máš za sebou i TransMoravský Masochistický Terénní Běh (100 mil), který jsi letos dokonce vyhrál...
MUM je pro mne TOP závodem. Je to skutečně setkání těch největších „bláznů“, co propadli dlouhým běhům. Týden strávený v Lomnici (centrum závodu) je velmi povzbuzující a nabíjející. Trochu teda bolí nohy, ale přínos daleko převyšuje všechny bolístky.

Lékařka, máma a univerzální běžkyně. Kdo je Patrícia Puklová a jak to vše stíhá?

Co je při těchto extrémnějších závodech nejdůležitější? Jak moc jsou tyto závody náročné psychicky a jak dlouho pak musíš regenerovat?
Ten „extrémní“ běh je hodně o hlavě. Kdo se do toho pustí, obvykle má natrénováno, takže jde především o koncentraci mentálních sil a minimalizaci fyzických dopadů. A regenerace? Pokud se mi závod povede, tak jsem spíš nastartovaný do dalšího běhání než unavený. Určitě je potřeba tělu ulevit, ale s aktivním přístupem se regeneruje líp. Kdo umí naslouchat svému tělu, ten má velkou výhodu. Nechci to zakřiknout, ale vzhledem k absenci zranění se mi to snad daří.

Máš nějaké běžecké nesplněné sny? Co máš v plánu dále?
Jako Vodnář mám hlavu plnou snů. Příští rok pár závodů v Alpách (na Zugspitze Ultra Trail jsem už přihlášen), vyhrál jsem volný start na 100 mil krajinou Malých Karpat (cca 200+ km dlouhý závod na Slovensku), s kamarády jsme měli vyhlédnutý závod na Ukrajině, láká mě nádherné vysokohorské ultra, které se běhá v Rumunsku, ještě jsem nezkusil běh na 24 hodin… Je toho hodně. Jediné, co skutečně chci, je být zdravý, mít kolem sebe šťastnou rodinu a přátele. Až potom si najdu prostor na běhání a užiju si hezké závody.

Zbyněk Tkadlčík *1974
Běžecký vzor: Daniel Orálek
Oblíbený závod v ČR\SK: MUM
Největší úspěch: snad ještě přijde… jinak 7 maratonů za 7 dnů, dokončeno za 26 hodin (MUM)
Nejoblíbenější jídlo před závodem: těstoviny
Nejoblíbenější jídlo po závodu: cokoliv, ideálně hamburger
Nejlepší regenerace: jídlo, pití, sauna
Nejméně oblíbený trénink: intervaly do kopce
MUM VII. Cimrmanova etapa a vyhlášení
28. 12. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Pravěké rondely: jakou funkci měly? Možná šlo o sportoviště

od Soňa Dvořáčková 25. 12. 2021
autor Soňa Dvořáčková

V období mladší doby kamenné, v 1. polovině 5. tisíciletí př. n. l., se na rozsáhlém území střední Evropy, v Čechách, na Moravě, v Rakousku, na Slovensku a v Německu, objevuje zajímavý fenomén tzv. rondelů. Jaká byla jejich funkce v pravěké společnosti? Na to je těžké odpovědět, jednou z přesvědčivých interpretací je však výklad, že se mohlo jednat o pravěké sportovní areály.

Na úvod je dobré připomenout učivo dějepisu a říct si, v jaké době se vlastně pohybujeme. Zapomeňte na lovce a sběrače, dnes se vypravíme do zemědělského pravěku.

Období neolitu, tedy mladší doby kamenné, bylo klíčové. Došlo k výrazné změně životního stylu, člověk přestal být lovcem, usadil se a stal se zemědělcem. Začal také chovat dobytek, z počátku především jako zdroj masa. A začal stavět bytelné dřevěné domy, vyrábět keramické nádoby a oděvy šil už z tkaných látek. Kromě toho nejspíš postupně docházelo i ke společenským změnám a postupné diferenciaci společnosti – tedy k postupnému rozvíjení společenských vrstev. Rondely toho mohou být důkazem – někdo přece tyto velké stavby musel organizovat a přesvědčit ostatní, aby na výstavbě pracovali.

A co to vlastně rondely jsou? Jde o velké kruhové útvary, tvořené jedním či více kruhovými příkopy a jednou či více palisádami. Příkopy mohly dosahovat šíře až 14 metrů a 5 metrů hloubky, typický je jejich zahrocený tvar. Maximální vnější průměr rondelů je poměrně variabilní, největší dosahují rozměrů kolem 200 metrů, obvyklý maximální rozměr se však pohyboval mezi 55 a 97 metry. Vnitřní plocha byla mnohem menší – obvykle se jednalo o kruhový prostor s průměrem zhruba 40 až 52 metrů.

Přes prstenec příkopů a palisád vedl do vnitřního prostoru různý počet vstupů. Pokud byl jejich počet sudý, ležely symetricky naproti sobě. Rondely byly součástí sídelních areálů, ležely poněkud stranou od obytných budov, na jednom sídlišti se mohl nacházet rondel jen jeden, ale třeba také čtyři.

Podle dostupných analýz byla vnitřní plocha rondelu prázdná. Velmi nepravděpodobné je i to, že by šlo o ohrady pro dobytek. Jaká ale tedy byla jejich funkce? Výkladů je celá řada, ale za pravdu není s jistotou možné dát nikomu. Většinou se hovoří o shromažďovací, tržní, sakrální nebo astronomické funkci objektů. Nic z toho nelze ani potvrdit, ani vyvrátit.

Paris-Brest věneček i cukrovinka svěžejší než vítr z Himaláje. Co se dříve jedlo při sportu?

Jednou z interpretací je však i tvrzení, že šlo o pravěká sportoviště, určená k soutěžení fyzického charakteru. Hry a soutěže jsou totiž staré jako lidstvo samo. Dalo by se říct, že soupeření je jedna z lidských přirozeností. Asi není třeba pochybovat, že lidé soutěžili i v hlubokém pravěku. Jen o tom před vznikem písemných pramenů nemáme příliš mnoho dokladů.

Soutěžení však nebylo jen prostou volnočasovou aktivitou, jako je z velké části dnes, ale hra měla celou řadu funkcí společenského a sakrálního charakteru. Posilovala a centralizovala moc vlastníka či komunity, zvyšovala prestiž. Kromě toho se na hru napojovaly nejrůznější symbolické významy, rozvíjela se mytologie, skrze hru bylo možné komunikovat s osudem a bohy, neboť hru a vítězství vždy tak trochu řídí vrtkavá štěstěna.

Odkazy pro ty, co chtějí vědět víc
Květina, P. – Květinová, S. – Řídký, J. 2009: Význam her v archaických společnostech Archeologické možnosti studia, Archeologické rozhledy LXI, s. 3- 30.
Zápotocká, M. – Pavlů, I. 2007: Neolit. Archeologie pravěkých Čech. Praha.
25. 12. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

Ať se vám splní přání. A o tom, abyste si přáli to správné

od Magdaléna Ondrášová 24. 12. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Dnešní den je něčím zvláštní. Málokdy si kdo pamatuje, co dělal třeba 3. října. Ale jaký byl dnešní 24. prosinec, budete většinou tušit ještě za rok. Možná i několik let poté. A proto vám přeji, abyste si ho pro vaše vzpomínky udělali co nejspokojenější. A věřte, že to lze i tím, že si v sobě nastavíte správná přání a tužby.

Nenechte se zahnat do kouta vlastní duše ve chvíli, kdy zjistíte, že je Štedrý den a vaše podmínky nejsou zrovna ideální k naplnění snu o pokojných Vánocích. Máte právo i dnes být smutní, napjatí, stejně jako šťastní a uvolnění. Jak je teď moderní říkat: Je ok, nebýt ok.

Nemusí být všechno růžové a stoprocentně skvělé. Ale přece jen – dnes je den, který se pravděpodobně vtiskne do vaší paměti, a tak mě napadá, že stojí za to ho využít pro sebe, pro vlastní já a jeho budoucí bytí.

Ať už jsme šťastní v objetí široké rodiny, nebo zrovna bojujete nerovný boj s nemocí, často si vzájemně přejeme, aby se nám splnila všechna přání. Mohlo by to být klišé, ale o přáních to dnes opravdu je. Tedy alespoň můj článek.

Není malých a velkých přání

Můžete jen rychle vyřknout nějakou tužbu, asi jako když vám dítě řekne „je 20 hodin a 20 minut, tleskni a něco si přej“ a vy cítíte potřebu něco rychle vychrlit, abyste ten mocný okamžik nepropásli, protože – co kdyby?

A nebo se můžete nad vašimi přáními, které vám všichni přejí, aby se splnily, zamyslet. Kolikrát už se vám stalo, že se něco splnilo a nakonec to nepřineslo kýžený strop vaší naplněnosti, ale jen zase další tužbu. A tak donekonečna toužíte a necítíte uspokojení. Nebo kolikrát už se stalo, že se nesplnilo a nakonec to tak bylo lepší? Kéž by mě přestala bolet achillovka a mohla jsem běžet ten závod. Stalo se, ale vlastně jste si tím nechtěně podepsali ortel únavové zlomeniny.

Když bych vám řekla, že dnes se vaše přání opravdu splní, které to bude? Opravdu ty nové ASICSy s rockerem, desítka za čtyřicet, nebo? Běhání je zábava, pomůže při shazování kil (nebo alespoň dát si linecké a nepřibrat), najít přátele, získat čas pouze pro sebe; běhání, cyklistika a sport obecně dokonce dokážou pomáhat při léčení duše nebo třeba ze závislosti na drogách. Ale pořád je to nástroj něčeho. Není to život sám.

Při vybírání správného přání pro sebe můžete najít sami sebe, to, co je pro vás skutečně důležité a pokoj v tento sváteční den, byť podmínky hrají i proti vám. Také můžete při hledání správného přání zjistit, kolik toho vlastně už máte. Přeji vám, aby se vám vaše dnešní přání splnilo, a abyste hlavně vyslovili to správné. Protože se může splnit. A protože život není jen maraton.

Běháš, Majdo, ještě? Běhám, ale… Stopka, zoufalství a nový smysl
24. 12. 2021 0 komentáře
1 FacebookEmail
CyklistikaCyklodoplňkyVybavení

Recenze: Pumpička Xiaomi Mi Portable Electric, skvělý náfuka do vaší cyklo-moto rodiny

od Marek Odstrčilík 22. 12. 2021
autor Marek Odstrčilík

Internet je plný nabídek nejpodivnějších vychytávek a zlepšováků života. V tomhle hraje dokonale prim invaze z Asie a je důkazem toho, že vymyslet se dá opravdu skoro všechno. V drtivé většině jsou to “blbiny” a jenom šílenec by si třeba koupil šálu s vyhříváním ovládanou přes aplikaci nebo… Občas ale narazíte na něco, co je super, má to praktické využití a navíc to skvěle funguje.  Je to tohle případ pumpy na kola od Xiaomi?

Pumpa Mi Portable Electric mě zaujala na první pohled. Jelikož kolo používáme v naší domácnosti skoro každý den, tak proč nevyzkoušet něco, co vám může usnadnit život při kontrole tlaku v pneumatikách a případně bez vynaložení sil ho dofouknout. 

Xiaomi Mi Portable Electric je bytelná pumpa

Tělo tohoto vzduchového kompresoru není zrovna lehounké, ale to se tak nějak dalo předpokládat. Když ho vezmete poprvé do ruky, máte rozhodně pocit, že tenhle výrobek nikdo neodfláknul. Působí to opravdu bytelně, takže nebudete mít strach ho hodit do tašky nebo kufru auta s tím, že by se rozpadl na mnoho dílů.

Přední část vypadá tak trochu jako iPad Classic, ale ovládá se samozřejmě jinak. Nahoře je displej, který je velmi dobře čitelný, jednoduchý a tudíž přehledný. Pod ním je ovládací kolečko, kterým vše nastavíte a následně dofouknete. Fajn je, že kompresor se zapne tehdy, když vyndáte jeden konec “šlahounku” ze zdířky. Po vložení zpět se pak vypne. Super.

Maximální výkon Mi Portable Electric je 10,3 barů.

V Menu jsou definované profily pro kolo, automobil a sportovní vybavení. Pokud ale chcete dosáhnout vyššího tlaku, tak musíte pumpu nastavit ručně. Kolečkem můžete nastavit zda chcete hustit v barech nebo PSI a jakou hodnotu tlaku požadujete (při dosažení této hodnoty se kompresor vypne). Maximální tlak je 10,3 barů.

Kompresor disponuje i led světlem, které se hodí k přisvícení v horších světelných podmínkách – klasicky s tím pravidelně bojujeme na chodbě či v garáži, kde je jen jedna „bludička“. Ledku aktivujete zmáčknutím ovládacího kolečka vlevo a pohodlně vám nasvítí manipulaci s hadičkou a ventilkem.

Na jedno nabití dokáže nafouknout zhruba osm cyklistických kol, nebo tři automobilová kola a nějaké ty balóny a podobně. Vyzkoušeno to mám pouze na našich silničních kolech a mohu potvrdit, že návod udává pravdivé parametry, což je rozhodně fajn. Potěšilo mě, jak je zpracovaný systém k nasazení na ventilek. Velmi dobře a lehce se šroubuje a vypadá, že něco vydrží.

  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Při focení se nedaří zachytit číslice zcela vykreslené. Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Při focení se nedaří zachytit číslice zcela vykreslené. Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Při focení se nedaří zachytit číslice zcela vykreslené. Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Xiaomi Mi Portable Electric. Foto: Magdaléna Ondrášová

Negativa Xiaomi Mi Portable Electric

Za velkou parádu nepovažuji ale zvuk kompresoru, “ticháček” to opravdu není, tak se tím rachotem nenechte vylekat. Další a poslední negativum kompresoru Xiaomi, které jsem našel: dobrou klasickou velkou (a kvalitní) pumpou nafouknete kolo určitě rychleji (mám na mysli cyklistická kola), ale pokud máte v tu chvíli líné ruce, tak vás Xiaomi nezklame. Vše ostatní ale jinak funguje opravdu velmi dobře.

Xiaomi pumpa není vůbec špatné řešení pro ženy s dětmi na cyklodovolené, pro starší a aktivní, pro lidi, nebo pro ty, kteří na kolo vyjíždějí sporadicky. Za cenu kolem 889 Kč získáte něco, co vám usnadní práci, je praktické, skladné a navíc výborně zpracované. 

Víceúčelový kompresor Xiaomi Mi Portable Electric
Maximum: 10,3 barů
V balení: jehla na míče, redukce na galuskový a autoventilek, USB kabel na nabíjení (micro USB)
Hmotnost: 438 g
Baterie: 2 000 mAh
Cena: 889 Kč
Klady: kvalitní zpracování, použití od míče po automobil, odolnost proti přetlaku, automatické vypnutí
Zápory: vyšší hluk

22. 12. 2021 11 komentáře
1 FacebookEmail
Bolest koleneVýživaZdraví

Co nesmí chybět v tabletkách na klouby, aby fungovaly. Chondroitin a další prvky

od Karolína Hornová 20. 12. 2021
autor Karolína Hornová

Glukosamin, chondroitin, kolagen nebo kyselina hyaluronová. To jsou látky, které dokáží udržet naše klouby fit. S fyzioterapeutkou Mgr. Kateřinou Honovou si vysvětlíme, jaké dávkování je účinné, v jaké formě preparáty užívat, i proč se nemohou správně vstřebávat bez přiměřené zátěže.

Cílem tohoto článku není recenze kloubních preparátů ani rozhřešení, zda je ta drahá barevná krabička z lékárny lepší než ta levnější a méně barevná. Přiblížíme si ale, jaké látky umožňují zdravý a bezbolestný pohyb, kdy a proč je kloubní výživa vhodná a jaké látky a v jaké formě bychom v ní měli hledat. A v neposlední řadě zjistíme, že bolest kloubů může být i symptomem zcela jiného onemocnění, je potřeba ji léčit komplexně a odpočinek může být někdy kontraproduktivní.

Co je chrupavka?

Kloub si můžeme představit jako organický ekvivalent pohyblivého mechanického spoje: Spojení stýkajících se součástek z pevného materiálu, které zároveň umožňuje jejich vzájemný pohyb. Jedinečný pohyb, který kloub umožňuje, je v souladu s fyzikálními zákony vždy vykoupen určitou daní – postupným opotřebováváním kloubu, způsobeným tahem, tlakem a třením. Mechanické klouby eliminují tyto dopady využitím maziva nebo třeba ložisek, které lze snadno doplnit nebo vyměnit. Lidským kloubům podobným způsobem slouží vazy a svaly kolem kloubu, které na sebe berou část působící síly, a také chrupavka a synoviální tekutina.

Na poslední dvě jmenované se soustředíme. Chrupavka je bezcévná, pevná a pružná pojivová tkáň, která slouží k pružnému spojení kostních tkání a pokrývá hlavice a plochy většiny kloubů. Pružnost chrupavky a schopnost obnovy této tkáně se s věkem snižuje. Synoviální tekutina je vazká tekutina, která vyživuje kloubní chrupavku a i mechanicky zabraňuje tření – funguje tedy jako mazivo a zároveň distribuuje do kloubu látky, které zabezpečují jeho hladký chod. Chrupavku tvoří chondrocyty, kolagenní vlákna a proteoglykany, které se tvoří z kyseliny hyaluronové (ta je přirozeně obsažena právě v synoviální tekutině) a látek glukosaminu a chondroitinu (zdroj: studie).

Účinné látky pro klouby: Které a kolik

Odborné názvy látek v předchozího odstavce možná takzvaně „znáte z TV“. A ne nadarmo. Kyselina hyaluronová (neboli HA) pozitivně působí na elasticitu tkání (nejen třeba v kůži, ale také právě ve chrupavkách). Proteoglykany glukosamin a chondroitin osmoticky vážou vodu a dodávají chrupavkám pružnost. Spolu s HA pak tvoří tzv. nadmolekulární útvary – ty si můžeme představit jako jakési „sítě“, které ve tkáni vytvářejí vhodné prostředí pro ukládání kolagenu a dalších složek pojivových tkání. V případě kloubních onemocnění (např. osteoartróza) a také s věkem nebo při nadměrné jednostranné zátěži (při práci nebo i sportu) dochází k poruše tvorby těchto látek a obnovování tkání.  

Všechny zmíněné látky (včetně kolagenu) lze do těla dodávat pomocí stravy, výživových doplňků nebo i lokálně. Pojďme si tyto účinné látky kloubní výživy popořádku představit a také zjistit, v jaké formě je ideální je přijímat.

Indiánský běh: Tréninkový plán na míru vyššímu věku, zdravotním problémům i kilům navíc

Glukosamin patří mezi účinné látky, dlouhodobě působící v rámci léčby nebo prevence osteoartrózy. V doplňcích stravy by měl být ve formě glukosamin-sulfátu, glukosamin-hydrochloridu a N-acetyl-glukosaminu – tyto informace bychom měli najít ve složení na obalu. Nejlepší je glukosamin-sulfát, který se nejlépe vstřebává. Působí i protizánětlivě a jeho pozitivní dopady na klouby by se měly dostavit cca do 3 měsíců. Doporučená denní dávka je 1 500 mg. (zdroj: IKEM)

Chondroitin je látka, která mimo jiné podporuje syntézu kolagenu typu II v kloubech a tím brání rozkladu chrupavky. Také působí protizánětlivě. V přípravcích kloubní výživy se vyskytuje ve formě chondroitin-sulfátu. Je třeba ho užívat dlouhodobě v doporučené denní dávce 800 mg. (zdroj: IKEM)

MSM neboli methylsulfonylmethan je látka, která upevňuje strukturu kloubu a má i výrazný (a okamžitý) analgetický a protizánětlivý účinek. V podobě doplňku stravy je možné ho užívat v dávce 4 g denně.

Síla z přírody pro zdravé klouby
Výše zmíněné látky patří do skupiny tzv. SYSADOA (z angličtiny „symptomathic slow acting drugs in osteoarthrosis“). Jde o dlouhodobě působící účinné látky, jejichž účinek se dostaví po několika týdnech až měsících a proto je třeba v užívání nepolevovat a neztrácet trpělivost. Patří sem třeba i diacerhein (získávaný z rebarbory), který má podobný účinek jako glukosamin-sufát, a tzv. ASU (extrakt z avokádových a sójových bobů) s významným protizánětlivým a kolagenotvorným účinkem, který lze ale užívat jen pod dohledem lékaře.

Kyselina hyaluronová (HA) je lubrikační čirá látka, kterou tělo přirozeně vytváří a její hlavní předností je schopnost zadržování vody (hydratace), přičemž v kloubech (ale třeba i v pleti) vytváří také vhodné prostředí pro udržení kolagenu. HA ubývá s věkem, ale také působením volných radikálů (tedy třeba i konzumací alkoholu nebo kouřením). Je nejúčinnější v injekční formě, tedy jako nitrokloubní výživa, vpravená přímo do prostoru se synoviální tekutinou.

Kolagen je v těle zastoupen ve dvou formách. Tzv. kolagen typu I najdeme ve vazech, šlachách a kostech, kolagen typu II pak primárně ve chrupavce. Ideální je, aby v kloubní výživě byly obsaženy oba typy. Pozor ale – v doplňcích stravy se vyskytuje kolagen buď tzv. nativní (ve formě téměř nevstřebatelné molekuly), nebo hydrolyzovaný, který si můžeme představit jako molekulu, rozbitou na malé částečky, které se vstřebávaní přímo a pomáhají vytvářet základ nových vláken, mimo jiné v chrupavkách. Tento typ by měla obsahovat kvalitní kloubní výživa, přičemž optimální dávkování je 8–10 g hydrolyzovaného kolagenu denně. (zdroj: IKEM) Vhodnou „rozbitou“ formou kolagenu je ale třeba i obyčejná želatina. Například tato studie doporučuje dávkování 15–20 g želatiny cca hodinu před cvičením. (Proč právě před cvičením, to si povíme níže.)

„Boostery“ pro kloubní preparáty
V mnoha kombinovaných kloubních preparátech najdeme ještě další látky. Možná vás už napadlo, proč se přípravek jmenuje třeba „Kolagen + vitamin C“. Je to proto, že tyto látky (mimo jiné) podporují účinky hlavní účinné látky preparátu.
Vitamin C: má antioxidační účinky (působí proti volným radikálům) a pomáhá při tvorbě kolagenu
Mangan: podporuje transport kolagenu v organismu
Vitamin E a selen: látky, které chrání organismus před volnými radikály (a tedy stárnutím tkání)
Boswellové kyseliny: jsou extrakty z pryskyřice stromu Boswellia serrata, které snižují bolestivost a ranní ztuhlost kloubů

Bez pohybu kloubní výživa nefunguje

Pouhá konzumace nebo aplikace kloubní výživy ale nestačí. Potvrzuje to i fyzioterapeutka Mgr. Kateřina Honová: „K efektu kloubní výživy potřebujeme pohyb, a to dokonce tak moc, že bych to napsala velkým písmem přímo na krabičku,“ uvádí odbornice a vysvětluje: „Chrupavka, kterou chceme chondroprotektivy vyživit, je totiž bezcévná. Vrstvy pod ní sice cévy mají, ale nám jde o tu povrchovou část, která je opotřebená. Pokud sníme kloubní výživu, dostane se do krevního řečiště a tím do spodních vrstev chrupavky. Naštěstí se účinné látky zkonzumovaného preparátu dostanou i do tekutiny, která je přímo v kloubu. A jediná možnost, jak ji do zničené chrupavky dostat, je ji tam ‚natlačit‘. Což se děje pohybem, který je zároveň v zátěži.“ Jinými slovy – pokud chceme vyživit chrupavku v koleni a budeme pouze jíst preparáty a ležet na gauči, případně koleno jen krčit a propínat, efekt bude minimální. Pokud ale budeme dělat podřepy či výpady, tlak na chrupavku bude daleko větší. Může to znít jako paradox, ale právě tento tlak potřebujeme. „Je třeba si uvědomit, že i dostatečný rozsah pohybu je nutný proto, aby se chrupavka ošetřila v co největší ploše. Tedy ve srovnání chůze s během (pokud neběháme v extrémním terénu) a zmiňovaným dřepem či výpadem bude druhá varianta účinnější,“ dodává Honová.

Pohybem proti příznakům artrózy
Pohyb je důležitý nejen pro distribuci účinných látek do kloubů, ale i pro „vyvážení“ symptomů kloubního onemocnění: „Při správně nastaveném cvičení může dojít ke korekci funkčních poruch pohybového aparátu, což může přestat dráždit daný kloub. Jsou lidé, kteří mají artrózu třetího stupně a potíže jim dělat nemusí. Vzpomínám si na hokejistu, který měl na kyčlích dokonce čtvrtý stupeň a jediný příznak byl, že ho po hokeji bolela třísla. Jiní zase se ‚čtyřkou‘ nemohu prakticky fungovat,“ říká Kateřina Honová. Znamená to tedy, že samotný nález na rentgenu a „verdikt“ lékaře nám nedává jasnou odpověď na to, jaký bude klinický projev. Ve hře je spousta faktorů.
Rozhovor: Prodloužila si mládí, běhat začala, až když měla dospělou dceru. Dana Ellingerová vzpomíná

Klouby mohou bolet i „od žaludku“

A jakou kloubní výživu doporučuje fyzioterapeutka Kateřina Honová? „Většinou jsou to preparáty na předpis s chondroitin sulfátem. Protože jsou na předpis, mají garantované množství účinné látky.  U volně prodávaných doplňků stravy není na výrobce v tomto ohledu takový tlak, takže některé z nich jsou dobré, jiné horší. Mnozí moji klienti si také pochvalují injekce do kloubů s kyselinou hyaluronovou,“ shrnuje odbornice. Zmiňuje také důležitost hladiny vitamínu D v organismu a zastoupení proteinů ve stravě. Zmiňuje i onemocnění, které bychom mezi příčiny bolesti kloubů nejspíš nezařadili: „Jde například o autoimunitní onemocnění střev, jako je celiakie, Crohnova nemoc a další. Existují případy, kdy se po korekci stravy spontánně upraví i bolesti kloubů. Proto byste neměli být překvapeni, pokud se vás fyzioterapeut zeptá, zda nemáte potíže s trávením,“ dodává Honová.

Pokud vás tedy bolí klouby, nemusí to zdaleka být „konečná“ co se týče provozování sportu (naopak) a vlastně to ani nemusejí být klouby: „Je třeba si uvědomit, že to, co vás bolí, nemusí být nutně místem, kvůli kterému potíže máte. Když jsme u bolesti kloubů, záleží, zda se jedná o kloub jeden (a příčinou je možná artróza), nebo více (a příčinou může být systémové onemocnění). V rámci zmiňovaných funkčních poruch je to totiž tak, že spouštěč může být někde (např. špatná hybnost v kotníku nebo plochá noha), ale bolest je jinde (koleno). Stejně tak artróza umí být pěkně ‚nečitelná‘: kupříkladu u atrózy kyčle může být prvním bolestivým místem právě koleno. Může se ale také stát, že za vším stojí třeba změna obuvi či tréninku, což se zase může projevit bolestí obou kolen,“ dodává odbornice. Když vás tedy začnou bolet klouby a bolest neodeznívá, je ze všeho nejdřív namístě návštěva odborníka, který určí příčinu. Až pak se vydejte do lékárny.

20. 12. 2021 3 komentáře
2 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás