68. stránka – RUNGO.cz

Olympijský vítěz v triatlonu Kristian Blummenfelt se spojil se značkou ASICS

od Adéla Ptašková 15. 12. 2021

TISKOVÁ ZPRÁVA: Rok 2021 byl pro triatlonistu Kristian Blummenfelta zásadní. Vyhrál zlato na olympijských hrách v Tokiu, stal se také mistrem světa v triatlonu a prolomil světový rekord. Při všech těchto úspěších měl na noze boty ASICS’ METASPEED^TM Sky.

„Od svých prvních kroků v METASPEED^TM Sky jsem cítil zcela jinou odezvu, než u jakýchkoliv jiných bot, které jsem testoval,“ sdělil Kristian a dle svých slov se v těchto botách dokázal na jednotlivých mezičasech značně zlepšit. Za těchto okolností je jeho spojení právě se značkou ASICS logickým krokem.

Kristian Blummenfelt začal závodit v triatlonu v roce 2008 a již o rok později se připojil k norskému národnímu týmu. Od té doby se upnul k zisku olympijského zlata, což se mu nakonec povedlo. V roce 2017 se začal pravidelněji umisťovat na stupních vítězů na World Triathlon Series a od té doby vyhrává stále. V listopadu 2021 navíc překonal světový rekord v Ironmanu během svého debutu v Mexiku.

Kristian spojení se značkou ASICS okomentoval následovně: „Jsem opravdu nadšený, že se připojím k týmu ASICS. S filozofií značky “A sound mind in a sound body“ se zcela ztotožňuji. Běh je pro mě svoboda a umožňuje mi se odpojit od hlučného světa. Uklidňuje mé myšlenky a přestože je to vlastně jednoduchá aktivita, pomáhá mi najít rovnováhu mezi tělem a myslí.“

Také Olivier Mignon, ředitel sportovního marketingu v ASICS, má z nové spolupráce radost: „Bylo úžasné sledovat Kristianovy výkony za poslední rok. Jejich dosažení v botách ASICS’ METASPEED^TM Sky hovoří jasně o kvalitě našich produktů. Kristian sdílí naše hodnoty a je skvělým sportovcem, který věří v pozitivní přínosy pohybu na mysl. Těšíme se, že ho v následujících letech podpoříme našimi nejnovějšími inovacemi.“

Nám tak nezbývá než sledovat, kam toto spojení se značkou ASICS Kristiana posune.

15. 12. 2021 0 komentáře

Inspirace

Gasperotti sjel na kole jako první 250 metrů hluboký lom na nejnižší místo v Česku

od Rungo 14. 12. 2021

autor Rungo

Čech s italským jménem a temperamentem, to je profesionální freerider Richard Gasperotti. Ten se kvůli natočení unikátního videa vrátil potřetí do hnědouhelného povrchového lomu Bílina, aby se svou K!LL H!LL produkcí natočili krátké video na pomezí akčního videa a osobní zpovědi extrémního cyklisty, který se přišel postavit tváří v tvář démonovi z dětství. Tedy sjet jako první v historii 250 metrů hlubokou pánev, ve které probíhá aktivní těžba.

Gaspi, jak bikerovi jeho kamarádi okolo horských kol s oblibou říkají, nebyl v lomu Bílina zdaleka poprvé. S tímto, v očích každého gravity cyklisty „rájem“, se Richard seznámil už jako dítě. Žil totiž v nedalekém městečku, kam se s odstupem času rád vrací. Později se do lomu podíval tak trošku na černo, už jako zkušený freeride jezdec, který má za sebou hned několik startů na extrémním Red Bull Rampage v americkém Utahu. Tato stále se pohybující díra (za rok urazí vzdálenost 100 metrů), ve které dobývá hnědé uhlí společnost Severočeské doly a.s., ale nedala ani po několika „punkových“ návštěvách bikerovi spát. Přeci jen, když jste někde na tajňačku, taky se tam úplně neroztahujete. Ani Gaspi kdysi nedokázal využít skrze zákazy pohybu potenciál tohoto speciálního freeride zapovězeného svatostánku naplno. Možná se musela změnit doba, možná musel Gaspi získat coby extrémní atlet časem větší renomé, ale právě díky aktuálnímu vedení výše zmíněné těžební společnosti, se po letech začaly pomyslné „hnědouhelné ledy“ hýbat. Štěstí přeje připraveným a vytrvalým, to se Gasperottimu v jeho kariéře několikrát prokázalo. V tomto případě tomu nakonec nebylo jinak.

První návštěva se povedla Gaspimu a jeho tvůrčí partě na jaře tohoto roku, a i když se jednalo pouze o obhlídky místa a seznámení se s oficiálním chodem průmyslového pracoviště, došlo skupině, že rozdíl oproti toulání se například mongolskými pouštěmi nebo po úpatích italské sopky, bude dost zásadní, a to nejen co se týká panoramatických výhledů. Pohyb po nebezpečných, stále se měnících cestách mezi těžkou technikou, upravuje tzv. Horní zákon. A že ho bezpečnostní dozory dodržují do puntíku, na to vezměte jed. Nikdo z vedení společnosti, jejich zaměstnanců ani skupina sama nestála o to, aby se stala obětí nečekaného závalu, nebo utržené hrany vyrýpané zeminy.

Teprve až když se dostanete na okraj 40 km2 velkého lomu, dojde vám jeho zásadní význam pro získávání energie v rámci České republiky. Je zkrátka gigantický a všechno v něm je doslova obří. Z dronových záběrů připomínají stroje těžící skrývku bagříky z dětských pískovišť, ale věřte, že rypadlo K 10 000, jehož název vychází ze schopnosti probrat se až 10 000 kubíků (m3) zeminy za hodinu, připomíná všechno možné, jen ne stroj na hraní. Toto rýpadlo je největším strojem tohoto druhu v tuzemsku, ale patří také k výběru největších mechanických obrů na celém světě. Při druhé návštěvě dolu pořídil extrémní freerider se svým dvorním a často oceňovaným fotografem Milošem Štáfkem několik fotek, které prolítly českými médii, ale to bylo díky deštivému počasí vše. Richard si slíbil, že video musí zkrátka vzniknout a bude nutné se vrátit s celou produkcí za lepších podmínek.

K!LL H!LL produkce, kterou sestavil Gasperotti ze svých dlouholetých přátel, audiovizuálních tvůrců a také zkušených cyklistů, měla začátkem srpna už sucho. Teploty se v druhém srpnovém týdnu pohybovaly v Čechách kolem třiceti stupňů celsia. V díře to bylo zhruba o deset a více stupňů navrch. Úkol na dva natáčecí dny byl jasný – najít ideální „lajnu“ kudy profrčí Gaspi na svém e-biku (kolo s elektrickým motorem pozn.red.) od horní hrany, až po dno lomu, které se nachází zhruba na úrovni hladiny Baltského moře. Pekelná show mohla začít… Z video záběrů z krátkého filmu se může zdát, že si to Gasperotti prostě namířil nejbližší cestou, která se mu líbila, dolů, pustil brzdy, zapnuly se kamery, a šlo se na věc. Ale realita natáčení byla trochu jiná. Biker se svou skupinou měli jednak zásadní úkol – vyhnout se strojům, které jsou v běhu, a těm nejfrekventovanějším cestám, na to dbali bratři Patočkové z divize bezpečnostního dohledu. Dále bylo nutné se poprat s realitou, že zdaleka ne každý úsek je bez většího zásahu předem sjízdný. Tedy naplánovat návaznost cesty dolů způsobem, aby si Gaspi splnil svůj dětský sen, a tak, aby to vypadalo i dobře na kamery. To byla v šílených vedrech vážně výzva.

K čemu pohyb v dole a celé natáčení nejlépe přirovnat? Zkuste si představit, že chodíte dva dny po písečné pláži v nejteplejším víkendu sezóny. Akorát s tím rozdílem, že písek se vám zarývá do každého póru těla a záhybu oblečení v podobě jemného šedého prachu. Ušetřena není ani technika. Na této zvláštní pláži neexistují slunečníky a necítíte svěží mořský vánek.

A jak si pohyb po povrchu, který už v tuto chvíli obrovská rýpadla zase přetvořila na jiný dočasný terén, který bude v budoucnu zcela zrekultivován, užil sám Richard Gasperotti, který byl první a zřejmě i poslední člověk, který se v lomu projel na kole? Vyřešil s démonem svou minulost? Posouzení necháme na vás po zhlédnutí jeho dokumentu LEGAL DEEPER.

Autor textu: Adam Maršál

14. 12. 2021 2 komentáře

Psychika

Zima venku bude, ať běhat půjdete nebo ne. Rady, jak neztratit motivaci

od Hana Alfery Urbánková 13. 12. 2021

autor Hana Alfery Urbánková

V průběhu běžeckého roku přijdou chvíle, kdy budeme mít chuti k tréninkům na rozdávání a naopak situace, kdy budeme třeba i váhat. Spolu s psychiatričkou a běžkyní ultra tratí, čtyřnásobnou finisherkou Beskydské sedmičky MUDr. Zuzanou Zbrankovou Kopkovou, kterou běžci znají na Instagramu jako @zuzka_s_krosnou, si popovídáme na téma „motivace“.

Hlavní běžecká sezóna skončila. Denní světlo je jen pár hodin. Nechce se nám vylézt z pod peřiny, natož z tepla domova. Klouže to. Nekonečně dlouho řešíme, co na sebe. Navíc toto období přichází po hlavní sezóně. Tělo i hlava jsou „unavené“. Je běh v zimním období náročnější než v jiném ročním období? Vše má svá pro a proti.

Podívejme se na zimní běhání očima odbornice a současně běžkyně a psychologické metody pozitivního myšlení: „Nemusíte řešit, ve kterou denní dobu vyběhnete, abyste se vyhnuli vedru. Nemusíte si (většinou) brát s sebou pití. Pot vás nepálí v očích. Sníh vám křupe pod nohama i ten vzduch úplně jinak voní. Paráda!“ Jak si nastavíme vlastní myšlenky, tak se nám běží/neběží. Motivace dává směr našemu jednání k dosažení určitého cíle. Aby to fungovalo i v praxi, musí být i vůle. Schopnost rozhodnout se pro určitý cíl a aktivovat prostředky k jeho dosažení, dodává MUDr. Zuzana Zbranková Kopková.

Pokud se mi nechce jít běhat/cvičit a nepůjdu, tak mi pak bude ještě hůře. Začne to třeba jednou nevinnou větou: Jéžiši, tam je fakt dneska odporně, to se mi fakt nechce, půjdu zítra. „K samotné nechuti se pak ještě přidají výčitky, pocity neschopnosti, pocity nízké sebe-hodnoty. Nabaluje se to na sebe jako sněhová koule a v konečném důsledku nám bude ještě hůř,“ vysvětluje Zuzka. Je nutné si uvědomit rozdíl mezi výmluvami a překážkami. Neházet vinu na vnější aspekt – nejdu běhat, protože je škaredě. Ale nejdu běhat, protože já nechci opustit své pohodlí. Venku bude škaredě, ať běhat půjdeme či nikoliv.

Nicméně motivaci můžeme ztrácet, i když běhat půjdeme. Když se nepodaří trénink nebo závod, musím si uvědomit, proč to dělám. Je to je souhra obrovského množství faktorů – některé z nich dopředu nevíme nebo nedokážeme ovlivnit (někdo před vámi spadne, zdravotní indispozice, ztratíte se). Je důležité si říct, že my jsme tomu dali naše maximum. Uvědomit si, že lidské tělo není matematika. Je normální, že jste v tu chvíli smutní, zklamaní i rozzlobení. Je to normální reakce na takovou událost. Záleží na nás, jak dlouho se v tom rozhodneme utápět. Když překonám překážku, potvrzuji, že dělám, co mě baví, že tomu i něco obětuji. Díky překážkám, problémům a jejich překonávání, rostu.

Nechce se vám? Aplikujte těchto osm rad

Pokud vás tedy přepadne pocit nechuti a budete bojovat s tím, jestli jít běhat/cvičit nebo si pustit TV, pokud bojujete v hlavě se zimou, tmou, ránem a počasím, zkuste si vzpomenout na následující rady:

Rada první: Neplýtvej energií na dlouhé rozhodování. Dopředu měj nachystanou kupičku s oblečením a botami. Řekni si už večer, kdy půjdeš. Vyšlo volno na jinou denní dobu? Hned jdi!

Rada druhá: Vizualizuj. Představ si, jak ti bude, když si večer uvědomíš, že jsi nešel, ne protože objektivně nemůžeš, ale protože jsi hledal výmluvy, proč nejít. Nebo naopak, jak ti bývá, když se překonáš a jdeš.

Rada třetí: Počítej s tím, že těžkosti přijdou. Jsou přirozenou součástí cesty. Je důležité vědět co chci, věřit tomu. Jít za cílem skrze ně, tím rostu. Recept na úspěch = jak se zachovám při neúspěchu.

Rada čtvrtá: Kup si nové běžecké tenisky, rukavice, čelovku. Když už máš výbavu, nenech ji stát v koutě.

Rada pátá: Najdi si nějaký závod nebo osobní běžeckou výzvu. Budeš mít pro co trénovat. Můj trenér říká, že není lepší příprava na závod než závod, obzvlášť v zimě tě motivuje jednou za čas vystoupit z komfortní zóny.

Rada šestá: Pusť si nějaký běžecký film, přečti si knihu, poslechni podcast, podívej se na Instagram. Motivuj a inspiruj se u jiných.

Rada sedmá: Napiš si do diáře tréninkové dny. Stačí na týden dopředu, v neděli si řekni, kdy máš volno, kdy můžeš a kdy jdeš!

Rada osmá: Mysli na ten pocit po běhu, kdy jsi pyšný na každý zaběhnutý kilometr.

Zima je období, které by mělo začít posezónním volnem, nikdy ho nepodceň, ať máš na všechny ty kilometry sílu. Stejně tak je zima období chřipek a nachlazení, běhej jen úplně zdravý. Zimní období je ideální pro nasbírání objemu a síly. Mysli na to, že každý kilometr v tréninku tě úspěšně posouvá k hlavní sezóně a ta přijde na jaře. „Síla vůle určuje schopnost pustit se do důležitých aktivit a ukončit nedůležité. Je to schopnost překonat nechuť, schopnost upřednostnit dlouhodobě důležité před aktuálně lákavým, ale málo hodnotným,“ zakončuje myšlenky Zuzka. Kilometry se sčítají, každý další je cesta k vysněnému cíli a začít můžeš kdykoliv.

13. 12. 2021 1 komentář

Běžecký trénink Trénink

Indiánský běh: Tréninkový plán na míru vyššímu věku, zdravotním problémům i kilům navíc

od Karolína Hornová 10. 12. 2021

autor Karolína Hornová

Běhání nemusí znamenat uřícený obličej, zpocená záda a pocit na infarkt. Pozvolný pohyb, střídání pomalejších a rychlejších úseků a postupné navyšování zátěže je vhodné i pro seniory, kardiaky nebo lidi s nadváhou. Jak vyzkoušet indiánský běh a nalézt radost z pohybu s trenérkou Petrou Kopečkovou.

Chodíte na pravidelné procházky, nemáte problém se souvislou chůzí v rychlejším tempu, máte třeba rádi nordic walking a chtěli byste zkusit „něco víc“? Rychleji zhubnout, dostat se do lepší kondice a třeba, kdo ví, časem třeba uběhnout 5 km v jednom kuse? Začněte indiánským během. Řekneme vám proč, ale i jak na to – pomalu, pozvolna a hlavně s chutí a radostí.

Běhat se dá i v pohodě

Arthur Lydiard, kterého přední běžecký časopis Runner’s World označil za jednoho z nejlepších běžeckých trenérů všech dob, byl pověstný svými propracovanými tréninkovými plány, které dovedly k olympijské medaili nejednoho jeho svěřence. Trénoval v 60. a 70. létech, tedy době, kdy vytrvalostní běh stále nesl punc zdraví nebezpečného sportu, a nikoho ani nenapadlo, že by se něco takového mělo provozovat jinde než na atletických oválech a v rámci profesionálních závodů.

Lydiard ale přišel s tréninkovým plánem, který v mnohém předběhl svoji dobu, a na jehož základech staví sportovci dodnes. A aniž bychom si to nějak uvědomovali, děláme to i my. Právě Arthur Lydiard byl jedním z těch, kdo běhání přiblížili „laické veřejnosti“, a to právě díky stylu tréninku: „Trénink by měl být založen na tom, jak se běžec právě cítí. Pokud přijde únava, je lepší přestat, a pokud se na běhání dnes necítíte, neměli byste ani začínat,“ napsal novozélandský trenér ve svých pamětech.

Lydiard byl průkopníkem myšlenky, že běhat se dá i v pohodě. Že se během nemusíme strhat, ale je to naopak ideální sport pro radost, zlepšení kondice nebo hubnutí, přizpůsobitelný jakékoli naší aktuální výkonnostní kategorii, náladě fyzičce, věku, nebo třeba stavu po nějakém zranění či nemoci. Zjistil, že běh, přizpůsobený „na míru“ klientovi“ může pomáhat lidem s kardiovaskulárními chorobami, pracoval s pacienty po infarktech a mnohé z nich i dovedl do cíle maratonu.

Indiánský běh: Intervaly pro vytrvalost od nuly

Lydiard byl tedy propagátorem joggingu a autorem tréninkových plánů pro začátečníky. V tréninku profesionálních sportovců pracoval s intervalovými tréninky (střídání úseků s vyšší a nižší intenzitou nebo i zátěží), jejichž principy uplatňoval i s hobby běžci. Indiánský běh, o kterém se dnes bavíme, je totiž také vlastně intervalový trénink – střídání úseků s vyšší (jogging, pomalý běh v tempu) a nižší intenzitou (chůze) a dovoluje nám velmi postupně přidávat, v závislosti na možnostech.

Možná si říkáte – a není lepší prostě jen rychle chodit, nebo rovnou začít s joggingem na kratší tratě? „Intervaly“ (byť ve formě indiánského běhu) pomáhají tělu navyknout si na delší tratě (ať už to pro vás individuálně znamená cokoli), budovat vytrvalost a také pěstovat v běhu určitý systém. Zároveň nám umožňuje „vydechnout“ si, nabrat síly na rychlejší úsek trošku zklidnit tep, ale zároveň „nevychladnout“. Výsledkem pak je, že se vydržíme pohybovat déle a také nás to bude více bavit.

Střídání úseků v indiánském běhu je jednoduché, nemusíme v hlavě držet nějaký složitý systém a zároveň si trénink můžeme naplánovat přesně podle toho, jak se cítíme (nebo třeba podle počasí, terénu) a navyšovat intenzitu po krůčcích, takže třeba na konci každého měsíce uvidíme příjemný rozdíl. Pokud se cítíme dobře, můžeme v jednom úseku přidat trošku více než obvykle, a pozorovat, co to s námi udělá – a v dalším podle toho zase ubrat, nebo naopak intenzitu zopakovat.

Proč indiánský běh?
– Ideální způsob, jak se začít zdravě hýbat i s nadváhou – Pohyb, který zatěžuje klouby méně než klasický běh – Pohyb vhodný pro kardiaky, kteří si nemohou dovolit aktivitu ve vysoké tepové frekvenci – Šetrný způsob, jak si postupně navyknout na pravidelný pohyb – Možnost, jak bezpečně regulovat zátěž podle toho, jak se cítíme – Pohyb, který nás „neodrovná“ a nedemotivuje tak od dalšího tréninku – Pohyb vhodný i do horkého počasí, kdy klasický běh více zatěžuje – Ideální, pokud začínáme běhat v zimě (můžeme eliminovat dýchání ústy, nezpotíme se…)

Proč indiánský běh?

– Ideální způsob, jak se začít zdravě hýbat i s nadváhou
– Pohyb, který zatěžuje klouby méně než klasický běh
– Pohyb vhodný pro kardiaky, kteří si nemohou dovolit aktivitu ve vysoké tepové frekvenci
– Šetrný způsob, jak si postupně navyknout na pravidelný pohyb
– Možnost, jak bezpečně regulovat zátěž podle toho, jak se cítíme
– Pohyb, který nás „neodrovná“ a nedemotivuje tak od dalšího tréninku
– Pohyb vhodný i do horkého počasí, kdy klasický běh více zatěžuje
– Ideální, pokud začínáme běhat v zimě (můžeme eliminovat dýchání ústy, nezpotíme se…)

Na co si dát pozor: Tepovka a přepálení tempa

Indiánský běh nejsou klasické intervaly. Nejde o to, běžet na maximum a v pomalém úseku popadat dech. „Cílem indiánského běhu je začít na úrovni vaší základní kondice a postupně navyšovat. Přitom budete pálit kalorie, zvykat svaly na nový pohyb, ale také už budovat vytrvalost, “ říká kondiční trenérka Petra Kopečková. Především na začátku nekoukejte na výsledný objem kilometrů (a nelekejte se toho, že bude zpočátku nízký – je to tak správně). Zaměřte se spíš na dobu, kterou pohybem strávíte.

V tréninkových plánech pro indiánský běh „od nuly“ se většinou už na začátku počítá s třicetiminutovou aktivitou. Pokud vám to přijde moc, vůbec to nevadí: „Zkuste si dát za cíl třeba 15 nebo 20 minut a vyrazte na kolečko v parku před domem, odkud se budete moci kdykoli vrátit domů. Vaším hlavním cílem bude střídat úseky chůze v tempu, které vás nezadýchá, s úseky pomalého běhu, který vás zadýchá (nebo lépe „zahřeje“) jen natolik, abyste byli stále schopni konverzace, “ radí trenérka.

Pokud si rádi hrajete s čísly a měříte tepovou frekvenci, měla by „tepovka“ běžeckých úseků zůstávat v rozmezí od 50 do 65 % vaší maximální tepové frekvence. (Informace o měření tepové frekvence naleznete v tomto článku.) Orientačně lze „tepovku“ změřit i klasicky ukazovákem na zápěstí. Zmíněné hodnoty znamenají mírnou až vytrvalostní zónu tepové frekvence a je to také rozmezí, při němž zvládáme bez větších problémů mluvit (klidně si to při běhu zkuste).

Co pomůže při tréninku
Pravidelnost. Tři dny v týdnu nejsou málo, ale dohromady je to jen hodinka a půl pohybu týdně. Když si zvyknete, budete třeba chtít trénovat denně. To je v pořádku, ale pamatujte na „svatý“ den odpočinku a naslouchání svému tělu. Motivace. Pravidelnost vás naučí tomu, že si zvyknete třikrát (nebo vícekrát) týdne vyrazit. Určitě přijdou dny, kdy se vám nebude chtít. Připomeňte si proč nebo třeba pro koho to děláte a přečtěte si tyto rady aktivních seniorů. Tréninkový deník. Někdy si na pohyb tak zvykneme, že už zlepšení nevnímáme. Nejlépe pomůže se podívat o měsíc, dva, tři zpátky, jak se nám vedlo tehdy, a porovnat si časy, nebo i pocity při tréninku. Zkuste si o každém tréninku udělat poznámku do kalendáře. Technika. Chytré hodinky jsou takovým virtuálním trenérem a tréninkovým deníkem v jednom. Nemusí být drahé a přece změří a vyhodnotí to, co nás zajímá. Zkuste se podívat třeba na tyto modely s jednoduchým a přehledným ovládáním.

Co pomůže při tréninku

Pravidelnost. Tři dny v týdnu nejsou málo, ale dohromady je to jen hodinka a půl pohybu týdně. Když si zvyknete, budete třeba chtít trénovat denně. To je v pořádku, ale pamatujte na „svatý“ den odpočinku a naslouchání svému tělu.
Motivace. Pravidelnost vás naučí tomu, že si zvyknete třikrát (nebo vícekrát) týdne vyrazit. Určitě přijdou dny, kdy se vám nebude chtít. Připomeňte si proč nebo třeba pro koho to děláte a přečtěte si tyto rady aktivních seniorů.
Tréninkový deník. Někdy si na pohyb tak zvykneme, že už zlepšení nevnímáme. Nejlépe pomůže se podívat o měsíc, dva, tři zpátky, jak se nám vedlo tehdy, a porovnat si časy, nebo i pocity při tréninku. Zkuste si o každém tréninku udělat poznámku do kalendáře.
Technika. Chytré hodinky jsou takovým virtuálním trenérem a tréninkovým deníkem v jednom. Nemusí být drahé a přece změří a vyhodnotí to, co nás zajímá. Zkuste se podívat třeba na tyto modely s jednoduchým a přehledným ovládáním.

Tréninkový plán indiánského běhu: jak začít od nuly

Podle kondiční trenérky Petry Kopečkové neexistuje „ten jediný pravý“ tréninkový plán pro indiánský běh: „Kouzlo tohoto postupu je v tom, že si můžete plán přizpůsobit vždy podle své výchozí kondice, podle toho, na co se cítíte, a pomaloučku, polehoučku přidávat. Na co bych se ale určitě soustředila, je pravidelnost – v té se snažte nepolevit a výsledky se dostaví,“ říká trenérka. Váš tréninkový plán podle ní může vypadat třeba tak, jak popisujeme níže.

Snažte se vyběhnout ideálně třikrát týdně, obden. Jeden den si nechte jako bonusový – třeba pro případ, že jeden ze dnů nebude na trénink počasí nebo chuť. Pokud stihnete všechny tři a bude se vám ještě chtít, můžete si naopak dát trénink navíc nebo třeba vyrazit na rychlejší procházku. Zátěž (délku běžeckého úseku) můžete přidávat po týdnu, ale pokud je to na vás moc „hrr“, zvolte dvoutýdenní nebo i třítýdenní cyklus. S lepší kondicí pak další cykly můžete kdykoli zkrátit a modifikovat zátěž (délku běžeckého úseku a časem i tempo) i podle aktuálního rozpoložení.

První cyklus: Při měření úseků opět dejte spíše na čas, než na vzdálenost (najedete tak na systém, který pak bude jasným ukazatelem zlepšení). Ideální je běhat s hodinkami – alespoň klasickými, abyste si mohli hlídat čas úseku. Pokud začínáte opravdu od nuly, zvolte pro první týden poměr 1:2 (minuta běhu a dvě minuty chůze). Při prvních výbězích se snažte vyladit tempo běhu tak, aby vám dvě minuty chůze stačily na zklidnění dechu a tepu a nemuseli jste úsek chůze protahovat.

Druhý cyklus: Po týdnu (nebo dvou či třech týdnech) pravidelného pohybu (nebo kdykoli, kdy budete cítit, že můžete a chcete přidat) zkraťte lehký úsek a střídejte běh s chůzí v poměru 1:1. Nezvyšujte ale tempo běhu, a pokud se zadýcháváte a tepovka roste, zařaďte třeba každý druhý chodecký úsek opět prodloužený na dvě minuty. Pokud vám to naopak jde dobře, můžete rychleji přejít na další cyklus (nebo přidat minuty celkové aktivity, pokud jste ještě nedosáhli na 30 minut).

Třetí cyklus: Malý test kondice. Zkuste začít poměrem 3:1 ve prospěch běžeckého úseku. Pokud vám to šlo dobře, další tréninkový den zkuste poměr zvýšit na 4:1. Pokud potřebujete zvolnit, zařaďte opět 3:1 – po týdnu už by neměl být problém přidat. Šlo to naopak dobře? Zůstaňte u kombinace 4 min běhu a 1 min chůze a po týdnu zkuste ještě přidat na 5:1. Nezapomeňte udržovat celkový čas 30 min, tedy zhruba 5 opakování obou úseků.

Čtvrtý cyklus: Zvládáme bez problému poměr 5:1, což už je číslo, na kterém lze stavět, a patrně cítíte, že vám to jde všechno lépe – občas máte chuť přidat na tempu, nebo si dát ještě jedno kolečko nad plánovaných 30 minut. Vytrvalost se ale lépe trénuje prodlužováním běžeckých úseků. Ve čtvrtém cyklu se budeme snažit dostat a 10 minut běhu a minutu chůze. Pokud to nepůjde hned, překleneme cestu k tomuto cíli několika tréninky v poměru 8:1. Tempo ale zatím nezvyšujeme.

Je úplně jedno, zda se na konec čtvrtého cyklu dostanete za čtyři týdny, za dva měsíce, nebo trošku později…hlavní je udržovat si chuť k pravidelnému pohybu. Takto můžeme postupně prodlužovat běžecké úseky, až uběhneme 15 a pak třeba 30 min v kuse. Nebo zůstat u určitého stylu indiánského běhu, a třeba jednou týdně ho vystřídat souvislým během. A také pomalu přidat tempo, pokud už cítíme, že nás ani běžecká část příliš nezadýchá, nebo přidat čtvrtý tréninkový den.

Výše nastíněný tréninkový plán je jen vodítkem, jak postupovat. „Každý jsme jiný a především ve vyšším věku, při nadváze nebo třeba po nemoci či úrazu je hlavní poslouchat sám sebe. Pokud si nevíte rady, jak začít, zkuste se na prvních pár hodin svěřit kondičnímu nebo běžeckému trenérovi, který připraví plán přímo pro vás,“ dodává trenérka. A také si postupně zažít takový pohyb, na který se budeme těšit, a po kterém budeme mít dobrý pocit. Jak říkal trenér Arthur Lydiard, zmiňovaný na začátku článku: Po tréninku by člověk měl být příjemně unavený.

10. 12. 2021 0 komentáře

Inspirace Rozhovory

Lékařka, máma a univerzální běžkyně. Kdo je Patrícia Puklová a jak to vše stíhá?

od Adéla Ptašková 8. 12. 2021

autor Adéla Ptašková

Pokud jste běžci a navíc z Brna, velmi pravděpodobně znáte její jméno z výsledkových listin, když projíždíte nejlepší výkony regionálních závodů. Nepřehlédnutelným výkonem se ale zapsala i na Slovensku, odkud pochází. Kdo je Patrícia Puklová (*1986) si představíme v rámci seriálu „Hobby+“ o hobby běžcích, kteří vynikají.

Patrícia Puklová je slovenská běžkyně, anestezioložka a matka dvou dětí. Narodila se v roce 1986 ve Vysokých Tatrách, do Česka přišla studovat Lékařskou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně. Při studiích poznala své dvě životní lásky – manžela a běh. Běh byl pro ni paradoxně jen jakási „nouzovka“ v situaci, kdy si jako tělocvik již nemohla zvolit preferovaný basketbal. Zapsala se tedy na jogging a zjistila, že běhání jí vlastně docela jde a baví. Je vicemistryní Slovenska v maratonu i v běhu do vrchu a na regionálních závodech je výkonnostně nepřehlédnutelná. S manželem, který je zároveň její trenér, má dva syny, šestiletého Theodora a dvouletého Matouše.

Práce, rodina a běh. Jde to

Patrícia nyní pracuje na částečný úvazek v brněnské Nemocnici Milosrdných bratří jako anestezioložka a současně spolupracuje také s IC klinikou. Skloubit tuto náročnou práci s péčí o rodinu vyžaduje jisté úsilí, ale i díky manželově podpoře to Patrícia zvládá. Největší úsporou času představují běhy „z“ a „do práce“, případně při čekání na synův kroužek: „Theo navštěvuje plavání, takže jeden z nás rodičů s Matym ho tam odvede, druhý stihne trénink a mezitím se prostřídáme.“

Ve všední den Patrícia vstává o půl šesté, doběhne do práce (cca deset kilometrů), kde je do půl čtvrté. Krátkým během skrz město vyzvedne Matouška ze školky a jdou spolu domů, kde už čeká manžel a Theo. V nepracovní den se věnuje cvičení, rodině a domácnosti. Na nějaké větší hlídání jídelníčku již Patrícia nemá čas, pouze se snaží zařadit více bílkovin, jinak se stravuje klasicky.

Běh jako lék a odreagování

Láska k běhu Patrícii neopustila ani v těhotenství, kdy běhala až do sedmého měsíce. Po porodu se postupně dostávala zpět do formy a již tři měsíce nato absolvovala své další závody. Při druhém těhotenství se pak spíše věnovala svému vzdělávání a úspěšně zvládla atestaci. Návrat do běžeckých bot po narození Matouše však zkomplikovaly zdravotní problémy manžela a běh měl tak pro Patricii spíše terapeutické účinky: „Začátky běhu po porodu byly spíše mým odreagováním od všech starostí,“ upřesňuje Patrícia.

Jak již bylo zmíněno, Patrícii od prvopočátku trénuje manžel. „Už ví jak na mě a já vím, že to, co naplánuje, musím odmakat,“ líčí Patrícia a dodává, že ačkoliv má tento dvojí vztah svá úskalí, za tu dobu už se dvojice naučila takto fungovat.

Univezálnost jako klíč k dlouhému běhání

Patrícia běhá závody v Česku i na Slovensku, přičemž mezi oběma národy vidí jasné rozdíly: „V Česku je větší běžecká konkurence a více závodů, takže se dá běhat skoro každý víkend. Na Slovensku je na závodech větší rivalita a možná občas i nevraživost. Slováci jsou více emotivní.“

Síla této běžkyně tkví v její univerzálnosti. Umí dobře zaběhnout na silnici i v terénu, na rovině i v kopcích. Nejvíce ji baví závody do 30 kilometrů s vlnitým profilem. Doma je ovšem i na dráze – aby mohla závodit na atletických soutěžích, stala se součástí běžeckého klubu AC Moravská Slavia. Členství v atletickém oddílu totiž umožňuje trénovat na svých sportovištích a účastnit se republikových soutěžích v rámci atletického svazu.

Nabízí se otázka, zda by se Patricie neposunula mezi elitu, kdyby se zaměřila pouze na jeden typ závodů. To ale odmítá. „Jsem ten typ, který potřebuje různorodost. Proto jsem u běhu tak dlouho vydržela a běhám i nadále,“ a dodává, že ji nijak netrápí, že není profesionální běžec. „V Česku a na Slovensku se málo kdo uživí během. Život, který jsem si vybrala, mě baví. Mám svou rodinu, práci i hobby.“

Běhání v době koronavirové

Také na Patrícii dolehla dnešní doba spojená s koronavirem, tím spíše kvůli jejímu zaměstnání. Nicméně tím, že se musí starat o dvě malé děti, pracuje pouze párkrát do měsíce. „Práce v době koronaviru je náročnější, ale s tím se momentálně musí počítat…“ Komplikace jí tak virus přinesl především v tom, že neprobíhaly žádné závody a byla zavřená sportoviště, tudíž nebyla možná ani žádná regenerace v sauně či v bazénu.

A co chystá Patrícia Puklová dále? Běhat rozhodně jen tak nepřestane. Momentálně vidí další výzvu v pro ní nové věkové kategorii: „Od tohoto roku spadám mezi veterány, tak bych se ráda účastnila mezinárodních závodů na veteránských mistrovstvích. Ideálně v běhu do vrchu.“

Rozhovor: od orienťáku až k UTMB. Kdo je Ondřej Pavlů a jak trénuje?

Ve zkratce:

Oblíbený závod v ČR\SK: Pardubický vinařský půlmaraton v ČR, Tatry Running Tour (třídenní závod) v SR
Běžecký vzor: Kdysi to byly běžkyně, které byly rychlejší než já (smích). Teď běžecký vzor nemám.
Největší úspěch: Nejvíce si vážím osobního rekordu v maratonu za 2:53:59 z MMM v Košicích (2. místo v rámci Mistrovství Slovenska)
Nejoblíbenější jídlo před závodem: bílý jogurt + müsli + jablko
Nejoblíbenější jídlo po závodu: těstoviny nebo proteinová tyčinka
Nejlepší regenerace: plavání a sauna
Nejméně oblíbený trénink: neměla jsem ráda tempové běhy, ale za tu dobu jsem si už na ně zvykla

Přejeme hodně štěstí v běhu i v osobním životě!

8. 12. 2021 0 komentáře

Cyklistika

Když je hrudní pás to, co vás jako první ráno obejme aneb příprava kardiaka na trasu Strade Bianche

od Marek Odstrčilík 6. 12. 2021

autor Marek Odstrčilík

Vstávám většinou ráno kolem páté. Nevím proč, ale kvůli touze na malou to není, to zvládnu v časech nočních, přece. Asi je to z toho důvodu, že se nemůžu dočkat až začne nový den nebo tím, že tíha mých snů skončí. Každopádně, moje první kroky vedou k hrudnímu pásu.

Nasadím ho a povinně měřím v mySasy aplikaci (mimochodem tady je náš test na ni). Je dobré přesně vědět, jak je tělo připraveno na další cyklistickou přípravu na Strade Bianche, jak se posouvám, nebo zda není potřeba přípravu nějak upravit. No je to věda. Více o tom níže trenér Martin Kubala.

Ujet trasu Strade Bianche o cca 184 kilometrech, na kterých je 11 šotolinových úseků, ve mně budí velký respekt. Kilometry to nejsou zase tak šílené, ale kdo zná krajinu v Toskánsku, tak ví, že je sice přenádherně magická, ale na rovině ji Bůh nestvořil. Proto mám kamaráda, našeho redaktora a trenéra Martina Kubalu a dělám to, co mi řekne. Sice jako „správný“Čech bych mohl rozporovat jeho plány, zpochybňovat jeho zkušenosti, ale já jsem Marek, držím pusu a ruce na řídítkách.

Dostal jsem se i ven. Tentokrát na švih s Tomášem Bábkem a kámošema z Akademie dráhové cyklistiky v Brně. Foto: Tomáš Bábek

V téhle době radši sedám doma na trenažér, který má pro mě tu výhodu, že mi není zima, můžu sledovat watty a zmizet z reality do různých koutů světa díky aplikacím Tacx a Zwift. V Tacxu mám rád reálné, krásně natočené trasy míst, kam bych se jednou rád na kole vypravil. Zwift volím tehdy, když chci kolem sebe naopak šrumec cyklistů (musím se nějak socializovat, že ano), protože v téhle nejpoužívanější cykloaplikaci na světě nejste nikdy sami. Nepouštím si filmy, seriály, ale jen hudbu. Koukám na trasu, vnímám kadenci šlapání, dech a tlukot srdce. Skoro pokaždé jsem vlastně mimo realitu, což je pro mě skvělý terapeutický moment. Na ničem jiném nezáleží a jelikož nemusím díky absenci provozu kolem sebe být neustále ve střehu, tak o to víc jsem sám se sebou.

Obklopen ručníky kvůli erupcím potu, zvyšuji postupně průměrnou kadenci šlapání, tepová frekvence jde postupně dolů. To je super. Zatím jsem v ničem neměl zásadní problém. I když – byl jeden trénink, kdy jsem nedokázal držet předepsanou kadenci, tepy a watty. Vůbec mi to nešlo. Buď letěly nahoru tepy, nebo jsem nedával watty, anebo jsem musel snížit kadenci, aby srdce bouchalo, jak byla třeba. Peklo. Byl jsem tak znechucený, že jsem ten trénink nakonec nedojel. Abych vám ten pocit přiblížil, tak si představte situaci, že chcete doběhnout vlak a už když se rozběhnete, tak začnete klopýtat, vyrovnávat pohyb, snažíte se nic neztratit a naskočit, nejlépe do toho správného. Marnost sama.

Zatím jako největší trabl vidím dostat dolů kila. Hlad při intenzivním běhání nebo kole je prostě tak velký, až je to nefér. Tohle vám potvrdí každý, kdo sportuje. Je to zrada, podpásovka, ale o to víc to musím řešit, takže najíždím na jídelníček, který mi Martin připravuje (o něm více v dalším článku). Přiznávám, že mě to štve, chci si užívat dobré jídlo, ale na druhou stranu si uvědomuji, že si neumím nastavit množstevní hranici, takže mi nic jiného nezbývá. Když už se hodlám takto dřít na kole, věnovat tomu čas, zaměstnávat pračku o tolik víc propoceným prádlem, protože nechci zklamat sebe a lidi, kteří mi fandí, tak trocha asketickéhopovyražení mi jenom prospěje. Začínám tak vážit množství rýže, čočky, těstovin, šunky nebo žitného chleba. Hlídat se a být k sobě přísný, to teď musím. Tak se třeba ke mně připojte, ať v tom nejedu sám. Sdílet vaše trable můžete třeba v diskuzipod článkem.

PS. Ve skříni mám samozřejmě Haribo medvědy. Svět by měl být přece v rovnováze, no ne?

Slovo trenéra Martina Kubaly

Máme za sebou první měsíc, zbývá třičtvrtě roku práce. Kam jsme se posunuli? Na začátek. Prvotní problém, který bylo potřeba vyřešit, se týkal Markova jezdeckého stylu. Frekvence šlapání rychlostí 67 otáček za minutu připomíná více než cyklistiku rozjezd parní lokomotivy. Po rovince by to sice jelo, v kopcích by nám ale velice brzy došla pára.

Bylo nutné zvýšit otáčky, abychom více zaměstnali oběhovou soustavu a snížili zatížení svalstva. Optimum jezdce Markových parametrů pro absolvování trasy Strade Bianche se pohybuje někde v rozpětí 80-90 otáček. Samozřejmě, Marek dokáže točit i rychleji. Když dostane úkol, dokáže to udržet i na stovce, ale to se jedná o cílené zrychlení. Abych zjistil, jaký přineslo listopadové drilování skutečný efekt, musel jsem si počkat na situaci, kdy Marek pojede ven s jiným cílem, než plnit nastavené normy. Tou byla víkendová vyjížďka s kamarády, kdy je hlava jezdce zaměstnána úplně jinými myšlenkami, než sledováním čísel na budíku. Výsledek?

Za první měsíc jsme se dostali na hodnotu 75, což sice není úplné optimum, ale už je to číslo, se kterým se dá začít pracovat. Nehledě na skutečnost, že zlepšení o 12 % za měsíc je více než slušný progres.

Když chceš někoho trénovat, musíš vědět, co reálně snese. Nejde nastavit tréninkový program člověku, kterého jsi viděl jedenkrát v životě, a pak předpokládat, že se bude nějak vyvíjet. To je místenka na cestu do pekla. Chce to znát reálnou odezvu organismu na zátěž a tady se nabídlo jednoduché řešení.

MySasy – aplikace která pomocí hrudního pásu měří variabilitu srdeční frekvence, vyhodnotí reakci organismu na trénink a doporučí optimální úroveň zátěže na následující den. Ideální pojistka proti přetrénování anebo přetížení organismu. Aplikace, která vám vyšle varovný signál, pokud zjistí náhlý pokles adaptační kapacity. Jinými slovy, pokud jste to přepískli s tréninkem, dostanete varování, že si máte dát pauzu. Stejné varování pak může signalizovat i nastávající zdravotní problémy. Všechny tyto aspekty je při tréninku žádoucí sledovat, zvlášť v případě, kdy se jedná o 110kilového kardiaka s pubertální mentalitou.

Marek naštěstí vždycky udělá přesně to, co se mu řekne. No, dobře – skoro vždycky a skoro přesně. Ale ve většině případů to funguje anebo se o to minimálně snaží. To, že občas neuhlídá tepovku anebo přestřelí watty, budiž. Ukažte mi sportovce, který při tréninku nedělá blbosti. Není důležité zaměřit se pouze na dosažení cíle, mnohem větší důraz bych kladl cestu, po které k němu budeme kráčet. Prostě udělat to trošku zábavné, pestré, občas potrápit, ale když vidíš, že toho má borec plné zuby, dát mu chvilku oraz od povinností, protože nechceš, aby to v půlce sezony zabalil.

Do zimy v merinu. Hřeje i propocené a nezapáchá

Teď se od obecných řečí můžeme vrátit k tomu, čeho jsme za listopad reálně dosáhli:

zlepšení frekvence šlapání
pravidelný monitoring Markovy fyzické kondice
na základě měření s MySasy jsme zjistili, že Marek zatím jede hluboko pod své možnosti, takže kapacita jeho organismu je schopna akceptovat mnohem vyšší zátěž (k té se ale musíme propracovat)
kromě jízdy na kole jsme zařadili do programu i doprovodné aktivity (běh, strečink, jóga, posilovna)
postavili jsme základy, na kterých teď můžeme začít stavět

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách.

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon, funkční oblečení Sensor, helmy MET, a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.

Návrat kardiaka. Do velikosti XL, do sedla i do sebevědomí díky Strade Bianche

6. 12. 2021 0 komentáře

Inspirace

Mikuláš chodí i v RUNGO.cz. Vylosovali jsme 12 dárků pro odběratele newsletteru

od Magdaléna Ondrášová 5. 12. 2021

autor Magdaléna Ondrášová

V uplynulých dnech jste se mohli přihlásit k odběru našeho newsletteru a být tak ve slosování o ceny. Kdo se přihlásil do dnešní druhé hodiny, byl ve slosování. Výherce najdete v článku.

Losovali jsme nejen z těch, kteří se přihlásili nově, ale samozřejmě i z těch, kteří odebírají náš newsletter od začátku. Pokud tak ještě nečiníte, zkuste zvážit, zda to není něco právě pro vás. Jednou týdně dostanete do své e-mailové schránky sumář článků vydaných z posledních sedm dní, a tak vám neunikne žádný inspirativní text z vašeho oblíbeného webu o běhání, cyklistice a zdravém životním stylu.

Pojďme ale už k tomu, kdo měl štěstí a byl vylosován. Jelikož v systému vidíme pouze e-mailovou adresu, kterou nechceme zveřejňovat všem a jméno neznáme (a často z e-mailové adresy nejde uhodnout), rozhodli jsme se zveřejnit pouze prvních pět znaků z e-mailové adresy výherce.

Ještě by se slušelo vysvětlit, proč máme o dvě ceny navíc, oproti avizovaným deseti. Slíbili jsme, že pokud bude mít soutěž úspěch, přihodíme další ceny, abyste se nezdráhali upozornit na soutěž i kamarády (a neklesala vám šance vyhrát). A tak se i stalo. Článek se soutěží můžete číst tady.

Výherci cen:

„a.bal“: Sluchátka Philips Bone Conduction TAA6606 v hodnotě 3 900 korun s technologií poslechu přes lícní kost a voděodolností takovou, že s nimi můžete i do sprchy.
„h_p_b“: Sluchátka Philips TAA7306 v hodnotě 3 400 korun jsou také vhodné pro sport. Odolají potu a dešti a chlubí se, že mají vestavěný snímač srdečního tepu.
„lukas“: Čelovka Fenix HM61R AMBER v hodnotě 2 300 korun je skutečná multifunkční pecka. Sama jsem ji testovala a ráda ji používám (test si můžete přečíst zde).
„david“: Historicky první nákrčník RUNGO. Je skutečně raritní ho získat (v novém stavu) a hodnotu osobně pokládám za nevyčíslitelnou.
„chalu“: Kompresní návleky na lýtka Craft v hodnotě 600 korun – velikost S (37-39) opečují svaly při nebo po námaze nebo třeba při cestě letadlem.
„t.kur“: Multifunkční nákrčník Craft EXTREME v hodnotě 600 korun je vyroben z extrémně funkčního, komfortního materiálu.
„marke“: Pánské funkční tričko adidas Primeblue – velikost L je vyrobeno z plastového odpadu v oceánu – velmi lehoučká tkanina ideální do horkého počasí.
„koci.“: Dámské funkční tričko adidas Primeblue – velikost XS je ze stejného materiálu jako pánské výše. Lehoučká topovka.
„petr.“: Čepice adidas Climaheat – obvod hlavy 56 centimetrů, z vnitřní strany je příjemně tenký fleece.
„buria“: Balíček sportovních dobrot od Inkosporu – 3x proteinová tyčinka a 1x energy gel.
„barta“: Pánské funkční tričko Craft – velikost XL je z pružného materiálu s grafikou Rungo.
„shark“: Recovery drink Pomeranč-citrón od Inkosporu v hodnotě 695 korun – regenerační nápoj komplexní sportovní nápoj speciálně určený pro zrychlení regenerace po náročném sportovním výkonu.

Výhercům se z redakce ozveme na e-mail, který je přihlášen k odběru newsletteru, zkontrolujte si dnes a zítra doručenou poštu/spamy.

Doufáme, že vám nadílka udělala radost a pokud jste snad vyhráli oblečení mimo vaši velikost, bude vaší odměnou úsměv toho, koho svou výhrou obdarujete vy. A to je snad ještě víc!

Hezký adventní čas v míru a zdraví přeje šéfredaktorka Majda a celá redakce RUNGO.cz

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

5. 12. 2021 0 komentáře

Nezařazené

Co dělat, aby se mi na lyžích nic nestalo a co dělat, když se něco stane

od Klára Sýkorová 5. 12. 2021

autor Klára Sýkorová

Nadšený lyžař už od léta plánuje, kdy a kam letos vyrazí na hory a netrpělivě vyhlíží první sníh. Lyžování je krásný sport, ale přináší s sebou i určitá rizika. Rychlost jízdy, prostředí, venkovní teplota, ale i technická chyba nebo nepozornost. Existuje tedy spousta faktorů, které mohou vést k pádu nebo zranění. Proto je potřeba se trochu blíž podívat na odpovědnost každého lyžaře, bezpečné chování na sněhu a možnosti pojištění.

Aby si člověk mohl lyžování bezpečně a v pohodě užívat, mělo by mu stačit dodržovat základní zásady bezpečnosti. Někdy může ale i přesto dojít k úrazu, protože potkám někoho, kdo se bezpečně nechová, nebo budu mít prostě smůlu. Pojišťovny ročně řeší stovky událostí a v zimní sezóně více než polovina z nich připadá na úrazy při sportu. To už je důvod k zamyšlení, jestli můžu udělat něco pro to, aby se takový případ netýkal právě mě, nebo alespoň aby následky byly co nejmenší.

Na sjezdovce platí určitá pravidla

Sjezdové lyžování je ohromně populární. Učíme se ho už jako děti, asi každý z nás byl se školou na lyžařském kurzu. Dávno jsme se naučili jezdit nejen do českých hor, ale i na Slovensko a zejména do Rakouska, Itálie nebo Francie.

Na sjezdovce by se měl člověk v každých horách řídit souborem pravidel označovaným jako Desatero FIS. Jsou to bezpečnostní pravidla obsahující základní zásady pro bezpečné a ohleduplné lyžování; jejich cílem je minimalizovat riziko, že se zraním nebo někoho srazím. (Připomeňte si je na stránkách Horské služby.) Pokud je tedy poruším a k něčemu dojde, ponesu za to odpovědnost, a to někdy i v rovině trestního práva. Nejvyšší soud několikrát rozhodoval ve sporech, které se týkaly úrazu na svahu a vždy dovodil odpovědnost lyžaře, který pravidla FIS porušil. V zahraničí je situace podobná.

Na běžkách si dávám pozor hlavně na sebe

Běžecké lyžování má také svoje kouzlo. Oproti sjezdovkám má obrovskou výhodu, protože nevyžaduje kopec ani lanovku, stačí mi jen upravená stopa a jedu. Riziko srážky s jiným lyžařem je výrazně menší a pokud kolem sebe nemávám hůlkou, asi nikoho nezraním.

O to větší pozor si ale musím dávat na sebe. Musím vždy počítat s tím, že se může něco přihodit nebo se změní počasí. Nikdo se nechce ocitnout uprostřed vánice a mlhy a mít na sobě jen lehkou bundičku, protože si přece vyjel jen tak kousek na hřeben.

Skialpinismus je rizikovější, ale o to oblíbenější

Stále větší popularitu si získává skialpinismus ve všech svých podobách, od skitouringu po freeride v jinak nedostupných terénech. V našich horách se začaly objevovat speciální skialpové trasy (například v Krkonoších je jich osm) a můžeme si jen přát, aby dál přibývaly. Problémem ale je, že jsou ty naše hory trochu malé na to, aby pobraly všechny, kdo se do tohoto sportu nadchnou. Lidé se pak pouštějí i tam, kam se oficiálně nesmí. To je v národních parcích veškerý volný terén mimo značené trasy a cesty, tedy samozřejmě všechna ta nejlepší místa. Pokud tam vyrazím a k něčemu dojde, Horská služba pro mě samozřejmě i tak přijde a zachrání mě. Můžu ale počítat s tím, že mě bude potom čekat návštěva ze správy národního parku. Proto vyznavači freeride jezdí za sněhem spíš do Alp.

I na skialpech platí určitá bezpečnostní pravidla pro bezpečný pohyb v horách. Pokud se chci pohybovat v terénu mimo značené cesty, určitě je nutné s sebou mít „svatou trojici“, tedy pípák, lavinovou sondu a lopatku. K tomu přibalím ještě plně nabitý mobilní telefon. Dobré je, že mezi skialpinisty roste povědomí o lavinové výbavě a chování v terénu. Přesto jsou známé případy, kdy byl někdo perfektně vybavený, ale moc mu to nepomohlo, protože se nedokázal správně zachovat.

Bezpečnost vychází i z respektu k ostatním

U nás i v zahraničí často potkáme skialpinisty, jak stoupají po kraji sjezdovky. To je naprosto v pořádku, mají na to právo. Lyžaři na sjezdovce by to měli předpokládat a nikdy nejezdit úplně po kraji, zejména v užších nepřehledných místech.

Stejně tak musí dávat pozor, pokud je na sjezdovce značený přechod pro skialpinisty. V praxi ale občas vznikají třecí plochy, protože se lyžaři neradi o svůj svah dělí. Naopak, skialpinisté občas neodolají možnosti sjet si panenský svah, a tak vyrazí na kopec odpoledne, když už se sjezdovky rolbují. Sjedou pak čerstvě upravenou sjezdovku, čímž zničí práci rolbaře a zážitek všem, kdo přijdou na sjezdovku druhý den ráno. Trocha vstřícnosti a respektu na obou stranách by určitě pomohla všem.

Má smysl se pojistit?

Pokud jezdím na hory v rámci Evropy, moje zdravotní pojištění zajišťuje, že kdekoli dostanu základní lékařské ošetření. To ale většinou nepokryje veškeré náklady. Právě vysoká spoluúčast v zahraničí je důvodem, proč se pojištění vyplatí. Jen pro ukázku – zlomenina lokte při lyžování v Rakousku, která si vyžádá sedmidenní hospitalizaci, by vyšla v nákladech na 160 000 Kč. Vykloubené rameno v Itálii, pokud stačí ambulantní ošetření, stojí 50 000 Kč. Lehčí úrazy jsou do 1 200 eur, těžší můžou vyjít až na 15 000 eur a transport vrtulníkem z místa nehody do nemocnice stojí něco mezi 1 000 a 3 500 eur. Nejčastěji přitom dochází k poranění kloubů a zlomeninám, ty dohromady tvoří téměř 70 procent úrazů.

Pojištění tedy ano, ale jaké? Existují krátkodobá pojištění pro jednorázový výlet, ale i celoroční, pokud lyžuju celou sezónu. Možná to nevíte, ale pojistit se dá i na pobyt v českých horách. To potvrzuje Milan Káňa z pojišťovny Kooperativa: „Řešili jsme případ, kdy naše klientka na českých horách srazila polskou lyžařku, která se zranila. Pojistné plnění přesáhlo několik set tisíc korun.“ Důvodem, proč se takové pojištění využívá jen velmi málo, je jednoduchý. V České republice neplatíme vysoké částky jako spoluúčast při lékařském ošetření a odpovědnost bývá často pokrytá jiným pojištěním, typicky např. pojištěním odpovědnosti uzavřeným k pojištění domácnosti.

Kromě léčebných výloh se můžu pojistit proti spoustě dalších rizik. Nejčastěji právě pro případ úrazu a pro případ odpovědnosti vůči třetí osobě, tedy pokud někoho nedopatřením zraním. Naopak, pokud někdo zraní mě, měla by úhrada jít z jeho pojištění odpovědnosti. Mimo to si můžu pojistit i náhradu za skipas a nevyužité ubytování, pokud musím kvůli úrazu ukončit svůj pobyt na horách předčasně.

Kdy mi běžné cestovní pojištění nestačí

Pro lyžaře na sjezdovkách by tedy mělo stačit zachovávat bezpečnostní zásady a případně si pořídit popsané pojištění, aby mohl být v klidu, že udělal pro svoje bezpečí a finanční zajištění maximum. Skialpinista to ale tak jednoduché nemá. Skialpinismus je pro většinu pojišťoven sportem, který spadá do výluk a buď člověka nepojistí vůbec, nebo si zaplatí nestandardní pojištění, které bývá velmi nákladné. V takových případech se tedy nejčastěji využívá pojištění, které je součástí členství v Alpenverein. To je určené primárně pro vyhledání a záchranu z hor, ale pokryje i základní ošetření.

Další věcí, kterou mi pojištění určitě nepokryje, je konzumace alkoholu. Samozřejmě bude vždycky záležet na tom, jak velký vliv to mělo na nehodu. Milan Káňa z Kooperativy k tomu říká: „V případě jednoho grogu na zahřátí by to pojišťovna neřešila.“ Pokud se ale příliš rozveselím v aprés ski baru, pak si ještě půjdu sjet svah a někoho smetu, pojišťovna mi pravděpodobně zkrátí plnění. Ve Francii nebo Rakousku navíc ještě přijdu o skipas.

Co dělat, když se něco stane

Když se něco přihodí a já jsem pojištěná, měla bych co nejdřív zkontaktovat asistenční službu. Ti mi vyhledají zdravotnické zařízení, pomůžou s platbou za ošetření nebo poradí, co dělat. Při nehodě nebo úrazu je dobré zajistit si svědky. Mimochodem, povinnost poskytnout své osobní údaje, pokud jsem svědek nebo účastník nehody na svahu, je také součástí desatera FIS.

Může se stát, že nehodu bude řešit přímo na místě policie. Pokud dostanu k podpisu protokol o nehodě a nerozumím mu, neměla bych ho podepisovat. Maximálně můžu na dokument připsat, že mu nerozumím, česky popsat svou verzi události a pak ho podepsat. Někdy ale budu potřebovat policii sama zavolat, abych měla zdokumentované, co se přihodilo.

Na konec dodáme, že každý český aktivní sportovec nebo i jen turista by měl mít nainstalovanou aplikaci Záchranka, která plnohodnotně funguje také v Rakousku, Maďarsku a na Slovensku.

Za odborné rady moc děkujeme pojišťovně Kooperativa, Robertovi Dlouhému z Horské služby Krkonoše a Petrovi Dejlovi z HARFASPORTu v Praze.

5. 12. 2021 0 komentáře

Inspirace a příběhy

Rozhovor: Prodloužila si mládí, běhat začala, až když měla dospělou dceru. Dana Ellingerová vzpomíná

od Magdaléna Ondrášová 1. 12. 2021

autor Magdaléna Ondrášová

Běhat začala až ve 47 letech. Na otázku, co by vzkázala lidem kolem padesátky, kteří mají tendenci už život pomalu zabalit, neví. Běh totiž bere jako nástroj naplněné druhé půlky života, jako dar, jako možnost. Když jí lékaři v 80 letech sdělili, že už by běhat neměla, nekončil jí tím život: „Tak, musela jsem si zvyknout.“ Žádné běhání přes bolest a přes zákazy. A takhle to má být. Z běhu si vzala to nejlepší a potom uměla skončit. Dana Ellingerová.

Rozhovor vedeme u paní Dany v bytě, v brněnských Kohoutovicích. Už v předsíni vidím plné zdi vzpomínek na dobu, kdy běhala. Manžel paní Dany Ing. Jan Ellinger (*1929) také rád vzpomíná a s neuvěřitelnou pamětí u každého startovního čísla i medaile povídá, odkud jsou. V době, kdy běhala, byl své manželce největším fanouškem, a ne jinak je tomu i teď, kdy přisedá k rozhovoru a vstupuje do něj s fakty i roky, vzpomínkami a ve svých 92 letech tak osvěžuje paměť své 83leté manželky.

Kde jste pracovala, že jste se přes zaměstnání dostala k prvnímu závodu deníku Práce?
V Energetickém výzkumném ústavu, kde jsem dělala referentku, to byl rok 1985, jsme měli sportovního referenta a mělo se jít běhat. Tehdy lidé mezi sebou soutěžili na větších závodech, třeba v Líšni (městská část Brna, pozn. red.), tak jsme šly s holkama taky. Od stolu, jak jsme byly, jsme šly na závod.

Přímo od stolu na závod?
Bylo to otřesné, nemohly jsme to ani vydýchat, ale řekly jsme si, holky, budeme něco dělat a budeme dobré. A dostaly jsme se až na první místo republiky!

Pomalé běhání podle Lydiarda. Začátek sezóny znamená nabíhání objemů

Co to bylo za holky?
V oddělení výpočetního střediska, kde jsem pracovala, byla většinou děvčata. Takže jsme udělaly takovou skupinku. Už jsme ale neběhaly společně, každá se řídila podle svého. Byly tam tři opravdu výborné holky, ty nepotřebovaly ani vyvíjet nějakou velkou námahu. Já jsem do toho šla naplno.

Co tomu předcházelo? Měla jste nějaké sportovní koníčky?
Já jsem nedělala nic. Měli jsme dceru, jenom jsme chodili po výletech, po horách a tak, měli jsme auto a jezdili jsme po zámcích. To byla tehdy celorepubliková soutěž, sbírat návštěvy zámků. Ale jinak běhání nikdy. Ačkoliv přece jen! Jednou na škole jsme běžely z brněnské Rosničky do Pisárek a zpět, po silnici, po rovině. A už tehdy na té škole jsem byla první.

Radost z běhání jste nakonec objevila až ve 47 letech. Co následovalo?
Potkala jsem jednu běžkyni, Karpíšková se jmenovala, která běhala ve skupině a jezdila i po světě a ta mi nabídla, ať chodím běhat s nimi. Přidali se i nějací muži, a tak se to začalo rozšiřovat.

Manžel: To už se začaly zvyšovat dávky, to je důležité, a byly jste tak dobré, že jste běžely Brněnskou 25. A pak už se k tomu přidala Praha, Běchovice…

Takže jste měla nějaký tréninkový plán?
To jsem neměla. Běhala jsem hlavně těmi zahrádkami, protože je to tam kolem řeky pěkné. Pak jsem běhala i večer. I když jsme se přestěhovali sem na kopec do Kohoutovic, tak jsem pořád běhala k řece a Anthroposem.

Co bylo vaší motivací, viděla jste před sebou závod, nebo vám stačila samotná radost z běhu?
Věděla jsem, že musím.

Proč jste musela?
No, když chci jít na závod, musím být připravená!

Když jste měla před sebou vidinu závodu, co konkrétně jste viděla?
Start, to byl takový okamžik, kdy jsem si říkala, to jsem blbá, že jsem zase tady. Ale jak jsem slyšela výstřel, tak jsem si řekla, už se nedá nic dělat, už musíš běžet.

Takže na co jste se těšila?
Až se vrátím. (smích)

Já pořád hledám ten bod, který vás táhnul na trénink…
Na závodě mě bavilo, že nebylo to běhání zbytečné a byl z toho nějaký výsledek.

Měla jste vždycky radost, když jste probíhala cílem, nebo jste cítila i zklamání?
Tak to víte, že když jsem doběhla dost špatně, tak jsem radost neměla, ale většinou jsem byla ráda, že jsem to zvládla.

Byla jste tedy ambiciózní, nestačilo vám závod jen uběhnout.
Ne! Ne. ne. Šlo mi o to, abych měla co nejlepší čas. Úplně první velký závod, kterého jsem se zúčastnila, byla desítka na silnici v Karlových Varech a bylo to mistrovství Evropy.

Manžel: Říkalo se tomu veteráni, ale později, to přišlo ze zahraničí, se tomu začalo říkat masters. Ty závody se začaly rozšiřovat a začalo se jezdit i ven. Vedoucí Českého atletického svazu pořádal výjezdy třeba do Španělska.

Kolik vám bylo, když jste byla poprvé na mistrovství Evropy masters?
Mám tam plakát a tam stojí rok 1987. Takže asi 48. A tam jsem se seznámila se Slováky, jak s ženami, tak muži, začali jsme se zdravit a kamarádit.

Jakou roli hrál ve vašem tréninku manžel?
Šel na skoro každý můj závod a vedl evidenci. Manžel si vždycky nějakou roli našel (smích).

A co vaše dcera?
Ta neměla zájem vůbec. Se sportem to má tak, že chodí ráda na procházky a hlavně si kupuje zájezdy do hor. Teď je jí 64.

Takže ten limit 47, že by začala běhat jako vy, to už minula.
To ne. Kdybyste ji viděla, to byste si řekla, ta nemůže běhat.

Takže dcera chodila po horách, zatím co maminka běhala mistrovství seniorů. Jak jste se umisťovala?
V těch Karlových Varech byly Němky a ty byly tedy dobré (smích). Takže nic extra.

Který první úspěch se vám vtiskl do paměti?
To bylo ve Španělsku, nebo ve Francii? Tys tam se mnou byl… (otáčí se na manžela). Desítka to byla a tuším ve Španělsku. To jsem byla druhá. A moc krásné bylo, že na zemi nebyly šipky, ale byly tam takové ty ťapky. To se mi hrozně líbilo, protože kolikrát jsem i zabloudila.

Jaká distance je vaše zamilovaná?
Řekla bych ta desítka a hodinovka. Protože všichni končí v jeden čas bez ohledu, kolik se naběhalo. Zkrátka uběhne hodina a je konec. A desítku mám tak nějak vžitou, ten čas a způsob toho běhu. Půlmaraton nemám ráda, to už se mi zdálo dost dlouhé.

Manžel: Myslím, že v součtu jsi za těch 30 let uběhla 135 desítek. Pětek je méně, asi 115 a půlmaratonů bylo asi 35.

To vypadá, že váš manžel je sběratel vašich závodů. Máte stejný pocit, že ráda sbíráte závody?
Já to nepočítám. To je manželova evidence.

(otáčím se na manžela) A že vás to nestrhlo k běhu, když běhala manželka…
Já už jsem se sportováním skončil, začaly potíže s dechem a od té doby skoro celou tu dobu chodím na plicní. Ale já jsem byl stejně na zimní sporty, lyžoval jsem, absolvoval přechody hor…

V roce 2017 jsem četla v rozhovoru s vámi, že závod Vokolopriglu bude váš poslední. Byl? (V rozhovoru Dana uvedla, že trať je pro ni už náročná a nebezpečná, proto to bude poslední závod.)
Byl to až ten Vokolopriglu v roce 2018, to jsem skončila v nemocnici. Měla jsem něco s hlavičkou a se srdcem. To mě odvezli.

Takže jste ani nedokončila? Popište mi blíž váš poslední závod.
Dokončila. To byl hrozný závod. Už od začátku. Běžím po silnici, vidím bílý pruh a já se k němu blížím, tak jsem šla na kraj, ale za chvíli jsem byla zase na tom pruhu. Nezdálo se mi to. Před tím kopcem k hradu Veveří, tam je občerstvovačka, kámoš říká, prosím tě, co děláš, kde jsi? Jednak jsem běžela dost pomalu a zase nakřivo. Byla tam také zdravotnická služba, která mě odchytla a ptala se mě, co se mnou je a já říkala, že nevím, ale že jsem pořád na levé straně. A že ať mě nezdržují, musím utíkat, protože mě předbíhá hodně lidí (smích). Tak jsem běžela dál do toho kopce, tam je to příšerný, na té otočce, no a tam jsem se už chytala, dokonce jsem i spadla. Byla tam mladá kočena zdravotnice, a že mi ošetří koleno. A já ať to nechá být, že nemám čas, já pořád viděla jen ten čas (smích). Nakonec to byla taková desítka (Vokolopriglu má 14,1 km, pozn. red.), když mi řidič, co tam byl v sanitce, říkal, že limit stejně nedosáhnu, že to nemá význam, ať už neběžím. Tak jsem přestala, ale byl tam šéf závodu Božek a ptala jsem se ho, co mám dělat, že chci doběhnout. Poradil mi, ať sundám číslo, vezmu si ho do ruky a dojdu to. Tak jsem to došla. A pak mě odvezli.

Vstupuje do toho manžel: Ta sanitka tě dovezla až na Rakovec a až odtud jsi šla pěšky s číslem v ruce. Tam jsem vzal manželku ke zdravotníkům, kteří ji připojili na EKG, zjistili, že je to špatný a zavolali z Brna sanitku. Jeli jsme do špitálu, kde nakonec zůstala 10 dní.

„Milý Běžíšku…,” tipy redaktorů, co dát sportovcům pod stromeček

Co se zjistilo?
Nějaká arytmie a mozková mrtvice. Něco bylo v nepořádku, tak jsem si tam poležela.

A od té doby?
Lenoším! Už jsem neběžela, jen jsem se byla na závodech podívat.

Jaké bylo slyšet od lékařů, že nesmíte dál běhat?
Tak musela jsem se s tím smířit.

Jak jste naložila s volným časem?
Co jsem dělala? Nic. Procházky a pořídila jsem si rotoped a jezdila jsem.

Jezdíte do dnes? To už asi ne, že…
Jezdím. Teď už ale asi tak týden nejezdím, protože mě zlobí.

Jak na něm trávíte čas? (Vidím, že stojí u ona v 11. patře s výhledem do daleka.)
Čtu si. Mám knihu položenou na řídítkách a čtu.

Manžel: To je už druhý rotoped, ten první jsme už museli dát pryč, protože už na něm bylo 25 tisíc.

Vy jste začala až ve 47 letech a čekalo vás ještě 30 let aktivního života. Co byste vzkázala lidem, kterým je 50 a mají pocit, že už nemá cenu s něčím začínat?
Inu, jsou to pěkné chvilky, když běžíte přírodou a kocháte se. Přijdu domů, dám si sprchu, vanu, a je mi dobře. Zkuste to, jestli by vám to šlo. Já jsem byla vždycky, když jsem se vrátila, spokojená, že jsem udělala kus práce. Kdybych netrénovala, ty výsledky by nebyly. A taky jsem se vždycky těšila na známé, které jsem díky běhání poznala.

Manžel: Největší přínos je upevňování zdraví, vždyť se podívejte, mně je 92 a nevypadám na umření, že jo. A také to byl způsob cestování, poznali jsme spousty zemí a jak tam lidé žijí.

Prodloužilo vám to mládí?
Já mám pořád pocit, že mám ještě dluh, že bych potřebovala ještě běhat, i pro sebe jenom.

Osobní rekordy Dany Ellingerové (*1938) ze zápisníku Jana Ellingera:

1 500 m – 6:34 /ve věku 50 let/
3 km – 12:36 /63 let/
5 km – 21:40 /50 let/
10 km – 43:18 /50 let/
hodinovka – 13 675 m /56 let/
15 km – 1:07:03 /51 let/
20 km – 1:31:00 /51 let/
25 km – 2:03:44 /50 let/
půlmaraton – 1:35:56 /57 let/

1. 12. 2021 0 komentáře

Inspirace

Sportujete? RUNGO.cz rozdá na Mikuláše 12 super dárků. Zapojte se do soutěže

od Magdaléna Ondrášová 29. 11. 2021

autor Magdaléna Ondrášová

Podpořte váš oblíbený web pro hobíky o běhu, cyklistice a zdravém životním stylu. Výhodou bude, že už nepřehlédnete žádný článek a ještě můžete před Vánoci vyhrát super cenu pro sebe nebo někoho obdarovat. Jak na to?

Četli jste už článek Vítka Kněžínka o filmech s běžeckou tématikou, které doporučuje? Nebo článek Martina Kubaly o nesmrtelných výkonech 80. let? Mýty o běžeckých botách, jak cestovat a třeba i levně s kolem v letadle,… na našem webu najdete spoustu užitečných článků a ne vždycky se dostanou před vaše oči.

Proto tu máme neotravný odběr newsletteru. Pouze jednou týdně ve vaší schránce najdete e-mail s články, které jsme vydali a pár osobních slov šéfredaktorky k tomu. Občas se tak dozvíte nějaké informace dřív než ostatní. My si vaší podpory vážíme a tak:

Příští adventní neděli 5. prosince nebude chodit jen Mikuláš, ale v redakci vylosujeme 10 z těch, kteří budou přihlášeni k odběru našeho newsletteru.

Začněte odebírat prima články, k odběru se můžete přihlásit ve formuláři na konci článku a následně jej musíte potvrdit kliknutím na odkaz, který přijde do vaší schránky. Získáte inspiraci a ještě budete moct vyhrát. Losujeme samozřejmě ze všech, jak těch, kteří již odebírají, tak i nových odběratelů. Rozšiřte to mezi své přátele, je tak vyšší šance, že se někdo z vašeho okolí bude radovat. Kdyby se vás začaly hlásit davy, kouknu do skříně a nějakou cenu ještě přihodím.

Ve hře jsou tři skvělé ceny. Dalších sedm cen jsou skvosty, které čekají u nás v kouzelné skříni a smutně koukají, že by chtěly provětrat. Nejde tak u nich požadovat konkrétní velikost, ale pokud nepadnou vám, budete mít super dárek pro někoho, koho máte rádi. Co konkrétně?

2. Sluchátka Philips TAA6606. Foto: Magdaléna Ondrášová

Sluchátka Philips Bone Conduction TAA6606 v hodnotě 3 900 korun s technologií poslechu přes lícní kost a voděodolností takovou, že s nimi můžete i do sprchy.
Sluchátka Philips TAA7306 v hodnotě 3 400 korun jsou také vhodné pro sport. Odolají potu a dešti a chlubí se, že mají vestavěný snímač srdečního tepu.
Čelovka Fenix HM61R AMBER v hodnotě 2 300 korun je skutečná multifunkční pecka. Sama jsem ji testovala a ráda ji používám (test si můžete přečíst zde).
Historicky první nákrčník RUNGO. Je skutečně raritní ho získat (v novém stavu) a hodnotu osobně pokládám za nevyčíslitelnou.
Kompresní návleky na lýtka Craft v hodnotě 600 korun – velikost S (37-39) opečují svaly při nebo po námaze nebo třeba při cestě letadlem.
Multifunkční nákrčník Craft EXTREME v hodnotě 600 korun je vyroben z extrémně funkčního, komfortního materiálu.
Pánské funkční tričko adidas Primeblue – velikost L je vyrobeno z plastového odpadu v oceánu – velmi lehoučká tkanina ideální do horkého počasí.
Dámské funkční tričko adidas Primeblue – velikost XS je ze stejného materiálu jako pánské výše. Lehoučká topovka.
Čepice adidas Climaheat – obvod hlavy 56 centimetrů, z vnitřní strany je příjemně tenký fleece.
Balíček sportovních dobrot od Inkosporu – 3x proteinová tyčinka a 1x energy gel.
Pánské funkční tričko Craft – velikost XL je z pružného materiálu s grafikou Rungo.
Recovery drink Pomeranč-citrón od Inkosporu v hodnotě 695 korun – regenerační nápoj komplexní sportovní nápoj speciálně určený pro zrychlení regenerace po náročném sportovním výkonu.

Aktualizace článku 3. 12. 2021 6:00 o dvanáctou cenu Recovery drink od Inkosporu. Aktualizace článku 2. 12. 2021 10:15 o jednu položku – jak jsme slíbili, při zájmu o soutěž jsme přidali jsme do losování 11. dáreček. Čím více přátelům doporučíte soutěž, tím více dárků bude :)

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

29. 11. 2021 0 komentáře

Nezařazené

„Milý Běžíšku…,” tipy redaktorů, co dát sportovcům pod stromeček

od Magdaléna Ondrášová 28. 11. 2021

autor Magdaléna Ondrášová

Vánoce jsou tu a nám každé vyloupnuté okénko adventního kalendáře připomíná resty, pro koho ještě nemáme dárek. Pokud potřebujete obdarovat svého milého běžce, nebo sám jste sportovcem a babičky se ptají, co byste rádi, máme tady osobní tipy z naší sportovní redakce.

Většinou jsou naše tipy finančně nákladné, ale najde se i pár levnějších. Je to tím, že mluvíme z vlastní zkušenosti a věc, kterou člověk dlouhodobě využívá, protože je prostě skvělá, obvykle nestojí málo. Šetřit se holt někdy nevyplatí. Ještě než se podíváte, co by si letos přáli redaktoři sportovního webu pod stromeček, nebo čím by naopak obdarovali své nejbližší z řad milovníků pohybu, mrkněte i na loňské tipy redaktorů v tomto článku.

Magdaléna Ondrášová, šéfredatorka

Tyčinky do zásoby

Nutrend Voltage BAR, Exotic. Foto: Magdaléna Ondrášová

Vyzkoušela jsem už desítky druhů sportovních tyčinek na cesty, ale jen jedna zatím zůstává po léta mou stálicí, zbytek střídám (například gely od GU, tyčinky proteinové tyčinky od Inkosporu…). Je to VOLTAGE ENERGY BAR s příchutí exotic od značky Nutrend, kterou kupuji už nejméně sedm let. Je sladká, ale ne přeslazená, ale nejvíce oceňuji konzistenci, která není hutná a lepivá, ale naopak přiměřeně lehká a lehce křupavá. Neobsahuje čokoládu, která se ráda v kapsičce dresu roztéká. Tyčinka se hodí ke konzumaci před tréninkem a během něj. Radost uděláte svému sportovci určitě i různorodou nadílkou sportovních laskomin. Nebo mu napečte tyhle moje cookiesky. Nemusíte být přece za každou cenu originální, důležité je potěšit a tímhle nezklamete.
Cena: 37 Kč

Bunda Dynafit Mezzalama 2 Polartec Alpha Jacket

Je to lehčí, než to vypadá. Vyrazte poprvé na skialpy. Foto: Karolína Hornová

Velmi jsem si oblíbila bundu Dynafit Mezzalama 2 Polartec Alpha Jacket (2021), ke které jsem přišla díky testování bund na běhání do mrazu loni. Je drahá, ale nakonec je to vždy právě ona, kterou od podzimu do jara tahám, kam můžu. Na horské túry, skialpy, běh v mrazivých teplotách. Je moc pohodlná, ochrání před zimou, ale je funkční, a navíc se mi moc líbí. Blíže si o ní můžete přečíst v onom testu. Letošní modely už budou mít jiné barvy, ale možná seženete i tu loňskou a levněji.

Cena: (doporučená cena 2021) 5 700 Kč.

Jógamatka

Ne tu levnou, nudnou, ale fakt hezkou podložku na cvičení, která neklouže. Sama po takové toužím, mám jednu příjemnou z Decathlonu, jednobarevnou. Neurazí, ale ráda bych hezkou jógamatku, na kterou se budu těšit. Nedávno jsme dělali test jógamatek českých výrobců a to byla úplná nádhera. Zkuste se inspirovat třeba tam. Test jógamatek.
Cena: od 1 000 Kč výše.

Marek Odstrčilík, kreativní ředitel, milovník cyklistiky a běhu

Xiaomi Mi Portable Air Pump

Ženy, milovníci technologií a dovolenkáři s koly zpozorněte. Tohle vám skvěle usnadní kontrolu tlaku v pneumatikách, ba co víc i následně dofoukne bez námahy na požadované hodnoty. Pumpa od Xiaomi zvládne až 8 cyklokol nebo 3 kola u auta, samozřejmě umí nafouknout i míč, kdybyste si třeba chtěli kvalitně kopnout nebo pinknout. Maximální tlak umí 103 barů a disponuje odolností proti přetlaku. Za cenu, která je nyní 889 Kč získáte pořádný výkonný „fičák“.
Cena: 889 Kč

Sluchátka Sennheiser Momentum True Wireless 2

Sennheiser Momentum True Wireless 2. Foto: Marek Odstrčilík

Tohle je prostě jiná liga v kvalitě poslechu při sportu, ale budete nadšení i v běžném každodenním poslouchání. Vážná hudba, dechovka, jazz, taneční hudba mluvené slovo… Prostě snad v žádném žánru nemají zásadní slabiny. Upozorním na jednu slabinu, sluchátka mají sice ANC (tedy aktivní potlačení hluku), ale ten nefunguje tak dobře, jako i u některých levnějších špuntů. U sportu ale ANC stejně nevyužívám. Sennheiser Momentum True Wireless 2 jsou odolné vůči vodě a potu. Můžete přes ně volat nebo “pokecat” se Siri a Google Assistantem. Pokud tedy hledáte kvalitu a chcete si i při sportu užít parádní poslech, neuděláte s nimi rozhodně chybu.
Cena: cca 4 990 Kč

Klára Sýkorová, externí redaktorka, milovnice pohybu

LIFT shorts

My jim říkáme kouzelné plavky. Neoprénové pánské plavky, které lze použít na otevřené vodě i v bazénu. V chladnější vodě zahřejou a díky použité technologii skvěle nadnáší. Zlepšená poloha těla ve vodě znamená, že i začátečník snadno dosáhne skokového zlepšení v rychlosti, pokročilý plavec nebo triatlonista je ocení při technických cvičeních nebo bazénové přípravě na závod plavaný v neoprénu. Prodává je ten nejpovolanější, Petr Vabroušek. A můžou je samozřejmě používat i holky, pokud je doplní horním dílem plavek.
Cena: 2 990 Kč

Startovné na závod

Startovné na závod je super dárek. Pro někoho je občas zapotřebí vnější impuls, aby se zúčastnil nějaké sportovní akce. Možná se jen bojí přihlásit, řeší finance nebo sám nic netuší a do akce ho chcete namotivovat vy sami. Takový dárek se dá přizpůsobit každému, protože se každý rok konají doslova stovky akcí a závodů. Vybírat se dá z nepřeberného množství běžeckých seriálů, cyklistických akcí jako například Král Šumavy, OCR běhů jako je Spartan Race, triatlonových a swimrun akcí a dalších. Radost ze zážitku je zaručená.
Cena: dle typu závodu v rámci stovek korun

Pavel Tomek, externí redaktor, běžec a cyklista

Švihadlo Brut Rope

Chcete si dát pořádně do těla a máte málo času? Nebo prostě jen toužíte zlepšit svou postavu a fyzickou kondici? Případně chcete do tréninku zapojit i části těla, na které při běhání či jízdě na kole obvykle zapomínáme. Pořiďte si švihadlo! Ale ne jen tak obyčejné, ale věcičku, která se prodává pod poetickým názvem Brut Rope. Tohle švihadlo je totiž o pořádný kus tlustší, než ta, která asi znáte. Díky tomu ale vy budete mnohem hubenější, s většími svaly a lepší kondicí. Cvičit déle jak pár minut je sice s touhle věcí ze začátku peklo, ale kdo vydrží, nebude litovat.
Cena: 799 Kč

Samsung Galaxy Watch 4 (Classic)

Poslední generace těchto chytrých hodinek se opravdu povedla, ať už se bavíme o verzi Galaxy Watch nebo Galaxy Watch Classic. Zájemce si může vybrat ze spousty verzí, hodinky jsou doslova napěchované zajímavými funkcemi a vypadají opravdu skvěle. A pokud si pořídíte verzi Classic, těšte se na nejlepší ovládání, jaké u chytrých hodinek můžete zažít. Jedinou výraznější nevýhodou je jejich kompatibilita pouze s hodinkami Samsung a horší výdrž baterie. I tak jsem ale letos nic lepšího na ruce nenosil.
Cena: 6 990 až 11 490 Kč

Adéla Ptašková, externí redaktorka, běžkyně

Unisex sportovní ponožky Kilpi REFTY-U

Ponožky pod stromečkem jsou takovým evergreenem. Zatímco pro děti jsou měkké dárky noční můrou, čím je člověk starší, tím je ocení více. Máte-li v rodině běžce, jsou ponožky jistota, která nemůže zklamat. Kvalitních ponožek v běžcově skříni totiž není nikdy dost! Osobně mám dobrou zkušenost s ponožkami značky Kilpi.
Cena: 349 Kč

Karel Holub, externí redaktor, ultra běžec

Dětská sedačka na rám Shotgun

Když potřebujete vyrazit na trénink, ale dostanete na hlídání cyklistický potěr, přijde vhod pořádná dětská sedačka na kolo, která bude bavit vás a hlavně děti. Dětská sedačka na rám Shotgun se umisťuje přímo na rám kola mezi řídítka a sedlo a vy tak budete mít dítě pěkně před sebou a pod kontrolou. Dítě pak bude mít bezprostřední zážitek z jízdy, protože se drží řídítek a skvěle cítí kolo pod sebou. Montáž je opravdu jednoduchá a během pár okamžiků vám Shotgun dovolí změnit kolo ze závodní rakety na pohodový, dvousedadlový rodinný kombík. Dětská sedačka na rám Shotgun je určená pro děti od 2 do 5 let a můžete ji použít téměř na libovolný typ kola, včetně karbonových rámů. Součástí sedačky jsou i opěrky pro nohy s gumovými třmeny pro bezpečí dítěte a dále je možné dokoupit přídavná řídítka pro lepší držení dítěte.
Cena: cca 4 110 Kč

Raidlight responsive vest 6L

Nemusíte být zrovna ultramaratonci, aby se vám hodila pořádná běžecká vesta. Přestaňte konečně tahat bundu, klíče, mobil, kapesníky, drobáky, pití a pišingr po kapsách a napište Ježíškovi třeba o vestu Raidlight Responsive Vest 6l. Vesta je navržená tak, aby nejen dobře vypadala, ale hlavně aby dobře sloužila a to za nejrůznějších podmínek. Vejde se do ní všechno potřebné a přitom vás nebude nijak omezovat v pohybu. Zároveň s ní získáte dvě měkké lahve o objemu 600 ml a to už je slušná zásoba tekutin i pro delší pohyb na trailu nebo v městské džungli. Raidlight Responsive Vest 6l má kromě obvyklých stahovacích pásků také inovativní stahování kolečky Boa, které vám pomůže vestu doladit tak, aby při běhu nic neposkakovalo, ani neškrtilo. Jen dávejte pozor, abyste ježíškovi napsali o správnou velikost.
Cena: cca 3 499 Kč

Ondřej Pavlů, externí redaktor a ultratrailový běžec

Poukázka na „Runcation“

Vždy, když manželce navrhnu nějakou dovolenou, tak slyším jako první otázku: „A co se tam běží za závod?“ Většinou se tam nějaký fakt běží. Říkáme tomu doma runcation, přeložit se to dá asi jako běholená. Nedávno mě předběhla a dala mi jako dárek poukázku na runcation dle mého výběru. A mě to přišlo geniální. Takže pokud máte doma nadšeného běžce nebo cyklistu, vřele doporučuji. Může to být třeba jen víkendový výlet na menší český závod nebo týdenní dovolená v Alpách spojená s nějakým z mnoha tamějších závodů. Pokud svého drahého/svoji drahou znáte dobře, můžete vše naplánovat. A nebo je to necháte vymyslet samotné. Oni to rádi udělají. Jak jsem to využil já? Jeli jsme do Švýcarska na závod Trail Verbier-St Bernard a pak si pár dní váleli šunky v Itálii v Cinque Terre.
Cena: libovolná

Běžecké hole Leki

Pokud vaše drahá polovička ráda leze po kopcích, zejména pokud po nich rád(a) leze dlouho, jistě ocení pořádné, skladné a lehké hole. Běžecké hole na (nejen) dlouhých štrekách do kopce rozloží zátež do celého těla a na sebězích ušetří kloubům. Já už pár let běhám s holemi Leki, konkrétně s modelem Micro Trail Race a nemůžu si je vynachválit. Jsou nezničitelné, každá hůl váží méně než 180 gramů a když je nepotřebuji, tak je během jednotek vteřin složím do 40centimetrové délky a hodím do běžeckého batohu, bedérníhe pásu nebo jen do ruky. Nijak se nebudu tajit tím, že jsem ambasadorem této značky. Naopak upřímně to přiznávám a je to právě proto, že jsou tyto hole opravdu skvělé a nedám na ně dopustit.
Cena: 3 000 až 4 500 Kč

Soňa Dvořáčková, externí redaktorka, milovnice pohybu se svým psem

Domyos švihadlo s počitadlem

Švihadlo je výborným doplňkem tréninku. Posiluje celé tělo, pomáhá ke správnému držení těla, rytmizuje dech, zlepšuje kondičku. Na trhu je celá řada švihadel, já jsem ale vybrala takové, které je schopno počítat dobu cvičení, spálené kalorie i počet přeskoků. Dosažení tréninkového cíle upozorní zvukové oznámení.
Cena: 379 Kč

Craft Merino 180. Set sada termo prádla

S přicházející zimou a zimními sporty se hodí i kvalitní funkční prádlo. Já jsem jako tip vybrala set Craft Merino 180 z kombinovaného materiálu spojujícího ty nejlepší vlastnosti merino vlny a umělých vláken. Na zimní outdoor sporty je ideální, poskytuje tepelný komfort po celý den. zdroj obrázku: https://craft.vavrys.cz/
Cena: 1 899 Kč

Jiří Suchna, externí redaktor, cyklista i běžec

Název: Garmin Varia RTL515

Jedná se o zpětný cyklistický radar se zadním světlem, který upozorní na vozidla, která se blíží k cyklistovi zezadu. Lze ho spárovat s kompatibilním zařízením Garmin nebo za pomocí bluetooth s mobilním telefonem, takže tento radar využije každý cyklista. Zadní světlo má více režimů (svícení, blikání, peloton, noční režim) a jeho viditelnost je až 1,6 km, takže se jedná o skvělého pomocníka pro zajištění bezpečnosti cyklisty za provozu na silnicích. Výdrž baterie je okolo 8 hodin, v závislosti na zvoleném režimu. V balení najdeme 3 druhy držáků na sedlovou trubku, takže ho lze upevnit téměř na každé kolo. Pořizovací cena je vysoká, ale kdo tento radar jednou vyzkouší, už nebude nikdy chtít jezdit na kole bez radaru. Velmi pozitivně hodnotím funkčnost radaru i viditelnost zadního světla, i když je radar velmi ušpiněný od okolního bahna, vody a písku.
Cena: 5 090 Kč

Inov-8 Race Ultra Pro 2In1 Vest

Tato lehká vesta/batoh má hmotnost pouze 345 g a na zádech má 10litrovou kapsu, kterou lze pomocí patentů rychle odepnout či připnout, v závislosti na tom, co všechno chceme mít sebou. V balení najdeme 2 x 500 ml softflask a jeden skládací kelímek Speedcup, který je v dnešní době doslova nutnost na občerstvovacích stanicích při většině běžeckých závodů. Vesta/batoh je plně nastavitelná, takže každý si ji může nastavit dle vlastních potřeb. Obsahuje celkem 10 kapes, které jsou různě velké a tvarované. K dispozici jsou i vodotěsné kapsy například na mobilní telefon. Vesta/batoh je velmi pohodlná, nikde nic netlačí ani neškrtí. Obrovská výhoda je velká odepínací zadní kapsa, pro případ dostatečného vybavení na delší běh nebo například na krátký běh do práce, kam si mohu uložit potřebné pracovní věci. Na zádech je obrovské reflexní logo, takže za snížených světelných podmínek budete nepřehlédnutelní. Cena vesty/batohu je vyšší, ale cena je opodstatněná a kdo ji zkusí, už nebude chtít jinou. Vzhledem k promyšlenosti všech kapes se vesta/batoh se skvěle hodí i na delší pěší túry.
Cena: 4 290 Kč

RUNGO.cz naděluje! Sluchátka, čelovka, celkem 10 dárečků, přihlaste se

Pokud ještě stále hledáte inspiraci, připomínám loňské tipy viz článek níže:

Jste zoufalí, co k Vánocům pro sportovce? Tyhle tipy vás zachrání

28. 11. 2021 0 komentáře

Inspirace

Virtuální štafeta Ekiden: Vylosovaný tým získal 10 tisíc na nákup ASICS vybavení

od Magdaléna Ondrášová 26. 11. 2021

autor Magdaléna Ondrášová

V listopadu jste mohli s RUNGO.cz soutěžit v týmové virtuální štafetě ASICS Ekiden. Ve hře byla výhra na nákup vybavení ASICS. Dnes jsme vylosovali vítězný tým.

Jen jeden tým mohl získat cenu 10 tisíc korun na nákup vybavení ASICS v Top4running. Všechny týmy dostaly ale to hlavní, velkou dávku motivace do běhání v listopadu. Doufáme, že vás běžecké zápolení potěšilo a zpestřilo zkracující se podzimní dny. Za redakci jsme sestavili dva týmy, které se také pustily do soutěžení a užili jsme si to, i když jsme jako organizátoři samozřejmě nemohli nic vyhrát.

Losování probíhalo dnes večer na Instagramu @rungocz a šťastným týmem se stává RUNGO Madagaskar. Prosím, ať se nám kapitán ozve na adresu redakce@rungo.cz.

O soutěži a pravidlech si více můžete přečíst v tomto článku.

Test: Tyhle boty nebudete chtít sundat. ASICS Novablast 2

26. 11. 2021 0 komentáře

Novější příspěvky

Starší příspěvky