RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Rady a chybyZačátečníci

Jak dělat správná rozhodnutí během závodu. Taktika, jídlo a pití a kdy vzdát

od Vít Kněžínek 23. 8. 2021
autor Vít Kněžínek

Chystáte se v podzimní části běžecké sezóny potrápit své tělo nějakým tím závodem? Pak byste neměli zapomínat na to, že kvalitní výkon není jen o silných a rychlých nohách, ale také o teoretické přípravě a správné taktice.

Můžete mít natrénováno do životní formy a přece bude cílový čas daleko za očekáváním. Jak to? Důvodů může být hned několik. Někdy se stane, že to v den D prostě nesedne ať děláte, co děláte. To se ale nestává příliš často. Obvykle se naděje na dobrý výkon rozplyne vinou špatných rozhodnutí těsně před a v průběhu samotného závodu.

Jak tedy postupovat, abyste si svůj závodní potenciál nesnížili zbytečnými chybami? Máme pro vás několik tipů.

V první polovině buďte opatrní

Nejčastější chybou je přepálený start. Tělo je napumpované adrenalinem, po startovním výstřelu se všichni vyřítí jako o život a vy s nimi. Jenže po deseti minutách jsou nohy tuhé jako šutr a těžké jako olovo a z tohohle stavu už se jen těžko vzpamatujete.

Pohlídat si start a vystartovat tempem, které zvládnete je prvním a nejdůležitějším pravidlem. Tepovka vám v tomto směru příliš nepomůže, protože než po startu vystoupá do červených čísel, tak už je obvykle příliš pozdě. Proto vždy buďte opatrní, i když se vám bude balík běžců vzdalovat. S drtivou většinou z nich se setkáte v druhé polovině závodu, až je budete lehce předbíhat, zatím co jim dojdou síly. V první polovině závodu obecně nemá smysl pouštět se do rychlých nástupů, nebo prudkých změn tempa. Tedy pokud opravdu přesně nevíte, co děláte. Obvykle to totiž končí zakyselením a následným výrazným zpomalením.

Buďte odvážní v poslední třetině

Poslední třetina závodní distance je ta část závodu, kde už byste měli naprosto přesně vědět, jak na tom jste. Díky tomu máte prostor reagovat na konkrétní situace. Vyplatí se tak zrychlit kvůli doběhnutí skupinky pár metrů před vámi, kde se schováte do závětří, vyplatí se nastoupit soupeři, který funí a heká o sto šest, vyplatí se minout občerstvovací stanici a setřást tak spoluběžce, pokud zrovna neumíráte žízní.

Zkrátka buďte odvážní, máte-li na to chuť a energii. Odměnou vám bude kvalitnější výkon. Doběhnout na pohodu těsně k cíli a pak prosprintovat posledních pár stovek metrů, rozhodně není správná taktika a svědčí to o tom, že jste zbytek trasy mohli běžet o poznání rychleji. 

Pijte (a jezte) více než méně

Doplňování tekutin se obvykle řeší až na delších závodech (60 a více minut). Jíst je pak obvyklé až na dvojnásobně dlouhých tratích. Tato problematika je ale neuvěřitelně individuální a tak se neváhejte napít i na kratších bězích. Pít v okamžiku žízně a jíst v okamžiku hladu je velmi špatný nápad. Rozhodujete-li se před občerstvovací stanicí, jestli si něco dát, nebo ne, pak je obvykle mnohem lepší nápad si něco (alespoň málo) dát. Pravidelný přísun tekutin a živin je základem pro kvalitní běžecký výkon.

Nedokončit není ostuda

Vášnivě diskutovaným tématem je problematika DNF (zkratka je z anglického did not finnish, předčasné ukončení závodu). Začne-li vás v průběhu závodu něco bolet, nebo se vám udělá zle, pak není žádnou ostudou závod vzdát. Dokončení přes bolest přináší obrovské riziko v podobě dlouhodobého zranění, výsledný výkon pak bude nejspíš daleko za očekáváním a následná rekonvalescence potrvá mnohem déle než normálně. 

Hranice mezi pokračováním a ukončením je velmi nejasná. Ne každá bolístka by vás nutně měla vyřadit ze závodu. Přece jen se jedná o intenzivní sportovní výkon a ten bolí. Jakmile se ale objeví tzv. zlá bolest (vycházející z problému, který nesouvisí s vyčerpáním), pak je dobré být ostražitý a netlačit na pilu za každou cenu. Nezapomeňte na to, že není všem dnům konec a kvůli jednomu závodu nemá smysl se zničit na celý zbytek sezóny.

Při rozhodování, zda dokončit či nikoliv, bude hrát roli i význam závodu. Sebeprestižnější podnik ale není cennější, než vaše zdraví. Za každou cenu byste se měli vyhnout pomocníkům jako je ibalgin a tlumiče bolesti obecně. Jejich užití jednak radikálně zvyšuje riziko, že se v kritickém místě opravdu zraníte a jednak rozhodí celý váš organismus od žaludku až po ledviny.

Navigace v terénu

Poslední bod se týká závodění v terénu. Na rozdíl od silnice patří k trailovým závodům i nutnost základní navigace. Nejsou zde žádné koridory a trasa je sice značená, ale značení může být poškozené, nebo ho zkrátka přehlédnete. Nastudujte si proto předem trasu a máte-li možnost, pak si ji nahrajte do hodinek, které vám pomohou držet správný směr. V problematických místech se nebojte zpomalit, abyste byli schopní lépe sledovat značení. Nikdy se pak nespoléhejte na běžce před sebou, protože se velmi často stává, že první v balíku přehlédne šipku a strhne celý dav běžců špatným směrem.

23. 8. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

adidas 4DFWD: běžecká bota z 3D tisku, která vás chce posunout vpřed

od Marek Odstrčilík 23. 8. 2021
autor Marek Odstrčilík

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Společnost adidas uvádí nejnovější verzi běžeckého modelu adidas 4DFWD. Ta spojuje technologie 3D tisku a sportovní data nasbíraná za mnoho let. Po květnovém uvedení tohoto modelu a exkluzivní verzi pro hry v Tokiu přichází na trh nepřehlédnutelná varianta Hero Core Black s výraznými zelenými akcenty.

Model 4DFWD jsme měli možnost otestovat v květnu. Více než čtyři roky vyvíjel adidas ve spolupráci se společností Carbon mezipodešev využívající technologii 4D mřížky. Výsledkem je skvěle vyladěná mezipodešev na bázi 3D tisku. Boty adidas 4D patří mezi první na světě, které využívají špičkovou technologii umožňující přizpůsobit mezipodešve podle konkrétních pohybových vzorců. Díky 4D technologii se maximální brzdná síla sníží o 15 %, protože přesměruje tyto nárazové síly při dopadu do pohybu směrem vpřed. Ve srovnání s předchozí generací mezipodešve 4D generuje model adidas 4DFWD při vertikálním zatížení v podmínkách mechanického testování třikrát větší pohyb dopředu. 

„Jde o model s revoluční technologií podrážky, která dá běžci pocit komfortu při došlapu. Podobně pohodlná je bota také na svršku, takže je vhodná pro běžce, kteří mají rádi pro svou nohu větší svobodu. Tyto boty volím na volné souvislé běhy, kdy chci nechat své nohy trochu odpočinout,“ představuje novinku hlavní trenér adidas Runners Prague a maratonec Jan Pernica, který byl mimo jiné běžeckým trenérem na hrách v Tokiu.

Na trhu je nově také model adidas 4DFWD PULSE, který kombinuje technologie 4D a EVA a zajišťuje tak jemný dopad při každém kroku. Varianta PULSE díky dokonalému tisku přesně kopíruje terén a je skvělou volbou pro pohodlný běh. A to právě díky použité mezipodešvi EVA a šikmé patě, která zlepšuje absorpci nárazu. Tento jedinečný design zaručuje při dopadu hladký přechod z paty dopředu.

 Třívrstvý svršek ze síťoviny byl u modelu 4DFWD PULSE navržen tak, aby plynule podporoval pohyb nohy ve směru pohybu. V harmonickém spojení s podešví a mezipodešví nabízí 4DFWD PULSE vynikající trakci. „Na botě mě baví především atraktivní design, který je zároveň velmi funkční. Projevuje se to pohodlím, které bota nabízí při každém kroku. Pokud budu chtít zaujmout a zároveň mít příjemný zážitek především při volném běhu, tak si vyberu právě tuto botu,“ představuje novinku trenérka adidas Runners Prague Dana Pernicová.

Oba modely jsou v prodeji od 12.8. na https://www.adidas.cz/obuv-beh. Sledujte komunikaci na Instagramu, Facebooku a Twitteru: #adidas4DFWD a @adidasrunning. 

23. 8. 2021 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Z Nice až do Barcelony na kole. A sama

od Rungo 22. 8. 2021
autor Rungo

„Je to už téměř 10 let, co jsem se s kamarádkou vydala na pěší pouť do Santiago de Compostela, aby se nadobro změnil můj pohled vůči vzdálenostem na mapách a já pochopila, že podobný způsob cestování je mi mnohem bližší,“ píše čtenářka. Nechte se svézt na vlně jejího dobrodružství a uvidíte, že na konci řádků budete v duchu balit na podobnou cestu.

Tehdy jsme do Santiaga dorazily po 23 dnech putování zeleným severem Španělska, abychom zjistily, stejně jako většina poutníků, kteří ke katedrále dorazí, že samotná cesta byla cíl. Spaly jsme částečně v typických albergues pro poutníky, většinou ale venku pod širákem, když už jsme neměly sílu jít dál nebo prostě zapadlo slunce a nám se nechtělo pokračovat ve tmě. Neměly jsme s sebou chytré telefony, protože jsme cestu pojaly jako formu digitálního detoxu. Řídily jsme se dobrým značením po cestách a pokud jsme zabloudily, pak i radami místních. Dodnes pořádně nevím, kolik jsme ušly kilometrů. Původně jsme odhadovaly cestu na 720 kilometrů, posléze jsme se dopočítaly k necelé tisícovce. 

  • Začátek všeho. Letiště v Bilbao a odtud už jen pěšky. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Severní cestu jsme si vybraly pro její úchvatné výhledy. Foto: Iveta Šplíchalová

Vzdálenost ale nebyla podstatná, důležitý byl ten pocit, kdy poprvé okusíte ryzí svobodu, která vám pak už nedá spát. Vstávání za rozbřesku, usínání při burácení moře, celodenní chůze, během které nepotkáte ani živáčka, každý krok o něco blíž cíli – poznání sebe sama.

Nejspíš tušíte, že Svatojakubskou cestou nic neskončilo. O dva roky později jsme se rozhodly vyrazit na další pouť, tentokrát po Via Francigena z Prahy do Říma na kole. A tady zahořelo moje srdce pro bikepacking. Tehdy ještě s ne tak kvalitní výbavou, zato velkou dávkou nezkušeností na to, abychom vůbec vyrazily. 

Tentokrát jsme přespávaly jen pod širákem nebo ve stanu, zdolaly Alpy a Apeniny a po 2 000 kilometrech dorazily do města, do něhož vedou všechny cesty. Bylo rozhodnuto a za další dva roky jsme s přítelem balili na cestu z Bordeaux po pobřeží přes Santiago až do Lisabonu. 

Pyreneje a Kantaberské pohoří se nám postaraly o převýšení okolo 20 kilometrů na celkových téměř 2000 kilometrů. Kvůli počasí, tak typickému pro listopad a prosinec, jsme občas zažívali krušná rána, když jsme se vydávali vstříc dalšímu dni při venkovní teplotě okolo nuly. Uběhly další dva roky a já se rozhodla pro další cestu.

  • Bordeaux – Santiago de Compostela – Lisabon. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Obědová pauza kdesi ve Francii na cestě do Lisabonu. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Severní část Španělska na cestě do Lisabonu. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Obědová pauza v Hossegoru. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Ne vždy je to pěkný asfalt. Foto: Iveta Šplíchalová

Z Nice do Barcelony a tentokrát sama

Původně jsem si naplánovala dojet až do Valencie, později jsem se chtěla po cestě podívat do hor a navštívit Andorru, nakonec mě ale nedostatek času přesvědčil odletět zpět už z Barcelony. I tak to byla nádherná cesta a ráda bych ji přiblížila všem potenciálním dobrodruhům a bláznům jako jsem já. 

Není nic lepšího než při podobných cestách příliš neplánovat. Následně si totiž nemusíte vyčítat, že vám nepříjemný protivítr, několikátý defekt nebo prostě jen nedostatek energie nepomohly dosáhnout vytyčeného cíle cesty toho dne. Já jsem plánovala jen částečně, tak, abych věděla, že si nedávám nedosažitelné cíle. Věděla jsem, že každý den musím ujet přes 100 kilometrů, což není mnoho, když na to máte celý den, ale zároveň jsem věděla, jaká místa chci po cestě navštívit a kde se zdržím. Nechtěla jsem spát nikde na okraji měst, ale buď poblíž obydlených a frekventovaných částí nebo přímo v kempech. V rámci bikepackingu se řídím dvěma zásadami – spím pod širákem buď v přírodě, kde nenarazím na nikoho, nebo v okolí obydlených částí naopak tam, kde je lidí dostatek. Každopádně, začněme pěkně od začátku.

  • Passo del Brennero pro nás byl nejtěžším úsekem na cestě do Říma. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Na cestu do Říma jsme si s sebou zabalily také ultralight stan, který je občas lepší než pětihvězdičkový hotel. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Cestou do Říma bylo střídavě šílené vedro a deštivo. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Přejezd Apenin. Foto: Iveta Šplíchalová

Pro tuto cestu jsem se rozhodla přesně týden a půl předtím, než jsem odletěla směr Nice. Bylo to náhlé vnuknutí, kterým jsem ze stolu rychle smetla nápad dovolené na Kostarice. Naplánování cesty jsem dala s pomocí appky dohromady poměrně rychle a stačilo už jen dořešit to nejméně příjemné, zabalení samotného kola do krabice společně s modlitbou, aby se neztratilo a já do Nice neodcestovala bez něj. Stává se to ve výjimečných případech, vím, ale už jsem byla svědkem cestování samotného kola týden po Evropě, než našlo svého majitele. 

Balení a let s kolem

Díky letištní přepravě vím, že jsem s sebou vezla okolo 23 kilogramů, z čehož samotné kolo váží 8,5 kilogramu. Pokud se vám ale podaří rozložit váhu na kole rovnoměrně, ve výsledku si na veškeré brašny zvyknete během jednoho dne a rozdíl vlastně ani tolik nevnímáte. V rámci vaší průměrné rychlosti je sice každé kilo ve výsledku znát, ale čert to vem. Mnohem podstatnější mi připadá fakt, že mi psala velká spousta cyklistů, kteří nevěděli, jak cestovat letadlem s kolem. Nejpříjemnější jak pro vás, tak pro vaše kolo, je pořídit si speciální obal na kolo. Kolo s vámi pak letí jakožto sportovní vybavení, nadlimitní nebo běžné zavazadlo, vždy záleží, jakou aerolinku si vyberete. Pokud ovšem plánujete neletět ze stejné destinace tak jako já, sežeňte si jednoduše před cestou krabici na kolo, kterou po příletu na letišti zrecyklujete.

ČTĚTE TAKÉ: Adrenalin nemusí být extrém. I na stará kolena můžete zkoušet nové věci

První káva a vyrazit

Do Nice jsem dorazila pozdě večer, ještě na letišti složila a seřídila kolo a vyrazila do nedalekého hotelu. V této chvíli už ze mě spadl veškerý stres spojený s cestováním, protože to, co mělo následovat, bylo závislé z velké části pouze na mně. V Nice jsem další den brzy ráno navštívila ještě můj oblíbený brand Cafe du Cycliste, kde jsem si dopřála ranní espresso a vyrazila na cestu. První dny jsem projížděla po Cote d’Azur, s rychlými zastávkami v Antibes, Saint-Tropez nebo Cannes, kde ještě před týdnem probíhal filmový festival. Cesty podél svěžích vinic a zapadlých vesniček Provence byly za odměnu, větším městům jsem se naopak po zdlouhavém vymotávání se z Marseille snažila spíše vyhnout. Z původního plánu jet striktně podél pobřeží jsem postupně upustila a vybírala si trasy více ve vnitrozemí v chladnějších lesích a horách. 

Čtvrtý den jsem se rozhodla pro den odpočinku v ospalém městečku Port Saint Louis du Rhones, kam jsem, po několika neúspěšných pokusech vymotat se z industriální zóny a několika zábavných kilometrech na dálnici (jinou možnost jsem neměla), s vděčností a vybitým mobilem, powerbankou i hodinkami konečně dorazila. Bohužel, neosvojila jsem si za léta fungování na planetě Zemi francouzský jazyk, z toho důvodu mě svou angličtinou potěšila slečna servírka v přímořském baru, který jsem si vybrala pro obědovou pauzu. Než jsem se stihla podívat na nabídku ubytování v okolí, přiběhla za mnou, že jedna místní paní spí dnes večer u přítele, proto jestli nebudu proti, dá mi své klíče od domu a můžu přespat u ní. Zbytek dne jsem tak strávila na pláži a noc po čtyřech dnech zase v posteli.

  • „Hotel“. Foto: Iveta Šplíchalová
  • „Pokoj s výhledem“. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Kemp, kde jsem se před bouřkou ukryla, byl už plný, ale pan správce mě nechal přespat alespoň na verandě. Za 20 eur. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Deštivo v Camargue. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Četník a četnice. Saint-Tropez. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Selfie. Foto: Iveta Šplíchalová

Následující den jsem pokračovala překrásnou krajinou Národního přírodního parku Camargue, kde jsem první dvě hodiny nepotkala nikoho dalšího. Ve svém přirozeném prostředí tu potkáte obrovská hejna plameňáků růžových, volně se pasoucí stáda bílých Camargských koní a uhlově černého skotu. Camargue je jeden velký brakický solný ekosystém, který vytváří mozaika dun, salin, pastvin, jezer a lesů, a dodnes je také největší solným polem Francie. Camargue je součástí regionu Okcitánie, kde se nachází velké množství památek sahajících až do antiky. 

Během posledních dnů ve Francii jsem navštívila Perpignan, Narbonne, Montpellier nebo Béziers a na obzoru už vyhlížela vysoké Pyreneje. Přede mnou byly už poslední dva dny cesty a také nejvyšší stoupání a přejezd hranic Španělska. 

Cíl

Nevynechala jsem Teatro-Museo Dalí ve Figueres, na které jsem měla spadeno už několik let a pokračovala do Girony, kde jsem také přenocovala. Poslední den pro mě byl nejnáročnější. Cítila jsem, že mi vynechaný den volna chybí, a celý den jsem jela po rozpálené asfaltové cestě podél rušné dálnice. Posledních pár kilometrů do Barcelony jsem už jen bezmyšlenkovitě dojela a rovnou zamířila ke katedrále Sagrada Familia, kde jsem si stanovila pomyslný cíl cesty. Celý následující den jsem strávila zařizováním posledních nutností před odletem zpět do Prahy. Krabici na kolo se mi podařilo sehnat překvapivě rychle, jen při balení kola jsem narazila na protočený šroub u sedla kola. Za celou cestu jsem neměla jediný defekt a nepovedl se mi ani jediný pád z kola, to je u mě poměrně veliký úspěch.

Do Barcelony jsem dorazila za 9 dní s 950 kilometry v nohách. Sice jsem oproti předchozím poutím strávila na cestě poměrně kratší čas, na druhou stranu jsem si vyzkoušela, že i při větší fyzické i psychické zátěži zvládnu být sama se sebou bez sebemenšího problému. Také zjištění, kolik toho může člověk za jeden jediný týden vidět a projet, ve mně zlomilo utkvělou představu, že na podobnou dávku dobrodružství potřebuje vymezit alespoň měsíc volného času. Jsem vděčná, že jsem mohla na kole projet zase kus překrásné země, nadechnout se, pročistit si hlavu a spoustu důležitých věcí si zas a znovu uvědomit, a doufám ve stále víc dobrodruhů na kole, a nejen po Evropě.

  • V cíli. Foto: Iveta Šplíchalová
  • Kolik dní: 9 (z toho 1 den odpočinkový).
  • Kolik kilometrů: 950.
  • Kde jsem spala: Nice, Saint-Tropez, La Ciotat, Port Saint Louis du Rhones, Frontignan, Coursan, Collioure, Girona, Barcelona.
  • Jak jsem řešila hygienu: klasické umývárny v kempech.
  • Jak jsem řešila dobíjení elektroniky: kavárny, restaurace a samozřejmě McDonalds.
  • Jak jsem řešila bezpečnost kola: kolo jsem většinou nespouštěla z očí, ale v případě nutnosti jsem ho zabezpečila ultralight zámkem ottolock. Během spánku jsem většinou spala vedle kola.
  • Link na cestu: aplikace Strava.
  • Věci, bez kterých bych se neobešla: pořádná navigace.

Autor textu i fotografií: Iveta Šplíchalová

22. 8. 2021 2 komentáře
3 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Sportovní hodinky pro starší a nezkušené: dobře čitelné a s jednoduchým ovládáním

od Karel Holub 20. 8. 2021
autor Karel Holub

Na trhu jsou desítky, možná stovky modelů chytrých hodinek a fitness náramků, které přetékají nejrůznějšími funkcemi, senzory a parametry. Pokud ale hledáte chytré zařízení, které se jednoduše ovládá, má alespoň základní, ale užitečné funkce, dobře čitelný display a dobrou výdrž baterie, podívejte se náš výběr.

Nabízíme vám pečlivě vybrané modely napříč současným trhem. Žádný podrobný test, ale přehledně zpracované informace, na jejichž základě si uděláte představu, zda hledáte právě takový produkt a poté si jej už můžete sami prozkoumat blíže. Nemusíte tak sami bloumat nepřeberným množstvím elektroniky a tápat.

Garmin vívofit 4

  • Garmin vívofit 4. Foto: se svolením Garmin

Garmin vívofit 4 je dalším zástupcem osvědčené řady chytrých fitness náramků od amerického výrobce. Mezi jeho hlavní přednosti patří barevný, dobře čitelný displej, a hlavně dlouhá výdrž baterie. Zmíněná baterie je klasická, kterou znáte z běžných hodinek, tedy nejde o žádný dobíjecí akumulátor, který si řekne o připojení nabíječky každý večer. Náramek vydrží sledovat vaše aktivity celý rok a pak stačí jednoduše vyměnit baterie. Žádné dobíjení, žádné rozčarování nad tím, že vám došla baterka uprostřed dne. Garmin vívofit se umí propojit s telefonem a přenášet tak data bez nutnosti připojovat náramek k počítači kabelem pro přenos naměřených údajů. Garmin vívofit 4 nabízí základní funkce a budete se muset obejít bez měření tepu nebo záznamu trasy přes GPS, ale i tak umí stále nabídnout užitečné informace a hlídat vaše aktivity. Náramek Garmin vívofit 4 můžete pořídit za cenu do 2 000 korun.

Samsung Galaxy Fit2

  • Samsung Galaxy Fit2. Foto: se svolením Samsung

Chytrý náramek z dílny Samsung nabízí celodenní sledování aktivity a také měření srdečního tepu přímo na zápěstí. Samsung Galaxy Fit2 má dobře čitelný barevný display, na kterém si můžete zobrazit i důležité informace a upozornění z vašeho telefonu. Náramek je vodotěsný a sám umí rozpoznat celou řadu aktivit, jako jsou běh, cyklistika nebo turistika a nemusíte se tak bát, že by nějaká vaše aktivita zůstala nezaznamenána. Samsung Galaxy Fit2 vydrží na jedno nabití až 21 dní a pořídíte ho za cenu do 1000,- korun. Jediné, co by vám mohlo scházet je zabudované GPS měření, ale pokud zrovna tuhle funkci nepotřebujete, bude pro vás Samsung Galaxy Fit2 dobrým parťákem pro sledování aktivit a zdraví.

Fitbit Charge 4

  • Fitbit Charge 4. Foto: se svolením Fitbit

Chytré zařízení od americké společnosti Fitbit už se pohybuje na pomezí fitness náramku a chytrých hodinek. Fitbit Charge 4 je opravdu napěchovaný funkcemi, a přitom si zachovává kompaktní design fitness náramku. Náramek má sice jen černobílý display, ale je dobře čitelný a můžete si na něm zobrazit i upozornění z připojeného telefonu. Oproti některým jiným náramkům má Fitbit Charge 4 zabudované měření GPS a obejdete se tak bez nutnosti brát s sebou na běh nebo kolo telefon pro záznam trasy. Třešničkou na dortu je pak možnost bezkontaktního placení přímo náramkem bez nutnosti vytahovat kartu nebo mobil. Fitbit Charge 4 vydrží v běžném režimu nabitý sedm dní a seženete ho za cenu kolem 3 500 korun.

Garmin Venu Sq

  • Garmin Venu Sq Foto: Michael Novák

Garmin Venu Sq jsou sportovně laděné chytré hodinky, které vynikají originálním designem, kvalitním displayem a širokou sadou funkcí pro sledování aktivity a zdraví. Hodinky nabídnou celodenní měření tepu optickým snímačem přímo ze zápěstí, barevný, dobře čitelný display a zabudovanou GPS pro záznam trasy. Velmi užitečné jsou i funkce pro sledování aktuální polohy a detekce nehod. Tyto bezpečností funkce mohou výrazně přispět k bezpečnosti vašich aktivit a klidné mysli vašich blízkých. V režimu běžného nošení vydrží až 6 dní bez nabíjení. Garmin Venu Sq jsou velmi povedené hodinky se spoustou funkcí a příznivou cenou, která se pohybuje pod 5 000 korun v základní verzi.

Garmin Venu Sq jsme již dříve podrobně testovali v tomto článku.

Samsung Galaxy Watch Active 2

  • Samsung Galaxy Watch Active2 Foto: Pavel Tomek

Chytré hodinky od společnosti Samsung patří do kategorie pokročilejších přístrojů se zaměřením na zdravotní a chytré funkce. Umí nabídnout skutečně pokročilé funkce pro sledování vašeho zdraví, a přitom si zachovávají snadné ovládání, které bez problémů zvládnete. Hodinky mají krásný, barevný a dobře čitelný displej, který je krytý opravdu pevným sklíčkem, takže se nemusíte bát, že je jen tak rozbijete. Ovládají se kombinací dvou tlačítek a dotykové korunky displeje, která vám ovládání velmi usnadní a nabídkou funkcí se budete pohybovat jako blesk. Samsung Galaxy Watch Active 2 nabízí velmi pokročilé zdravotní funkce, které v jiných hodinkách obvykle nenajdete. Přes senzor přímo na vašem zápěstí umí změřit a průběžně sledovat nejen srdeční tep, ale i okysličení krve, pravidelnost srdečního rytmu a dokonce i krevní tlak. Počítejte ale s tím, že některé pokročilé funkce jsou dostupné pouze pro majitele telefonů Samsung. Hodinky Samsung Galaxy Watch Active 2 pořídíte v ceně pod 5 000 a hlavně v kombinaci s telefonem od stejné značky mohou být skutečně komplexním nástrojem pro sledování vašeho zdraví a kondice.

Samsung Galaxy Watch Active 2 jsme dříve podrobně testovali v tomto článku.

Garmin vívomove3 Sport

  • Garmin Vívomove3 Sport Foto: Magdaléna Ondrášová

Hodinky Garmin vívomove3 Sport jsou zajímavé především svým designem, který kombinuje klasický ručičkový ciferník s chytře umístěným dotykovým displejem. Díky svému klasickému vzhledu tak mohou být vhodným doplňkem pro běžné nošení, který se nemusíte bát vzít ani do práce nebo do společnosti. Chytrý displej je většinu času skrytý v ciferníku a teprve na vaše vyvolání se rozsvítí a ukáže požadované informace. Hodinky sice postrádají vestavěnou GPS, ale nabídnou optické měření tepu a okysličení krve a chytré notifikace z připojeného telefonu. Samozřejmostí je pak celodenní sledování aktivity a dalších parametrů jako je úroveň stresu nebo kvality spánku. Dokonce poznají, že jste se rozběhli a začnou zaznamenávat aktivitu, aniž byste museli něco spouštět nebo čekat na připojení GPS. Pokud tedy hledáte chytré hodinky s klasickým vzhledem, mohou být Garmin vívomove3 Sport za cenu kolem 5 500 korun tou správnou volbou.

Řadě Garmin vívomove 3 jsme se věnovali podrobněji v tomto článku.

20. 8. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaCyklodoplňkyKolaSilniční kola

Lehčí kolo z vás lepšího cyklistu neudělá, profíci stejně jezdí na těžších

od Martin Kubala 19. 8. 2021
autor Martin Kubala

Máte pocit, že to do kopců netáhne, po rovině nejede a ve sjezdech nesedí tak, jak byste si představovali? Že by to chtělo ubrat nějaké gramy, zlepšit aerodynamiku a možná kouknout, jestli se všechno správně točí? Tak ještě předtím, než začnete drancovat kreditku, vám doporučujeme přečíst následující řádky, ať máte jistotu, že vaše investice do cyklotuningu přinese očekávaný efekt. 

Náhodným čtenářům přidáváme přátelskou radu, aby se usadili do stabilního křesla a pro jistotu odložili hrnek s kávou mimo dosah. Řeč totiž bude nejen o vlastnostech vybraných komponent ale také o jejich cenách. Možná se vám z těch údajů trošku zamotá hlava, ale nebojte, na závěr si všechno shrneme.

Co všechno při jízdě musíme překonat?

Abychom pochopili, na co bychom se při snaze o vylepšení našeho stroje měli zaměřit, nebude od věci si připomenout, jaké fyzikální faktory mají na naše sportovní cyklistické úsilí vliv.

  1. Za cyklistického nepřítele číslo jedna je mnohými mylně považovaná gravitace. Ta má však roli hlavního tyrana pouze v kopcích. Ve sjezdech nám pomáhá (někdy více, než bychom chtěli), po rovině nám může být celkem ukradená, protože její vliv je zanedbatelný.
  2. Kdo jel někdy déle než 30 minut proti větru, tomu nemusíme nic dalšího vysvětlovat. Ano, aerodynamický odpor je náš největší soupeř. Na druhou stranu, výhodou větru je, že jeho odpor můžeme vhodnými aerodynamickými prvky značně eliminovat.
  3. Valivý odpor pneumatik. Zde se jedná působení hmotnosti jezdce a kola proti tlaku v pneumatikách. Roli zde hraje materiál, šířka pláště, průměr kola, tlak nebo povrch vozovky. Nelze určit jednu optimální variantu, protože ta je za každých podmínek jiná.
  4. Valivý a třecí odpor součástek. Nenápadný žrout energie, který dokáže spolykat šest až deset procent vašeho výkonu, což vůbec není málo. Pokud vás zajímá, co všechno se na tom podílí, tak jsou to ložiska v nábojích, vodící kolečka v kladce přehazovačky, ložiska v pedálech, středové složení a řetěz. Není toho málo.

Chcete-li mít kolo jako profík, nesmíte jít pod 6,8 kg

Začneme laickou veřejností tou nejsledovanější veličinou – hmotností. Obecně zažitá představa, že kola profesionálů jsou extrémně lehká, je jeden velký omyl. Mezinárodní cyklistická organizace UCI zavedla v roce 2000, jako reakci na výrobu prvních karbonových rámů, minimální hmotnostní limit pro závodní stroje, který činí 6,8 kg. Vyšší hmotnost měla být určitým garantem bezpečnosti. Později, se zvyšující se kvalitou rámů, šlo od tohoto opatření sice upustit, nicméně UCI je ponechala v platnosti, aby nedocházelo ke zvýhodnění bohatších týmů, které by oproti těm ekonomicky slabším mohly mít výhodu v tom, že by svým závodníkům pořizovaly například o jeden kilogram lehčí stroje. A kolik stojí v cyklistice ušetřený kilogram si po přečtení následujících odstavců můžete snadno spočítat.

Proč se tedy extrémně odlehčené díly vyrábějí? 

Odpovědí je několik. V prvé řadě jsou to klienti toužící mít co nejlehčí kola (ať už z hlediska prestiže anebo iluze), že těch pár ušetřených gramů jim pomůže zlepšit jízdu v kopcích.

Těmi dalšími jsou pak profesionální stáje, které od svých sponzorů dostanou stroje, jejichž hmotnost je z důvodu vyšší tuhosti (rám) anebo aerodynamiky (řidítka, vysoké ráfky) vyšší než povolené minimum. A zde se otevírá prostor pro odlehčené komponenty. Samozřejmě, možnosti jejich výběru jsou omezeny, aby nedocházelo k rozporům se sponzorskými smlouvami. Pokud ale není zbytí, koupí se lehčí součástka od konkurence, strhne logo výrobce, přelepí sponzorským, případně se součástka ponechá úplně bez loga. Samozřejmě toto lze učinit pouze u součástek, které nejsou tolik na očích, takže manévrovací prostor se mechanikům docela zužuje.

K tomuto problému se váže zajímavá historka, kdy italská legenda Vincenzo Nibali v roce 2018 po přestupu do týmu Bahrain Merida osedlal před klasikou Milan – San Remo sprinterský speciál Merida Reacto a poté, co na tomto stroji dokázal tento prestižní závod vyhrát, byl natolik unešen z jeho jízdních vlastností, že se rozhodl absolvovat na něm i nadcházející Tour de France. 

Jenže po převážení se zjistilo, že Reacto osazené sponzory dodávanou sadou Shimano Dura Ace nejen že neváží limitních 6,8 kg, ale je dokonce o 400 gramů těžší. A vláčet skoro půl kila navíc v třítýdenním etapáku je trošku jiné kafe, než s ním vyletět na 3,7 kilometru dlouhé Poggio šest kilometrů před cílem Milan – San Remo.

“Na co mě posadí, na tom jedu”. Tohle vám řekne s pokrčením ramen většina profesionálů. Jenže Vincenzo Nibali je jeden ze sedmi cyklistů historie, kteří dokázali vyhrát Giro (2013, 2016), Tour (2014) i Vueltu (2010), takže takové personě je ze strany mecenášů věnován úplně jiný přístup. Po výměně sedla, kde museli odstranit logo konkurenčního výrobce (sedlo oficiálního sponzora Prologo bylo o 100 gramů těžší) a řídítek, kde o něco těžší aerodynamický kokpit byl nahrazen klasikou (bez přelepování loga), se Reacto stále drželo o nějaké deko nad povoleným limitem. Vyměnit už nebylo co, tak se nakonec požadované hmotnosti dosáhlo výrobou nového rámu, na který nastříkali jen tenkou základní vrstvu laku.

Kdy se tedy vyplatí investovat do lehčích součástek?

Pokud zrovna nepatříte mezi milovníky horských výjezdů, nemá smysl se vylepšením gramáže vašeho bicyklu o nějaké to deko vůbec zabývat. Jízda do kopce na osmikilovém kole vám poleze na nervy stejně jako na kole o půl kila lehčím. Abyste si udělali o vlivu hmotnosti kola na jízdu v kopcích lepší představu, ukážeme si to na konkrétním příkladu jeden kilometr dlouhého kopce se sklonem deset procent, který se chystáme vyjet průměrnou rychlostí 15 km/h.

  • 75 kg těžký jezdec na 8 kg těžkém kole k tomu potřebuje vyvinout výkon 361 wattů.
  • 75 kg těžký jezdec na kole o jeden kilogram lehčím potřebuje ke stejnému výkonu 357 W.

To znamená 4 watty, které představují 1 % rozdílu. Jedno procento, kterému obětujete desítky tisíc korun, protože udělat z osmikilového stroje sedmikilový, znamená v podstatě stejnou investici, jako koupit druhý osmikilový bicykl. 

  • , Standardní brzdy Shimano 105 váží kolem 300 gramů a stojí zhruba 1500 Kč. Foto: se svolením shimano.com
  • Brzdové čelisti THM Fibula jsou oproti Shimanu 105 lehčí o 170 gramů, ale také o třicet tisíc dražší. Foto: se svolením thm.bike
  • Kliky THM Clavicula jsou s hmotností 300 g bezkonkurenčně nejlehčí. Bezkonkurenční je i jejich cena 30000 Kč, s měřičem výkonu pal 48000 Kč. Foto: se svolením thm.bike

Teď převedeme watty do laikovi srozumitelné podoby. V praxi to znamená, že jezdec na sedmikilovém kole vyjede zmíněný kopec při stejné námaze o dvě vteřiny rychleji. S rostoucím sklonem kopce výhoda roste a naopak u stoupání kolem 3 až 4 % a nižším se téměř smazává (pořád je řeč o jednom draze zaplaceném kilogramu). Ruku na srdce všem fanouškům gramařiny – kolik najezdíte ročně kilometrů do stoupání prudších deseti procent?

Pro ukázku přidáváme srovnání, na kolik vás odlehčení jednotlivých partií vašeho stroje může vyjít. V levém sloupci najdete parametry běžně používaných profesionálních sad, ve středním produkty specializovaných firem a úplně napravo pak srovnání s běžnou sportovní sadou.

Shimano, SRAM, Campagnolo, PrologoCenaTHM, Tune, SpeedplayCenaShimano 105, běžné značkyCena
Kliky600 g12.000 Kč300 g30.000 Kč740 g3.500 Kč
Sedlo180 g4.000 Kč97 g7.500 Kč220 g1 – 2.000 Kč
Brzdy240 – 290 g4 – 6.000 Kč136 g31.000 Kč378 g2.500 Kč
SedlovkaPodle typu rámuRůzné150 g14.000 Kč250 g1.000 Kč
Pedály220 g4.500 Kč160 g8.900 Kč280 g2.500 Kč
Celá sada1900 g50.000 KčNevyrábí02500 g13.000 Kč

Co z toho vyplývá?

Chcete-li snížením hmotnosti zlepšit svou jízdu v kopcích a zároveň neskončit v rozvodovém řízení, doporučujeme se zaměřit spíš na těch 75 kilogramů sedících na kole. 

Nepřítelem rychlosti nejsou kopce ale vzduch.

Respektive jeho odpor. Ten se totiž nezvyšuje stejně jako rychlost, ale jako druhá mocnina rozdílu. Převedeno do praxe, jedete-li dvojnásobnou rychlostí, máte čtyřikrát vyšší odpor vzduchu, při rychlosti trojnásobné už devětkrát. 

Na ukázku si opět půjčíme 75 kilogramů těžkého jezdce a osmikilové kolo (i když na rovině je to v podstatě jedno). Budeme vycházet z předpokladu, že cyklista sedí na kole ve stále stejné pozici.

  • 20 km/h, potřebný výkon 43 W
  • 30 km/h, potřebný výkon 144 W
  • 40 km/h, potřebný výkon 342 W
  • 50 km/h, potřebný výkon 669 W

V praxi jsou rozdíly pochopitelně menší, protože jezdci při vyšších rychlostech zaujímají aerodynamickou pozici, díky čemuž je výkon potřebný k dosažení a udržení rychlosti kolem 50 km/h někde na hranici 550 wattů, na časovkářských speciálech dokonce 450 wattů. Nutno dodat, že tato čísla jsou ryze informativní a u jednotlivých jezdců se mohou vzhledem k fyzickým odlišnostem značně lišit. Důležité je všimnout si, jak obrovské jsou rozdíly v úsporách energie díky lepší aerodynamice oproti několika ušetřeným gramům.

Teď se vrátíme zpátky na zem a vysvětlíme si, jakou výhodu skýtají aerodynamické prvky pro normálního smrtelníka pohybujícího se někde mezi pětadvaceti a třiceti kilometry v hodině. Bude to znít krutě, ale s největší pravděpodobností zaznamenáte stejnou úsporu energie jako při již zmiňovaném pokusu o odlehčení kola. Pokud nemáte ve zvyku jezdit po rovinkách čtyřicítkou, vašeho výkonu se aerodynamický tvar řidítek, případně kola s vysokým profilem nijak zásadně nedotknou. Když vidíte aerodynamický set řídítek s představcem, jehož výrobce proklamuje úsporu výkonu “až” 4 watty, určitě tím nemyslí 4 watty při rychlosti 27 km/h.

Samozřejmě proti gustu (však to znáte). Navíc musíme uznat, že aerodynamické prvky na kole vypadají opravdu efektně a pokud nemáte přehnané požadavky na hmotnost, dají se pořídit za ceny, kvůli kterým nemusíte zastavovat nemovitost.

Abychom pochopili, proč řeší profesionální týmy mnohem více aerodynamiku než hmotnost, připomeneme si více než 30 let starý příběh, který v cyklistické historii znamenal jeden z největších převratů.

Nejlehčí sériově vyráběné kolo Merida Scultura Superlite vážící 4,5 kg stojí 300 tisíc korun. V profipelotonu byste však na něm závodit nesměli. Foto: merida.com

Píše se rok 1989 a o žlutý trikot na Tour de France se přetahují Greg Lemond (USA) a Laurent Fignon (FRA) a to doslova. Ve vedení se v průběhu závodu vystřídali celkem čtyřikrát, přičemž maximální rozdíl nepřesáhl 53 vteřin. V kopcích mírně dominoval Francouz, časovky vyhovovaly více Američanovi, nicméně před poslední etapou – 25 kilometrů dlouhou časovkou měl Fignon na svého rivala k dobru nepřekonatelných 50 vteřin. Zdánlivě.

Už před startem etapy, která vedla z mírného kopce, Lemond deklaroval, že použije triatlonové nástavce a aerodynamickou přilbu, zatímco do sebe uzavřený Fignon tyto výdobytky považoval za zbytečnost a vydal se na trať bez přilby a s klasickými časovkářskými řídítky. Lemond proletěl časovku s dodnes nepřekonaným rychlostním průměrem 54,54 km/h (pro časovky delší než deset kilometrů), Fignon téměř o minutu pomaleji. Výsledkem byla nejtěsnější výhra v dějinách, která činila 8 vteřin v Američanův prospěch.

Kromě zmíněných rekordů stojí za pozornost ještě rozbor, ve kterém odborníci na aerodynamiku spočítali vliv jednotlivých prvků na výsledné časy obou soupeřů. Pozornost cyklistického světa byla pochopitelně upřena na triatlonové nástavce, nicméně ty uspořily jen nějakých 30 až 40 vteřin. Výhodu 10 až 20 vteřin představovala aerodynamická přilba a naopak ztrátu 10 vteřin znamenaly Francouzovy dlouhé vlasy. Sečteno podtrženo, aerodynamická revoluce by se nekonala, kdyby se Fignon před startem časovky nechal ostříhat.

Galusky nebo pláště?

Víte, jaký je rozdíl v jízdních vlastnostech mezi galuskou a pláštěm? Stejný jako mezi červeným a modrým autem. Pokud nevíte na jaké cesty, za jakou cenu, jakou značku, typ a pro jakého jezdce, tak nelze věrohodně odpovědět. Existují čtyři základní kritéria při výběru obutí na kola – adheze, valivý odpor, hmotnost, životnost. K nim se pak přidává cena, komfort (schopnost tlumit nárazy), náročnost servisu při defektu.

Jelikož se snažíme dostat z kola maximální výkon, nebudeme hledět na cenu a zaměříme se na jízdní vlastnosti. Tady je to trošku složitější, protože kromě kvality samotných plášťů či galusek záleží také na kvalitě ráfků, na kterých jsou obuté, u galusek hraje roli i způsob, jakým jsou nalepeny. Z čistě teoretického hlediska vychází u těch nejkvalitnějších produktů svého druhu přilnavost, valivý odpor i hmotnost mírně ve prospěch plášťů. Proč tedy vozí drtivá většina profesionálů galusky?

Na galusce se při defektu oproti plášti dá poměrně solidní rychlostí pokračovat v jízdě, což umožňuje jezdci udržet se na dohled pelotonu, dokud nepřijede mechanický vůz, zatímco na plášti musí zastavit, čímž ztrácí drahocenné vteřiny až minuty.

Galusky navíc obecně představují komfortnější jízdu, protože lépe absorbují otřesy, nicméně přejdete-li z klasických nízkoprofilových plášťových kol na vysokoprofilová galusková, budete mít opačný názor. To jen jako připomenutí, že je potřeba uvažovat v souvislostech.

Jak foukat?

Nahustíte-li galusku nebo plášť na maximální tlak, snížíte valivý odpor, ale zároveň jejich schopnost tlumit nárazy. Jednoduše řečeno, nutnost foukat na maximum je přímo úměrná kvalitě cesty. Pokud stále trváte na zásadě “čím vyšší tlak, tím vyšší rychlost”, představte si hodinovou jízdu po dlažebních kostkách s galuskami natlakovanými na 12 atmosfér. Univerzální pravidlo neexistuje, chce to jen trošku přemýšlení a jízdního citu. A abychom nezapomněli, tak největší vliv na valivý odpor má hmotnost jezdce. To jen tak na okraj, pokud vás ještě stále nepřešly myšlenky na to, kde ubrat na kole 200 gramů.

Kde se ještě dá ušetřit energie?

Všechno, co se na kole točí, klade určitý odpor, ať už třecí nebo valivý. Proto firma Ceramic Speed přišla se sadou ložisek s keramickými kuličkami, které mají až trojnásobně nižší valivý odpor. Po osazení všech součástí (vodící kladka u přehazovačky, náboje, středové a hlavové složení) těmito komponenty budete asi o třicet tisíc chudší, ale můžete mít jistotu, že ušetříte výkon bez jakéhokoliv zásahu do ergonomie kola. Reálná úspora výkonu se pohybuje v rozmezí 8 až 16 wattů (opět v závislosti na mnoha faktorech), a pokud bychom měli hledat vítěze mezi vychytávkami v profesionalním pelotonu, je to právě zmiňovaná inovátorská firma. Účinnost přenosu energie se u špičkových sad použitím keramických ložisek zvýší z 95 na 98 až 99 procent. A tři až čtyři procenta ušetřené energie nejsou vůbec málo.

Jak tedy postupovat?

Nastavení posedu (bikefitting)

Jste-li skálopevně rozhodnuti, že svou raketu nějak vylepšíte, začněte s investicí v řádu několika tisícovek a absolvujte profesionální nastavení posedu. Nic hmotného sice nekoupíte, nicméně pouhou změnou posedu a výběrem pro vás vhodného tvaru a rozměru sedla, řídítek a představce můžete docílit znatelného zlepšení výkonu.

Díky bikefittingu se navíc dozvíte, jaký optimální tvar a rozměry vybraných komponent jsou pro vás vhodné.

Sedlo, tretry, oblečení

Nehleďte na hmotnost ale na komfort. Pokud se necítíte pohodlně, ušetřené gramy vám nepomůžou.

Řídítka a představec

Opět platí, že vám musí padnout do ruky. Aerodynamický tvar a nízká hmotnost jsou k ničemu, když musíte co pět minut přehmatávat. Pokud máte jasno, tak karbonová aero řidítka se dají pořídit přibližně od 5 000 korun, komplety s představcem začínají zhruba o tři tisícovky výše. Chcete-li topovku od THM Carbones, připravte si něco kolem tisícovky. Eur.

Kola

Jste-li milovníci dlouhých jízd po nekonečných pláních, určitě vám přijdou vhod karbonové ráfky s vyšším profilem (od 55 mm výše), pro jízdu v horách, a zejména do prudších stoupání, jsou vhodnější nízkoprofilová kola jednak pro svoji nižší hmotnost a také pro lepší absorpci otřesů ve sjezdech – bavíme-li se o českých podmínkách.

Speciality

Než za každou cenu odlehčovat, doporučujeme raději investovat do keramických ložisek, která narozdíl od pochybné gramařiny mají jednoznačná pozitiva a jejich vysoká cena je do značné míry kompenzována tří až pětinásobnou životností (právě z důvodu nízkého valivého odporu).

Dobrá rada na závěr

Než kvůli výkonu utrácet desetitisíce za součástky, zkuste raději investovat několik tisícovek do profesionálního trenéra. Pamatujte, že každá koruna, kterou investujete do sebe, vydá za stovku, kterou investujete do kola.

19. 8. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Adrenalin nemusí být extrém. I na stará kolena můžete zkoušet nové věci

od Karolína Hornová 17. 8. 2021
autor Karolína Hornová

„Adrenalin“ nemusí hned znamenat skákání na laně nebo paragliding.  Adrenalinové sporty lze provozovat úměrně svým schopnostem a v prostředí, které automaticky neznamená risk nebo nebezpečí – rozhodující jsou podmínky, příprava, lidé kolem vás i zdravý rozum. Co to vlastně adrenalinové sporty jsou, jak je posuzuje pojišťovna a nejste na ně už staří?

Windsurfing, horolezectví a bouldering (zlézání malých skal a umělých stěn bez lana), jízda na horském kole v terénu, rafting a v zimě třeba freeride na lyžích. To jsou sporty, kteří mnozí z vás už určitě někdy vyzkoušeli, nebo v nich dokonce byli dobří. Mohou být adrenalinové, ale nemusejí být extrémní ani nebezpečné. A jsou to sporty, které lze dobře provozovat i u nás, a které mají silnou „trenérskou základnu“ také v rekreačních střediscích a přímo se nabízí je vyzkoušet v průběhu dovolené. Přinášíme tipy, jak to zvládnout s radostí a bez následků, i jak se správně pojistit „kdyby něco“.

Adrenalinové sporty podle pojišťovny

Na dělení sportů podle náročnosti jsme se zeptali také v pojišťovně Kooperativa: „Naše pojišťovna rozlišuje tři kategorie: Provozování běžných individuálních nebo kolektivních sportů, kam patří např. cyklistika, turistika v nenáročném terénu do 3000 m n. m., tenis, fotbal, ale také třeba jízdu na sněžném nebo vodním skútru,“ říká Milan Káňa, mluvčí pojišťovny Kooperativa a pokračuje: „Druhou kategorií je aktivní sport, kam patří třeba sjíždění řek a rafting do 3. stupně obtížnosti, via ferrata  do stupně C včetně, vysokohorská turistika do 5000 m n. m. nebo canyoning s instruktorem.“

Pokud se chystáte na aktivní dovolenou, měli byste tedy zvolit pojištění aktivních sportů – a to i jen „pro klid“ – výlet se může protáhnout kousek výše nebo se rozhodnete zkusit aktivitu až na místě. Takto budete mít jistotu, že bude případný úraz (nebo vámi způsobená škoda) kryt. Pokud patříte mezi skalní sportovce, nabízí Kooperativa ještě pojištění pro extrémní sport – tam patří horolezectví, skialpinismus a také náročné ferraty (do stupně D). Pojištění extrémních sportů podléhá schválení odboru cestovního pojištění a není možné ho sjednat „na dálku“ z dovolené.

Pokud se vám ale během dovolené změní plány a budete chtít vyzkoušet některý z „aktivních sportů“, je možné pojištění upravit: „Jednotlivé sporty sice nelze k pojištění ‚dokupovat‘ zcela samostatně – to se váže vždy na konkrétní pojištění léčebných výloh v zahraničí – ale na webu Kooperativy nebo prostřednictvím poradce je možné sjednat pojištění aktivních sportů na určitý počet dní tzv. na dálku,“ doplňuje Milan Káňa.

Příprava: Fyzička, hlava a můžeme vyrazit

Pokud vás některý z extrémnějších sportů láká, rozhodně se nenechte odradit svým věkem nebo tím, že jste na windsurfu stáli naposled v Jugoslávii v roce 1978. Šlo vám to? To se nezapomíná, schopnosti stačí osvěžit a nevrhnout se hned do větru o síle dvaceti uzlů. Navíc budete překvapeni, o co jsou sporty s dnešní moderní výbavou snadnější a zábavnější. Pro „veterány“ platí – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Každému rozhodnutí by ale mělo předcházet zhodnocení situace:

  • Psychická příprava. Nebojíte se výšek, rychlosti, nemáte závratě nebo třeba strach z neznámého? Jděte do toho. Pokud si nejste jisti, zkuste to po krůčkách – místo horolezení si prozatím „dejte“ jen lehkou ferratu s instruktorem a místo windsurfu zkuste paddleboard.
  • Fyzička. Pravidelně se aktivně hýbete, máte sílu v rukou, dobré držení těla, nedělá vám potíže rovnováha? Pokud zkoušíte něco úplně nového, jděte na to pozvolna a přesvědčte se o své zdatnosti. Pokud vím, že na to mám, mám napůl vyhráno.
  • Konzultace. Náročnější sport není od věci provozovat s někým, kdo mu rozumí. Mohou to být vaše děti, mladší kamarádi, ale právě třeba instruktor, se kterými zhodnotíte svoje zkušenosti, ale třeba i obavy, a vymyslíte společně plán „na míru“.
  • Vůle. Opravdu se do toho chcete pustit? Pak je to jen na vás. Nechte si poradit, vysvětlit, ale nenechte se do extrému násilím nutit. A naopak netlačte na ostatní, třeba svého partnera. Vyzkoušet extrémnější sport by mělo být jen na vás a parťácích, kteří do toho chtějí jít s vámi.
  • Podmínky. Jsou vhodné? Nehrozí třeba špatné počasí, silný vítr, není ta skála moc strmá a nevede k ní moc dlouhá cesta? Mohu se spolehnout na své okolí nebo instruktora? Okolnosti své aktivity si často můžete vybrat – vyberte si dobře a nic nepodceňujte.
  • Pojištění. Není nutné hned myslet na úraz. Pojištění je spíš pro klid a případ, „kdyby něco“. Především pokud aktivitu provozujete na dovolené, není od věci si připlatit za speciální pojištění pro případ provozování náročných sportů. Není drahé a vy budete mít klid.

Pokud víte, do čeho jdete, můžete se optimálně připravit a naladit na to, co vás čeká. Nebojte se zeptat, ověřit si trasu délku aktivity, nebo třeba nutné vybavení. To je cesta k úspěchu a radosti z aktivity, ke které se pak budete rádi vracet.

Společně, zodpovědně a s respektem

Začátkem aktuální turistické sezóny otřásla zpráva o úmrtí české turistky (59) při zlézání náročné ferraty v Rakousku a začátkem srpna jste možná zaznamenali další zprávu o smrtelném pádu dalšího českého turisty (76) v Alpách. Když čtenář nahlédl do komentářů, našel tam několik poznámek typu: „Co tam ti lidi v tomhle věku lezou!“ Ale také spoustu komentářů, které jsou důkazem, že pohled na starší sportovce se pomalu ale jistě mění – i díky samotným seniorům, kteří jsou stále aktivnější.

„Tohle se může stát v každém věku. Věřím, že pán měl lepší fyzičku než vy všichni, co si myslíte, že po šedesátce by měl člověk sedět v důchoďáku a koukat na TV,“ píše jedna z komentujících. „Teď mě ukamenujete, ale umřel rychle, šťastnej a při tom, co měl rád,“ shrnuje další. I tak by se to dalo říct. Automatické odsuzování nebo podceňování (sebe i druhých) pouze na základě věku je nesmysl. Rozhodující jsou vždy možnosti a schopnosti a jejich objektivní zhodnocení.

A také vzájemnost – nehoda zmíněné turistky se stala proto, že se žena odpojila od skupiny. To by se ale nikdy nemělo stát – náročné či extrémní sporty v terénu bychom nikdy neměli provozovat sami, ani když nám je dvacet. Pokud cítíte, že to je na vás „moc“, nebojte se včas ozvat a poprosit někoho ze skupiny (nebo vašeho partnera či instruktora) o ukončení aktivity nebo doprovod schůdnější cestou.

Buďte „mazáci“, ne hazardéři

K otázce na roli věku v případě pojistné události odpovídá Milan Káňa z Kooperativy jasně: „Naše pojišťovna nikterak nezohledňuje věk klienta ve vztahu k provozování sportovních aktivit. Má-li tedy sjednáno např. pojištění aktivních sportů, je kryt v rozsahu sjednaného pojištění a žádné výluky na věk nebo fyzickou zdatnost klienta se neuplatňují.“ Nemusíte se tedy bát, že by podobný přístup jako někteří diskutující na internetu měla i vaše pojišťovna.

Především se ale nebojte sami sebe: „Na to já už nemám věk…“ Proč byste této větě měli přistřihnout křidýlka, se dozvíte třeba v tomto článku o tom, co dělat, když se nám zrovna nechce. „Vždyť bych na tom raftu už byl trapnej!“ To rozhodně taky neplatí. Stačí se koukat kolem – třeba české řeky jsou důkazem, že opak je pravdou: Brázdí je spousta „mazáků“ na kánoích nebo s partou kamarádů na raftech. Jsou to lidé, kteří oblíbenou aktivitu rozhodně nehodlají opustit, ale chtějí si ji užít a nic nelámat přes koleno.

Nepřeceňovat svoje síly, ale zároveň vědět, že když na to přijde, dokážete toho dost pro zvládnutí situace. Nestydět se požádat o pomoc, nebo přestat, když se ozve únava. Nesnažit se dát za každou cenu „na frak“ mladším, ale vždycky mít radost, když se jim vyrovnáte nebo třeba „jen“ zase překonáte sami sebe. Vždycky zvážit situaci a nenechat se strhnout bezhlavými nápady. Mazákem můžete být ve třiceti, v padesáti i v sedmdesáti. Nebojte se to zkusit!

17. 8. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
SluchátkaVybavení

Test: Bose Sport Earbuds stvořeny pro sport. Se zvukem, který nakopne váš výkon

od Marek Odstrčilík 15. 8. 2021
autor Marek Odstrčilík

Možná se zdají větší, ani jejich vzhled nezpůsobí podlomení v kolenou, dobíjecí krabice je nezajímavě velká a aplikace je tak strohá, že vypadá jak v první beta verzi. Tenhle test sluchátek Bose Sport Earbuds nezačíná úplně nejlépe, že? Ale nenechte se zmýlit, nepodceňujte soupeře, když má otrhané běžecké boty.

Když budu pokračovat ve výčtu toho, co tahle sluchátka postrádají, tak nemají žádné vychytávky v podobě ANC (aktivního potlačení hluku), různé propustnosti z okolí, kontrolu, zda si je nasadíte správně, vychytaný ekvalizér nebo masáž sluchovodů. Ale co zaručeně mají a jsou v tom setsakra skvělá, tak to je přednastavený zvuk, jednoduchost ovládání, nízkou váhu, odolnost proti potu a dešti IPX4 a to, že skvěle sedí v uších a vy o nich nevíte. Byly totiž stvořeny pro sport. Tohle není módní výstřelek, něco čím se budete vytahovat jako trapák na party. Bose Sport jsou jedny z nejlepších vyloženě sportovních sluchátek, které jsem v uších měl a na nic si nehrají. Prostě parťák pro každou vaší šílenost. 

Spousta lidí má problém s tím, že jim sluchátka při sportu nedrží, nebo je nosí se strachem, že je někde ztratí. Tohle tedy u Bose Sport nehrozí. Jsou totiž udělány tak, že je dáte do ucha a lehce pootočíte aby zapadly. Světe div se, nikde netlačí a jsou opravdu velmi pohodlné a v uších velmi jistě posazené, a přitom o nich stále podvědomě víte. Skákal jsem, trhal  hlavou, divil se zleva doprava jak vzteklý a nic. Stále na svém místě, ani o píď se nepohly.

Zvuk je vskutku velmi dobře vyladěný a vyvážený

Silné basy hrají prim. Na to, že to jsou sluchátka určená pro sport, budete mile překvapeni a i poslech dodá vašemu výkonu další rozměr. Bose nemají ekvalizér, ale umí automaticky přizpůsobovat hlasitost podle ruchu okolí. Když je “neohulíte” na maximum, tak při běhu slyšíte vše potřebné kolem sebe a to je opravdu důležité. Funkce ANC ale chybí. Já ji při běhu oželím, ale volba je na každém z vás.

  • Sluchátka Bose Sport. Foto: Marek Odstrčilík
  • Sluchátka Bose Sport. Foto: Marek Odstrčilík
  • Sluchátka Bose Sport. Foto: Marek Odstrčilík
  • Sluchátka Bose Sport. Foto: Marek Odstrčilík
  • BOSE Sport Earbuds. Foto: Se svolením bose.com
  • BOSE Sport Earbuds. Foto: Se svolením bose.com
  • BOSE Sport Earbuds. Foto: Se svolením bose.com
  • BOSE Sport Earbuds. Foto: Se svolením bose.com
  • BOSE Sport Earbuds. Foto: Se svolením bose.com
  • BOSE Sport Earbuds. Foto: Se svolením bose.com

Ovládání je velmi intuitivní. Dvojím klepnutím na pravé sluchátko spustíte nebo zastavíte přehrávání. Když je vyjmete z uší, tak se automaticky zastaví. Pokud po pravém sluchátku potáhnete směrem dolů, zeslabíte hlasitost, nahoru naopak zesílíte. Jestli dvakrát poklepete na levé sluchátko, tak si můžete nastavit buď přeskočení skladby vpřed nebo dozadu. Zkratkou může být také stav baterie. Telefonní hovory jsou samozřejmostí, stejně tak i hlasová asistence. 

Výdrž na pomalý maraton

Baterie ve sluchátkách Bose Sport Earbuds vydrží zhruba pět hodin, což na běžný trénink rozhodně stačí, ale ultramaratonci by možná uvítali sluchátka s delší výdrží. Pouzdro vám dodá dalších cca deset hodin šťávy. Určitě oceníte rychlé nabíjení, které za patnáct minut dodá kolem dvou hodin dalšího přehrávání.

Za mě jsou tyhle Bose opravdu skvělá sportovní sluchátka. Za cenu 5 190 korun, nedostanete žádné pozlátko, ale sportovce v ryzí formě.

Bose Sport Earbuds
Plně bezdrátová sportovní sluchátka
Výdrž: až 5 hodin provozu na jediné nabití
Aplikace: BOSE MUSIC APP
Cena: 5 490 Kč
Klady: skutečně věrný zvuk, komfortní a bezpečné usazení v uchu, odolné vůči počasí, kvalitní zvuk tel. hovorů, intuitivní dotykové ovládání
Zápory: absence možnosti potlačení hluku, větší rozměry sluchátek i velké dobíjecí pouzdro

15. 8. 2021 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Test: Polar Vantage V2 pro ryzí sportovce. Místo plateb rozsáhlé tréninkové funkce

od Vít Kněžínek 14. 8. 2021
autor Vít Kněžínek

Sportovní hodinky s duší závodníka. Tak by se dal ve stručnosti popsat sporttester Polar Vantage V2, který svou konstrukcí cílí především na ambiciózní sportovce a nabízí celou řadu funkcí určených pro efektivní a kvalitní vedení tréninkové zátěže. Pojďme se podívat, co ukázal dlouhodobý test.

Funkce sporttesterů by se daly rozdělit na dvě základní kategorie. První kategorií jsou funkce zaměřené na volný čas a použití při běžném nošení. Spadá sem poslech hudby přímo z hodinek, bezkontaktní placení, případně odepisování na zprávy… Funkce z této kategorie budete u Polaru hledat marně a výjimku netvoří ani Vantage V2. O to zajímavější je ale výčet vlastností orientovaných na sport, tedy funkce z kategorie číslo dvě.

V Polaru dělají všechno pro to, aby vám sporttester dal co nejpřesnější a nejefektivnější zpětnou vazbu ohledně toho, jak trénujete, regenerujete a jak se vyvíjí vaše fyzická kondice. Nechybí ani velmi přesná tréninková doporučení a k dispozici jsou i návrhy konkrétních tréninků od náročných intervalů po kompenzační jógu. Doporučení vždy vychází z toho, v jakém stavu se zrovna nacházíte. Vydechnout vás Vantage V2 ale rozhodně nenechají a pokud se budete tréninkovými doporučeními řídit, pak se můžete spolehnout na to, že vaše kondice bude kontrolovaně růst bez rizika zbytečného a nebezpečného přetížení. 

Výčet novinek, které V2 nabízí ve srovnání se svým předchůdcem, Vantage první generace, je poměrně obsáhlý.

  • Běžecký Performance Test: zjištění aktuální výkonnosti (VO2max) pomocí speciálního RAMP testu,
  • cyklistický FTP Test: Standardní 20/30/40 minutový test cyklistické výkonnosti,
  • Leg Recovery Test: vám řekne v jakém stavu jsou vaše nohy,
  • Test Hub v Polar Flow: záložka v aplikaci Polar Flow, kde najdete výsledky všech testů přehledně na jednom místě,
  • týdenní přehled času a intenzity tréninků přímo v hodinkách,
  • nově se objevila možnost nastavit si jaké widgety chcete v hodinkách vidět,
  • ovládání hudby přímo v hodinkách (přehrávané z připojeného mobilního telefonu. Hodinky samy o sobě hudbu přehrávat neumí),
  • Hill splitter: rozdělí trénink na jednotlivá klesání a stoupání a poskytne přehledné statistiky o výkonu na jednotlivých úsecích
  • FuelWise: chytrá doporučení v průběhu aktivity, která upozorní na doplnění energie a tekutin,
  • Energy Sources: Po skončení tréninku se zobrazí podíl energetických zdrojů. Dozvíte se tak, kolik jste spálili cukrů, tuků nebo bílkovin,
  • po připojení k chytrému telefonu se na displeji hodinkách zobrazí předpověď počasí na nejbližší dny,
  • úsporný GPS režim s výdrží až 100 hodin na jedno nabití (na úkor přesnosti),
  • Propojení s Komoot: sofistikovanější navigace navázaná na platformu Komoot vás upozorní na směr u každé křižovatky. Mapové podklady nejsou k dispozici,
  • voděodolnost 100 m,
  • nová verze optického snímače Precision Prime,
  • nový displej s vyšším kontrastem.

Hardware dostal kosmetické úpravy

Jak sami vidíte, výčet novinek je opravdu dlouhý. Drtivá většina se týká především firmwaru. Tvar a šasí hodinek se pak dočkalo pouze několika kosmetických změn. Nový je tvar tlačítek a lehké úpravy se dočkala i luneta, která je, stejně jako celé tělo, z hliníku. Díky tomu došlo k radikálnímu poklesu hmotnosti z 66 na 52 gramů. Rozměr hodinek je přitom stále totožný. 

Tlačítka mají hrubý povrch a dají se nahmatat velmi dobře. Chod, tedy stisk, je ale poměrně krátký a reakce hodinek není úplně blesková, proto byste si při zmáčknutí (především u pauzy, nebo startu), měli dávat dobrý pozor, jestli jste skutečně provedli tu akci, kterou jste měli v plánu. Během pár dnů si ale na ovládání zvyknete a obecně se nedá mluvit o žádných zásadnějších negativech.

Displej je dotykový a reaguje velmi citlivě a přesně. Ovládání dotykem se ale automaticky zablokuje v okamžiku, kdy spustíte trénink.

  • Polar Vantage V2. Foto: Vít Kněžínek
  • Polar Vantage V2. Foto: Vít Kněžínek
  • Polar Vantage V2. Foto: Vít Kněžínek
  • Polar Vantage V2. Foto: Vít Kněžínek
  • Polar Vantage V2. Foto: Vít Kněžínek
  • Polar Vantage V2. Foto: Vít Kněžínek
  • Polar Vantage V2. Foto: Vít Kněžínek

Povedenou novinkou je hybridní ukotvení pásku. Sice nemá standardní rychleměnitelnou rovnou osu, kterou najdeme u jiných sporttesterů (včetně Vantage M2), osa se dá ale nově vyndat snadno a rychle bez nutnosti použít jakékoliv nářadí. To výrazně usnadňuje případnou výměnu pásku, nebo čištění těla hodinek. Dají se použít pouze originální Vantage V2 pásky.

Absence 22mm standardizovaného pásku se na první pohled může zdát jako nevýhoda. Z vlastní subjektivní zkušenosti ale musím říct, že mi zakřivený tvar řemínku u Vantage V i V2 sedí na ruce jako žádné jiné hodinky. Měnit barvu řemínku nemám potřebu a tak je pro mě komfort tvarovaného uchycení zásadní výhodou.

Co se uvnitř tedy změnilo?

Vraťmě se ale k novým funkcím. Ve srovnání s původními Vantage V je jich celá řada a soustředí se především na analýzu tréninku a dodání potřebného know how, abyste byli schopni trénovat chytře, efektivně a šetrně. Nejčastějsí chybou při vedení tréninku je, že běžci buď netrénují ani zdaleka tolik, kolik by mohli, nebo naopak jdou přes závit a své tělo doslova dusí.

Majitelé sporttesteru Polar Grit X si už jistě stihli všimnout, že novinky u Vantage V2 do značné míry kopírují novinky, které se objevily u tohoto outdoorově laděného modelu. Výjimkou jsou výkonnostní testy, které u Gritu nejsou zastoupeny v takovém množství.

Díky komplexní zpětné vazbě o kvalitě spánku a stavu centrální nervové soustavy, o kapacitách energetických zdrojů, stresu organismu i vlivu jednotlivých tréninků, má Vantage V2 dokonalý přehled o tom, jak na zátěž reagujete a jaký by měl být váš další krok – jestli odpočinek, nebo zátěž. 

Tréninková doporučení mají hlavu a patu a forma jejich prezentace je dostatečně názorná, aby se jí mohl řídit i hobík bez větších zkušeností. 

Klíčovou složkou nových funkcí je obsáhlá sada nejrůznějších testů, kterými si můžete pravidelně ověřovat, že vaše tréninkové snažení přináší patřičný efekt. 

Co se týče přesnosti GPS a optického snímače srdeční frekvence, pak očekávejte vysoký standard. Na stejných trasách ve městě i v trailu se přesnost záznamu pohybuje vysoko přes 99 procent, kdy kilometry pípají opakovaně na stejných místech s rozestupy maximálně v jednotkách metrů. 

Důležitým prvkem je možnost nastavení úspory baterie. Před spuštěním aktivity si můžete vybrat citlivost GPS, zapnutí/vypnutí optického snímače, nebo podsvícení displeje). Při plném nabití a nejnáročnější konfiguraci vydrží Vantage V2 okolo 40 hodin záznamu a při snížení citlivosti záznamu a zapnutí úsporných funkcí se dostanete až na 100 hodin na jedno nabití.

Přesnost optického měření tepu je trochu složitější, protože se může lišit člověk od člověka a je velmi citlivá na správné usazení hodinek na zápěstí. Obecně je ale přesnost solidní a srovnatelná s konkurenčními modely jiných značek. Pokud chcete mít jistotu maximální přesnosti, pak můžete použít hrudní pás Polar H10 (využitelný i pro plavání), nebo externí optický senzor na paži Polar Verity Sense. Případně jakýkoliv jiný BT snímač srdeční frekvence.

Dostanete všestranný prvek pro váš trénink

Seznam sportů, pro které se dá Polar vantage V2 použít je prakticky nekonečný. Chybět nesmí ani triatlonový mód, nebo plavání v bazénu (měří podle délky bazénu) i v přírodě (měří pomocí GPS).

Z hlediska navigace nabízí Vantage V2 buď klasickou navigaci dle nahraného GPX souboru, nebo sofistikovanější  propojení s Komoot. Mapové podklady se bohužel nekonají, ale navigace s Komoot vás upozorní na směr pokračování (i když běžíte/jedete stále rovně) u každé křižovatky. Samozřejmostí je Race Pace (virtuální závod proti definovanému času), intervalový trénink, nebo navigace zpátky na start.

Pro KOM huntery a majitele předplatného u Strava jsou k dispozici “Live segments” pro zobrazení výsledku na segmentu v reálném čase. 

Sportujete-li hodně a vidíte-li rádi výsledky své tréninkové dřiny, pak jsou Polar Vantage V2 ideálním společníkem, který nezklame při žádném vytrvalostním sportu. Konstrukce i funkce hodinek jsou navrženy tak, aby pokud možno co nejvíce podpořily váš výkon. Na chytré funkce jako je hudba, nebo placení ale zapomeňte, Vantage V2 se soustředí primárně na výkon. 

Polar Vantage V2
Hmotnost: 52 g včetně řemínku
Rozměry: 47 x 47 x 13 mm
Materiál šasí: hliníková slitina
Displej: 1,2″ s rozlišením 240 x 240
Výdrž baterie: 40 hodin
Záznam trasy: GPS, GLONASS, Galileo, QZSS
Voděodolnost: 100 m
Párování senzorů: Bluetooth
Klady: lehké hliníkové tělo, výborně padnoucí pásek, sofistikované funkce pro vedení a analýzu tréninku i odpočinku, tréninková doporučení na míru dle aktuální zátěže
Zápory: absence některých chytrých funkcí, speciálně tvarovaný pásek není možné vyměnit za jiiný jako u hodinek s 22mm osou
Cena: 13 499 Kč
14. 8. 2021 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Stoneman na vlastní kůži, jeden z nejdrsnějších MTB okruhů v rakouských Alpách

od Rungo 12. 8. 2021
autor Rungo

Už je to nějakej pátek, kdy se jel poslední etapák MASIV a já měl možnost vydat se na něj se svým kámošem a ortopedem v jedné osobě. Doktor Pavel Cinegr už mě několikrát kuchnul a zachránil mě v několika krizových situacích, kdy jsem potřeboval rychlou pomoc. Naštěstí mu nemusím volat jenom v nouzi. 

Naposledy jsem jeho číslo vytáčel s nápadem vydat se do Rakouska, abychom společně objeli trasu zvanou Stoneman Taurista. Další závod MASIV je, zdá se, v nedohlednu, a tak jsme jeli na své sportovní výkony zavzpomínat do rakouských Alp. 

Stoneman Taurista je jedním z nejnáročnějších MTB okruhů v Alpách. Vede skrze Salcbursko přes osm vrcholů, kolem horských pastvin, hor a jezer. Na cestě nás čeká překročení alpského průsmyku a šestnáct metrů vysoký vodopád. Když jsem se podíval na profil tratě, řekl jsem si, že moje freeridové kolo asi nebude tou správnou volbou, ale už bylo pozdě a bylo jasné, že zas budu skřípat zubama. Před námi bylo 123 kilometrů a k tomu 4500 výškových metrů. Účastníci je mohou ujet za libovolnou dobu, ale po cestě musí projet všemi kontrolními body a na důkaz si tam nechat orazit speciální kartičku, kterou si vyzvednou na začátku.

  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek

Věděl jsem, že doktor šlape, ale když jsem zjistil, co má zase letos natočeno, spadla mi čelist. Došlo mi, že jsem zase upsal duši ďáblu a že mi shoří nohy. Zatímco on našlapal 4 000 kilometrů, já je najel tak leda v autě. 

Pavel s výrazem pozitivního doktora prohlásil, že to dáme lehce. „Na pohodu do tří dnů, ne?“ Věděl jsem, že bude zle, ale mohlo by být i hůř, protože existují magoři, kteří tuhle trasu ujedou za den. Tohle určitě není cíl na bikovou dovolenou s bábovkou, ta by vám po několika kilometrech dvanáctiprocentního stoupaní a následném tlačení za Oberhutte hodila kolo na hlavu.

Nejsem fanda šlapání do kopce, ale musím uznat, že tady je na co koukat. Tohle prostě z okna kanceláře neuvidíte, a nakonec mi nevadil ani štiplavý pot v očích nebo pohled na dešťové mraky tříštící se o štíty Vysokých Taur. Smířil jsem se s tím, že neustále uhýbám volně se pasoucím kravám i koňům, a odpustil jsem jim i tu pneumatiku plnou hoven. 

  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek
  • Stoneman Taurista Foto: Míla Štáfek

Nikde žádný mobilní signál a na dohled stará dřevěná chata, kde vám paní nalije polévku rovnou z plotny, pak vám zahraje na harmoniku a pan domácí vám dá koštnout vlastní borovičku. Člověk by tady strávil celý den, ale nemůžeme si dovolit jen tak vysedávat.

Pokud máme výlet stihnout za dva dny, není čas ztrácet čas, a musíme sakra šlapat, abychom projeli všemi kontrolními body a nechali si tam orazit kartičky s visačkou, které jsme si vyzvedli  v informačním centru na začátku trasy. Checkpointy se nacházejí převážně na vrcholcích nebo hřebenech, takže získat je není vůbec zadarmo. Kartička přesně zapadne do cvakačky (Stamp Spot), která udělá dírku, a zas můžeme letět dál. Díky záznamům na kartičce vidíme, co už máme za sebou, a co nás teprve čeká. 

Snad do smrti nezapomenu na nekonečný stoupák ke kříži Hochgrundeck (1827 metrů), kde mi už docházela i slova. Cvaknout kartičku u horské hospody, studený radler a pak zas tou samou cestou dolů. Po takovém stoupání byl návrat po široké šotolinové cestě okamžikem, kdy se mi pot v očích změnil v slzu. Techničtější a tím pádem zábavnější sjezd by ale spolkl víc času, který nemáme, protože přichází podzim a s ním i kratší dny. Jsme hladoví, ale zvládli jsme to a dojeli si pro trofej v podobě stříbrného butru. Vzhledem k tomu, že Stonemanů je po Evropě víc, budu doufat, že něco podobného Pavla nenapadne za příští rok.

Video / gaspi – DJI Telink

Autor textu: Adam Maršál

12. 8. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Ostatní sportyTrénink

Chůze, při které opravdu hubnete. Jak na Nordic walking zdravě a efektivně

od Marcela Grundzová 11. 8. 2021
autor Marcela Grundzová

Nordic Walking je poměrně oblíbeným sportem. Není divu. Může ho provozovat vlastně každý a použití holí během chůze nejen že zapojuje i horní část těla, ale také pomáhá spálit více kalorií, než se při chůzi běžné. Má tedy plno výhod. Bohužel ale podle odborníků na tento sport většina lidí používá hole na Nordic walking špatně.

Jestli používáte hůlky správně, si můžete z části ověřit i sami – pokud chodíte s hůlkami špatně, pak hůlky používáte vlastně jen před tělem a ruka se nedostane při chůzi do zapažení.  Další případné chyby ale může odhalit i instruktor a využití jeho služeb lze jen doporučit.

Proč se vložit do rukou instruktora

Protože to není náročné a zajistí vám to správné základy. Podle Kateřiny Kolišové z webu Škola chůze není technika nijak složitá a pokud použijete dobrého instruktora, většinou stačí jedna lekce. Po ní běžný člověk dokáže chodit sám a neubližovat si. Tuto lekci je vhodné po nějaké době zopakovat pro doladění techniky a vychytání případných chyb.

Jana Stejskalová z Českomoravské federace Nordic Walking je více opatrná a říká, že naučit se správnou techniku je individuální záležitostí. Někdo to zvládne během jedné lekce, někdo potřebuje lekcí více. I ona doporučuje instruktora a dodává, že instruktor neučí jen samotnou techniku chůze, ale učí i technikám správného dýchání.

Video instruktora nenahradí

Koho by nenapadlo podívat se na YouTube, jak se to dělá! Není to ale dobrý nápad. Kateřina Kolišová z webu Škola chůze říká, že videí jsou na internetu stovky, ale jen zlomek je kvalitních. Navíc existují různé techniky. Například v Polsku se používají kratší hůlky a s nimi i trochu jiná technika, než je ta, která pochází z Finska a používá se i u nás. Více práce v rámci finské techniky dělá biceps a triceps než ramenní klub a je považována za více fyziologickou. V Polsku je využívána technika, ve které více pracuje rameno, což zatěžuje i krční páteř (tuto techniku částečně používají i v Německu či Austrálii) a je tedy pochopitelné, že mnoho videí na internetu ukazuje tuto techniku.

Dalším důvodem, proč nevyužívat videokanál místo instruktora, je fakt, že je to jednostranná záležitost. Nevidí vás a vy nevidíte při chůzi sebe. Nikdo vás nemůže tedy upozornit na případné chyby a vést k jejich odstranění.

Kde je možné chodit s hůlkami pro Nordic Walking?

Kateřina Kolišová z webu Škola chůze říká, že s holemi lze chodit téměř všude, snad jen s výjimkou nebezpečného terénu. Ostatně na chůzi v různých terénech jsou hůlky uzpůsobeny. V terénu se chodí s hroty (ty se do terénu „zakousnou“ a dovolují odraz) a na tvrdém povrchu se hroty přikryjí „botičkou“, která hrot chrání.

Botička a hrot hole pro Nordic Walking. Foto: Marcela Grundzová

Jaká je správná technika chůze?

Kateřina Kolišová popisuje správnou techniku takto: hůlky zůstávají spíše za tělem. Ve chvíli, kdy hůlky míjejí při chůzi hýždě, je důležité stisk hůlky úplně povolit tak, aby se ruka dostala do propnutí v lokti a tím se mi uvolnila oblast krční páteře a ramenního kloubu a došlo k lehké rotaci vršku trupu. 

Povolit stisk hůlek dovolují právě rukavičky, které správná Nordic walking hůlka má (jak vybrat správné hole jsme psali zde).

Při použití správné techniky chůze u Nordic walking člověk zapojuje většinu hlavních svalových
partií podobně, jako třeba u klasického běhu na běžkách.

Jaké dělají lidé další chyby?

Kromě špatné techniky chůze si lidé často pořizují nevhodné hole. Kateřina Kolišová z webu Škola chůze říká, že lidé si často kupují skládací hliníkové hůlky, ale to je bohužel obvykle ten nejhorší materiál. S těmito hůlkami se pak snaží chodit denně a třeba zhubnout, nebo i běhají dlouhé závody. Ale hliník nemá schopnost pohlcovat nárazy (někteří výrobci dávají do hůlek pružiny, čímž vlastnosti holí ještě zhorší), a tak jde vše do těla. A protože ruce také náraz neztlumí, mohou po
čase přijít problémy s klouby na rukou, ramenou, bolesti hlavy a krční páteře.

V tomto ohledu může nevhodná hůl, potažmo chování, i zatěžovat přírodu – Kateřina Kolišová dodává, že vídává nevhodné hůlky i při dlouhých závodech a jak ji vždy zaskočí, že lidé jsou schopni vydat velké peníze za vybavení (boty, batohy, oblečení) a pak si pořídí ty hliníkové hůlky, které následně uprostřed závodu pohodí, protože se jim rozbily a oni je nechtějí s sebou táhnout dál.

Bezpečným sportem ke zdraví

Nordic walking patří mezi sporty, které prospívají fyzické kondici a zdraví obecně a můžete ho provozovat do vysokého věku. „Nordic walking je určitě bezpečnou aktivitou a nepatří mezi rizikové nebo posuzované činnosti,“ potvrzuje Petr Procházka, ředitel Úseku pojištění osob Kooperativy. A člověk se zdravým životním stylem čerpá benefity nejen z vlastního funkčního těla. „Prevenci podporujeme a snažíme se motivovat naše klienty ke zdravému chování – v rámci některých životních pojištění zvýhodňujeme nekuřáky, zdravý životní styl, absolvování preventivních prohlídek a podobně,“ dodává Petr Procházka.

Tip na závěr: u komerčních nikoliv, avšak některé zdravotní pojišťovny vyplácejí příspěvky na pohybové aktivity. Zkuste zjistit i vy, zda právě vaše nepodpoří právě Nordic walking s instruktorem.

11. 8. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
PohybSvalyZdraví

Svalová horečka: co se děje a jak si pomoct. Pozor na jeden příznak

od Magdaléna Ondrášová 9. 8. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Bolest je signál, kterým se nám snaží tělo něco naznačit. U svalové horečky zřejmě to, že jsme něco „přepískli“. Většinou odezní sama, ale můžeme si i pomoct. Jak na to, jsme se podívali s fyzioterapeutem Filipem Chalupou.

Bylo by chybné se domnívat, že svalovou horečku zažijí pouze sportovci. Ve většině případů vzniká po fyzickém výkonu, na které není tělo zvyklé, týká se tedy zejména netrénovaných jedinců, kteří na to jdou od začátku zhurta, ale postihuje i trénované jedince, kteří například mění trénink, nebo rychle zvyšují zátěž.

Bolest jako při chřipce

Mezi příznaky svalové horečky (neboli DOMS – Delayed onset muscle soreness) řadí fyzioterapeut Filip Chalupa z Centra sportovní a rehabilitační péče tyto potíže:

  • snížená svalová síla,
  • bolestivé omezení hybnosti,
  • ztuhlost,
  • otok,
  • změna biomechaniky pohybu.

Zjednodušeně řečeno, člověk se cítí namožený a rozbolavělý – jako při chřipce. Časový odstup projevů je individuální, svalovka se tak může u někoho projevit za 24 hodin, ale nemělo by vás překvapit, pokud se dostaví i později. Může to být až 72 hodin po výkonu.

Příznak, při kterém byste měli zpozornět

Svalová horečka je sice nepříjemná a omezující, nicméně není nebezpečná. Před jedním příznakem však fyzioterapeut Chalupa varuje: „Pokud zátěž byla tak velká, že se vám mění barva moči do hněda, je to direktivní příznak pro vyhledání praktického lékaře. Značí to masivní poškození svalového systému, kde dochází k uvolnění mioglobinu ze svalů do krevního oběhu, který v jednoduchosti ucpává ledviny.“ 

Odborník dodává, že pro vznik tak závažného stavu je nutná masivní zátěž typu maraton bez tréninku. Ze sportovního prostředí jsou známy případy u ultraběžců nebo vzpěračů. Zajímavostí pro nás sportovce je, že stejný problém nastává také u pacientů po autonehodách, kde jsou svaly rozdrceny nárazem.

Už to bolí. Co teď s tím?

Svalová horečka není obyčejná únava, abyste si dali studenou sprchu, u kávy si vyložili nohy na stůl, odfrkli si a byli zase připraveni na další porci tréninku. O tom ale ještě později. Teď si přiblížíme, co se v těle stalo.

Svalová horečka plní bezpečnostní funkci – prevenci nadměrného přetěžování. „Mechanismus vzniku je nejasný a pravděpodobně se uplatňuje několik faktorů. Jako primární se jeví strukturální poškození svalových vláken. V odborné literatuře se běžně zmiňuje vliv kyseliny mléčné, mediátory akutního zánětu nebo mikrotraumata vazového aparátu. To vše pak dráždí nervová vlákna a působí bolest,“ líčí fyzioterapeut vnitřní procesy, abychom pochopili, proč bychom měli dát svému tělu dostatek času na zotavenou.

Jak se nejrychleji zbavit svalovky?

Nechte si poradit od odborníka a na pár dní na trénink zapomeňte. Špatnou zprávou je, že nic neurychlíte a nejúčinnější pomoc je odpočinek se spánkem. Všechny ostatní metody pomohou přinejlepším minimálně vysvětluje Chalupa. Nejsou natolik účinné, aby měly vědecký podklad.

Mezi metody, které byly rezolutně vyloučeny patří kryoterapie, homeopatie, ultrazvuk, elektroterapie, ale i strečink.

Jako sporné metody se jeví klasická masáž a podání nesteroidních antiflogistik (Ibalgin, Paralen). Sice můžete cítit úlevu, ale podstatu problému neřeší. „Jako účinná metoda se sice jeví lehké cvičení, má ale krátkodobý efekt. Objevují se také důkazy o využití vibrací pro zmírnění následků,“ podtrhává fyzioterapeut fakt, že vaše tělo teď potřebuje opravdu primárně odpočinek. „Doporučuji dát si dva až tři dny pauzu a poté trénovat lehce,“ říká a dodává, že k stoprocentnímu návratu by mělo dojít po 14 dnech.

Nejlepší léčba – prevence

Až na nejtěžší případy se obejdete při svalovce bez odborníka. Ten zde hraje spíše roli preventivní. Další složkou prevence je pak zdravý rozum. Nastavte si správně trénink a umožněte vašemu neurosvalovému systému zvyknout si na zátěž. „Nejde jen o velikost svalů, svalovou horečkou trpí i vrcholoví sportovci. Jde o správné zapojení nervového systému, který svaly ovládá povětšinou automaticky. Fyzioterapie by měla být součástí sportu, a to už od dětského věku,“ uzavírá fyzioterapeut z Centra sportovní a rehabilitační péče v Brně.

9. 8. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyRady a chybyVybaveníZačátečníci

Jak správně čistit běžecké boty: přehnaná nebo špatná péče snižuje jejich životnost

od Vít Kněžínek 7. 8. 2021
autor Vít Kněžínek

Koupili jste si krásné nové běžecké boty a puká vám srdce, když je vidíte v botníku zašpiněné? Poradíme vám, jak na to, abyste si jich mohli užívat co nejdéle a předčasně si je nezničili přehnanou péčí.

Obecně platí, že běžecká bota příliš pozornosti nepotřebuje a platí zde zlaté pravidlo, že méně je někdy více. Základem správné péče o vaše milované obutí je správné uskladnění mezi běhy. Boty by totiž neměly ležet mokré a špinavé v temném koutě. Tím se zásadně snižuje jejich životnost, zejména textilního svršku. Pojďme se podívat na to, kdy a jak boty očistit a správně vysušit.

Špína a prach

Jsou-li boty po běhu opravdu hodně špinavé, pak je dobré je před uložením zbavit hrubých nečistot proudem vody a jemným kartáčkem, nebo hadříkem. Lehké nečistoty (zaprášení apod.) není třeba řešit. Pokud ale chcete, aby byly boty jako nové, tak opět sáhněte po vodě a kartáčku. Ruční mytí je jedinou rozumnou volbou, jak boty vyčistit, pokud si je nechcete ničit.

Mokré a zpocené boty

Podobná situace nastává i v případě, kdy jste byli běhat v dešti. Kombinace vody a potu vytváří ideální prostředí pro množení bakterií a charakteristický zápach. Nechcete-li tedy boty z bezpečnostních důvodů skladovat venku, nebo ve sklepě, pak po každém běhu v mokru boty pořádně propláchněte proudem studené vody. Speciální pozornost věnujte vnitřku boty, aby se vyplavil všechen pot a nečistoty, které by mohly způsobit zápach, kterého se pak už nikdy pořádně nezbavíte.

Vysoušení bot na běhání

Ideální postup po běhu či čištění vodou je nechat boty rychle a pořádně vyschnout. Vyhněte se ale rozžhavenému radiátoru, krbu, nebo uložení na přímé letní slunce. Vystavení vysokým teplotám také není nic, co by materiálu, ze kterého jsou boty vyrobeny, prospělo. Ideální je stinné místo, kde k botám bude moci čerstvý vzduch. V zimě můžete použít vysoušeče na obuv, nebo využít tepla radiátorů a krbu, pokud ovšem zachováte rozumnou vzdálenost. 

Z předchozích řádků už jste možná pochopili, že pračce byste se měli vyhnout obrovským obloukem. Moderní běžecké boty jsou totiž vyrobeny z jemných materiálů s lepenými spoji a praní v pračce pro ně může být fatální. Prací cyklus příliš nesvědčí ani 3D tištěným výztuhám, které se běžně používají pro stabilizaci a ochranu chodidla. Rychlé otáčky pak mohou doslova vymlátit život z paměťové tlumicí pěny. Po praní pak botu z pračky můžete vytáhnout sice čistou, ale ve stavu jako po několika stovkách naběhaných kilometrů navíc.

Některé pračky mají speciální režim pro praní bot, ale pokud chcete mít stoprocentní jistotu, že svým botám neubližujete, pak je jemné ruční mytí jedinou spolehlivou možností.

Obecně platí, že čím méně se o své boty staráte, tím lépe pro ně. Přehnaná péče a čištění po každém běhu jim zcela jistě neprospěje. Vyschnutí a rychlé očištění od hrubých nečistot je tak to jediné, na co byste měli po běhu pamatovat.

7. 8. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás