Do určitého věku může být oplácanost roztomilá. Spoléhat se na to, že se z ní ratolesti „vytáhnou“, se ale zdá být liché. Obézních dětí celosvětově přibývá, a to napříč všemi věkovými kategoriemi. Zajímá vás, proč a jak děti vést k aktivnímu životnímu stylu? Tak neváhejte a pusťte se do čtení.
Ze statistik o dětské obezitě trochu mrazí
Nejpoužívanějším měřítkem dětské obezity je index tělesné hmotnosti (tělesná váha v kg / výška v m2) neboli BMI, který se následně zanáší do percentilových grafů. Obézní děti přitom obsazují 97. a vyšší percentil.
TIP: Zjistit, ve kterém percentilu se vaše dítě nachází, můžete pomocí internetových kalkulaček. Jednu z nich najdete na webu vyzivadeti.cz.
A jak si české děti vedou? V roce 2016, kdy proběhl poslední průzkum Státního zdravotního ústavu, se u nás s obezitou potýkalo 10 % dětí. V roce 2021 pak Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost zmapovalo pocovidovou situaci: podíl obézních dětí (nad 97. percentilem) dosáhl 16 %, což je o třetinu více. Nejvyšší výskyt obezity byl zaznamenán u jedenáctiletých a třináctiletých dětí, bez ohledu na pohlaví. Polovina obézních navíc měla tzv. extrémní obezitu (nad 99. percentilem), která se častěji týkala chlapců. Zároveň však vzrostl podíl pětiletých dětí s obezitou, a to ze 3 % rovnou na 10 %!
Nárůst obezity se ale netýká jen Česka. Data Světové zdravotnické organizace (WHO) prozrazují, že zatímco v roce 1990 byla obézní pouhá 2 % dětí a dospívajících ve věku 5–19 let napříč zeměkoulí (tedy 31 milionů mladých lidí), v roce 2022 už se toto číslo vyšplhalo na 8 % (tedy na 160 milionů dětí a dospívajících).
Následky zdaleka nejsou jen estetické
Obezita výrazně zvyšuje riziko rozvoje chronických onemocnění, jako je cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak a další kardiovaskulární choroby. Obézní jsou také náchylnější k jaterním onemocněním a často je postihuje spánková apnoe (zástava dechu během spánku), která se podílí na vzniku dalších zdravotních komplikací. A protože je tuková tkáň hormonálně aktivní, obézní dívky dostávají menstruaci dříve než jejich vrstevnice a mají větší sklony k syndromu polycystických ovarií.
Děti s obezitou navíc častěji trpí nízkým sebevědomím, depresí a úzkostmi. Kvůli své váze si mohou připadat vyčleněné z kolektivů a jsou snadnějším terčem šikany. Špatný psychický stav pak může vést ke zhoršení školního prospěchu, zajídání nepříjemných pocitů, poruchám příjmu potravy nebo k sebepoškozování.
Obezita zároveň dokáže znepříjemnit nebo znepřístupnit každodenní situace, které lidem s normální váhou připadají samozřejmé. Problematický je třeba nákup oblečení, zavazování tkaniček nebo využití některých zábavních atrakcí s váhovým limitem. K méně překvapivým lapáliím pak patří nadměrné pocení nebo obtíže při chůzi do schodů.
Za obezitou většinou stojí životospráva i geny
Obezita je multifaktoriálně podmíněné onemocnění. Při jejím vzniku tak hrají roli vnější i vnitřní faktory. K hromadění tukové tkáně přitom obecně dochází, když energetický příjem převyšuje energetický výdej. Tuto tendenci ale může umocnit dědičná predispozice. Za (nejen) dětskou obezitou tedy nejčastěji stojí:
• Sedavý životní styl a nedostatek fyzické aktivity: Děti tráví více času před obrazovkami a mají méně přirozeného pohybu (například cestu do školy a ze školy většinou absolvují autem).
• Nevhodné stravovací návyky: Typickým hříchem bývá nadměrná konzumace kalorických, ale nutričně chudých potravin, jako jsou sladkosti, fast food a slazené nápoje.
• Genetické faktory: Každý z nás reaguje na pozitivní energetickou bilanci trochu jinak. Úpravou životního stylu se však minimálně dokážeme vyhnout extrémům.
Prevence a řešení obezity je celorodinná mise
Za to, že dnes žijeme v obezitogenním prostředí, samozřejmě můžeme vinit potravinářský průmysl nebo zkostnatělý školní systém. Ukazováním prstem ale ještě nikdo nezhubl. Mnohem účinnější je proto vzít zodpovědnost do vlastních rukou a snažit se ovlivnit alespoň to, co ovlivnit můžeme. A že toho není málo.
Čím je dítě mladší, tím významněji se jeho stravovací a pohybové návyky odvíjí od návyků jeho rodičů. Později může zamíchat kartami vliv vrstevníků, influencerů a reklam – pevné pilíře z domácího prostředí jsou ale základ v jakémkoliv věku. Dětem proto jděte příkladem.
Nachytřit se ohledně jídelníčku můžete na již zmiňovaném webu vyzivadeti.cz nebo na instagramovém účtu Ne hladu_deti. Případně si nechat poradit od odborníků. Osobně však nemám z návštěvy dětské obezitologie zrovna příjemné zážitky, a tak bych se raději přiklonila k návštěvě empatického nutričního terapeuta, který se na výživu dětí specializuje a má dobré reference.
Jak nenásilně zlepšit stravovací návyky dětí?
• Děti za jejich tloušťku nehubujte a nedávejte jim najevo, že nejsou dost dobré.
• S jídlem nezacházejte jako s odměnou nebo náplastí na bolístky.
• Zapojte děti do nákupů a přípravy pokrmů.
• Nestresujte je počítáním kalorií, ale spíše je veďte k intuitivnímu výběru zdravějších variant a přiměřeného množství.
• Hledejte přijatelné alternativy oblíbených nezdravých pokrmů.
• Nechtějte všechno hned. Velké změny bolí. Dohodněte se, čeho se dítko vzdá nejochotněji (třeba sladkého pečiva k snídani), a tím začněte.
TIP: Posviťte si také na spánkový režim a duševní hygienu. Dlouhodobý stres, zahlcení školními úkoly a spánkový deficit mohou přispívat k bažení po kalorickém a rychle uspokojivém jídle.
Pohyb by měl být radost, ne otravná povinnost
Podle doporučení Světové zdravotnické organizace by se děti měly hýbat průměrně 60 minut denně. Učit je lásce k pohybu je přitom ideální už od raného věku, kdy ještě ochotně napodobují své rodiče. Společný čas proto travte co nejaktivněji. Pokud je to možné, nepřesouvejte se jen autem, ale i pěšky nebo na kole. Sobotní odpoledne v kině vybalancujte nedělní procházkou v lese a když prší, postavte si doma improvizovanou opičí dráhu.
Jakmile děti povyrostou, začnou mít více povinností, ale i vlastní hlavu. Propašovat sportovní aktivity do jejich denního režimu a přimět je, aby se hýbaly dobrovolně, tak může být o něco náročnější. Zkuste proto najít pohyb, který je dostatečně cool – třeba street dance nebo koloběžky. Nápomocné mohou být i digitální technologie a interaktivní mobilní aplikace, které k pohybu přirozeně motivují.
Názor odbornice: Obrazovky vs. pohyb
Překvapila vás zmínka o technologiích? Nejsou náhodou obrazovky hlavním důvodem, proč se děti nehýbou? Záleží na tom, jak je využíváte. „Pohyb je důležitou součástí celkového wellbeingu a nezdravé digitální návyky ho mohou odsouvat na druhou kolej. Oboje přitom výrazně ovlivňují rodičovské vzory,“ shrnuje psycholožka a lektorka digitální výchovy Radka Kůřilová. „Zároveň to však nemusí být kdo s koho – technologie lze chytře využít tak, aby děti v pohybu podpořily. Může to být hon na virtuální Pokémony, odškrtávání výletních míst z prázdninové hry na ČT Déčko nebo tancování na písničky z YouTube – hlavně když je to zábava,“ dodává. A o tu by mělo jít především. „Dítě musí mít příležitost objevit, jaký druh pohybu ho baví. Když bude mít z pohybu radost, bude ho dělat ochotněji a pravděpodobněji u něj vydrží, než když ho bude vnímat jako povinnost,“ připomíná odbornice s mnohaletou praxí.
TIP: Zajímá vás, co jako rodič můžete udělat pro digitální wellbeing svých dětí? Mrkněte na infografiku vzdělávací organizace Replug me.
Praktické tipy, jak vést děti k pohybu
- Hlavně se dobře bavit: Najděte sport, který děti baví, a buďte připravení na to, že se jejich preference mohou vyvíjet. Ke každodennímu pohybu je můžete motivovat i hravými výzvami typu „budeme tam dřív po schodech než babička výtahem?“ nebo domácím turnajem v žonglování.
- Omezte čas před obrazovkami: Nastavte si rodinná pravidla a časové limity pro používání mobilů, počítačů a televizí. Případně s dětmi uzavřete dohodu, že než si sednou k počítači, musí nejprve udělat něco pro své tělo.
- Rozhýbejte rodinné aktivity: Plánujte společný čas tak, aby zahrnoval pohyb. Pokud vaše děti nad výletem do přírody nebo cyklistikou ohrnují nos, zkuste komerčnější možnosti – co třeba jump park nebo bazén s tobogány?
- Rozmanitost: Snažte se děti rozvíjet všestranně. Předejdete tím nudě i zakrnění některých pohybových kompetencí. Kromě klasiky v podobě fotbalu a plavání proto vyzkoušejte i méně tradiční disciplíny, jako je chůze po slackline nebo lukostřelba.
- Kroužky vybírejte společně: Pokud sami nesportujete nebo s dětmi nezvládáte sladit časové možnosti, najděte odborníky, kteří jim pohybovou průpravu zajistí za vás. Výběr konkrétního kroužku ale vždy konzultujte s dítětem a mějte pochopení pro jeho kritéria – třeba že tam chodí Maruška odvedle.
- Apelujte na dobrý pocit: Vyzdvihujte neestetické benefity pohybu, jako je nárůst energie, lepší spánek, dlouhodobé zdraví a tělo, které nás nenechá ve štychu. Přílišný důraz na štíhlost zvyšuje riziko vzniku poruch příjmu potravy.
- Pozitivní motivace: Chvalte děti za jejich úsilí a pokroky, a naopak se vyhněte kritice. Zároveň děti podporujte v tom, co jim jde, a ne v tom, v čem by měly vynikat podle vašich představ a ambicí.
TIP: U obézního dítěte, které doposud nesportovalo, zbytečně nepřepalte začátek. Abyste snížili riziko přetížení a poškození nosných kloubů dolních končetin, zvolte nejprve pohyb s odlehčením těžištěm – například chůzi, plavání nebo jízdu na kole. Do běhání a míčových her se vrhněte až později.
Ošemetné a náročné téma pro všechny zúčastněné, já vím. Cesta z dětské obezity většinou nebývá jednoduchá, ale nevzdávejte se. Každé zlepšení a nově osvojený zdravý návyk může mít znatelný dopad na kvalitu života vašich dětí. Týmový přístup k řešení tohoto problému navíc posílí i vaše vzájemné vztahy. Držím palce!
Zdroje:
https://szu.cz/wp-content/uploads/2023/02/obezita_web_2023.pdf
https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/obesity-and-overweight
https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2015/03/03.pdf
- Zapomeňte na stres, je čas hibernovat jako medvěd
- Sportování při nemoci. Jak se uzdravit rychleji a neztratit kondici?
- Slevy jako hrom! Neodolatelná vánoční nabídka Xiaomi
- Deník robotické cyklistky: průplach, defekty a první dvoustovky
- Univerzální trailovky za „rozumnou“ cenu? Kiprun Evadict MT3 z Decathlonu vás překvapí