Mora – Trojice českých reprezentantek zajela v sobotu v dalším závodě štafet na mistrovství světa MTBO ve Švédsku perfektně – dojely si pro bronzové medaile. Naposledy spolu Renata Paulíčková, Marie Kamarytová a Martina Tichovská stály na stupních vítězů v roce 2016 v Portugalsku. I tehdy dojely ve štafetách třetí. Možná se ptáte, proč tak dlouhá pauza? Odpověď je jednoduchá i složitá zároveň: všechny tři se mezitím staly matkami.
Dnešním článkem z mistrovství světa v MTBO bych chtěla inspirovat všechny ženy, které mají pochybnosti, zda jim mateřství nezavře dveře k tomu zažít si znovu ten pocit, když se vám závod podaří a ještě lépe, když se vám v něm podaří porazit soupeřky a stoupnout si na stupně vítězů. Jsem totiž, stejně jako Renata, Marie, Martina, ale i hvězda MTBO nebe Emily (Benham Kvåle), Cecilie (Thomasson) a nebo Gabriele (Andrasiuniene), jedna z nich.
“Návrat po první mateřské pro mě byl velká neznámá, absolutně jsem nevěděla, co od sebe čekat,” popisovala svoje pocity Martina Tichovská. A pak si z loňského mistrovství světa ve Finsku odvezla dvě stříbrné medaile. Emily Benham Kvåle sedm měsíců po narození první dcery ovládla mistrovství světa v Dánsku, odvezla si zlaté medaile ze všech disciplín, kromě štafet (tam skončila Velká Británie pátá).
Orientační závody na horských kolech mají velkou výhodu v tom, že jde o sport takzvaně dvousložkový. Podobně jako u biatlonu můžete jezdit jak rychle chcete, ale když střílíte “do lesa”, nemůžete říct, že se závod povedl.
Mnoho vrcholových bajkerek tak těží z předchozích, pilně odtrénovaných let a po mateřské pauze se vracejí plné chuti po výkonu, ale často i s větším nadhledem a klidem. Víc než fyzická příprava, na kterou prostě není tolik času, zde hraje velkou roli “hlava”. „Už nejsem tolik nervózní, je mi to trochu jedno,” směje se Renata.
„Pokud si řeknete, že už nejste dost dobří – nebudete dost dobří,” popisuje svůj přístup Gabriela z Lotyšska, která loni jen tři měsíce po porodu vybojovala stříbrnou medaili na Mistrovství Evropy v MTBO na krátké trati. „Věděla jsem, že na přípravu na evropský šampionát nemám tolik času, kolik bych si přála, a tak jediné, co jsem mohla udělat, bylo připravit se psychicky. Je těžké nemyslet na to, že nejste tak silní jako v minulé sezóně, ale nejlépe uděláte, když se zaměříte na to, co v danou chvíli umíte, to hodně pomáhá. Jen se zeptejte sami sebe – jak moc to chcete?” Jednoduše řečeno – síla, která možná chybí nohám, je v sebevědomí. V tom, že uvěříte, že děláte dobrou věc pro sebe a tedy i pro ostatní.
Emily věří, že jí mateřství dodává speciální sílu, říká jí “mama-power”, ale spíše než v reálné síle spočívá v tom, že zjistila, jak je rodina pro ni důležitá věc a sport nakonec dělá hlavně pro radost. „Vnímám ale, že tím, že trénuji, moje rodina trpí,” dodává. V tom se shodneme všechny, a tak se snažíme tréninky vmačkat do chvil, kdy nikomu nechybíme – jezdíme brzy ráno, nebo když jsou děti ve školkách, na návštěvách. Ještě jednu výhodu mají orientační sporty: závody se připravují v jeden den pro všechny věkové kategorie od malých dětí až po seniory. Všechny tak trochu doufáme, že se naše vášeň brzy stane i vášní našich dětí a vyústí v kvalitně strávený společný čas.
Není se čeho obávat, pokud to opravdu chcete, dokážete to. A nemusíte být Kateřina Neumannová ani Kristina Mäki. I obyčejné ženy z masa a kostí, které chodí do práce a sdílejí se svými partnery péči o domácnost, bez podpory sponzorů a profesionálních klubů můžou být vítězkami. A když to nevyjde na bednu, tak ta radost z pohybu, ze sebe, z toho, co všechno dokáže naše tělo, vítr ve vlasech – i ten endorfinový koktejl také nejsou k zahození.
A nakonec si neodpustím krátké zpravodajství: všechny čtyři naše tříčlenné týmy (junioři, juniorky, muži a ženy) dojely ve svých závodech na třetích příčkách. Do České republiky tudíž putují úplně všechny bronzové medaile, které pořadatelé letos pro závod štafet připravili.
Všechny články z mistrovství světa v MTBO najdete tady.
Autorka textu: Vendula Musilová
