RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo
Zdraví

Recept na svěží ráno: káva povolena, konkrétní cviky, ranní sezení a další tipy

od Karolína Hornová 26. 11. 2020
autor Karolína Hornová

Pro to, abychom byli ráno svěží, nestačí jen vstát pravou nohou a namazat si chleba lískooříškovou pomazánkou. Lektor jógy vysvětluje, proč ráno začíná už předchozího večera, jak může vypadat meditace a jaké ranní rituály ovlivní náš režim na homeoffice i chuť do tréninku v nepříjemném počasí.

Dny se krátí, mnozí z nás vstávají do tmy a o probuzení se vším všudy může být mnohdy řeč až po třetí kávě. Nejeden z nás navíc zápolí s rozhozeným režimem na homeoffice. Ať už bojujete s organizací času „na vlastní pěst“, nebo prostě jen nepatříte mezi ranní ptáčata, vězte, že naučit se mít ráno rádi je možné – třeba inspirací v józe. A nebojte, nejde o žádnou esoteriku.

Michal Večeřa, lektor jógy a meditace z platformy pro fyzickou a duševní kondici gymbee.cz, se ráno také neobejde bez dobré kávy. Poradí nám, jak se rána nebát, nebrat ho jako začátek otravného pracovního dne, ale naopak jako příležitost, jak ten den nastartovat tak, aby nám šlo všechno pěkně od ruky a zbylo ještě dost prostoru na čas pro sebe. Pojďme si projít jeho „recept“ na svěží vstávání.

Aktivace parasympatiku: Večerní protažení

„Jak se nám bude ráno vstávat, závisí nejvíc na předešlé noci – na tom, jak jsme se vyspali. A to zase závisí na tom, jestli se dokážeme před spaním uvolnit,“ říká Michal Večeřa. Obecně se říká, že dobrý spánek zaručuje večerní klid a žádný velký nápor na nervový systém. Ten ale nefunguje jako homogenní celek – aktivace jedné jeho části naopak může pomoci usnout: „Parasympatický nervový systém je ta část vegetativního nervstva, která zpomaluje srdeční rytmus a aktivuje relaxaci a odpočinek – na rozdíl od svého protějšku, sympatiku, který zajišťuje naši bdělost a pohotové jednání,“ vysvětluje lektor jógy.

  • Hluboký předklon vestoje. Foto: Andrea Piacquadio, Pexels

Výraz „aktivovat“ sice může znít trošku paradoxně, nicméně aktivita parasympatického systému je k našemu odpočinku potřebná. Podpořit ji lze ztlumením naší vlastní aktivity – není třeba vhodné jít si večer zaběhat, pak skočit do sprchy a hned zalehnout. Mezi aktivitou s vyšší tepovou frekvencí (ale třeba i prací nebo přemýšlením nad důležitým projektem) a spánkem by mělo přijít na řadu cílené zklidnění.

Stimulaci parasympatiku významnou měrou zajistí třeba sociální kontakty a lidské doteky, ale pomoci si můžeme i sami. „Pokud bych měl mluvit o využití jógových technik, jde hlavně o předklonové pozice. Ani z toho vlastně nemusíme dělat jógu – každý asi dokáže ze své cvičební rutiny vytáhnout ty cviky, které pracují s předklonem. Obzvláště běžci jsou zvyklí protahovat hamstringy a lýtka,“ doporučuje Michal Večeřa.

Ať už si vyberete jakýkoli předklonový protahovací cvik, pamatujte na to, že pro tělo je přínosné jen takové protažení, do kterého se dostanete bez použití hrubé síly. Pozici se také snažte takzvaně prodýchat. „S každým nádechem rozpínat oblast beder a horních zad, ale držet jemně aktivní břicho. A s výdechem se do pozice ještě víc uvolňovat. Nezapomeňte také uvolnit zbytečnou tenzi z obličeje a čelistí, povolit stisk zubů,“ radí lektor. Po intenzivnějších pozicích doporučuje zařadit kompenzační pozici: „Stačí, když se v sedu na podlaze opřete dlaněmi o zem za sebou, vyklenete hrudník vzhůru a mírně zakloníte hlavu a také prodýcháte.“

  • Pozice kleští. Foto: Elly Fairytale, Pexels
  • Pozice pluhu. Foto: Nick Bondarev, Pexels

Jógová inspirace na večerní protažení
„K protažení hamstringů a lýtek a zároveň i skvělému protažení zad, je na večer ideální jógová pozice kleští. Můžete se také uvolnit do hlubokého předklonu ve stoje. A pro ty, kdo nemají problémy s krční páteří nebo s vysokým krevním tlakem, vřele doporučuji pozici pluhu, která navíc ještě výživně protáhne oblast šíje, která j u většiny z nás zatuhlá kvůli sklánění se nad počítačem a mobilem. Mě osobně skvěle funguje také protažení rukou spolu s rameny a mezilopatkovou oblastí pomocí pozice eagle hands (vystřídat obě ruce / vyměnit jejich pozici). Trpím totiž na bolesti hlavy z napětí v horních zádech a šíji, což jsou oblasti, které tento cvik parádně uvolní,“ doporučuje Michal Večeřa

Mentální příprava na ráno

Aby nás představa rána neděsila, je dobré se s ním naučit už předchozí večer vyrovnat. Pomáhá třeba si ještě před ulehnutím přehrát v hlavě plány na následující den, srovnat si jejich pořadí a ujistit se, že to zase tak strašné není, a že to rozhodně stihneme.

Eagle hands. Foto: gymbee.cz

Když ulehneme, nemysleme na žádné problémy a složité věci, ale nalaďme se na ráno pozitivně: „Zkuste si už večer své ráno vizualizovat. Představte si před spaním, jak svěže vstáváte a užíváte si čas pro sebe, kdy je svět ještě tichý a nikdo a nic vás neruší, jak se pak cítíte dobře a se sebedůvěrou vplouváte do každodenních povinností,“ doporučuje Michal Večeřa. Takovou představu můžeme vytvořit ve své mysli, až v posteli zavřeme oči a udělat z ní příjemný „usínací rituál“.

Vhodné je také ještě před ulehnutím zkusit jednoduchou meditační techniku, kterou popisujeme níže. Není na tom nic složitého, zvládne to každý a rozhodně nejde o to, dostat se do nějakého transu nebo dojít ke změně vědomí. Naším cílem je prostě uvolnit se a, lidově řečeno, přestat myslet na blbosti. „Jde samozřejmě o hodně „kondenzovanou“ verzi meditace, věnovat si takto třeba 15 minut je určitě přínosnější, než třeba jen tři minuty. Je ale začít a vytvořit si z přípravy na spánek rutinu, která nejlépe vzniká postupným přidáváním na délce a hloubce prováděné praxe,“ dodává lektor.

Večerní meditace

  • Posaďte se na klidné místo a zavřete oči.
  • Všímejte si svého dechu, jak nádech vstupuje dovnitř a výdech odchází ven z těla.
  • Pozorujte takto pět dechových cyklů.
  • Pak svůj dech prohlubte.
  • S výdechem vyslovte v duchu: Krásně se vyspím.
  • S nádechem si v duchu řekněte: Ráno bude skvělé.
  • Několikrát se takto prodechněte a pak už se vydejte pod peřinu.

Vstávání: Nechcete si radši přispat?

Univerzální návod na vstávání, jak už to tak bývá, bohužel neexistuje – každý má své biorytmy, které je vhodné aspoň do určité míry respektovat. „Už jen to, že náš hormonální systém působí střídání dne a noci, světla a tmy, napovídá něco o tom, že je přirozené mít potřebu pozdějšího vstávání v měsících, kdy se rozednívá později. Dlouhým nočním bděním a vstáváním za tmy jdeme tak trochu proti němu. Na druhou stranu jsou pochopitelné snahy z různých důvodů vstávat dříve a sám se o to také snažím,“ říká Michal Večeřa. Ale také dodává, že je třeba najít svůj limit a nelámat ranní vstávání přes koleno, pokud to není opravdu nezbytné. „Spánek má takový přínos pro naše zdraví, jaký žádná ranní rutina nenahradí, pokud se jí věnujeme na úkor dostatečné kvality a kvantity spánku,“ upozorňuje.

Pokud chcete začít vstávat dříve, je podle lektora nezbytné odpovědět si na následující otázky: „Opravdu potřebuji a chci vstávat dřív, nebo jen cítím sociální tlak, protože je to trend v mojí komunitě?  Když už se rozhodnu, potřebuji opravdu tu extra hodinu, nebo ve skutečnosti jen 30 minut, abych zvládl, co ráno chci? Dokážu se dostat do postele a usnout dost brzy, abych se vyhnul spánkové deprivaci?“ Postupujte pozvolna – budík posuňte vždy po týdnu třeba o 10-15 minut dříve. Díky tomu se můžete adaptovat na nový biorytmus. „Všichni také máme nějaký limit, pod jehož hranicí bude vstávání vždy utrpením. Pokud tedy posledních pár dní cítíte, že těch 5:45 je už opravdu hrůza, vraťte se zcela bez výčitek k 6:00,“ dodává Michal Večeřa.

Fakta o spánku
Podle spánkového experta a autora knihy Why we sleep Matthewa Walkera nedosahuje potřebného minima spánku asi 30 % lidské populace. Optimum je sedm až osm hodin. Chronický nedostatek spánku může mít vážný dopad na naše zdraví: Pokud pravidelně spíte méně, než šest nebo sedm hodin, značně trpí váš imunitní systém do té míry, že se může až zdvojnásobit riziko rakoviny. Omezení spánku na jeden týden narušuje hodnoty krevního cukru. Víc autonehod je dnes způsobeno únavou a ospalostí za volantem, než opilostí.

Když máte pět minut: Ranní sezení

Podle Michala Večeři je důležité se ráno probudit klidně a ne skočit z postele rovnou do pracovního režimu, k čemuž dny na homeoffice trošku svádí. Doporučuje probudit smysly tím, co máme rádi. Pro něj je to voda a káva, protože preferuje zemitější tóny a žádné zelené smoothies a teplé vody s citronem se u něj po ránu neosvědčily. Každý to má ale samozřejmě jinak a stejně tak není nutné se nutit do něčeho jen proto, že to dělá kamarádka, nebo to psali v časopise. Pak zařazuje něco, čemu říká „ranní sezení“.

„Záměrně tomu neříkám meditace, protože záleží, kolik mám času. Je to zbytečně svazující a mysl pak akorát dělá problémy. Když jí dám signál ‚budu meditovat‘ a ve skutečnosti pak pět minut sedím se zavřenýma očima a intenzivně si přehrávám možné scénáře hektického dne přede mnou. Pak mysl servíruje výčitky, že jsem to odfláknul. Prostě si vypiju svoji kávu, nadechnu se na terase. Ale snažím se, aby to vždy bylo pár minut bez mobilu,“ radí lektor a dodává, že hlavní je po ránu napřed probudit mysl a na tělo tolik nepospíchat: „Věděli jste třeba, že po probuzení je v meziobratlových ploténkách až o 240 % vyšší tlak, protože v noci dochází k jejich hydrataci? K vyrovnání tlaku do normálu slouží právě klidná napřímená pozice páteře, tedy sed bez opory.“

I to je důvod, proč nemusí být nejvhodnější „vstávat a cvičit“. Nastartovat tělo ranním cvičením může být skvělá motivace k dřívějšímu vstávání i recept, jak se rozproudit na celé dopoledne. Ke cvičení by ale nemělo dojít hned, ale vždy s odstupem několika desítek minut – klidně až po snídani, nebo před ní, ale po posezení třeba u oblíbeného ranního nápoje.

Když máte 15 minut: Ranní meditace

Pokud na sebe máte 15 až 30 minut, dá se tomu už s klidem říkat meditace. „Dobré je, když obsahuje prvek motivace – chceme se přece nastartovat do stavu, kdy se nám bude chtít pustit do věcí, které jsme si naplánovali. A podobně jako svaly potřebují živiny z potravy, musíme i naši vůli a vytrvalost živit, a to motivací. Kromě toho, že máme nějaké povinnosti, do kterých se nám nemusí vždy chtít, máme vždy také různá přání a touhy. Tyto dvě věci je možné spojit ve svůj prospěch,“ radí Michal Večeřa.

Díky ranní meditaci si můžeme uvědomit, že aktivity nebo povinnosti, do kterých se nám nechce, mohou mít díky našemu postoji k nim i příjemnou stránku – ať už je to nepříjemný pracovní úkol a zasloužený odpočinek po něm, nebo třeba pravidelný trénink v mrazivém počasí, po kterém se dostaví dávka endorfinů a odměna v podobě dobrého jídla. V boxu níže najdete „návod“ na meditaci, nebo se nechat vést hlasem v tomto videu od Gymbee.cz, které Michal nahrál speciálně pro účely našeho článku. Najdete zde ale i spoustu dalších návodu na meditaci, relaxaci i cvičení, vedených profesionálními lektory.

Průvodce ranní meditací

  • Posaďte se na klidné místo a zavřete oči, vytáhněte se za temenem hlavy vzhůru – pro ráno je důležitá napřímená pozice, která energizuje.
  • Všimněte si svého dechu, jak nádech vstupuje dovnitř a výdech odchází ven z těla. Pozorujte takto 5 dechových cyklů, pak svůj dech prohlubte.
  • Nejdřív si uvědomte nějakou z dnešních povinností, do které se vám moc nechce, a aniž byste se na sebe zlobili, si připusťte, že vás prostě ta aktivita neláká. Je to v pořádku, všichni jsme jen lidé a nemusí se nám vždy do všeho chtít.
  • Představte si jednu věc, která by vám udělala radost, a můžete si ji snadno dopřát. Nějakou drobnost, kterou si můžete koupit, dobré jídlo, na kterém byste si pochutnali nebo třeba půlhodinku sladkého nicnedělání.
  • Pomalu si začněte v mysli přehrávat představu sebe sama, jak onu vybranou činnost vykonáváte, postupně děláte jednotlivé kroky, ale také jak během nich narážíte na nějaké překážky. Představte si, jak tyto překážky s klidem a úsměvem překonáváte a jednotlivé problémy postupně řešíte, až je váš úkol hotový, a že jste to úspěšně dokázali.
  • Představte si teď sebe sama, jak si pak vychutnáváte odměnu, kterou jste si přislíbili.
  • Jděte do detailů. Vybavte si lahodnou chuť jídla nebo vůni pěny v koupeli…a také příjemné pocity, které díky odměně zažíváte.
  • Ten zvolený úkol si teď naplánujte: V duchu si zvolte čas, kdy se mu budete dnes věnovat a to, jaký má mít výsledek. Možná je to činnost, která se dá celá zvládnout během chvíle. Může to ale být jeden krok v rozsáhlejším projektu, který třeba dnes celý nedokončíte, ale daný krok má určitý dílčí cíl.
  • Naplánujte si také, jaké kroky pak povedou k vaší odměně – jak půjdete do obchodu, kde si ji koupíte, jak si objednáte vybrané jídlo v restauraci nebo si sami pokrm připravíte, nebo jak zapálíte svíčku v aromalampě a pustíte si oblíbenou hudbu.
  • Dál jen volně dýchejte a soustřeďte se na příjemný pocit uvolnění v celém těle. Klidně dýchejte a užívejte si tento stav.
  • Nakonec se zhluboka nadechněte nosem a přes našpulené rty velmi pomalu a dlouze vydechujte, jako když rozfoukáváte žhavé uhlíky. Pomalu otevřete oči.
26. 11. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceRozhovory

Je lepší si říkat, že můžu, než „musím“, říká koučka Kristýna Báčová

od Marek Odstrčilík 24. 11. 2020
autor Marek Odstrčilík

Sebrat se, odejít do cizí země si srovnat myšlenky, chce určitě notnou dávku odvahy. Koučka, jogínka a nutriční terapeutka Kristýna Báčová to udělala. Odjela do Barcelony, kde dva roky na sobě pracovala, aby se zpět domů vrátila klidnější, šťastnější, se srovnanou hlavou, a to i díky józe, které tam propadla. Všechny své poznatky se snaží předávat dál, a tak učí ostatní, že změnit léty zažité zlozvyky prostě jde. Jen to není hned. “Moc si na sebe nakládáme, a přitom stačí dělat malé, ale postupné kroky, “ říká Báčová.

Jak jste se vlastně k józe dostala?
Na cestě Camino de Santiago (bylo to kolem 200 kilometrů), tedy Cestě sv. Jakuba, mě pobolívala levá noha a jelikož bylo každý den potřeba ujít 20 kilometrů, tak jsem to neviděla jako reálné. Šla jsem to s kamarádkou, která dělá jógu, a ta řekla, že zkusíme vždy po tom dni ještě cvičit a uvidíme. Každý den jsme k večeru uvolňovaly svaly a vazy a ono to začalo fungovat a když jsme to došly, tak bylo po bolesti. A to byl ten okamžik, kdy jsem začala jógu dělat pravidelně. Já už to řešila v Čechách, chodila jsem na fyzioterapii, dělala Vojtovu metodu, ale nic nezabíralo.

Proč jste se na tuhle štreku vydala?
Po přestěhovaní do Španělska a první, jsem si sepsala seznam přání a první na listě bylo jít tuhle cestu a vyzkoušet, jak blahodárně to funguje na mysl.

Pomohlo to?
Strašně. Byl to první krok k tomu pochopit, jak je důležité být sám se sebou a mít klid. Nekoukat pořád do telefonu, ale jen jít a poslouchat vítr, okolí a pozorovat přírodu.

Byl to útěk před stresem, přepracovaností a hektičností?
Chápete to správně. Jen bych dodala spiš plánovaný experiment. Já jsem od 22 let podnikala, vedla lidi, dělala konzultace a po mnoha letech jsem si řekla, že se potřebuji zastavit a posunout dál. Musela jsem vystoupit ze své komfortní zóny a jít do neznámého prostředí, a tak jsem se přesunula do Barcelony.

Když se vrátím k té noze, vnímáte to tak, že i problémy s ní byly díky stresu, přepracovanosti a podobně?
Stoprocentně. Za prvé jsem špatně seděla a za druhé stres. 

Kristýna Báčová. Foto: archiv Kristýna Báčová

Zvolila jste si zmiňovanou Barcelonu, ta je ale dost pulsující a o zábavu je v ní postaráno až do rána.
Tohle je o nás. Ano, Barcelona strašně láká vplout do nočního života, ale já věděla, že kvůli tomu tam nejsem. Přijela jsem hledat klid, nové zkušenosti v mém oboru a ne zvlčit.

Zkuste porovnat Prahu s Barcelonou.
Tak tempo ve Španělsku je o dost pomalejší, ale to se ví. My se daleko víc za něčím honíme, máme daleko méně rituálů s rodinou, přáteli, neumíme odpočívat. Tady na to prostě nemáme prostor.

Podařilo se vám část té pomalosti přenést do Prahy?
Podařilo. Ale přiznám se, že první měsíc po návratu mě to zase semlelo a já byla v tom kolotoči jako před odjezdem. Pak mi to ale došlo, zpomalila jsem a zklidnila se. Dva roky v Barceloně mě prostě naučily a já si tady držím čas na sebe, na svoje věci, přátele, meditace. 

Myslíte, že se volnější životní tempo dá praktikovat u nás, i když pracujete třeba v korporátu?
Je to prostě o nás. Vždycky je cesta k tomu, abyste si nastavili režim tak, abyste si našli více času sami na sebe. Je to o vašich prioritách.

Jak je možné, že v jiné zemi může fungovat pomalejší a pohodovější tempo a nezhroutí se to tam?
Oni se tak neženou za penězi, jako my. Platy jsou tam sice nižší než v Praze, ale oni mají daleko menší náklady na život. Je tam víc slunce, tepla. 

V Barceloně jste se naplno začala věnovat józe. Jak vám tohle setkání změnilo život?
Jóga mě naučila daleko lépe pracovat s dechem, fungovat více v přítomnosti, umět se soustředit na to, co dělám. Tohle vám přinese opravdové uklidnění. Ale největším benefitem pro mě bylo, že mi to uvolnilo poškozené svaly a vazy. K tomu jsem se začala otužovat a musím říct, že to bylo skvělé rozhodnutí, protože se mi zlepšila celková regenerace.

A co spánek?
Na tom je také dobré zapracovat. Je to jeden z nejdůležitějších rituálu pro obnovu našich psychických a tělesných funkci. Je fajn, když si večer uděláte pohodu příjemnou hudbou, ovoníte si místnost esenciálními oleji, uvolníte svaly ve vaně s mořskou solí s bylinkami, připravíte si lehkou večeři plnou vitamínů a před spánkem se pochválíte za to, jak se hezky staráte o své tělo. Druhý den je to úplně jiny rozměr a lépe se člověku vstává. 

Kristýna Báčová. Foto: archiv Kristýna Báčová

Co v současné době děláme se svým tělem špatně?
Obecně se málo hýbeme, jsme zahlceni informacemi, úkoly a málo lidí se zaměřuje na uklidnění mysli, byť jen minutovým dechovým cvikem. Je to stres, který se kumuluje a ubírá energii. Jsme potom v emocionální nerovnováze. Tohle má vliv i na naši imunitu, výběr nevhodné stravy, náladu, soustředění a výkon. 

Vy pomáháte lidem ohledně stravy, pohybu a psychiky. S čím lidé za vámi nejčastěji chodí?
Často nemají rádi svoje tělo, chtějí snížit váhu,  chtějí mít větší sebevědomí a především najít balanc ve stravování. 

V tomhle může určitě jóga pomoci, jak dlouho zhruba trvá, než se dostane dotyčný do nějaké pohody?
Myslím, že když budete jógu dělat čtyři dny v týdnu po dvaceti minutách, tak za měsíc přijde změna. Zlepší se vám nálada, vy se začnete zpevňovat, a to je pro vaši psychiku nakopávák.

Chodí na jógu i muži?
Ne tolik, ale je to lepší než dřív. Dřív to bylo pro muže spíš tabu. 

Lze s jógou začít doma nebo je lepší někam chodit?
Nejdůležitější je začít hned. Na YouTube je spousta krátkých videí, která jsou pro začátečníky. Podle toho bych začala. Když vás to začne bavit, tak pak klidně do kurzu.

Já už některé věci dělám každé ráno a přiznám se, že třeba pozici Kobra úplně miluji, protože se u ní skvěle uvolním. Jaké další cviky jsou podle vás dobré?
Hlavně se chce na začátku zklidnit a začít vnímat svůj dech, jak proudí tělem. Pro začátečníka stačí tři pozice, které bude opakovat, například Pes, Pozdrav slunce a zmíněná Kobra. Stačí začít opravdu jednoduše a moc si nenakládat, což je častá chyba začátečníků. Cíl nemusí být vysoký, protože po čase může dojít k vyhoření.

Ještě něco je dobré dělat?
Chválit se.

Kristýna Báčová. Foto: archiv Kristýna Báčová

Čím po ránu je podle vás nejideálnější začít?
Já se nejdřív protáhnu a řeknu si, že mi začíná krásny den. Pak se napiji vody s citrónem. Nesnídám hned po probuzení, nejdřív si jdu zasportovat a pak až jídlo.

Jak moc je psychicky náročné poslouchat všechny ty příběhy lidí, kteří si k vám chodí pro pomoc a radu?
Je to náročné, protože změna životního stylu a hubnutí je velmi intimní téma. Je to často boj a složitý proces v lidech zlomit určité závislosti nebo zakořeněné zvyky. Najednou po někom chcete, aby se začal věnovat sám sobě, ale on má sebe na posledním místě. No není to nic jednoduchého. Proto jsem si musela odpočinout v té Barceloně a dodržuji mé rituály, které mi pomáhají k tomu byt opravdovou oporou pro me klienty. Také mám svého kouče, díky kterému je má práce a život vyvážený. 

Vy máte taky nějaké zvyky a hříchy?
(Smích) Já jedu svoji stravu na 70 procent a zbývajících 30 procent mám na “úlety”, kdy to neřeším. Miluju řízek s bramborovou kaší, pizzu. Ráda si to za čas vychutnám. Podle mě, když někdo najednou chce jíst jen zdravě, tak si na sebe opět moc nakládá a stresuje se. Já jsem dřív běhala překážkové běhy a strašně moc si hlídala jídlo a můžu vám říct, že moje tělo bylo tak stresované, že když dneska dám poloviční trénink a stravu na pohodu, tak mám lepší výkon než tenkrát. Ve stresu se hůře regeneruje. Říkat si „musím“, vytváří strašný tlak. Lepší je si říct, že „můžu“. 

To máte naprostou pravdu. Vrátíte se zase k nějakým závodům?
No, možná ano. Přemýšlím, jestli si nedám CzechMana, tedy triatlon. Dám asi nejdřív kratší trasu.

Co byste ostatním na závěr vzkázala?
Mějte radost z toho, co máte, fungujte v přítomnosti a zacházejte dobře se svým tělem.

Rozhovor si můžete poslechnout v plném znění:

Kristýna Báčová o sobě

V mém projektu se zaměřuji na komplexní změnu životního stylu, která vede k optimalizaci váhy. Každý ví, jak by se měl lépe stravovat, ale změna není jednoduchá. Málokdo řeší to nejtěžší, jak nastavit mysl, jak se namotivovat na maximum, najít reálný cíl a správně ho rozkouskovat na malá lehce stravitelná sousta, za která se člověk postupně chválí a vnímá své pokroky. Díky tomu u změny vydrží. To co předávám dál sama na sobě zkouším. 

Věnuji se tedy tématům pozitivnímu nastavení mysli, plánování nového harmonogramu bez ZÁKAZŮ formou konzultací, kde aplikuji koučinkové otázky (klient si tedy nastavuje režim “skoro sám”). Co se díky tomu stane? Klienti jsou sami sobě pozorovatelem a intenzivně vnímají negativní dopad jejich starých zvyků, které vykonávají na tzv. autopilota. O to více se mnou hledají řešení. Snažím se s klienty zlepšit potenciál jejich těla v oblasti kvalitního spánku, ochlazování, snížené konzumace alkoholu, hledání času pro sebe (ticha), meditace, vizualizace, afirmace a různých relaxačních metod, které snižují hladinu stresového hormonu. Čím více se cítí sebevědomě a plni energie, tím lépe se jim potom dodržuje nové zdravé stravování, které vede k optimalizaci váhy. Stravu s nimi nastavuji co nejvíce intuitivně a to bez počítání kalorií. To platí i u pohybu. V sestavení jídelního plánu se zaměřuji na pestrost, kvalitu potravin, jednoduchost, lokální zdroje a zohledňuji jejich zdravotní stav. 

CV: 2020 – Specialistka na zdravý životní styl (Praha). 2020 Autorka a garantka online kurzu Spánek (Rentel a.s.). 2018 – 2020 Životní a výživový kouč (Barcelona). 2013 – 2018 majitelka dietologické poradny. 2015 – 2018 vzdělávání v oboru koučink pod vedením Ing. Jiřího Kunčary a Dr. Ivana Černohorského. 2018 host v pořadu Skvěle v těle (Stream). 2018 kurz duchovního léčení od Salomo Baal (Refuah). 2017 školení na téma psychologické aspekty a péče o klienta s komplikacemi od Mgr. Ing. Hochmanové. 2015 autorka a garantka online kurzu Stravou k aktivnímu životu (Rentel a.s.). 2014 – 2018 certifikace: specialistka na dětskou výživu, specialistka na sportovní výživu (NA), specialistka na onkologická onemocnění (NA), kardiovaskulární onemocnění a endokrinologický výcvik (NA). ​2010 – 2013 nutriční terapeut (Ženské domovy)

Vzdělání: 2008 – 2011 VOŠ, Diplomovaný nutriční terapeut, 5. května 51, 140 00, Praha 4

24. 11. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Nezařazené

5 tipů, jak správně vybrat funkční prádlo – Komerční sdělení

od Marek Odstrčilík 23. 11. 2020
autor Marek Odstrčilík

Snadno prochladnete? Nebaví vás věčně propocená trička, která vás na těle studí? Chcete se cítit při každém pohybu, ať už v zaměstnání, nebo při sportu, komfortně? Je na čase pořídit si funkční prádlo. Jak si ho vybrat, aby správně plnilo svou funkci a vyvarovali jste se častých chyb? Sepsali jsme pro vás 5 tipů, jak si vybrat funkční prádlo správně.

Co je vlastně funkční prádlo? Je to prádlo, které se dokáže přizpůsobit vašemu tělu v různých klimatických podmínkách. V zimě vás příjemně zahřeje, v létě ochladí, při sportu perfektně odvádí pot, takže udržuje stálou tělesnou teplotu. Díky tomu se budete cítit komfortně a budete méně náchylní k nemocem. Ale aby plnilo svou funkci, musíte je jej správně vrstvit.

Bohatě vám postačí tři vrstvy – spodní prádlo, mikina nebo svetr, bunda a kalhoty. Díky menšímu množství slabších vrstev se dokážete lépe přizpůsobit každé aktivitě a včas zareagovat na výkyvy počasí. „Dnes už není funkční prádlo výsadou jen aktivních sportovců. Můžete si vybrat jak prádlo pro sportovní aktivity, tak do práce nebo na volný čas. Důležité je, abyste se cítili dobře,“ uvádí Mario Vlček, zakladatel značky Moira. Na co si dát při jeho výběru tedy pozor?

1. Ujasněte si, kdy ho chcete nosit
Funkční prádlo nebývá úplně za hubičku. Zároveň by byla chyba si koupit jedno spodní tričko a brát si ho v zimě na lyže, pak na jógu a zároveň do práce. Proč? Protože pokaždé se hýbete jinak a také v každém ročním období vaše tělo vyžaduje něco jiného. Proto si ujasněte, pro kterou aktivitu si chcete funkční prádlo pořídit. Výrobci se většinou neorientují jen na jeden druh sortimentu, ale mají v nabídce celou škálu produktů, které uspokojí vaše požadavky. 

2. Kupte jen takové, které vám dokonale padne
Trochu oříškem bývá výběr správné velikosti. Mějte na paměti, že i když nemáte rádi upnuté oblečení, funkční prádlo by mělo k vašemu tělu jemně přiléhat. Pokud by vám totiž někde odstávalo, často to bývá u rukávů, neplnilo by správně svou funkci. Rozhodně se nemusíte bát, že by vás prádlo někde škrtilo. Vyrábí se často bezešvé a z materiálů, do nichž se přidává elastan, proto se vašemu tělu skvěle přizpůsobí a vy ho ani neucítíte.

3. Vybírejte materiály a gramáže s nejlepší funkčností
Funkční prádlo se vyrábí z několika druhů materiálů. Patří mezi ně umělá vlákna jako polypropylen, která na těle fungují jako druhá kůže, ale i přírodní materiály jako merino vlna. Ta je přirozeně elastická a zamezuje množení škodlivých bakterií. Pokud se zajímáte o ekologickou stránku svého oblečení, sáhněte po výrobcích ryze české značky Moira. Ta vyvinula speciální vlákna Moira TG 900, která jsou recyklovatelná, nezatěžují přírodní prostředí, a navíc mají neutrální PH a nepřitahují prach. Nově Moira vyrábí i prádlo merino vlnou, které je jemné, nekouše, odvádí pot a navíc nezapáchá ani po několika dnech nošení. 

I gramáž hraje svou roli. Ale nemusí vždy platit, že čím těžší, tím teplejší. Správné funkční prádlo je zpravidla velmi jemné a se strukturou pleteniny, která drží vzduch jako izolant. A ten nic neváží. Například váha funkčních triček značky Moira začíná na 100 g/m², které se hodí na léto, ale zimní první vrstva váží už okolo 150 g/m². Nijak vás tedy nezatíží a pořád budete mít pocit, že na těle vlastně nic nemáte.

4. Zamyslete se, co od funkčního prádla očekáváte
Než si půjdete pořídit své první funkční prádlo, zamyslete se, jakou funkci by mělo plnit. Má především odvést pot? Pak sáhněte po tričku s maximální gramáží od 100 do 130 g/m². Do takového výrobku pak můžete propotit litr vody a budete v suchu. V létě je pak na něj ideální obléci ještě další vrstvu z přírodních materiálů, kam se vlhkost převede a spodní tričko ji už nepustí zpět.

Pokud potřebujete především zateplit, je vhodné zvolit výrobek o hmotnosti od 150 g výše a jako druhou vrstvu použít opět funkční tričko, mikinu či bundu. Na opravdu dobré zateplení je vhodné mít mikinu se smyčkou (říká se jí plyšová smyčka), která drží vzduch a odvádí opět přebytečnou vlhkost na lícovou stranu.

Obecně platí, že nejlépe je mít tričko, které používáte jako první vrstvu, se strukturou, která doléhá na pokožku třeba jen z 30 % (podélné žebro). To má nejlepší odvod vlhkosti a současně tam pracuje vzduch jako izolant. 

5. Hledejte značku, která garantuje kvalitu
Na trhu najdete spoustu značek s funkčním prádlem, a tak je skutečně z čeho vybírat. Záleží jen na vás, zda se vydáte směrem zahraniční produkce, nebo dáte přednost české firmě, jako je třeba Moira. Ta díky vlastnímu vývoji od vlákna přes pleteniny až po design hotových výrobků už 30 let rozvíjí zkušenosti v rámci ideálního funkčního prádla. Díky investicím do nejnovějších technologií a dlouholetým zkušenostem nabízí ty nejlepší výrobky, které ke svým, nejen sportovním aktivitám, potřebujete. Kvalita výrobků a zdravotní nezávadnost je garantována díky výrobě celé produkce ve Strakonicích. 

Článek je KOMERČNÍM SDĚLENÍM

23. 11. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Nezařazené

Trénink a imunita: Vitamíny nejsou samospásné, ale C a D skutečně pomohou, a to i při sportu

od Karolína Hornová 22. 11. 2020
autor Karolína Hornová

Aktuálně velmi žhavé téma vitamínů a imunity se dotýká i sportu – imunitu lze rozhodit nevhodným tréninkem a naopak vitamíny C a D mohou ovlivnit sportovní výkon i regeneraci po zátěži. Na nejlepší zdroje vitamínů i kdy a proč je doplňovat, jsme se zeptali specialistky na výživu, Kristýny Báčové, DiS.

Jak si (ne)rozhodit imunitu?

Za to, že nastydneme, nemůže jen oslabená imunita. Jednou z příčin, proč na nás často „skáčou“ infekce může být to, že jim vytváříme vstupní bránu na sliznici dýchacích cest (viz box). To mohou způsobit rychlé přechody z mrazu do tepla, nízká odolnost organismu vůči chladu, ale také třeba suchý vzduch, který si doma vytváříme topením.

Prevence? Pravidelné větrání, snaha zvyknout si na chlad (třeba i formou otužování či domácích studených sprch, ale také zvlhčování vzduchu v prostoru a zvlhčování nosní sliznice spreji určenými pro pravidelné užívání. Jsou to třeba izotonické spreje na bázi mořské vody nebo Vincentka ve spreji. Při sportování v mrazu je dobré zabránit teplotnímu šoku ochranou dýchacích cest – čepicí, čelenkou i dýcháním třeba přes nákrčník.

Pokud i přes veškerou prevenci virus prostoupí sliznicí do organismu, je na řadě imunita. Pokud jsme celkově zdraví, naši imunitu neoslabila jiná nemoc nebo některý z faktorů, který rozebereme níže, je naším úkolem víceméně už jen nerozhodit si imunitu vlastním přičiněním. „Imunitu můžeme negativně ovlivnit přemírou rafinovaných cukrů, nevhodnými tuky, fastfoody, malým množstvím rostlinných potravin, nedostatečným pitným režimem, přemírou alkoholu a dlouhodobým stresem,“ vyjmenovává specialistka na výživu Kristýna Báčová.

Nachlazení vs. chřipka
Nachlazení je oficiální, i když trošku zavádějící název pro virovou infekci, způsobující zánět horních cest dýchacích. Nachladit se tedy nelze „jen“ tím, že prostě prochladneme. Příčinu vysvětluje praktická lékařka MUDr. Monika Landerová: „Při prochlazení dochází k zúžení a následnému rychlému rozšíření a ochrnutí drobných kapilár. Změní se povrch sliznice, který umožní snadnější vstup pro virovou infekci. U dospělých se nachlazení běžně objevuje dvakrát, třikrát ročně, u dětí pak i násobně více.“ Roli podle ní hraje i zimní období, kdy se nejen vystavujeme chladu, ale také můžeme mít oslabený imunitní systém tím, že musí častěji čelit virovým infekcím (z nichž některé nemusíme ani zaznamenat, protože je včas přemůže).

Imunitu může snížit dieta i nadměrný trénink

Snížit imunitu, respektive zvýšit pravděpodobnost nachlazení či jiné virové infekce může i nevhodná dieta. „Třeba taková, která je nevyvážená, jednostranná a chybí v ní dostatek živin,“ varuje specialistka. Problémem podle ní může být i redukční dieta, spojená s tvrdým tréninkem: „Pokud nejsme dobře trénovaní, tak se při extrémních dietách s kombinací přidání pohybu venku v chladu tělo oslabuje.“

Problém může být v dnešní době i v tom, že mnozí z nás mají vinou lockdownu, snížených možností cestování a zavřených restaurací víc času být doma. Tento čas je potřeba nějak vyplnit a práce na kondici nebo formování postavy je ta nejlepší volba. Odbornice vysvětluje, proč se v takovém případě vyplácí být trpěliví a „neopřít“ se do toho příliš zhurta.

Kristýna Báčová zdůrazňuje, že vždycky je vhodné volit přiměřený a postupný plán redukce. Co to znamená? „Postupně vyměňovat nezdravé potraviny za lehčí, vyváženější jídla plná vitamínů a minerálních látek. A dále obohacením jídelníčku o zeleninu, ovoce, ořechy, ryby a přílohy bohaté na živiny, jako jsou brambory ve slupce, batáty, celozrnná rýže, quinoa, pohanka, jáhly, luštěniny a podobně,“ dodává.

Stejně tak je vhodné volit i postupné přidávání zátěže v rámci tréninkového plánu. „Pokud nemám kondici, je dobré začít přirozenou aktivitou jako je chůze, výměna výtahu za schody, protahování, patnáctiminutové online cvičení. Po nějaké době se zlepší výdrž a v tu dobu můžeme přidat na intenzitě bez rizika oslabení organismu,“ radí Kristýna.

Vitamíny C a D: vliv na imunitu i sportovní výkon

Vitamínu C a D je aktuálně plný internet. Pojďme zabrousit do odborných studií, abychom si o nich mohli udělat obrázek. Oba vitaminy nejsou „zdí“ proti virové nákaze, ale dokážou významně ovlivnit nejen náš imunitní systém, ale mají i pozitivní účinky na sportovní výkon a regeneraci.

Rozsáhlá studie z roku 2013 prokázala, že vyšší dávky vitamínu C dokáží částečně zkrátit dobu virového nachlazení a také zmírnit jeho průběh. Není to ale tak, že bychom díky „céčku“ nakopli imunitu do takové míry, že by nám žádná infekce nehrozila. Tato studie (i další odborníci) ale doporučují zvýšit příjem vitamínu C jedincům, vystaveným fyzické námaze (tedy také aktivním a vrcholovým sportovcům). Vitamín C se totiž při námaze (a také při chronickém stresu) spotřebovává ve větší míře. Důsledkem pak může být náchylnost k zánětům, delší hojení a horší regenerace.

Vitamín D a jeho nesporný vliv na imunitu naopak řada studií prokázala. Pokud vám nevadí odborný jazyk, můžete si přečíst třeba shrnutí farmaceutické fakulty v Hradci Králové, které pracuje s aktuálními zahraničními studiemi a obsahuje i přehledný závěr o pozitivním vlivu „déčka“ na imunitu. Z pohledu sportovců je vitamín D prospěšný i jinak – jeho skupiny D2 a D3 tělo přetváří na metabolit kalcitriol, který je vlastně steroidním hormonem a podle studií zlepšuje funkci svalů a sportovní výkon a také jejich regeneraci.

Stres a imunita
Vliv stresu na imunitu je předmětem dodnes uznávané studie dr. Sheldona Cohena z roku 1991: Zjistil, že lidé, kteří v psychologických testech vykazovali vyšší míru stresu, byli náchylnější k infekci respiračními viry. O sedm let později byla studie zopakována a výsledky potvrdila s tím, že příčinou snížené imunity není jedna stresová situace, ale především chronický stres, např. v práci nebo na poli mezilidských vztahů. Šance onemocnět je v takovém případě tři až pětkrát vyšší.

Nejlepší zdroje vitamínů C a D

Podle studií má vyšší příjem vitamínu C smysl především u rizikových skupin lidí. Potvrzuje to i Kristýna Báčová: „Patří mezi ně např. kuřáci, konzumenti vyšších dávek alkoholu, těhotné a kojící ženy, staří lidé, ale také ženy, užívající antikoncepci a vrcholoví sportovci.“  A jaké jsou podle ní nejlepší zdroje vitamínu C jsou podle ní ty přírodní: ovoce jako šípek, černý rybíz nebo kiwi a zelenina jako brokolice nebo růžičková kapusta a další.

V aktuální době se hodně mluví i o infuzích vitamínu C. „Diskutuje se o významu vitamínů A, C, D a E, ale jejich přímý vliv na imunitních funkce nebyl ještě klinicky 100 % prokázán. Zdá se ale, že pokud je organismus zatěžován psychicky, fyzicky nebo proděláváme onemocnění, tyto vitamíny nám pomáhají, protože ve zmíněných situacích dochází k jejich vyšším ztrátám,“ říká Kristýna Báčová. Taková infuze nemusí fungovat na každého, rozdíl poznají hlavně lidi se zvýšenou únavou (z práce, chronická únava, podzimní „deprese“, onkologická léčba).

„Co se týče vitamínu D, patří do rizikové skupiny lidé s nedostatečným osluněním, staří lidé, lidé na dietě s přísným omezením tuku a jedinci s metabolickým onemocněním jater a ledvin,“ vypočítává odbornice. Lidské tělo si dokáže „déčko“ syntetizovat i bez ústního podání při expozici slunečního UV záření. Stačí 15 – 30 minut expozice denně. V zimě to je trošku problém, protože není od věci přijímat ho z přírodních zdrojů. Kristýna Báčová doporučuje rybí tuk, játra (např. tresčí), mořské ryby či vaječné žloutky. A samozřejmě „chytat“ i ty trošky slunečního svitu, které aktuální období nabízí – třeba tím, že půjdeme sportovat ven.

22. 11. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké boty

Odhalujeme problematiku podrážek bot. Co musí mít, aby vydržela a neklouzala

od Vít Kněžínek 20. 11. 2020
autor Vít Kněžínek

Není guma jako guma a u podrážek běžeckých bot to platí dvojnásob. Liší se mezi sebou tvarem, tvrdostí i obsahem dalších látek, aby byly výsledné vlastnosti co nejlepší. Rozpoznat tohle všechno na první pohled ale není jenom tak. Přinášíme vám proto kompletního průvodce, který vám pomůže se v této problematice zorientovat.

Mohlo by se zdát, že rozmanitost jednotlivých podrážek končí u jejich tvaru. Ostré vysoké špunty do bláta, jemný vzorek na zpevněné cesty a hladké podrážky na silnici. Do určité míry to tak opravdu funguje a konkrétní tvar vzorku vždy odpovídá konkrétnímu prostředí. Tady to ale zdaleka nekončí. I s velmi vysokými drapáky může bota klouzat jak o život, pokud bude podrážka, neboli podešev vyrobena z nevhodného typu pryže. 

Tvar souvisí se zaměřením boty

Jako první se ale pojďme věnovat tvaru. Ten určuje funkční vlastnosti v daném prostředí. Zjednodušeně by se dalo říct, že čím menší kontaktní plocha (menší počet vysokých úzkých špuntů), tím víc je bota do měkkého povrchu a čím je kontaktní plocha větší (velké hladké plochy), tím víc budou boty v bahně klouzat, zato si lépe poradí s asfaltem. 

  • Boty s vysokými špunty se skvěle zahryznou do bláta a měkkého podloží, ale na asfaltu přijdete o kontakt a stabilitu a zásadně se sníží i životnost vzorku kvůli vysoké náchylnosti k oděru.
  • Krosovky s jemnějším vzorkem lehce ztrácí v bahně a sněhu, ale o to jsou univerzálnější a lépe zvládají občasné využití na zpevněných cestách, nebo na silnici, kde se díky nižšímu profilu tolik nebortí a díky větší kontaktní ploše tak rychle neopotřebovávají. Obecně se jedná o kompromis mezi gripem (záběrem) a životností. 
  • Třetí kategorií jsou silniční boty s absolutně hladkým vzorkem, nebo s velmi nízkými “špunty” o velké rozloze a s hladkou kontaktní plochou. Tvar takové podešve neumožňuje záběr v bahně, ale o to lepší je díky velké ploše adheze na silnici a tvrdém povrchu. S tím souvisí i radikálně vyšší životnost vzorku, protože tlak se rozloží na mnohem větší plochu.

Další články o botách na běhání: Levné vs drahé, Jak vybrat, atd.

Tvrdá guma vydrží, měkká neklouže

Kvalitu a výši přilnavosti a životnosti určuje kromě tvaru i použitá směs. Zde se dají najít obrovské rozdíly mezi levnými botami (kde se používají obyčejné a levné pryže) a jejich dražšími protějšky (u kterých se do vývoje ideální podešve investují nemalé prostředky). Tato problematika je velice zákeřná, protože na botě nemáte šanci na první pohled poznat, jak kvalitní, nebo naopak nekvalitní použitá směs je. Po prvním proběhnutí a podklouznutí v zatáčce už je pak na vrácení a výměnu bot bohužel pozdě.

Základní pravidlo zní, že čím je směs tvrdší, tím více vydrží, ale o to horší má přilnavost. Velmi měkké směsi se pak k povrchu doslova přilepí, ale při běhu po tvrdém povrchu vám vzorek mizí před očima.

Řešení chytré horákyně

Proto většina značek používá u kvalitnějších bot tzv. selektivní konstrukci, kdy se napříč podešví strategicky rozmístí guma různé tvrdosti, aby na kontaktních místech nedocházelo k rychlému opotřebení a při odrazu jste naopak nepodkluzovali. Z tohoto důvodu má většina bot patu krytou velmi tvrdou a odolnou gumou, zatímco odrazová část na špičce používá měkčí, méně odolnější, ale mnohem spolehlivější gumovou směs.

Jak poznám kvalitní pryž?

Dobrou zprávou je, že přece jen existuje vodítko, které vám pomůže minimalizovat riziko, že vybraná bota stojí na nekvalitní podešvi s mizernou přilnavostí. Dnes je totiž standard, že jednotlivý výrobci spoléhají na externí dodavatele materiálů a v případě podešví jsou to gumárenští giganti Vibram, Continental, nebo Michelin. Jakmile najdete na botě logo některé z uvedených značek, můžete být v klidu, protože se jedná o záruku vysoké kvality.

Existují ale i značky, které se intenzivně věnují vlastnímu vývoji a dosahují se svými gumami podobných, nebo dokonce ještě lepších výsledků, než zmíněné gumárenské megabrandy. Mezi tyto značky patří mimo jiné INOV-8, Brooks s podešví Supertrack a pozitivní ohlasy sbírá i většina modelů od Saucony.

Pozor byste si měli dát především u značek, které vyrábí běžecké modely v obrovském cenovém rozpětí od několika stovek do několika tisíc. Zde je totiž běžné, že modely střední a vyšší třídy používají spolehlivé a vysoce funkční materiály, zatímco lowendové boty jsou na tom o poznání hůř.

Speciality

V posledních letech několik výrobců experimentuje s přimícháváním speciálních přísad do svých gumových směsí, aby bylo dosaženo specifických vlastností. Jedním z takových případů je Vibram Arctic Grip – podešev speciálně vyvinutá pro použití na sněhu a ledu. Tvar vzorku bývá nezvykle plochý a kontaktní plochy tvoří kombinace pryže a skelné vaty pro zajištění lepší přilnavosti na ledu. Nápad je to vynikající, ale u běžeckých bot se nikdy nerozšířil na víc, než pár modelů. Jedinou spolehlivou variantou pro běh na ledu tak i nadále zůstávají boty s hřeby. 

Druhým případem speciálních příměsí je INOV-8 G-grip, který využívá grafén. Grafén je velmi zajímavý materiál, který se ve velkém využívá nejen v gumárenském průmyslu, ale i v IT a dalších oborech. Mezi jeho přednosti patří extrémní pevnost (až stokrát pevnější než ocel), ohebnost (grafén má tloušťku jednoho atomu) a skvělá vodivost (proto se využívá v IT pro tvorbu vodičů). INOV-8 přimíchává grafén do své nejměkčí směsi Sticky Grip, která sama o sobě skvěle drží, ale velmi rychle se opotřebovává. Výsledný G-grip pak nabízí zajímavý poměr mezi přilnavostí a životností. Kromě běžeckých bot se s touto technologií můžete setkat i u cyklistických plášťů (Vittoria), nebo u závodních pneumatik (Gratomic).

 Vlastnosti jednotlivých podrážek může ovlivnit i jejich barva. Barvivo je surovina jako každá jiná a jejím přimícháním do pryžové směsi dojde k menšímu, či většímu ovlivnění funkčních vlastností. Bohužel neexistuje přehled toho, jaká barva má pozitivní, nebo negativní vliv a v jaké míře k takovému ovlivnění dochází. Podle mé zkušenosti se ale tato problematika citelně projevuje pouze u levných modelů běžeckých bot.

Otázka životnosti vzorku

Žádný výrobce běžeckých bot vám neřekne, kolik by podrážka jejich bot měla vydržet kilometrů. Důvod je jednoduchý. Do hry vstupuje extrémní množství proměnných, které výslednou životnost ovlivňují. Jeden příklad z praxe tvoří Nike se svým modelem Vomero 10, které obvykle vydrží velkou porci kilometrů a životnost podešve nebývá problém. Viděl jsem ale pár, který zákaznice – drobná slečna vracela po třech dnech s absolutně ohoblovanou podrážkou až na tlumící pěnu.

Kromě hmotnosti běžce a povrchu, po kterém botu využívá zde hraje zásadní roli technika pohybu. Lidé, kteří mají tendenci tahat nohy po zemi a škrtat s botami o zem budou likvidovat podrážky bot s neuvěřitelnou rychlostí. Negativní vliv mají i deformace (zakřivení) osy dolních končetin, což se projeví zvýšením tlaku na konkrétních místech podrážek, které se rychleji prošoupou. Běžci s dobrou technikou a svižnou kadencí naopak obvykle boty nemají šanci prošoupat dřív, než dojde k celkovému opotřebení boty.

Mezi lidmi koluje fáma, že boty vydrží tak dlouho, dokud se neprošoupe jejich podrážka. V drtivé většině případů to ale neplatí. Limitním faktorem bývá tlumící vrstva, která po určité porci kilometrů začne ztrácet své vlastnosti a dojde i k lehké deformaci celé boty vlivem vyšlapání pěnové hmoty. Tato deformace pak obvykle spustí proces rozpadání svršku, který začne být namáhán na jiných místech, než kde s tím konstrukce boty počítá.

Vyšlapaná mezipodešev (tlumení) a/nebo prasklý svršek jsou projevy opotřebení, které se u většiny běžců projeví dávno předtím, než stihnou prošlapat podrážky bot skrz naskrz. U tlumení ale bývá problém v tom, že se jedná o nenápadný proces, který není na první pohled patrný. Všimnete si ho až podle toho, že bota ztratí svou měkkost, komfort a stabilitu.

20. 11. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceNezařazené

SOUTĚŽ: Známe výherce, kteří si vyberou audioknihu zdarma

od Magdaléna Ondrášová 19. 11. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Pokud ještě audioknihy neposloucháte, naše soutěže vám umožní vyzkoušet, zda je to to pravé ořechové pro vás. A pokud posloucháte, můžete si přijít zdarma k audioknize dle vlastního výběru, jak třeba v soutěži, kterou jsme odstartovali minulý týden.

Tuhle soutěž už jste promeškali, právě jdeme vyhlašovat její vítěze, ale nezoufejte a sledujete www.rungo.cz, aby vám ta příští neunikla.

Kdo tedy tentokrát vyhrál? Na otázku, jak se jmenuje audiokniha o první ženské vítězce Velké pardubické Latě Brandisové, odpovědělo jen 22 z vás. Šance na výhru se tak zvýšila. Dva vylosovaní šťastlivci jsou katerinacel a futurum41. Gratulujeme!

19. 11. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníCvičeníCyklistikaSporttesteryTuristikaVybavení

MapMyRun: co umí aplikace, kterou doporučuje končící Endomondo

od Pavel Tomek 19. 11. 2020
autor Pavel Tomek

Aplikace Endomondo končí a spousta jejich uživatelů se bude muset přestěhovat. Vývojáři Endomonda doporučují jako nejvhodnější náhradu MapMyRun. Proto jsme se rozhodli ji trochu podrobněji prozkoumat. Na závěr článku jsme připojili zkušenosti s přenosem dat či se snažili zodpovědět otazníky nad zmatkem v aplikacích začínajících MapMy.

Aktualizace 8. ledna 2021: v současné době již aplikace nefunguje. Pokud jste si nestihli stáhnout data, máme tu pro vás aktuální článek, jak na to.

MapMyRun se oficiálně bere jako náhrada za končící Endomodo. Jako většina podobných aplikací je pouze anglicky a kromě displeje mobilního telefonu ji můžete prozkoumávat i přes webové stránky. Aplikace je také rozdělena na bezplatnou a prémiovou část. Následující text vychází z verze pro iPhony, nečekám ale, že by se aplikace na Androidu chovala radikálně jinak.

Čtěte také: Aplikace v češtině a nejen na běhání adidas Running by Runtastic. Otestovali jsme ji

Bezplatná část MapMyRun bude spoustě uživatelů stačit, hyzdí ji ale reklamní proužky. Aktivita ukazuje běžné informace včetně mapy a přidružených fotek, převýšení či srdečního tepu. Kromě záznamů aktivit můžete zadat i nějaký textový příspěvek a samozřejmě sledovat záznamy svých přátel nebo ty svoje sdružené po týdnech. V nastavení si také můžete přidat své běžecké boty a jednoduše si hlídat, kolik už mají na tachometru a jakou životnost si u nich představujete. Zajímavou funkcí, kterou lze bezplatně využívat je také Route Genius, která ukazuje zaznamenané trasy ve vašem okolí. Doma to nevyužiju, ale na dovolené je to skvělý způsob, jak poznat nové místo. Líbila se mi i možnost vytváření cílů. Například si zvolíte, že chcete chodit běhat alespoň dvakrát týdně a v aplikaci si pak hlídáte, že svůj cíl plníte.

MapMyRun samozřejmě kamarádí s různými značkami sporttesterů, ze kterých se dají data do aplikace přenášet. Jedná se především o Garmin, Suunto, Samsung či Apple.

MapMyRun na Apple Watch
MapMyrun nabízejí samostatnou aplikaci pro Apple Watch. Jejich uživatelé nemusejí při běhání nosit telefon u sebe, prostě si nainstalují aplikaci do hodinek a po ukončení záznamu se data přenesou. Bohužel, ani MapMyRun nedokáže na jednu obrazovku dostat větší počet informací – nejvíce jsou to tři údaje. Klepáním na displej ale aspoň přepínáte mezi více hodnotami, i když jejich výběr nijak neovlivníte. Nahrávání vlastních tras, intervalový trénink či alarmy třeba na vysoký tep, nebo nízkou rychlost nenajdete.

Využijete placené funkce?

Placená verze je samozřejmě obsahově výrazně bohatší, ale trochu jinak, než bych čekal. K dispozici je čtrnáctidenní zkušební verze, kdy si můžete snadno ověřit, jestli se vám investice 149 korun měsíčně vyplatí. Samotné informace o běžecké aktivitě k tomu ale moc nevybízejí. Oproti free verzi získáte navíc jen podrobnější informace o kadenci kroku a v týdenním přehledu najdete o něco užitečnější informace o tepových zónách, ve kterých trénujete.

Z hlediska bezpečnosti by někdo mohl využít službu Live tracking. Pokud u sebe máte při běhu telefon, mohou vaši přátelé sledovat, kde zrovna běžíte.

  • Základní přehled o aktivitě je, myslím, dostačující
  • Placená verze má z analýzy navíc pouze informace o kadenci
  • Nabídka výzev nepatří bohužel k nejbohatším…
  • Sledování intenzity tréninku v jednotlivých týdnech je užitečné
Zdroj: MapMyRun

Tím hlavním, čím se vás autoři snaží přesvědčit, abyste platili, jsou tréninkové plány. Nabízí základní distance – 5, 10, 21 a 42 kilometrů, ale vytvářet si můžete i zcela individuální plány. Využívat se dá i velká spousta cvičebních videí. Ty jsou z malé části k dispozici i zdarma, naprostá většina se ale otevře, až když máte placené členství.

Vyzvěte své přátele

V bezplatné verzi lze vytvářet také výzvy, nebo se k nim přidávat. V druhém případě stačí na výzvu klepnout a vybrat „Join this challenge“. Bohužel ale není nijak jasné, na základě jakých kritérií uvidíte jednotlivé výzvy ve svém seznamu. Upřímně řečeno, i po několika týdnech používání jsem viděl pouze výzvu vytvořenou společností UnderArmour, pod kterou MapMyRun patří. Nepřišel jsem ani na to, jak nějaké další výzvy vyhledávat, žádnou podobnou nabídku aplikace nenabízela.

  • Placená verze MapMyRun hodně sází na tréninkové plány
  • Vytvořit si můžete vlastní cíl a pak sledovat, jestli ho plníte
  • Route Genius se vám snaží nabízet trasy ve vašem okolí
  • Tři různé aplikace, všechny ale dělají vlastně to stejné
Zdroj: MapMyRun

Výzvu můžete také vytvořit. Stačí vybrat její jméno, dobu trvání a jaký má cíl – např. nejvíc kilometrů, nejvíc zaznamenaných aktivit apod. I tady je ale problém. Do výzvy můžete přidávat pouze své přátele, respektive jim posílat výzvu k připojení. Dokud ji ale oni neodsouhlasí, vůbec o žádné výzvě nebudou vědět. To je hodně nešťastné, navíc například pro potřeby mnohých se nebude hodit, že se výzvy může zúčastnit maximálně 200 uživatelů.

Je to jen náhradník

Zatímco v předchozím textu jsem se snažil hlavně popisovat, na závěr si nechávám trochu subjektivních dojmů. A ty nejsou nijak nadšené. MapMyRun mi nepřijde v ničem speciální, rozdíl mezi placenou a neplacenou verzí bych zvažoval nikoliv kvůli obsahu, ale odstranění otravné reklamy. Nejvíc mi chyběla větší integrace mezi přáteli. MapMyRun sice upozorní, když se k ní připojí někdo z facebookových přátel, ale pokud chcete sledovat zajímavé profily osob, které neznáte, máte smůlu. Je zde sice i funkce „Explore“, ale na základě čeho upozorňuje, zůstává záhadou. Stejně tak je zvláštní nabídka výzev. Nebo spíš její absence a nemožnost hledání třeba podle nějakých parametrů. Aplikace mi navíc připadala i po týdnech používání podivně neintuitivní. Endomondo jsem měl určitě raději. Nicméně, nemusí být tak zle. Jestli se aplikaci bude věnovat dostatečná pozornost, nové funkce mohou rychle přibývat. Vzhledem ke končícímu Endomondu bude nových uživatelů určitě dost.

  • Aplikace umožňuje sledovat, kolik kilometrů mají naběháno vaše boty
  • Funkce Explore by dle mého měla brát ohledy na vaši aktuální polohu nebo zajímavost profilů; bohužel to ale nedělá
  • V profilu nemohou chybět souhrnné informace. Zahrnuty budou i přenesená data z Endomonda
Zdroj: MapMyRun

MapMy zmatek

MapMyRun je pouze jednou z rodiny aplikací, které začínají slovy MapMy… Využívat tak můžete třeba MapMyRide, MapMyFitness, MapMyWalk. Rozdíl mezi aplikacemi ale žádný není. Mají jinak barevnou ikonku a grafiku, ale jinak jsou naprosto shodné.

Celkem logicky mne napadlo, že Run je pro běžce, Ride pro cyklisty. Ale tak to úplně není. I v MapMyRun můžete zadat cyklistickou aktivitu, i MapMyWalk můžete používat na běhání. A co víc, když jakoukoliv aktivitu zaznamenáte přes jednu aplikaci, automaticky se objeví i v dalších. Stejně tak předplatné. Pokud ho zaplatíte v MapMyRun, platí i pro ostatní. Mezi aplikacemi jsou sdílení i přátelé. Jediný rozdíl, který mi prozradila až oficiální nápověda je v nabídce tras. Přes MapMyRun uvidíte běžecké trasy v okolí, MapMyRide zobrazuje zase ty cyklistické. Jediný důvod tohohle kočkopsa vidím marketingový, že se více aplikací může objevit ve více výsledcích vyhledávání.

Zkušenosti s přenosem

Velkou výhodou a úlevou pro uživatele Endomonda, kteří se pro jakýkoliv MapMy rozhodli, je bezproblémový a jednoduchý přenos dat z jedné aplikace do druhé. V účtu Endomondo se připojíte k MapMyFitness (jiná možnost není, ale vzhledem k tomu, jak jsme psali výše, že se data propíšou křížem celého MapMy, je to logické), které vám nabídne přihlášení nebo zřízení nového účtu. Poté je důležité zaškrtnout dotaz, zda chcete synchronizovat starší aktivity. Přenos proběhl hladce. Aktivity se začaly nahrávat postupně od současnosti do historie a hotovo až do roku 2011 bylo za 40 minut.

19. 11. 2020 1 komentář
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkInspiraceRozhovoryTrénink

Rozhovor: S trenérem běhu Janem Pernicou i o tom, jak se vrátit k běhu po covidu

od Marek Odstrčilík 18. 11. 2020
autor Marek Odstrčilík

Koronavirus se rozhodně nevyhýbá ani těm, kteří pravidelně běhají nebo jinak sportují. Někdo prodělá nemoc s lehkými příznaky, jiný to má daleko horší. Když je po všem, začíná návrat k běhání. Jak to má ale vypadat? Jaké tempo zvolit? Nejen o tom jsme si povídali se špičkovým běžeckým trenérem Janem Pernicou. Jelikož se s Honzou známe, tak jsme si dovolili ponechat v rozhovoru tykání.

Když začala pandemie, tak mezi hobíkama skoro vypukla panika: Co budeme dělat? Jak budeme běhat? Objevilo se něco podobného i mezi tvými svěřenci, kteří jsou hlavně výkonnostní běžci?
U některých ano. Ono záleží na typu člověka. Chápu, že někomu se může zhroutit i svět. Vezmi si, že jsi vrcholový sportovec  a připravuješ se na různé závody, a to klidně po dobu několika let. Najednou se vše ruší a tobě to mizí před očima. To není lehké na psychiku. Jeden můj kamarád, kterému jsem pomáhal plánovat, se připravoval na maraton, měl životní formu a chtěl běžet vysněný čas pod 3 h. Ale všechno se mu zrušilo, nejprve v únoru Tokio a pak i ostatní maratony. Nejspíše už takovou formu mít nikdy nebude. Kdo ví.

Prošli si někteří tvoji svěřenci koronavirem?
Pár jich bylo. U některých nebyl pak ten návrat úplně jednoduchý. Musí se s nimi pracovat, jako když se vrací po zranění nebo jiné nemoci. Hlídám tepy, není kam pospíchat a musí se postupně.

Takže, pokud někdo z našich běžeckých čtenářů prodělá koronavirus, tak má následně začít běhat, jako by byl po nějakém zranění?
Návrat je podobný jako po zranění nebo po nemoci. Je potřeba sledovat tep, dobře odpočívat, prokládat výběh víc chůzí. Hlavně nic neuspěchat a nepřešvihnout. Kratší úseky a pomalu přidávat. Rozhodně je potřeba se nesrovnávat s formou, která byla předtím. Zkratky nefungují a pokud to přeženeš hned po návratu, tak si můžeš zadělat na daleko horší problémy. 

A jak časově dlouhý by měl při návratu běh být?
Kolem 20 až 30 minut úplně stačí.

Co to konkrétně znamená hlídat si tepy?
Ten, kdo zná svoji maximální tepovou frekvenci, by měl začít na 60 až 70 procentech svého maxima. Jestli ji nezná, tak nejjednodušší je test mluvení – to znamená, běžím tak, abych mohl komunikovat. Pokud nevyslovím ani ahoj, tak to je špatně. Když může běžec souvisle mluvit, tak se pohybuje v bezpečné aerobní zóně. 

Běžecký trenér Jan Pernica. Foto: archiv Jan Pernica

Takže, když už ani nedokážu pozdravit, tak je dobré senestydět a klidně přejít do chůze nebo se na chvilku zastavit, že?
Přesně tak. Pokud je člověk úplný začátečník, tak tenhle typ kontroly je pro něj dostačující. Jestli někdo chce hubnout, tak pro něj platí stejné pravidlo.

Co by měl ještě úplný začátečník dělat?
Určitě nějaké doplňkové aktivity, protože někdo, kdo do té doby nic pořádně nedělal, nemá zpevněný trup a další svaly, si může způsobit zranění. Ještě bych chtěl podotknout, že běh určitě není ideální sport pro každého, kolikrát je lepší chůze. Pro spoustu lidí, kteří běhají, by delší intenzivnější procházky byly přínosnější. Chůze je skvělý nástroj, kdy jsme v zátěži delší dobu a rozhodně je šetrnější ke svalům a vazům. 

Další články: Jan Pernica předcvičuje běžeckou abecedu

Spousta lidí by ti řekla, že při chůzi ale nebude mít ty potřebné tepové hodnoty, aby hubli.
No musíš si tu procházku namodelovat tak, aby tam byl nějaký kopec, schody apod. A vzít to v nějakém tempu.

Hodně začátečníků si stěžuje na píchání v boku. Kde je trabl?
To souvisí s tím, že aktivita je nepřiměřená, je rychlejší, něž by měla být a člověk na ni není připravený. Pokud se ale budete pohybovat v aerobní zóně, tak by k tomu nemělo docházet. Pokud vás i tak píchá, tak zkuste zastavit a zhluboka se prodýchat, nebo zpomalit.

A co boty? Jaké by si měl člověk, který začíná běhat,vybrat?
Určitě nějaké s podporou klenby a dobrým odpružením. Vím, že dobré boty nestojí málo, ale ta investice se vyplatí. Ještě je důležité si říct, jak často a kolik času běhání člověk dává. Pokud je to dvakrát za týden na 30 minut, tak asi ty nej boty nejsou úplně potřeba. Pokud to myslíte vážně, nebo máte nadváhu, tak určitě sáhnout po lepším modelu.

Honzo, jak tahle doba ovlivní trenérovu práci? Jak se s tím vším vypořádáváš?
Jde to. U mých výkonnostních svěřenců to bylo těžší. Jednou jsme se mohli vidět, po druhé zase ne. Většina si nějak poradila, když nebyl kontakt možný, ale u některých to vedlo ke zranění, protože neměli dozor a “bušili” do toho víc, než bylo potřeba. Co se týká práce pro adidas Runners, kde také trénuji, tak tam se společné běhání v podstatě zastavilo, fungují online tréninky, běžcům jsme dali tréninkové plány a já jednou za týden vedu seminář na nějaké běžecké téma. Na druhou stranu jsem víc doma s rodinou, což je obrovské plus. Nějak to zvládáme, pokud by ta omezení měla trvat déle, tak by to asi trabl pro nás byl. 

Trenér Jan Pernica (úplně vlevo). Foto: archiv Jan Pernica

Takže jsi v posledních měsících víc psycholog než trenér?
To uklidňování je vlastně vždycky součást trenérské práce. Tohle je podobné, jako když je někdo zraněný. V současnýchomezeních je ale navíc problém v tom, že svěřenci nejsou spolu, ve skupině a některým chybí sociální kontakt. 

A v takovém případě je podporuješ jakým způsobem?
Musíš jim najít jiný cíl, novou motivaci. Často je to třeba forma nějakého testu nebo těžkého tréninku. Naštěstí tahle doba umožňuje výsledky sdílet a prezentovat, což některým může pomoct si opět víc věřit. Mám skupinu svěřenců, kteří takhle běželi formou testu půlmaraton a tři z toho si dali osobák pod 70 minut. Dnešní omezení, která máme, samotnému výkonu nebrání, jen záleží, jak se dokážeš na ten test namotivovat. A pokud dobře, tak můžeš zaběhnout skvělý čas. Běh má v tomhle výhodu, že člověk může trénovat sám, není to kolektivní sport, kde to je o dost složitější a komplikované.

Jan Pernica

Trenér běhu na USK Praha a adidas Runners Prague. Vedoucí trenér sekce běhů Českého atletického svazu. Komerčně vede tréninky pod www.beh-trenink.cz

Vystudoval Mgr. na Ostravské Univerzitě, obor Tělesná výchova – občanská výchova, PhD. na Univerzitě Karlově, Fakultě tělesné výchovy a sportu, obor kinantropologie.  

Společně s manželkou Danou dříve reprezentoval ČR v běhu na 800 m. Nyní se běhu věnuje jen v lehce výkonnostní podobě. Osobní rekord na maraton má hodnotu 2:43.33 a půlmaraton 1:12:51 hod. 

Monografie: Změny nálad při tréninku v hypoxii



Svěřenci Jana Pernici:

Vít Pavlišta  – Maraton PB: 2:16:29,  Mistr ČR maraton (Praha, 2019), Mistr ČR 10 000 m (Slavkov u Brna, 2020), Mistr ČR půlmaraton (Kostěnice, 2020), 2. místo MČR na 10 km (Běchovice, 2020)

Vladimír Marčík – 10 000 m PB 30:59.55 min. 3. místo MČR na 5000 m (Plzeň, 2020), 3. místo MČR na 10 000 m (Slavkov u Brna, 2020), 3. místo MČR v půlmaratonu (Kostěnice, 2020)

Julia Anna Lily Bell – PB 10 000m 36:36.25 min. 3. místo MČR na 10 000 m (Slavkov u Brna, 2020), 1. místo MČR juniorek v hale na 3000 m (Ostrava, 2020)

18. 11. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Fitbit Sense: hodinky, které o vašem zdraví ví skoro všechno

od Pavel Tomek 16. 11. 2020
autor Pavel Tomek

Společnost Fitbit patří mezi ty nejtradičnější výrobce chytrých hodinek. Na novince pojmenované Fitbit Sense je nejzajímavější opravdu velké množství zdravotních informací, které dokáže svým uživatelům nabídnout. Když přidáte slušnou výdrž a sportovní funkce, tak tu máme celkem nadupaného doktora na zápěstí.

Fitbit Sense jsou docela drobné hodinky s barevným AMOLED displejem s úhlopříčkou 1,58“ a vysokým rozlišením. Displej je potřeba hodně pochválit, protože je skvěle čitelný a ovládá se skutečně dobře. Navíc je schovaný pod Gorilla Glass 3, takže vydrží i nějaký ten náraz. Přiznám ale, že jsem to nezkoušel, hodinky přeci jenom díky své menší velikosti působí spíše křehce. Na výběr je pouze jedna velikost, takže pokud máte mohutnější zápěstí, možná nejprve vyzkoušejte, jak na něm hodinky budou vypadat.

Fitbit Sense se prodává ve dvou barevných provedeních. Kromě jiného pásku se liší také kovovým rámem kolem displeje. Pro pány mi více pasuje tmavá varianta, dámy ocení světlejší variantu. Při prvním seznámení s hodinkami mne zaskočilo, že nikde na jejich těle není vidět jediné tlačítko.

Foto: Magdaléna Ondrášová

Jedno dotykové se ale přeci jenom skrývá na levém boku. Stisk a umístění není úplně ideální, ale naštěstí na něj hodinky reagují zavibrováním, takže víte, že se něco stalo. Tlačítko je docela inteligentní, dají se mu totiž přiřadit funkce na dlouhé podržení i na dvojí krátké stisknutí. Lehce se tak dostanete ke spoustě položek, které byste jinak museli hledat v menu.

Na druhém boku je mimochodem umístěn reproduktor a mikrofon. Ten se ale dá aktuálně využít jen ve spolupráci s hlasovým asistentem Amazon Alexa. Můžete se tedy Alexy na něco zeptat a na displeji se vypíše odpověď. Pro většinu zájemců by asi bylo užitečnější možnost diktovat třeba SMS, něco takové ale Fitbit Sense bohužel nezvládá. Do budoucna bychom se ale měli dočkat Google asistenta.

Celkem zajímavě vypadají i záda hodinek. I kdybyste o FitbitSense nic nevěděli, množství senzorů, které zde objevíte, jasně naznačuje, že tyhle hodinky toho budou měřit opravdu mnoho.

Váš osobní doktor na zápěstí

Začít můžu třeba měřením stresu. Něco podobného umí třeba i některé modely značky Garmin, Fitbit na to ale chce jít přeci jenom pečlivěji. Je tu speciální měření, které sleduje vylučování potu a podle toho vyhodnocuje reakci těla na stres. Víceméně stačí přiložit dlaň na hodinky a snažit se být v klidu. Hodinky nejméně po minutě vyhodnotí vaše skóre stresu. Fitbit nabízí celou řadu různých cvičení, které by měly se zvládáním stresu pomoci.

Hodně podobně na mne působila funkce, která vás má zklidnit pomocí dechového cvičení. Je to podobné jako třeba na Apple Watch. Hodinky zkrátka vibrováním naznačují, kdy se máte nadechnout a kdy vydechnout. Na konci cvičení byste měli být určitě klidnější než na začátku.

Fitbit Sense dále měří hladinu okysličení krve, EKG, nechybí GPS pro sledování sportovních aktivit, měřit také můžete teplotu kůže, spánkový režim, srdeční tep. Je toho zkrátka hodně. Po měsíci nošení se navíc dají tyhle zdravotní údaje vyexportovat a jednoduše poslat vašemu lékaři. Určitě dobrý nápad.

Foto: Magdaléna Ondrášová

Problém je, že ne všechno funguje tak, jak bych si to představoval. Třeba zvládání stresu se v dnešní době opravdu hodí, ale většina cvičení vyžaduje předplatné. SpO2 si zase nespustíte kdykoliv byste chtěli, ale zaznamenává se pouze při spánku.

Samotné měření spánku funguje výborně a je vidět, že se na něj Fitbit hodně soustředí. Je velmi přesné a citlivé a odpovídalo vždy tomu, jak jsem se ráno cítil. Údajů, které dostanete k dispozici v souvislosti se svým spánkem je opravdu hodně. Hlídá dechovou frekvenci, variabilitu srdečního tepu, klidový tep, hodnotu SpO2. Upřímně, těch údajů je možná až moc a s některými jsem si úplně nevěděl rady. Co mi vlastně říká třeba odchylka teploty kůže při spánku? Občas prostě nepomůže ani jinak moc dobře zpracovaná česká nápověda v mobilní aplikaci.

Jdeme sportovat

Spokojený jsem byl s přesností GPS, zato měření tepové frekvence má občas hodně velké nepřesnosti. A není to jen náhlými změnami tempa, jako u konkurence. 

Dotykový displej také příliš nenahrává ovládání v průběhu sportu. S hodinkami jsem si byl párkrát zaběhat, displej vždy zobrazuje jednu hodnotu přes celou obrazovku a na začátku možná budete trochu tápat, na co se díváte. Přepínání tažením do stran je opravdu nepohodlné, takže jsem byl docela rád, když jsem zjistil, že když vytáhnu spodní lištu, vidím najednou vše současně. Sice prťavým písmem, ale přehledněji.

Fitbit Sense nabízí kolem dvaceti různých sportovních aktivit. Hodinky jsou voděodolné, můžete s nimi i plavat. Bohužel jsem nezkusil, protože pandemie plavecké areály zavřela.

Z funkcí, které už dnes musí být součástí moderních smartwatch, tu najdete možnost placení a poslechu hudby. To první funguje parádně, poslech hudby je možný přes Spotify, ale bohužel nefunguje offline. Hodinky také umožňují doinstalovat si spousty aplikací či dalších ciferníků.

Výdrž baterie se pohybuje kolem tří dnů. Majitelé Apple Watch mohou závidět, majitelé Garminů se zasmějí… Mně osobně přijde výdrž dostatečná. Dobíjení je rychlé a pokud nevyrazíte sportovat s pár procenty baterie, hodinky vás nezradí.

Celkově mám k Fitbit Sense dost rozporuplný vztah. Úplně často se mi nestává, aby mne hodinky při recenzování a zkoušení rozzlobily. Fitbit Sense to ale dokázal. Má v sobě řadu funkcí a velký potenciál, ale nechává si ho pro sebe. Ukáže vám spoustu funkcí, ale současně řekne, že se dají použít jen při spánku. Naprosto bizarní je fungování SpO2. Nejenže jede jen přes noc, ale aby fungovalo, musí být na hodinkách nastaven jeden konkrétní ciferník. Proboha proč?

Hodně pokročilejších možností hodinky nabídnou jen při zapojení prémiového účtu. Ten je sice půl roku zdarma, ale pak za něj zaplatíte buď za měsíc 9.99 dolarů nebo 79,99 dolarů za rok. Mezi ony prémiové funkce patří například: podrobnější rozpis Sleep Score a možnosti poslouchat audio nahrávky pro zklidnění, prémiové výzvy, programy pro zlepšení kondice, nebo detailnější grafy jednotlivých funkcí.

Fitbit Sense stojí 8 890 korun a jsou to opravdu povedené hodinky, které vám umožní nejen sledovat svoje sportovní výkony, ale hlavně velmi detailně sledovat svoje různé zdravotní funkce.

16. 11. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkTrénink

Jak nakopává motivaci ultraběžec Dan Orálek? Spřádá plány na příští rok

od Magdaléna Ondrášová 15. 11. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Skoro by se dalo říci, že dělat si závodní plány na příští rok nemá cenu. Ovšem má cenu si dělat ty běžecké a s těmi závodními se ještě uvidí. Třeba to příští rok dopadne lépe než letos. Jakou plánuje sezónu ultramaratonec Dan Orálek, se s vámi podělil v následujícím textu.

Stanovení plánu je pro většinu běžců dost důležité. Kromě toho, že některé plány vyžadují delší organizační přípravu, tak daleko důležitější je, mít je kvůli motivaci.

Motivace je totiž ta věc, která drží mě i kohokoliv jiného u běhání. Motivace běhat u většiny jedinců a stejně tak i u mě není jednoduchá a jednorozměrná věc. Je možné míti za ověřené, že motivace typu chci zhubnout, je na nějaký dlouhodobější vztah k tak namáhavé činnosti, jako je běhání, značně nedostatečná. Motivace se pochopitelně i s časem mění a spousty lidí to právě z té triviální přivede ke složitějšímu a vážnějšímu vztahu. Na to abych odhalil, co drží u běhu mě, mám při té spoustě uběhnutých kilometrů spoustu času. Postupně jsem si ujasnil, že:

  • prostě běhám rád,
  • není nic příjemnějšího než sprcha po tréninku,
  • žádné pivo nechutná lépe a na žádné jídlo nemám větší chuť, než když uběhnu ten správný počet kilometrů,
  • závodění je skvělá příležitost potkat podobně postižené jedince a znásobuje radost z běhu,
  • vítězství v závodě – nemusí to být jen první míst, i tak je to vždy úžasný bonus, který mě nakopne k dalšímu tréninku,
  • závody po celém světě mi umožní poznávat, co bych jinak zcela jistě nikdy neviděl.

Abych mohl ty poslední tři body nějak rozumně plnit, tak je výhodné si nastavit alespoň nějaké rámcové cíle na příští rok. Nikdy jsem ostatně neplánoval nic dlouhodobějšího a vzhledem k tomu, že na olympiádu jsem rezignoval už nejméně před dvaceti roky, tak opravdu nemám důvod dělat například čtyřleté plány.

Začnu s těmi čistě běžeckými plány. Nic převratného, ale chci se v tréninku vrátit na úroveň roků 2017 až 2018. Tedy alespoň v objemu kilometrů a intenzitě. Jestli se ta intenzita promítne i do podobného tempa, je otázka. Letos mě limituje právě v oblasti tempa moje koleno a možná také zvyšující se číslo na věkovém počitadle. Ovšem jsem optimista, takže to přinejmenším budu dál zkoušet.

V oblasti závodění jsou plány ještě o poznání nejistější. Vlády po celém světě se snaží o velkou kreativitu především v oblasti „co bychom ještě mohli zakázat“, naprosto bez ohledu na účinnost nebo vyhodnocování, co tyto opatření opravdu přinesou. To je jenom taková poznámka k argumentu, že jinde je to ještě horší. Také z plánů vyřazuji těžší terénní závody nebo ty s velkými kopci – koleno (které je po operaci) mě bolí hlavně při seběhu a v terénu. Nicméně budu optimista, takže kromě příležitostných závodů v mém nejbližším okolí budou v plánu následující:

Od pramenů Křetínky. Foto: Zdeněk Jež
  • 25. 4. 2021 Castelbolognese (IT) – tradiční závod na 50 km. Letos byl bohužel zrušen.
  • Březen 2021 MČR 100 km, Plzeň – termín bude upřesněn
  • ??? Pražský maraton – teda pokud bude. Zatím jsem termín nenašel.
  • 4. 7. – 10. 7. 2021 MUM – Moravský ultramaraton – jako spolupořadatel věřím, že se opět poběží.
  • 17. 7. 2021 TMMTR 100 km – letos mi to kvůli kolenu nevyšlo, tak za rok uvidíme.
  • 11. 9. 2021 Winschoten (NL) 100 km – závod pro mě z nejoblíbenějších. Doufám, že se poběží.
  • A ještě mám v plánu zaběhnout po mnoha letech 24 hodin a nějaký půlmaraton.

Jak vypadal můj trénink v říjnu

Říjnové běhání pro mě začalo docela náročným prodlouženým víkendem, kdy jsem v pátek běžel 24 km v tempu 4:11. Jistěže, s rozklusem a výklusem to dalo asi 30 km. V sobotu jsem se zúčastnil koloběhu od pramenů Křetínky do Letovic. Nápad to byl od Renaty – mé ženy a rozdělili jsme si to na dva úseky já prvních asi 20 km v tempu kolem 4:20 a potom jsem jel na kole asi 10 km, zatímco ona to měla opačně. Tedy napřed jela na kole a potom běžela. Velmi příjemná akce za skvělého počasí zakončená pivem a opečenou klobásou.

Od pramenů Křetínky. Foto: Zdeněk Jež

V neděli, aby byl aktivní víkend opravdu aktivní, jsem běžel přeběh okresu Blansko. Tedy z nejnižšího bodu před Adamovem až k radaru Skalky, který nám ukazuje, kde zrovna prší. Celkové stoupání asi 800 výškových metrů. Prvních 28 km se běželo celkem dobře a tempo bylo na úrovni 4:10 – 4:15. Ta poslední desítka už bylo o dost horší, protože jsme se dostali do terénu a navíc mi hodně došla energie. O to více mi chutnalo závěrečné pivo nebo vlastně dvě.

Hned další týden jsem do tréninku vložil tempo dvakrát. Jednou 20 km těsně pod 4 minuty a podruhé 30 km pod 4:10. Celkově se kilometry dostaly v prvním týdnu přes 170 a ve druhém přes 150. V tabulce jsou ovšem z prvního týdne započítány pouze 4 říjnové dny. Další týdny už byly kilometrově trochu slabší, nicméně jsem v intenzivních trénincích postupně přešel na trochu svižnější tempovou vytrvalost. Také jsme se stěhovali a dva dny jsem neběhal.

Základním prostředkem se stal trénink 3 x 4 km s meziklusem 3 minuty. Tempo se potom pohybovalo kolem hranice 3:40 min/km. Abych si to běhání poněkud oživil, tak jsem se přihlásil do Rungo pětky za kilo a na cyklostezce do Bystrce, kde běhám většinu ostrých tréninků, jsem zaběhl pětku za 17:27. Tajně jsem doufal, že se dostanu někde k času kolem 17 minut, ale nějak jsem to nestíhal. Jasně, pokud bych běžel proti soupeři a navíc se na to připravil jako na opravdový závod, tak to mohlo být o těch 20 vteřin lepší, ale to nebylo cílem. Celkový počet kilometrů v říjnu se nakonec zastavil cca na čísle 583.

Přehledová tabulka za říjen:

 KmPrůměrné tempo
Týden (4 dny)1024:37
Týden1514:59
Týden1204:55
Týden (6 dní)1104:59
Týden (5 dní)985:03
15. 11. 2020 0 komentáře
1 FacebookEmail
InspiraceNezařazené

SOUTĚŽ: Vyhraj audioknihu dle vlastního výběru

od Marek Odstrčilík 13. 11. 2020
autor Marek Odstrčilík

Spousta z nás pracuje z domu a popravdě nejde jen sedět na zadku a makat. Ideální je se zvednout a během dne se jít buď projít nebo si zaběhat. Jestli posloucháte při těchto aktivitách hudbu, tak už nejste daleko od toho zkusit audioknihu. Prokrvíte tak nejen tělo, ale i ducha. A jelikož RUNGO.cz spolupracuje s audioteka.cz, tak tady máme pro vás na listopad soutěž o dvě knihy dle vlastního výběru zdarma. Tak hodně štěstí.

Nebudu to nijak prodlužovat a rovnou dám otázku: Jak se jmenuje audiokniha o první ženské vítězce Velké pardubické Latě Brandisové? Odpovědi posílejte na email redakce@rungo.cz do půlnoci 17. listopadu 2020 a do předmětu napište správnou odpověď. Po ukončení soutěže vylosujeme dva z vás, kteří získají kódy na stažení jakékoliv audioknihy na webu www.audioteka.cz.

13. 11. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníČelovkyVybavení

Recenze čelovky HM61R Amber. Palba 1 200 lumenů a variabilita užití

od Magdaléna Ondrášová 13. 11. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Běháte a s brzkou tmou přemýšlíte o pořízení čelovky? Přinášíme recenzi HM61R Amber z rodiny Fenix, čelovky, která patří do střední až vyšší třídy. Vyzdvihla bych výkon, jednoduché ovládání, na které není třeba si zvykat, ale je třeba upozornit i na jednu záludnost.

Ať už pořizujeme baterku do ruky, na kolo nebo běhání, očekáváme od ní, že bude mít dostatečný dosvit a výdrž. Co ale musí splňovat čelní svítilna na rozdíl od baterky do ruky? Musí hlavně dobře sedět a v tomto testovaný model obstál perfektně. Roli hrálo uchycení i nízká váha.

Sedí dobře a kužel světla lze natáčet

Fenix vsadil na systém uchycení, který mi v minulosti i u konkurenčních výrobků vyhovoval nejvíce. Pružná plochá guma s reflexními prvky obepíná nejen obvod hlavy, ale stabilizuje čelovku středovým páskem, který vede od středu čela přes temeno do zátylku, a tak fixuje „hloubku“ naražení čelovky na hlavu. Sedí jistě, při běhu neskáče, přičemž nikde neškrtí a nezařezává se. K pásku je na čele uchycená destička, kde je spodní stranou pásek veden. Teprve na ní je samotné tělo svítilny. Díky tomu netlačí, ani neklouže jak po kůži či čepici.

Z destičky lze svítilnu vyjmout a využít integrované spony, pokud ji potřebujete připevnit třeba na pásek, či jako blikačku dozadu na batoh – o tom ještě později. Na opačném konci, než je spínač, je magnet a svítilnu tak můžete případně přiložit na cokoliv železného. Třeba na bok ledničky při tajných nočních nájezdech.

Fenix HM61R Amber

  • Výkon: 5 – 1 200 lumenů
  • Váha: 149 g
  • Výdrž: v režimu 150 lumenů 12 h (5 lumenů 300 h)
  • Barva světla: neutrální bílá
  • Akumulátor: Li-ion 3 500 mAh
  • Cena: 2 299 Kč

Díky kolébce, ve které je tělo čelovky připevněné, lze vertikálně natáčet kužel světla, což je u čelní svítilny velmi důležité. Abyste neoslňovali ostatní, je třeba svítit spíše „pod sebe“, ale ve chvíli, kdy potřebujete, můžete natočit kužel světla daleko před sebe (o tom, jak nosit čelovku, čtěte v tomto speciálním článku). Natáčení je plynulé, nejsou zde předem dané pozice a drží dobře, v čase se neposouvá.

Světlo – kužel regulovat nelze, ale intenzitu ano

Některé čelovky mají možnost regulace kuželu světla od bodového po zcela rozptýlené. Fenix HM61R toto postrádá. Kužel je předem daný, ale pro účel běhu, chůze, či jízdy na kole nepovažuji jeho regulaci za nepostradatelnou. Je to čistě na preferencích, jakým způsobem hodláte ještě čelovku využívat, a proto jsem neopomněla toto zmínit.

Zato intenzitu světla můžete regulovat dostatečně, a to v pěti stupních od ekonomických 5 lumenů (lehké přisvícení, či „abych byl ostatními běžci viděn“), přes 50, 150, 400, až po 1200 lumenů, což je palba, která řadí HM61R mezi nadstandardní čelovky. Pro potřeby běhu potřebujete maximálně 400 lumenů, které vám zajistí opravdu velmi komfortní pohyb i v terénu. Čelovku zapnete dlouhým stiskem, přepínáte jednoduchým krátkým stiskem. Ke všemu slouží jediné tlačítko velmi pohodlně hmatatelné i v rukavicích. Ovládání je stejné jako u jiných Fenix čelovek.

Prakticky jsem k běhu využívala třetí stupeň, což je 150 lumenů. U toho příbalový leták udává dohled na 50 metrů a praxe tomu odpovídala.

Jak jsem v úvodu zmínila, světlo můžete použít i jako zadní červené s 1 nebo 5 lumeny se stabilním svitem, či 5 lumeny v přerušovaném režimu blikačky. Toto aktivujete rychlým dvojitým kliknutím a mezi režimy přepínáte jednoduchým kliknutím.

Nabíjení a výdrž

Dobíjí se pomocí USB kabelu (můžete ho zapojit i v autě a powerbance), který drží v konektoru magnetem. Z tohoto řešení jsem byla nadšená, bylo to rychlé a praktické. Žádné gumové záslepky a titěrné otvory, které se mohou zanášet. Kdo by měl obavy z nestandardní koncovky pro nabíjení (když si kabel zapomenu přibalit na dovolenou), objevila jsem na samotném akumulátoru vstup pro mikro USB. O tom, zda je proces nabíjení hotový, informuje barva diody (červená/zelená). Sice nejde o klasické kdekoliv sehnatelné tužkovky, nicméně z obavy při delším nočním výletu lze mít v kapse a využít dvě náhradní jednorázové CR123A baterie.

Pokud vyrážíte s čelovkou bez předchozího plného dobití, můžete zjistit stav jedním krátkým stisknutím tlačítka (v režimu vypnuté čelovky) a po dobu tří vteřina se rozsvítí konstantní zelená (100 až 85 %), blikající zelená (85 až 50 %), konstantní červená (50 až 25 %), nebo blikající červená (25 % a méně).

  • Kolébka pro vložení svítilny je jištěná páskem
  • Nabíjecí kabel jen přiložíme, drží magnetem
  • Tělo je protiskluzové
  • Na jednom konci je ve svítilně silný magnet
  • Čelovku lze různě naklopit
  • Na čele sedí dobře
  • Široký pásek je pohodlný
  • Dosvit je až 145 metrů
  • Středový pásek stabilizuje svítilnu na hlavě
Foto: Zbyněk Rederer a Magdaléna Ondrášová

Při 150 lumenech vydrží svítit 12 hodin, v režimu 400 lumenů 4 hodiny, což zcela odpovídá i návodu (nesmíme si však představit, že se poté ponoříme do tmy. Při pokročilém vybití se automaticky přepne do úspornějšího svitu). Turbo režim 1 200 lumenů slouží pouze k přisvícení na dočasnou dobu (dohled je při něm 145 metrů. Hodí se tedy, pokud hledáte turistickou značku, pátráte po původci chrochtání v dálce, či jakkoliv jinak se potřebujete zorientovat ve tmě). Po minutě se výkon automaticky sníží na 900 lumenů, ale díky ochraně proti přehřátí může jít ještě níže (záleží na okolní teplotě, kde se pohybujete).

Tvorba tepla je fyzikální jev a nelze to považovat za chybu. I tak bych upozornila na to, že ochrana proti přehřátí začíná podle návodu fungovat až po překročení 65 stupňů. Když jsem na chvíli odložila čelovku v turbo režimu v autě na umělý plyš sedačky, začal být za několik sekund cítit. Za jak dlouho by se kolečko vypálilo, jsem nezkoušela. Na čele se toho ale nemusíte obávat, díky uchycení teplo k hlavě neprostoupí. V nižším režimu jsem žádný problém s vyšší teplotou nezaznamenala. Ještě jednou upozorním, že 1 200 lumenů se používá opravdu na chvilkové přisvícení.

Tělo je jinak vyrobeno z vysoce pevné slitiny leteckého hliníku a působí bytelně, ačkoliv patří čelovka k těm lehčím. Váha i s akumulátory dává cifru 149 gramů. Znám čelovky, které vydrží svítit déle, ale také mají třeba o 100 gramů více.

Samozřejmostí pro venkovní použití je vodotěsnost standardu IP68 (až do hloubky dva metry pod vodou) a nárazuvzdornost (ze dvou metrů). Dokoupit lze nalepovací destičku na helmu, do které můžete tělo čelovky nasadit. Tu jsem ale nezkoušela.

Závěr

Sháníte-li praktickou a víceúčelovou čelní svítilnu, neuděláte chybu. Za doporučenou maloobchodní cenu 2 299 korun dostanete kvalitní výrobek od značky, která si za téměř 20 let na trhu vybudovala jméno.

13. 11. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram
  • Youtube

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo