RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Běžecký tréninkTréninkVybavení

Aplikace s výzvami, které nakopnou váš trénink. V některých se běhá i o ceny

od Karel Holub 25. 2. 2021
autor Karel Holub

Pojďme se projít světem aplikací a způsobů, jak vás mohou motivovat k ještě lepším výkonům. Zažijete s nimi výzvy, předhánění protivníků i sebe díky segmentům, ale i závody.

Aplikace Strava zaujme segmenty

Strava je aktuálně jednou z nejpopulárnějších platforem nejen u nás, ale i ve světě. Když není váš trénink na Stravě, jako by se to nestalo. Strava nabízí několik možností, jak virtuálně závodit, hecovat se s kamarády nebo poměřit síly ve výzvách pro sportovce z celého světa. Občas dokonce můžete něco vyhrát, nebo aspoň získat slevu na produkty obchodních partnerů. Strava je v základní verzi zdarma, ale některé funkce jsou dostupné pouze v placených verzích.

Segmenty. Segmenty jsou dobrá motivace, ale pozor, ať se z nich nestane posedlost. Segmenty může vyznačit běžný uživatel Strava a vytvořit tak otevřenou, dlouhodobou soutěž pro všechny ostatní uživatele. Segmenty jsou samozřejmě svázané s konkrétní lokalitou a úsekem, ale některé z nich se staly legendami a lovci segmentů (korunek) za nimi neváhají cestovat.

Proběhnutí segmentu vidíte ve vyhodnocení vaší aktivity. Zároveň ihned vidíte, jak si váš aktuální výkon stojí ve srovnání s ostatními, nebo s vašimi předchozími pokusy na segmentu. Nad segmenty si můžete nastavit osobní cíle, kde je možné stanovit čas, na který se chcete dostat a termín, do kdy tak hodláte učinit. A pak už to stačí jen zveřejnit na sociální sítě, ať je to závazek veřejný, za který vám kámoši koupí pivo (u okýnka), nebo vás naopak budou tak dlouho pošťuchovat, dokud ho nesplníte.

Svůj výkon na segmentu můžete srovnávat v rámci různých kategorií, například podle pohlaví, věkové nebo váhové skupiny, v rámci okruhu přátel nebo klubů. Také si můžete prohlédnout nejlepší výkony za celou historii segmentu nebo třeba jen v aktuálním roce. A pokud už jste na segmentu běželi vícekrát, můžete se podívat na přehledný graf jednotlivých pokusů a vyhodnotit, kdy jste na daném úseku běželi dobře a kdy to byl slabší výkon. Segmenty tak můžete snadno využít i jako testovací úsek, na kterém si pravidelně ověříte svojí aktuální formu a její vývoj v čase. Strava vás na začátek a konec segmentu dokáže upozornit v průběhu tréninku a nezapomene přihodit motivační údaj o tom, jaký je váš aktuální nejlepší čas, nebo že současný rekord úseku drží některý z vašich přátel. Stačí špetka soutěživosti a tohle pípnutí hodinek nebo telefonu vás dokáže pěkně vyhecovat. A to může být i nebezpečná posedlost, která z každého tréninku udělá tak trochu závod.

Výzvy. Strava vám dokáže nabídnout kratší i delší výzvy napříč širokým spektrem aktivit. Některé výzvy jsou přímo součástí aplikace a některé jsou připravené s partnery a jde v podstatě o promo akce, často spojené se získáním virtuálního odznáčku a slevy na nákup, zařazení do slosování o ceny nebo třeba možnosti nákupu limitované edice. Vybrat si výzvu, ke které se připojíte je snadné a můžete si vybrat třeba podle sportu nebo podle toho, jestli se měří vzdálenost, trvání aktivity, nebo počet aktivit za dané období. Pokud se připojíte k výzvě, můžete průběžně sledovat váš pokrok a zároveň srovnání s ostatními.

Osobní cíle. Můžete si nastavit týdenní a roční cíl pro jednotlivé druhy sportu. Cíle mohou být jak doba strávená danou aktivitou nebo počet kilometrů. V základním přehledu pak vidíte průběžné plnění týdenních i ročních cílů a jejich splnění se ostatním ukazuje jako poznámka u vaší aktivity. I taková drobnost může být celkem motivující. Hlavně před koncem roku, kdy vidíte, že do splnění cíle zbývá málo času, se dokážete hecnout a dotáhnout těch pár (set) kilometrů, ať je důvod k chlubení na „fejsu“, že ano.

Kluby. Zatímco výzvy a virtuální závody mohou zakládat jen partneři a samotná Strava, klub si může založit kdokoliv. Zakladatel pak může nastavit, jestli je klub otevřený pro všechny, nebo jen pro zvané. Do otevřených klubů se může přidat kdokoliv, do soukromých pak jen lidé s pozvánkou nebo ti, kteří požádají o vstup a které potvrdí administrátor. V rámci klubu pak běží průběžné tabulky, kde se srovnávají statistiky za aktuální týden a také první tři pozice za týden minulý. Sledované atributy je možné nastavit v administraci klubu a obvykle to bývá například vzdálenost, doba strávená aktivitou, nastoupané metry nebo nejdelší aktivita. U aktuálního týdne vidíte hned v přehledu vaši současnou pozici v žebříčku.

Zdroj: strava.com

Virtuální závody – virtuální závody dělá Strava opět ve spolupráci s partnery. Najdete je ve stejné sekci jako výzvy, a že jde o virtuální závod obvykle poznáte podle názvu a taky podle toho, že je potřeba se registrovat. Registrace vás obvykle přesune na stránky závodu, kde se dozvíte podmínky, cenu a případné odměny za registraci a dokončení závodu. Ceny nejsou úplně nízké a třeba za virtuální půlmaraton v New Yorku zaplatíte $100. Ale najdou se i virtuální závody, kde je registrace zdarma nebo za dobrovolný příspěvek na dobročinné účely.

Pokud se registrujete a zaplatíte startovné, stačí v daném časovém období zaběhnout třeba ten zmiňovaný půlmaraton na vaší oblíbené trati a záznam uložit na Strava. Záznam je potřeba označit jako “race” závod a tím se započítá do oficiálního pořadí. Některé závody neumožní zařadit aktivitu, kterou jste zaběhli na páse nebo záznam, který jste vytvořili manuálně. Virtuálních závodů nebývá v nabídce příliš, ale vyplatí se je sledovat, protože občas můžete získat nejen dobrý zážitek, ale i zajímavé ceny, slevy nebo přispět na dobrý projekt. Škoda jen, že drtivá většina virtuálních závodů je pořádaná americkými partnery a směřuje na tamní běžecký trh. Přihlásit se samozřejmě může kdokoliv, ale našince by určitě více zahřálo u srdíčka, kdyby mohl podpořit naše místní projekty.

RunKeeper (Asics). Startovné i medaile

Pokud jste si oblíbili aplikaci RunKeeper, můžete si zkusit nastavit osobní cíle nebo se připojit k virtuálním výzvám a závodům. Všechny tři možnosti mohou být dobrá motivace k pohybu i záminka k přátelskému hecování s kamarády nebo kolegy na home office. RunKeeper vám také umožní vytvořit si vlastní běžeckou skupinu nebo se přidat k nějaké existující. Snadno si tak můžete vytvořit běžecký klub kolegů z práce nebo třeba klub sportujících maminek s kočárky.

Osobní cíle si nastavíte snadno přímo v aplikaci a průběžně můžete sledovat jejich plnění. Můžete si vybrat, jestli se váš cíl bude týkat nejdelší aktivity, úbytku hmotnosti, dokončení nějakého závodu, nasbírání celkové vzdálenosti nebo frekvence tréninků. Takže pokud jste třeba na začátku své běžecké dráhy a máte problém donutit se vyběhnout aspoň třikrát do týdne, stačí si nastavit cíl a RunKeeper za vás pohlídá, jak ho plníte. A jestli je vaším cílem zaběhnout třeba pět kilometrů, můžete si samozřejmě nastavit cíl, ale taky využít tréninkový program přímo v aplikaci. A to by v tom byl PES, aby se vám to nepovedlo.

Virtuální výzvy si snadno najdete v příslušné sekci aplikace a můžete si vybrat z relativně pestré a pravidelně aktualizované nabídky. Některé výzvy jsou zdarma a některé vyžadují registraci. Jako obvykle je dobré si uvědomit, že výzvy mohou být pořádané ve spolupráci s obchodními partnery a vaše registrace obvykle zahrnuje souhlas se zasíláním marketingových sdělení. Každopádně jako motivační prvek fungují virtuální výzvy skvěle a hlavně ve chvíli, kdy máte na RunKeeperu kamarády, se kterými se můžete poměřovat a předhánět.

Virtuální závody vám dovolí zapojit se do startovního pole běžců z celého světa a obvykle taky podpořit dobrou věc. Závody vyžadují registraci a obvykle také startovní poplatek nebo aspoň dobrovolný příspěvek na charitu nebo projekt vybraný organizátorem. Za startovné pak obvykle získáte virtuální nebo opravdovou medaili, slevy na zboží sponzorů, přístupy na on-line služby, a nebo třeba možnost vyhrát cestu na skutečné závody.

Map My Run, buďte vyzyvatelem

MapMyRun má obdobné možnosti jako Strava nebo RunKeeper a je to vlastně hlavně o tom, jakou aplikaci preferujete a kde máte kamarády. A tak i v Map My Run najdete možnost nastavit si osobní cíle, připojit se k výzvě nebo tréninkovému plánu. Výzvy jsou otevřené pro všechny a oproti některým jiným aplikacím máte v Map My Run i možnost vytvářet si vlastní výzvy, do kterých pozvete kamarády.

Vytvořit výzvu je snadné a záleží jen na vás, co bude předmětem ke splnění. Můžete si vybrat, jestli vyhraje ten, kdo bude mít nejvíce aktivit, nejdelší vzdálenost, nejvíce spálených kalorií nebo nejdelší dobu strávenou tréninkem. Nastavíte si dobu trvání výzvy a pak už jen stačí pozvat kamarády a můžete se poměřovat.

Aplikaci jsme podrobně otestovali a celou recenzi si můžete přečíst v tomto článku.

Garmin, Fitbit, Polar, Suunto a další

Aplikace výrobců chytrých hodinek a sporttesterů do svých aplikací často zařazují prvky soutěživosti, výzev a virtuálních závodů. Dobře si pamatuji, jak obyčejné počítání kroků a jejich zobrazení na žebříčku s kamarády přivedlo pár lidí k běhání. Funguje to jednoduše. Třeba Garmin sleduje, kolik kroků za den uděláte a dovolí vám nastavit si i denní cíl. Jenže tím to nekončí. Cíl se vám může dynamicky měnit v závislosti na tom, jak se vám ho daří plnit a překračovat. A zároveň vás Garmin v aplikaci automaticky zahrnuje do týdenních výzev podle toho, do jaké “krokové” kategorie spadáte. V podstatě náhodně se tak ocitnete ve skupince lidí, které neznáte, ale které okamžitě chcete porazit v tom, kolik kroků za den uděláte.

Zdroj: Garmin

Obvykle netrvá dlouho a zjistíte, že obyčejné chození nestačí a je potřeba občas popoběhnout, abyste se dostali na přední příčky. A najednou běháte tu pět jinde deset kilometrů a Garmin vás hecuje dál. A pokud mají Garmin i vaši kamarádi, vidíte automaticky, kolik za den nachodili, nebo naběhali oni a už se nám tu rodí takové to pěkné, přátelské hecování.

V aplikacích výrobců hodinek (a nejen tam) také často najdete sbírání odznáčků – badges. Jde o virtuální nálepky, nebo jednoduše obrázky, které si po splnění úkolu nebo výzvy přidáte na svůj profil. Podmínky pro získání odznáčku jsou opravdu různorodé a někdy se ani nenadřete a jindy jde skoro o život. Garmin vám občas dá nějaký ten odznáček za to, že prostě vyběhnete nebo zaznamenáte jinou aktivitu v určitý den – třeba na čínský nový rok jste si mohli zasloužit odznáček buvola. A buďme rádi, že ne netopýra, že. Za to na odznáček Insanity si musíte dát rovnou 100 mílový běh na jeden zátah. Myslím, že moc pionýrů s tímhle odznáčkem na košili jen tak nepotkáte.

EPP Pomáhej pohybem na dobrou věc

Aplikace EPP pomáhej pohybem není tak docela zaměřená na výzvy a závody, ale zato vám umožní dát aktivitám trochu hlubší smysl. Za celým projektem stojí skupina ČEZ a aplikace je vlastně taková směnárna, kde se vaše dřina, pot a slzy (přesně tak to máme v tréninku rádi) mění na skutečné peníze, které pomáhají na vybraných projektech. A skvělé na tom je, že si můžete vybrat projekt, který podpoříte. Jejich nabídka je relativně široká a pravidelně aktualizovaná, takže můžete podpořit seniory, juniory nebo zvířátka a nebo třeba rekonstrukci některých objektů a zařízení.

Samotná aplikace nemá moc co nabídnout. Je to trochu škoda, protože je to vlastně takový balast, který musíte mít v mobilu (Android i Apple) a který sice umí měřit vzdálenost a čas aktivity, ale rozhodně to není tréninkový deník ani lifestyle apka.

Zdroj: EPP

Upřímně moc nerozumím tomu, proč není možné aplikaci synchronizovat třeba se Strava nebo aplikacemi výrobců chytrých hodinek a sporttesterů. Nemyslím, že by ČEZ měl ambice vyvíjet skutečnou tréninkovou aplikaci nebo sbírat vaše fitness údaje, a tak je jedinou skutečnou hodnotou EPP aplikace právě její možnost směnit kilometry na dobro-koruny. A to by šlo i bez toho, že musíte aplikaci vždycky zapnout a nechat běžet v průběhu tréninku. V důsledku tak většina z nás bude mít puštěnou Strava nebo jinou tréninkovou aplikaci a k tomu ještě EPP. A to znamená, že před vyběhnutím a po doběhnutí budete zuřivě ťukat na mobil, abyste to všechno pozapínali a povypínali.

Ale věřte mi, že EPP stojí za to a ten pocit, že jste svým tréninkem přispěli na dobrou věc, je k nezaplacení. Najednou se budete cítit jako profíci, kteří jsou placení od kilometru. Jen teda ty peníze pak putují na konto vybraného projektu.

25. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Zatrolená GPS. Odhalujeme, proč se někdy nechytne nebo měří nesmysly

od Martin Kubala 23. 2. 2021
autor Martin Kubala

Stejně uběhnutá vzdálenost, ale kolega na mobilu má naměřeno jinak než vy na hodinkách. Co vše ovlivňuje přesnost vašeho přístroje a jak si zkusit pomoci? Záleží na čipu, okolnostech i systému.

Co to je GPS?

GPS (global positioning system) je označení pro globální družicový polohový systém vlastněný USA, který prostřednictvím elektronického přijímače dokáže určit přesnou polohu na Zemi.

Správným označením systému satelitní navigace je GNSS (Global Navigation Satellite System). Ačkoliv podobnými systémy jako např. GLONASS (Rusko), Galileo (EU) a BeiDou (Čína) disponují i další velmoci, zkratka GPS ve světě natolik zdomácněla, že je veřejnosti vnímána jako označení celého systému (podobně jako je např. Maggi obecně přijímaným označením pro polévkové koření).

Rozdíly mezi jednotlivými systémy spočívají v počtu satelitů, počtu oběžných drah anebo rozsahem a kvalitou pokrytí, princip jejich fungování však zůstává stejný.

Jak vlastně GNSS (GPS) funguje?

GPS (jako modelový příklad GNSS) je systém satelitů poháněných sluneční energií, které obíhají Zemi ve výšce 20200 km. Počet oběžných drah je 6, počet satelitů 31. Satelity vysílají rádiový signál a jsou rozmístěny tak, aby jejich signál pokryl co největší území. Pro lokalizaci je nutná přímá viditelnost minimálně na čtyři satelity. Zařízení (hodinky, cyklocomputer, mobilní telefon, navigace), jež umožňuje mapovat vaší polohu nebo pohyb, přijímá signál, který každý ze satelitů vysílá pod svým vlastním kódem nebo frekvenci v pravidelných časových intervalech.

Radiový signál se pohybuje určitou rychlostí. GPS lokátor na základě časové prodlevy mezi příjmem a vysláním signálu vypočítá vzdálenost od satelitu, ze kterého byl signál vyslán. Výsledkem výpočtu z jednoho signálu je oblast označující všechny body vyskytující se v dané vzdálenosti od satelitu. Nic jiného než aktuální vzdálenost od satelitu z jednoho signálu vaše zařízení nezjistí. K lokalizaci polohy je proto zapotřebí signál alespoň ze tří satelitů. V prostoru, kde se povrchy třech oblastí protnou, se s největší pravděpodobností nacházíte. Čtvrtý satelit je pak zapotřebí pro určení nadmořské výšky a kontrolní upřesňující výpočet.

Přesnost určení vaší polohy se pak v závislosti na podmínkách v drtivé většině případů pohybuje od dvou do deseti metrů. Samozřejmě platí pravidlo, že čím větší počet satelitů “na dohled”, tím větší přesnost.

Co způsobuje rozdíly v měření?

Určitě se vám mnohokrát stalo, že absolvování stejné trasy skončilo pokaždé jiným výsledkem měření. Tyto rozdíly jsou výsledkem kumulace nepřesností ve výpočtech, které mohou být ještě ovlivněny i meteorologickými podmínkami, případně umístěním anebo zaneprázdněním zařízení.

V praxi to znamená, že z vnějších vlivů mají na přesnost vašeho přístroje současný vliv teplota, vlhkost, případně tlak vzduchu, vysoká zástavba, stromy, profil okolního terénu a v neposlední řadě také aktuální dostupnost satelitů obíhajících kolem Země. Stručně řečeno – všechny překážky ovlivňující rychlost šíření radiového signálu.

Nejznatelnější bývají tyto rozdíly v nastoupané výšce, kde může odchylka dosáhnout desítek procent. Je to logické, protože nastoupaných metrů bývá mnohonásobně méně než těch ujetých nebo uběhnutých, zatímco chyby ve výpočtech se kumulují stejně bez ohledu na směr vašeho pohybu.

  • Drobné nerovnosti jsou výsledkem chyb ve výpočtech vzdálenosti od satelitu
Zdroj: Martin Kubala

Z pohledu satelitu – při špatném signálu nebo podmínkách neběžíte, ale skáčete jako blecha. Zpětně poznáte kvalitu signálu při rozkliknutí výškového profilu vaší trasy. Pokud jsou jednotlivé úseky zubaté jako pilový list, můžete si být jisti, že nastoupané metry nebudou odpovídat realitě.

Mobily nebo chytré hodinky?

Tím se dostáváme i k odpovědi na častou otázku, proč měří aplikace v mobilu jinak než hodinky nebo sporttestery? Hodinky ani sporttestery nemají v danou chvíli nic jiného na práci, zatímco kvalitu příjmu signálu GPS v mobilu může ovlivnit množství dalších aplikací, které tuto prioritu mohou dočasně upozadit.

Hodinky a sporttestery navíc bývají nošeny na zápěstí, odkud je přímá viditelnost na oblohu lepší než z kapsy anebo batohu.

Dalším zdrojem nepřesností může být kvalita navigačního čipu ve vašem zařízení. Ta je oproti mobilním telefonům standardně vyšší ve specializovaných zařízeních jako jsou navigace, sporttestery, cyklocomputery anebo chytré hodinky.

Dají se nepřesnosti v měření zpětně korigovat?

Ano dají. Systém GPS má u jednotlivých souřadnic uloženou jejich přesnou nadmořskou výšku i vzdálenost mezi nimi. Některé aplikace jako např. Strava při rozkliknutí detailu aktivity (pouze na webovém prohlížeči) nabízí možnost korekce vzdálenosti i nastoupané výšky. Po zadání příkazu načte ze souřadnic skutečné hodnoty a uvede výsledek vašeho snažení na pravou míru.

Barometr, spolehlivý ukazatel nastoupaných metrů

Přístroje bez barometru dopočítávají počet nastoupených metrů z topografických map podle toho, kudy jste šli. Proto když vám signál ustřelí deset metrů vedle cesty ve svahu, po které jdete, „jste“ najednou o několik metrů výše/níže, než je skutečnost.

Chcete-li mít v nastoupaných metrech absolutní jistotu, pořiďte si přístroj, který má kromě přijímače GPS zabudován také barometr. Ten na základě měření tlaku vzduchu s vysokou přesností určí vaše nastoupané metry i v místech, kde GPS vlivem nepřesností naprosto selhává.

Typickým příkladem může být chůze do schodů v panelovém domě, ve kterém GPS nemusí zaregistrovat váš pohyb anebo změnu nadmořské výšky, zatímco barometr eviduje doslova každé patro.

Přístroj s barometrem vám průběžně zobrazuje i nastoupané výškové metry, kdežto GPS pouze aktuální nadmořskou výšku. Součet nastoupaných metrů se vám u měření pomocí GPS ukáže až po nahrání dat do příslušné aplikace.

Musím mít pro signál GPS připojení k internetu?

Příjem signálu GPS není závislý na připojení k internetu. Může se vám stát, že v případě, kdy se nacházíte mimo signál, se vám v mobilu nechce spustit aplikace, protože vyžaduje připojení k internetu z důvodu např. načtení map. Hodinky, sporttestery, cyklocomputery anebo další GPS zařízení pracují s již uloženými mapami anebo bez nich, jejich činnost tak kvalita mobilního signálu nijak nelimituje.

Který navigační systém je nejlepší?

Pomineme-li rozdíly technických parametrů, jsou z uživatelského hlediska pro nás důležitými vlastnostmi dostupnost, přesnost a spolehlivost. Zde se jednotlivé systémy liší v závislosti na tom, ve které části světa se zrovna nacházíte. V tomto ohledu představuje celosvětový standard systém GPS, nicméně v našich zeměpisných šířkách je už mnohými překonaný. Koho tedy doporučit?

GLONASS

Ruský GLONASS (GLObalnaja NAvigacijonnaja Sputnikova Sistěma) dokáže na severní polokouli oproti GPS lokalizovat zhruba o dva metry přesněji, je stabilnější, takže nepotřebuje dodatečné korekce. Hlavním problémem je výrazně kratší životnost satelitů. Ani GLONASS však nezaručuje stoprocentní pokrytí. Ideální je proto kombinace příjmu signálu obou systémů (GPS+GLONASS), kterou oceníte zejména v hůře přístupných oblastech. Obecně platí, že čím více od rovníku na sever, tím více GLONASS.

BeiDou

BeiDou (Velká medvědice) je systém Čínské lidové republiky donedávna pokrývající výhradně její domácí teritorium. V posledních letech však zaznamenává doslova raketovou expanzi a v současné době již dosáhl celosvětové působnosti. Na orbitu krouží již 35 čínských satelitů, přičemž jen v roce 2018 jich bylo uvedeno do provozu 18. Nejvíce obíhá nad asijsko-pacifickým regionem. Přesnost v (z pohledu Číny) odlehlejších částech světa prozatím kolísá, nicméně v budoucnu lze očekávat stejnou kvalitu jako od ruského GLONASSU anebo americké GPS.

Galileo

Pro Evropana je zásadní změnou uvedení do provozu navigačního systému Galileo. Tato síť zaměřená výhradně na Evropu poskytuje uživatelskou přesnost s odchylkou do jednoho metru. Oproti ostatním systémům mu nečiní potíže překážky jako zástavba, stromy, tunely. Detekce polohy je oproti konkurenci čtyřikrát rychlejší. Vzhledem k nedávnému spuštění (2016) se však potýká s občasnými výpadky.

Pro dosažení maximální přesnosti je ideální kombinace všech zmiňovaných systémů společně s barometrem. Dokážou se navzájem doplňovat. Cenou za kvalitnější příjem je ovšem vyšší spotřeba baterie. O tom, jaké systémy satelitní navigace vaše zařízení podporuje, se dočtete v technické specifikaci produktu.

Systém Galileo pak nabízí vlastní sezname kompatibilních zařízení.

23. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
TréninkZdraví

Magických 10 000: kolik kroků denně skutečně stačí urazit a kdo stojí za celosvětovou mánií

od Karolína Hornová 22. 2. 2021
autor Karolína Hornová

Pravidelná rychlá chůze dokáže divy a může být i skvělým základem pro začínající běžce. Stačí ale kroky za den pouze „nasbírat“, nebo je lepší urazit je v rámci souvislé aktivity? A jaké rychlosti musíme při chůzi dosáhnout, aby měly kroky kýžený efekt na hubnutí a kondici? Pojďte se projít s námi…

Kdo by někdy nepocítil ten okamžik lehce dětinské radosti, když chytré hodinky najednou zavrní a spustí oslavný ohňostroj nebo pochvalnou motivační hlášku: Skvělá práce! Právě jste docílili 10 000 kroků! Napadlo vás někdy, proč právě tento počet? Za vším stojí japonské nadšení do technologií a vědec, který si všimnul, že se chození z našich životů vytrácí. I když šlo spíše o působení „zdravého rozumu“, vědecké studie z dalších let ukázaly, že chůze pomůže prodloužit život i o dvacet let, přirozeně rozpohybuje celé tělo a dokáže výrazně zlepšit aerobní kondici i odstranit kila navíc.

Japonská mánie s krokoměry

„Magických“ deset tisíc najdeme v doporučení WHO pro fyzickou aktivitu dospělých, o číslo se opírá i Americká kardiologická asociace a o propagátory „krokování“ není nouze ani u nás – patří mezi ně třeba MUDr. Jan Hugo a MUDr. Aleš Linhart, zakladatelé iniciativy 6 000 kroků. Doporučené počty se různí, někdo zase dává přednost minutám aktivity denně, ideálně se sledováním tepové frekvence. Všechny tyto iniciativy se snaží upozornit na jediné – přestali jsme chodit a je potřeba s tím začít něco dělat.

Čtěte také: Ještě tužší, ještě více “vytuněné” Boostem. Recenze adidas Ultraboost 21

Všiml si toho už japonský výzkumník dr. Yoshiro Hatano v šedesátých létech: Chůze, která byla dříve pravidelným pohybem a zcela přirozenou součástí každodenního lidského života, se vlivem změn životního stylu vytrácí – nemusíme chodit daleko do školy, za prací nebo „za potravou“, pomáhá nám hromadná i osobní doprava a my chodit vlastně vůbec nemusíme. Hatanův výzkum se stal základem pro kampaň, uskutečněnou v souvislosti olympiádou v Tokiu roku 1964.

Průměrný Japonec tehdy denně nachodil zhruba 3 500, maximálně 5 000 kroků. Dr. Hatano vymezil „koeficient aktivního jedince“ hranicí 10 tisíc. Na to okamžitě zareagovala firma Yamasa, která začala vyrábět první krokoměry na světě, které dostaly jméno Manpo-Kei (česky počitadlo deseti tisíc kroků). Mezi Japonci, vyhlášenými milovníky elektronických vychytávek, to způsobilo mánii – samozřejmě ještě v kombinaci s faktem, že s nadcházející olympiádou chtěl být každý tak trošku sportovcem.

Kroky, minuty, kilometry…všechno se počítá

Na internetu se dočteme, že dr. Hatano toto číslo stanovil spíše na základě „zdravého rozumu“. Není to úplně pravda, výsledku předcházela studie, kde zkoumal jedince s různým životním stylem, a zjednodušeně řečeno zjistil, že zdraví, štíhlí a fit jedinci nachodí denně 9 500 až 12 000 kroků. Všiml si i toho, že „krokující“ senioři jsou více fit než jejich „líní“ vrstevníci. Nastínil také, že nejde jen o počet, ale i o tempo, a zmínil ideální hodnotu 120 kroků za minutu.

Hatnovu studii se rozhodla zrevidovat vědkyně Catrine Tudor-Locke a s kolegy z jejích závěrů publikovala tento článek v Official Journal of the American College of Sports Medicine. Jeho hlavní myšlenkou je, že bychom se spíše měli ptát „Kolik kroků denně stačí?“ než „Kolik musím denně zdolat?“ Důležité jsou podle ní denní aktivní minuty – mělo by to být cca 30 minut nepřetržité aktivity. To odpovídá 3 až 4 tisícům kroků. Závěrem jejího doporučení je ujít denně tuto vzdálenost v kuse a doplnit jí tak těch zhruba 4 až 5 tisíc kroků, které urazíme při běžných činnostech.

Urazit část kroků „na jeden zátah“ v rámci vymezené aktivity nám navíc dává možnost „cvičit“ třeba při cestě z práce nebo venčení psa, ale také přizpůsobit se lépe cíli – tedy např. hubnutí či zlepšení aerobní vytrvalosti. Podle této britské studie je dobrým začátkem pro získání kondice lehce nadprůměrná rychlost chůze 5,6 km/h, nicméně dopad na snížení tělesného tuku a hladiny cholesterolu byl stejný jak u průměrně rychlé (4,5–5 km/h), tak u rychlejší chůze (8 km/h).

Kroky vs. tepovka

Tepová frekvence při aktivitě je samozřejmě dalším ukazatelem, který je dobré sledovat v souvislosti s našimi cíli. Odrazovým můstkem je v takovém případě hodnota maximální tepové frekvence (rychlý výpočet: ženy 226 – věk, muži 220 – věk) Pokud jsou pro nás pravidelné svižné procházky prostředkem ke zhubnutí nebo „přípravkou“, pokud chceme začít s běháním, měli bychom se při aktivitě pohybovat v tzv. aerobním pásmu: Při zátěži na úrovni 55 % až 65 % maximální TF se jednak spalují tuky, a jednak buduje aerobní kondice. Sportovní hodinky vám s tréninkem podle tepové frekvence dokážou poradit jak v „reálném čase“, tak v dlouhodobějším horizontu. Půlhodinová aerobní aktivita může pro trénovaného jedince znamenat i kroky „nad limit“ – to ale vůbec nevadí, lepší je řídit se časem, který vám také lépe ukáže vaše zlepšení (navýšený počet kroků, tedy vyšší rychlost při stejné TF).

Už 6 000 kroků vám prodlouží život

Doktor Jan Hugo dává pravidelnou chůzi do kontextu s dlouhověkostí a upozorňuje na paradox, který dnešní doba nabízí: Díky medicínským pokrokům je míra dožití vyšší než kdykoli předtím. Bohužel se zkracuje z důvodu tloustnutí populace a s ním spojenými kardiovaskulárními chorobami. Kdybychom celý život pravidelně chodili (a samozřejmě docházeli na preventivní prohlídky a dodržovali zdravý jídelníček), dožívali bychom se podle Huga ne aktuálních 78, ale 90 let.

Něco na tom bude: Doktorka I-Min Lee z harvardské univerzity zkoumala 17 tisíc seniorek ve věku od 78 do 101 let a zjistila, že nejvyššího věku dosáhly ty, které denně ušly kolem 7 800 kroků. Podle závěrů její studie stačí v seniorském věku i 4 400 kroků k posunutí hranice úmrtnosti. Důležité podle ní je, být „každodenně aktivní“. Magická hranice 10 tisíc je podle ní stanovena spíše proto, že se číslo dobře pamatuje a zároveň odpovídá číslům, ke kterým se dobrali i vědci.

„Magických“ deset tisíc ale rozhodně není nijak přestřelené číslo, které by nám mohlo ublížit. Je to rozhodně líbivá hranice, která může být pro leckoho motivační. Zároveň, jak říkají lékaři ze zmíněné iniciativy, zásadní je neklesat pod šest tisíc denně. Úplně to stačí, protože to občas zase „nastavíte“ pořádným výletem nebo cvičením – i proto je vhodné sledovat spíše průměrný počet kroků. Takže – jak dlouhou procházku si dnes po práci dáte vy?

22. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaCyklistikaOblečení na koloTrénink

Na kolo v mrazu: jak se doopravdy dobře obléct na zimní švih

od Karolína Hornová 17. 2. 2021
autor Karolína Hornová

Ať už je venku jeden z těch jasných mrazivých dnů, nebo jsme už projeli ty nejzábavnější trasy na Zwiftu, někdy nás to táhne i v zimě na kolo ven. Jak se obléct a co dělat, abychom neumrzli, čím lze nahradit třeba zimní cyklo kalhoty a jak podomácku vyřešit utěsnění bot?

Předpokládáme, že pokud už v mrazu vyrazíte na kolo, bude to jeden z těch dnů, kdy nehrozí náledí, sněhová vánice nebo silný déšť – takové dny je lepší strávit doma na trenažéru. Občas ale zimní měsíce přinesou takový ten mrazivý ale slunečný den, kdy nás to vyloženě naláká aspoň na kratší „švih“. Co v takovém případě na sebe?  Co si budeme povídat – nejlepší je investovat do kvalitního zimního cyklistického oblečení, které užijete i v průběhu jara a podzimu, kdy už nebudete muset „vařit z vody“, tedy z toho, co v šuplíku najdete. Máme pro vás ale i pár vyzkoušených tipů, jak některé chybějící kousky nahradit.

Zimní kalhoty: Základ mrazivé cyklistiky

Kvalitní dlouhé cyklistické kalhoty představují dlouhodobě návratnou investici. Měly by být dvouvrstvé – odolné proti profouknutí na kolenou, případně celé přední straně (při nákupu se o tom ujistěte) a na vnitřní straně byste měli najít jemný hřejivý materiál (z těch kvalitních je to třeba Polartec nebo Roubaix). Výhodou pro jezdce za každého počasí je, disponují-li kalhoty také odolností proti lehkému dešti.

I v případě zimních „čapáků“ se nabízí otázka, zda sáhnout po těch se šlemi, nebo bez. Díky šlím eliminujete riziko ofouknutí ledvin, některé dámské kalhoty pak připomínají spíše overal – vršek na zip perfektně „připlácne“ spodní vrstvu k tělu, takže její hřejivost bude optimální. Záleží ale na vaší preferenci i délce trupu (u některých modelů hrozí, že vám budou „krátké“ přes tělo a táhnout v oblasti sedu, což při jízdě nemusí být zrovna ideální).

Foto: Karolína Hornová

Tip: Prádlo s cyklistickou výstelkou
Pokud nemáte a nechcete kupovat zimní kalhoty, ale vlastníte legíny na běžky nebo kvalitní, „neprofukavé“ legíny např. na trailový běh, můžete zkusit jejich kombinaci s boxerkami s cyklistickou výstelkou (vyrábí je např. Craft), které vám zajistí určité pohodlí i na delším švihu.

Zimní cyklistická bunda: Mráz nemá šanci

Pouhá sbalitelná větrovka vám v mrazu ten pravý komfort nezajistí. Ideální je zimní cyklistická bunda z měkkého softshellového materiálu s membránou proti větru a lehkému či střednímu dešti. Neprofoukne, neomezuje v pohybu a zároveň má solidní ventilační schopnosti, takže se v něm (na rozdíl od klasické větrovky) prostě nezapaříte. Vyberte bundu s počesanou vnitřní vrstvou (Roubaix, Polartec), která v menším chladu nahradí střední izolační vrstvu. Bundě by neměly chybět kapsy na zádech a reflexní prvky.

Existují různé stupně odolnosti materiálu (proti větru a především dešti), které se různí v závislosti na značce. V cyklistickém světě má často každá značka svůj „patent“, takže pokud jste z turistiky zvyklí na určité pojmy, můžete narazit na lehký chaos. Zdlouhavým řešením je hledání na internetu, snadnějším rada od odborníka ze specializovaného obchodu, který poradí na míru vašim požadavkům.

Foto: Magdaléna Ondrášová

Tip: Bundu nenahradíš. Nebo ano?
Zimní cyklistické bundy pořídíte v závislosti na kvalitě zhruba od dvou do pěti a více tisíc. Kde ji vzít a nekrást? Pokud vlastníte bundu na běžky, můžete ji s klidem použít, bude mít podobné vlastnosti. Pokud plánujete spíše sváteční zimní vyjížďky, a vlastníte kvalitní větrovku s vysokou mírou prodyšnosti (např. materiál Deflect), natáhněte pod ni termo tričko a střední vrstvu (např. fleecový rolák na zip) a vyrazte. Půjde to.

První vrstva: Základ proti prochladnutí

Kvalitní, hřejivá první vrstva, neboli termo tričko s dlouhým rukávem, je naprostá nutnost. Nemělo by nikde „plandat“, ideální je, když všude těsně přiléhá k tělu, a to i na pažích. Zvolit můžete oblíbené merino, které izoluje i mokré či zpocené, nebo umělá dutá či strukturovaná vlákna. Skvěle odvádí pot i izoluje polypropylenová tkanina (např. Moira).

Osobně se mi osvědčila kombinace umělého vlákna a merina vyšší gramáže (např. Devold DuoActive nebo Icebreaker 200 Zone), která perfektně drží tvar, nevytahávají se, dobře přilnou k postavě a navíc mohou být výhodou pro ty, kterým vlna přímo na těle není příjemná. Lépe odvádí pot a díky hustě tkanému merinu perfektně izolují od chladu.

Střední vrstva, nebo „ještě něco nahoru“?

Pokud máte kvalitní cyklistickou bundu, možná ji ani nebudete potřebovat. Kdo už vyrazí v mrazu, ten si jde pořádně máknout – v takovém případě se tělo zahřeje samo a postačí kvalitní izolace a ochrana před větrem. Nicméně, pokud máte třeba tenčí bundu, nebo je opravdu vlezlo, velká zima, ochrání vás před prochladnutím tenčí, přiléhavá vesta z hřejivého, prodyšného materiálu (merino, fleece, Polartec apod.).

Pokud se nemůžete rozhodnout, zvolte kompromis. Vestu jen tak do kapsy nesbalíte, ale vždycky je možnost uvázat ji třeba na řídítka – neestetické, leč praktické. Kompromisem může být i další vrstva pod termo tričko – přiléhavý merino nátělník. Pokud hrozí velké mrazy, dávám na řídítka péřovku, kterou občas natáhnu na sjezd nebo při zastávce, nebo na pomalý dojezd městem. A někdy vůbec, stačí mi, že tam je, pro případ.

Foto: Karolína Hornová

Doplňky: Na co nezapomenout?

  • nákrčník, čelenka (ideálně s membránou, např. Windstopper), do velkého mrazu případně kukla  – hlavou uniká až 30 % tělesného tepla, což ale v kopcích můžete naopak ocenit…
  • teplé, větru odolné rukavice, případně tenké hřejivé vložky do rukavic (např. merino)).
  • teplé zimní ponožky (např. merino nebo Primaloft)
  • návleky na tretry nebo alespoň na špičky (neopren nebo materiál s větru a vodě odolnou membránou)
  • sbalitelná pláštěnka (pokud vyrážíte za nejistého počasí), která ochrání zranitelné partie těla před prochladnutím
  • Reflexní prvky! Pokud se vám fluorescenční bunda nezdá dostatečně elegantní, zvolte aspoň rukavice nebo návlek na přilbu v zářivé barvě. Seženete i pláště na kola s reflexními boky (např. Vittoria Randonneur).

V tomto článku se záměrně snažíme příliš neopírat o teplotní rozmezí – každý jsme jiný, máme jinou termoregulaci, někdo se třeba otužuje a jinak vnímá pocitovou teplotu. Bunda „do -10 °C“ bude někomu stačit i ve větším mrazu, jinému v ní bude zima i při teplotě kolem nuly. Jedním z vodítek může být, řídit se právě „pocitovkou“: vylézt před švihem ven a připočíst charakter trasy (Pojedu v údolí u řeky, nebo po rovině na sluníčku?) a její délku.

Foto: Karolína Hornová

V zimě je vždy lepší jet kratší trasu a více si „máknout“ (tím se i zahřejete), než se někde zaseknout a prochladnout nebo se vyčerpat tím, že v chladu naše tělo spotřebuje více energie, než jsme zvyklí. Žádnou ostudou není ani hodit kolo do auta, přidat suché a teplé oblečení a ušetřit si zdlouhavý průjezd městem. A ještě jedna rada: Nevyrážejte hladoví a dostatečně pijte. Hlad a žízeň podněcují pocit chladu.

Pár triků na závěr:

  • Hřejivé sáčky na bázi chemické reakce. Umístěte je do zadní středové kapsy dresu a maminčina poznámka: „Ať ti nenastydnou ledviny!“ zůstane nenaplněna.
  • Izolační páska. Pokud máte tretry s větracími otvory v podrážce, jednoduše otvory zalepte (ať už pojedete s návleky, nebo bez nich).
  • Náhradní rukavice. Pokud se vám potí ruce, oceníte možnost navléknout suché před sjezdem. Nevejdou-li se do zadní kapsy, schovejte je pod šle kalhot.
  • Termoláhev. Pro ten pocit, jak se teplo z nápoje doslova rozlévá po těle…doporučujeme čaj bez rumu, na zahřátí funguje stejně dobře třeba ten zázvorový.
17. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Recenze: Za Enduro, GPS hodinky s výdrží, jakou jste u Garminu ještě nikdy neviděli, připlatíte

od Magdaléna Ondrášová 16. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Exkluzivní představení speciálu od Garminu. Enduro má brutální výdrž za cenu osekaných funkcí, ale s funkční GPS. Měli jsme možnost dostat do rukou novinku za poměrně vysokou cenu, která si přesto svůj specifický okruh uživatelů najde.

Americké značce Garmin se podařil husarský kousek. Ze značky, která byla spojována s automobilovými navigacemi se během několika let stal přední světový výrobce sportovní elektroniky, a především chytrých sportovních GPS hodinek. Mezi těmito hodinkami má výsostní postavení řada Garmin Fénix (psali jsme o ní nedávno v tomto článku) a jakékoliv zmínky o jejich nových verzích budí zaslouženou pozornost.

Speciál Garmin Enduro

Ne, v tomto článku se nedočtete o řadě Fénix 7, i když kdo ví, zda model Enduro nemá něco z její budoucích funkcí? Garmin Enduro je nový model hodinek, který je postavený na platformě Fénix 6X. Nejedná se o novou řadu, ale o vytrvalostní speciál, který by se dal postavit po boku modelů Garmin D2 (letecký speciál), Garmin Tactix (vojenský speciál), Garmin Quatix (jachtařský speciál), Garmin Descent (potápěčský speciál) nebo Garmin MARQ (luxusní modely). 

  • Enduro vs. Tactix Delta
Foto: Rungo.cz

Nejedná se o variantu modelu Fenix 6X, ale o hodinky postavené na platformě Fénix 6X, které jsou upravené pro speciální využití při extrémně dlouhých vytrvalostních závodech. Unikátní funkcí hodinek je nízká hmotnost a dlouhá výdrž baterií, které je podřízeno maximum. Vypadá to, že Garmin takto ukazuje jak stálé, tak nové konkurenci, že umí dělat hodinky pro masu i specifické účely. V tomto případě hodinky, které jsou lehké a vydrží – dokonce v obou parametrech předčí jakoukoliv konkurenci. 

Design

Enduro vychází z modelu Fénix 6X a bude k dostání v ocelové variantě nebo variantě titan s odolnou DLC povrchovou úpravou. Oba modely budou mít nylonový pásek.

Dlouhá výdrž si ale umí vybrat svou daň a tou jsou v případě modelu Enduro některá omezení (při srovnání s modelem Fénix 6X). Prvním a nejvýraznějším omezením je absence podrobných map. Hodinky umí navigovat, ale neumí zobrazit podrobné mapy. Jak víme z modelu Fénix 6X, zobrazování podrobných map a navigace nad mapou může a má vliv na životnost baterií. Kromě map chybí u Endura také hudební přehrávač a hodinky mají i menší kapacitu interní paměti. Osobně si myslím, že mají i nižší výkon procesoru, což by vzhledem k omezeným funkcím a důrazu na výdrž bylo logické. Model Enduro má solární napájení a chytrou správu režimu spotřeby. Zkrátka všechny funkce hodinek jsou podřízené dlouhé výdrži na jedno nabití…

Foto: Michael Novák

Enduro jsou vybavené zvláštním nylonovým páskem, který jsem doposud neměl možnost nikde vidět. Má totiž suchý zip a možnost úpravy délky na obou koncích. Ty jsou provlečeny osičkami a můžete si hodinky usadit na ruce anebo kdekoliv jinde (na oblečení nebo sponě od popruhu batohu) přesně podle potřeby.

Tenhle pásek je elastický, takže má malou vůli a neškrtí, ani když ruku ohýbáte do prazvláštních úhlů. Je velmi pohodlný a podobně jako výdrž i pásek oceníte právě při dlouhých aktivitách, kdy jakákoliv maličkost a nepohodlnost začne pomaličku, pak víc a nakonec hodně vadit. Nad tímto páskem se někdo opravdu zamyslel. Kdyby ale přece jen nefungoval, dá se na osičky pro jistotu uchytit klasický 26 mm QuickFit pásek z modelu Fénix 6X.

  • Pásek lze velmi rychle adaptovat mezi nasazením na ruku, na bundu apod. 
Foto: Michael Novák

U podobných pásků mívám obavu, aby po dlouhodobém nasáknutí potem nezapáchaly (měl jsem jeden konkurenční pásek, který smrděl jako lepidlo Herkules hned po vybalení z krabičky). Je trochu nepraktické, že pásek po propocení nebo namočení neschne tak rychle, abyste si jej po aktivitě (třeba plavání) hned oblékli na ruku, podobně jak jste zvyklí v případě klasického silikonu. Je ale možné, že se v české distribuci objeví v balení navíc právě náhradní silikonový řemínek. 

V každém případě nylonový pásek se suchým zipem usadí i takto velké hodinky přesně tam, kde je potřebujete a v kombinaci s hmotností hodinek jsou i Endura na ruce nepostřehnutelná – dokud si nesundáváte oblečení nebo batoh – ty se o hodinky mohou zadrhnout.

Displej

Displej je shodný s modelem Fenix 6X Pro Solar. Nachází se na něm jen sportovní svítivě zelený lem mezi lunetou a proužkem solárního napájení. A není dotykový – samozřejmě. 

Foto: Michael Novák

Čím se Enduro odlišuje?

Enduro, jak název evokuje, má slušnou výdrž. K tomu, aby jí Garmin dosáhl, musel někde ubrat. A to na:

  • podtaktování procesoru hodinek
  • odebral mapy
  • odebral přehrávání hudby z hodinek
  • snížil kapacitu vnitřní paměti

Co naštěstí neubral:

  • NFC vysílač a platby Garmin Pay jsou zachované

Čtěte také: Recenze Huawei Watch Fit za 3 tisíce plné kompromisů, ale pro běžný sport jak kované

Co za tyto ústupky dostanete?

Hodinky stvořené pro záznam expedic, extrémně dlouhých aktivit, anebo jen hodinky, u kterých zapomenete, kde je nabíjecí kabel, protože jej budete potřebovat tak jednou za měsíc nebo případně i méně, pokud se smíříte s úsporným režimem.

V bodech se dají klíčové vlastnosti modelu Enduro shrnout takto:

  • Designováno pro závod – vypadá to, že kromě shrnutí toho, co umí stávající Fenix 6X (stále zobrazený displej s transreflektivní vrstvou, která je dobře čitelná na slunci), mají Enduro optimalizovaný výkon procesoru (anebo snad dokonce i nový procesor), který se současnou baterií a GPS čipsetem dokáže odebírat méně energie než Fenix 6X. 
  • Oba modely (titan i ocel) jsou navržené s ohledem na minimální hmotnost. 
  • Výdrže: až 80 hodin v plnohodnotném GPS režimu s 1sekundovou aktualizací a záznamem veličin. Při režimu „Max GPS“ se dostaneme na až 300 hodin GPS záznamu a nebo až 65 dní v režimu chytrých hodinek. Při zapnutí režimu úspory baterie (= pouze režim hodinek), jsme na více jak 130 dnech a i to je tak trochu nesmysl, jelikož v tomto režimu se hodinky dokážou solárně dobíjet a běžet de facto neustále.
  • Nový výpočet hodnoty VO2Max pro trailový běh (běžné modely mívají VO2Max pro běh a případně cyklistiku). 
  • Ultra Run sportovní profil – ten umožní sledovat i čas strávený na občerstvovačkách. 
  • Climb Pro pro trailový běh – zobrazuje vám veškeré informace o nadcházejícím výstupu. Tato funkce je vylepšená funkce Climb Pro, kterou známe již dnes. 
Foto: Michael Novák

Ultra Run je profil, který byl již v testování u Fenix 6 i Forerunner 745 v podobě beta testování. Výhody jsou hlavně v přetransformování tlačítka Lap na funkci „čekání“. Ta se používá na občerstvovačkách, které nechcete počítat do času běhu, přesto celkový čas aktivity běží dál. Něco jako  depo v triatlonu. 

Jak si vede Enduro v porovnání s aktuálními modely?

EnduroFenix 6x Pro SolarForerunner 945
Rozměr51x51x15 mm51x51x15 mm4ýx47x14 mm
Displej1.4” (3.6 cm)1.4” (3.6 cm)1.2” (3 cm)
HmotnostOcel 72g, Titan 58g66g/52g bez pásku82 g50 g
MapyNeTopoActive Europe + Topo Czech PROTopoActive Europe + Topo Czech PRO
Zdroj: Michael Novák

V praxi

Primárně hodinky testoval delší dobu kolega, od kterého mám velmi spolehlivé informace. Naběhal s nimi již stovky kilometrů. Během jedné aktivity s GPS a tepákem v mrazu seberou kolem jednoho procenta baterie. To je velmi slušné číslo. Pokud se hodinek déle nedotýkáte, přechází čipset na jakousi úsporu, která způsobí, že hodinky mají po stisku tlačítek viditelnou prodlevu. Na rozdíl od Fenix 6X, kde jsou reakce okamžité. Ale po rozjetí hodinek do provozních otáček je vše opět rychlé. To je ona optimalizace pro výdrž.

Foto: Michael Novák

Dost citelně se opět zkrátí výdrž při zapnutí měření okysličení krve 24/7. Zde se odhadovaná výdrž zkracuje například ze 140 dní na 23 dnů. 

Cena ocelové verze je 23 990 Kč. Dle mého názoru je to hodně. Určitě to nejsou hodinky, které byste měli koupit namísto stávajících Fénixů, pokud ale nemáte zrovna specifické požadavky na výdrž, pohodlí a hmotnost na ruce. Pak ano. Toto jsou hodinky pro outdoor – navigaci, čas strávený venku, v horách, na skalách, na kole, na ultratrailu. Mají kompletní navigační funkce, jen postrádají mapy, a to ze dvou důvodů. Za prvé kvůli optimalizaci výkonu pro zvýšení výdrže a druhým důvodem je zmenšení paměti v hodinkách. 

16. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Fenomén Fénix: od doby kamenné po dobu byznysovou

od Magdaléna Ondrášová 14. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Tento fenomén má téměř deset let staré kořeny. Aby se mohl změnit pohled na chytré hodinky, bylo tehdy potřeba jiného týmu vývojářů. Výsledkem je dnes již kultovní model Fénix, kde v dlouhé řadě chybí model 4.

Garmin Fénix jsou hodinky, ze kterých se stal fenomén. V podstatě nejsou jediné sportovní nebo outdoorové hodinky, které by si získaly tak širokou fanouškovskou základnu. Tato základna přitom sahá od „nesportovců“, přes amatérské výkonnostní sportovce, až po vrcholové atlety z různých sportovních odvětví.

I když se mezi uživateli najdou „nesportovci“, obvyklým uživatelem Fénixů je aktivní, všestranný sportovec. Pokud někoho s Fénixy na ruce potkáte, máte jistotu, že když přivedete hovor na sportovní a outdoorové aktivity, trefíte se do černého. Zajímavostí je, že Fénixy si časem získaly ve světě chytrých hodinek i určité sociální postavení. Patří mezi jedny z nejdražších chytrých hodinek na trhu a někdy je zajímavé sledovat, u koho na ruce je možné Fénix rozpoznat. Často se také setkávám s případy, kdy uživatelé Fénixy nahradili několik mechanických hodinek, které dříve podle příležitosti nebo oblečení střídali. A přitom ještě před sedmi až osmi lety byly Fénixy hodinkami, o kterých by dnešní „byznysmeni“ ani neuvažovali.

Fénix (1)

Na trhu byly první Garmin Fénix představené na přelomu roku 2012 a 2013 (všimněte si názvu odstavce, první Fénixy neměly číslování. I když se o nich dnes často mluví, jako o Fénix 1, správné označení bylo Garmin Fénix).

Jak vidíte, Fénixy neměly v první generaci moc byznysový vzhled. Foto: Michael Novák

Fénixy byly reakcí na Suunto Ambit 2 Peak, které měly dlouhou výdrž, barometr a navigaci. Ambity tehdy vycházely ze sportovních modelů hodinek Suunto a také je vyvíjel stejný tým. Fénixy ne a bylo to znát. Museli jste tehdy přijít na chuť kompletně odlišnému ovládání, logice i menu. Rozdíl oproti sportovní řadě hodinek Garmin Forerunner byl markantní. Garmin vyvíjel Fénix jako čistě outdoorové hodinky a o sportovních ambicích u nich neuvažoval. Sám si myslím, že sportovní funkce začal Garmin do Fénixů přidávat v okamžiku, kdy se Suunto inspirovalo modelem Forerunner 910XT (tehdejší vlajková, sportovní loď Garminu) a některé z jeho nových funkcí přidalo do tehdejších Ambitů. Tehdy dal Garmin Fénixům zelenou a udělal z nich univerzální, sportovně-outdoorové hodinky.

Senzory, ANT+, BT

Fénixy měly jako jedny z prvních hodinek jak ANT+, tak Bluetooth. Ale nebyly to Fénixy jako dnes, Bluetooth sloužil výhradně k propojení s mobilem, ANT+ pak se senzory. Iritující bylo, že při spárování s ANT+ senzorem a použitím hrudního pásu se vypnul Bluetooth modul. Nebylo tedy možné mít souběžně puštěné připojení k mobilu a k senzoru tepu – hrudnímu pásu. Bylo to dané čipem, který vysílal buď Bluetooth nebo ANT+.

Tehdejší modely neuměly režim multisport – což je více sportovních aktivit v jednom záznamu – typický triatlon. Sice uměly dost sportovních profilů, ale například pracovat s cyklistickým wattmetrem ne. 

Výdrž byla na tehdejší dobu celkem solidní. Ale baterie mívaly nižší kvalitu a u některých modelů se stávalo, že se po pár letech vybíjely velmi rychle. Já měl štěstí a do tehdejší recenze jsem měl starší model, který vydržel v GPS aktivitě souvisle přes 32 hodin. 

Náskok proti konkurenci bylo přidání vibrací. 

U Fénix hodinek první generace znát, že je v Garminu dělal úplně jiný tým než sportovní řadu Forerunner. Využití tehdejších Fénixů pro sport bylo spíše okrajové a jejich zaměření bylo spíše na outdoorové aktivity, navigaci do hor či expedice. I když se dnes moderní Fénixy vyrovnají vrcholovým sporttesterům, své outdoorové kořeny si v nitru stále nesou…

Fénix 2 a Fénix 2 SE

Na jaře 2014 přichází Garmin s modelem Fénix 2. V podstatě se jedná o stejný hardware s vylepšeným softwarem. Přináší první prvky, které máme u dnešních modelů. Běžecká dynamika, race predictor (předpověď běžeckých časů), měření VO2Max, pak taková „hloupost“ jako možnost pozastavení aktivity s možností jejího pozdějšího obnovení  – ano, to bylo integrováno již do Fénix 2. 

Teď koukám, že černý displej Fénix 2 nebyl zase tak marný – hlavně seděl ke koženému pásku a nepůsobil na hodinkách tak rušivě jako displej bílý. Foto: Michael Novák

Teď koukám, že černý displej Fénix 2 nebyl zase tak marný – hlavně seděl ke koženému pásku a nepůsobil na hodinkách tak rušivě jako displej bílý. 

Tehdy nové Fénix 2 uměly základní běžeckou dynamiku s HRM Run hrudním pásem, počítaly kroky, ale primárně, měly „super inovativní“ inverzní displej. Černé pozadí a bílý text. V noci pak červené podsvícení. Uf, je to trochu peklo pro sledování hodnot na displeji za šera.

Zatímco Fénix 1 mělo jen pár outdoorových nadšenců, u řady Fénix 2 už byl znát zvyšující se zájem o hodinky. I když byla druhá generace na první pohled velmi podobná té první, ovládání u Fénix 2 urazilo obrovský krok kupředu a tam někde se dají najít základy současných ovládacích prvků dnešních Fénixů.

Ještě tentýž rok v září vypustil Garmin model Fénix 2 Second Edition s displejem, který měl Fénix 1. Vrátil se tedy zpět původní displej a zákazníci, kteří nechtěli černý displej, měli zase důvod k upgradu. Osobně jsem si tehdy černý displej modelu Fénix 2 zamiloval a docela se s ním sžil. Tak, že jsem s Fénix 2 absolvoval v roce 2014 TDS (závod o délce 145 kilometrů a převýšení 9100 metrů).

Fénix 3

Někdy na podzim 2014, chvíli po uvedení Fénix 2 SE se objevily na rozostřených fotkách světových atletů jakési hodinky, které se nepodobaly žádnému existujícímu modelu. A vzhledem k tomu, že se tak stalo na titulní fotce facebookového profilu Garmin, bylo jasné, o co se asi jedná. Oficiálně byla uvedena kompletně nová generace hodinek Fénix (série 3) až v lednu 2015. A byl to trhák. Začátek nové éry. Úplně jiné hodinky.

Fénix 3 – měly na tu dobu jemný barevný displej, velkou výdrž, navigační funkce dotaženy dále než kdykoliv předtím, widgety, měnitelné vzhledy ciferníku, datová pole a nově modifikovatelné sportovní profily. Propojitelnost s ANT+ a BT příslušenstvím souběžně. Kromě této konektivity se poprvé ve sportovních hodinkách objevuje i wifi modul. 

To bylo něco do té doby neslýchaného a nic s tím neudělalo ani Suunto s modelem Spartan, přestože v té době těžilo z velké základny uživatelů a historie a mělo tehdy ještě dobrou pozici díky spojení se Salomonem a díky „Kilianově kultu“ to byly hodinky pro výkonnostní sportovce, pro horaly a drsňáky. 

Ale Fénix 3 byly prostě Fénix 3. Staly se velmi rychle prodejním hitem. Popravdě spíše „čekacím“ hitem. Aspoň v česku. Český Garmin nebyl schopen plnit požadavky, jak velký byl o ně zájem. A to neuměly zdaleka to, co dnes známe a považujeme za samozřejmé. 

Rozdílem od předchozích generací byla kromě designu i vnitřní struktura menu a Fénixy se již začaly sjednocovat se sportovní řadou Forerunner. 

Fénix 1 a Fénix 3 – srovnání rodinného vývoje. Foto: Michael Novák

Fénix 3 už měly dobrou životnost baterie. V rámci výdrže na jednu aktivitu si ale barevný displej vybral svou daň a s podrobným GPS záznamem měly hodinky výdrž cca 19 hodin. V úsporném Ultratrac GPS režimu pak 40 hodin. To se ještě týkalo verze hodinek bez optického senzoru měření tepu. O ten se řada Fénix 3 rozšířila až o něco později. 

Na přelomu 2015/2016 dostaly Fénix 3 bombastický upgrade firmwaru a staly se z nich úplně jiné hodinky. Fénixy dostaly měření běžecké dynamiky druhé generace. Pak stress score, test laktátového prahu, navigaci dle výškového profilu trati (nejen podle GPX trasy). Upgrade firmwaru starších modelů přišel současně s ohlášením „Faceliftu“ hodinek. Garmin Fénix 3 HR nebo u nás častěji používaný název Fénix 3 Optic přinesl kromě nového software také u Fénixů poprvé vestavěný optický snímač s měřením tepu na zápěstí. Tehdejší optický snímač mírně ze zadní stěny hodinek vystupoval a když jste hodinky sundali z ruku, tak po něm na zápěstí zůstal vytlačený důlek. Na funkci rostlináře to ale rozhodně nemělo vliv :-).

Fénix 5

V roce 2017 byl představen v obvyklém lednovém termínu nový model Fénix 5. Ano, přeskočila se číslovka 4. V Číně je spojována číslovka čtyři se smrtí, čínský trh je pro řadu značek důležitý a tak Garmin přeskočil rovnou na pětku. 

Tentokrát se řada Fénix 5 rozrostla na verze Fénix5S, Fénix5 a Fénix5X – funkčnost všech byla skoro stejná (jen verze 5X byla vybavenější). Garmin poprvé představil 3 různé velikosti Fénix hodinek.

  • Fénix 5
  • Fénix 5X Plus
Foto: Michael Novák

Zatímco Fénix 5s a 5 byly vylepšené modely Fenix 3, Fénix 5X představoval velký pokrok. Fénix 5X dostaly do vínku podrobné barevné mapy. 

Mráčkem nad řadou pět byly internetové diskuze, kde se začalo proslýchat, že někteří uživatelé mají potíže s připojováním a odpojováním zařízení od senzorů. Osobně jsem se s tímto úkazem nesetkal, a to jsem používal Fénix 5 pěkně dlouho. Současně se v dobách Fénix 5 stávalo, že občas bývala nestabilní tréninková aplikace Garmin Connect. Zřejmě extrémně rychlým nárůstem uživatelů Garmin hodinek. V této době Garmin odsunul konkurenci na druhou kolej. Přitom nešlo jen o řadu hodinek Fénix, ale i o sportovní modely řady Forerunner. Na obhajobu Garminu je nutné dodat, že v obou případech Garmin ve vývoji zabral a hodinky i aplikaci dotáhl do funkční téměř dokonalosti. Za bližší zmínku stojí tréninkový deník Garmin Connect. Na začátku se jednalo o platformu, která byla v začátcích těžkopádná, málo přehledná a často nestabilní. Obrovskou snahou a postupným vývojem z ní ale Garmin dokázal udělat jednu z nejlepších tréninkových aplikací na trhu, která zahrnuje nejen běžné sporty, jako je běh, jízda na kole nebo plavání. Pokud máte správné hodinky, můžete v Connectu nalézt funkce pro golf, potápění, lyžování, létání nebo řadu zdravotně orientovaných funkcí.

Řada 5 vylepšila ještě více jakési „koučování“ tréninku a kdo trochu rozuměl zátěži, tréninkovým principům a regeneraci, mohl si díky hodinkám celkem slušně řídit tréninky i bez trenéra. 

Fenix 5 Plus

V roce 2018, 1 rok po uvedení Fénix 5 se na trhu objevila řada Fénix 5 Plus. Snad proto, že se nejednalo o zásadní evoluci, jim Garmin do názvu přidal jen „Plus“ a neoznačil je novým, samostatným číslem. Nenechte se ale mýlit, změny se netýkaly jen změny vzhledu v podobně lunety. Změnilo se i vnitřní menu a Garmin přidal další funkce, které dnes známe:

  • plnohodnotné mapy ve všech verzích/velikostech (Fénix 5S Plus, Fénix 5 Plus, Fénix 5X Plus),
  • wifi v každé verzi (pro přenos hudby do hodinek, pokud zrovna nechcete použít USB kabel),
  • podpora hudby MP3 v hodinkách a její přehrávání přes BT sluchátka nebo reproduktor přímo z hodinek,
  • podpora Garmin Pay bezkontaktních plateb,
  • model Fénix 5s plus má větší displej a rozlišení než jeho předchozí verze Fénix 5s,
  • pulzní oxymetr v modelu Fénix 5X Plus.
  • Fénix 5 Plus. Foto: Michael Novák

Série 5 plus byla takovým průlomem. Vlastně, kdo má 5 Plus, nemá ani moc potřebu upgradovat na Fénix 6. Většinu potřebných funkcí již má v Pluskách k dispozici.

Fénix 6

Zatím posledním průlomem a současně euforií těch, kdo do té doby nestačili koupit Fénix 5 Plus nebo chcete-li zklamáním těch, kdo si je na poslední chvíli stačili koupit, bylo uvedení Fénix 6 v březnu/dubnu 2019. 

Foto: Michael Novák

Fénix 6 byly, dá se napsat, že už tradičně, uvedeny opět ve třech velikostech. Design pouzdra hodinek byl u šesté generace mírně pozměněn a všechny tři modely sedí na ruce o něco lépe než předchozí generace Fénixů.

Hlavní přínosy jsou ale uvnitř:

  • Zvětšené displeje a rozlišení, zejména u modelů Fénix 6 a Fénix 6X.
  • U modelu „X“ ukazuje Garmin tradičně něco navíc. Tentokrát je to opravdu velký, 1,4“ displej a poprvé solární sklíčko s možností dobíjení ze Slunce u modelu Fénix 6X Solar. Tento model dává současně najevo, kam se bude technologie hodinek v budoucnu ubírat.
  • Celá řada Fénix 6 má nový Sony GPS čipset.
  • Všechny verze Fénix 6 mají mapy, tedy skoro všechny, existují jednodušší, levnější verze Fénix6 a Fénix6S bez map a bez hudebního přehrávače.
  • Všechny Fénix 6 mají rychlejší procesor a je to na svižnosti menu hodinek znát.
  • Jsou k dispozici nové sportovní profily jako expedice nebo režim pro skialpy, lezení, bouldering.
  • Nový optický senzor pro měření tepu a měření pulzní oxymetrie ve všech modelech.
  • Možnost měření tepu optickým senzorem i pod vodou při plavání.
  • Pokročilá správa napájení dokáže z hodinek vyždímat maximum na jedno nabití (viz níže).
  • Podpora FE-C protokolu pro cyklotrenažéry (možná proto, že Garmin koupil značku Tacx a má s cyklistickým tréninkem na trenažérech další plány).
  • Podpora veslovacích trenažérů přes FE-C protokol.
  • Měření HRV (variability srdečního tepu) a jeho interpretace pomocí funkce Body battery.
  • Pokročilé funkce navigace pro běh i cyklistiku včetně funkce ClimbPro.
  • Měření wattového výkonu pro běžecké lyžování.
ModelGPS normalGPS Ultratrac
Garmin Fénix 6S map, music32:27 h46:56 h
Garmin Fénix 6 map, music39:26 h59:01 h
Garmin Fénix 6X Solar, map music72:10 h99:45 h
Reálné hodnoty výdrže baterií pro řadu Fenix 6

Fénix 6 umí nabízet i doporučené tréninky. Ty se kalkulují přímo v hodinkách na základě vašeho dosavadního tréninkového zatížení, regenerace a výkonnosti. Není možné je najít v aplikaci Garmin Connect, jelikož se generují v hodinkách. Každý den extra. Pokud cvičíte, Fénixy umí na displeji předcvičovat pomocí animovaných obrázků.

Na jaře roku 2020 přišel Garmin s doplněním řady Fénix 6 o nové solární modely. Solární sklíčko bylo do té doby výsadou vybraných modelů Fénix 6X a od jara 2020 je solární dobíjení nově k dispozici i u střední velikosti hodinek Fénix 6 a nejmenší velikosti Fénix 6S.

Příběh Fénix hodinek je velmi zajímavý a současně inspirující. Představuje 7 let vývoje. Na začátku těchto 7 let jsou hodinky, které jsou z dnešního pohledu nemotorné a vzhledově „hrubé“. Z modelu, který hledal svého zákazníka nadšence se staly kultovní hodinky, jejichž uživatelé sami vyhledávají jakékoliv zmínky o tom, že by se chystal na svět nový model. Před 7 lety by málokoho napadlo, jaké všechny funkce bude možné nosit na zápěstí ruky. Fénix se zatím dostal nejdál z pohledu uživatelské přívětivosti a přehlednosti. Jsou to zatím asi nejlepší hodinky, které vás dokážou vést samy ke zlepšování fyzické kondice bez trenéra a současně motivovat k objevování nových, dosud nepoznaných sportovních aktivit.

K dokonalosti ještě pár kroků chybí, ale třeba se dočkáme v modelu Fénix 7? Co se vlastně dá od nové generace Fénixů očekávat? Jedním si můžeme být jistí, Garmin nás u Fénix 7 zaručeně něčím opět dokáže překvapit.

GARMIN FÉNIX PLATFORMA A SPECIALIZOVANÉ MODELY HODINEK

Garmin Fénix je možné vnímat jako hodinky nebo jako platformu. Z platformy Fénix pak vychází několik zajímavých modelů hodinek, které mají vždy něco navíc. Všechny mají něco společného a současně se navzájem liší. To společné je jádro modelu Fénix, jejich všestranné sportovně-outdoorové zaměření, chytré funkce, odolnost a výdrž hodinek.
Osobně se mi přístup Garminu líbí. Žádná jiná značka ve světě hodinek nedokáže tak dobře propojit tolik oblastí a tolik technologií, jako Garmin. Je to díky jejich širokému záběru oborů, pro které vyrábí elektronická zařízení. Pokud jsou pro vás Fénixy příliš obyčejné nebo chcete něco navíc, zkuste některý ze specializovaných modelů:

Garmin Chronos a Garmin MARQ

Fénixy byly a jsou nosnou řadou hodinek Garmin. Je to vlajková loď. Jsou drahé a mají být drahé. Ukazují veškeré nejlepší technologie, které Garmin zrovna má (pro komerční použití v hodinkách). Existule ale i luxusnější verze hodinek postavená na základech modelů Fénix. Mezi modely Fénix 3 a Fénix 5 byly vypuštěny luxusní hodinky s názvem Garmin Chronos. Technologicky to byl takový hybrid mezi Fénix 3 a Fénix 5. Garmin s nimi poprvé ukázal hodinky v celokovovém pouzdře. Pouzdo Chronosů bylo vyráběné z oceli nebo titanu. Hodinky v porovnání s Fénixy vypadaly o poznání luxusněji a Garmin poprvé ukázal, že disponuje hodinářskými technologiemi pro zpracování materiálů.

  • Garmin Chronos
  • Garmin Chronos
  • Garmin MARQ
Foto: Garmin

Podruhé udělal Garmin podobný krok krátce před příchodem řady Fénix 6. Na trh uvedl inovaci Chronosů, tentokrát pod označením Garmin MARQ. Modely MARQ začínají na cca 39 000 korunách. Jsou to luxusní verze hodinek Fénix 6 a umí naprosto vše, co Fénixy, jen jsou opět v celokovovém, tentokrát výhradně titanovém pouzdře. Garmin MARQ se vyrábějí v několika variantách, každá je věnovaná některé z oblastí, na které se značka Garmin historicky zaměřuje: sport, letectví, jachting, outdoor, auto-moto sport, vojenství, golf…

Garmin D2

Garmin D2 je řada hodinek zaměřená na piloty a letectví. Mají leteckou databázi letišť a letových prostorů. V případě nesnází umějí pilota navést na nejbližší letiště nebo mají k dispozici letecké počasí a více časových zón. Na jejich ciferník můžete zadat imatrikulační znaky vašeho letadla nebo s nimi absolvovat některou z mnoha sportovních aktivit, pokud zrovna nelétáte.

  • Garmin D2 Delta
Foto: Garmin

Garmin Tactix

Pokud patříte k ozbrojeným složkám nebo jejich příznivcům, pak jsou právě pro vás určené modely Garmin Tactix. Jejich provedení je nenápadně matné, mají podporu systémů pro noční vidění a k dispozici profily pro taktický trénink. Oproti Fénixům nabízejí navíc bezpečnostní funkce, které znemožní ukládání jakýchkoliv informací o pozici při pohybu v terénu nebo tréninku a speciální funkce Kill Switch dokáže kombinací tlačítek vymazat všechna data z paměti hodinek v případě, kdybyste při plnění úkolů padli náhodou do zajetí. Nejvyšší modely Tactixů se pyšní solárním sklem a vestavěným balistickou aplikací pro výpočet parametrů střelby na dlouhou vzdálenost.

Garmin Tactix. Foto: Garmin

Garmin Quatix

Modely Garmin Quatix ocení vyzavači jachtingu. Mají k dispozici informace o přílivu/odlivu na libovolném místě na Zemi, funkci Muž přes palubu, alarm na utržení kotvy a závodní jachtařské stopky s unikátní virtuální startovní linií. Na lodi můžete hodinky propojit s námořní elektronikou, a dokonce i s autopilotem nebo námořním audio vybavením. Vše jde z hodinek ovládat a sdílet.

  • Garmin Quatix. Foto: Garmin

Garmin Descent

Garmin Descent jsou Fénixy pro potápěče. Plánování ponoru, výpočet dekomprese, odpočet času, po který byste po ponoru neměli letět letadlem nebo například uložení místa ponoru pomocí GPS. Sportovní profily obsahují většinu dostupných sportů jsou doplněné o volné potápění, potápění se vzduchem a směsmi. To vše v civilní velikosti potápěčských hodinek, které můžete na ruce nosit po celý rok a to i do práce.

  • Garmin Descent. Foto: Garmin
14. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké botyVybavení

Boty, které se povedly. Ultramaratonec Orálek jmenuje své oblíbené modely

od Magdaléna Ondrášová 11. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Od 90. let až po současnost. Ultramaratonec Daniel Orálek měl na sobě nepočítaně modelů. Několik z nich oceňuje více než ty ostatní a mnohé z nich se už nevyrábí.

Bohužel, alespoň co se běhání týká, tak už patřím k pamětníkům, a když mám psát o botách, které mi padly natolik, že jsem si je zapamatoval, tak se musím vrátit do období před rokem 1989 a do devadesátých let.

Těžko vysvětlit někomu, kdo se narodil v devadesátkách nebo později, že prostě neexistovalo zajít do krámu a vybrat si mezi desítkou značek a spoustou modelů. Pokud bych dal v obchodě prodavači dotaz na běžecké boty, tak asi vytáhne „prestižky“ (česká značka Prestige vyrábějící až do současnosti).

Také internet byl pouze zálibou několika nadšenců na vysokých školách a o tom, že by v Netscapu šlo někdy prodávat boty, to tehdy netušil asi ani Elon Musk.

Co se tenkrát nakupovalo?

Nechci říci, že to byl můj nejoblíbenější model, ale v zásadě byla jen jedna dostupná volba, a to  Maratonky z Partizánského. Myslím, že stály 270 Kčs a přitom můj příjem ze sportovního stipendia byl cca 400 korun. Bohužel bylo pravidlem, že mi vydržely, tak dva měsíce. Kdybych občas nějaké nefasoval v oddíle, tak jsem běhal v plátěných teniskách. Možná i proto byly nejoblíbenější botou těch časů pro mě tretry.

O módě bosoběhu a bot s nulovým dropem jsem ještě nejméně 20 let neměl nic vědět, ale běhal jsem na dráze v botách, které měly šest hřebů a žádnou patu. Každému z dnešních běžců doporučuji ať si zkusí zaběhat v tretrách na dráze nebo alespoň v terénu. Budou vás sice bolet lýtka, ale ten pocit lehkosti a síla odrazu za to stojí.

Od půlky devadesátek se daly koupit běžecké boty buď náhodně v zahraniční, nebo u několika málo prodejců v Česku. V každém případě jsem si tenkrát neevidoval boty, ve kterých jsem běhal. To začalo až po roce 2004, kdy jsem začal s ultramaratonem a také s novým tréninkovým deníkem vlastní výroby. Pokud bych chtěl být ještě přesnější, tak první záznamy o tom kolik a ve kterých botách jsem běhal, mám až od roku 2009, ale i přes tento hendikep jejich počet k dnešnímu dni dosáhl 120 párů. V rámci své osobní botové hitparády nemíním vyhlašovat první nebo druhé místo, ale celé „top ten“, ovšem bez udání pořadí.

Top pohodlných bot podle Daniela Orálka

K samotnému výběru bot je potřeba dodat, že hlavním mým kritériem je pohodlnost bot. Při běhu mívám už dost jiných problémů, než abych si k nim chtěl přibírat otlaky nebo puchýře. Velmi důležitým kritériem je rovněž hlavní účel, ke kterému budu boty používat. Tím nejčastějším použitím dle naběhaného objemu byl trénink na silnici, potom závody a nakonec několik málo kousků určených do terénu. Zkušenost totiž byla taková, že silniční závodní boty zvládnou naprostou většinu terénů, kromě velmi hlubokého bahna nebo ledu. Konečně se dostáváme k samotným botám a budu je jmenovat v časové ose, jak jsem si je pořizoval.

Mizuno Rider 12

První, které stojí za zmínku jsou Mizuno Rider 12. Tréninkové objemové boty, které byly pohodlné, příjemně odtlumené a hlavně vydržely strašně moc kilometrů. Měl jsem dva páry, než je přestali vyrábět a naběhal jsem v každém z nich přes tři tisíce kilometrů.

Co si pamatuji, tak měly snad jen jedinou vadu a to díru uprostřed paty (ze strany podrážky) kde byla vidět Wave (vlnová deska) technická vychytávka firmy Mizuno. V zimě se tam často zachytával sníh a po krátkém čase se vám na patě udělala sněhová boule, se kterou se opravdu špatně běželo.

Mizuno Ronin 2

Další bota ze stáje Mizuno, kterou jsem si oblíbil, byla závodka Ronin 2. Lehká příjemná bota, která také měla vlnovou desku. Ovšem to hlavní, proč si mě získala, byla její podrážka složena z malých špuntíků, které měly vynikající přilnavost v mokru a hlavně na sněhu.

Do dnes si pamatuji  zimní závody v terénu a na sněhu v Brněnském poháru, na které kde kdo bral terénní boty s obrovským vzorkem nebo dokonce boty s hřeby, a já si vyhrával v silničním modelu od Mizuna. Pravda, dnes by mi už ani ty výborné boty asi vítězství nezajistily.

Adidas Supernova Glide

Po epizodě běhání v Mizunech následovalo velmi krátké období, kdy jsem zkusil několik modelů Nike, ale bylo to příliš krátké, aby mě některý model výrazně zaujal, protože přišla moje éra běhání ve značce Adidas.

Důvodem bylo, že Adidas byl můj výhradní sponzor obuvi i oblečení na řadu let. Je logické, že dalších pár modelů, které uvedu, jsou boty se třemi pruhy nebo trojlístkem ve znaku. Botou od Adidasu, kterou jsem obouval stále v novějších a novějších verzích byla tréninková Supernova Glide. Klasická silniční tréninková bota, která splňovala moje hlavní požadavky. Byla pohodlná, hodně vydržela a dalo se v ní pohodlně závodit například na 24 hodin.

Bohužel jako většina firem, tak i Adidas dělal každý rok novou verzi a ne všechny byly ty úplně pravé. Nicméně většina z těch asi 10 modelů co jsem měl, byla výborná a přesně plnila ten účel, pro který jsem si ji vybral, tedy boty pro základní objemy. K jejich odolnosti je potřeba říci, že i přesto, že jsem botník obměňoval v podstatě každý půlrok, tak v některých modelech Glide jsem naběhal kolem 1 800 kilometrů a ještě stále byly celkem použitelné, a tak jsem je předával svým kamarádům k dalšímu použití.

Adidas Adizero Adios

Pokud píši o botách Adidas a druhém desetiletí 21. století, tak nelze opomenout model Adizero Adios, který byl už ve své první verzi skvělá bota pro závodní maratony, také Haile Gebrselassie si je v Berlíně, když běžel maraton za 2:03:59, pochvaloval. Nemůžu než s ním souhlasit, protože to byla rychlá a tvrdá bota pro zkušené maratonské závodníky.

Pro mě, to ovšem byla bota, se kterou jsem hlavně běhal na většině svých „krátkých“ ultramaratonů. Tedy na závodech do 100 kilometrů včetně. Ještě také verze číslo 2 stojí za zmínku, protože v podrážce měla malé špunty podobné těm, co jsem dříve obdivoval u Roninu. Také spolupráce s výrobcem pneumatik Continental na podrážce kvalitnějších modelů Adidas nesla ovoce v podobě odolnosti a jistého odrazu i v mokru.

Běhal jsem i v dalších modelech Adios včetně verze Boost, ale ta první verze byla nejlepší. Možná, že zainvestuji a pořídím letošní hit – model Adios Pro, který má sice s původním modelem společné jen jméno, ale pokud se letos vůbec poběží nějaký maraton, tak by to možná stálo za vyzkoušení.

Adidas ACE

V řadě Adizero jsem vyzkoušel ještě další modely a za zmínku určitě stojí model ACE, který byl stavbou velice klasická bota a možná proto mi docela vyhovoval.

Adidas F50

Model, který se bohužel dělal velmi krátce, byl F50, což byla bota vhodná na tempové tréninky a já ji používal až do rozpadnutí.

Adidas Feather

Pokud jsem chtěl běhat sprinterské závody (rozumějte pro mě závody do půlmaratonu), tak jsem vyhledával ty nejlehčí a nejostřejší modely, které byly v nabídce. Mezi ty, které bych chtěl vynést na světlo, patří určitě model Feather, který měl méně než 200 gramů a velmi dobrý přechod do odrazu.

Adidas Takumi Sen a Adidas Takumi Ren

Také téhle v oblasti nejlehčích modelů nesmím opomenout Takumi Sen a Takumi Ren. Navzájem se lišily jen trochu v podrážce a barvě. Jinak obě verze byly lehounké ostré závodní boty, které bych na maraton doporučil jen velmi dobře trénovanému běžci nebo masochistovi. Verze boost se naštěstí prakticky nezměnila, ani co se týká váhy ani v rychlosti odrazu, takže na 10 kilometrů je to vždy výborná volba.

Některé boty od Adidas do dnes používám, protože jsem si na ně zvykl a peníze, které do nich vrazím, jsou rozhodně dobře investované.

Salming Race 5

Když jsem ukončil spolupráci s firmou Adidas, tak jsem nějakou dobu zkoušel Salming. Všechny modely, co jsem zkusil, byly lehké boty, všechny s malým dropem, jak je dnes moderní, a všechny velmi tvrdé. Tedy nejsou to boty pro každého, a pro mě měly jednu negativní vlastnost, a to poměrně malou výdrž, což přiznávám, může být i problém mých deformovaných chodidel, protože ne každá bota vydrží mé výrazně vbočené palce. Zmíním tu alespoň jeden model a to závodku Salming Race 5, která byla lehounká a výborná na krátké tratě, ale na mých nohách vydržela jen asi 300 kilometrů a já jsem si zvykl v závodních botách naběhat aspoň dvakrát nebo i třikrát tolik.

Hoka One One Clifton 5

Na závěr zmíním boty, které aktuálně obouvám na tréninky (závodil jsem naposledy v září, když nepočítám nepovedené MČR na 100 kilometrů v prosinci). Na objemy jsem si pořídil jedny Hoka One One v modelu Clifton 5. V zásadě jen můžu potvrdit všeobecná tvrzení. Je to pohodlná bota s robustním tlumením, která je přesto lehká a dá se v ní svižně běhat. Ovšem měl jsem sáhnout po modelu Wide, protože v užší verzi, kterou jsem zakoupil, moje vbočené palce začínají už po 600 kilometrech trhat svršek, a také mě dlouhou dobu bolelo chodidlo právě pod palcem, protože o malý kousek přesahoval onu charakteristickou kolíbku, kterou Hoka oplývá.

Adidas Boston 5

Poslední tréninkový model, který zmíním, je tempová bota Adidas Boston 5, která mi na moje silniční tempové tréninky vydržela fantastických 2 800 kilometrů. Tím pádem jsem je po konci jejich životnosti aktualizoval na model Boston 9, který používám právě k letošním tempovým tréninkům

Trénink v prosinci a lednu

Celá moje podzimní příprava směřovala k MČR na 100 kilometrů, které se po druhém odložení konalo 5. prosince 2020. Bohužel přesně týden před závodem se mi kousl levý hamstring, a to tak, že jsem sotva klusal. Na start jsem se postavil v marné naději na zázrak a ten se nekonal. Po sedmi kilometrech jsem vzdal, protože noha prostě nefungovala.

Několik dní jsem dal pauzu a pokoušel se vrátit zpět do tréninku. Úporná bolest ve svalu se vrátila, takže jsem se opět po dvou dnech pauzy vrátil k pomalém klusání. V podstatě každý další trénink intenzity se vrátil v nějakém problému se svaly. A nechce to přestat.

Postupně se objevil problém i pravém stehně a potom v obou lýtkách. Vždy to je velmi bolestivé. Rozhodl jsem, že místo intenzivních tréninků budu pouze klusat a někdy po vánocích jsem se postupně dostal na celkem slušné objemy.

V podobném duchu jsem pokračoval i v lednu, kdy jsem se snažil v týdnu alespoň o dva trochu intenzivnější tréninky, které se ovšem úrovni, kterou jsem běhal v listopadu, přibližovaly jen velmi vzdáleně. Nakonec nejtěžším tréninkem byl běh o délce 41 kilometrů v tempu 4:50, kdy jsem poté musel čtyři dny ubrat v délce i intenzitě, protože bolavé koleno mě k ničemu dalšímu nepustilo. Vzhledem k tomu, že počasí nabývá stále více zimního charakteru, tak i další tréninky budou spíše laděny do objemu aerobní vytrvalosti.

Přehledová tabulka za prosinec a leden:

 KmPrůměrné tempo
Týden (6 dní)210:05:40
Týden350:05:48
Týden1070:05:08
Týden920:05:13
Týden (4 dny)810:05:33
Prosinec: celkem 336 km.
 KmPrůměrné tempo
Týden (3 dny)51,10:05:52
Týden124,50:05:31
Týden158,90:05:17
Týden162,50:05:02
Týden (4 dny)147,20:05:16
Leden: celkem 644 km.

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

11. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

SOUTĚŽ: Známe výherce audioknih Wim Hof: Ledový muž

od Magdaléna Ondrášová 10. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

V minulém týdnu jste soutěžili s Audiotékou o tři knihy otuželeckého guru Wima Hofa a je na čase si říct, kdo knihy získává.

Knihu Wim Hof: Ledový muž získávají tři vylosovaní výherci od audioteka.cz, kteří splnili podmínky soutěže.

Vylosovanými jsou: Hana Melčová, Petr Křístek a Bohuslava Valová. Gratulujeme, můžete očekávat e-mail s kódem.

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

10. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkJak se oblékatRady a chybyTréninkZačátečníci

Běhání při -15 °C? Jistě, jen více pečujte o achilovky, radí fyzioterapeut Petr Soukup

od Magdaléna Ondrášová 10. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Že můžeme běhat v teplotách pod bodem mrazu víme, jak je to ale v extrémních teplotách na Českou republiku méně obvyklých? Běžec a fyzioterapeut v jedné osobě, Petr Soukup, v tom problém nevidí. Své zásady to ale má.

Teploty klesající k -15 °C přes den nejsou pro nás až tak obvyklé a běžci, kteří přes zimu teprve začínají běhat, mohou mít obavy, zda si nezpůsobí potíže. Nežijeme na Sibiři a komfortní teplotu máme na teploměru úplně jinde – od dost výš. Na názor jsme se zeptali odborníka, který nerozumí jen tělu jako fyzioterapeut, ale sám je například mistrem ČR ve sprint triatlonu.

Dýchání v mrazu

Pokud zvolíte pro běhání v mrazu pohodovou aerobní rychlost (tempo obecné vytrvalosti, tedy takové, kdy se nezadýcháváme příliš a jsme schopní například při běhu konverzovat bez lapání po dechu), bude pro vás dýchání beze změny a pravděpodobně si ani nebudete muset zakrýt ústa tunelem.

Problém se může objevit v případě, že se rozhodnete absolvovat intenzivnější trénink. „Ve chvíli, kdy vznikne větší poptávka těla po kyslíku a začneme hyperventilovat, nemusí se ostrý vzduch našemu dýchacímu ústrojí líbit a začne nás škrábat, pálit,“ popisuje Petr Soukup, který zastává názor, že 90 procent vdechovaného vzduchu by do plic mělo přicházet skrze ústa.

Při dýchání je tedy potřeba řídit se pocitem. Zakryjte si ústa šátkem nebo přizpůsobte běžecké tempo, zpomalte.

Tělo, svaly a šlachy

Velkou péči věnujte svalům a šlachám, na které má teplota velký vliv. Nižší okolní teploty mají za důsledek stažení krve z periferie (dolních i horních končetin) do trupu, aby chránila životně důležité orgány. Svaly v periferii jsou tak více náchylné ke zranění a Petr Soukup v takovou chvíli varuje před podceněním rozcvičení a nečekaném přechodu do maximálních intenzit: „V lepším případě dojde jenom k natažení, v horším k natržení svalů.“

Otestovali jsme pohodlnou ASICS GEL-Nimbus 23. Obstála na výbornou

Před samotným vyběhnutím je důležité se v teple rozhýbat a připravit tělo alespoň částečně na následující aktivitu. Při samotném běhu na delší dobu nezastavujte a snažte se spíše držet konstantní tempo. Ihned po doběhu doporučuje fyzioterapeut teplou sprchu, čaj, převlečení do suchého oblečení a lehký pozátěžový strečink.

Oblečení na běhání do mrazu

Každý jsme jiný a jinak chlad snášíme, proto nelze jednoznačně říct, jak přesně se do -15 °C obléknout. Ale právě teď více než kdy jindy je důležité sáhnout po funkčních materiálech, které budou odvádět vlhko od těla a svrchní vrstva odolná proti větru nenechá chlad prostoupit až k zpocené kůži.

Ideální stav je, kdy vyjdete ven a je vám trochu zima. Během se za chvíli zahřejete. Je-li vám po opuštění domova teplo, jste příliš oblečení, naopak při velkém diskomfortu vám vrstva chybí. Vraťte se a přioblečte se.

Soukup upozorňuje na oblast hlavy, kterou uniká velké množství tepla, a především v chladném počasí je potřeba mít tuto část těla zakrytou a neměli byste opomíjet ani teplé rukavice a ponožky.

Jako důležitou část také zmiňuje oblast achilovek. „Podkotníkové ponožky nechejte doma v šuplíku, protože především achilovkám se chlad moc nelíbí a není dobré je kromě sportu zatěžovat také nepříznivými teplotami.“ Pozor tedy i na příliš krátké, i když dlouhé legíny.

Mezi -15 °C a -20 °C takový rozdíl není

Neřiďte se pouze venkovním teploměrem, ale takzvanou pocitovou teplotou, na kterou mají vliv další faktory, především vítr (ale i vlhkost). „Leckdy může být mnohem horší varianta -4 °C se silným větrem oproti -20 °C a bezvětří,“ takže vždy přihlédněte i k tomuto faktoru. „Osobně již větší rozdíl mezi -15 °C nebo -20 °C nespatřuji a podobně tomu je i u plusových teplot,“ říká zkušený sportovec.

Pozor si dají kardiaci, astmatici a začátečníci

Běh v takto extrémních podmínkách samozřejmě nebude vyhovovat lidem, kteří mají jakékoliv problémy s respiračním nebo kardiovaskulárním systémem. Začínající běžci by měli spíše zvolit formu procházky nebo indiánského běhu, varuje Petr Soukup. „Pokud chcete i tak vyběhnout, tak doporučuji jakoukoliv formu souvislého běhu o nižší tepové frekvenci. Všeobecně určitě do 150 tepů. V případě nutnosti intenzivního intervalového běhu je možná ten pravý čas na běžecký pás.“

Běžecké pásy mnoho z nás nesnáší, ale na druhou stranu, kolik je takto extrémních dní v České republice? Může to být i příjemné zpestření běžecké přípravy. Že nic by se nemělo přehánět platí vždy, ale obzvlášť nyní, kdy jsou fitness centra s běžeckými pásy zavřena.

Petr Soukup (*1987)

  • vystudoval Tělesnou výchovu a sport na FTVS UK a Fyzioterapii
  • mistr ČR ve sprint triatlonu
  • vicemistr světa v terénním triatlonu (do 19 let)
  • vicemistr světa v Ironmanu (kategorie 30 – 34 let)
10. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Rady a chybyZačátečníci

Nebuďte za lamu: běžecký slovníček pojmů

od Magdaléna Ondrášová 9. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Neztraťte se v konverzaci a zjistěte, co se za běžeckou hantýrkou skrývá. Přinášíme výčet nejčastějších slangových pojmů, které můžete zaslechnout při setkání a konverzování s hobby vytrvalci.

Abeceda – běžecká abeceda je soubor speciálních cviků, které se provádí před tréninkem a jejich efektem je rozvoj běžeckých schopností (silnější odraz, lepší technika běhu, apod.). „Zkoušel jsem tu abecedu podle videí na Rungo a má to něco do sebe!“

Desítka – jde o běžeckou distanci v délce deseti kilometrů. Chlazené zlaté osvěžení po odběhnuté desítce to ale nevylučuje. „Nejdřív si zlepšuj čas na desítku a pak teprve běž půlku.“
Došlo mi (ti, mu…) – stav při běhu, kdy vyčerpáte veškerou energii a nemůžete dál. „Na 32. kilometru mi totálně došlo.“
Drop – je sklon boty, nebo jinak řečeno výškový rozdíl mezi patou a špičkou udávaný v milimetrech. Čím vyšší sklon, tím větší úleva pro lýtka a achilovky. Nejnižší drop je nula milimetrů. Obvyklý drop u pohodlné objemové obuvi je 10 až 12 milimetrů. „Na ty boty s nižším dropem si zvykej postupně, ať si neuženeš nějaké zranění.“

Fartlek – je druh rychlostního tréninku. Principem je střídání rychlého a pomalého běhu. „Více jsme o fartleku a druzích tréninku psali v tomto článku.“

Hlaďák – stav, kdy při dlouhém tréninku podceníte doplňování cukrů a spálíte je natolik, až vám dojde. „Mám hlaďák, nemáš hroznový cukr nebo něco?“
Hobík – hobby běžec, nebo také běžec neprofesionál. „Rungo je super web s radami pro hobíky.“
Hustník – je výraz z orientačního běhu a označuje mladý hustý les, ve kterém se nedá běhat, nedá se ani narovnat, dá se tak leda srazit s divokým prasetem. „Každý příčetný běžec se hustníku radši vyhne, ale občas se nezadaří.“

Pohodlné boty na běhání. Otestovali jsme ASICS GEL-Nimbus 23

Chrt – jedinec, jehož hlavní koníček je běhání a jeho časy jsou pro většinu hobíků snové. Poznáte ho také podle tristních zásob podkožního tuku. „Dneska mi to celkem běželo a pak mě do kopce předběhla skupinka chrtů a bylo po náladě.“

Nesmeky – pomůcky, které se navlékají na podrážky bot, aby tyto neklouzaly na náledí a ušlapaném sněhu. Je to levnější varianta bot s hřeby. „Na Lysou v zimě jedině s nesmeky, borci.“

Osobák – osobní rekord. „Jakej osobák máš na desítku?“

Patař – běžec, který výrazně došlapuje na patu, což ani neodpovídá správné běžecké technice, ani nedělá dobře jeho tělu. „Chce učit lidi, jak běhat, a přitom je to patař jak vyšitej.“
Půlka – polovina královské běžecké distance maratonu. Půlmaraton. „Běžíš letos půlku v Praze?“ Originální význam je ovšem běh na 800 metrů, jelikož je to zhruba půlka míle.
Prošitej – výraz, který taktéž užijete v cyklistice. Sportovec „prošitej jak deka“ si naložil v tréninku či závodě tolik, že se fyzicky odrovnal. „Jsem úplně prošitej.“

Rovinky – rovné úseky na krátké vzdálenosti několika desítek metrů, které se běhají svižným tempem několikrát za sebou (zpět se vyklusává). „Dáme abecedu a pak ještě nějaký rovinky.“

Silničky – silniční boty určené k běhu po asfaltu a zpevněném povrchu. „Bereš si dneska silničky nebo trailovky?“

Tepák – hrudní pás, který snímá tepovou frekvenci. „Vzal sis dneska tepák?“

Trailovky – trailové boty určené k běhu v terénu a nerovném či nestabilním povrchu. „Bude tam hromada bláta, pršelo, beru trailovky.“

Vyklusat – stimulovat tělo regeneračním kratším během v pomalém tempu, například po závodě. „Jdu se vyklusat.“ Taktéž můžete použít „rozklusat se“ před závodem, zahřát a připravit tělo na zátěž pomalým během.

Zeď – nebo také maratonská zeď, je stav, který může přijít kdykoliv, ale obvykle se přihodí na zhruba 35. kilometru maratonu. Běžce přepadne znenadání pocit vyčerpání a nechuti pokračovat v závodu. Není mu jasné, zda nechtějí pokračovat nohy nebo hlava, ale najde-li dost vůle pokračovat dál a nezastavit, obvykle do několika minut takový stav odezní a pokračuje dál. „Klasika, přebíhám Libeňský most a najednou zeď.“

9. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
PohybStrečinkTréninkZdraví

Těmito jednoduchými testy zjistíte, jak jste flexibilní. Vyhněte se zranění při sportu

od Kateřina Honová 8. 2. 2021
autor Kateřina Honová

Není nad to, být dostatečně flexibilní. Zejména v této době, kdy odpoledne neplatí to, co platilo ráno, o včerejšku nemluvě. Nebudeme však řešit flexibilitu mentální, ale probereme si téma flexibility měkkých tkání a vysvětlíme si, proč je důležitá.

Ať už běháte, nebo jezdíte na kole, ať už převážně sedíte, nebo ležíte, tělo se (kupodivu) přizpůsobuje vaší pozici. Pokud tedy v práci převážně sedíte, tělo se adaptuje na sed. Výbornou kompenzací je běh, ale na ten je třeba se připravit. Pokud totiž strávíte vsedě mnoho hodin, tak příliš nepočítejte s tím, že se napřímíte do ideální pozice hned, jak se postavíte. Mimoto práce na počítači zkracuje svaly horní části hrudníku, sed pak bedrokyčlostehenní svaly a kupříkladu častá jízda v autě zase lýtkové svaly. K tomu, aby se tělo mohlo pohybovat a neubližovalo si, je třeba mít dostatečný rozsah pohybů. Ten limitují nejen zkrácené svaly (jak často víme), ale také fascie a kloubní pouzdra (jak často nevíme). A pokud tyto tkáně budou v neoptimálním nastavení, budou měnit i váš pohyb. A hned je tady zánět okostic, bolesti kotníků, či kolen… A o to, aspoň myslím, nikdo nestojí. 

Následuje několik testů, díky kterým v cuku letu zjistíte, jak na tom jste. Tak schválně…

Pozn. Pokud máte po operaci (kolen, zad aj.), samozřejmě respektujete svá pohybová omezení.

Flexibilita kotníků: V pozici vkleče si sedněte na paty. Pozor, paty se snažte tlačit k sobě, pokud si sednete tak, že paty se „rozjíždí“ do stran a vy sedíte mezi nimi, tak to rozhodně nebudeme počítat. Při správném provedení byste měli dosednout na paty tak, že hřbety nohou jsou na podložce. Nejen hřbety nohou, i holeně jsou na podložce.

  • Pokud nejsou nohy celou plochou na položce: zkrácené svaly holení
  • Pokud nedosednete na paty, nebo vás táhnou stehna: zkrácené svaly přední strany stehen
Foto: Kateřina Honová

Flexibilita svalů zadní strany stehna: V pozici vleže na zádech, paže podél těla dlaněmi nahoru, obě nohy natažené, špičky směřují ke stropu. Zvedněte jednu nohu co nejvýš. Ideálně by se měla dostat do pravého úhlu k trupu (a logicky i k té druhé končetině). Koleno zůstává natažené.

  • Pokud není koleno natažené: zkrácené svaly zadní strany stehna (hamstringy)
  • Pokud se zvedá druhá noha od podložky (lehce se ohýbá v oblasti kyčle): zkrácený sval bedrokyčlostehenní (té nohy, která leží na zemi)
Foto: Kateřina Honová

Flexibilita svalů zadního svalového řetězce (lýtko, hamstring, vzpřimovač): Vsedě s nataženýma nohama se překloňte a zkuste se dotknout prstů na nohou. Ideální je přesah o délku dlaně před prsty na nohou. Minimum je dosáhnout na prsty na nohou, pokud nedosáhnete, styďte se a napravte to.

  • Nedotknete se prstů na nohou: zkrácené svaly lýtkové, zadní strana stehen, nebo vzpřimovače páteře
Foto: Kateřina Honová

Flexibilita kotníků, kolen a kyčlí: Proveďte hluboký dřep. Měli byste se v něm cítit vcelku pohodlně (pokud tedy nemáte rifle, které mohou zejména muže v některých partiích trochu tísnit), nic netahá, nic nebolí. Kulatá záda v tuto chvíli neřešte.

  • Paty jsou ve vzduchu: zkrácení svalů lýtek, nedostatečná hybnost v kotnících
  • Nedosednete dolů: zkrácení svalů přední strany stehen
  • Tendence přepadnout vzad: zkrácení svalů hýždí a zad, zkrácení svalů lýtek
Foto: Kateřina Honová

Flexibilita rotace hrudní páteře a svalů trupu: Vleže na boku, obě paže taženy před tělo, dlaně na sobě, nohy nataženy. Svrchní dolní končetinu dejte před tělo do pravého úhlu vůči trupu. Z této pozice proveďte pomalou rotaci za paží na opačnou stranu. V plné variantě položí ženy paži od oblasti předloktí na podložku, u mužů očekáváme aspoň kontakt prsty se zemí. (Ne, opravdu vždy se to nepovede.) Rozhodně testujte i druhou stranu.

Pro machry varianta „preclík“: v konečné pozici předchozího cviku uchopte nohy rukama (vždy tu nohu na straně blíž uchopující ruce – pokaždé mě překvapí, jaké možnosti jsou schopni testovaní vymyslet, když se chvíli nekoukám). Kolena samozřejmě pokrčte. Při plném provedení leží záda větší části plochy na podložce a nohy jsou těsně nad zemí nebo na zemi.

  • Rotující paže se zastaví nad zemí: zkrácení prsního svalu, zkrácení šikmého břišního svalu
  • Přednožená dolní končetina se zvedá od podložky: zkrácení ITB (natahovače stehenní povázky) a na to, milí běžci, opravdu pozor
  • Obě výše popsané situace se vyskytují najednou: zkrácení celého bočního fasciálního řetězce
Foto: Kateřina Honová

Flexibilita prsních svalů: Vleže na zádech, nohy pokrčeny v kolenou a opřeny o podložku. Paže v pozici svícen a pozor, pokud vám žebra půvabně vyjíždí ven do inspiračního postavení hrudníku (lidově „chrt“), zase je stáhněte dolů (ano, mělo by je držet břišní svalstvo). Při správném provedení leží paže volně celou plochou (jakože opravdu celou plochou – i zápěstími) na podložce. Nepočítá se, když je aktivně tlačíte do podložky.

  • Nepoložíte část horních končetin na podložku: zkrácení prstních svalů
  • Neumíte zkorigovat chrta: nedostatečnost funkce břišních svalů

O správném protahování, nejčastějších chybách (ano, technika a zase technika), si napíšeme příště. A pozor: I zdatní bardi, protahující, rolující a celkově se kompenzující, dělají stále jednu často se opakující chybu, která dlouhodobě blokuje zlepšení flexibility. Tak se podívejte na testy (nejen podívejte) a příště si prozradíme zase něco víc.

Autorka Kateřina Honová pracuje v Brně jako fyzioterapeutka.

8. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Nezařazené

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Energii nezničíš: Nové ULTRABOOST 21 ji umí zpracovat a vrátit na maximum

od Rungo 5. 2. 2021
autor Rungo

„Běhám, protože mě to nabíjí.“ Aktuální studie tento často slýchaný výrok potvrzuje: Pravidelné běhání zvyšuje pocit hladiny energie o 20 %. A co teprve, když objevíte boty, které vám dokážou energii i vrátit – dokonce lépe než kdykoli předtím? Adidas ULTRABOOST 21 potvrzují zákony fyziky, módy i fair play. 

Tři proužky ve znaku sportovní revoluce

Katherine Switzerová, která jako první žena navzdory pořadatelům i předsudkům zaběhla Bostonský maraton a ukázala světu, že ženy mohou být vytrvalkyně. Dick Flosbury, skokan, co se nebál jít proti proudu, jako první přes laťku „hodil záda“ a zrodil se nový olympijský rekord i dosud nepřekonaná technika flopu. Jesse Owens a jeho zlatá sklizeň na olympiádě v Berlíně v roce 1936, kdy už se do vlajky s pěti kruhy zarývaly spáry nacistické orlice.

Všechny tyto legendy mají jedno společné: Nekonečnou energii, s jakou vyrazili navzdory pravidlům, konvencím a předsudkům, výjimečnou sílu osobnosti, sportovní nadání a…boty se třemi pruhy. Ano, dokonce i  Owens otřásl nacistickou rasovou propagandou v německých botách, které mu předal Adolf ‚Adi‘ Dassler osobně. Spolu s dalšími byl důkazem toho, že sport boří hranice i předsudky, a že cíl je nadosah – stačí se správně odrazit.

„Dobrý pocit“ je, oč tu běží(me)

Energie je dnes velmi často skloňovaným pojmem, a to jak ve sportovním, tak psychologickém, ale i ezoterickém světě. Každý s energií nakládáme po svém a každý si pod tímto pojmem představíme „to naše“. Pro nás běžce to bude energie k pohybu, ale i ta, kterou nás pohyb zpětně nabíjí. Tento opojný pocit potvrzují i data, která vyplynula z nedávné celosvětové studie, která vznikla právě ve spolupráci se značkou adidas. 

Studie zkoumala běžce po celém světě a odhalila u nich o 20 % častější pocit vyšší hladiny energie než u lidí, kteří neběhají. Celých 40 % respondentů, kteří zvýšili svou frekvenci běhání, uvedlo, že jim běhání přineslo pozitivnější přístup k životu. Ukázalo se také, že proti trudomyslnosti nemusí zabrat jen cimrmanovská písnička, ale právě sport: více než 35 % účastníků studie se ztotožnilo s tím, že jejich hlavní motivací k pohybu bylo právě zlepšení stavu duševního zdraví.

Běhání dokáže přinést významné změny v našich životech: Dodává nám sebevědomí, dobrý pocit z vlastních úspěchů i jedinečnou možnost překonávat sebe sama a „zazávodit si“ – i když třeba jen proti svým vlastním předchozím výsledkům. I v době kdy není možné se postavit na startovní čáru se stovkami dalších, nás běh dokáže motivovat, vzájemně spojit a udržet v pohybu.

ULTRABOOST 21: Bota, která vás odrazí ke hvězdám

Ze středoškolské fyziky si možná pamatujeme, že energii nelze vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie. Lze si to krásně ilustrovat na běhání: Rozhodneme se, nazujeme „kecky“ a vyrazíme. S každým dopadem přetavíme kousek energie na kopanec do asfaltu, kterému je to tak trochu jedno – je dost pevný na to, aby nám naši energii vrátil třeba v podobě trošku nepříjemného (a nezdravého) otřesu v kolenou. 

adidas ULTRABOOST 21, FOTO: adidas.com

Běžecká bota může takové nárazy tlumit a pohlcovat, nebo odpružit a vracet v podobě přidané energie do každého odrazu. Kterou možnost si vyberete? Běžecká obuv adidas ULTRABOOST 21 dodá běhu lehkost, o které se vám snilo od dob, kdy jste se poprvé (možná trošku těžkopádně) odrazili od země. Oproti svému předchůdci disponuje o 6 % vyšším obsahem kapslí BOOST v mezipodešvi, která zaručí optimální pohodlí a maximální návratnost energie.

5. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás