RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Běžecký tréninkTrénink

Trénink na maraton: Jak jsem po operaci čelisti hledala s trenérem cestu zpět k běhání

od Rungo 18. 8. 2022
autor Rungo

Osm týdnů uplynulo od mé operace, o které se dříve zmínil trenér Honza a já v minulém článku. Nečekala jsem, že mi posunutí spodní čelisti vezme na tak dlouhou dobu nejen kousání pevné stravy, které vymění za stravu tekutou, mixovanou a kašovitou, ale ani jeden z nás dvou nečekal, že mi to na tak dlouhou dobu vezme i běhání a naše kondiční tréninky v posilovně!

Sledujte celou přípravu Andie na maraton.

Tři týdny jsem zobala antibiotika, měla obličej téměř trvale pod ledem a vizualizovala běhání. Takto jsem „běhala“ téměř denně. Nemohla jsem dělat žádné činnosti, při kterých hrozil pád a úraz hlavy, takže žádné rvačky a fackovaná. Nemohla jsem dělat nic, kde by byly jakékoliv otřesy, takže žádné tanečky, vyskakování a ani delší romantické procházky! 

Zkoušela jsem si pak doma sednout na všechny typy kol, které mám, nevyhovovalo mi ani jedno, obličej byl nakloněný moc dolů, takže ani žádné projížďky po rovných cyklostezkách a ani spinningové kolo v posilovně, které jsme s Honzou plánovali zařadit, až trošku splaskne můj obličej, abychom se při mé rekonvalescenci taky potkávali a případně podle stavu zařadili nějaké pomalé rozhýbávání se. Napadl nás rotoped. Člověk na něm sedí vzpřímeněji a může šlapat i bez držení se. Kvůli rotopedu ale nebudu přece jezdit do fitka! A tak mi můj syn s kamarádkou přivezli domů klasický rotoped. Zkusila jsem to a k mé úlevě to šlo.

Jde to, když chcete hledat cestu

Tak jsem další tři týdny sedala na rotoped a šlapala. To bych nebyla ale já, abych nevymyslela nějaký zlepšovák. Musím se přece bavit, musím si hrát. A protože jde šlapat na rotopedu bez držení a člověk stejně neví, co má dělat s rukama, hrála jsem si při šlapání „bez drža“ na běhání a imitovala pohyb rukou při běhu. 

I když jsem byla většinu času obličejem „pod ledem“, což bylo po zátěži, kterou představoval rotoped, potřeba, obličej nesplaskával tak, jak bych si představovala. Říkala jsem si: „Jsem trpělivá, jsem trpělivá, maraton je taky dlouhá trať, jsem vytrvalec,“ pořád dokola. Kromě ledu a lymfatických tejpů na otoky, které jsem si lepila na obličej a vypadala pak jako indián na válečné stezce, jsem přišla s dalším nápadem pro zmenšení otoku obličeje, lymfodrenáží. Ale jak si chcete na obličeji, kterého se nemůžete dotknout ani ručníkem, provádět lymfodrenáž?

Přišla jsem na to. Lymfodrenáž spojenou s pohybem představovalo plavání. Další dva týdny jsem chodila intenzivně do venkovního padesátimetrového bazénu čtyřicet minut plavat. Zpočátku prsa, můj nejméně oblíbený plavecký styl, protože otáčet hlavou fakt nešlo ani ve vodě. Ale neplavu prsa na „paní radovou“, a tak ten proud vody kolem tváří a vyfukování bublinek do vody představovalo právě příjemnou lymfodrenáž. A pak přišel na řadu konečně kraul, uplavaná vzdálenost se zvýšila, tempo taky, nasadila jsem si ploutvičky. A stala závislačkou i na plavání. V horku, v zimě, v dešti. 

Důvod posouvání čelisti? Kyslík

Po šesti a půl týdnech jsem se byla mým plížiběhem lehce na půl hodinky proběhnout. Po tvrdém povrchu to nešlo, po nerovném taky ne, takže zbýval jen trávníček, nejlépe fotbalové hřiště. Mám na to trpělivost? Nemám. Tak jsem sedla na kolo a vyrazila. Nejdříve párkrát na MTB kole po silnici pomalým tempem do třiceti kilometrů, při přejezdu nerovností vždy skousla zuby k sobě víc. Pak na silničce po rovné cyklostezce rychlejším výletním tempem do padesáti kilometrů. A začala jsem se pomalu stávat závislačkou i na kole. Andie, trénuješ na maraton, ne na Ironmana. Že by bylo zaseto semínko pro další výzvu, až zvládnu ten maraton? Trenéra Honzu bych mohla využít, zrovna v této době si dal závod v triatlonu.

Od sedmého týdne mám zařazené pomalé rozběhávání od dvaceti do čtyřiceti minut. I tady musím být trpělivá. Pracuji zase s tepovkou, která vyskočí hned ze začátku pěkně rychle nahoru. A já musím brutálně zpomalit do mého pomalého běhu, ačkoliv tělo by se chtělo rozběhnout. Narkóza, tři týdny antibiotik, téměř dva měsíce bez běhání a k tomu můj věk. To všechno si musím uvědomit. Není to jednoduché, protože já jsem tou operací ožila. Do mého těla, do každé buňky v něm se vrátil kyslík, kvůli kterému mi čelist sekali. Kyslík, který mi od patnácti let v těle ubýval.

Vůbec nechápu, jak jsem mohla sportovat, jak jsem mohla existovat s tak omezeným přísunem vzduchu. Nevěřila jsem lékařům, když mi říkali, že to po operaci poznám i při běžných činnostech. Uvědomila jsem si to však hned čtvrtý den po operaci, když jsem doma seděla v křesle na balkóně. Uvědomila jsem si, že mám v sobě kyslík. Všude, v očích, uších, nose, rukách, břichu, nohách. A jak mám v sobě ten kyslík, mám chuť se rozběhnout rychleji. Ale to zase nestíhá mé srdíčko. Takže se vracím úplně na začátek, do kratších vzdáleností v pomalejším tempu s nižší tepovkou. A taky se musím s tím množstvím kyslíku naučit pracovat.

Foto: Andrea Zelená
Foto: Andrea Zelená
Foto: Andrea Zelená
Foto: Andrea Zelená
Foto: Andrea Zelená
Foto: Andrea Zelená

Najděte si svého pravého trenéra

Vracím se na začátek. A to téměř ve všem. Po osmi týdnech pauzy jsem byla poprvé na tréninku ve fitku s trenérem. Konečně! Dva měsíce jsme spolu komunikovali jen přes telefon a tréninkovou tabulku. Teď se zase začneme pravidelně jednou týdně potkávat. Hurá! Chyběly mi ty jeho komentáře k mým pozdním příchodům, jeho upřímnost, humor, čertíci v očích, pozitivní naladění, skvělý trenérský přístup, vtipné komentování mých krkolomných provedení některých cviků. Chvilku jsme si i pokecali. Znovu jsem si uvědomila, jak je pro mě důležitý správný výběr trenéra. Že stálo za to napsat o sobě povídání a tak dlouhou dobu čekat. Dočkala jsem se a jsem moc ráda, že tenkrát Honza souhlasil se setkáním a domluvili jsme se. Hned při první schůzce jsem cítila, že to bude fungovat. Honza byl svůj, na nic si nehrál, nesnažil se mě ohromit svými úspěchy, což by v pohodě mohl, neházel na mě odborné termíny. Byl sám sebou.

Ať už máte za sebou nějakou sportovní minulost či ne, trenér vám musí sednout i jako člověk. Také je dobré, když má vlastní zkušenost s daným sportem, aby sám v době od juniorského věku a i v dospělosti zažil na sobě a v sobě pocity při tréninku, po tréninku, před závodem, při závodě, po závodě. Aby měl taky zkušenost s nějakým zdravotním omezením v kombinaci s tréninkem, či navracením se po pauze do tréninku. Prostě vlastní zkušenosti.

Ano, znalosti jsou taky potřeba. A když už s někým spolupracujete a za jeho služby a čas mu platíte, potřebujete, aby tam byla kvalita, a abyste se na trénink a atmosféru při něm těšili. Aby bylo vidět, že to trenéra baví, že ho to s vámi baví, že do toho dává svých sto procent. Že nejede stejné plány a tréninky pro všechny své klienty, neplánuje jen podle tabulek a teoretických postupů, že dokáže trénink přizpůsobit vašemu zdravotnímu, ale i psychickému stavu, vašemu věku, kondici a dovednostem, že vám věnuje pozornost, že se o vás zajímá a má i nějakou tu empatii. 

Jsem moc ráda, že na konci minulého roku to byl zrovna Honza, který reagoval a šel do toho se mnou. Spolupráce s ním je perfektní! Děkuji, Honzo, že to se mnou dáváš, přeji si a doufám, že to společně dotáhneme do konce!

Autorka textu: Andrea Zelená

18. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
RUNGO závodyZávody Brno

Nejsi závodník? Nevadí. Zveme tě na RUNGO závody do brněnské zoo

od Rungo 16. 8. 2022
autor Rungo

Desetikilometrový okruh, vstupenky do Zoo Brno v ceně a ještě svým během přispějete na záchranu dudka chocholatého. Nejkrásnější překvapení čeká pro vítěze a jednoho vylosovaného. Čtěte dál o Rungo závodu, který se bude konat už za měsíc 24. září 2022.

Tak už je to konečně tady. Běžecké závody. Po několikaleté pauze jsme došli k závěru, že už by to stačilo, a tak máme pro vás tuhle pozvánku na RUNGO.cz brněnské klání. Zapomeňte ale na akci, která je plná “vychytávek”, hrajících dýdžejů, plazmových obrazovek v cíli, reklamních partnerů na každém patníku. Nic takového vás na našem závodě nečeká. Půjde pouze a jen o běh, setkání s přáteli a pohodovou atmosféru, kterou spolu v brněnské zoo zažijeme společně. 

Je úplně jedno jestli máš v nohách roky běhání nebo to bude tvůj úplně první závod. Je fuk, jestli běháš v posledním modelu bot nebo naboso. Tohle je oslava sportu, který společně milujeme a mimo to můžeš strávit čas v zoologické zahradě. To je přece parádní sobota, no ne? 

Jediné, co z moderních vymožeností na našich závodech dostaneš, je čipová technologie, kvalitní měření času tvého běhu a systém přihlašování na závod. Těšit se můžeš dále na 1 + 1 vstupenku do Zoo Brno gratis, přehledné značení tratě, občerstvení po závodě a spoustu zvířat. Pokud přineseš něco dobrého z vlastní kuchyně a podělíš se s ostatními o nějakou tu dobrotu, budeme moc rádi a ty tak posuneš atmosféru závodu o velký kus dál. My taky vytáhneme doma plechy a nádobí a něco osobně připravíme. Organizátorka Majda už se třeba těší, až napeče její legendární cookiesky a vy se do nich zakousnete a ředitel závodu Mára donese sušené maso. Dobré jídlo je kořením sportu přece.

Takže zapište si: 24. září Zoo Brno, start v Beringii u medvědů hnědých. Trasa povede částí zahrady směrem do chráněného území Baba a cíl je opět v zoo. Jde o 10kilometrový okruh. Po cestě uvidíte spoustu zvířat, která vás budou buď ignorovat nebo jen kroutit hlavami, ale jsou to fanoušci, na které jinde asi nenarazíte.

P.S. Pokud se najde někdo, kdo nebude chtít závodit, ale poznat, jak se takové závody dělají a pomoct nám s organizací na místě, tak budeme moc rádi. Napište pak na topinka@rungo.cz nebo si najděte Marka Topinku na Facebooku a pošlete mu zprávu. Dík pomoc za podporu.

Přihlásit se na závod!

První muž a první žena závodu získají krmení žiraf a nadto vylosujeme ze všech běžců, kteří dorazí do cíle ještě jednoho, který si krmení žiraf užije s nimi.

Foto: Matyáš Slavík
Foto: Matyáš Slavík

Dobrý skutek nade vše

V ceně startovného 350 korun nezískáte jen skvělý zážitek, časomíru a pro Rungo závody typickou domácí atmosféru, ale ještě k tomu poputuje 50 korun ze startovného na ochranu silně ohrožené populace dudků chocholatých na Jižní Moravě, o kterou se momentálně Zoo Brno zasluhuje. Snad brzy budeme mít možnost vidět dudka i blízko svých domovů. Jak to dělají? Povíme si příště nebo si to přečtěte tady.

Děkujeme partnerovi Zoo Brno a Lesy města Brna, a.s. Sdílejte závod dál, seberte kámoše, přijeďte si to užít s námi a podpořte dudka!

Zoo Brno
Lesy města Brna

Důležité odkazy:

  • propozice závodu
  • přihlášení se na závod

16. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaCyklistikaHorská kolaTréninkVybavení

Recenze: Canyon Spectral 29 AL 6. Pan „Univerzální“

od Rungo 15. 8. 2022
autor Rungo

Pokud jste někdy kupovali pořádné celoodpružené kolo, následující scénář vám asi nebude cizí: třetina poradců vás žene obrážet testovací akce, na které nemáte čas, třetina vás začne měřit jak na rakev a doporučí vám bicykl na milimetr padnoucí, třetina pak preferuje jednoduchou variantu: “Zkus si to moje, něco kup a druhý výběr se už povede líp…”. Nad tím vším se vznáší řečnické otázky, jako: “Vyber si kolo na terén, ve kterém jezdíš,” nebo “Full tě posune do náročnějšího terénu.” A teď babo raď. A co na to Canyon Spectral?

Tenhle článek nebude tak recenze, na ni nemám ani zkušenosti s desítkami kol, ani techniku jízdy, jako spíše názor na kolo, jeho využití, volbu komponent a mé pojetí cyklistiky.

Co je tohle kolo vlastně zač?

Českou klasikou je vybrat si enduro kolo na ježdění polních cestách. Ani já nejsem výjimkou, ale přeci jen trailcenter a bikeparků jsem pár absolvoval a do vzduchu se s kolem taky sem tam dostanu.

K něčemu takovému je Canyon Spectral předurčený. Jeho geometrie je naladěná tak, abyste zvládli závody České enduro serie, sem tam bikepark dolů, výjezd vlastními silami na hřebeny zdejších horstev, a když na to přijde, tak i pár kilometrů výletním tempem s dětmi. Prostě univerzál.

Canyon testovaný model Spectral 29 AL 6 řadí do kategorie 4, kam se dostal dva roky zpátky, kdy povýšil ze trojky. Na downhillovou trať víkend co víkend to nestačí, ale jít si zaskákat na lokální trail či nebrzdit před kamenitou pasáží je OK.

Dolů kalupem, nahoru příjemně, po rovině trpět

Velká část těchto schopností je daná geometrií rámu, která se nese v duchu moderních trendů, tedy hodně předkopnutých vidlic a postavených sedlovek. Hlavová trubka svírá se zemí úhel 64° (což měl mimochodem pět let zpátky sjezdový model Sender v kratším setupu), u sedlovky byste pak naměřili 76,5° (což je o 2° více, než na cross-country orientovaný model Lux pět let zpátky). Výsledek by měl být, že dolů jede Spectral jako sjezďák a nahoru jak maratonec.

Problematika je ale složitější. Reach (horizontální vzdálenost mezi středem a vrchem hlavové trubky) je dlouhý, 481 mm ve velikosti L, což vás ve sjezdu ve stoje posune příjemně dopředu, čímž získáte lepší přítlak na předním kole. Zároveň však efektivní délka horní rámové trubky měří 630 mm, což je o cca tři centimetry méně, než by mým tělesným proporcím sedělo.

Canyon Spectral 29 AL 6. Foto: Michal Maňák
Vedení bovdenů je u Canyon Spectral 29 AL 6 samozřejmě veden vnitřkem rámu. Foto: Michal Maňák
Střed u Canyon Spectral 29 AL 6 je šroubovací, takže lze namontovat bashguard, ale ISCH úchyty chybí. To je škoda. Foto: Michal Maňák
Canyon Spectral 29 AL 6 v akci. Foto: Michal Maňák
Canyon Spectral 29 AL 6 v plné kráse. Foto: Michal Maňák

Do goniometrie a geometrie pak promlouvá ještě délka sedlové trubky, neboli lapidárně – kolik máte manévrovacího místa pod zadkem, těžištěm. A v tomto ohledu si chrochtám blahem. Tabulkových 460 mm jak kdyby bylo měřených falšovaným pravítkem, prostoru je na rozdávání, že i 17centimetrový teleskop by snesl o pár čísel prodloužit vzdálenost mezi krajními polohami.

Teorie stranou, jak teda ten Spectral jezdí?

Čísla máme za sebou, pojďme na dojmy, které z nich plynou. Prvně, i přes 29” kola máte dojem, že nelevitujete kdesi metr v povětří. Dokážete se ponořit hluboko do kola, zvlášť když se pořádně skloníte do agresivní pozice. Kontakt se zemí je odtažitější, než si pamatuji ze 27,5” kol, ale o to rychleji si troufáte jezdit – a taky “prasit”, protože Spectral na velkých obručích odpustí i stopu, kterou byste na menším rozměru jeli se smrtí v očích.

Rovněž výjezdy zvládá Spectral příjemně. O závodních ambicích se samozřejmě mluvit nedá, ale pokud vás čekají dva kilometry po šotolině na vrchol, stačí nasadit vyšší kadenci, lehčí převod a točit nohama. Chcete-li trénovat správnou techniku šlapání, sáhněte po lockoutu tlumiče, ale jinak není třeba na páčku sahat. Na pístnici sice je vidět, že se zadní stavba pohupuje, ale že bych cítil, jak plýtvám energií? Nikdy.

Největší utrpení na Spectralu zažijete na rovinatých přejezdech. Během nich budete bloudit očima po okolí a myšlenkami v budoucnosti, geometrie kola říká, že rovinky jsou nutné zlo. Nebyl jsem schopen si najít pozici, kde bych byl buď sehnutý pro menší aerodynamický odpor, nebo se rekreačně napřímil a kochal se. Vždycky jsem byl někde mezi, aby si neodpočinuly ani ruce, ani záda.

Když Canyon dostal “nažrat”

Speciálně na závěr jsem si nechal kapitolu o chování v pořádném terénu. Přeci jen trvá, než se podaří naladit správné tlaky ve vidlici a tlumiči, nastaví se posed a zejména, než se přizpůsobí svalová paměť. Ani tak jsem se nedostal na limity kola, ale pokusím se aspoň o srovnání s endurem YT Capra, které mi říká poslední čtyři roky pane.

První dny se točily okolo problému, jak dostat kolo na zadní. Chtělo to hodně důrazné pohyby, přestože délka zadní stavby je jen o pár milimetrů delší než u mého kola. Nakonec se ukázalo, že vlastně dosahuji stejné výšky bunny hopu, jako jindy, jen ho jinak vnímám.

Troufnul jsem si proto i na větší skoky a s překvapením zjistil, že dostat Spectral do vzduchu jde velmi snadno. Určitá těžkopádnost sice znát je, ale to skutečně jen v momentech, kdy se pokoušíte dělat triky na patníku a hopsat i tam, kde to vůbec nedává smysl.

„Bordel“ mezi zuby a tvář zahalená prachem. Začíná tréninkový diskomfort 

Tento charakter vám rychle vykompenzuje kinematika a jistota v rychlosti, zvlášť pokud se kopec naklopí dolů. Při hopsání na lokálních trailech jsem měl pocit, že mě Spectral neposlouchá, že nemám dostatečný grip na předním kole a připisoval jsem to vzorku pláště a rozměru kola.

Ukázalo se však, že chyba byla ve mně. Chce to jezdit agresivněji, pořádně kolu věřit, nahnout se nad řídítka a znovu kolu věřit. Jakmile ho takto zkrotíte, ožije. Najednou kolo, které jsem soukromě překřtil na “mechouše”, protože krásně žehlil kořeny a kamení, ztvrdne a stane se stabilní platformou, na které je radost frčet cestou necestou dolů.

Následující euforii může zbrzdit snad jen relativně nízký střed, způsobující občasné škrtnutí pedály o zem v kompresích. Prošlápnout tlumiče ve chvíli, kdy se snažíte přejet kamenný zub je nešťastný nápad za všech okolností, ale Spectral vám ho vyloženě dá sežrat. Leda byste zkusili sáhnout po karbonové variantě, která prostřednictvím flip chipu umožňuje zvednout střed o 8 mm.

Canyon Spectral 29 AL 6: Komponenty

Pojďme si nyní prohlédnout, jak je Canyon Spectral 29 AL 6 poskládaný. Jedná se o druhou nejlevnější specifikaci, takže se dají čekat určité kompromisy, rovnou ale můžu říci, že jsem jich našel minimum a i tak odpovídají předpokládanému použití a tvoří tak rozumný start pro budoucí úpravy ať už směrem k těžšímu terénu, nebo jezdivosti.

Rám: hliníková klasika vyhovující trendům

Canyon nikdy nebyl nijak radikální, co se týče tvarování rámů. Mě tato estetika vyhovuje, nemám rád ohýbané trubky, takže čisté linie a profily mi padly do vkusu a nevadily ani housenky v místech svařování.

Samotné uspořádání je stokrát vyzkoušená variace na čtyřčep, kinematiku Canyon popisuje jako žehlící na začátku zdvihu, stabilní v prostředku a progresivní na konci, abyste se vyhnuli tvrdým dorazům. Ale to dnes říká asi každý výrobce…

Potěší velkoryse naddimenzovaná zadní stavba, použité pláště Maxxis o šířce 2,4” mají velikou rezervu. Při pohledu na zavěšení v oblasti, kde se chainstays napojují na přední rámový trojúhelník, a u vahadla vykukuje surový hliník. Není nijak schovaný, začištěný, snad ani lakovaný – zkrátka mezi meruňkovou oranžovou při detailním pohledu vykukuje surová stříbrná, která čistotu rámu hyzdí.

To se snaží napravit vnitřní vedení bovdenů, které je příkladně tiché. Obecně řečeno – bylo lahodné poslouchat létající kamení a hučení větru bez jakéhokoli rachtání z kola.

Dalším zajímavým detailem je dvojice šroubů na spodku horní rámové trubky, které doplňují klasické návařky na košík pro bidon. Inu, trendem je jezdit nalehko, takže další místo pro schování nářadí nebo svačinky se hodí. Nicméně bych se nezlobil, kdyby Canyon umístil přímo do rámu, jako to dělá třeba Trek nebo Specialized u tzv. SWAT Boxu. A kdyby kolo vybavil ISCG montáží pro bashguard či vodítko.

Pružení a tlumení: RockShoxová klasika

Zatímco dražší varianty staví na komponentech od Foxu, AL 6 staví na značce RockShox. Pokud tedy máte v okolí servisáka, který má školení právě na tenhle brand, může to být i rozhodující parametr.

Každopádně vpředu žehlí vidlice Lyric, etalon v segmentu all-mountain a enduro vidlic. Popisují ji nohy o průměru 35 mm, zdvihy v rozsahu 150 – 180 mm podle shaftu a boost rozměr přední osy, tedy 15 × 110 mm.

Test: Canyon Grail:ON. Neskutečně zábavný elektrický gravel

Použita je OEM varianta Select+, sdílející větší část vnitřností s vyšší verzí Ultimate. Netroufám si o ní říct více, než že funguje parádně, na přesnější hodnocení zkušenosti zatím nemám zkušenosti a srovnání. Snad jen dodám, že nastavit lze odskok, komprese a samozřejmě tlak. Rozdělení na pomalou a rychlou kompresi mi nikterak nechybělo, stejně jako lockout – Spectral není kolo, které byste ladili zvlášť pro rychlé výjezdy a dupání ze sedla.

Tlumič RS Super Deluxe Select+ jede po stejných kolejích. Expanzní nádobka znamená větší vzduchovou komoru a tedy lineárnější chod, která kompenzuje progresivní chod rámu. A tím pádem si každý biker může zvolit, zda se mu progresivita líbí, nebo by raději sáhnul po pružině. Ideální. A že má Super Deluxe jen jednu páčku pro polohy zamčeno-odemčeno? Bohatě to stačí, pohupování má řešit rám, ne tlumič.

Pohon: Sram GX, co chtít víc?

Jednopřevodníkové systémy jsou u kol na technické ježdění standardem, Canyon ani neměl důvod vymýšlet něco unikátního. Pohon od Sramu už to dokázal v předchozích letech a nic se na tom nezměnilo ani u Spectralu.

12 rychlostí je norma, použití kazety s inovovaným rozsahem 10-52 zubů potěší, stejně jako střed Sram DUB montovaný do závitů BSA místo nepopulárního pressfitu. Nic vhodnějšího mě ani nenapadá, když ceny kazet Sram už jsou vůči Shimanu srovnatelné a navíc má XD ořech o fous lepší reputaci odolnosti, než Microspline.

Záplety: kombo silných značek

Ráfky a náboje jsou často opomíjenými komponentami. Ale jak jednou bouchnete ráfek, víte, že příště to bude chtít investovat do něčeho odolnějšího. Hromada jezdců se po pokusech o šetření vrací k nesmrtelné klasice od DT Swiss. V případě Canyonu Spectral 29 AL 6 je ale dostanou už v základu.

Těžko říct, o jakou kombinaci nábojů a ráfků se jedná, v katalogu se píše o kolech DT Swiss AM LN 370, zároveň chod zadního náboje je hodně tichý, což úplně produkci Švýcarů neodpovídá, ale nerad bych se pouštěl do spekulací.

Ráfky jsou obuté do plášťů Maxxis Minion DHR II v rozměru 29 x 2,4” Wide Trail v třísměsovém provedení Maxx Terra, tedy kompromisem mezi gripem a odvalováním. Přidejte Exo casing a máte univerzální setup.

Buď budete spokojeni a máte vystaráno, nebo zvolíte dozadu něco jezdivějšího, či naopak dopředu vyberete větší drapák, třeba Assegai, DHF, nebo Magic Mary z produkce Schwalbe. Ve všech třech případech se ale vyhnete kupování hned obou plášťů – to není hloupý nápad, myslím.

Brzdy: Sram Code R mi k srdci nepřirostly

Celý život mě zastavovaly brzdy Shimano. O Sramech jsem slýchával, že mají plynulejší nástup, nejsou tak kousavé, lépe se modulují… Jenže taky se povídá, že Sram jede a Shimano zastavuje. Přikláním se k té druhé skupině.

Ne, že by čtyřpísty Code R 200mm kotouče Centerline nezastavily, ale vždycky jsem měl pocit, že za páky musím pořádně chytit, pořádně je zmáčknout, pořádně je držet a nelechtat je jen tak ukazováčkem. Na trailu se to ještě snést dá, ale při představě, že ruce po třech kilometrech sjezdovky sotva drží gripy a já ještě posiluju prsty na brzdách… Nic moc, tyhle brzdy bych nejradši prodal před prvním výjezdem a zkusil místo nich sehnat třeba Shimano Zee.

Kokpit: Canyon má vlastní produkty

Zatímco ve zprávách častěji potkáte zkratku G8, na Spectralu se na řídítkách, představci a gripech píše G5. Vlastní brand Canyonu není ani lepší, ani horší, než jiné komponenty, které jsem měl tu čest vyzkoušet.

Guma gripů drží jakž takž i bez rukavic, s nimi je pak úchop ještě jistější. Řídítka mají nakreslené čáry na přesné umístění jak do představce, tak pro páky řazení, brzd a teleskopu přes objímky matchmaker. Jestli je proto pro vás noční můrou mít na obou stranách stejné vzdálenosti a úhly, G5 vám ušetří nejednu bezesnou noc.

Ostatní komponenty: Na frontě pod zadkem klid

Trailbike bez teleskopu je jako smažák bez tatarky. Jíst se dá, ale není to ono. Líbí se mi, jak se teleskopické sedlovky prodlužují a reagují tak na změny v geometriích kol. Oceňuji proto, že i Canyon Spectral není pozadu, Iridium Dropper Post má zdvih 170 mm. Tím, že se pohybuji u horní hranice velikosti L bych se nezlobil za dvacet centimetrů zdvihu, ale i ty dva cenťáky navíc oproti 15 nebo dokonce 12,5 centimetrům jsou znát.

Na sedlovku je uchycené sedlo Ergon SM10 Enduro Comp. Zvučná značka potěší, ale jako u každé plochy, které se vaše ctěné tělo dotýká, až delší soužití prozradí, zda by nebylo na místě zvolit méně slávy a více pohodlí.

Spectral 29 je skvělý stroj, ze kterého můžete postavit cokoli

Očekávání byla veliká, Spectral je legenda, ke které už při vybalování z krabice cítíte úctu. Nejdřív jsem ho vnímal jako lehkou váhu, která ztěžkla, ale během společných kilometrů mi došlo, že tenhle Canyon není zbraň na závody a vlastně ani bike na flowtraily prokládané občasným rock gardenem.

Nejvíc je to platforma, která vám dovolí prakticky cokoli. Na skoky zatáhnete sedlo mezi kolena, na lehké traily nahodíte jezdivější pláště, do trail centra dokoupíte silnější brzdy, na výlety zacvaknete bidon do držáku a pokud žádnou specializaci vůbec nepotřebujete, necháte Spectral v továrním nastavení a taky si to královsky užijete.

Nejlepší na tom je, že ať už pojedete kamkoli, pořád máte pod sebou kolo, které vás nebude limitovat.

P. S.: Jestli nějaký sjezdař dočetl až sem, poslední větu ať bere s rezervou.


Plusy:

  • kolo s velmi širokým využitím
  • rozumná skladba komponent
  • poměr výkon/cena
  • krátká sedlovka

Mínusy:

  • brzdy Code R nenadchly
  • nezačištěná místa na rámu pod objímkou sedlovky a čepů

Komponenty:

  • rám: hliníkový, montáž na lahev a příslušenství, zdvih 150 mm, interní vedení bovdenů, průměr sedlovky 30,9 mm, rozměr tlumiče 230 × 60 mm, pevná osa 12 × 148 mm
  • vidlice: RoskShox Lyrik Select+, zdvih 160 mm, osa 15× 110 mm, offset 42 mm, průměr nohou 35 mm, tapered sloupek
  • tlumič: RockShox Super Deluxe Select+, pozice open a pedal, s expanzní nádobkou
  • přehazovačka: Sram GX, 12 rychlostí, kazeta Sram GX, 10-52 zubů, XD ořech
  • kliky: Truvativ Descendant 6K 170 mm, převodník 32 zubů, středové složení Sram BSA DUB
  • brzdy: Sram Code R, kotouče Sram Centerline 200 mm, uchycení přes 6 šroubů
  • zapletená kola: DT Swiss AM LN 370, 29″
  • pláště: Maxxis Minion DHR II 3C MaxxTerra EXO 29×2,4″
  • kokpit: hliníková G5 řídítka i představec, délka řídítek 780 mm, průměr 31,8 mm, délka představce 40 mm, lock on gripy
  • sedlovka: Iridium Dropper Post, zdvih 170 mm u velikosti L
  • sedlo: Ergon SM10 Enduro Comp

Autor textu: Michal Maňák

15. 8. 2022 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyVybavení

Bosoboty z Česka: otestovali jsme Realfoot na sport, jsou z kůže a poskytují hodně místa pro prsty

od Karel Holub 14. 8. 2022
autor Karel Holub

Obuv s označením barefoot není ve světě ani u nás žádnou novinkou. Boty pro přirozený pohyb si našly spoustu příznivců i mezi běžci a vyznavači aktivního životního stylu. Já sám chodím v barefoot botách skoro deset let a za tu dobu jsem vyzkoušel hodně značek, stylů a střihů. Proto mě zaujala nová česká značka Realfoot, která, podle vlastních slov, vyrábí unikátní barefootové boty s nejširším prostorem pro prsty na světě pro plně přirozený pohyb.

Za značkou Realfoot stojí lektor přirozeného pohybu Matyáš Kozma a podnikatel a aikidista Oldřich Antoš. Na vývoji bot společně pracovali tři roky a při návrhu se zaměřili nejen na podporu přirozeného pohybu, ale také na lidi, kteří měli s chodidly problémy a od toho odvozené speciální potřeby. Navrhli boty, které by měly chodidlu dovolit fungovat naprosto přirozeně a bez omezení. Realfoot aktuálně nabízí tři modely pro běžné nošení a sportovní využití. Já jsem dostal na vyzkoušení model Natural Runner, který je určený pro sport a běh.

Ruční výroba a povedený design

Boty Realfoot jsou ručně šité ve Zlíně a při pohledu na model Natural Runner jsem se nemohl ubránit určité reminiscenci s některými klasickými modely zlínské obuvnické školy. Svršek boty tvoří síťovina AirNet a hladká kůže. Design boty je vizuálně příjemný, spíš konzervativní a bez rušivých extravagancí nebo výrazného brandingu.

Na první pohled vás skutečně zaujme šířka přední části boty. Barefoot obuv je obecně širší v oblasti prstů, ale Realfoot jde o kousek dál a poskytne vašim prstům opravdu hodně místa. Střední část boty už žádná velká překvapení nepřinese, je dobře vyvedená s dostatkem prostoru i pro vyšší nárt. Jazyk je lehce polstrovaný a ušitý z měkké síťoviny, takže dobře chrání nárt proti šněrování a bude i dobře dýchat.

Tkaničky. Tady jsem přeci jenom trochu zaváhal. To nejsou šňůrky, ale kotevní lana. Tedy aspoň co se délky týká. Jde o klasické ploché tkaničky, které se dobře vážou a drží, ale z nějakého důvodu jsou u Realfoot Natural Runner tak strašně dlouhé, že byste s nimi mohli každou botu zašněrovat dvakrát. Obrátil jsem se na zastoupení Realfoot a rychle jsme si vysvětlili, že chyba nastala ve výrobě, kde se asi lekli poněkud většího čísla bot (46) a tak můj testovací pár osadili tkaničkami pro vysoké farmářky. Chyby se stávají a samozřejmě vyměnit tkaničky za kratší, není žádný problém.

Pata je dobře tvarovaná a nikde netlačí do achilovky. Vykrojení kolem kotníků mi taky naprosto vyhovuje a neměl jsem žádné problémy s oděrem nebo naopak odstáváním svršku od kotníku. Celkově se mi vyvedení svršku boty líbí a myslím, že je na něm znát poctivá ruční práce.

Podrážka modelu Realfoot Natural Runner je z gumy a má tloušťku tři milimetry. Samozřejmostí je nulový drop (co je to drop?) a vysoká flexibilita podrážky. Hned na první obutí mě příjemně překvapila vyváženost mezi dobrým vnímáním povrchu a zároveň ochranou chodidla před ostrými předměty. Není problém chodit po kamenech nebo štěrku bez nepříjemných tlaků a píchání a zároveň si zachovat cit pro terén. Podrážka je lehce strukturovaná a docela dobře drží i na kluzkém povrchu.

Odolnost podrážky bude zřejmě také velmi dobrá, protože ani při cvičení na betoně nebo lehkém běhu na asfaltu za mnou nezůstávaly černé šmouhy a podrážka netrpí oděrem. Ochranné a tlumicí vlastnosti podrážky ještě vylepšuje vkládací stélka o síle čtyři milimetry, kterou je případně možné vyměnit za silnější „ENDURO“ stélku o síle šest milimetrů.

ENDURO stélku jsem netestoval, ale věřím, že může posunout pocit měkčího dopadu a ochrany chodidla zase o kousek dál a mohla by být vhodným doplňkem hlavně pro začínající barefoot běžce a nebo delší túry v terénu.
Realfoot chystají ke svým modelům vylepšenou podrážku s vlastním vzorkem a lepší ochranou kolem dokola boty. Nová podrážka bude dostupná na podzimních a zimních modelech a na Natural Runner se dostane příští jaro.

Realfoot Natural Runner. Foto: Karel Holub
Realfoot Natural Runnerautor: Oldřich Antoš
Realfoot Natural Runner. Foto: Oldřich Antoš (se svolením)
Realfoot parkour
Realfoot Natural Runner. Foto: Oldřich Antoš (se svolením)
Realfoot parkour
Realfoot Natural Runner. Foto: Oldřich Antoš (se svolením)
Realfoot parkour
Realfoot Natural Runner. Foto: Oldřich Antoš (se svolením)
Realfoot Natural Runner. Foto: Karel Holub

Jak se v Realfoot Natural Runner chodí

První pocit z Realfoot Natural Runner je možné vystihnout jedním slovem – prostor. Za ty roky, co chodím bos, anebo v barefoot botách, mám přední část chodidla pořádně „rozpláclou“. Ale v Realfoot botě to nebyl žádný problém. Na palcové i malíkové hraně jsem měl drobnou rezervu i při plném zatížení a rozšíření přední části chodidla a prstů.

Trochu překvapivě ta rezerva není až tak velká, jak bych si myslel při pohledu na opravdu širokou přední část boty. Upřímně jsem si nejdřív myslel, že Realfoot je přeci jenom široký až moc, ale po obutí a vyzkoušení jsem rychle poznal, že opak je pravdou. Realfoot prostě jen poskytuje tolik místa, kolik chodidlo a prsty potřebují, a to i při pohybu do stran a rotacích.

Naopak bych uvítal víc prostoru ve výšce přední části svršku. Tady mám pocit, že prsty zbytečně silně narážejí do kožené obsázky a trochu bojují o možnost ohnout se směrem nahoru. Možná je to specifický problém pro moje dlouhé prsty, ale s podobnou námitkou se v běžeckých kruzích setkávám poměrně často u jiných typů bot. Někteří běžci dokonce neváhají sáhnou k radikálnímu řešení a svršek v oblasti palce vystřihnou. Tak daleko jsem u Realfoot nešel, ale vyšší předek by mi přišel vhod. Obsázka v přední části má navíc tendenci lehce propadnout a vytvořit „žlábek“, který může tlačit na prsty. Je to nejspíš dané konstrukcí a materiálem obsázky, která musí udržet poměrně široký oblouk a zároveň držet výšku předku boty, jenže kůže má tendenci propadnout se dovnitř. Designeři z Realfoot už na prostoru pro prsty zapracovali a nově do téhle části boty dávají měkčí materiál výztuhy a prsty by měly mít větší volnost pohybu směrem nahoru.

Celkově je chůze v Realfoot Natural Runner příjemná s dobrým vnímáním povrchu, prostorem pro práci chodidla i prstů a zároveň dostatečnou ochranou proti ostrým předmětům a kamínkům. Pokud s barefoot obuví teprve začínáte, stojí za zvážení, zda si nepořídit i vkládací stélku, kterou můžete později vyjmout a používat třeba jen na delší vycházky.

A jak se v Realfoot Natural Runner běhá

Dobře – tedy aspoň mně. Samotný běh v barefoot botách je trochu jiná disciplína a člověk by měl být na tenhle typ obuvi zvyklý, než v nich vyběhne. A když říkám zvyklý, mám tím na mysli skutečně zvyklý a ne jen schopný přežít v barefoot botách vycházku po rozkvetlé louce. Zkrátka a dobře, nepřehánějte to a zvykejte si postupně. Já v barefoot botách rozhodně neběhám každý den a všechny typy tréninků. Obvykle je beru na kratší běhy v rozsahu jedné až dvou hodin s převahou měkkých povrchů, jako jsou lesní a polní cesty a pěšiny. Samozřejmě se dá zvládnout i kratší přeběh po asfaltu, ale na silniční maraton nebo ultra v kopcích si beru tlumené boty.

Běh v Realfoot Natural Runner je příjemný se skvělým citem pro terén a zároveň dostatečnou ochranou chodidla. Samozřejmě tady není téměř žádné tlumení ani podpora odrazu. Prostě jen to, co si dokáží vaše chodidla sama odpracovat. Běhám s dopadem na střed a přední část chodidla a při běhu v barefoot botách lehce krátím krok a zvyšuju kadenci. Pocitově se tak dostávám do lepší plynulosti pohybu a chodidlo ani boty pak nemusí tlumit takové nárazy.

Pokud běháte se silným dopadem na patu a nebo se zatím potýkáte s výraznější nadváhou, nebude pro vás barefoot obuv tím nejlepším prostředkem pro běžecké začátky. Naopak pro běžce s dobrou technikou a lehčím krokem může být barefoot skvělým prostředkem pro zlepšení vnímání pohybu chodidla a celé dolní končetiny, posílení klenby chodidla a kotníku.

Realfoot Natural Runner samozřejmě nemá ambice být botou pro výkonnostní běžce, nebo vyznavače těžších terénů. V lese a na polní cestě se neztratí, ale na horský trail nebo blátivou cestu to nebude ta správná volba. Podrážka nemá terénní vzorek a v blátě by trpěla i kožená obsázka boty. Ta ostatně dostává docela zabrat i při odrazu přes špičku nebo třeba při lezení na překážky, protože gumová podrážka je v přední části úplně rovná a kožená obsázka tak lehce přesahuje na úplný spodek boty, kde dochází ke kontaktu s podkladem. Při testování s tím nebyl žádný problém, ale dovedu si představit, že tahle část boty bude v budoucnu docela namáhaná a jsem zvědavý, jak to bude kůže snášet.

Použití kožené obsázky s sebou samozřejmě nese možné problémy při běhu v dešti nebo mokru. Kůže má obecně tendenci cucat vodu a po vyschnutí měnit tvar. V Realfoot Natural Runner jsem několikrát prošel mokrou trávou a zmokl. Kůže samozřejmě nasákla vodou, ale při chůzi a běhu to nebyl žádný problém. Po vyschnutí zůstala kůže měkká a nepozoroval jsem žádné významné změny v barevnosti ani tvaru kožené obsázky.

Celkové hodnocení Realfoot Natural Runner

Plní, co slibují. Opravdu hodně místa pro prsty a přední část chodidla, dobré vnímání povrchu a dostatečná ochrana chodidla. K tomu dobře odvedená ruční práce zlínských ševců a rozumně vybrané materiály a střízlivý design. Drobné výhrady mám k výšce přední části boty, kde bych ocenil více prostoru pro pohyb prstů směrem nahoru. A samozřejmě bych doporučil vyměnit tkaničky za kratší. Jinak ale nemám Realfoot Natural Runner co vytknout a rád je budu používat jak na běžné nošení, tak kratší běhy. Pokud patříte k vyznavačům barefoot obuvi, budete překvapení, že prostor v přední části může být ještě prostornější a volnost pohybu prstů ještě volnější. A jestli s barefoot teprve začínáte, určitě Realfoot vyzkoušejte, ale stejně jako u jiných barefoot značek, zvykejte si pomalu a obuv střídejte.

Realfoot Natural Runner parametry

  • sportovní barefoot obuv vhodná pro cvičení a běh
  • svršek z kůže a síťoviny AirNet
  • podrážka 3 mm, vkládací stélka 4 mm
  • doporučená cena: 3 290,- Kč

Pozitiva

  • opravdu hodně prostoru pro přirozený pohyb prstů
  • kvalitní zpracování a ruční výroba
  • podrážka poskytuje dobrou ochranu a zároveň cit pro terén

Negativa

  • obsázka přední části nedává prstům dost prostoru pro pohyb nahoru
  • kůže ve špičce má tendenci k oděru a nabírání vody


14. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Kdy vám pojistku nevyplatí? „Klasická“ pojistka na závody vašeho dítěte v zahraničí nestačí

od Karolína Hornová 12. 8. 2022
autor Karolína Hornová

Naše děti dnes cestují víc než kdy dřív. Kromě kapesného na cestu nebo letenek jako dárku třeba „za vysvědčení“ bychom měli před každou cestou počítat i s jistotou v podobě kvalitního cestovního pojištění. Jaké pojištění vybrat, když jede vaše dítě do zahraničí na sportovní soustředění, nebo třeba na studijní pobyt? 

Dnes slavíme Mezinárodní den mládeže. Kromě toho, že to je skvělý důvod pro malou oslavu s dětmi, které už „přece dávno nejsou děti“, je hlavním cílem tohoto dne, upozornit na specifické otázky, týkající se mládeže – ať už kulturní, právní nebo třeba týkající se rozvoje a trávení volného času. A sem patří i sport, cestování a bezpečnost. Spolu s pojišťovnou Kooperativa jsme blíže prozkoumali poslední zmíněné – v následujících řádcích si povíme, jak nejlépe pojistit svého „mládežníka“ na zahraniční cestu nebo třeba sportovní soustředění. 

Důvěřuj, ale prověřuj. „Neboj, jsem pojištěný přes oddíl,“ může stačit nebo vás dostat do problémů

I když jsou dnes děti v mnohém samostatnější a instituce jim nabízejí výhodné služby na míru, vždy se ujistěte, jaké má daná služba parametry. Vaše dítě může získat cestovní pojištění k účtu v bance, nebo může být pojištěno přes sportovní oddíl v případě cesty na soustředění nebo závody do zahraničí. Nemusí to být ale zdaleka to nejvýhodnější pojištění pod sluncem. Před cestou si vždy zkontrolujte, jaké případné škodné události pojištění kryje, a zda není lepší své dítě ještě připojistit osobně. Určitě se nespokojte s větou: „Jo, neboj, máme pojištění přes oddíl!“ Pojďme se podívat na jednotlivé případy cest a typy pojištění, které jsou pro tento účel nejvhodnější.

Soustředění a závody

Běžné cestovní pojistky často nekryjí léčebné výlohy úrazů, vzniklých při organizovaných sportovních utkáních nebo např. běžeckých závodech jednotlivců. Pokud vaše dítě jede do zahraničí na závody nebo soustředění, ujistěte se, že jeho pojistka tyto výlohy kryje. Platí to i pro případ, že jedete na rodinnou dovolenou a všichni společně se účastníte např. místního půlmaratonu. Léčebné výlohy v zahraničí (především „na Západě“) přitom mohou být dvoj- až trojnásobné, než jsme zvyklí u nás. 

„Pokud klient bude v zahraničí provozovat jak základní, tak i aktivní sport na amatérské i profesionální úrovni včetně závodů a soutěží, je potřeba sjednat pojištění pro organizovaný sport, který uvedené aktivity zahrnuje,“ radí Jana Konvalinová z pojišťovny Kooperativa. Jako jedna z mála pojišťoven kryje Kooperativa i léčebné výlohy úrazů, vzniklých při organizovaném sportu – jak amatérském, tak na profesionální úrovni či v rámci soustředění a přátelských utkání.

Tip: Pojišťovna Kooperativa nabízí v rámci svého cestovního pojištění Kolumbus program Aktivní sport, který zahrnuje i krytí pojistných událostí, vzniklých při organizovaném sportu a závodech.

„Bordel“ mezi zuby a tvář zahalená prachem. Začíná tréninkový diskomfort 

Dovolená s kamarády

Pokud vaše dítě míří na dovolenou třeba s rodinou svého kamaráda nebo na zahraniční soustředění zájmového nebo sportovního kroužku, ujistěte se předem, jaké aktivity ho čekají. Podle toho rozhodněte, zda stačí „klasické“ cestovní pojištění nebo raději připojistíte právě i aktivní sporty. Zvolte také vhodné limity pojistného plnění, ale zbytečně nešetřete – až dvojnásobné pojistné plnění se často v ceně pojistného promítne jen v řádu několika stokorun.

Tip: Pro juniory od 6 do 18 let nabízí Kooperativa 50% slevu, pro mladistvé od 18 do 26 let pak 20% slevu z pojistného. Dítě ve věku do 6 let má pojistné zdarma.

Pojištění na studijní pobyt 

Celoroční cestovní pojištění je další vhodnou alternativou pro účel dlouhodobého pobytu, ale i pro lidi, kteří do zahraničí cestují často a nechtějí před každým odjezdem řešit uzavírání nového a nového pojištění. Některé banky nabízejí takovou variantu pojištění k některým účtům, resp. kreditním kartám (např. ČSOB, Komerční banka, Česká spořitelna, Raiffeisenbank a další). 

„Na dlouhodobé pojištění do jednoho roku slouží v rámci naší nabídky cestovní pojištění KOLUMBUS. Pojištění léčebných výloh v zahraničí slouží na ošetření v důsledku akutního onemocnění nebo úrazu a jedná se o ošetření z lékařského hlediska nutné a neodkladné. Cestovní pojištění nekryje např. náklady na preventivní péči či odkladná ošetření, rehabilitaci a následnou poúrazovou péči. Na pobyty delší je vhodné si sjednat zdravotní pojištění v cílové destinaci,“ doplňuje Jana Konvalinová z Kooperativy.

Dřep, tvoje výzva na srpen. Naučte se ho správně tak, aby kolena nebolela a posilte zadek

Rodinná dovolená

Pokud vyrážíte na rodinnou dovolenou (ale třeba i na závody jako doprovod a podpora svých dětí), možná se vám vyplatí poohlédnout se po výhodnějším rodinném pojištění. Pokud cestujete jako rodina, získáte u většiny pojišťoven výraznou slevu na cestovní pojištění: „Pro rodinu (2 dospělé a až 4 děti do 21 let) a zároveň naše klienty, kteří u nás mají sjednané jiné produkty, nabízíme možnost sjednat roční smlouvu na opakované výjezdy za unikátní pojistné s až 75% slevou,“ zmiňuje Jana Konvalinová. Některé pojišťovny nabízejí i skupinové slevy v hodnotách kolem 10 až 20 % z ceny pojistného.

Tip: Většina pojišťoven nabízí procentuální slevu z pojistného, pokud pojištění sjednáte online. Třeba v případě Kooperativy je to 10 %. 

Pojištění cesty a storna

Nejednomu z nás letos překazila (a bohužel asi ještě překazí) radost z cesty aktuální situace na evropských letištích. Mnohahodinové čekání, zrušené nebo zpožděné lety – to dokáže pořádně zkazit náladu. A v případě mladých, kteří třeba na letenku šetřili z kapesného, to platí dvojnásob. Před cestou se proto nezapomeňte ujistit, zda cestovní pojištění kryje i případné storno cesty ze strany dopravce, případně také výlohy spojené se stornem či karanténou v případě onemocnění COVID-19.

NOVINKA: Garmin Enduro 2 jdou po krku legendárnímu modelu Fénix. Na kompromisy zapomeňte 

Investice do pojištění se může mladým cestovatelům zdát jako zbytečnost – peníze radši ušetří na „kapesné“. Především pokud se vaše „dospělé děti“ vydávají na první samostatnou dovolenou, ujistěte se, že pojištění mají – a pokud ne, můžete jim ho koupit jako dárek na cestu. Budou mít radost, že to nemusejí řešit sami, a bude to i „pojištění“ pro vás – v podobě klidu a jistoty, že je o vaše děti v případě nouze postaráno.

Tip: Odmítá-li vám aerolinka či prodejce letenek vrátit peníze např. za zrušený let, případně vám nabízí pouze voucher nebo s vámi (co hůř) vůbec nekomunikuje, obraťte se co nejdříve na svou banku (resp. vydavatele karty, se kterou jste letenky kupovali). Přes ni své peníze často dostanete zpět rychleji a spolehlivěji, než přes samotnou firmu, u které jste nakoupili.

12. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaKola

Revoluce v elektrocyklistice: Bosch eBike Systems představuje novinky 

od Rungo 12. 8. 2022
autor Rungo

Advertorial Společnost Bosch eBike Systems na výstavě Eurobike ve Frankfurtu nad Mohanem představila novinky, které přepisují zaběhnuté návyky v užívání elektrokol. Tady je vše stlačeno do 3 minut vašeho života.

Nespadnete při brzdění

Až 29 % pádů na kole je způsobeno nesprávným brzděním. Mokro, písek, drolivý ani sypký povrch už vám nebudou nahánět strach, protože je tu ABS! Technologie, která už 40 let pomáhá řidičům a 20 let motorkářům, je nyní připravená i pro ebikery. Nejmenší systém ABS na světě je o 77 % menší a o 55 % lehčí než jeho předchůdce. ABS od Bosch eBike Systems je vyvinuto pro všechny druhy elektrokol od těch do města až po elektrická horská kola pro tvrdé sportovce. I když teď možná kroutíte hlavou a říkáte si, že to není nic pro vás, tohle prostě chcete zkusit! 

Dostanete tolik elektropodpory, kolik právě potřebujete

Systém teď rozpozná, že jedete proti větru nebo stoupáte, a automaticky vám přidá elektrickou podporu, aniž byste museli zvýšit výkon nebo změnit jízdní režim. 

Nebudete se trápit při tlačení do kopce

Někdy se něco nedá vyjet a na řadu přijde vysilující tlačení. Tomu je teď konec. Tlačítko na řídítkách aktivuje přípomoc, díky níž se kolo sápe do svahu samo a lehce jako pírko. Systém ocení ebikeři v těžko prostupném terénu stejně jako uživatelé elektrických cargo biků s těžkým nákladem.

Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: Bosch eBike Systems

Nebudete se ho bát nechat na ulici

Všichni se bojí, že přijdou ke kolu a ono tam prostě nebude. Takhle už ne. Nově elektrokola vzdorují zlodějům vícestupňovým systémem ochrany. Elektrokolo nyní samo pozná, pokud s ním někdo manipuluje. Rozlišuje mezi chvěním a tím, jestli ho chce někdo přemístit. Na plné kolo spustí výstražný tón a vám do mobilu pošle varovnou zprávu. Na displeji pak v mapě uvidíte, kde se vaše elektrokolo nachází a kam se přesunuje. Jedno kliknutí a aplikace volá policii!

Svezete s ním náklad i děti

Elektrické cargo biky jsou trend. V Německu, Nizozemsku a ve Skandinávii se stávají náhradou za druhé auto do rodiny. Po městech stěhují objemné zboží a v Německu si je teď oblíbili i rodiče, kteří s nimi vozí děti do školky nebo do školy. Do korby se vejdou hned dvě! Pohon s novým chytrým systémem určený pro elektrické cargo biky nyní dokáže vaše šlapání zesílit až čtyřikrát a obří kroutící moment se přidává při rozjezdu, který je s nákladem nejtěžší. 

Přispějete k čistšímu Česku 

Čtvrtinu emisí CO2 způsobuje motorová doprava. Ježdění na elektrokolech zmenšuje dopravní zácpy, hluk i množství výfukových plynů. Skupina Bosch jde ale dál. Všechny její závody jsou klimaticky neutrální už od roku 2020. Všechny baterie od Bosch eBike Systems se recyklují. Jednoduše je vrátíte v servisu a vyměníte za nové. V akumulátorech se daří snižovat množství vzácných kovů. Třeba kobaltu je v nich nyní o 65 % méně než v roce 2013.

Vyberete si přesně to, co potřebujete

Co cyklista, to jiné priority. Bosch eBike Systems nabízí řešení pro každého, kdo chce jezdit na elektrokole. Motory jsou silnější. Akumulátory jsou pro změnu menší a mají větší kapacitu. Pak jsou tu levnější a čitelnější displeje, zmenšené řídící jednotky, chytřejší funkce a mnoho dalšího.

Chcete vědět víc o produktech Bosch eBike Systems? Jděte sem.

12. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaCyklistikaCyklocomputeryTréninkVybavení

Recenze: Nový nadupaný cyklopočítač Garmin Edge 1040 pohledem cyklistického závodníka 

od Martin Kubala 11. 8. 2022
autor Martin Kubala

Řeč bude hlavně o nové funkci s názvem Stamina, která vám přímo na řidítka naservíruje poslední elektronický výkřik v podobě cyklocomputeru Garmin 1040. Než se k ní ale dostaneme, pojďme si nejdříve popsat to, čím se Garmin 1040 oproti svým předchůdcům liší v ostatních parametrech.

Přesnost Garmin Edge 1040

Při vyšších rychlostech a dobrém signálu ukazují všechny cyklocomputery téměř totožné hodnoty. Při vjezdu do lesa a zpomalení se údaje začnou značně lišit. U Garminu díky vícepásmovému systému GNSS uvidíte aktuální rychlost v téměř jakýchkoliv podmínkách a terénu. Tohle ocení asi hlavně ti, kdo pravidelně zdolávají horská stoupání v terénu na MTB. Model 1040 spolehlivě reaguje na každou změnu tempa a to i při velmi nízkých rychlostech.

Výdrž

35 hodin provozu znamená, že v případě pravidelného tréninku na výkonnostní úrovni vám computer na jedno nabití vydrží zhruba dva týdny. I s desetiprocentní kapacitou baterie ještě zvládnete stokilometrový trénink. V případě modelu Garmin 1040 solar se vám tato doba během jízdy za slunečného počasí ještě téměř o hodinu prodlouží.

Jaký je displej u Edge 1040?

Stejný jako u modelu 1030. Deset datových polí, libovolný počet obrazovek. Přepínání mezi jednotlivými panely úplně bez problémů. Největší problém je zapamatovat si, ve kterém okně je schován požadovaný údaj. Je proto vhodné nechat si zobrazovat pouze ty hodnoty, které v tréninku opravdu potřebujete sledovat. 

Při testování bylo zapnuto zobrazení všech dostupných funkcí, takže občas jsem listoval displejem jak nervózní turista v italském slovníku zoufale se domáhající personálu, aby mu donesli “turka”. Bylo ale zapotřebí vyzkoušet, jestli mašina “nezamrzne”. Podařilo se mi to jednou. Restartem se vše vyřešilo včetně načtení všech aktuálních hodnot.No, a teď k tomu podstatnému.

Nová funkce jménem Stamina v Garmin Edge 1040

Co to je? Velice stručně řečeno, nová funkce od Garminu zobrazující vaši aktuální schopnost pokračovat v nastaveném tempu jízdy.

Co si pod tím představit? Funkce stamina vám zobrazuje dva primární ukazatele – aktuální a potenciální výdrž, a to v procentech, ve vzdálenosti anebo v čase. Můžete si navolit zobrazení libovolných údajů anebo také všechny.

Co znamená aktuální a potenciální výdrž? Aktuální výdrž vás zajímá ve chvíli, kdy váš výkon překračuje meze vytrvalostního charakteru. Například během krátkého závodu, v časovce, intervalech nebo při zdolávání kopců. Potenciální je pak vyjádřením toho, co ve vás, vzhledem k již odvedenému výkonu, zůstalo. 

Jak k těmto údajům Garmin dospěje? Na základě sledování vašich jízd si počítač vypočte vaše výkonová maxima pro jednotlivé časové úseky a z toho pak dokáže vyhodnotit, po jakou dobu jste schopni danou intenzitu vydržet a také odhadnout, kolik energie jste na sledovaném úseku již odevzdali.

Podobně funguje palubní počítač v automobilu. Ukazuje odhadovaný dojezd při aktuálním stylu jízdy. Pokud zrychlíte, dojezd se znatelně zkrátí. Ve chvíli, kdy začnete opět šetřit, se prodlouží, ale už ne do původní hodnoty, protože část paliva již byla spotřebována.

Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040 (ten větší) a Edge 830. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cyklocomputer Garmin Edge 1040. Foto: Magdaléna Ondrášová

Můžete to vysvětlit na konkrétním příkladu?

Představte si, že těsně po zahájení jízdy máte aktuální i potenciální výdrž 200 kilometrů neboli 100 % a 100 %, případně osm hodin. Po hodině jízdy v plynulém tempu se hodnoty vaší aktuální a potenciální výdrže změní dejme tomu na 180 km, 90 % a 90 % respektive 7:30 hod. (flákáme se…).

Pak ale přijde kopec, který se rozhodnete vyjet v opravdu svižném tempu. Tady se začnou hodnoty aktuální a potenciální výdrže rapidně rozcházet. Ta aktuální začne klesat v mnohem rychlejším tempu a v případě, že své síly v kopci přeceníte, můžete se dostat k téměř nulovým hodnotám. To znamená, že v nastaveném tempu jste schopni pokračovat už pouze v řádu několika sekund. 

Naopak v situaci, kdy kopec vyjedete sice rychle, ale přeci jen s náznakem pudu sebezáchovy, bude ukazatel vaši aktuální výdrže třeba na úrovni kolem 30 %, předpokládaná doba výdrže 10 minut a ekvivalent dojezdu poklesne na tři kilometry. 

Potenciální výdrž se vám v obou případech výrazně sníží také, ale například pouze z devadesáti na osmdesát procent. 

V následujícím sjezdu pak díky částečné regeneraci vzroste aktuální výdrž téměř na úroveň potenciální a při pokračující vytrvalostní jízdě ji zcela dorovná. Dokud nepřijde další kopec anebo zrychlení. 

Ano pochopili jste správně. Zatímco stav aktuální výdrže kolísá v závislosti na aktuálním výkonu, potenciální výdrž vytrvale klesá nepřímo úměrně vykonané námaze. 

NOVINKA: Garmin Enduro 2 jdou po krku legendárnímu modelu Fénix. Na kompromisy zapomeňte 

Lze se na funkci Stamina stoprocentně spolehnout?

K tomu, abyste mohli tuto funkci plnohodnotně využívat, je zapotřebí splňovat několik podmínek. Tou nejzákladnější je dodržování optimálního pitného a stravovacího režimu během jízdy. A nejen během ní – pokud nasednete na kolo hladoví, zapomeňte na jakoukoliv relevantnost zobrazovaných údajů.

Další skutečností je fakt, že počítač bez hrudního pásu a wattmetru toho moc nezmůže. Samotný ukazatel tepové frekvence vám sice také umožní sledování vašeho aktuálního stavu, bude však značně zkreslený, neboť na rozdíl od wattmetru neposkytuje dostatečné rozpětí a přesnost podávaného výkonu. 

Nejmarkantnější rozdíl pak nastává při tréninku zaměřeném na výbušnost, kdy v případě stometrových úseků snímač tepové frekvence nezaregistruje zásadnější změnu, zatímco wattmetr zaznamená reálný výkon ve sprintu, který oproti tomu vytrvalostnímu vzroste k osminásobným hodnotám.

A právě tyto jednorázové intervaly o maximální intenzitě dokáží během několika sekund snížit vaší potenciální vytrvalost o několik procent, tu aktuální pak srazit téměř k nule.

Jak vybrat první silniční kolo? Vše, co potřebujete na začátku vědět

Kdy je důležitá aktuální a kdy potenciální hodnota?

Aktuální vás může zajímat při tréninku intervalů zaměřených na rozvoj anaerobní vytrvalosti, při tréninku časovek, během dlouhého stoupání nebo při závodech horských kol.

Obě hodnoty je naopak vhodné sledovat při vytrvalostních jízdách, maratonech. Obecně lze říct, že ve chvíli, kdy svou potenciální vytrvalost vyčerpáte více než z padesáti procent, budete k následné regeneraci potřebovat minimálně 24 hodin. To může být důležité kritérium ve chvíli, kdy už pouze ladíte formu na závody.

Může funkce Stamina někomu reálně pomoci?

Funkce stamina se bude hodit začínajícím cyklistům, kteří ještě neumí odhadnout své reálné možnosti. Zejména těm bez jakékoliv sportovní historie může pomoci při volbě optimálního tempa anebo při rozhodování o tom, zdali je vhodné ještě pokračovat v tréninku, anebo již nastal čas k jeho ukončení. Subjektivní pocit může být občas matoucí. Stačí, aby na chvilku “fouklo” do zad a začátečník nabude dojmu, že ještě není unavený.

V kombinaci s navigací může být Stamina užitečným pomocníkem v neznámém terénu. Ve chvíli, kdy si zapnete funkci “climb pro”, můžete zvolit optimální tempo vhodné k vyjetí blížícího se kopce. Prostým porovnáním aktuální výdrže v kilometrech s úsekem zbývajícím do vrcholu stoupání.

Cyklistická sezóna je tady. Vyzkoušené věci, které mi zlepšují život

Lze využít tuto funkci i v silničním závodě?

Zde vstupuje do hry mnoho faktorů, které ovlivňují vaši schopnost reagovat na situaci. Například nastoupit musíte ve chvíli, kdy se cítíte silní, soupeře vnímáte jako oslabené a nacházíte se v úseku, který je pro váš útok optimální. Čísla na computeru můžete sledovat až v situaci, kdy jste se rozhodli konat a podle nich korigovat anebo naopak zvýšit své úsilí.

Navíc ani špatná čísla nemusí znamenat nevhodnou dobu k ataku, protože soupeři na tom mohou být v danou chvíli ještě hůř. Je proto lepší spolehnout se vždy na vlastní úsudek, než se nechat zviklat špatnou statistikou.

V časovkách je využití této funkce rovněž pouze teoretickou záležitostí. Lepší vypovídací hodnotu vám poskytnou údaje o vaší tepové frekvenci a podávaném výkonu ve wattech. Časovka je navíc velmi krátká disciplína, takže ve chvíli, kdy se na pár desítek vteřin dostanete do červených čísel, signalizace na computeru vás už nezachrání. Zde je vhodnější znát své výkonové zóny a nastavit upozornění na jejich překročení.

Nechci nikoho odrazovat od používání této funkce v závodech, je ale maximálně vhodné, aby se každý naučil chápat, co mu aktuální stav na computeru naznačuje. 

Můžete jet optimální tempo, i když vám do cíle zbývá deset kilometrů a aktuální výdrž ukazuje necelé tři. Pokud víte, že za jeden kilometr bude obrátka a vy pojedete až do cíle z kopce a s větrem v zádech, je váš postup zcela v pořádku.

„Bordel“ mezi zuby a tvář zahalená prachem. Začíná tréninkový diskomfort 

Vlastní zkušenost

Pokud si myslíte, že zapnete computer a hned se vám zobrazí aktuální dojezd, jste na omylu. Garmin musí tuto hodnotu vypočítat z aktuální zátěže. Takže po několika minutách jízdy vám na displeji začne svítit informace, kolik kilometrů jste schopni nastaveným tempem zrovna urazit. Zároveň se vám ukáže i procentuální vyjádření potenciální vytrvalosti. 

Pokud je nižší než 100 % znamená to, že ještě nejste po předchozím tréninku zcela zregenerováni.

Hodnoty nad 90 % jsou stále v pořádku, není třeba si s nimi lámat hlavu a zbytečně se šetřit. Nižší počáteční stavy už naznačují, že je vhodné se naladit spíš na jízdu regeneračního anebo vytrvalostního charakteru. Intenzivní trénink by z důvodu vyčerpání nejspíš nepřinesl požadovaný efekt.

Stamina docela věrně kopíruje aktuální intenzitu zatížení, ale pouze v případě, kdy máte funkční a dobře zkalibrovaný wattmetr.

Snímač tepové frekvence sám o sobě nestačí. Zkresluje. Tepová frekvence jednak reaguje se zpožděním, navíc nemusí odpovídat aktuální míře zatížení. Je rozdíl dostat se na 170 tepů díky vysoké kadenci během stoupání anebo dospět ke stejné tepové hodnotě při padesátikilometrové rychlosti na “terezínu”. Rozdíl ve výkonu může být v obou případech až trojnásobný.

Jsou tři druhy pumpiček na cesty. Vysvětlíme rozdíly, zápory a se kterou se nenadřete

Aktuální dojezd v kilometrech označuje vzdálenost, kterou jste v aktuálním tempu schopni ještě vydržet. V případě plynulé jízdy do kopce se Garmin trefuje s docela vysokou přesností. Pokud se dostanete pod úroveň jednoho kilometru, znamená to pouze, že v nejbližších desítkách vteřin lze očekávat znatelné zpomalení. Nemusíte mít obavu, že se po “dojezdu” vyvrátíte s kolem jako účetní Fantozzi v jednom ze svých cyklistických malérů. 

Čísla nelžou, a pokud je v computeru dostatek dat z předchozích tréninků, nemá důvod vypočítat hodnoty vašeho dojezdu špatně. Jinak řečeno, pokud máte desetiminutové maximum na úrovni 400 W a posledních pět minut se pohybujete rychlostí 20 km/h právě v této výkonnostní zóně, nic jiného než dojezd na úrovni dvou kilometrů vám Garmin ukázat nemůže. Počítač si samozřejmě váš výkon dokáže zprůměrovat a adekvátně tomu měnit odhadované hodnoty.

Co počítač nedokáže a ani dokázat nemůže, je zohlednit nastávající náročnost trasy. Pokud jedete prvních padesát kilometrů po rovině, potenciální hodnota vašeho dojezdu se může pohybovat na úrovni dvou set kilometrů. V případě, kdy ve druhé polovině jízdy přijedete do hor, začne se dojezd v prvním stoupání rapidně snižovat. Je to zcela logické, nicméně považuji za vhodné to připomenout, abyste po prvních kilometrech nepodléhali přehnanému optimismu.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

11. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Streak runner Richard Franz: „Běhám každý den. Každý. Jen jednou v roce se mi nechce.”

od Adéla Ptašková 10. 8. 2022
autor Adéla Ptašková

Richard (*1982) o sobě říká, že je obyčejný kluk z vesnice. Je svobodný, bezdětný a přes 14 let pracuje jako lesní projektant. Mimo to již pátým rokem každý den běhá. Jemu a podobným bláznům se říká streak runneři, tedy běžci, kteří dlouhodobě dennodenně vybíhají a postupně vytvářejí úctyhodnou a obdivuhodnou sérii. 

Jak to začalo…

Práce lesního projektanta je fyzicky náročná, ale taky Richardova vysněná. Denně ujde deset až dvacet kilometrů těžkým lesním terénem a cestuje tak po lesích v celých západních Čechách. Zde se Richardovi hodí průprava z dětství, kdy lesní turistiku miloval. K běhu a sportu jako takovému si Richard však hledal cestu dlouho, až si jednoho krásného dne koupil kolo a vyjel. Postupně se z cyklistiky stala vášeň a závislost a Richard zjistil, co to je radost z výkonu. V té době si párkrát do měsíce vyběhnul, ale to ho až tak nebavilo. Koncem roku 2017 dostal nápad, který mu změnil život: co kdyby zkusil celý následující rok běhat každý den? 

Nastavil si pravidla (alespoň tři kilometry denně) a zkušebně vyběhl. Bylo 21. prosince 2017 a od tohoto data Richard běhá každý den. Sám přiznává, že začátky byly náročné a občas se k vyběhnutí musel hodně nutit. Ale už po pár krocích svou původní lenoru hodil za hlavu a nechápal, proč to vlastně neudělal dříve. Z běhu se stala každodenní rutina, bez níž si Richard nedovede život představit. Rok se pomalu chýlil ke konci, ale Richarda ani nenapadlo v započaté sérii přestat. Takto se zařadil mezi streak runnery a objevil svět plný skvělých lidí a inspirace. Přečtěte si rozhovor, v němž Richard prozradí, jak trénuje, co ho nejvíce motivuje či jak se běhá na výletní lodi.

Vedeš si o tom přesné statistiky a přehledy, nebo ti stačí prostě vyrazit a samotný běh nijak nezaznamenáváš?
Mám samozřejmě, asi jako většina sportovců, sportovní hodinky a každý svůj běh mám zaznamenán. Vedu si i běžecký deník a statistiky. Bohužel jsem zatím „otrokem“ svých hodinek a musím mít vše změřené a zaznamenané. Nicméně čím dál více přemýšlím nad tím, že jednou sporttester prostě nezapnu a jen vyběhnu. Když vezmu v úvahu, že oficiálně má nejdelší běžecká řada 19 401 dní (to je více jak 53 let) a před 50 lety nic takového jako hodinky s GPS neexistovalo, tak je to jen o důvěře. A já už dnes vím a věřím, že běžci, co běhají každý den, opravdu každý den běhají, bez ohledu na to, zda své aktivity zaznamenávají nebo ne. 

Jaké běháš vzdálenosti? 
Oficiálně se za streak running považuje běh o minimální vzdálenosti jedné míle každý kalendářní den. Já začínal na třech kilometrech, ale to bylo jen ze začátku a byla to spíše minimální vzdálenost. Dnes už je to alespoň pět kilometrů. Objem naběhaných kilometrů se postupně také navyšuje, pohybuje se momentálně kolem 300 kilometrů za měsíc a druhý rok mám stanovený cíl alespoň 3 000 kilometrů za rok. To je momentálně pro mě optimální a nějak už to vlastně ani neřeším, jestli budu běhat více nebo méně. 

Foto: se svolením Richarda Franze
Běhopsaní. Foto: se svolením Richarda Franze
Foto: se svolením Richarda Franze
Foto: se svolením Richarda Franze
Foto: se svolením Richarda Franze

Mají tvé výběhy i nějakou strukturu? 
Ze začátku jsem vše podrobně sledoval, tempo, čas, vzdálenost, tepy atd. a snažil se samozřejmě všechno zlepšovat. Trénoval jsem rychlost, běhy prokládal intervaly a stupňovanými tempy, ale postupně jsem to vše sledovat přestal a začal si užívat jen pocit svobody při běhu. Dnes prostě nazuju běžecké boty, zapnu na začátku hodinky a víceméně se na ně podívám až na konci. Neřeším tempo ani čas (ten spíše jen podle aktuálních možností) a jen poslouchám své tělo – ono už si samo řekne, jakým tempem chce běžet a jak daleko. Je ale pravda, že poslední dobou si hraju s čísly: 5,55; 6,66; 7,77; a podobně. 

A co se povrchu a terénu týče?
Nejraději mám samozřejmě lesní cesty, pěšiny a traily, ale nedělá mi problém běhat ani po silnicích a ve městě. Nerad běhám krátké okruhy dokola, občas spíše z časových nebo prostorových důvodů. Jeden příklad za všechny – loni jsem byl v květnu na dovolené na replice pirátské plachetnice ve středozemním moři. Jeden den jsme vůbec nepřistáli na břehu, takže jediné místo, kde jsem mohl běhat, bylo na střední palubě lodi, byl to čtverec zhruba 10 krát 5 metrů. To byla opravdu spousta koleček na tři kilometry. Tohle mě na tom ale taky hrozně baví – najít si na běh nejen čas, ale i prostor.

Loni na jaře jsem kdesi v aktivitách nějakého běžce zahlédl, jak vybíhá obrazce v ulicích města, to se mi hrozně zalíbilo a chtěl jsem to zkusit. Ale šel jsem cestou psaní textů na volném prostranství, a tak se zrodilo běhopsaní, kterým si občas zpestřím běhání. (Obrázek najdete ve fotogalerii níže, pozn. red.).

Kdy jsi měl největší krizi? 
Největší „závodní“ krizi jsem měl v roce 2020 při čertovském ultratrailu (66,6 kilometrů), byl to druhý ročník, který jsem běžel, tenkrát od rána pršelo a při výstupu na Bezděz se spustil velký liják a do toho studený vítr a prostydla mi kolena. Dalších 15 kilometrů někam do půlky závodu jsem to opravdu protrpěl a chtěl to vzdát. Už už jsem se otáčel, že to vzdám a najednou ze zatáčky vyběhly dvě holčiny, doslova mě sprdly, otočily mě zpět správným směrem a nakonec jsem doběhl s úsměvem na tváři. 

Druhá osobní krize, kdy jsem to opravdu poprvé vzdal, nastala v můj tisící den běžecké řady. Chtěl jsem to oslavit svou první stovkou. Prvních 60 kilometrů bylo v pohodě, ale někde kolem 70. kilometru jsem začal mít krizi a bojoval sám se sebou a hlavně svojí hlavou a nakonec jsem běh ukončil na 85 kilometrech. Nicméně i z takových proher se člověk poučí a občas jsou potřeba. 

NOVINKA: Garmin Enduro 2 jdou po krku legendárnímu modelu Fénix. Na kompromisy zapomeňte 

A je nějaký běh, který se ti zapsal nesmazatelně do paměti v tom pozitivním slova smyslu?
Pro mě je každý běh krásný, jedinečný a má svoje kouzlo. Nicméně jeden z nejkrásnějších byl ranní běh okolo jižního okraje Grand Canyonu v době, kdy vycházelo slunce a na cestách nebyli žádní turisté. To byl pocit, ze kterého mi ještě teď při psaní běhá mráz po zádech. Je to něco, co se nedá popsat, ale musí se to zažít. 

Co bylo tvou největší motivací, když se ti fakt nechtělo?
Hlavně rodina, báječní kamarádi a skvělí lidé, kteří mě podporují a motivují. To, že se mi nechce, se mi stávalo ze začátku, teď už je to možná jednou do roka. Během těch let jsem poznal a potkal spoustu báječných lidí, z nichž se někteří stali mí dobří přátelé a je pro mě čest je tak nazývat a občas si s nimi zaběhat. To je asi pro mě ta největší motivace, ta skupina všech těch bláznů, kteří nazujou boty a vyběhnou. 

Co by se muselo stát, abys jeden den nevyběhnul?
Přiznám se, že nad tím jsem už dlouho nepřemýšlel. Občas mě napadne, kde až je moje hranice, za kterou bych nešel. Za ty roky jsem samozřejmě měl nějaké lehčí nachlazení, ale vždy jsem tomu akorát přizpůsobil oblečení, tempo běhu a vzdálenost. Sem tam nějaké oděrky a puchýře, ale to ani nestojí za řeč. Zranění si vůbec nepřipouštím a ani nad tím nechci nějak moc přemýšlet, prostě si to jen užívám.

Jak se udržuješ ve zdraví, abys mohl každý den vyběhnout? Bereš nějaké doplňky stravy?
Nejsem žádný sportovec, který si hlídá váhu, kalorie, co a kdy jí nebo nejí. Jím rád a všechno, mám rád pivo a nebo skleničku něčeho dobrého. Je pravda, že před závody se hlídám a jím s rozumem – ovoce, ovesná kaše či rýže, ale jinak jídelníček opravdu neřeším. Díky práci mám velký výdej energie, takže vlastně jídelníček ani řešit nemusím. Nicméně nejsem žádný vysportovaný atlet, ale prostě jen obyčejný kluk, co rád běhá. Doplňky stravy samozřejmě používám, hlavně kloubní výživu a nějaké vitamíny, ale to je asi tak vše. Díky práci mám opravdu dostatek pohybu a hodně toho nachodím, občas vytáhnu kolo, sem tam si zajdu do bazénu. Rád chodím na čundry s batohem na zádech (kde samozřejmě nechybí běžecké boty a oblečení), nebo si prostě udělám nějakou dlouhou procházku a pak si jdu zaběhat.

Horská ultraběžkyně Linda Tekeliová: „Běžecký parťák je jako člen rodiny.“

Máš nějaké nesplněné běžecké sny? Čeho chceš v běžeckém životě ještě dosáhnout?
Největší sen a přání je bez zranění mít možnost dále běhat každý den, dokud mě to bude bavit a dokud mi budou stačit síly, takže co možná nejdéle. Mám samozřejmě pár met, které bych rád pokořil. První je asi těch 100 kilometrů, což se mi, doufám, povede letos na Beskydské sedmičce. Vzdálenostně je asi největší sen pokořit 100 mil, ale na to nijak nespěchám a buď se někdy podaří, nebo nepodaří. Rád bych se taky posunul v čase na půlmaratonské a maratonské vzdálenosti. Nicméně tyhle věci nejsou mojí prioritou. Tou je možnost každý den si nazout běžecké boty a vyběhnout a užívat si ten pocit svobody a potkávání úžasných a skvělých lidí a poznávání jejich příběhů. Už dávno jsem přestal sledovat čas a tempo, nemám ani potřebu se s někým srovnávat a závodit. Běhám, protože mě to baví, naplňuje a jsem za tu svobodu vděčný každý den.

Ve zkratce:

  • Oblíbený závod v ČR\SK: Čertovský ultratrail na Kokořínsku.
  • Běžecký vzor: Asi každý člověk, který nazuje běžecké boty a vyběhne, protože to je na tom někdy to nejtěžší.
  • Největší úspěch: To že můžu běhat každý den. 
  • Nejoblíbenější jídlo před závodem: Ovesná nebo rýžová kaše a ovoce.
  • Nejoblíbenější jídlo po závodu: Smažák a k tomu dobré pivo.
  • Nejlepší regenerace: Přeci běh.
  • Nejméně oblíbený trénink: Netrénuji, ale běhám pro radost.

10. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
RUNGO závodyZávody Brno

PROPOZICE: RUNGO běh brněnskou zoo 24. 9. 2022

od Rungo 10. 8. 2022
autor Rungo

Registrovat se

Datum konání: sobota 24. 9. 2022

Kapacita: 500 závodníků

Start závodu: 11:00 hod, Zoo Brno – U VÝBĚHU MEDVĚDA KAMČATSKÉHO

Prezentace: 8:00 – 10:30 hod

Trasa závodu: brněnskou zoo a okolím

Délka tratě:  10,3 km

Povrch tratě: zpevněné cesty, asfalt, lesní a polní cesta

Převýšení: 267 m

Časový limit: Závod bude ukončen po 90 minutách.

Věková hranice pro účast v hlavním závodě: Od 15 let včetně. Každý závodník je odpovědný za svůj fyzický i psychický stav. Závodníci mladší 18 let mohou startovat pouze s písemným souhlasem rodičů.

Mapa a profil tratě

Odkaz na záznam z trati na Strava.com

Trasa RUNGO běhu brněnskou zoo. Běží se proti směru hodinových ručiček.

Kategorie:

MUŽI

Junioři 15 – 20: ročník 2007 – 2002
Kategorie A 21 – 39: ročník 2001 – 1983
Kategorie B 40 – 59: ročník 1982 – 1963 
Kategorie C 60 –     : ročník 1962 –  .. 

ŽENY
Juniorky 15 – 20: ročník 2007 – 2002
Kategorie A 21 – 39: ročník 2001 – 1983
Kategorie B 40 – 59: ročník 1982 – 1963 
Kategorie C 60 –     : ročník 1962 –  .. 

Startovné: online registrace – 350 Kč, na místě – 400 Kč pouze hotově. 50 korun putuje na ochranu silně ohroženého dudka chocholatého na Jižní Moravě.

Termín pro zaplacení startovného: do 7 dní od registrace, při platbě převodem nejpozději 19. září 2022, při platbě kartou do 21. září 2022, další platby nebudou z technických důvodů umožněny. Pokud nebude startovné uhrazeno ve stanoveném termínu, bude závodník ze startovní listiny vyřazen. Při neúčasti se startovné nevrací. 

V ceně startovného každý závodník získává: Startovní číslo, jednorázový měřicí čip, perníkovou medaili, SMS s výsledkem, elektronický pamětní diplom, občerstvení v cíli, zajištění a značení závodu. Tyto věci si lze vyzvednout jen při prezentaci k závodu 24. 9. 2022 u VÝBĚHU MEDVĚDA KAMČATSKÉHO.

Vstupenky do Zoo Brno: Každý závodník získá pro sebe a jednu osobu doprovodu voucher na vstupenku do brněnské zoo na den závodu. Ten obdrží od organizátorů závodu u brány Zoo Brno v den závodu v čase vymezeném pro prezentaci. Závodník, který chce platit na místě, musí mít sebou hotovost 400 Kč a také dostane také vstup 1 + 1 zdarma u brány Zoo Brno.

Omezení: Závod se koná v dešti, chumelenici apod, ale i tak si vyhrazujeme právo závod zrušit a to s ohledem na opravdu krajně nepříznivé povětrnostní podmínky a v jiných nepředvídatelných případech. Pokud tato situace nastane, závodníkům bude vráceno startovné bez další náhrady. 

Měření: Čipová technologie. Měřicí čip obdrží každý zúčastněný při prezentaci přilepený na zadní straně startovního čísla. Každý závodník si musí před závodem umístit startovní číslo na horní část těla, jinak mu nebude změřen výsledný čas. Závodník je povinen připevnit si měřicí čip před startem závodu a mít ho po celou dobu závodu až do průběhu cílem. Každému závodníkovi je měřen čas od okamžiku proběhnutí startovní čárou až do okamžiku proběhnutí cílovou bránou. Po doběhu nemusí závodníci čipy vrátit pořadatelům. 

Běh se psem: Z důvodů bezpečnosti a ohleduplnosti k ostatním účastníkům závodu není povolen běh se psem.

Doprava: K dopravě na místo startu doporučujeme využít městskou hromadnou dopravu. Parkovací místa nemusí kapacitně postačovat.

Slavnostní vyhlášení vítězů: po ukončení závodu v prostoru startu

Protesty: Do 30 minut po vyhlášení výsledků.

Pravidla závodu naleznete ZDE.

Informace o zpracování osobních údajů jsou ZDE.

Ředitel závodu: Marek Topinka, e-mail: rungozavody@rungo.cz, topinka@rungo.cz, volejte jen v naléhavých případech (tel. 603 781 009) 

Zástupci ředitele závodu: Marek Odstrčilík: odstrcilik@rungo.cz  

Ve spolupráci s: Zoo Brno a stanice zájmových činností, příspěvková organizace

Za odložené věci v místě závodu NERUČÍME!

Všichni se akce účastní na vlastní nebezpečí.

Facebooková událost závodu ZDE

PŘIHLÁŠKY: Po spuštění registrace na jednotlivé závody (10. 8. 2022) se bude možno přihlásit zde (pozor, na jednu registraci je potřeba jeden e-mail. Přihlašujete-li svého kamaráda a sebe, musíte použít rozdílné e-mailové adresy.)

Startovní listina ZDE.

Výsledky budou po skončení závodu zveřejněny tady. 

Děkujeme partnerům závodu, kterými jsou: ZOO Brno a Lesy města Brna.

Zoo Brno
Lesy města Brna
10. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
SporttesteryTréninkVybavení

NOVINKA: Garmin Enduro 2 jdou po krku legendárnímu modelu Fénix. Na kompromisy zapomeňte 

od Karel Holub 9. 8. 2022
autor Karel Holub

Překvapení, Garmin Enduro 2 si bere to nejlepší ze dvou oblíbených řad hodinek. Na světě je další skvělý sporttester legendární značky určený především pro ty, kdo chtějí opravdu dlouhou výdrž baterie, špičkové funkce a vysokou odolnost. 

Předchozí model Enduro se představil v roce 2021 a rychle si našel svoje věrné uživatele a fanoušky, kteří neváhali obětovat některé funkce, které by mohli najít u řady Fénix, výměnou za fantastickou výdrž baterie na jedno nabití. Garmin dlouho nečekal a přišel s modelem Enduro 2, který samozřejmě má za úkol navázat na dobré jméno jedničky a zároveň určitě potěší fanoušky tím, že ani zdaleka nedělá kompromisy na straně špičkových funkcí. 

Garmin Enduro 2 zbobí skvělé materiály

Nový model je určený dobrodruhům, kteří neváhají jít až na konec světa a tomu odpovídají i materiály, ze kterých je vyrobené pouzdro hodinek. Titan a safír. Materiály jak z dílny antických bohů, ale Garmin je použil už u modelu Fénix 7 a pro Enduro 2 se zdají být optimální volbou. 

Oproti předchozímu modelu nenajdeme u dvojky ocelovou verzi a odpadne tak rozhodování, jaké pouzdro zvolit. Enduro 2 nabídnou 1,4“ displej a velikost pouzdra 51 milimetrů. Váha mírně narostla na 70 gramů (samotné pouzdro 64 gramů) proti 61 gramům předchozí verze Enduro a stále se pohybuje na hodnotě, která je v segmentu hodinek s vysokou odolností a kapacitou baterie běžná. 

Ve srovnání s modelem Garmin Fénix 7x je dokonce o 19 gramů nižší, i když tady Enduro 2 trochu klame tělem. Samotné tělo je totiž o tři gramy těžší než u modelu Fénix 7x a o úsporu hmotnosti se postará nylonový pásek UltraFit Band, který je typický právě pro řadu Enduro. V krabičce k němu najdete i klasický QuickFit pásek, takže je můžete měnit dle libosti a příležitosti.

Mapy i dotyku vítejte

Spolehlivé ovládání hodinek zajistí pětice tlačítek, ale využít můžete i dotykový displej tak, jak to známe i z jiných modelových řad Garmin. Oba způsoby ovládání mají své výhody, ale zejména pro práci s mapou je dotykové ovládání pohodlnější.

Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Žlutá je barvou Garmin Enduro už od první řady. Foto: Marek Odstrčilík
K novým Garmin Enduro dostanete dva pásky. Foto: Marek Odstrčilík
Žlutá je barvou Garmin Enduro už od první řady. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík
Garmin Enduro 2. Foto: Marek Odstrčilík

A tady snad všichni příznivci řady Enduro pořádně zbystřili. Mapa? Ano! Čtete dobře. Garmin Enduro 2 konečně přináší plnohodnotné mapové podklady stejně jako je najdeme u řady Fénix nebo některých modelů Forerunner. Těšit se tak můžete na TopoActiv a lyžařské mapy. Pro správnou polohu v mapě, přesnou navigaci a záznam trasy má Enduro 2 nově multi-band GPS stejně jako řada Fénix 7. Přesné GPS senzory navíc vylepšuje technologie SatIQ, která by měla zajistit skvělou přesnost navigace a záznamu v jakémkoliv terénu a zároveň udržet spotřebu baterie na co nejnižší úrovni. Jde tak o další sadu funkcí, které jasně prozrazují, že tyhle hodinky míří hlavně do řad vyznavačů adventure race a etapových závodů v divočině. Pro jejich potřeby má Enduro 2 speciální aplikaci uznanou a potvrzenou k použití v prestižním seriálu Adventure Racing World Series.

Garmin Enduro 2 mají úžasnou baterii

Stejně jako předchozí model je také Enduro 2 vyladěný pro co nejdelší výdrž baterie na jedno nabití. S dobíjením v průběhu aktivit pomáhají solární články umístěné v lunetě hodinek a podobně jako u předešlého modelu je pro nízkou spotřebu optimalizovaný i software hodinek. Enduro 2 tak slibují 34/46 dní v režimu smartwatch. 

Delší hodnota je s využitím solárního dobíjení za předpokladu, že strávíte každý den aspoň tři hodiny na přímém slunci. V režimu měření (GPS only) pak Enduro 2 zvládne měřit vaše aktivity 110 hodin, resp. 150 hodin s využitím soláru. A v expedičním režimu můžete cestovat kolem světa jako slavný pan Fogg, protože Enduro 2 budou vaši cestu měřit celých 77 dní nebo dokonce neuvěřitelných 172 dní, když jim dopřejete dostatek sluníčka. 

A když slunce nesvítí, posvítí vám na cestu nové Enduro 2. V těle hodinek najdete výkonnou LED svítilnu, která umí svítit jasným, bílým nebo červeným světlem. Podobnou má i řada Fénix 7x, ale Enduro 2 umí svítit dvakrát silnějším světlem. Místo předního světla na kolo to ještě pořád nebude, ale jinak už tahle svítilna dokáže dobře posloužit při průchodu nočním lesem, nebo třeba při prolézání tunelů.

Pro ještě lepší navigaci v terénu využívá model Enduro 2 novou funkci Nextfork Map Guide, která vám i bez aktívní navigace ukáže vzdálenost k další křižovatce a také název stezky, kterou budete křížit. Dovedu si dost dobře představit, že hlavně u dlouhých závodů v neznámém terénu je to opravdu dobrý pomocník. 

Recenze: Za Enduro, GPS hodinky s výdrží, jakou jste u Garminu ještě nikdy neviděli, připlatíte

Kondice a zdraví pod drobnohledem

O sledování vaší kondice a zdravotního stavu se stará paleta pokročilých metrik schovaná pod názvem Health snapshot tak, jak je můžete znát z některých dalších řad Garmin. 

Měření samozřejmě vychází z optických senzorů a zahrnuje údaje o srdečním tepu, okysličení krve, HRV a odvozených hodnot jako jsou úroveň stresu, nebo předpokládaná doba regenerace. Stačí tak pravidelné dvouminutové měření a v přidružené aplikaci Garmin Connect můžete sledovat klíčové parametry svého zdraví a kondice, které vám pomohou lépe trénovat, regenerovat a závodit. Optický senzor umí měřit tep i pod vodou a můžete tak mít přehled o svojí tepové frekvenci i při plavání nebo jiných vodních sportech. 

Predikce vašeho výkonu

Zejména na běžecké závody se pak zaměřují funkce Grade-adjusted pace a Visual Race Predictor. Grade-adjusted pace může pomoc s plánováním tempa v členitém terénu. Kdo běhá v kopcích, dobře ví, že předvídat tempo není úplně snadné a Enduro 2 ho dokáže spočítat za vás. Visual race predictor pak odhaduje, jaký čas byste mohli zaběhnout na tradičních distancích a zároveň poskytuje vizuální přehled dlouhodobého trendu v závislosti na vašich aktivitách a tréninku. Můžete tak pravidelně sledovat, jestli váš trénink přispívá k zlepšení závodního času, nebo vás spíš oddaluje od osobního rekordu. 

Garmin Enduro 2 samozřejmě nabízí celou řadu aplikací pro měření sportovních aktivit. Najdete tady snad všechny svoje oblíbené sporty a to včetně tzv. HIITu (high intesity interval training). Pro dlouhé závody nechybí režim ultra, který nejen pomůže optimalizovat spotřebu baterie, ale také změří dobu na občerstvovačkách a některé další parametry, které jsou pro vyznavače ultra závodů zajímavé. S rozvržením tempa závodu pomáhá také funkce Pacepro, kterou známe z předchozí verze a ostatních modelů Garmin. 

A aby náhodou někdo neřekl, že Enduro 2 nabízí za ty peníze málo muziky, můžete si na nich nově spoustu muziky pustit. Využít tak můžete služby jako Spotify, Deezer nebo Amazon Music a uložit si svoje oblíbené hity přímo do hodinek. Pak stačí připojit bezdrátová sluchátka a můžete vyrazit na další expedici s tím správným soundtrackem v uších.

Recenze: Xiaomi Watch S1 Active. Slušná výdrž na jedno nabití a cena. Gesto pokulhává

Dlouhé dobrodružství na prvním místě

Zdá se, že Garmin vyslechl touhy a přání příznivců modelu Enduro a do nového modelu Enduro 2 nabalil pořádný balík funkcí. Rozhodovaní mezi Enduro 2 a Fenix 7 bude docela složité a bude záležet na tom, kolik peněz chcete do hodinek investovat a na jaké aktivity je využijete. Zatímco Fénix 7 míří tradičně na vyznavače širokého spektra outdoorových aktivit, Enduro 2 si zřejmě najde příznivce hlavně v řadách závodně zaměřených dobrodruhů, kteří potřebují přesnou navigaci, dlouhou výdrž baterky, vysokou odolnost a mají v peněžence 26 990 Kč.

9. 8. 2022 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyTrailové botyVybavení

Proběhnou vše, co se jim postaví do cesty: SUV mezi trailovými botami Altra Olympus 4

od Karel Holub 7. 8. 2022
autor Karel Holub

Americká značka Altra u nás získává čím dál víc přiznivců a stejně jako jinde ve světě je populární hlavně mezi vyznavači běhu v horách a terénu. Model Altra Olympus 4 patří do kategorie maximálně tlumených bot do terénu a jsou určené hlavně pro dlouhé a ultra dlouhé běhy nebo pochody. Olympus jsem testoval mimo jiné na stokilometrovém ultratrailu a rád se podělím o zážitky a zkušenosti s tímhle běžeckým SUVéčkem.

Pro značku Altra je typický hlavně nulový drop podrážky a velký prostor pro prsty. Model Olympus 4 v tomto není vyjímkou a design se tak nese přesně v duchu přirozeného běhu a dostatku prostoru pro práci chodidla a prstů.

Recenze Altra Olympus 4

Svršek boty tvoří syntetická síťovina vyztužená v přední části obsázkou a zesílenou konstrukcí paty a šněrování. Otvory pro odvětrávání jsou strategicky umístěné na bocích i v přední části a udržují botu vzdušnou a chodidlo se nepřehřívá. Jazyk Altra Olympus 4 dobře ukazuje, jak se značka věnuje detailům. Jeho nízkoprofilová a minimální konstrukce je lehká a pohodlná, ale nejvíc se mi na něm líbí boční klíny, které zabraňují tomu, aby se jazyk pohyboval a shrnoval po straně nohy. Pomáhají také udržet nečistoty mimo botu, což je příjemné při delších bězích.

Konstrukce patní misky je trochu nižší, než jsem zvyklý z jiných modelů, ale poskytuje dostatečnou oporu paty a netlačí ani na patní kost, ani na achilovku. Polstrování je pro mě tak akorát, aby netlačilo a zároveň nebylo zbytečně vystlané a těžké. Užitečný detail na zadní části boty je poutko, které pomáhá při nazouvání. Samozřejmě nesmí chybět systém pro uchycení návleků, který je také jedním z typických prvků bot Altra. Systém se skládá z uzavíratelného suchého zipu na patě a kovového očka v přední části šněrování. Jednoduché, funkční a užitečné řešení.

Šněrování má v horní části extra dírku, kterou je možné využít pro bezpečnější a pevnější usazení boty. Já jsem si musel s tkaničkami trochu pohrát, než jsem našel dobrý poměr utažení v jednotlivých částech boty. Potřeboval jsem trochu více dotáhnout předek, nechat volnější střed a lehce zafixovat horní část šněrování. Může za to vyšší nárt, na kterém jsem při silnějším utažení střední části cítil příliš tkaničky a obával jsem se nepříjemných otlaků. Všechno se podařilo doladit a bez problémů jsem absolvoval i 19 hodin běhu.

Technické zpracování

Mezipodešev využívá technologii odpružení A-Bound, pružnou pěnu vyrobenou z recyklovaných materiálů. Zajišťuje dobré tlumení nárazů při dopadech a měla by se starat o návratnost energie pro lepší odraz. Tlumení funguje hodně dobře a je v podstatě jedno, jestli běžíte po hladké cestičce v parku nebo po pořádně ostrých kamenech. Chodidlo registruje povrch, ale je v naprostém pohodlí. Určitou daní za pohodlí je samozřejmě nižší agilita a menší cit pro terén v technických pasážích. Altra Olympus 4 prostě není závodní šlupička pro svižné poskakování horskými stezkami, ale tank, který bezpečně přejede všechno, co se mu postaví do cesty.

V mezipodešvi je také použitá technologie Inner Flex. Jde o systém flexních drážek, jejichž účelem je zvýšit pružnost podrážky. Bota může při běhu kopírovat pohyb nohy a zajistit tak větší pohodlí. Inner Flex zároveň pomáhá snížit hmotnost boty. Pružnost a ohebnost rozhodně nemá význam srovnávat s jinými modely Altra. Olympus 4 je navržený hlavně pro stabilitu a ochranu. Přední část boty je dostatečně flexibilní pro pohodlný záběr v kopcích, ale celkově je podešev spíše tužší a plní tak přesně požadavky na ultradlouhé, pomalejší běhy a pochody.

Pro Altru je typická také FOOTSHAPE platforma, která se přizpůsobuje anatomii chodidla, zejména metatarzům, a zajišťuje tak přirozenější běh. Stejně jako ostatní modely řady Altry – i model Olympus má nulový drop, tj. není zde žádný rozdíl mezi patou a špičkou. A konečně je tu Balanced Cushioning, který upravuje odpružení boty pro přirozenější pohyb a efektivnější krok.

Recenze: možná to budou Trabuco? Pokud hledáte univerzální běžecké boty do terénu, vzpomeňte si na ně

Je to skoro až hodně technologií na jednu podešev, ale můžu říct, že jako celek to funguje opravdu hodně dobře. Pro dlouhé a ultra dlouhé běhy preferuju podešev, která mě podrží i v situacích, kdy už jsem hodně unavený a nesoustředím se na běžeckou techniku. Potřebuju, aby dobře tlumila dopady, chránila chodidlo a pomohla s odrazem. A přesně tohle dělá Altra Olympus 4 bez zaváhání a téměř bez výhrad. Na začátku jsem si trochu zvykal na drobnou kolíbku v přední části boty. Ta právě pomáhá z odrazem a kompenzuje nižší flexibilitu podešve. Efekt kolíbky není nijak přehnaný a neměl jsem pocit, že bych přepadával dopředu.

Podrážka Altra Olympus 4 je od společnosti Vibram a konkrétně jde o osvědčenou technologii MegaGrip. Jedná se o robustní, přirozeně lepivou gumu navrženou speciálně pro trailový běh s vynikající přilnavostí. Zajišťuje dokonalou trakci na různých površích a během testování jsem neměl problém ani při hodně prudkých výstupech nebo sebězích. Dobře drží i v mokru, ale samozřejmě hluboké bahno nebo sníh a led nebudou úplně její živel. Pro tyhle extrémní povrchy je lepší podívat se po specializovaných podrážkách s většími špunty a nebo hřeby. Naopak příjemně překvapí při přebězích po asfaltu, kde se nijak nekroutí a špunty netlačí do chodidla. Jaká bude životnost se teprve ukáže, ale po prvních pár stech kilometrů se nezdá, že by se Vibram MegaGrip ztrácel před očima.

altra, olympus, boty
Altra Olympus 4. Foto: Karel Holub
Altra Olympus 4. Foto: Karel Holub
Altra Olympus 4. Foto: Karel Holub
Altra Olympus 4. Foto: Karel Holub
Altra Olympus 4. Foto: Karel Holub

Zkušenosti s Altra Olympus 4

Je to skvěle zpracovaná trailová bota pro dlouhé a ultra-dlouhé běhy. Tento model můžu směle doporučit nejen těm, co chtějí běžet opravdu daleko, ale také běžcům, kteří se vrací po zranění, nebo mají nějaké to kilo navíc a potřebují dobře tlumenou botu, která jim odpustí horší techniku běhu. Samozřejmě, díky své relativně vysoké hmotnosti (318 g pro muže, 289 g pro ženy) se nejedná o model stvořený pro rychlost a odvážné, technické seběhy. Olympus je běžecký křižník, který sází především na pohodlí. Svršek je dobře odvětraný a pohodlně drží nohu (pozor by si měli dát běžci s úzkým chodidlem). Stejně jako jiné modely Altry, poskytuje Olympus hodně místa pro prsty. O tlumení a odraz se stará mezipodešev o síle 33 milimetrů s nulovým dropem. A konečně, přilnavost je velmi dobrá díky gumové podrážce Vibram MegaGrip, která má mírné výstupky a funguje dobře v terénu i na asfaltu. 

Altra Olympus 4

  • trailová bota s vysokou mírou tlumení
  • neutrální došlap
  • drop: 0 mm
  • síla tlumení: 33 mm (pod patou i špičkou)
  • hmotnost 318 g (pánská verze)
  • doporučená cena: 4 799,- Kč

Pozitiva

  • opravdu pohodlná bota s dostatkem prostoru
  • dobře odvětraný svršek
  • jazyk s ochranou proti vnikání drobných předmětů z okolí
  • podrážka Vibram s dobrou přilnavostí

Negativa

  • vysoká cena
  • stále relativně vysoká hmotnost
  • horší agilita pro technické traily
Dřep, tvoje výzva na srpen. Naučte se ho správně tak, aby kolena nebolela a posilte zadek
7. 8. 2022 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
adidas FWD 02
BěháníSluchátkaVybavení

Recenze: Co mají mít sluchátka na sport? Otestovali jsme tříproužkové špunty bez drátů Adidas FWD 02 Sport

od Karel Holub 5. 8. 2022
autor Karel Holub

Sport, otřesy a pot. Ve spojení se sluchátky očekáváte i kvalitní poslech. Sluchátka adidas FWD 02 Sport jsou bezdrátové špunty určené primárně sportovcům a patří do vyššího cenového segmentu, kde je vysoká konkurence i nároky uživatelů. Vzhledem k tomu že adidas není zrovna tradiční výrobce elektroniky, byl jsem hodně zvědavý, jak budou tyhle špunty hrát a jak se osvědčí při běhu.

Myslím, že jsem dal testovanému modelu docela slušně zabrat, nijak jsem sluchátka nešetřil a bral je na náročné tréninky ve velkém horku, kdy se doslova koupaly v potu, i na hodně dlouhé běhy, kdy se baterka těšila na dobíječku. Přečtěte si, jak hrají tříproužkové špunty bez drátů.

Sluchátka na běhání: recenze

Design adidas FWD 02 Sport se mi zdá dobře promyšlený a skutečně zaměřený na použitelnost při sportu. Rozměry a hmotnost jsou na hodnotách, které budou nejspíš vyhovovat široké skupině uživatelů. Samotná sluchátka mají jemně texturovaný povrch a nemají tendenci klouzat z prstů při vyndávání z krabičky nebo při umisťování do uší. Klasické logo se třemi pruhy je decentní a rozhodně nekřičí do světa, která značka se vám stará o soundtrack. Zpracování a použité materiály působí velmi dobře a odpovídají aktivnímu využití zvýšené odolnosti. Ta je potvrzená certifikací IPX 5, která zaručuje voděodolnost na úrovni ochrany proti tryskající vodě. Jako ochrana proti potu a dešti by to mělo stačit, ale rozhodně adidas FWD 02 Sport nekoupejte ani neomývejte pod tekoucí vodou.

Nejlepší sluchátka na sport nevypadávají

Pro pohodlné a hlavně bezpečné usazení do ucha nabízí adidas FWD 02 Sport několik velikostí koncových nástavců a adaptérů pro zajištění v ušním boltci. Materiál adapterů je příjemný a nechytají se na něj nečistoty. Vyzkoušel jsem dvě velikosti a špunty držely v uchu opravdu dobře i při prudších pohybech hlavy. Samotné koncové nástavce nijak výrazně neizolují od okolního hluku, ale jsou měkoučké a netlačí ani při dlouhém používání.

Ovládání adidas FWD 02 Sport je dotykové a využívá kombinaci jednoho, dvou nebo tří doteků pro běžné funkce jako je spuštění/zastavení hudby nebo přijetí a odmítnutí hovoru. V přidružené aplikaci dostupné pro Android i Apple telefony si dokonce můžete nastavit, jak se bude ovládání chovat a jaké funkce budou jednotlivé povely spouštět a využít můžete i hlasové asistenty Siri nebo Google. Z ovládání jsem měl trochu smíšené pocity. V klidu funguje docela dobře, ale při běhu jsem měl občas problém trefit dvojité nebo trojité stisky a musel jsem zastavit. Pravdou ale je, že u většiny běhů ovládání nepotřebuji. Prostě spustím svůj osvědčený playlist nebo podcast a běžím.

Recenze: Dokonale vtáhnou do scény, sluchátka na běhání Sennheiser Sport true wireless

Pouzdro pro adidas FWD 02 Sport má pár zajímavých prvků a je celkově povedené. Kombinuje plast s podobnou texturou, jakou najdeme na těle sluchátek, a tkaninu, na které najdeme logo adidas a přes kterou je hned dobře vidět, jestli jsou sluchátka v pouzdru nebo se povalují někde mimo. Samozřejmě tady najdeme i dobíjecí konektor (USB-C) a pět LED světýlek bílé barvy pro indikaci stavu nabití akumulátoru. Jedna drobnost mě ale překvapila spíše negativně. Víčko není s tělem pouzdra pevně spojené a pant je magnetický. Takže když jsem pouzdro poprvé otevřel a víčko mi odpadlo celé, měl jsem chvíli obavu, jestli jsem ho neutrhl. Upřímně, moc jsem nepochopil, proč výrobce zvolil zrovna takové řešení, ale na funkci to nemá vliv a víčko nemá tendenci samovolně odpadávat, takže nemusíte mít strach, že se ztratí třeba při přenášení v batohu. Pouzdro má certifikovanou ochranu na úrovni IPX 4, takže zvýšenou voděodolnost a mělo by vydržet nějakou tu spršku.

Nejlepší sluchátka musí skvěle hrát

U sluchátek je samozřejmě nejdůležitější zvuk a adidas FWD 02 Sport umí zahrát opravdu slušně. Nabídnou hlavně silné basy, které jsou pevné a bez zkreslení nebo protivných rezonancí. Středy a výšky jsou příjemně vyvážené a dostatečně detailní i pro klidný a soustředěný poslech. Středy jsou sice občas trochu zastřené a výšky si občas mírně cinknou nebo syknou, ale není to za hranou. Zvukový profil je možné nastavit v připojené aplikaci a je dobré si s nastavením zvuku trochu pohrát podle toho, jaký žánr si rádi pustíte. Hlasitost je taky na solidní úrovni, a tak vás adidas FWD 02 Sport dovedou izolovat od okolního světa i přesto, že nemají funkci aktivního potlačení hluku. Dávejte pozor, abyste si příliš vysokou hlasitostí nepoškozovali sluch, ale jinak se nemusíte bát zkreslení nebo rezonance ani při poslechu na plné pecky.

Podání prostoru je na dobré úrovni a adidas FWD 02 Sport se neztrácí ani v živých nahrávkách. Zvuk se bude líbit hlavně fanouškům hutné hudby se silnými beaty a basy, ale ani příznivci poctivého rocku nebudou zklamaní. O připojení se stará Bluetooth 5.2 a během testování jsem neměl problém s výpadky nebo odpojováním.

Zajímavou funkcí adidas FWD 02 Sport je takzvaný „awareness mode“, který přenáší zvuky z okolí rovnou do vašich uší, takže můžete poslouchat oblíbenou hudbu a zároveň si udržet přehled o tom, co se děje kolem vás. Může to být užitečné, když běžíte po silnici a chcete slyšet blížící se auta, nebo při běhu městským parkem, kde nechcete přeslechnout jezevčíky, kteří dostali chuť na vaše nohavice.

V aplikaci si lze nastavit úroveň zesílení okolního hluku, ale abych řekl pravdu, já jsem si na tuhle funkci nezvykl a nechával jsem ji vypnutou. Vadilo mi, že při běhu slyším vlastní dusaní a šustění oblečení – případně větru a opravdu hodně mě to rušilo. Každopádně zapínání tohoto módu je možné na jeden dlouhý stisk dotykového ovládání přímo na sluchátku, a tak s ním můžete experimentovat a hledat situace, kdy tuto funkci dobře využijete.

Dřep, tvoje výzva na srpen. Naučte se ho správně tak, aby kolena nebolela a posilte zadek

Výdrž adidas FWD 02 Sport až šest hodin

Akumulátor v peckách adidas FWD 02 Sport by měl na jedno nabití poskytnout až šest hodin poslechu a dalších 19 hodin umí dobít baterka ukrytá v pouzdru. Při testování jsem se pohyboval mezi pěti až šesti hodinami na jedno nabití a taková výdrž mi přijde pro většinu situací víc než dostatečná. Dobíjení je rychlé a 15 minut na nabíječce by mělo stačit pro hodinu poslechu.

Sluchátka adidas FWD 02 Sport dobře hrají, drží v uchu i při prudších aktivitách, jsou odolná proti vodě a mají slušnou výdrž. Mohl by to být dobrý recept na úspěch, ale v cenové relaci, kde se tyhle špunty pohybují, je opravdu vysoká konkurence a najdete zde modely, které hrají lépe, nebo mají vyšší výdrž, a nebo třeba aktivní potlačení okolního hluku. Jestli hledáte sportovní bezdrátová sluchátka, která vydrží i pořádnou dávku potu a poskakování a zároveň máte rádi hutné basy a líbivý zvuk, pak rozhodně stojí adidas FWD 02 Sport za pozornost. Pokud patříte mezi příznivce neutrálního a detailního zvuku a nebo potřebujete aktivní potlačení okolního hluku, hledejte u konkurence.

adidas FWD 02 Sport
adidas FWD 02 Sport, autor: Karel Holub
adidas FWD 02
adidas FWD 02 Sport, autor: Karel Holub
adidas FWD 02
adidas FWD 02 Sport, autor: Karel Holub
adidas FWD 02
adidas FWD 02 Sport, autor: Karel Holub

Parametry

  • bezdrátová, sportovní sluchátka s mikrofonem
  • odolnost dle normy IPX 5 (pouzdro IPX4)
  • baterie 6 h + 19 h pouzdro
  • awareness mode a nastavení ekvalizeru v aplikaci
  • dotykové ovládání
  • doporučená cena: 4 390,- Kč

Klady

  • zvýšená odolnost proti vodě a potu
  • dobře drží v uchu
  • množství nástavců pro uchycení
  • líbívý zvuk s pevnými basy

Zápory

  • nemají aktivní potlačení hluku
  • dotykové ovládání nemusí být při aktivitě přesné
  • středy a výšky by mohly mít více detailů
TEST: Kvalitní, komfortní a s českou stopou. Sportovní sluchátka Soundeus Fortis 5S
5. 8. 2022 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás