RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Ostatní sportyTrénink

Můj první triatlon VI: Den D. Nepřecenit síly a závod si užít

od Barbora Topinková 22. 9. 2020
autor Barbora Topinková

Plavat, jet na kole, běžet. Tři nejjednodušší sporty, které si užijete kdykoliv. Ale když je konečně spojíte do jednoho závodu, získáte zážitek na celý život. Nebo, možná i koníčka na celý život! Celé léto jsme se připravovali pod vedením trenéra Josefa Rajtra na CITY TRIATHLON v Karlových Varech a je čas si říct, jak to dopadlo.

Vyvrcholením celého seriálu měl být závod se vším všudy, ale celá tahle sezóna je, jak by řekl major Terazky, „voľaká čudná“. Padnout do postele se zdravotní indispozicí týden před závodem je věc, která se stává. Nemá smysl odpískat akci, kdy jsou ve hře Vary v době covidových slev, takže mi zbylo jediné – poprosit kamarády z triatlonové komunity, aby mi vypomohli a moje tělo tak zachránili před úhynem a následnými fotkami, kdy si mě čínští a ruští turisté fotí s nohou položenou na zádech uprostřed kolonády jako poslední trofej ulovenou na českém území. Prostě – když to jde, jde se sólo. Ale když to nejde, jde se štafeta.

Promeškali jste články? Seriál Můj první triatlon najdete zde.

TRI jako tři

Když vám odejde zdraví, můžete si triatlonový závod užít různě. Můžete ho zrušit a odjet na víkend ke tchýni, abyste následně plakali nad fotkami svých kamarádů na sociálních sítích. Nebo ho můžete smysluplně využít coby dobrovolník, jako například moje kamarádka Lucia. Je úžasná běžkyně, ale triatlonově se ještě trochu stydí. Proto se rozhodla, že to okoukne z druhé strany a dva dny strávila na cyklistické části s píšťalkou, kterou rozháněla neukázněné turisty vyskakující triatletům v nepravidelných intervalech do cesty jako lesní zvěř. Její poznatky? „Příště si řeknu o místo v depu, kde je přece jen ze závodu víc vidět. Drobné organizační chybky tu sice byly, ale jako závodnice se určitě jednou vrátím!“

Kdy: sobota 14. 9. 2020 (původní datum 29. 8. se o 14 dní posunulo)
Kde: Karlovy Vary
Trať: 700 m plavání na koupališti Rolava, 20 km kolo na silnici uprostřed města (pozor, kopce!) a 5 km běhu

Více info a registrace do závodu zde.

Nebo můžete jít štafetu jako já. Štafeta je způsob, jak mohou tři specialisté předběhnout čelo závodu. Je-li složená z Phelpse na plavání, Sagana na kole a Kipchogeho na běhu, nandá to triatletům oddělaným předchozími disciplínami naprosto s přehledem. A pokud jste stále až moc triatlonově plaší (nebo zranění), je to způsob, jak si užít ducha závodu a přitom zjistit, jak to vlastně všechno chodí, aniž by si vás výše zmínění čínští turisté fotili rozplácnuté na kolonádě jako posledního medvěda uloveného v Českém království. 

Drink Dream Team

Takže jsem umluvila dva kamarády, aby mi trošku ulevili a postavili jsme štafetu s jménem, které jasně odkazuje na druhý nejoblíbenější koníček hned po triatlonu. Plavání na závodě ve Varech je trošku delší, než bývá na sprint triatlonech zvykem. Má 750 metrů a směry, kam na Rolavě točíte, je třeba navnímat během úvodního brífingu. Ujala se ho kamarádka Kamka, která na svůj první závod teprve aspiruje. Jak to bývá, její běžecký trenér je výborný triatlet, a tak s tímto sportem logicky trošku koketuje. Jezdí na kole. Chodí plavat. Jakože kompenzace. Ale zachránila nás a vzala to. „Voda byla studená, bylo to dlouhé. Startovala jsem z vody, skok se mi zdál vysoký a strhla bych si během něj brýle. Nemělo cenu riskovat. Na závod jsem si koupila neoprén, ale stejně to bylo celé nezvyklé. Jsem astmatik, nebylo mi úplně nejlíp. Během plavání jsem si musela lehnout ve vodě na záda a vydýchat se při znaku,“ říká.

Kolo? Ve Varech je dost těžké, zvlášť když na ty dlažební kostky naprší. To nebyl náš případ, ale vyjet třikrát na Zámecký vrch je úkol pro rutinované borce. Profíci to v neděli zvládají sedmkrát, ale i tři kopce stojí za to. Navíc, v tomto místě stojí většina fanoušků, takže sesednutí z jiného důvodu, než je infarkt nebo řetěz na spadnutí, je společensky nepřijatelné. Vašek, který šel v naší štafetě tuto část, ho po jarním onemocnění covidem vyjel statečně a předal mi štafetu, abych si užila tu úžasnou atmosféru při pětikilometrovém běhu.

Běžela jsem parkem a kolonádou, dvě kola, tleskající turisté a náměstíčko u hotelu Pupp, kde se točil James Bond. Voda, Red Bull, voda, Red Bull. Příliš krátká slast, ale postel, kterou jsem opustila před pár dny mi váže nohy.   

Protože Vary jsou…Vary, baby

V době rouškové ztratily kosmopolitní turistický ruch, převládají skalní ruští fanoušci a čeští nadšenci. Cena za hotel na víkend je s dotovaným voucherem levnější než rozpočet na večeři pro čtyřčlennou rodinu, cena drinků umí pobyt dost prodražit. Ale – lidé jsou milí, hosty si hýčkají, drinky jedou. Atmosféra města je to, co odlišuje tenhle závod od jiných. Noční světelná show, víkendová párty, to je něco jiného než akce, na kterou člověk přijede, přespí na mezi a po výkonu zase jede domů. Tady se krásně vyspí a pak může z první řady sledovat nejlepší triatlonisty světa. Vidí, jak vyhrává Aneta Grabmullerová v age groups závodě, vidí plavat Lukáše Červenku na špici, vidí, jak Terka Zimovjanová jela několik kol se světovou špičkou. Důvodů je spousta. Tohle je jen jednou za rok a vyplatí se tu být. 

Foto: CITY TRIATHLON Karlovy Vary

Závěr toho všeho? Běh byl boží, ale krátký jako vždycky, protože adrenalinu ani bolesti není nikdy dost. Omlouvám se všem, kteří mne v předběhnutí v závodě chtěli připravit o cílové pivo. Nezdařilo se. Ale pokud byste o něj měli zájem, napište mi zprávu do msg a popovídáme si u něj i tak. A díky pořadatelům a dobrovolníkům za tak super závod. Uspořádat něco tak velkého v téhle době není jednoduché. Zvlášť když pravidla pro karanténu pro závodníky jednotlivých zemí se dokážou lišit i o pár týdnů. Ale i tak, místo pro převlékání štafet a úschovnu věcí pro ně byste propříště mít mohli.

Tak zase za rok! 

Kdo vás seriálem provázel?

Josef Rajtr – trenér: oficiální trenér ČTA a bývalý vynikající běžec. Každé tři týdny pro vás připraví tréninkový plán, podle kterého se budete připravovat. Jeho krédem je jednoduchost a motto, že triatlon pro běžce začíná kvalitním tréninkem běhu.

Barbora Topinková – pokusný tréninkový králík: s triatlonem začala před třemi lety díky svému běžeckému trenérovi, který byl shodou okolností vicemistr světa v Iron Manu (IM). V současné době má za sebou dva 1/2 IM a desítku kratších závodů. Na vlastní kůži pro vás vyzkouší tréninkový plán a svůj první závod můžete jít společně s ní.

22. 9. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
PosilováníTrénink

Maximální zpevnění aneb prkno jinak. Stačí několik sekund

od Magdaléna Ondrášová 21. 9. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Čím lepší budete, tím méně sekund vám tohle prkno zabere. Nebude to ale žádná pohodička. Zapojíte tolik síly a svalů, že budete sami koukat, jak těžké to je. Výsledkem bude správné provedení a silné tělo a to za to stojí. Přidejte se do 14denní výzvy!

Máme tu třetí výzvu. Kdo první klikovací a druhou na flexory kyčlí zmeškal, může si je kdykoliv střihnout sám a najde je tady. Tentokrát to bude plank čili „prkno“, který patří mezi nejpopulárnější fitness cviky. Existuje řada různých variant a pozic. Většinou se drží na čas po dobu desítek sekund, někdy až několik minut. Tady to bude jinak.

Abyste byli silnější a cvičili správně, pozvala jsem si do této výzvy, stejně jako do minulých, trenéra Pavla Macka, který vás s cvikem seznámí:

StrongFirst prkno

I když má prkno na čas v tréninku své místo, nám v této výzvě půjde o sílu a ne svalovou vytrvalost. Ostatně o tom vypovídá už samotný název – StrongFirst plank.

Důležité upozornění! Můj učitel Pavel Tsatsouline píše: „Plank je ještě horší než k ničemu, pokud máte „zkrácené“ flexory kyčlí… Cvičenec bude pouze zlepšovat používání flexorů místo jádra.“ A přesně proto jsme flexory jsme „protáhli“ v předcházející výzvě pomocí ZBS.

Důležité detaily naleznete v doprovodném videu níže, ale podívejme se nejdříve na benefity StrongFirst planku, kterých je hned několik.

Za prvé, jak v podrobných měřeních zjistil Brett Contreras, ve srovnání se standardním “prknem” se u tohoto svaly břicha zapojují dvakrát až čtyřikrát více: vnitřní šikmý sval břišní dvakrát více, přímý sval břišní třikrát více, a zevní šikmý sval břišní dokonce až čtyřikrát více!

Za druhé, StrongFirst plank dosahuje výrazně vyšší aktivace hýžďových svalů, a proto je i vynikající prevencí bolesti spodní části zad díky správnému použití kyčlí. Zásluhou pevně sevřených pěstí též zlepšuje stabilitu lopatek.

Za třetí – učí zpevnění celého těla od hlavy (respektive krku) až k patám. Rovnice je jednoduchá: síla je dovednost, síla rovná se zpevnění, zpevnění rovná se síla. StrongFirst plank a “silové dýchání” je jedním z nejlepších základních cviků pro všechny ostatní cviky s vlastní vahou, kettlebell, anebo velkou činkou.

Pavel Tsatsouline k StrongFirst plank dodává:

„Čím lepší StrongFirst plank umíte, tím kratší dobu v něm vydržíte. Přidejte cvičení na sílu úchopu a máte vynikající minimalistický program na posílení celého těla”.

StrongFirst plank

Opáčko z videa:

  • tělo v přímce, ruce v pěst na vnějších hranách, nohy u sebe
  • podsadit pánev
  • zpevnit břicho
  • zpevnit hýždě
  • pěsti rozdrtit na prach
  • zatnout stehna směrem k rozkroku
  • lokty tah dolů směrem k nohám
  • nádech nosem, několikrát syknout “tsss!”, “tsss!”, “tsss!”, výdech skrze zuby zhruba polovinu vzduchu a ještě více tak zpevnit břicho

Nezapomeňte, že zpevnění je od krku dolů. Obličej, krk, hlava a trapézy jsou uvolněné.

Cvičební program na 14 dní:

  • Pozorně a opakovaně shlédněte výukové video, a postupně aplikujte jeden tip na zlepšení za druhým. Po zvládnutí všech technických detailů zařaďte do StrongFirst plank „silové dýchání“.
  • Cvičte StrongFirst plank jedenkrát každý den. Vyberte si k tomu dobu, která vám vyhovuje. První týden cvičte tři série, mezi kterými dělejte několikaminutové pauzy. Další týden pět sérií.
  • Soustřeďte se na maximální zpevnění – držte plank maximálně 20 sekund, ideálně kolem 10 sekund.  Zlepšení = větší zpevnění, ne delší čas.
  • Opakujeme – nehledejte únavu, nesnažte se zlepšovat v délce držení „prkna“, ale ve zpevnění celého těla od krku dolů.
Pavel Macek
Šéfinstruktor školy KB5, StrongFirst Master Certified Instructor
21. 9. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníSporttesteryVybavení

TEST: Huawei Watch GT2 Pro. Skvělá baterie a důraz na vaše zdraví

od Magdaléna Ondrášová 21. 9. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Huawei se snaží. I na nejnovější generaci chytrých hodinek Huawei Watch GT2 Pro je vidět pokrok ve všech oblastech a obzvlášť hlasitě se výrobce chlubí pokroky ve sledování zdraví a ve sportu. Na označení sporttester to však zatím nestačí, jeden zásadní prohřešek z minulosti totiž zůstává bez nápravy.

Chytré hodinky od Huawei jsou kdesi v polovině pomyslné stupnice mezi jednoduchými fitness náramky a funkčně našlapanými Apple Watch. Platí to pro jejich výbavu, výdrž baterie i cenu a nejnovější model tuto kombinaci kompromisů pěkně vyladil.

Vyvážený kompromis

Z chytrých náramků si Watch GT2 Pro berou jednoduché ovládání a výdrž. I s notifikacemi ze smartphonu a neustále zapnutým sledováním srdečního tepu (avšak minimem GPS-aktivity) vydrží až dva týdny.

Když jsme u baterie, tak pokrok zaznamenalo i její nabíjení. Ještě minulá generace se nabíjela „pukem“ se dvěma kovovými kontakty, které do správné pozice směřovaly magnety. Aktuální puk je také magnetický, ale už bez kontaktů, nabíjí bezdrátově, jako to známe ze smartphonů. Stejná je i technologie Qi, takže když zapomenete puk, pomůžete si bezdrátovou nabíječkou k mobilu, nebo takzvaným reverzním nabíjením. To znamená, že v nastavení vybraných mobilů (pár špičkových modelů od Samsungu, Xiaomi a Huawei) aktivujete příslušnou položku, hodinky přiložíte k zádům telefonu a už se nabíjí.

  • Nové GT2 Pro vlevo
  • Nové GT2 Pro vlevo
  • Nové GT2 Pro blíže
Foto: Tomáš Dlouhý

Z oblasti špičkových chytrých hodinek si Huawei bere reprezentativní vzhled a nádherný velký dotykový displej s jemnou grafikou a jasnými barvami. Automatická regulace jasu funguje skvěle a informace v pohodě přečtete i na silném letním slunci. K dispozici je always-on režim, kdy je zjednodušený ciferník neustále zapnutý, ale neměl jsem potřebu jej používat. Jednak spotřebuje více energie a za druhé automatické gesto pro probouzení displeje funguje spolehlivě.

Co se aplikací týče, žádné vlastní si nenainstalujete, musíte se spolehnout na to, co připravil výrobce (případně co přidá s aktualizací celého firmwaru). Také cena je „někde mezi“, ale k té až v závěru.

Design a materiály

Tou nejviditelnější změnou oproti loňsku je design a použité materiály. Vzhled je záležitost značně subjektivní, takže si udělejte názor sami. Mě osobně se víc líbí klasičtější pojetí loňského modelu, ale ten letošní má hezčí materiály.

Foto: Tomáš Dlouhý

Tělo je z matného titanu a pozornost upoutají i jemně broušená tlačítka. Dýnko je keramické, což je značný posun od loňského plastu. Displej místo tvrzeného skla chrání safírový krystal, což by mělo zaručit vyšší odolnost vůči poškrábání. Nenosím hodinky tak dlouho, abych jim nějak ublížil, takže reálnou zkušenost s odolností nepřidám. A konečně kůže na řemínku – tedy podle verze, prodává se ale i sportovnější kombinace s gumovým páskem.

Rok evoluce

Abych pokračoval ve výčtu rozdílů mezi loňskými GT2 a novými GT2 Pro… Na seznamu senzorů přibyl pulzní oxymetr pro měření saturace kyslíku (SpO2). Měření tepu, stresu a spánku známe už z minulosti.

Foto: Tomáš Dlouhý

Dále je tu drobnost, kterou sice Huawei pouze dohání konkurenci, ale majitelé ji rozhodně ocení – možnost u vybraných ciferníků změnit obsah jednotlivých widgetů. Lépe si tak na hlavní displej naskládáte požadovanou sadu informací. Výrazně bohatší je i výběr ciferníků, aktuálně jich je v nabídce na 200.

Obdobná změna nastala i při záznamu aktivity. Podržením prstu můžete změnit obsah jednotlivých datových polí.

Sport: Snaha se cení, ale…

Tím se pomalu dostáváme ke sportu a začnu rovnou největším problémem. Zaznamenanou aktivitu si prohlédnete v mobilu, je svázaná s účtem ve službě Huawei Zdraví, ale nikam dál ji nedostanete. Ač to firma již před rokem slíbila, stále chybí synchronizace dat s některou z renomovaných služeb alá Strava. V nastavení mobilní aplikace jsou pouze Google Fit a MyFitnessPal, ale tam se nepřenáší trasa, ani další podrobnosti. Aktivitu nelze stáhnout ani ve formě souboru.

Jinak se Huawei velmi snaží. Hodnoty SpO2 a VO2 max používá k jednoduchému sledování formy a doporučení délky regenerace. Konkurence je dál, hodnoty kombinuje do komplexnějších metrik a umí doporučit další pokračování tréninku.

V seznamu měřitelných sportů je více než sto položek, takže tam kromě obvyklé klasiky najdete i sofistikovanou aplikaci pro měření triatlonu (přepínat mezi disciplínami a přechody stále musíte ručně) a řadu disciplín, o jejichž měřitelnosti mírně pochybuji: tanec, jóga, karate a další.

Informace na displeji, informace z reproduktoru

V průběhu aktivity vás hodinky zásobují informacemi nejen na displeji, ale i formou hlasového SpO2 komentáře. O samotě v přírodě jsem to uvítal, ve městě jsem strhával nechtěnou pozornost. Když si vzpomenete před startem měření, dá se komentář úplně vypnout, nebo nastavit – co, jak a často bude reproduktor chrlit.

S hlasem komentovanými tréninky začaly už loni GT2, letošní verze Pro přidává haldu nových. Základní dojem je takový, že jde o přehledný a snadno pochopitelný systém, nicméně není tak sofistikovaný, jako u Garminu.

Zapomnětlivcům se bude hodit automatické rozpoznání aktivity. Vyrazili jste běhat, ale nezapnuli jste měření? Hodinky to po chvíli poznají a zeptají se vás, jestli chcete záznam spustit. Skvělé je, že v případě souhlasu se aktivita uloží i zpětně (začátek obvykle není trefený úplně přesně, ale pořád je to lepší než nic).

Co se přesnosti GPS týče, nemám výhrady. Měření srdečního tepu odpovídá hodinkovému standardu, takže ve srovnání s hrudním pásem příliš pomalu reaguje na změny. Pozitivní je, že funguje i ve vodě. Naopak počítání délek v bazénu mě nenadchlo. Ve srovnání se stovkou, kterou naměřil referenční Garmin na druhé ruce, chybělo Huawei šest délek (a v grafech je dobře vidět, kde systém nezaznamenal obrátku).

Mapy těmto hodinkám chybí, ale s trasou pracovat umí a v režimu turistika vás navede zpět k výchozímu bodu.

Smartwatch musí mít aplikace

…a Huawei Watch je mají. Jen v pevně daném počtu a pořadí. První je Cvičení, což je výše zmíněný seznam měřitelných sportů. Pod druhou ikonkou si prohlédnete absolvované aktivity a následuje Stav cvičení, což je rovněž zmíněné dlouhodobé sledování formy. Aplikace Tepová frekvence kromě grafu aktuálního dne ukáže i rozložení do zón.

Další je Kyslík v krvi, tedy SpO2, měření trvá půl minuty. Položka Záznamy aktivit mapuje den z pohledu spálených kalorií, našlapaných kroků, vystoupaných metrů a času, kdy jste byli aktivní. Spánek ukáže pouze délku posledního nočního spánku, případně šlofík v průběhu dne, ale pro podrobnosti a rozdělení do spánkových zón musíte do aplikace. Z osobní zkušenosti musím dodat, že analýza spánku je podrobnější a kvalitnější, než umí Apple Watch.

Položku Stres je nutné aktivovat v mobilní aplikaci a je to zajímavý proces. Zatímco v telefonu odpovídáte na desítku otázek, hodinky měří tep. Netroufám si posoudit, nakolik je tahle veličina smysluplná. Následuje Dechové cvičení. Toho nejsem velký fanoušek, ale je pravda, že zastavit se na jednu, dvě nebo tři minuty nemůže uškodit.

Protokol hovorů není nic jiného, než seznam posledních hovorů. Už jsem zmínil, že se s hodinkami dá telefonovat? Mají mikrofon, dostatečně hlasitý reproduktor a k mobilu se připojují jako bezdrátové sluchátko. Příchozí hovor vyzvání jak na telefonu, tak na hodinkách, kde jej přijmete, tam mluvíte. Hlasitě promlouvající hodinky jsou poněkud indiskrétní varianta, nehodí se v každé situaci, ale jindy ušetří hledání mobilu a kvalita zvuku je překvapivě dobrá. Další položka v seznamu jsou Kontakty. Není to přístup k celému v adresáři v mobilu, pouze k vybraným lidem, které zaškrtnete v mobilní aplikaci.

Foto: Tomáš Dlouhý

Hudba je jednoduchý přehrávač, který pošle hudbu přímo do bezdrátových sluchátek, nebo do vlastního reproduktoru (na telefonování stačí, s hudební reprodukcí je to pochopitelně slabší). Buď můžete pouštět skladby uložené přímo v hodinkách (paměť má 4 GB), nebo na dálku ovládat právě aktivní přehrávač v telefonu (a je jedno, jestli je to Spotify, přehrávač audioknih, nebo cokoliv jiného).

Vzdálená závěrka je bezdrátová spoušť k fotoaparátu připojeného mobilu. Kromě okamžité expozice můžete přidat dvou- nebo pětisekundovou samospoušť. Funguje to skvěle. Tlak zvuku je jednoduchý výstup z integrovaného barometru, opět máte k dispozici graf aktuálního dne a na druhé obrazovce to samé přepočtené na nadmořskou výšku.

Foto: Tomáš Dlouhý

Kompas zobrazuje klasickou růžici s údajem o aktuálním azimutu uprostřed. Ikonka Oznámení skrývá seznam posledních notifikací, které dorazily z mobilu. Stejný můžete vyvolat potažením od spodní strany domovské obrazovky (ciferníku), takže není nutné listovat v menu. Jednotlivé položky lze rozkliknout, takže si přečtete zprávu, u e-mailu vidíte odesílatele a předmět. Notifikace perfektně zvládají češtinu, ale bohužel na ně stále nelze reagovat, tady má Huawei dluh.

Počasí má tři obrazovky, na první vidíte aktuální teplotu, denní minimum a maximum, na druhé hodinovou předpověď na aktuální den, na třetí a čtvrté předpověď na celý týden (data se prostřednictvím mobilu stahují z internetu).

Stopky jsou až příliš jednoduché, čas lze spustit, pozastavit a vynulovat, nezaznamenáte ani mezičas. Časovač je klasická „minutka“, na jedno kliknutí jsou připravené odpočty od minuty do dvou hodin, ale nastavíte i libovolnou další hodnotu. Budík dělá přesně to, co má, vzbudí vás diskrétně vibracemi, opakovaně, ve vybrané dny týdnu atd. Svítilna na plný jas rozzáří všechny pixely displeje, což bohatě stačí na noční pochůzky po bytě. Poslední aplikace Najdi můj telefon spustí na mobilu melodii, takže jej najdete po zvuku. Jen pochopitelně musí být v dosahu Bluetooth.

Pak už je tu jenom Nastavení. Něco se řeší zde, něco v mobilní aplikaci. Příjemná drobnost je možnost definovat funkci spodního tlačítka hodinek. Může to být cokoliv z výše popsaných aplikací.

V předprodeji s bonusem

Huawei GT2 Pro se začnou prodávat 5. října 2020 za 7 999 Kč. Loňské GT2 startovaly na šesti tisících, dnes je koupíte pod pět tisíc, takže kromě příjemné evoluce funkční a designové tu máme i nepříjemnou cenovou.

Jednak si tím Huawei kazí poměr výkon/cena, ale také se tím posouvá do teritoria střední třídy sporttesterů, které jsou na sport jednoduše lepší. Situaci trochu napravuje bonus, který dostanete v předprodeji od 21. září do 4. října. To firma k hodinkám přidá bezdrátová sluchátka Huawei FreeBuds 3i, která se jinak prodávají za 1 999 Kč.

Specifikace Huawei Watch GT2 Pro

  • Rozměry a hmotnost: 54 × 47 × 11,4 mm, 53 g
  • Zvýšená odolnost: vodotěsné do 50 m (5 ATM)
  • Displej: kruhový dotykový AMOLED s úhlopříčkou 1,39″, rozlišení 454 × 454 px, jemnost 326 ppi
  • Konektivita: Bluetooth: 5.1, NFC, bezdrátové nabíjení Qi, dodávaná nabíječka má konektor USB-C
  • Baterie: kapacita 455 mAh stačí na dva týdny i s notifikacemi ze smartphonu, avšak bez GPS aktivity. Zapnutý always-on režim zkrátí výdrž asi na polovinu. Doba nabíjení asi 60 minut
  • Paměť: operační paměť 32 MB RAM, úložiště 4 GB
  • Řemínek: vyměnitelný, šířka 22 mm
  • Operační systém: proprietální bez možnosti instalovat další aplikace
  • Kompatibilita: Android, Apple iOS
21. 9. 2020 0 komentáře
1 FacebookEmail
VýživaZdraví

Recepty: domácí jerky a cookiesky, doplňte bílkoviny a sacharidy

od Rungo 20. 9. 2020
autor Rungo

Naučte se jíst sušené maso místo chipsů a napéct si cookiesky, abyste po sportu co nejdříve doplnili sacharidy a dobře regenerovali. Zkuste to podle našich receptů.

Cookiesky od redaktorky Majdy

Těmito sušenkami jsem mezi běžci už tak trochu „profláknutá“ a péct je na závody zkrátka už musím. Říkají si o recept, tak tady je. 

Smíchám v míse tyto suché přísady:

  • 1 hrnek hladké mouky (půl na půl dávám hladkou a celozrnnou, ale stačí obyčejná)
  • 1/2 hrnku cukru krupice
  • 1 hrnek strouhaného kokosu
  • 1 hrnek ovesných vloček
  • přidávám podle aktuální chuti různá semínka (lněná, slunečnicová, dýňová, sezam, plátky mandlí, chia i rozinky, obvykle kombinuji pouze dva druhy, příště dám jiné)

Do suché směsi vleji:

  • 125 gramů rozpuštěného másla se lžící javorového sirupu
  • 1/2 lžičky jedlé sody rozmíchané ve 2 lžících vařící vody

Dobře promíchám. Těsto není tekuté, spíše kompaktní. Z těsta hnětu kuličky o velikosti dvacetikoruny, dlaní je rozmáčknu na placku na plech s pečicím papírem. Když se těsto rozpadá a nedrží pohromadě, přidávám po lžících teplou vodu a mouku, dokud se nedají kuličky tvarovat. Peču asi na 170 do zlatova.

Cookiesky jsou trvanlivé a lehké, ideální s sebou do tašky na trénink. Sníst sacharidy (cukr, sirup, vločky…) do půl hodiny po výkonu má svůj význam. V tomto článku hovoříme o sacharidech blíže.

  • Suché přísady
  • Placky na plechu před pečením
  • Upečené cookiesky do zlatova
Foto: Magdaléna Ondrášová

Sušené maso od Máry Topinky

Bílkoviny jsou základní stavební jednotkou našeho těla a mj. se nachází právě v mase. Přečtěte si, proč jsou důležité a zda je jíst před sportem nebo po něm.

  • libové hovězí maso
  • worchester
  • sójová omáčka
  • hrubozrnná sůl, pepř

Maso, které chystá Mára na naše závody a můžete ho tam ochutnat, dělá podle tohoto receptu: pět kilogramů libového hovězího masa krájí na menší kousky. Prolije worchesterem, sójovou omáčkou, posolí hrubozrnnou solí, jemně opepří a promíchá.

Na pět kilo masa spotřebuje celkem po půl skleničce worchesteru a sójové omáčky. V míse nechá maso marinovat v chladu asi čtyři hodiny, ale každou hodinu ho promíchá.

Po čtyřech hodinách rozložte kousky masa do sušičky ovoce a nechte 10 až 12 hodin sušit na nejvyšší stupeň. Maso zmenší svůj objem a ztmavne. 

20. 9. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníSporttesteryVybavení

TEST: Garmin Forerunner 745, prověřili jsme nový sporttester

od Magdaléna Ondrášová 16. 9. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Garmin dnes uvádí na trh nový sporttester Forerunner 745 – nástupce modelu Forerunner 735. Novinka je zaměřena na uživatele z řad triatlonistů, multisportovců, kteří berou trénink seriózně a chtějí se zlepšovat. Díky svým parametrům se ale hodí i pro trailové běžce.  A my vám recenzi Forerunner 745 přinášíme jako první na českém internetu.

Velmi zjednodušeně řečeno, Forerunner 745 je vlastně menší, lehčí a levnější verze Forerunner 945, ale bez map. Forerunner 745 má rozměry 43,8 x 43,8 x 13,3 mm a hmotnost 47 gramů. Tím se dostává pod Forerunner 945, který má rozměry 47 x 47 x 13,7 milimetrů a hmotnost 49 gramů. Dva gramy, žádná míra, dalo by se říct, ale rozměry jsou již trochu jiná a hodinky jsou na dámské ruce nebo ruce atleta jak přikované. Pro větší ruku bych ale stále asi doporučil model 945 (přeci jen 745 velikostně odpovídají modelu Fenix 6s, i když to tak nemusí vypadat). Mají totiž jednu výhodu proti Fenix 6s a tou je 22 milimetrů široký pásek, kdežto Fenix 6s mají jen 20 milimetrů. Je to k neuvěření, ale ty dva milimetry dělají z 745 sporttestr, který vypadá i na chlapské ruce dobře.

Foto: Michael Novák

Když jsme u pásku, Garmin odebral možnost rychlé výměny pásků. Pásek je k tělu hodinek připevněn klasickou osičkou a v balení dodávaný pásek nemá žádnou možnost rychlého odmontování. Můžete ale odtáhnout kraj pásku, vycvaknout osičku a měnit. Lze pak měnit i za quick fix nebo quick release pásky o šířce 22 milimetrů.

Foto: Michael Novák

Kromě rozměrů a pásků nás může zajímat i displej. Nic extra než klasický Garmin. Čekejte tedy velmi dobře čitelný nedotykový displej přikrytý Gorilla Glass sklíčkem s antireflexní úpravou. Čitelnost je luxusní i za šera a rozlišení displeje má 240 x 240 bodů. Na něj se dá nastavit až šest datových polí.

Výdrž

Papírová výdrž tohoto drobka je tak akorát na dlouhého Ironmana, ale v praxi vydržely hodinky se systémem GPS déle, na jednu aktivitu 26 hodin. „Kombinovaná spotřeba“ je ale trochu vyšší a tak při denním nošení, zapnutém oxymetru, notifikacích a 50 až 90 minutách tréninků šestkrát týdně budete hodinky nabíjet jednou až dvakrát za týden … podle toho, zda plavete v bazénu bez GPS nebo děláte jen aktivity s GPS.

Přiznejme si ale, že jednou až dvakrát týdně není moc. Berte v úvahu, že to jsou hodinky spíš pro sport, než „jen“ na aktivní životní styl. Pokud ale budete mít pauzu od sportu, počítám, že kolem 10 až 14 dnů vám asi vydrží.

Co je nové, co je staré, kam je zařadit v Garmin produktech?

Odpověď na „kam patří“ je jasná. Logicky mezi modely Forerunner 245, respektive 645 a Forerunner 945. Ale proč? Na to je už složitější odpovědět. FR 645 jsou již generačně zastaralé hodinky a navíc, stejně jako FR 245, jsou primárně určeny pro běh a nejsou multisportovní.

  • Forerunner 745 a Forerunner 245 vedle sebe. Vpravo jsou 245, které mají užší řemínek o dva milimetry.
Foto: Michael Novák

Navíc do současných FR 745 Garmin přihodil barometr a tím z nich udělal jen jakýsi malý klon Forerunner 945. Model Forerunner 745 je na tom ve vztahu k 945 vlastně stejně jako model Garmin Fenix 6s k Garmin Fenix 6 Pro … šestky jsou větší než 6s a stejně tak jsou 745 menší než 945. Verze „Pro“ má mapy, a model 6s je nemá. FR 945 mapy mají, FR 745 ne. Jinak jsou 945 a 745 prakticky totožné.

Co tedy dostanete, když koukneme na Forerunner 745? Je to o dva gramy lehčí, kompaktnější a levnější Forerunner 945.

  • Vlevo FR 745, vpravo FR 945.
Foto: Michael Novák

Co umí?

Obligátně mraky sportů, ale proti Fenixům postrádají režim expedice, lezení na stěně a bouldering. Jinak mají vše, co triatlonista nebo jiný multisportovec potřebuje. Díky barometru přibyla podpora zimních sportů (lyže, XC ski – skialpy).

Nejzajímavější je asi přírůstek podpory běhu na venkovním oválu, a to se zapnutou GPS. Dráhu uvnitř už měly i předchozí modely Garminů, ale Garmin (nejspíše tlačen trochu konkurencí od Corosu) dodal do hodinek i dráhový profil pro venkovní aktivitu s GPS. V profilu dráhového běhu můžete zvolit i dráhu, ve které běžíte. Má to ale jeden háček. Hodinky nikde neříkají na jaký ovál je ten profil dělaný. Optimalizace ale vypadá dle všeho na 400 metrový ovál. Osobně jsem byl škodolibě na 120 metrovém, který zamotá hlavu prakticky všem hodinkám. Přesnost by šla na tomto 120 metrovém oválu ještě zlepšit. Ale musím poznamenat, že jsem tam byl běhat s beta verzí firmwaru …

Radek Brunner na Kladenském maratonu na dráze byl ale spokojený. Hodinky musíte na ovále nechat dvě kolečka „oťukat“ rozklusem, pak uložit aktivitu a na závod jsou „ready“ a měří přesně. To se potvrdilo na 400 metrovém okruhu.

Ať nejsme jen u oválu.

Hodinky mají proti jakýmkoliv Garminům posledních let, co jsem měl v ruce, nejpřesnější GPS záznam ze všech. Vždy píšu, že se asi nebudete nikdy kochat, po které straně ulice jste běželi na záznamu trasy … stejně tak to ani nebudete dělat u těchto hodinek, ale … můžete. FR 745 jsou tak přesné, že trasa vede opravdu pěkně bez ústřelků. A to neprobíhá na Garmin Connect serverech k žádnému vyhlazování nebo pasování na mapu.

Ale samozřejmě se i FR 745 dostanou do úzkých – v místech se špatným signálem můžete o pár metrů „běžet“ mimo cestu.

Co je ale důležitější než záznam, je přesnost tempa, což je to, co zajímá sporťáka, když trénuje. A ta je výborná. Nejlepší aktuální tempo mezi hodinkami za poslední dva roky měly nedávno uvedené Polar Grit X … měly. Teď žezlo převzaly FR 745. Žádné velké kolísání mezi tempy kolem toho, co běžíte. FR 745 při změně tempa začne okamžitě reagovat a začne zobrazovat tempo a zkracovat nebo prodlužovat podle toho, zda zrychlíte nebo zpomalíte k aktuálnímu, kterým právě běžíte. A tam pak zůstane … na otevřeném prostranství se dokonce tempo ani nehne, je stálé a hlavně – v porovnání se Strydem je „spot-on“.

Ať se slabým signálem nebo silným, FR 745 odměřují kilometry na stejném místě, jako zkalibrovaný Stryd.

Foto: Michael Novák

Další sporty

Plavání – hodinky neucítíte na ruce. Na otevřené vodě jsem je s GPS bohužel nezkoušel. V bazénu měří velmi dobře, prakticky takový standard Garminu. Garmin navíc před rokem implementoval metriku – kritickou rychlost plavání, což je pro plavce něco jako „laktátový práh“ pro běžce.

Hodinky při plavání necítíte a lze je mít i při drilu s packami, kde jsem občas trochu bojoval s Garmin Fenix, které jsou přeci jen větší.

Kolo je samozřejmost, jelikož se jedná o triatlonově založený speciál. Kromě metrik pro MTB jízdu, mají FR 745 podporu wattmetrů, což uvítá každý silniční ďábel anebo ten, kdo má doma odpovídající trenažer. FR 745 umí z wattmetru číst všechny rozšířené metriky, jak jsme u Garminu zvyklí, a to včetně vyvážení L/P noha a rozložení síly záběru.

Foto: Michael Novák

Navíc podporují FR 745 nedávno uvedený protokol FE-C do top modelů (FR945 a Fenix 6), který umožňuje pracovat s trenažerem přímo z hodinek a pokud máte trénink na kole od trenéra, nebo si jej navolíte sami, hodinky napřímo automaticky dokáží dle nadefinovaného tréninku (watty, sklon) ovládat a nastavovat trenažer přesně tak, jak to potřebujete. Navíc lze do hodinek nahrát jakoukoliv GPX trasu, spustíte navigaci pro aktivitu „kolo uvnitř“ a hodinky simulují jízdu po trase. Takto si můžete například bezpečně zajet „na kole“ trasu Šutru nebo Matterhorn Ultraks a jiné šílenosti. Jediný limit je to, jak dobrý máte trenažer ve smyslu – jak velká stoupání nebo klesání zvládne simulovat. Top produkty zvládají sklony do 25 procent.

Kromě sportovních funkcí disponují hodinky i monitoringem vašeho výkonu, růstu, ale i špatných období, kdy kondice klesá. Každý den dostanete velmi dobrou statistiku spánku a dobití „baterek“ dle dlouholetých výzkumů společnosti Firstbeat, kterou Garmin letos koupil.

Foto: Michael Novák

Nicméně to není vše. Na základě tréninkových výsledků a denního vývoje vaší únavy vám hodinky dokáží poradit vhodný trénink pro konkrétní den. Vyložene napíšou, ať jdete jen lehce na 30 minut a doplní i tempo dle vašich možností. Anebo předepíší intervaly „na krev“. A fakt to těm hodinkám docela jde.

Na základě čeho se toto měří? Jak funguje optické měření tepu?

To je vděčná otázka u všech hodinek. Někomu funguje, jinému fungovat dobře nemusí. Mně osobně fungovalo měření dobře. S tepákem to bylo 1:1 pro rychlejší i pomalejší běhy. Při intervalech je zde samozřejmě prodleva pár sekund, ale nic hrozného. Musím ale poznamenat, že se stále jedná o předprodukční firmware. Když je testoval Radek Brunner, dostal hodinky i do stavu, kdy hlásily nereálné hodnoty tepu. Ale to bylo jednou s testovacím firmware. Počítám ale, že ten, kdo trénuje s takovými hodinkami dle tepu, pracuje s hrudním pásem.

  • FR 745 používají poslední generaci optického senzoru měření tepu.
Foto: Michael Novák

Měření tepu v bazénu je díky posazení hodinek na ruce také velmi dobré.

Srovnání tepu optiky FR 745 a hrudního pásu H10 naleznete na screenshotu z DCR analyzéru.

Foto: Michael Novák

Stojí novinka Garmin Forerunner 745 za to?

Dobrá otázka. Pokud jste sportovec tělem i duší, určitě se na ně podívejte. Pokud uvažujete o „něčem lepším“, vlastně nejlepším, ale máte malou ruku nebo malý rozpočet na pořízení titanových solárních Fenixů, pak je FR 745 určitě model, který stojí za přemýšlení. 

Foto: Michael Novák

Největší devizou FR 745 je přesnost. Hned poté bych volil rozměry a hmotnost. Cena je vyšší. Pokud tedy nejste někdo, kdo potřebuje nutně multisportovní hodinky, možná zkuste kouknout na nesolární verzi Garmin Instinct nebo čistě běžecké Forerunner 245, eventuálně elegantními Vivoactive 4 nebo Venu, které dokáží překvapit i serióznější sportovce.

Je zde ale jedno ALE. Osobně si myslím, že zaváděcí cena je sice ospravedlnitelná „protože Garmin“, ale nemohu se zbavit pocitu, že bych dal za tyhle hodiny maximálně 10 500 korun. Nemohu a nechci diktovat cenovou politiku, jen mohu komentovat.

Díky ceně 12 990 se rozhodně nejedná o hodinky pro každého a zcela jistě bude cena onen filtr pro potenciální kupce. Přeci jen seženete o tisíc korun dražší nemapové Fenix 6s, nebo Fenix 6 a pro většinu případných kupců budou „luxusnější“ hodinky s kovovou lunetou atraktivnější, než plastové speciály pro triatlety.

Foto: Michael Novák

Pokud budete chtít primárně trail a navigaci, určitě spíš zvolte Fenixy. Ty v navigačních funkcích (zejména verze PRO s mapami) nemají konkurenci. Fenixy se hodí víceméně i pro celodenní nošení lépe. Tedy … ony si nejvyšší řady Forerunnerů vydobyly takové kultovní místo. To, že se nosí k obleku Fenixy, se společnost tak trochu tolerovat naučila, ale sportovní plasťáky? To je neakceptovatelné a přeci se na rukou mužů a žen objevují jak k oblekům, šatům a večerním róbám, aniž by se tam hodily. Proč? Je to jakési společenské zařazení. Ono se totiž říká – kdo chce sportovat, koupí si Fenixy, ale kdo sportuje, má Forerunnery, protože ví, co si koupil a jak s tím pracovat a řadí se tak do jisté škatulky ve společnosti, kde si můžete být jisti, že nahození sportovního tématu k diskusi je dobrý „icebreaker“.

16. 9. 2020 3 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

SOUTĚŽ: Dvě audioknihy dle vlastního výběru, to stojí za to

od Magdaléna Ondrášová 15. 9. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Jakákoliv audiokniha dle vlastního výběru, to je cena, kterou můžete v následujících dnech vyhrát. Zkuste štěstí a třeba bude právě vaše. Losovat budeme dva výherce a tak je šance vyšší.

Audioknihy získávají na popularitě. Poslouchat se dají nejen v posteli a na gauči, ale například i při běhu nebo v autě. Pokud jste ještě žádnou neposlouchali, máte šanci právě teď začít. A pokud jste již pravidelným konzumentem, určitě uvítáte audioknihu dle vlastního výběru, ať už stojí cokoliv.

Jak se zúčastnit

  • odpovězte nám na otázku: Kdo namluvil audioknihu Gobi – Poušť v mé duši od Reinholda Messnera?
  • správné odpovědi pište na redakce@rungo.cz, do předmětu zadejte „audioteka“ a napište své jméno
  • soutěž probíhá do neděle 20. září 2020
  • výherce zveřejníme začátkem týdne od 21. září na webu RUNGO.cz

Soutěž pořádáme ve spolupráci s audioteka.cz, kde také můžete hledat správnou odpověď.

15. 9. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
VýživaZdraví

Ultra Dana Orálka: Mám citlivý žaludek. Takhle řeším jídlo já

od Dan Orálek 14. 9. 2020
autor Dan Orálek

Jak už spousta běžců, co mě potkala, tuší, s jídlem při běhání mám trochu problém. Dá se říci, že se stravování při běhu snažím minimalizovat na co nejmenší přísun a vynahradit si to až po běhání. Třeba řádky o tom, jak se se situací vypořádávám, někomu pomohou.

V první řadě se moje běžecké stravování dělí na to tréninkové a závodní. Když jsem před asi 16 roky přecházel na dlouhé trasy, tak jsem byl překvapen, že mám při více jak dvouhodinových bězích problém s hladem a energií. Zkoušel jsem si brát i nějaké jídlo ve formě například tyčinky nebo i gelu. Bohužel, za krátkou dobu jsem opět měl hlad a do konce tréninku bylo daleko. Postupně jsem dospěl k tomu, že je lepší se naučit běhat na lačno a trénovat své tělo na nedostatek energie. Ať si případně pomůže samo.

Sledujte seriál jednoho z nejlepších českých ultramaratonců, Dana Orálka

Po nějaké době to opravdu začalo fungovat a dělám to tak do dnes. Také s jídlem před tréninkem to nepřeháním. Pokud běhám odpoledne, tak se spokojím se snídaní a pozdní oběd následuje až po tréninku. Pokud vybíhám o víkendu už ráno, tak je to vždy na lačno a akorát se napiji trochu vody. Někomu by to mohlo připadat zvláštní, ale ono mi to funguje a hlad mě při běhání přepadne opravdu jen málo kdy. Mimochodem, pocit hladu je pouze informace od vašeho mozku, že poklesla hladina cukru v krvi a mozek se dožaduje dalšího přísunu. Pokud zjistí, že nic nedostane, tak začne uvolňovat rezervy.

Při krátkých závodech až do půlmaratonu je to opět velmi jednoduché. Jíst nepotřebuji a každému, kdo zvládá půlmaraton pod dvě hodiny, to také doporučuji. Pokud už něco do sebe potřebujete dostat, tak by vám mělo stačit trochu sladkého nápoje, ale v tom je právě riziko, že si rozhodíte hladinu cukru v krvi a tělo se začne dožadovat dalšího cukru.

Myšlenku, že byste jedli něco složitějšího, klidně zapomeňte, protože kromě případné nevolnosti to stejně do konce závodu nestihnete vstřebat. Pokud běžím závod dopoledne, tak už nesnídám nebo si dám pouze trochu kávy nebo čaje – bez cukru. Při odpolední nebo večerním závodě se stravuji velmi opatrně, protože asi i vlivem psychiky můj žaludek dává maximálně poloviční výkon než normálně. Tohle jsou ovšem věci, které fungují mně, ale někomu dalšímu nemusí. Každý musí sám vyzkoušet, co mu vyhovuje.

Speciální kategorií je pro mě maraton, kdy jsem jich celou řadu běžel na lačno a moje pokusy něco sníst končily neúspěchem. Jakmile běžím moc intenzivně, tak mi žaludek nefunguje. Když už ale něco konzumuji, tak jsou to gely a u maratonu končím nanejvýš u čísla dva (gely).

Další na řadě jsou u mě krátké ultramaratony do 100 kilometrů. Padesátka se většinou podobá maratonu, takže žádná změna, ale stovka už je jiná káva. Zásoba glykogenu už tělu nemůže vystačit a velmi nízká hladina cukru znamená, že klesne i intenzita běhu. Pro některé to bude překvapení, ale 100 kilometrů v závodní podobě je velmi intenzivní běh. Ještě před několika roky bylo mým standardem rozbíhat stovku tempem 4:00 min/km a většinou to vydrželo někam k 70. kilometr. Toho ideálu, udržet tempo až do cíle, jsem se nedočkal, ale pouze se mu přiblížil – moje nejrychlejší stovka byla zaběhnuta průměrem 4:10.

Tyhle kratší ultra běhám vždy na gely, které se v průběhu času měnily. Každému doporučuji si otestovat, co mu chutná a případně sedí. Klidně zkoumejte složení různých výrobků, ale to hlavní, co ve všechny obsahují, jsou různé formy cukru, případně jednoduchých škrobů. Všechna ta různá aditiva, snad kromě kofeinu, jsou pokusem výrobců vám vnutit právě ten jejich nejskvělejší výrobek. Proto je za mě nejdůležitější parametrem, že vám to bude chutnat, a to i v případě, kdy už do sebe tlačíte třeba šestý kousek.

Moje strategie bývá zhruba jeden gel na deset kilometrů. Jasně, výrobci mají i různé velikosti obalů na gely a obsah v nich – potom se musíte zamyslet, abyste do sebe dostali plus mínus stejné množství energie jako obvykle. Malá nápověda: na tom obalu bývá napsáno kromě váhy i množství energie.

Důležité, a to tak, že velmi, je každý takový gel zapít. Nejlépe vodou, přestože slabý iontový nápoj by se taky dal použít. Pokud se ptáte proč, tak vás ujišťuji, že asi tak tři málo zapité gely už vás důkladně prověří ve schopnosti najít mobilní WC nebo aspoň nějaké skryté místo, pokud zrovna běžíte v přírodě. Moje maximum na 100 kilometrů je někde kolem osmi až devíti gelů za závod. V posledních deseti kilometrech ještě někdy piji něco sladkého, například trochu koly. Osobně to nedělám dříve, protože po těchto úplně jednoduchých cukrech mi často bývá po nějaké době špatně.

Poslední kategorií, kterou řeším, jsou dlouhé ultra závody typu Spartathlon, 24 hodin nebo 48 hodin na okruhu. Tam je každá rada drahá a já se často snažím jíst co nejvíc normální stravy. Tedy například trochu rýže, brambor s omáčkou, těstovin, nebo třeba rýžovou kaši. Beru s sebou i proteinové nápoje. Jsem opět limitován schopností mého těla trávit. Znám běžce, kteří mohou v podstatně sníst cokoliv a pokračují v pohodě. Mně se bohužel často stává, že po nějakých 14 až 16 hodinách přijde nevolnost a zvracení, ať už konzumuji cokoliv. Docela to souvisí s námahou a únavou. Moje tělo prostě vyhlásí stávku a je na mé hlavě a vůli, jestli si s tím dokáži poradit. Myslím, že dnes už můžu potvrdit, že když není zbytí, tak lidský organizmus dokáže najít spoustu rezerv, opravdu jsem uběhl hodně závodů na úplně směšném energetickém příjmu. Moje doporučení je, že pokud už máte problém, ale přesto musíte něco sníst, tak hledejte, na co opravdu máte chuť a pokuste si to dopřát.

Pokračování tréninku v srpnu

V srpnu jsem se konečně začal dávat dohromady z následků letošního MUMu. Koleno ze začátku bolelo často a nepříjemně. Ve druhém a třetím týdnu jsem dostal do kolene injekce a od té doby se stav pomalu zlepšuje. Abych se nenudil, tak se mi zhoršila bolest způsobená bloknutím SI. Nicméně to je stav, který se snad také bude zlepšovat.

Mé tréninkové úsilí je zaměřeno především na dva závody. Prvním je Borák (84 kilometrový trail) v Lošticích v půlce září a tím druhým je MČR na 100 kilometrů 31.října v Plzni. Hlavní tréninkovou kvalitu zaměřuji na tempa, kterými se připravuji právě pro tyto závody. Ostatní kratší závody běhám pro zpestření a víceméně tréninkově. Přesto bych jeden takový závod chtěl vyzdvihnout. Byl to půlmaraton v Brně, který pořádá behejbrno.com a letos se běžel o tři měsíce později a na trochu jiné trati. V poměrně dusném a horkém podvečeru jsem se dostal na 1:16:55, což považuji za velmi solidní návrat do rychlejšího tempa po mých zdravotních problémech.

V každém týdnu jsem měl jeden den volna. Jako nejdelší tempový trénink jsem běžel 20 kkilometrů v tempu 4:00 min/km a třikrát jsem byl běhat úseky buď 10 x 1 km nebo 16 x 500 m. Tempo bylo kolem 3:30 min/km.

Přehledová tabulka za květen

 KmPrůměrné tempo
Týden (2 dny)324:45
Týden915:31
Týden1104:55
Týden1315:35
Týden1215:14  

V prvním týdnu jsem běžel Horňáckou 25 za 1:34:35. Ve druhém týdnu jsem běžel šestihodinovku RunFree v Prostějově. Bohužel jsem skončil už po čtyřech hodinách kvůli nevolnosti. Ve třetím týdnu to byl Brněnský půlmaraton.

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

14. 9. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
PohybZdraví

Artróza a cyklistika jdou dohromady. Odbornice radí, co s bolestí

od Magdaléna Ondrášová 12. 9. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Mám artrózu v kyčlích a cyklistiku jako doporučený sport. Proč mám tedy bolesti, ptá se čtenář. Fyzioterapeutka Kateřina Jinochová radí možnou příčinu i to, jak bolesti předcházet.

Dotaz: Po jízdě na kole (30-50 km) v ne příliš obtížném terénu mne v posledních měsících bolí kyčelní klouby. Obvykle třetí den jsem pak bez bolesti. Mám v kyčlích artrózu 2. – 3. stupně, ale měl jsem pocit, že jízda na kole by neměla mít takový dopad. Můžete mi poradit, co může být příčinou? Děkuji.

Odpověď:

Cyklistika je velmi vhodnou aktivitou i u jedinců s coxartrózou (artróza kyčle). Je to nejvíce doporučovaný sport při obtížích s kyčelními klouby obecně. Doporučuje se volit trasy bez náročného terénu do kopců, tedy rovinatější trasy, kdy se využívají lehčí až středně těžké převody. Vyvarovat by se cyklista měl velké zátěže, tedy těžších převodů i při jízdě po rovině, naopak by měl využívat převody lehčí, kdy dochází k cyklickému stereotypu (ohýbání a natahování v kyčli) jízdy na kole bez nadměrné zátěže, který je velmi vhodný pro kyčelní klouby.

S ohledem na výše popsaný problém se domnívám, že dochází k jednorázovému přetížení pohybového aparátu, který se vyznačuje bolestí po výkonu a za dva až tři dny je již vše v pořádku. Doporučuji zaměřit se na aktivní cvičení kyčelních kloubů ve smyslu udržení rozsahů pohybu v kyčlích, stabilizace trupu a aktivnímu zvyšování síly svalů pelvitrochanterických (v oblasti pánve a stehenní kosti). Při pravidelném cvičení by následně jízda na kole rovinatým terénem neměla dělat obtíže.



Kateřina Jinochová – fyzioterapeutka

Pohyb lidského těla mne zajímal už odmalička během sportů, kterým jsem se věnovala (tanec, lukostřelba, běh, softball). Zájem o svaly, klouby a jejich zranění mne dovedl na životní dráhu fyzioterapeutky a sportovní terapeutky. Vystudovala jsem bakalářský obor Fyzioterapie na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT na Kladně a magisterský titul získala na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci. 

Pracuji jako vedoucí fyzioterapeutka na ortopedicko-fyzioterapeutické klinice Orthotes v Praze, kde se věnuji především pacientům s ortopedickými a traumatologickými diagnózami. 

Mimo ordinaci je součástí mého pracovního života i pedagogická činnost, jelikož jsem externí vyučující studentů fyzioterapie na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Dále jsem lektorkou konceptu Blackroll pro Českou republiku.

Věnuji se také sportovní fyzioterapii, v sezóně 2019/2020 jsem pečovala o hokejový A-tým Rytíři Kladno. Nyní se věnuji sportovcům ve více oblastech včetně např.  bojových sportů, konkrétně MMA. 

Katku najdete:  www.orthotes.cz

12. 9. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceTrénink

Chlapi funí a plivou. Ženy jsou soutěživé. Rozdíly mezi běžci

od Magdaléna Ondrášová 10. 9. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Existuje mnoho článků popisujících jednotlivé typy účastníků běžeckých závodů. Všimli jste si ale rozdílu v chování závodnic a závodníků? Ty stereotypy známe všichni – chlapi jsou ješitní, soutěživí a na trati raději zemřou, než aby je někdo předběhl. Naopak závodnice ženského pohlaví to berou na pohodu, běhají pro radost a na trati nemají problém se zastavit za účelem pořízení selfíčka. Nyní si tato zobecňující tvrzení porovnáme s realitou.

V posledních letech jsem absolvovala nesčetně závodů či běžeckých pohárů a rozdílů v chování běžců a běžkyň si nešlo nevšimnout. Řeč je tedy především o menších a středních závodech – na těch megalomanských je sorta lidí přeci jen jiná a vypozorovat nějaký mustr v chování účastníků jde jen obtížně.

V prvé řadě musím vyzdvihnout, že na závodech se děje věc v jiných oblastech života nevídaná – fronta na dámské záchody bývá menší než na ty pánské. Přikládám to tomu, že lokální „vesnické“ závody přitahují přeci jen spíše pravověrné běžce, mezi nimiž je více zástupců mužského pokolení. Takže dámy, tuto dosud nepoznanou situaci si náležitě vychutnejte!

Naopak negativní překvapení pro mě představovalo zjištění, že ženy bývají na těchto menších závodech daleko nevraživější. Jeden z mých prvních závodů byl duatlon v Beskydech, kde jsem závodila s partnerem v kategorii smíšených dvojic. Celou dobu před startem na mě visela očima holčina, přičemž pohled by se jako přátelský rozhodně charakterizovat nedal. Já – tehdy jako závodní novic – jsem nemohla pochopit, co jsem slečně udělala a proč jí tak očividně vadím.

Došlo mi to až později – jednalo se o ostřílenou závodnici navyklou ve své kategorii vyhrávat, nebo se alespoň umístit na bedně. Mou osobu z nějakého důvodu vyhodnotila jako potenciální (pro ni dosud neznámou) hrozbu, proto mě celou dobu odhadovala a (ať už vědomě, nebo ne) z očí jí přitom sršely blesky. Její štafetový parťák byl naopak v pohodě, se všemi se zdravil a působil zcela uvolněně. 

Časem jsem si na vlastní kůži potvrdila, že tato nevraživost úzce souvisí se závodními ambicemi. Každý amatérský běžec si zpočátku běhá pro radost, případně se snaží překonávat sám sebe a vylepšovat si vlastní rekordy. Jakmile ale přičuchne k umístění na předních pozicích, je hrozně těžké se těchto nově nabytých ambic zbavit. Umístění na bedně je totiž natolik příjemný pocit, že je přirozené chtít si ho zopakovat. Když tedy zjistíme, že máme šanci umisťovat se na vrcholu výsledovky, začne nám dosavadní předzávodní pohodu narušovat neodbytný červíček v hlavě, který nás nutí uvažovat, zda máme šanci na medaili. Začneme tak analyzovat soupeře a tím vyvolávat zbytečný stres a nátlak na sebe sama.

S přibývajícími závody jsem tedy pochopila, že má zkušenost z duatlonu není nijak ojedinělá. Zatímco chlapi se vesele zdraví, přejí si na startu hodně štěstí a v cíli si gratulují k výkonu, ženy takto přátelské rozhodně nejsou.

Vysvětluji si to svou vlastní teorií. Zatímco mezi muži nemá na většině závodů běžec z kategorie „hobby+“ šanci, u žen je to jiné. Vím to z vlastní zkušenosti – zhruba po roce strukturovaného tréninku jsem se dostala do fáze, kdy jsem na určitých závodech byla schopna atakovat umístění v TOP 5, posléze jsem stále častěji útočila i na bednu. Kamarádi opačného pohlaví trénující se mnou, kteří obětovali běhu stejně jako já (a mnohdy i více), si však o takovém umístění mohli nechat leda zdát. Byť je běhání v posledních letech pořád populárnější, stále přitahuje spíše muže a konkurence mezi ženami není tak velká. Proto si můžeme užívat komfortu volných záchodů a šaten a proto často bývají také prize money mezi pohlavími v rozdílné výši.

Po čase jsem s hrůzou zjistila, že i já se po příchodu na závod rozhlížím a pátrám po potenciálních soupeřkách, které by mě mohly ohrozit. Nechci vyznít jako nějaká ambiciózní nepřející a nesportovně smýšlející osoba, ale mám za to, že ti z vás, kteří byli v obdobné situaci a začali se dostávat na bednu, to chtě-nechtě cítili podobně.

Já jsem nicméně stále měla v paměti zážitek z onoho duatlonu, který mi posloužil jako odstrašující případ. Proto jsem se zařekla, že taková nebudu a snažím se vypadat přátelsky, své soupeřky před závodem i během něj podporovat a ať to nakonec dopadne jakkoliv, v cíli podávám běžkyním ruku.

Pokud běháte závody pravidelně, časem se začnete v soupeřích orientovat a víte, co od sebe navzájem čekat. Zajímavé je, že v této fázi již často mezi závodnicemi na stejné úrovni naběhne jakási forma přátelství a respektu. Nedává vám to smysl? Holt ženy smysl příliš nedávají. Mimochodem, také se slečnou z duatlonu, která mě kdysi tak propalovala pohledem, jsem se po pár letech společného závodění seznámila a zjistila, že se jedná o milou osobu. Proto si myslím, že je důležité nepodlehnout emocím a zachovat si nadhled – přeci jen, závodíme primárně pro radost, tak proč si ji kazit negativními emocemi.

Výsledek bádání aneb co se potvrdilo

Některé stereotypy zmíněné v úvodu článku však mohu potvrdit. Za následující krátké feministické okénko se mužskému pokolení předem omlouvám.

  • Chlapi JSOU ješitní. Pravidelně se mi stává, že když předbíhám pomalejšího běžce a on zjistí, že jsem žena, automaticky zvýší tempo. Naštěstí pro mě je tento efekt pouze krátkodobý a po pár metrech dotyčný zjistí, že fyzička se egem prostě přebít nedá. Osobně si myslím, že mnoho mužů si ani neuvědomuje, že toto dělá. S partnerem často běháme spolu, a i když jde o tréninkový pohodový běh, vždy když nás někdo předbíhá, partner automaticky nevědomky zrychlí a za dotyčného se zahákne. Po chvíli se ohlédne a zjistí, že mě omylem nechal v prachu. Nutno říci, že to dělá nezávisle na pohlaví předbíhajícího, přičemž to stejně funguje i u cyklistiky.
  • Chlapi se v závěrečných 100 metrech závodu dokážou vyburcovat k šílenému sprintu a v cíli končí většinou na zemi. Většina žen má v tomto určitou „záklopku“, která jim takový finiš zkrátka nedovolí.
  • Chlapi smrdí. Odpusťte mi toto odvážné nekorektní tvrzení, ale zatím se mi nepoštěstilo potkat ženu, její tělesný odér by vanul daleko za jeho nositele. U mužů to sice naštěstí také není častým pravidlem, ale když už se tak stane, snažím se to brát pozitivně – o to větší motivaci mám takového jedince přeběhnout (ono to je často nezbytnost, nikoliv otázka volby). Na druhou stranu převoněné ženy jsou obdobným zlem. Takže je to vlastně remíza.
  • Chlapi funí. Hekání, sténání, úpění provázející každý krok – to je pro mě obdobné zlo, jako výše zmíněný zápach (nedejbože když se tyto dva projevy nachází u stejného jedince). Takový „funič“ vám dokáže pořádně rozhodit krok, dýchání a hlavně psychiku. Pouze na jediném závodě jsem natrefila na ženu, která sténala tak intenzivně a hlasitě, že jsem se neubránila smíchu. Poučení: smát se při běhu do kopce není dobrý nápad. Možná to byla součástí její taktiky – je známo, že ženy dokáží být velmi vychytralé.
  • Chlapi plivou. To není nic proti ničemu, pokud jsou ohleduplní a směřují výsledný produkt na krajnici a nikoliv na okolo probíhajícího chudáka. To samé platí i o smrkání. Umět smrkat bez kapesníku je sice obdivuhodné, ale vadí to zasaženým spoluběžcům.

A jakých rozdílů mezi běžci a běžkyněmi jste si všimli vy? Diskutujte s námi pod článkem.

10. 9. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaPohybTréninkZdraví

Bolest za krkem může cyklistiku znepříjemnit. Toto jsou příčiny

od Magdaléna Ondrášová 9. 9. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Cyklistika letos zažila nebývalý rozmach a lidé často řeší různé neduhy, kvůli kterým se ale radosti z jízdy na kole vzdávat nechtějí. Fyzioterapeutka Kateřina Jinochová osvětluje, jaké příčiny může mít bolest za krkem, a jak jí předcházet.

Dotaz: Dobrý den, po delší jízdě na silničním kole mě začne trnout šíje a trapézový sval. Po jízdě i během jízdy provádím protažení krku i trapézu, ale stejně k bolesti dochází. Děkuji za odpověď.

Odpověď:

Tuhnutí za krkem, bolesti trapézového svalu a pocity „těžké a strnulé“ hlavy bývají součástí cyklistiky u mnoha jezdců. Příčinu problému hledejme především v nevhodném sedu na kole, který jsme již řešili v předchozí Fyzioporadně. Přetížení šíjového svalstva je mimo jiné způsobeno křečovitým držením řídítek a následným zvedáním ramen k uším, kdy dochází ke zvýšení svalového napětí v této svalové oblasti. Je velmi dobré si uvědomit, zda na kole nesedíme křečovitě, strnule či ztuhle. Pocit relaxace při jízdě na kole je velmi důležitý, strnulé držení těla nikdy nikomu radost z pohybu neudělalo a tělu neprospělo.

Dalšího viníka můžeme hledat v cyklistických helmách. V praxi se často setkáváme s fenoménem nevhodné velikosti/váhy cyklistické přilby, či utažení helmy kolečkem na týle přespříliš, či naopak „plandání“ helmy na hlavě. Ve všech třech případech dochází k nevhodnému napřímení krční páteře. Když je helma příliš velká či plandající na hlavě, tak bude krční páteř napřimována až moc do záklonu, aby helma nepadala do očí a cyklista viděl na cestu. Obecně při cyklistice dochází k mírnému záklonu v krční páteři, jelikož se cyklista potřebuje dívat před sebe, kam pojede, nicméně nesmí docházet k hyperextenzi (velkému záklonu). Při velkém utažení helmy dochází ke svíravým bolestem hlavy s následným zvýšením svalového napětí v oblasti šíjového svalstva (nebo-li ztuhnutým krkem).

Důležité je také si uvědomit, že většina zaměstnání je v dnešní době sedavého charakteru a mnoho zaměstnanců trpí na bolesti zad v hrudní oblasti (hrudní kyfóza, „kulatá záda“) a předsunutím hlavy. Když bychom vzali člověka osm hodin denně sedícího na židli v kanceláři nevhodným způsobem, pouze ho překlopili o 90 stupňů v sed na kole, tak stále pokračuje v nevhodném sezení, i když se domnívá, že cyklistika mu zlepší záda zničená od sedavého zaměstnání.

I následný sed na kole tedy nebude zcela fyziologický, když i při běžném sedu jsou přítomny mnohočetné odchylky od standardu. S čímž souvisí značná inaktivita hlubokých svalů páteře a břišního svalstva, které tělo nepodrží a nezpevní zevnitř. Na špatném jádru se nedá stavět dobrý vršek, tedy pozice horních i dolních končetin a hlavy při jízdě na kole.

Vřele doporučuji nechat si zkontrolovat sed na kole, nastavení sedla, řídítek, gripů. Zkontrolovat si velikost, váhu a utahování cyklistické přilby. V rámci autoterapie protáhnout trapézové svaly a zdvihače lopatek. Protažení provádějte po zastavení, nikoliv během samotné jízdy, kdy díky změně polohy hlavy může dojít k zamotání hlavy, navíc by minimálně jedna horní končetina nebyla na řídítkách, čímž dochází ke ztrátě stability a následnému možnému pádu z kola. Rychle protáhnout krk při jízdě bych doporučila velmi zkušeným jezdcům, amatérským cyklistům pak sesednout a v klidu v plném soustředění pouze na cviky se protáhnout v situaci nohama na zemi, nikoliv na pedálech.

Při samotné jízdě na kole si připomínejte, že strnulá jízda není žádoucí, a naopak je nutno dbát na vhodné napřímení páteře. Snažte se napřímit v oblasti hrudní páteře, představte si, že mezi spojnicí prsních bradavek na hrudi máte medaili a všem ji chcete ukázat. Tímto docílíte napřímení páteře v hrudní oblasti, což následně ovlivní oblast krční páteře, díky zmenšenému úhlu mezi oběma částmi páteře. Mimo napřímení si uvědomte, jak držíte (většinou křečovitě) řídítka. Nyní zkuste řídítka vzít lehčeji do rukou a snažit se od nich jakoby odtlačit, vzepřít se, ale zároveň nepropínat v loktech. Díky odtlačení se od řídítek zabráníte „propadu hlavy mezi ramena“. Následkem zlepšení opory bude napřímení páteře a stabilizace trupu. Zkuste to – funguje to!

Při delších obtížích, kdy výše uvedené rady nepomáhají, doporučuji navštívit fyzioterapeuta. Bylo by následně vhodné se zaměřit na napřímení páteře, stabilizaci trupu a centraci kořenových kloubů.



Kateřina Jinochová – fyzioterapeutka

Pohyb lidského těla mne zajímal už odmalička během sportů, kterým jsem se věnovala (tanec, lukostřelba, běh, softball). Zájem o svaly, klouby a jejich zranění mne dovedl na životní dráhu fyzioterapeutky a sportovní terapeutky. Vystudovala jsem bakalářský obor Fyzioterapie na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT na Kladně a magisterský titul získala na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci. 

Pracuji jako vedoucí fyzioterapeutka na ortopedicko-fyzioterapeutické klinice Orthotes v Praze, kde se věnuji především pacientům s ortopedickými a traumatologickými diagnózami. 

Mimo ordinaci je součástí mého pracovního života i pedagogická činnost, jelikož jsem externí vyučující studentů fyzioterapie na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Dále jsem lektorkou konceptu Blackroll pro Českou republiku.

Věnuji se také sportovní fyzioterapii, v sezóně 2019/2020 jsem pečovala o hokejový A-tým Rytíři Kladno. Nyní se věnuji sportovcům ve více oblastech včetně např.  bojových sportů, konkrétně MMA. 

Katku najdete:  www.orthotes.cz

9. 9. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké botyVybaveníZávodní boty

Adidas uvedl své nejrychlejší boty. O den později v nich padl v Praze světový rekord

od Magdaléna Ondrášová 7. 9. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Běžecké boty stvořené pro překonávání světových, ale také osobních rekordů. Boty pro velké triumfy na prestižních závodech, ale také pro malá osobní vítězství. To jsou adidas adizero adios Pro. Jen den po své premiéře vstoupily do běžecké historie díky Peres Jepchirchirové, která při závodu Prague 21.1 km – Ready for the Restart vytvořila nový světový rekord v čistě ženském půlmaratonu!

Adizero adios Pro jsou nejnovějším členem rodiny adizero, ve které si nejlepší světoví běžci připsali od roku 2008 bezpočet rekordů i vítězství na největších závodech planety. Nyní přicházejí na trh se zásadními technologickými vylepšeními, ale rekordní ambice mají stále, což potvrdila i Peres Jepchirchirová.

Vývoj adizero adios Pro probíhal v úzké spolupráci s nejlepšími světovými atlety, a to s jediným cílem – vytvořit nejrychlejší běžecké boty, jaké kdy značka adidas uvedla na trh! Jejich vlastnosti nyní stojí na dvou významných inovacích: tlumení LightstrikePRO a technologii EnergyRods.

Ty byly vyvinuty v biomechanické laboratoři, kde designéři značky adidas hledali technologii, která by co nejlépe zohlednila fyziologické vlastnosti běžců a zrcadlila strukturu jejich nártních kostí. Výsledkem je technologie EnergyRods, která je tvořena pěti tuhými pláty s karbonem. Ty zajišťují absolutně přirozené spojení běžce s jeho obuví a optimalizují ekonomiku běžeckého kroku. Díky tomu dokáží běžci v adizero adios Pro udržet maximální rychlost po delší dobu. EnergyRods se nachází uvnitř super lehké mezipodešve LightstrikePRO, která zajišťuje tlumení i výbušný odraz.

Barvy ztvárňují dvě osobnosti každého běžce

Adizero adios Pro byly poprvé představeny v červnu letošního roku. Na trh se ovšem dostalo jen velmi limitované množství párů, které byly rozebrány během pouhých 15 minut. Nyní přicházejí nejrychlejší boty značky adidas v upravené verzi a zdobí je odvážná barevná kombinace „Dream Mile“ propojující růžovou a modrou. Tato kombinace je ztvárněním dvou osobností, které má běžec v sobě. Zářivě růžový odstín vyjadřuje vášnivé, silné a cílevědomé „já“, které tlačí tělo i mysl vpřed v souboji s časem. Modré tóny pak vyjadřují klidnější a odolnější „já“, které pomáhá udržovat soustředěnost a klidnou mysl.

Závodní premiéra se světovým rekordem!

Úplně poprvé viděl běžecký svět adizero adios Pro v akci v sobotu 5. září v Praze, kam organizátor RunCzech sezval přes 30 nejlepších světových atletů, aby se v rámci akce Prague 21.1 km – Ready for the Restart pokusili zaútočit na nejlepší půlmaratonské časy historie! Vytvořil přitom pro ně mimořádně rychlou trať v Letenských sadech, kde 21,0975 km absolvovali na oválu dlouhém 1,3 kilometru (16,5 kola). K tomu místu se v sobotu brzy ráno upínala díky přímému přenosu pozornost celého běžeckého světa.

5. 9. 2020, Praha, Česká republika Foto: adidas

Společně s vycházejícím sluncem pak Prahu i celé Česko prozářil světový rekord Peres Jepchirchirové. Keňská reprezentantka zaběhla čas 1:05:34 a připsala si nový nejrychlejší čas v čistě ženském závodě. Mužský závod ovládl Kibiwott Kandie – jeho čas 58:38 je pátým nejlepším časem všech dob!

„Jsem strašně spokojená a hrdá,“ neskrývala Jepchirchirová emoce. Většinu závodu přitom absolvovala v samostatném úniku. „Posledních pět kilometrů jsem trochu umdlévala, ale nové boty mi pomohly k rekordu,“ řekla vítězka a potvrdila tak vlastnosti technologie EnergyRods.

Adidas adizero adios Pro budou celosvětově dostupné od 14. září na adidas.cz/running. Už od 4. září je ale zakoupíte v Praze jako na jediném místě na světě! K dostání jsou v Prague Marathon Store v Running Mallu, v obchodě adidas Concept Store (Na Příkopě 12) a v Top4Running za 5 299 Kč.

Zajímavosti z Prahy i z celého světa o adidas adizero adios Pro můžete sledovat také na Instagramu a Facebooku prostřednictvím hashtagu #adizeroadiospro a označení @adidasrunning.

A jaké jsou klíčové technické parametry nových závodek?

  • Svršek: CELERMESH zajišťuje flexibilitu, prodyšnost i lehkost, přitom ale poskytuje v nezbytných místech podporu.
  • Mezipodešev: Nová technologie EnergyRods je vložena mezi dvě vrstvy lehké pěny LightstrikePRO. Doplňuje ji plát v prostoru paty z nylonu a karbonu. Mezipodešev adizero adios Pro je unikátní technologií zlepšující běžeckou ekonomiku a omezující ekonomické ztráty.
  • Podešev: Lehká guma poskytuje spolehlivý záběr, aniž by zvyšovala hmotnost boty.
  • Rozměry mezipodešve: Výška paty: 39 mm, výška špičky: 30,5 mm. Drop: 8,5 mm
  • Hmotnost: 246 g / velikost UK 8.5
Foto: adidas
7. 9. 2020 0 komentáře
1 FacebookEmail
PohybZdraví

Nemůžete po ránu došlápnout? Předcházení patní ostruhy i léčba

od Kateřina Honová 7. 9. 2020
autor Kateřina Honová

Patní ostruhy doprovází spousta mýtů a polopravd, hemží se jimi nejen internet. Mnozí zoufalí majitelé této nepříjemné diagnózy volí často postup hraničící až se sebedestrukcí, jen aby se potíží zbavili. Jak tento problém pochopit a jak správně léčit, o tom bude dnešní článek od fyzioterapeutky Kateřiny Honové.

Zánět chodidlové povázky (což je takový předstupeň ostruhy) je prevít, vím to, protože s ním mám osobní zkušenost. Trápil mě pěkných osm měsíců, a i když jsme se kamarádili tak dlouho, do konečné fáze ostruhy jsem nedošla. Abychom správně nastavili léčbu, je třeba vědět, co se v tom našem těle s ostruhou vlastně děje (a neblbnout jako Honová, která si léčbu zbytečně prodloužila jen tím, že odmítala přestat běhat, ehm).

Co je to patní ostruha (a její stadia)

Patní ostruha je grande finale zoufale bolestivého zánětu, který vzniká v chodidlové fascii. Tato fascie (fascie je něco podobného jako šlacha) probíhá mezi patní kostí a prsty na noze a společně s dalšími strukturami pomáhá držet klenbu nožní. Když se z jakéhokoliv důvodu zanítí, typicky se projeví tzv. ranní startovací bolestí, kdy ráno je problémem nejen z postele vstát (protože byste mnohem raději spali), ale také jít.

První kroky mohou vypadat různě, ale elegantní to tedy nebude. No zkuste si nonšalantně půvabnou chůzi, když se nemůžete postavit na patu! Stav se může zhoršovat až do míry celodenní bolesti a při neléčení se zánětem postižené místo (fascie) postupně mění na kost a hle! Na světě je zbrusu nová kostní ostruha. Pokud není narostlá nijak extrémně špatně, přestává v této chvíli většinou bolet. Na RTG je pak viditelný malý zobáček v úponu chodidlové povázky na patní kosti směřující vpřed k předonoží.

Proč patní ostruha vzniká

Patní ostruha většinou není trestem za to, že si nestelete postel a nevoláte rodičům. Patní ostruha, nebo její předchůdce – plantární fascitóza (to je to zánětlivé entréé, které předchází vlastní kostní ostruze) je reakcí vašeho těla na nesymetrii zátěže. Proto se také v naprosté většině případů vyskytuje na jedné noze. No ano, něco prostě děláte špatně, uhýbáte, přetěžujete jednu nohu a ta vám poděkuje zánětem a následně děkovnou řeč uzavře apartním kostním výrůstečkem.

Jak poznáte, že potíže s ostruhou skutečně máte

Udělejte si jednoduchý test – pokud přitáhnete nohu v kotníku a v prstech směrem nahoru a zatlačíte na konci patní kosti do hloubky (místo označeno na obrázku křížkem) a opravdu, ale opravdu hodně to v tom v místě bolí, máte problém. A ten problém se jmenuje zánět chodidlové fascie / patní ostruha.

Foto: Kateřina Honová

Co (ne)dělat

Přestaňte běhat. Nebo aspoň uberte zátěž. Před během (pokud na tom běhu tedy trváte, nebudu vám připomínat, jak nerozumné to je) místo prohřejte hřejivým masážním krémem, masáží, míčkováním apod., po běhu zase chlaďte.

Ošetřujte nohu protahováním fascie, ať už rollerem, míčkem nebo válečkem (speciální válečky vyrábí např. TheraBand). Místo ošetřujte aspoň 30 sekund a nezapomeňte mít přitom zvednutou nohu v kotníku a také zvednuté prsty. Chodidlo je nutno přes pomůcku důkladně přehnout.

Foto: Kateřina Honová

Protahujte: Kotníky by vám měly umožnit pohodlný sed na patách, stejně tak jako postavení v náklonu 20 stupňů. To zjistíte nejlépe na slandboardu (pokud se nějaký ve vašem okolí náhodou vyskytne, tak hop na něj). Dva tenisové míčky dejte do ponožky nebo slepte tejpy a vytvořeným duoballem rolujte Achillovu šlachu za současného vytáčení chodidla dovnitř a ven (ano, achilovka je pokračováním chodidlové povázky a také je třeba ji ošetřit).

Foto: Kateřina Honová

Protažení lýtka a nejen lýtka naleznete popsané v textu zde:

Běžecké koleno ze všech stran. Kde to bolí a co s tím

Cvičte: a to všechno, co vás napadne a hýbe se přitom prsty – vějířek (prsty od sebe), OK cvik (palec zůstává nahoře, prsty jdou dolů), krčení natahování prstů apod.

Když to bolí hodně

Při velmi silných bolestech si pořiďte podpatěnku (lépe dvě, aby pozice chodidel byla stejná), nebo noční ortézy, které zamezí zkrácení fascie při spánkovém uvolnění nohy v kotníku. Použít lze i fyzikální terapii: ultrazvuk, laser, rázovou vlnu. Také tejpování může být cestou.

Někteří nedají dopustit na kvalitní běžecké kompresní podkolenky, už jste je zkusili?

A co takhle navštívit svého oblíbeného fyzioterapeuta a nechat se prohlédnout? Léčba má přece být kauzální (příčinná) nikoliv jen symptomatická. Je to stejné, jako byste hasili lesní požár a toho pyromana, co to má na svědomí a lítá tam se sirkami a benzínem, si vůbec nevšímali.

Autorka Kateřina Honová pracuje v Brně jako fyzioterapeutka.

7. 9. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás