závody

Chystáte se v podzimní části běžecké sezóny potrápit své tělo nějakým tím závodem? Pak byste neměli zapomínat na to, že kvalitní výkon není jen o silných a rychlých nohách, ale také o teoretické přípravě a správné taktice.

Poslední etapa MUMu nazvaná Cimrmanova má jistá specifika. Tím prvním je, že běžci startují v několika vlnách od těch nejslabších běžců po ty nejrychlejší, aby v cíli byli všichni nejpozději kolem 15. hodiny a stihli společné vyhlášení. Druhou zvláštností je, že se běží dvě stejná kola o délce půlmaratonu, nicméně náročnost a převýšení zůstávají stále na velmi vysoké úrovni.

Předposlední etapa MUM byla poznamenána především nočními bouřkami, které běžcům přinesly toužebně očekávané ochlazení, ale také způsobily komplikace na trati závodu. Popadané kmeny stromů, rozbahněné cesty udělaly své.

V páté etapě si běžci mohli užít nejen malebné údolí Svratky poblíž Víru, ale lesní cesty od Černovic až skoro do cíle, a to s dostatkem třešní, ale i bláta a kaluží, když cesty byly rozryté těžkou lesní technikou – opět jeden z důsledků kůrovcové kalamity. A vidět byly stromy napadené kůrovcem, které ještě teprve kácení čeká. Je ale pravda, že velká část lesních cest byla zpevněná, asfaltová a když na nich bylo rozsypané modřínové nebo jiné jehličí, krásně to vonělo.

Ve středu bylo počasí k běžcům o trošičku milosrdnější, teplo sice bylo, ale ne tropické. Svahy i okolí cest vohančických lesů nad Tišnovem nabízely kontinuální nabídku občerstvení lesními jahodami, ale kdo chtěl uspět, nesměl se u nich zdržet příliš dlouho. Vždyť na běžce čekal výškový profil se stoupáním přes 900 metrů, z toho třeba také na tišnovskou rozhlednu Klucaninu a boční přechod Květnice, ale i malebné údolí potůčku Besénku, směřujícího do cílového místa – Lomnice.

Blanenská etapa MUM se kromě tradičně náročné trasy vyznačuje i tím, že zde startují běžci v rámci Okresní běžecké ligy, a tím každoročně zvyšují počet účastníků této etapy. Letos se Blanenská vyznačovala ještě dvěma důležitými fakty, a to, že bylo opravdu horko a také, že zde poprvé na MUMu startoval Radek Brunner, který letos poběží závod 3 ze 7.

Pondělní 2. etapa z Boskovic probíhala opět za teplého slunečného počasí. Změnu trasy přímo v Boskovicích si vynutila uzavírka komunikace, po níž jinak trasa vede. A zdá se, že změna, při níž se běželo okolo boskovického hradu, byla obohacující, rozhodně zajímavější než běh po silnici.

V sobotu 4. července 2021 ve 14:00 byl odstartován 29. ročník Moravského UltraMaratonu (MUM), a to jako již tradičně Lomnickou etapou, která tedy začíná i končí v Lomnici u Tišnova. Na start se postavilo 146 odhodlaných běžců, připravených čelit všem nesnázím náročného závodu, který vede skoro pohádkově přes devatero údolí a hor s celkovým stoupáním 941 metrů (a tedy i klesáním). Bylo příjemné v týmu organizátorů vidět zakladatele Moravského ultramaratonu Tomáše Ruska a ve startovním poli Dana Orálka, který svými dosavadními výsledky pozitivně provokuje mladší běžce, aby si s ním změřili síly.

V neděli 4. července začal tradiční běžecký svátek a setkání běžců všech věkových kategorií a několika států na 29. ročníku Moravského ultramaratonu, který, pro neznalé, znamená 7 maratonů v 7 dnech. Kromě výkonů se sem jezdí za setkáním s podobně „postiženými“ běžci včetně pořadatelů, kteří se každý rok snaží vytvořit pro všechny co nejvíce rodinou atmosféru.

Po menších peripetiích se minulý víkend podařilo českému Columbia Montrail týmu vyjet na běžecký festival Łemkowyna Ultra-Trail. Vyhlášený bahnivý závod v polských Nízkých Beskydech, známý bohatým doprovodným programem a běžeckou party v cíli sice po přeložení z podzimu proběhl kvůli situaci v dosti okleštěné formě, ale hlavně proběhl. A pro Čechy docela úspěšně. Martina Dvořáková si na hlavní 150kilometrové trati doběhla pro druhé místo. Ondřej Pavlů vyhrál stokilometrový závod a vylepšil traťový rekord o 55 minut. A právě Ondra se o zážitcích ze závodu pro Rungo trochu rozepsal.

Nebude pro nikoho překvapením, že musíme s lítostí oznámit zrušení našich běžeckých závodů z důvodů vyšší moci. Snažíme se zachovat naději všem běžcům a vykopáváme současně termíny na příští rok.

Nejdřív nervozita, pak jazyk na vestě a nakonec endorfiny, rozzářené oči a dobrý pocit z toho, že jste to zvládli. Takové pocity provází běžecké závody. Tím v Divoké Šárce vás teď provedeme.

Existuje mnoho článků popisujících jednotlivé typy účastníků běžeckých závodů. Všimli jste si ale rozdílu v chování závodnic a závodníků? Ty stereotypy známe všichni – chlapi jsou ješitní, soutěživí a na trati raději zemřou, než aby je někdo předběhl. Naopak závodnice ženského pohlaví to berou na pohodu, běhají pro radost a na trati nemají problém se zastavit za účelem pořízení selfíčka. Nyní si tato zobecňující tvrzení porovnáme s realitou.

Divoká Šárka, Říčany u Prahy a Milíčovský les. To jsou tři místa, na kterých se s námi ještě letos potkáte. Ten, kdo je zná, už se těší, kdo přijde poprvé, se těšit může. Potkáte zde přátelskou atmosféru, tyhle závody dělají běžci běžcům.

RUNGO divoký běh Šárkou startuje 24. října 2020. Nejenže vede trať krásnou přírodní rezervací, ale ještě k tomu v době, kdy se podzim dotkne javorových listů a vybarví tak kulisy běžecké tratě.