35. stránka – RUNGO.cz

Skvělý náramek, ve kterém nemusíte řešit složitosti sportovních hodinek. Samsung Galaxy Fit3

od Karel Holub 21. 3. 2024

Fitness náramky jsou obvykle skvělou volbou pro ty z vás, co mají rádi pohyb a o svých aktivitách chtějí mít sice přehled, ale zároveň nechtějí nic komplikovaného. Samsung v této době představil svůj nový fitness Galaxy Fit3. Ten na první pohled zaujme povedeným designem a je nabušený různými funkcemi. Ale je to opravdu dobrý parťák pro váš pohyb? A co jeho zdravotní funkce, dá se na ně spolehnout?

Povedený design a barevné varianty

Samsung Galaxy Fit3 můžete mít ve třech designových variantách – černé tělo s černým sportovním řemínkem, stříbrné s bílým a zlaté s růžovým. Design kombinuje lehkost a styl vhodný pro každou velikost zápěstí, i když testovaný kousek se stříbrným tělem a bílým řemínkem působí přeci jen více žensky. Jeho měkký sportovní řemínek se nejen dobře zapíná, ale je pohodlný i při celodenním nošení.

Větší, obdélníkový, 1,6palcový (4 cm) AMOLED displej zajišťuje snadnou čitelnost a nabízí vysokou kvalitu zobrazení s nádhernými barvami. Vzhled ciferníků můžete měnit, ale podle mého názoru nejlépe využije potenciál hodinek černý ciferník, který zároveň skryje poněkud širší rámeček kolem displeje.

Náramek Samsung Galaxy Fit3. Foto: Marek Odstrčilík

Jedno tlačítko a doteky

Pro ovládání máte k dispozici jedno tlačítko na boku a dotykový displej. Tlačítko má příjemně odstupňovaný stisk a snadno ho nahmatáte i ve slabší rukavici. Jednou stiskněte pro návrat na základní ciferník, dvakrát pro spuštění cvičení a dlouhým stiskem vypnete náramek, nebo zobrazíte zdravotní informace. Případně je možné tlačítko využít pro přivolání pomoci, a to pěti stisknutími v řadě.

Další ovládání zajistí posuvy a klepnutí na dotykový displej. Přestože jde o zařízení z nižší cenové kategorie, reaguje na dotek rychle a plynule a obrazovka se posouvá bez záseků nebo prodlev. Dotykový displej s sebou přináší drobnou nevýhodu šmouh a nečistot, což je u těchto displejů již známé, a ani Galaxy Fit3 v tomto směru není výjimkou. Občas bude potřeba sklíčko trochu přeleštit. Pozor! Displej reaguje i na posun obrazovky rukávem, čemuž ale jde snadno zabránit zamykáním obrazovky.

Kompatibilita

Pro nastavení a fungování náramku je samozřejmě potřeba propojení s chytrým telefonem. Samsung Galaxy Fit3 je aktuálně možné připojit pouze k telefonům se systémem Android, a to konkrétně od verze 8.0 nahoru. Samotné párování proběhlo naprosto bez problémů.

Jdeme se hýbat

Recenze: hodinky Redmi Watch 4 dají na frak i dražší konkurenci. Zdobí je skvělá výdrž a mnoho zdravotních funkcí

První věc, kterou byste měli vědět o Galaxy Fit3 a měření aktivit je, že nemá vlastní GPS. Může se připojit přes Bluetooth k GPS vašeho telefonu, ale pokud neradi běháte s telefonem, pak vám bude muset stačit vzdálenost spočítaná z počtu vašich kroků. To je sice značné omezení, ale je třeba si přiznat, že mnoho dalších fitness náramků v této cenové kategorii také GPS nemá.

Za velké plus počítám obrovské množství podporovaných druhů cvičení. Samsung Galaxy Fit3 jich umí změřit více než 100 a díky odolnosti proti vodě se s ním nemusíte bát sportu ani v dešti nebo bazénu.

Sám jsem Fit3 vyzkoušel při běhání a jízdě na cyklotrenažeru. Pro základní měření a záznam aktivity jsou schopnosti Fit3 dostatečné a je potřeba držet na paměti, že náramek je primárně určený lidem, pro které je pohyb zpestřením života, nikoliv pro výkonnostní sportovce.

Spánek a zdravotní funkce

Hodinky nabízí sledování spánku a v této oblasti přináší Samsung zajímavou hříčku. Po několika nocích sledování spánku vám náramek přiřadí vaše „spací zvíře“. Podle toho, jak spíte, se můžete stát jedním z následujících zvířat:

Bezstarostný lev – je pro lidi, kteří spí déle než doporučených osm hodin.
Citlivý ježek – přirovnává vás k ježkovi, který často spí během dne a je aktivní a ostražitý v noci.
Nervózní tučňák – popisuje lehkého spáče, který má potíže usnout znovu, jakmile se probudí.
Krtek, který nemá rád slunce – je pro někoho, kdo raději bývá aktivní v noci, tedy spí raději během dne.
Opatrný srnec – je pro někoho, kdo má neklidný, přerušovaný spánek.
Pohodový mrož – je ten, kdo může být déle vzhůru než většina lidí, ale pak snadno spí více než osm hodin.
Aligátor na lovu – je pro lidi, kteří pracují noční směny, a kteří jsou během spánku ve střehu.
Vyčerpaný žralok – je pro člověka s velmi viditelným nedostatkem spánku, který nemůže dohnat spánek kvůli práci nebo jiným důvodům.

Samozřejmě nejde o vědecky podložené spánkové typy, ale je to zábavný prvek, který dělá sledování spánku zajímavější a zábavnější. Pokud vám nestačí srovnání se zvířetem, můžete prozkoumat i přesnější data – dobu spánku nebo jeho stádia, a to i při malém šlofíčku v průběhu dne.

Zdraví a bezpečnost

Samsung Galaxy Fit3 umí měřit srdeční tep a okysličení krve pomocí optického senzoru přímo ze zápěstí. Při běžném nastavení probíhá měření tepu každých deset minut, ale je možné nastavit i nepřetržité. Okysličení krve měří náramek během spánku, ale i v tomto případě lze nastavení upravit podle potřeby. Z hodnot naměřených optickým senzorem pak Fit3 umí odvodit i úroveň vašeho stresu a frekvenci dýchání. Samotné měření je poměrně přesné v klidu a při běžných aktivitách. U intenzivních aktivit může vykazovat docela podstatné odchylky, ale i v tomto směru je třeba mít na paměti, že náramek není určený výkonnostním sportovců, kteří potřebují tepovou frekvenci sledovat s vysokou přesností.

Náramek Galaxy Fit 3 nabízí i několik funkcí, které mohou zvýšit vaší bezpečnost. Na pět stisků tlačítka je možné přes připojený telefon přivolat pomoc z předem nastaveného bezpečnostního čísla. Přilvolání pomoci umí například i funkce detekce pádu, a to v případě, že nad vámi zvítězí zemská přitažlivost a následné přistání proběhne poněkud tvrdším způsobem.

Vydrží dlouho a rychle se nabíjí

Samsung slibuje až 13 dnů používání na jedno nabití, ale pokud zvolíte možnost neustále zapnutého displeje, je tedy velmi intenzivně využíván, pravděpodobně dosáhnete průměru kolem čtyř dnů. Nabíjení probíhá prostřednictvím dodávaného proprietárního kabelu, který má magnety usnadňující připojení. Plné nabití trvá něco málo kolem hodiny.

Galaxy Fit3 – měli byste si ho koupit?

Pokud hledáte fitness náramek pro měření aktivit a zdravotních funkcí, oceníte elegantní design a dlouhou výdrž baterie, je velká šance, že si Galaxy Fit3 oblíbíte. Dejte si ale dobrý pozor na kompatibilitu telefonu a pamatujte na to, že náramek nemá vlastní GPS pro záznam trasy. Celkově jde o povedený kousek a můžeme ho s klidným svědomím doporučit všem, co hledají zařízení, které nejen dobře vypadá, ale nabídne především jakousi prodlouženou ruku telefonu při pohybu a sportovních aktivitách.

Samsung Galaxy Fit3

displej: AMOLED 1,6″
baterie: až 13 dní
senzory: optické měření tepu, barometr
funkce: přes 100 druhů aktivit, sledování spánku, bezpečnostní funkce
doporučená cena: 1 349,-

pozitiva

povedený design
hezký, dobře čitelný displej
dobrá výdrž baterie
zdravotní a bezpečnostní funkce
velké množství měřených aktivit

negativa

kompatibilní pouze s telefony Android
nemá vlastní GPS

21. 3. 2024 0 komentáře

Poměřte síly s Pogačarem: vydejte se na kole do biatlonového ráje v Pokljuce

od Rungo 20. 3. 2024

autor Rungo

Být o dovolené s rodinou a zároveň na kole je sen každého cyklisty či cyklistky. Existuje vůbec takové místo, kde si všichni přijdou na své? Ano, a dokonce není nikterak daleko! Naše redaktorka Hanka vás vezme do Slovinska, a to přímo do biatlonového ráje v Pokljuce.

Kam nemůžu s kolem, tam nejedu! Heslo, kterého se s manželem již několik let držíme a na jehož základě také pokaždé vybíráme a „gůglíme“ vhodnou dovolenou. Před dvěma lety jsme s sebou chtěli vzít nejen kola, ale také naše téměř dospělé děti – necyklisty.

Chtěli jsme najít místo, které by svým vyžitím vyhovovalo všem členům rodiny a užili si společný čas naplno. Klíčová slova zněla: vyžití pro cyklistiku, koupání i turistické výlety do přírody. Rodinná rada po dlouhých úvahách odsouhlasila slovinské jezero Bled v Triglavském národním parku.

Cestou necestou

Sbalit se na tuto cestu bylo náročné. Především díky skvělým logistickým schopnostem mého muže se do auta vešlo mnohem víc, než jsme doufali. Posádka se skládala ze tří „týnejdžrů“, jednoho páru dospělých, spousty zavazadel, jídla a v neposlední řadě dvou silničních kol! A tak se stalo, že se naše výprava vydala jednoho červencového dne za rozbřesku na trasu Vídeň – Graz – Klagenfurt – Bled vstříc dobrodružství.

Cesta nám celkem rychle a v klidu ubíhala, dokonce i samotná Vídeň, která je obvykle plná dopravních komplikací, byla ještě ospalá a klidná. Náročný úsek nás čekal na rakousko-slovinských hranicích, kde jsou kopce tak nějak kopcovitější, skalnatější a prudší. Silnice, které po nich vedou, se na první pohled zdají totálně nesjízdné. Zážitek hodný adrenalinového sportu, zejména v momentě, kdy se v jedné ze serpentin proti nám „vyřítil“ autobus a vyhnout se mu na úzké skalní silnici byl opravdu mistrovský kousek.

Naše plně naložené auto se do kopců zuby nehty sotva škrábalo. Sklon 21% mluvil za vše, celé mi to přišlo jako špatný vtip. Slovinsko nás uvítalo ve své plné kráse. Všichni jsme v tu chvíli věděli, že to byl nezapomenutelný zážitek a tyto kopce si budeme pamatovat pěkně dlouho.

Po 530 kilometrech a 7 hodinách jízdy jsme konečně dorazili do cíle. Měli jsme štěstí. naše ubytování se nacházelo hned na okraji města, což nám ušetřilo dost času.

Město Bled totiž leží přímo na jezeře, ke kterému v létě proudí velké davy turistů a výletníků, díky nimž vznikají při vjezdu do města několikakilometrové kolony. Uvíznout v něčem takovém během parného letního dne vážně nechcete. Prohlédli jsme si apartmán, vyložili věci z auta a vydali se na průzkum okolí. Večer jsme zakončili vytvořením předběžného plánu aktivit a programu na celý pobyt, na kterém jsme se podíleli společnými rodinnými silami.

Psychická příprava a plánování nade vše

Jako fanoušci biatlonu jsme si s manželem přáli navštívit Pokljuku, proto se také stala cílem naší první cyklovyjížďky. Hned mi bylo jasné, že nepůjde o žádné lážo plážo výletování, ale o pořádný švih.

Z Bledu, ležícího 488 metrů nad mořem, bylo třeba se dostat do biatlonového centra v Poklujce, tedy o 862 metrů výš. To vše na pouhých 20 kilometrech!

Znamenalo to jediné, „namazat si nohy pod koleny“ a psychicky se připravit na pořádné, chvílemi i 18% stoupání. Na optimismu a nadšení mi nepřidalo ani zjištění, že v této lokalitě je naprosto běžný výskyt medvědů. Byla jsem připravená, že mě čeká 20 kilometrů stoupání, takže je zaručeno, že mi začnou pozvolna vadnout nohy. A co pak? Případné medvědí setkání mě drželo v pozornosti – co kdyby? Nezbylo by mi nic jiného, než trochu víc šlápnout do pedálů a to nejlépe šusem z kopce!

Vzhůru k výšinám

Deník robotické cyklistky. Pokoří letos opět 50 000 kilometrů za rok? Sledujte její život v sedle

K vydatné snídani jsem navíc dostala také pořádnou nálož rad na cestu od mého zkušeného manžela. První třetina cesty vedla přes město a přilehlé vesnice, a to za doprovodu znatelného stoupání. Trasa pokračovala do lesů, kde se pozvolna klikatila a vlnila do serpentin. Stoupání bylo nemilosrdné, ale krásné počasí nám to lehce kompenzovalo. Léto bylo v plném proudu, nicméně s přibývajícími výškovými metry se pomalu ale jistě ochlazovalo. Během druhé části trasy síly sice ubývaly, ale dobrá nálada nás neopouštěla. Pravidelnými dávkami energie a tekutin jsme si ji udrželi až do cíle.

Provoz na trase byl téměř nulový. Potkali jsme jen pár nadšených cyklistů, co měli stejný nápad jako my, a omladinu trénující na inline běžkách na biatlon. Rychlost, jakou si to svištěli ze srázu, byla neuvěřitelná. Vůbec mi nešlo do hlavy, jak to pod kopcem ubrzdí a hlavně, jak se dostanou zpět nahoru. Při té dřině mi to alespoň zaměstnalo hlavu a nabídlo se téma k hovoru a zamyšlení. Jediné, co jsme nepotkali, byli medvědi. Naštěstí! Za to asi 5 kilometrů od cíle nás překvapil zvuk kravských zvonců. Prvně jsem myslela, že se mi to jen zdá a z vysílení mám slyšiny, ale pohled na pasoucí se krávy mě ujistil, že jsem v pořádku. Byly všude. Na krajnici, v lese i na cestě. Jako v pohádce. Triglavský národní park nás nepřestával překvapovat.

Biatlonová Pokljuka pokořena

Na samém vršku Pokljuky jsme vjeli do sportovního areálu a já se sama sebe musela zeptat: „Toto je opravdu to světově proslulé biatlonové centrum?“ Stála jsem přímo na střelnici a nechtěla tomu věřit. Toto světoznámé sportoviště působilo zcela nenápadným, tichým, až neudržovaným dojmem. Ale ten pocit, že jsem na samém vrcholu, byl k nezaplacení.

Dlouho jsme se nezdrželi, protože teplota vzduchu tady klesla z původních 22 stupňů na pouhých 13, a to propocenému tělu moc nesvědčí.

Celá cesta zpět do Bledu byla z kopce, ale rozhodně to neznamenalo, že by tato část úseku byla méně náročná. Ze začátku mi bylo chladno, ale s postupným klesáním se tělesný komfort zvyšoval. Také bylo třeba dbát zvýšené opatrnosti a držet se ve vlastním pruhu, protože některé zatáčky byly opravdu nepřehledné. I přes to všechno jsem si tento 20 kilometrový sjezd nesmírně užila. Na závěr jsme si objeli celé jezero dokola, abychom si jej prohlédli ze všech stran. Do cíle jsme dorazili s necelými 48 kilometry v nohách, a to s převýšením 962 metrů. Zamířili jsme si to zpět za dětmi, které ten den využily ke koupání v průzračném Bledském jezeře, kde jsme i my dopřáli unaveným nohám zasloužený relax.

Do Pogačara mám hoooooooodně daleko

Po prozkoumání trasy a výkonu v aplikaci Strava jsme ještě na apartmánu zjistili, že stejnou trasu absolvoval v červnu 2020 i Tadej Pogačar. Jen pár týdnů na to se tento slovinský cyklista stal vítězem Tour de France. Na spoustě jednotlivých segmentů drží i dnes prvenství – KOMy (king of the mountains). Jen pro představu, na 15 kilometrovém segmentu Gorje – Rudno polje s převýšením 719 metrů a průměrným stoupáním 4,8% jel rychlostí 29,4 km/h. Za půl hodiny neměl co dělat, a to se vsadím, že určitě nejel naplno. Kdežto já se na stejném segmentu trápila o celých 41 minut déle! Král cyklistiky se nezapře.

A jak vypadal plán celé naší dovolené? Možný tip pro vás

25.7. Všichni: příjezd, obhlídka okolí

26.7. Všichni: dopoledne pěší túra do Triglavského národního parku. Z Bledu nejprve autobusem cca 1 hodinu jízdy do Blejska Dobrava. Odtud pěšky po oblíbené turistické trase Vintgar Gorge. Trasa vede soutěskou řeky Radvany. Vstup za poplatek. U vstupu i východu z placené trasy je bistro s rychlým občerstvením. Zpět do Bledu pěšky po svých. Celkem 14 km. Odpoledne koupání v jezeře.

27. 7. Rodiče: Bled – Pokljuka – Bled na kole 48 km

Děti: koupání v jezeře. V odpoledních hodinách všichni u jezera.

28.7. Všichni: pěší horská túra v Julských Alpách, Pokljuka – Viševnik – Pokljuka. Na parkoviště v Pokljuce autem. Odtud po turistických značkách k vrcholu Viševnik 2050 m.n.m.. Celkem 9 kilometrů s převýšením 717 metrů. Fyzicky náročná horská túra, která jde zvládnout v teniskách. Není nutná speciální turistická obuv. Trasa je velice strmá, pod vrcholem více skalnatá s neuvěřitelnými výhledy.

29.7. Rodiče: cyklovyjížďka Bled – Mojstrana – Bled. Celkem 60 km, 776 metrů výškových.

Děti: objevování zajímavých zákoutí Bledu, návštěva hradu, koupání v jezeře.

30. 7. Všichni: dopolední procházka po kolonádě, nákup suvenýrů, společný oběd v restauraci, odpolední koupání v jezeře

31.7. Všichni: odjezd domů

Mé osobní tipy a doporučení

Pokud plánujete rodinnou dovolenou s dětmi, a na kole jezdí třeba jen jeden z vás, i tohle může být správná volba. Zatímco rodič cyklista bude na vyjížďce, druhý z rodičů může s dětmi vyrazit k jezeru nebo navštívit některé ze zajímavých míst přímo v Bledu či jeho těsné blízkosti.

Dostupnost z Česka je také příjemná. Z Brna do Bledu jen sedm hodin jízdy včetně zastávek. Po cestě přes Rakousko je výhodné využít ke zdravotním zastávkám motely Oldtimer, kde jsou toalety zdarma.

Bled vyzývá jak ke koupání v průzračné vodě (je zde i krásná pláž vhodná pro rodiny s dětmi), tak k výletům. Uprostřed jezera vyčnívá ikonický ostrov s kostelem, ke kterému se dopravíte výletní lodí nebo loďkou z půjčovny. Nad jezerem se tyčí středověký hrad volně přístupný veřejnosti.

Nabízí se také navštívit Triglavský národní park a vydat se po vyhlášených turistických trasách.

Při cyklistických toulkách můžete využít jak vyznačené stezky pro cyklisty, tak méně frekventované silničky.

Autor: Hana Moravcová

20. 3. 2024 0 komentáře

Sporttestery Vybavení

Nová verze Garmin Connect přichází: zářná budoucnost, nebo krok zpět?

od Veronika Dvořáková 19. 3. 2024

autor Veronika Dvořáková

“Chcete vyzkoušet beta verzi aplikace?”, zeptal se se jednoho večera Garmin Connect. Tak určitě! Jestli má přijít změna, chci ji radši hned, ať vím, na co se připravit. A tak jsem začala poznávací jízdu s novým prostředím garminovské aplikace. Podle reakcí na diskuzních fórech je tahle možnost ojedinělá, nové prostředí si zatím vyzkouší jen část uživatelů. Stojí to za to? A co nás čeká? Máte ji chtít, nebo se bát?

Už od prvního spuštění byl záměr nové podoby Connectu jasný – nabídnout vám přehled toho, co nejvíce chcete sledovat, a maximalizovat možnost personalizace.

Nová verze Garmin Connect přichází. Foto: Veronika Dvořáková

Před načtením úvodní obrazovky jsem prošla krátkým dotazníkem, ve kterém mě Garmin vyzval k zaklikání priorit. Vybírala jsem pro mě stěžejní statistiky a ukazatele a přiřazovala jim váhu. Jakmile byl dotazník hotový, otevřela se beta verze Connectu.

Nutno říct, že mé autistické já se s novotou nějakou chvíli těžce vyrovnávalo. Refresh tak jako tak už ale třeba, přece jen je původní design lehce zastaralý. Nicméně, pokud čekáte zbrusu nové prostředí se vším všudy, pravděpodobně přijde zklamaní. Vše ostatní zůstalo relativně při starém, zásadní změna se týká zejména domovské obrazovky, konkrétně jejího uspořádání.

Důraz na kýžené metriky

Zmiňovaná domovská obrazovka je nově rozdělena do několika sekcí: Dnešní aktivita, Sledované, Stručný přehled, Události, Tréninkové plány, Výzvy, Včera a Posledních 7 dní.

Jednotlivé bloky lze v nastavení vypnout či zapnout, takže si celou stranu poskládáte dle svého. Kromě toho Connect nabízí úpravy dlaždic v rámci jednotlivých bloků, čímž zviditelníte metriky, které sledovat chcete, a naopak skryjete ty méně důležité pro vaši potřebu.

Dnešní aktivita

Zatímco dříve se aktivity daného dne zobrazovaly barevně pod sebou, teď je to posuvný karusel. Zahrnuje odtrénované aktivity v daném dni, případně naplánované tréninky.

Sledované

Celkem 5 dlaždic, naklikat si jich můžete i méně. V přehledu se ukazuje první hlavní metrika, pro zobrazení dalších je nutné rolovat směrem doprava.

Stručný přehled

Prostor pro ještě více dlaždic, kde se na první pohled dozvíte stručnější data než ve Sledovaných (pořád je to ale poměrně slušný přehled). Já mám možnost si vybrat celkem 8 dlaždic, někteří uživatelé udávají jen 6.

Události

Zajímavá “fičura” pro ty, kteří se chystají na důležitý závod nebo jinou událost, a chtějí ji mít na očích. Mimo typu události se zobrazuje i odpočet, kolik do vašeho dne plného radosti a utrpení zbývá času. Události můžete ručně přidat, pokud nenajdete v obecném kalendáři.

Tréninkové plány/Výzvy

Sekce pro milovníky plánů, odznáčků, kamarádských výzev a dalších zdvižených prstů, které vás nutí makat. Bohužel, u výzev je vidět jen jejich část, a to ještě bez možnosti výběru, které výzvy to budou.(Tohle moc nechápu, ale jestli říkáš, že to je ok, tak jo:))

Včera a Posledních 7 dní

Shrnutí předešlého tréninkového dne a týdne jednoduše v číslech.

Mobilní aplikace versus web

Změny se týkají také desktopové podoby Connectu, která je víceméně podobná. Upravit a přeskládat podle svého gusta jde jednoduše, jen pozor – změny v aplikaci a na webu se vzájemně promítají. Na rozdíl od aplikace najdete na desktopu dlaždice rozdělené do dvou sloupečků a opticky je design o něco jednodušší a čistší než u mobilu.

Recenze: Hodinky z Decathlonu? Kiprun GPS 900 za 6 tisíc překvapí v mnoha směrech

Já si nakonec beta verzi po váhavém začátku celkem oblíbila. Graficky je příjemná, modernější a přehledná. Oceňuji možnost soustředit se na konkrétní cíle a vybrat si do přehledu čísla, která opravdu sledovat chci. Vítám i novinku v podobě událostí. Mimochodem, věděli jste, že existuje odznáček za přidání nové události?

Co mě naopak ale nepotěšilo je nové zobrazení dnešních aktivit. Systém s barevnými dlaždicemi pod sebou mi vyhovoval mnohem více než přepínání v karuselu ze strany na stranu.

U výzev mě mrzí, že není možnost si zobrazit nejdůležitější výzvy podle sebe – takhle se mi ukazují ve výběru ty, které pro mě nejsou až tak důležité a mám je připojené pro strýčka Příhodu. Tedy co kdybych náhodou zrovna zvýšila svoji cyklo kilometráž (nebo ji spíš po zimě vůbec nastartovala).

Zatímco ve starší verzi se dlaždice s nulovou aktivitou neukazovaly vůbec, teď zde zůstává prázdné pole, které trochu kazí dojem. Problematickou se může zdát tato novinka pro ty, kteří milují kompletní data přehledně na jedné obrazovce. To už bohužel nenajdete, nad rámec počtu volitelných dlaždic musíte rozklikat více sekcí a kýžená data celkem pracně hledat.

Posledním vykřičníkem v nové verzi je samotný desktop verze, která by dle mého zasloužila ještě vyladit k lepšímu. Uvidíme, jak se Garmin popere s připomínkam uživatelů a jestli konečná verze bude odlišná od té testovací.

Beta verze pro vybrané

Celá novinka byla nejdříve určená v testovacím režimu jen pro vybranou skupinu uživatelů. Následně se v beta verzi otevřela i veřejnosti, ale znovu jen vyvolené části. Z beta verze se dá zatím kdykoliv utéct zpět do původního rozložení. Kdy bude aplikace dostupná úplně pro všechny? To zatím není jasné, ale vše naznačuje tomu, že by to mohlo být již brzy.

Máte už novou verzi? A jak se s ní kamarádíte? Dejte nám vědět!

19. 3. 2024 0 komentáře

Běžecký trénink Jídlo Trénink Zdraví

Běhání a alkohol: vražedné kombo, nebo kamarádská dvojka?

od Veronika Dvořáková 18. 3. 2024

autor Veronika Dvořáková

Jde běhání a alkohol dohromady? NE. Tady by mohl skončit nejkratší článek na světě. Ale my se na tuhle problematiku podíváme dál. Je to opravdu tak moc špatný nápad? A co pivo za odměnu po doběhu? Je pivo vůbec alkohol, když se mu přezdívá tekutý chléb? A proč ho někdy ultraběžci na občerstvovačkách pijí? Co dělat, když jste včera byli na firemním večírku, ale tréninkový plán je nekompromisní? Může pak běh fungovat jako lék na kocovinu?

Alkohol a jeho účinky jsou tématem omílaným po tisíciletí. Když naši předci přišli na to, že kvašením vzniká veselý nápoj mnoha účinků, začali ho postupně zdokonalovat. A také hojně konzumovat, což vedlo k normalizaci a hlubokému zakořenění alkoholu ve společnosti. Postupně ale našel i další využití. Konzervace a dezinfekce, zmírnění bolesti, provizorní anestezie v dřevních dobách. Dokonce i v počátcích profesionálního sportu se podával jako prostředek pro otupení bolesti nebo zklidnění. Nicméně také byl jednou z prvních látek na seznamu zakázaného sportovního dopingu.

Co vlastně alkohol je a jak na nás působí?

Pojďme si to rozebrat. Chemicky vzato, alkohol se skládá z jednoduché sloučeniny známé jako ethanol. Na první pohled vás může naladit do veselého a uvolněného stavu, ale ve skutečnosti je ethanol jedovatý. Tím se vysvětluje, proč se cítíme pod psa, když to s alkoholem přeženeme.

Z biologického hlediska alkohol ovlivňuje náš mozek tím, že snižuje aktivitu inhibičních neurotransmiterů (chemická látka v mozku, která brzdí nervové signály a může vést k pocitu klidu a relaxace). To vede k uvolnění těla i mysli a zvýšenému sebevědomí.

Ale pozor, tenhle efekt je pro náš běžecký či obecně sportovní výkon výrazně méně příznivý. Alkohol také snižuje schopnost soustředění, způsobuje zvýšení srdečního tepu a dokonce i dehydrataci. A to nejsou věci, které bychom při běhu uvítali s otevřenou náručí.

Kdy se naše tělo začne opět vracet do normálního stavu? Alkohol se odbourává postupně a tento proces detoxikace mají na starost játra. Detoxikace trvá i několik hodin. Dokud není alkohol z těla úplně vyloučen, může mít stále vliv na fyziologické funkce.Problémem je, že zatímco se tělo zoufale snaží zbavit zbytku toxinu, odsouvá další procesy stranou. Už tušíte, jakým směrem se budeme v tomto tématu ubírat dál?

„Sám k svému cíli nedojdeš,“ mluví o zlatu světová rekordmanka, která se z bahna drog vyškrábala na stupně vítězů

Sklenka červeného pro zdraví, štamprle na dlouhověkost a pivo jako ionťák

Určitě jste to už někdy slyšeli. “Můj děda pil každý den štamprli, jedl bůček a dožil se devadesáti.” Vždy si rádi najdeme hezký příběh, abychom obhájili své neřesti. Běžci a cyklisté ospravedlňují své pivo po výkonu tím, že je plné vitamínu B a obsahuje spoustu minerálních iontů, a tak je to přeci ionťák.

Králem oblíbených mýtů zdravotních výhod některých forem alkoholu je ale červené víno.
Často je označováno za zdravé (dokonce superpotravinu), především díky obsahu resveratrolu. Látky, která se nachází v hroznech a má antioxidační vlastnosti.

Důležité ale je si uvědomit, že zdravotní přínosy alkoholu jsou často nadhodnocovány. Že bychom opravdu měli takovou potřebu si pití alkoholu sami před sebou obhájit?
Negativa ale značně převažují nad pozitivy. Přemíra alkoholu může poškodit orgány, zvyšovat krevní tlak i nést rizika dalších velmi vážných onemocnění, včetně závislosti a srdečních chorob.

Pivo po doběhu nebo cyklovýletu?

Pivo rozhodně není ideálním iontovým nápojem po fyzické aktivitě, neboť může zpomalovat regeneraci a dehydratovat tělo, které nejdřív začne odbourávat alkohol a až poté řešit samotnou regeneraci svalů a únavu. Proto je nutné nejdříve pořádně doplnit tekutiny a živiny. Chuť na pivo vás stále nepřešla? Nevadí, ale dejte si ho s dostatečným odstupem a dejte organismu čas nabrat znovu síly.

Běháni a alkohol. Jde to vůbec dohromady? Foto: Veronika Dvořáková

Stejná pravidla platí i pro běh nebo trénink po bujaré prohířené noci. Trénink střízlivění neurychlí. Tělo má stále problém odbourat zbytky alkoholu, játra mají napilno, smysly jsou otupené a je tak zvýšené riziko možného úrazu. Projděte se raději na čerstvém vzduchu nebo se zlehka projeďte na rotopedu.

Sportovní bizáry: vypij pivo, dej si čtyřstovku a vyhraj

Spojení alkoholu a sportu je velmi kontroverzní. Přesto existují případy, které se staly známé právě díky alkoholu v hlavní roli. Jmenujme například závod přezdívaný „Pivní míle“ (Beer Mile), který zahrnuje 4×400 m s pitím piva před každým okruhem. Tato extrémní soutěž se stala populární po celém světě a přitahuje rekreační běžce i profesionální atlety, kteří jsou ochotni tělo téhle výzvě podrobit.

Další událostí jsou vinařské maratony ve Francii, například Maraton du Médoc. Běžci si během závodu mohou vychutnávat vzorky vína z okolních vinic, na občerstvovačkách nechybí sýry, pečivo a další dobroty. Což o to, atmosféra je tam velmi uvolněná a pití i jídlo opravdu kvalitní. I tady se ale najdou výjimky! Spousta běžců se zmiňovaných událostí účastní kvůli výkonu samotnému a lákadlům na trati se hrdinsky vyhýbají. Otázkou však zůstává, jestli je zdravé a vhodné tyto dvě záležitosti kombinovat? Není lepší variantou jít si nejdříve zaběhat, a až poté se v klidu věnovat gurmánství

Existuje kompromis nebo je nutné se alkoholu vyhýbat úplně?

Profesionální sportovci špičkové úrovně jsou schopni pro své cíle obětovat i mnohem více, než jen pití alkoholu. V jejich případě je to bráno jako samozřejmost. Jak je to ale u hobby sportovců, poloprofesionálů nebo všech, kteří se soustředí nejen na svůj výkon, ale chtějí si i čas od času dopřát sklenku?

Na alkohol úplně zanevřít nemusíte. Důležité je ale načasování, dávkování a správný výběr.

Máte před těžkým tréninkem, závodem? Jak je to naopak ve chvíli, kdy se chcete odměnit právě po jejich zdárném dokončení. Rada zní: alkoholu se raději vyhněte úplně.

Mohl by negativně ovlivnit kvalitu vašeho výkonu. Lehce by se mohlo stát, že by veškerá dřina byla ztracena díky jedné jediné neřesti. A to je velmi velká daň!

Nic náročného vás nečeká? Pak si tu svoji sklenku dopřejte, užijte si večírek, zajděte s kamarády na pivo. Plánujte svůj další trénink s odstupem od konzumace lahodného moku.

Co na to vědci, běžci a statistiky?

Studie provedené v americkém Institutu pro výzkum sportu a zdraví zjistily, že i mírná konzumace alkoholu může mít negativní vliv na hydrataci a regeneraci po cvičení. Stejně jako náš článek tedy doporučují, abyste konzumaci alkoholu i sport od sebe oddálili co nejvíce to jde.

Mezi známými běžci jsou velmi rozmanité přístupy k tomu, jaký vliv má alkohol na jejich tréninkový režim i závodění. V zásadě se ale shodují, že alkohol do sportu nepatří.

Jak řekl legendární běžec Eliud Kipchoge: „Ano, nepiju alkohol. A i kdybych přestal (se sportem), nezačnu pít. Není to součástí mojí mentality.“

Britská atletka Paula Radcliffeová doplňuje: „Pro dosažení vrcholového sportovního výkonu je nutné se vyvarovat alkoholu a přikládat velkou váhu správné výživě a odpočinku.“

Ve vodách českého sportu problematiku skvěle shrnuje ultraběžec Daniel Orálek: “V současné době u mě požívání alkoholu při krátkých závodech, do maratonu včetně, nemá žádnou podporu. Většinu času nepiji vůbec, tak proč bych měl alkohol pít zrovna teď?

Marathon du Medoc 2023. Foto: Yves Mainguy

Malinko jiná situace může být u delších ultraběhů několik hltů piva může zlepšit stav žaludku, který je dlouhodobě devastován různými gely a jonťáky.”

Zároveň ale upozorňuje na to, že po závodě je to jiná situace. Sám je známý tím, že po doběhu se vždy těší, až uhasí žízeň studeným pivem. Důležité je ale to, že u Dana jde o malou dávku a než pivo otevře, uběhne i několik hodin. Tělo tedy nedostane alkoholovou ránu hned v cíli a má čas vychladnout, zahájit regeneraci a přijmout další živiny.

A jeden bonmot od Daniela na konec? “Je velmi smutné a nedůstojné, když sportovci holdují alkoholu, ale je nesmírně pozitivní, když alkoholici sportují.”

18. 3. 2024 0 komentáře

Posilování Strečink Trénink

Cvičení doma, díl první: dřep je králem cviků

od Veronika Dvořáková 17. 3. 2024

autor Veronika Dvořáková

Máte to do fitka kusy cesty? Necítíte se tam dobře? Jsou tam divné stroje a vy nevíte, co s nimi? Trénujte doma! Domácí cvičení nemusí znamenat ani nutnost vlnění se v rytmu s Cvičme v rytme, ani nudu. Když se vám zrovna nikam nechce, máte malé děti nebo omezený čas, doma si dokážete odjet velice kvalitní workout na celé tělo. Jak začít, co si pořídit a jak to celé dát dohromady? Od toho je tu naše nová série článků!

Soukromí i úspora času a peněz jsou samozřejmě obrovskou výhodou domácího cvičení. Pro začátečníky mohou být na druhou stranu trochu nepříjemné – nikdo vás nevidí a zároveň vám nikdo neřekne, že něco děláte blbě. O to důležitější je vlastní kontrola, poznávání vlastního těla a správný začátek.

Aby to nebyla jen metoda pokus-omyl, máme pár tipů, jak na to.

Krok 1: specifikujte cíle a sestavte si efektivní plán.

Na úvod je třeba si říct, proč to chcete dělat a čeho toužíte dosáhnout. Od toho se odráží i výběr cviků nebo typu cvičení a četnost tréninků.

Chcete zhubnout? Zesílit? Zlepšit svůj běh, udělat první shyb? Nebo si jenom pro svůj pocit dobře zacvičit?

Podle cílů následuje vytvoření tréninkové rutiny cviků, které budete pravidelně opakovat. Nemá smysl zkoušet pokaždé jiné video nebo náhodné cviky ze sociálních sítí. Otestujte, které cviky zvládnete a chcete dělat, nebo které potřebujete pro svůj specifický trénink (například pro běžce, cyklisty…). Vytvořte si jejich sestavu.

Ručník nebo deka jsou skvělým levným pomocníkem při cvičení doma. Foto: Veronika Dvořáková

Například pro hubnutí a celkovou kondici to budou jednoduché cviky jako dřepy, výpady, plank, kliky, unožování apod. Pro běžce zase budou převládat cviky na střed těla, ruce, specifické cviky na nohy. Konkrétním cvikům pro různé cíle se budeme věnovat v dalších dílech tohoto workoutového seriálu.

Ve chvíli, kdy toužíte po nějakém progresu a výsledcích, je dobré obtížnost postupně škálovat (více opakování, těžší provedení, větší zátěž). Pokud vám jde jen o dobrý pocit a občasné cvičení, sestavte jednodušší rutinu nebo si uložte několik dobrých on-line lekcí a opakujte je.

Pro začátek stačí méně cviků, které zopakujete v rámci tréninku víckrát. Ideální jsou série po 5-20 opakováních. Méně opakování zařaďte u náročnějších cviků nebo takových, kde používáte větší váhy. Série po 1-5 opakováních jsou určené pro rozvoj síly (cvik je náročné udělat ve více opakováních). Zhruba 5-12 opakování je zase určeno pro maximální svalový rozvoj. 12+ opakování pak pro kondiční trénink či vytrvalost. Dejte pozor, ať zvládnete cvik dělat kvalitně ve všech opakováních (jinak řečeno, ať se u posledních kliků nekroutíte jako paragraf). Každou sérii opakujte cca 3-4x.

Nezapomeňte na rozcvičku. Před samotným cvičením si dejte alespoň 5-10 minut rozehřátí. K tomu vám postačí jumping jacky, boxerský běh na místě, jednodušší opakování plánovaných cviků. Pokud máte možnost jít ven, pak si můžete krátce zaběhat, nebo vzít švihadlo.

Cvičení by vám mělo zabrat mezi 20-60 minutami. I za 20 minut času zvládnete lehčí workout (kdy není nutné se tolik rozehřívat), kolem 30 minut už toho odcvičíte více a za 40+ minut máte komplexní trénink. Četnost jednotlivých cvičebních seancí během týdne by měla být minimálně 2x s dostatečným odstupem pro regeneraci. Střídat můžete i čistě silové cvičení a k tomu intenzitu (tabatu, HIIT…). Poučky říkají, že pro silové cvičení je lepší odpoledne a večer. Pokud ale máte čas jen ráno, pak cvičte ráno a řiďte se poučkou, že lepší teď než nikdy. Také doporučuji cvičit více než 2 hodiny po velkém jídle.

Krok 2: jak poznat, že to dělám špatně?

Cvičení doma není o nějakých velkých investicích. Foto: Veronika Dvořáková

Našli jste na internetu video správného provedení cviku? Dobrý začátek. Pozorně si projděte, jak má cvik vypadat. Následně ho vyzkoušejte v lehčím provedení nebo s lehčí zátěží, ideálně s vlastní vahou. Natočte se u toho. Pak porovnejte video instruktážní a vaše a zjistěte chyby. Pokud je nevidíte, možná vám pomůže další pár očí z řad vaší rodiny. Pořád to není ono a nemůžete na to přijít? Cvik vynechte a nahraďte takovým, který zvládnete. Nebo si pro začátek domluvte pár hodin s osobním trenérem, aby vám základy vysvětlitl a opravil techniku.

Krok 3: motivace jako hlavní nepřítel. Jak na těžké začátky?

Ať už začátečník nebo pokročilý, problém je zaručeně motivace a vůle se k tréninku dokopat. Určete si pro začátek dny nebo časy, kdy budete cvičit, a pevně je vmáčkněte do svého rozvrhu nebo tréninkového plánu. Pokud cítíte, že potřebujete krýt záda, domluvte si parťáka na menší kontrolu dodržování naplánovaných aktivit. Při velmi slabé vůli si domluvte kontrolu bližních :)

Krok 4: vyhněte se nejčastějším chybám a problémům.

Nepřežeňte to. Jste na zátěž zvyklí, ale zkoušíte něco nového? Rozjeďte to zlehka. Jinak hrozí, že se na pár dní vyřadíte z dalšího tréninku, protože třeba kvůli bolavým stehnům se druhý den nerozeběhnete.

Nejčastější chybou jsou příliš velké váhy v kombinaci s nadměrným počtem opakování. Dále také příliš dlouhá tréninková jednotka, která vás příliš přetíží. Držte silové tréninky do hodiny času včetně rozcvičky. Pozor také na techniku, ať vás nebolí bedra z prohnutého planku nebo kolena ze špatně provedených dřepů.

S dekou si procvičíte i střed těla. Foto: Veronika Dvořáková

Berte také ohledy na sousedy. Bydlíte ve starém domě s rákosovými stropy? Radši se vyhněte skokům se švihadlem nebo plyometrickým cvikům (dřepy s výskokem, skoky z jedné nohy apod.).

Neberte domácí cvičení jako vězení. Je venku hezky? Odjeďte si trénink na hřišti nebo na dvorku. Vytáhněte svoji rutinu na sluníčko!

Jak vybavit domácí posilovnu? Co má smysl a co je předražený krám?

Chcete to nejdřív jen vyzkoušet? V tomhle případě si vystačíte s vlastní vahou, případně pár pomůckami, které najdete doma. Ideální bude si najít alespoň malý prostor, kde při cvičení nebudete muset hlidat, aby se něco nerozbilo. Pro cviky na zemi se bude hodit podložka – pro začátek postačí koberec, deka nebo v nejhorším i ručník.

Nebojte se, že bez vybavení bude trénink nuda. Na dřepy existuje asi milion variací, stejně tak na výpady, kliky, cviky na středu těla, různé rotace, burpees…

U všech cviků si také můžete hrát s nastavením – celý trénink zaměřit na rychlost a budování explozivnosti (dřepy s výskokem, přeskakované výpady, rychlá opakování, co nejrychleji odcvičená určitá sestava, tabaty, HIIT apod.) nebo na sílu a techniku. Ve druhém případě to mohou být velmi pomalá opakování cviků (zkoušeli jste někdy půlminutový nebo minutový dřep?) nebo výdrže v udržitých pozicích (třeba plank).

Vlastní váha už vás nebaví a chcete víc?

I za cenu jedné měsíční permanentky do fitka můžete mít doma slušnou základní výbavu: Pro začátek se vyplatí podložka, gumičky (malé oválné nebo delší “šály” či expandery), případně závěsný posilovací systém (známé jako TRX, které můžete uchytit jednoduše i do dveří), švihadlo. S trochu větším rozpočtem už pořídíte i různé volné váhy (kettlebelly, jednoručky).

Hrazda pozvedne úroveň domácího fitka. Foto: Veronika Dvořáková

Svůj “home fitness” starter pack vybírejte podle toho, jaké cviky máte v plánu a kam míří váš progres. Gumičky se budou hodit pro ty, kteří cílí na střed těla, posilování kyčlí, zadku, případně různá kompenzační cvičení. TRX a volné váhy zase pro všechny, kteří chtějí budovat svaly a sílu.

Chci doma plnohodnotný koutek se vším všudy!

Větší rozpočet na domácí fitko nabízí více možností, ale také nutnost trochy prostoru a zásahů do bytu. Pokud doma zvládnete navrtat hrazdu do zdi, případně ji přidělat do futer dveří, pak se vám cvičební možnosti značně rozšíří. Do škály cviků přibudou různé varianty shybů, přítahů nohou k hrudníku, další kalistenické cviky, nebo se jen po dlouhém dni vyvěsíte a ulevíte páteři (viz náš předchozí článek o důležitosti visu). Pokročilí cvičenci si domů pořizují i kettlebelly s větší váhou nebo dokonce osu a kotouče, zátěžové vesty nebo bradla.

Můj tip pro cvičení doma

Kdybych si měla vybrat pro mě nejdůležitější pomůcky, volila bych určitě kettlebell (doma mám váhu 16 kg), hrazdu, gumičky a podložku. S tím už se dá udělat slušná paráda!

Naopak za mě zbytečné kramaření (pokud na to nemáte celou garáž) je pořizovat si vysoce specifické pomůcky – “ABS” kolečka, celou sadu samostatných jednoruček nebo kettlebelů v 15 váhových provedeních, jednokilové činky, klecovité pomůcky na sed-lehy a podobná zvěrstva z dob Horsta Fuchse.

Důležitý úkol na závěr: cvičení udržet a nepřestat

Už víte, jak zhruba na to? Tak začněte ještě dneska – stanovte cíle, sepište si svoji tréninkovou rutinu a vyzkoušejte, jak vám to půjde. Internet je plný různých on-line cvičení, ale dejte pozor, ať vyberete ta správná. Jak se totiž říká, v jednoduchosti je krása. V dalším díle seriálu se podíváme na to, jaké cvičební pomůcky už máte doma a nevíte o tom, na příklady cviků pro běžce i podrobněji na nejčastější chyby při cvičení.

Za tenhle cvik vás budou záda milovat. V jednoduchosti je krása

17. 3. 2024 0 komentáře

Inspirace Rozhovory

ADVERTORIAL Poběž napříč republikou!

od Rungo 15. 3. 2024

autor Rungo

Advertorial Běh lidi spojuje, to je prostě fakt. Důkazem toho je třeba stále rostoucí obliba víkendových štafetových závodů. Za posledních deset let se staly přímo českým fenoménem. Je to už absolutní vrchol běžeckého boomu u nás? Máme se jako národ běžců ještě kam posouvat? Máme ještě potenciál hledat další výzvy? Běh napříč naší krásnou republikou by tomu z mnoha důvodů mohl pomoci.

Česko je národ běžců. Už před desíti lety statistiky zaznamenávaly zhruba čtvrtinu Čechů, kteří se aktivně věnují běhu. Není tak divu, že jsme se celosvětově dostali na první místo v žebříčku organizovaných běhů na obyvatele. Už tenkrát obsahovala databáze běhů přes 1700 titulů ročně. Když se podíváme kolem sebe dnes, jsme zase o kus dál. Z části za to zřejmě může globální všudypřítomný stres, kterým si poslední dobou procházíme. Běh prostě odbourává nejen tukové zásoby. Dalším z klíčových důvodů běhání je naše krásná, a hlavně rozmanitá příroda, kde si každý z nás může najít „to své“.

Pavel Zácha je duchovním otcem a hlavním organizátorem Běhu napříč republikou. Zkušenosti k přípravě čerpal z 12-ti letého aktivního běhání prakticky po celé republice, dvou předchozích ročníků tohoto běhu a v neposlední řadě z komentářů a připomínek běžecké komunity, ve které se pohybuje a která je mu významnou inspirací.

O víkendu 22.-23.6. se svými přáteli pořádáš 3. ročník běhu napříč republikou. Zní to poněkud megalomansky. Vůbec si to neumím představit. Zajímalo by mne, jak jsi k tomuhle nápadu vůbec došel a jaký je tvůj běžecký příběh. Pojďme ale od začátku. Běháš už od mala? Jak jsi vlastně začínal?
Když pominu běhání na školním oválu při tělocviku, za první skutečný běžecký zážitek považuji 7 km běh z Poděbrad do Nymburka podél Labe a pořádali to tátovi kamarádi každou první sobotu v červnu. Každý z nás tenkrát dostal diplom za první místo ve své „kategorii“, což bylo lákavé. Když jsem to běžel poprvé, bylo mi 12. To ale bylo na dlouhou dobu vše.

Co tedy považuješ za opravdový začátek svého běhání?
K trochu pravidelnému běhání jsem se dostal až na vysoké škole při studiích. Každý pátek v 7 ráno jsem s kamarádem vybíhal z kolejí na 8 km trasu z pražských Dejvic přes Divokou Šárku. A vyběhli jsme vždy, i když venku padaly trakaře nebo bylo -13 °C. Později se z mého běhání stala spíš sezónní záležitost, to jak jsem začal pravidelně trénovat na 2 jediné jarní závody – Pražský maraton a soukromý olympijský triatlon v Příbrami. Za březen až červen jsem tedy naběhal víc než pak po zbytek roku. Ale pořád celoroční náběh byl mezi 200 a 400 km, nic velkého. Základní pohyb jsem řešil hlavně pravidelnými tréninky basketbalu a běh byl jen lehký doplněk.

Opravdový zlom v mém běžeckém životě přišel v roce 2012. Velké změny se většinou dějí pospolu, u mne se běhání stalo zdravým útěkem od reality životní situace, ze které jinak útěku nebylo. A protože se mi do ruky dostala outdoorová gps navigace, svět objevování krás republiky v běžeckých botách se stal postupně jedním z hlavních koníčků. Přesto se nepovažuji za běžeckého šílence, ročně uběhnu v průměru jen něco kolem jednoho tisíce km. V čem jsem asi jiný je druh výzev, které hledám. Klasické závody to nejsou, běhám buď sám do neznáma nebo s kamarády pospolu.

Běh napříč republikou. Foto: archiv Pavel Zácha

O jakém druhu výzev mluvíš?
Zprvu to byly ty klasické, vzdálenostní. Takže půlmaraton, maraton, pak i párkrát 100 km. Ale třeba i vyběhnout si na Sněžku, zvládnout maraton v mrazu nebo uběhnout za rok tisícovku, pak dvě. Tak jsem poznal svoje limity hobby běžce. Postupem času začaly převládat běhy po republice. Při každé dovolenkové, víkendové nebo pracovní cestě po Čechách je příležitost se někde proběhnout. A tak jsem si postupně „spojil“ pomocí stovek výběhů trasu od Stříbra po Hustopeče nebo od Frýdlantu po Studánky, celkem 11000 km po různých cestách a přes 1500 proběhnutých obcí. No a pak v roce 2017 jsem se jako náhradník dostal ke štafetě Vltava Run. A tenhle druh pospolitého běhání mne uchvátil, podobně jako tisíce dalších běžců. Díky tomu, že jsem v té době už měl kolem sebe spoustu kamarádů co běhají, rok na to jsem poskládal na VR svůj tým. Od roku 2019 pravidelně jezdíme na Run Labe Run, ale zkusili jsme i jiné štafetové běhy.

Takže během napříč republikou navazuješ na štafetové běhy?
Ano i ne. Myšlenka štafety byla silnou inspirací. Je to tmelící faktor, navíc člověk navštíví a proběhne si spoustu nových a hezkých míst. Závod ale poněkud svazuje svým formátem – každý tým vybíhá a dobíhá jindy, někdo nerad běhá v noci, na trati si s nikým nepokecáš a občas pro tým běžíš na hranici svých možností a pak tě všechno bolí :) A to nemluvím o tom, když se celý závod pořádá stovky kilometrů od domova.

V čem je tedy tento běh jiný?
Začal bych tím, v čem je stejný. Jak už jsem uvedl, je to štafeta, která vede dle stanovené trasy z bodu A do bodu B a je rozdělena na jednotlivé úseky. A jako jiné podobné akce, i tato je víkendová. Tam ale podobnost končí. Nejedná se totiž o závod, ale společný běžecký happening, který má dva cíle – nabídnout běh co nejvíce hobby běžcům a doběhnout spolu ve stejný čas na stejné místo v geografickém středu naší republiky. Kdo neví, je to Číhošť poblíž Světlé nad Sázavou. Tenhle běh totiž není jedna trasa, ale hned několik paralelních. Běžcům se tak nabízí trasy od severu, od jihu, východu či západu. K nejbližším úsekům to tak bude mít spousta z nás co by kamenem dohodil.

Pořád nechápu, jak by se takový běh z různých koutů republiky mohl zvládnout.
Použiju trochu analogie. Je to jako na železnici, i tady se tvoří jakýsi vláček. Trať, rychlost vláčku, jednotlivé zastávky i časy odjezdů a příjezdů jsou předem stanovené. Běžci tak mohou do vláčku nastoupit i z něj vystoupit kde chtějí. Klidně si takhle můžou zaběhnout svůj první maraton. Jediné dvě věci, co musí zvládnout, je být na zastávce včas a udržet tempo vláčku. Ale tempo je docela rozumné, po rovině 6:00/km, v kopcích samozřejmě vláček běží pomaleji.

A nechybí náhodou tomu vlaku mašinfíra?
Dobrá otázka. Ano, je potřeba někoho, kdo vláček řídí. Každý úsek má své vodiče, kteří přebírají vláček na své zastávce, vyjíždí z ní ve stanovený čas, drží tempo běhu, hlídají trasu a na konci úseku předají štafetu dále. A kde vodiče vzít? To je celkem nasnadě. Velikost běžecké komunity naší země je na počet obyvatel zřejmě první na světě. A pokud není první v této disciplíně, pak určitě v počtu běžců, co absolvovali alespoň jeden štafetový závod. A takový běžec už je napůl vodičem.

Role vodiče je tedy docela zásadní, ne?
Na maratonech jim říkají pacemaker. U našeho štafetového běhu ale ještě musí koukat do mapy v mobilu, případně si proběhnout svůj úsek před samotnou akcí, aby věděl, do čeho jde. A ano, jeho role a samozřejmě i zodpovědnost je klíčová. Ale když máš běh přírodou v krvi, nepřemýšlel jsi někdy o tom, být alespoň jednou pacemaker? Nebo se zeptám jinak – viděl jsi někdy v televizi běh s olympijským ohněm? Nebo Foresta Gumpa? Je to možná trochu přitažené za vlasy, ale ano, mě tohle láká už dlouho. Vodiče sám sobě takhle dělám už 12 let. A naštěstí i pár kamarádů kolem mě to láká. A samozřejmě hledáme další, aby těch vláčků mohlo být při téhle akci ještě víc.

Pořád mi to zní docela šíleně. Už jsi něco takového zkoušel?
Už to testujeme 2 sezóny. První rok byl hodně pionýrský s 22 vodiči na trase dlouhé 753 km, kdy jsme zvládli za 82 hodin přeběhnout republiku z východu na západ. Druhý ročník se k naší představě přiblížil už více. Byl víkendový, měl 4 paralelní trasy, 46 vodičů a měl natrasováno 978 km. To, co nám chybělo, byl čas na šíření akce mezi ostatní běžce. Pouze tříměsíční příprava, bez zázemí, webu, sociálních sítí, do toho prázdninový termín a nakonec i 30 °C vedra. Přesto byl 2. ročník zcela zásadní. Během něho jsme si odpověděli na zbývající otázky a teď už můžeme nabídnout plnohodnotnou akci, která tu ještě nebyla. Největší poděkování patří právě našim 46 vodičům, bez kterých by z téhle výzvy zbyl jen ztřeštěný nápad, neoživlý sen.

Spousta běžců ale může ztratit motivaci běžet, když nezávodí.
Ano, to je pravda. Zkusme se ale na to podívat z jiné perspektivy. A použiju tady ještě jeden příměr. Přirozenou vlastností každého člověka je být alespoň jednou ve svém životě vzorem, lídrem, vodičem, rodičem. V lepším případě vícekrát. A v tom je celá pointa. Když máš na to se z učně stát učitelem, nechtěl jsi to někdy zkusit? Alespoň jednou? Už teď máme 46 zkušených učitelů-vodičů a doufám, že se přidají další. No a když je to nechytne, příště se prostě nepřihlásí. Vždyť závodů je po celé naší krásné zemi nespočet, včetně štafet. Už jsem přece říkal, že jsme národ běžců, a tedy i běžeckých akcí.

A teď se možná někdo zeptá, kolik ho to bude stát…
Zvolit vhodný registrační poplatek byla pro nás ještě větší výzva než samotný běh. Dokud to byla omezená akce, nadšení stačilo. Věnovaný čas, gps lokátory, vodičské pásky, to všechno bylo z naší lásky k běhu. Ale všechno něco stojí, pokud to má za něco „stát“. Cenu oběda v restauraci (200 Kč) jsme tedy povýšili na záměr – na místo oběda, šel jsem se proběhnout (snad nám to hospodští odpustí). Je to málo, je to moc? To asi zhodnotíme v červnu po akci. Oproti štafetovým závodům máme výhodu, že nepotřebujeme značit trasy a mít na předávkách po celé hodiny hromady dobrovolníků, kteří se, chudáci, nemůžou ani proběhnout. Těmi dobrovolníky jsou pro nás vodiči, naši profesoři v běhu. A nakonec, kdyby si chtěl někdo z běhu odnést menší originalitu, v cíli nabízíme pamětní magnetku. Vodičům i běžcům.

Nepřemýšleli jste taky o nějakém dobročinném účelu, když už je to takhle celorepublikové?
Samozřejmě. To byla jedna z prvních myšlenek. Vždyť to má být happening. Ale postupně. V tuhle chvíli řešíme, zda s rozpočtem pro letošek přežijeme. Dokud akce nebude masová, je to jako když si ten vláček na trati má na sebe vydělat, ale skoro nikdo v něm nejede. Podle toho, jak dopadneme letos, nám napoví, do čeho se budeme moci pustit příští rok. Nápadů je spoustu, ale už takhle máme organizačních příprav až nad hlavu.

Pořád mě napadá spousta otázek. Přece jen je to dost rozsáhlá akce. Proto věřím, že to máte někde dobře a pohromadě vysvětlené a popsané.
Bez toho by to nešlo. Od začátku března máme už konečně funkční web, kam vše podstatné dáváme. Ještě není dokonalý, ale to podstatné tam je. Hlavně přehled aktuálních tras, „jízdní řád“ celé víkendové akce či registrační formulář, ale třeba i desatero vodiče, že hledáme další kapitány se svým týmem vodičů, že si každý může proběhnout úseků kolik chce a spoustu dalších informací. A běžce se snažíme oslovit samozřejmě na Facebooku, máme nově svůj Instagram a využíváme i jiné kanály.

Je něco, co bys chtěl říci na závěr?
Každý víkendový běžec je vítán. U nás nikdy nenaleznete spojení „závod je vyprodán“ nebo „přihlaste se na wait-list“. Jsme tu pro všechny. A ještě poslední věc, co mám na srdci. Kdysi jsem četl knížku Born to run. Tam jsem se utvrdil, že není přirozenějšího pohybu, než je běh. A není přirozenějšího prostředí, než jsou naše lesy, louky, silničky, pěšiny, kopečky. A pokud i vy v tom vidíte určitou osobní výzvu, pojďte do toho s námi.

15. 3. 2024 0 komentáře

Sporttestery Vybavení

Recenze: Xiaomi Watch 2. Do kanceláře i na sport. Chytrý pomocník za rozumnou cenu

od Veronika Dvořáková 14. 3. 2024

autor Veronika Dvořáková

Hledáte multifunkční hodinky, které si vezmete dopoledne na jednání, odpoledne na sport a večer do divadla? Chytré hodinky od Xiaomi Watch 2 jsou ta správná trefa! Snoubí eleganci s jednoduchostí a jsou nabité funkcemi. Vezmete je i do bazénu, zaplatíte v obchodě a na velkém displeji nebudete dlouho nic hledat. Snadné ovládání zvládnou i vaši rodiče, navíc vás za tenhle výběr pochválí.

Na úvod se musím přiznat, že jako zarytý milovník trochu jiných značek, jsem k Xiaomi byla na začátku poněkud skeptická, a to právě i při prvním nasazování a nastavování. Ale světe div se, vůbec to nebylo špatné!

K prvnímu spuštění byla potřeba do telefonu Xiaomi 14 stáhnou aplikaci Mi Fitness. Pak šlo vše hladce – naskenovat QR kód na hodinkách, potvrdit spárování a začít zkoumat funkce. Celý proces je poměrně intuitivní a hodinky s aplikací vás jím provedou. Stačilo chvíli si s hodinkami pohrát, abych rychle zjistila, co se kde nachází a ovládá.

Chytré hodinky Xiaomi Watch 2. Foto: Veronika Dvořáková

V aplikaci Mi Fitness se neztratíte. Ač je o něco jednodušší než třeba Garmin Connect, třeba z běžecké aktivity zjistíte v zásadě stejná data – tepovou frekvenci, převýšení, dokonce i kadenci.Domovskou stránku si přizpůsobíte podle sebe a dlaždice jednoduše přehážete. Příjemné bude používání pro majitele Amazfit hodinek – uživatelské rozhraní je totiž dost podobné. Vše, co změříte v hodinkách, si po synchronizaci prohlédnete i v aplikaci – spánek, úroveň stresu, tep nebo okysličení krve…

Pro milovníky statistik, sledování progresu a šikanování chytrými přístroji je tu skóre PAI (Personal Activity Intelligence), které ukazuje, jak jste na tom byli s pohybem v posledním týdnu. Pro ty, kteří mají chytrou váhu, je tu i možnost spárování a dokreslení zdravotního obrazu na maximum. Pro ženy nechybí menstruační kalendář a nejen pro ženy sledování počtu spálených kalorií.

Velký dotykový displej s dobrou čitelností

AMOLED displej je nejen krásně čitelný i na sluníčku, zároveň ale také odolný. Hodinky nešetřila ani při tréninku. Vzhled displeje snadno upravíte potažením do strany. K dispozici jsou různé designy a varianty statistik. Dotykové ovládání je velmi přesné, zvládne jej i člověk s většími prsty. Oproti jiným modelům zde není vystouplá luneta a hladké hrany jsou na dotyk velmi příjemné.

4nm procesor vyniká dobrou efektivností, výkonem i relativním úsporou energie. Hodinky skýtají 32GB interní paměť pro nainstalování dalších aplikací, ciferníků či uložení velkého množství playlistů pro poslech hudby. Ovládání bylo plynulé bez zasekávání, aplikace reagovaly na první dotek.

První běh: překvapivě přesné statistiky s malým zádrhelem

Nastavení bychom měli, ale co sport? Na jednu ruku jsem nasadila nové Xiaomi, na druhou mé Garminy spárované s hrudním pásem pro důslednou kontrolu. Aktivitu pro běh jsem nemusela hledat dlouho, GPS byla načtená prakticky hned a stačilo zmáčknout tlačítko GO a vyrazit. Hodinky by měly umět i rozpoznat aktivitu a upozornit na ni. Stejně tak rozpoznat neaktivitu a “šťouchnout” do vás, že máte něco dělat. Tato funkce jde ale vypnout :)

Zpět k běhu. První zádrhel přišel na přechodu, kde jsem musela zastavit. Jako člověka zvyklého na namáčknutí tlačítka prakticky poslepu mě trochu vyděsilo, že jsem najednou na hodinkách Xiaomi nemohla najít žádné tlačítko pauzy. Ale! Existuje, po minutě se zadařilo – jakákoliv aktivita se zastavuje potáhnutím do strany – pro pauzu nebo ukončení. Zbytek mé běžecké zkoušky dopadl skvěle – tepy (měřené optickým senzorem) víceméně odpovídaly hruďáku, tempo i převýšení výsledkům z Garminu.

Při přesnějším porovnání byl rozdíl hlavně v rychlosti měření tepu (vždy ale hruďák měří přesněji než optika). V první části se hodinky odchylovaly o 10 tepů za minutu, následně jsem upravovala na ruce a přitáhla blíže zápěstí a měření bylo přesnější, výsledek se lišil cca o 5 tepů za minutu. Rychlost v intervalech odpovídala Garminu v rozmezí 2-3 vteřin na kilometr. Vykreslení v mapě bylo naprosto přesné.

BCAA: nejlepší kamarádky svalů, nebo jen předražená zbytečnost?

Dalšímu testu jsem hodinky podrobila při silovém tréninku. Základní statistiky pro nenáročné uživatele postačí a tep opět odpovídal. Jedinou výtku mám k velikosti hodinek. Během tréninku jsem je musela posouvat dále po předloktí, protože relativně velký displej mi vadil při klikách a jiném opírání dlaně o zem v pravém úhlu.

Klasikou je funkce pro měření chůze, která nabízí vcelku podrobné statistiky o tempu, terénu i vašem kroku. Hodí se tak i pro všechny, kteří sice neběhají, ale rádi chodí na procházky po městě nebo v přírodě a chtějí mít přehled o tom, co zdolali. Nečekejte zde odznáčkový boj jako u Garminu, ale i zde si můžete nastavit cíle a v aplikaci porovnávat vaše statistiky.

Ve více než 160 sportovních aktivitách v hodinkách (včetně karetních a stolních her!) si vybere snad každý. A pokud ne, k dispozici je aktivita volný styl, do které zahrnete vše ostatní. Nečekejte zázraky, pro podrobné sledování aktivit a výlety do hor bych zvolila jinou značku. Pro nenáročné sportovce, kteří rekreačně rádi zkouší vše možné, ale bohatě postačí.

Samozřejmostí je propojení s aplikací Strava, nemusíte se tedy bát, že by se aktivity nedaly sdílet.

Výdrž & nabíjení

Žádný zanášející se konektor na spodku hodinek a trefování se kabelem do správného otvoru! Hodinky jednoduše zacvaknete do dobíjecí kolébky, která díky magnetu k hodinkám pevně přilne. Nabití do plna trvalo chvilku – necelou hodinu. Samotná výdrž na jedno nabití už je o něco horší. Při plném používání včetně sportovních aktivit vydržely 2 dny. Věřím, že při pouze kancelářských funkcích by 3 dny zvládly.

Funkce, které oceníte na schůzce i v kanceláři

Množství funkcí, které Xiaomi Watch 2 nabízí, budete v této cenové relaci hledat málokde. Operační systém Google Wear OS zajišťuje aplikace z googlovské rodiny, na které jste zvyklí – mapy, Google pay, asistent, počasí, volání i odpovídání na zprávy.

Samozřejmostí jsou notifikace i pro sociální sítě nebo ovládání foťáku mobilu z hodinek.

Můžete tedy chodit po kanceláři, aniž byste museli mít mobil po ruce, a vše vyřídíte pohodlně z hodinek. To samé platí při běhání, procházce se psem, schůzkách ve městě nebo cestě v tramvaji. Máte plné ruce? Hlasový asistent to zvládne hravě i v této situaci.

Jdete běhat, ale nechcete tahat mobil, abyste přeskočili písničku, která vás nevadí? Hudbu lze pohodlně ovládat z displeje.

Veškeré aplikace jdou spustit jednoduše na pár dotyků – konkrétně ke spuštění běhu jsou to třeba tři ťuknutí na displej. Velmi příjemné. Jednoduchým potáhnutím do stran přes displej se hned dostanete do nastavení, výběru aktivit nebo aplikací. Vše jde i přizpůsobit podle uživatele.

Vaše zdraví pod drobnohledem

Nechybí funkce, které vám pomohou monitorovat vaše zdraví. Jednoduchým stisknutím tlačítka změříte okysličení krve nebo míru stresu. Jestli vám nedělá problém spát s hodinkami na ruce, pak vám po probuzení řeknou, jaký byl váš spánek, a to i během odpoledního šlofíka.

Malou nevýhodou při měření spánku je velikost hodinek. Na mě byly pro pravidelný spánek poněkud velké a v mé oblíbené spací poloze mi trochu překážely. Kromě délky spánku vám ráno vyloží i data o jeho kvalitě, spánkových fázích a tepu. Možná tak zjistíte, že i když jste naspali 8 hodin, váš spánek nebyl zdaleka uspokojující a v hlubokém spánku jste se ocitli jen na chvíli. Sledování tepu zase může pomoci rozpoznat blížící se nemoc.

Testovala jsem i měření okysličení krve zabudovaným oxymetrem. Tahle funkce se vyplatí u lidí, kteří řeší různé dýchací potíže. Nutno ale podotknout, že měření vždy závisí na aktuálních podmínkách (stres, mluvení, stání/sezení) a je potřeba ho vnímat v kontextu. U mě vyšel test na 97 % okysličení, což by po běhu v mém případě mělo odpovídat.

Celkové zhodnocení

Celé testování bylo pozitivní překvapení! Za tuhle cenu bych se nebála hodinky doporučit všem nenáročným sportovcům, kteří chtějí mít vše v jednom: technologie, eleganci i pohyb. Jako jediný problém vidím možnost pouze androidí platformy.

XIAOMI WATCH 2

Displej: AMOLED s úhlopříčkou 1,43“ + Gorilla glass
Hmotnost: 97,6 g
Výdrž baterie: 65 hodin (maximální, 45 hodin (běžná)
Vodotěsnost: 5 ATM
Senzory a konektivita: NFC (Google pay), Bluetooth, WiFi, GPS, Mikrofon, Reproduktor, Oxymetr, Barometr, Vibrace, Galileo, Kompas
Funkce: Krokoměr, Tepová frekvence, Detekce zahájení aktivity, Vzdálenost, Záznam trasy, Úroveň regenerace těla, Měření saturace kyslíku v krvi, Monitoring spánku, Měření úrovně stresu, Hledání telefonu, Navigace, Ovládání přehrávače hudby v mobilu, Vlastní ciferníky, Předpověď počasí, Obchod s aplikacemi, Volání, Notifikace
Doporučená cena: 4699 Kč

Pozitiva

Jednoduché a velmi rychlé nabíjení.
Cenově dostupný model s obrovskou škálou funkcí.
Rychlost reakce a výkon, snadné ovládání.
Velký přehledný AMOLED displej.
Neobvyklý způsob uchycení řemínku, který nikde neodstává.
Elegantní design, díky kterému nemusíte měnit hodinky do společnosti a na sport.
Zajímavé “fičury” jako je baterka na posvícení ve tmě, diktafon, stopky nebo kompas.

Negativa

Na drobnou ženskou ruku mohou být až moc velké.
Nehodí se pro pokročilé sportovce, kteří potřebují podrobnější statistiky, velkou výdrž a odolnost vůči náročnému zacházení.
Možnost spárování pouze s Androidem (zatím).
K prvnímu spuštění je potřeba telefon.
Nižší doba výdrže na jedno nabití.

14. 3. 2024 0 komentáře

Výživa Zdraví

BCAA: nejlepší kamarádky svalů, nebo jen předražená zbytečnost?

od Rungo 13. 3. 2024

autor Rungo

Slyšeli jste, že pokud pravidelně sportujete a nechcete si „pálit svaly“, neobejdete se bez doplňku zvaném BCAA? Nebo jste naopak zaslechli, že je to jen marketingová bublina? Pravda nejspíš leží někde uprostřed. Přečtěte si, jak se k významu adorovaných BCAAček staví současná věda i praxe.

BCAA (z anglického banched‑chain amino acids) jsou aminokyseliny s rozvětveným řetězcem – konkrétně valin, leucin a izoleucin. Řadí se k esenciálním aminokyselinám, kterých je celkem devět a tělo si je neumí samo vyrobit. To znamená, že je musíme přijímat stravou nebo v podobě suplementů.

Aminokyseliny pak slouží jako základní stavební složky bílkovin potřebných pro tvorbu svalových vláken. Během fyzické aktivity je však tělo dokáže využívat i jako zdroj energie.

O BCAA, které patří mezi nejprodávanější doplňky sportovní výživy, se proto traduje, že podporují růst svalové hmoty, chrání stávající svaly před rozpadem, zlepšují regeneraci a snižují svalovou únavu během zátěže.

BCAA na pranýři

Běhání a analgetika: je růžová pilulka lepší než paralen? Odpovídá sportovní lékařka

V posledních letech se ale názor odborníků na nezbytnost užívání BCAA mírně proměnil. Známí vyvraceči výživových mýtů, Miloslav Šindelář a Lukáš Roubík z Institutu moderní výživy, je v kontextu běžně sportující populace s plnohodnotným jídelníčkem dokonce zařadili mezi nejpřeceňovanější suplementy.

Důležitost suplementace BCAA se ale zdá být nadsazená i ve výživě vytrvalostních sportovců. „V našem těle sice mohou být použity například jako zdroj energie nebo mohou podporovat regeneraci svalů. Pro dodávání energie však bude z doplňků stravy mnohem efektivnější iontový nápoj, pro regeneraci svalů pak syrovátkový protein,“ vysvětluje specialista na výživu, doplňky stravy a funkční potraviny Petr Loskot.

Na pevných základech přitom nestojí ani bodybuilderská domněnka, že nás samotné BCAA spasí při snaze o nabírání svalů. K tvorbě svalové hmoty totiž nestačí jen tři esenciální aminokyseliny, ale je potřeba dodat i zbylých šest.

TIP: K potravinám s komplexním aminokyselinovým spektrem patří kromě živočišných bílkovin (maso, vejce či mléčné výrobky) také quinoa nebo tofu.

BCAA pak mohou nabírání svalové hmoty podpořit, ale jen do určité míry. Obsažený leucin sice stimuluje proteosyntézu (tvorbu bílkovin) a ze všech esenciálních aminokyselin se na budování svalů podílí nejvíce, ale jeho optimální jednorázová dávka, kterou tělo dokáže vytěžit, jsou asi 3 gramy. Takové množství bez problému přijmeme třeba s dvěstěgramovou porcí kuřecích prsou. „Při vyšším příjmu leucinu už nedojde k další stimulaci proteinové syntézy nad tuto úroveň,“ upozorňují Šindelář a Roubík ve zmiňovaném článku o přeceňovaných suplementech.

Jsou tedy BCAA úplně zbytečné?

Z vědeckých poznatků zatím nevyplývá jednoznačný verdikt. Zatímco některé studie už BCAAčka smetly ze stolu, jiné stále připouští jejich možný přínos. Nápomocné se zdají být zejména:

• při vytrvalostním výkonu delším než dvě hodiny, kdy mohou předcházet vyčerpání svalového glykogenu, který svaly využívají jako palivo;

• v redukčním či jinak omezeném jídelníčku s nedostatečným příjmem bílkovin, při kterém hrozí, že bude tělo „požírat“ svou vlastní svalovou hmotu, aby získalo energii na fyzickou aktivitu.

Vliv na regeneraci pak může být značně subjektivní. Přesto se najdou studie, které potvrzují, že suplementace BCAA během intenzivního tréninkového programu účinně snižuje bolestivost svalů a pocit únavy. Vnímané změny lze podle výzkumníků přičíst zmírnění svalového poškození a zánětu.

Jsou BCAA aminokyseliny pouhý marketing? Foto: Eir Health, Unsplash

BCAA v tekuté, rozpustné či kapslové formě se navíc vstřebávají mnohem rychleji, než když je tělo doluje ze stravy. Tohoto benefitu rádi využívají i mnozí vytrvalci: „BCAA považuji za důležitou součást regenerace a obnovy svalových vláken. Zařazuji je po náročném a dlouhém tréninku, a v případě dlouhých závodů v jejich druhé polovině, kdy nastupuje únava. Mám raději tekutou formu. Zejména v průběhu závodu se mi lépe přijímá,“ prozrazuje úspěšná vytrvalostní běžkyně, reprezentantka skyrunningu a trenérka Michaela Mertová. Podobně k nim přistupuje i certifikovaný trenér kondičního běhu David Vaš. „Chci si chránit svaly, a tak po velmi těžkém tréninku nebo závodu přimíchávám do svého Recovery drinku i trochu BCAA,“ říká.

Profitovat z doplňování BCAA však možná nemusí jen sportovci. Některé výzkumy naznačují, že mohou zpomalit ztrátu svalové hmoty u starších osob nebo třeba pozitivně ovlivnit odezvu na inzulin.

Co si z toho odnést?

Suma sumárum, pokud nepodáváte extrémní sportovní výkony a máte dostatečný příjem plnohodnotných bílkovin, s klidným svědomím raději investujte do jiných výživových doplňků.

Přesto se zdá, že BCAA nejspíš dokážou zalepit některé trhlinky v našem jídelníčku a podpořit tělo při větším zatížení. V neposlední řadě mohou posloužit i jako placebo. Protože co si budem… víra, že svému tělu dopřáváme něco extra a vytváříme mu ty nejlepší podmínky pro podání skvělého výkonu, často umí zázraky.

Autorka: Adéla Svobodová

13. 3. 2024 0 komentáře

Běžecký trénink Otužování Pohyb Trénink Zdraví

Jak běhat s rýmou a nezhoršit si zdravotní stav

od Rungo 12. 3. 2024

autor Rungo

Jde to vůbec dohromady? Během studeného období roku časté dilema běžců. Otázka totiž není, jestli vůbec tato situace nastane, ale kdy a v jaké míře. Nudle u nosu, plné dutiny, kapesník po ruce. Tréninkový plán říká, že není čas ztrácet čas, tělo volá po odpočinku a hlava panikaří. SOS! Jak poznat, kdy to přeběhat, a kdy si raději dát pauzu?

Existuje několik pouček. První říká, že běháním si tělo samo vyselektuje, s jakou rýmičkou má tu čest. Pokud je to opravdu “jen” rýmička, dá se rozběhat. Což se o nachlazení už říci nedá, protože to člověk lehne. Druhá, o něco odbornější, tvrdí, že demarkační linií je krk. Při nachlazení od krku nahoru tedy není běhání problém. Tím se stane teprve při nachlazení od krku dolů. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jde o poučku velmi pravdivou, která má své ALE. Pojďme se na ně podívat podrobněji.

Je to “jen” rýma

Jakmile jde jen o lehčí rýmu a cítíte se relativně dobře, zkuste nejprve nenáročný běh. Začněte v pomalejším tempu na kratší vzdálenost. Sliznice se prokrví, dutiny se lépe uvolňují, teplota těla nepatrně stoupá. Tím se vytváří prostředí, ve kterém viry budou snáze umírat. Přesně po takovém tréninku byste se měli cítit lépe, tudíž by se neměla dostavit horečka, extrémní únava, ani pocit pálení plic. I přesto, že vám půjde trénink s rýmou dobře, vynechte na chvíli intenzitu, tedy intervalové a tempové tréninky, prostě ty s vysokou tepovou frekvencí. K pomalému klusání lze přidat lehká běžecká cvičení, osobně doporučuji například běžeckou abecedu, na kterou jindy není tolik času a chuti. Na co je opravdu důležité pamatovat? Při rýmě tělo ztrácí tekutiny velmi rychle, proto je nutné doplňovat tekutiny nejen během samotného běhu, ale i před a po.

Nezapomeňte přizpůsobit i běžecký outfit a chránit hlavně krk a hlavu (čelenkou nebo čepicí). Po doběhu nezůstávejte v propoceném oblečení dlouho, ale raději skočte rovnou šipku do sprchy.

Pozor: I obyčejná rýma může přinést komplikace! Proto je tak důležité pozorovat své tělo a jeho reakce. Silná rýma může přejít nejen v zánět dutin nebo středního ucha, ale i do očí.

Když se k rýmě přidá nachlazení a únava

Instruktor Wim Hofovy metody: s otužováním je ideální začít teď v dubnu či září. Kompletní návod jak na to

V případě, kdy se k rýmě připojí další symptomy, jako je pálení na plicích, kašel, bolest v krku, svalů nebo dokonce extrémní únava, zpozorněte! Něco mi říká, že právě tehdy není ideální konstelace hvězd pro běhání. V lepším případě po běhu doma padnete únavou. V tom horším se nemoc teprve pořádně rozjede nebo brutálně zhorší. Tak či onak, samotný běh nebude ani kvalitní, ale ani ničím přínosný. Lehčí forma tréninku vám může sice pomoci nemoc přechodit, což ale za zánět srdečního svalu nebo zápal plic opravdu nestojí, no ne?

Bohužel, s tímto je spjatý velmi častý mýtus, který koluje o vypocení bacilů sportem. Profesor David Nieman z laboratoře zabývající se lidskou výkonností ve výzkumném kampusu v Severní Karolíně na to říká, že “vypocení virusu” je to nejhorší, co můžeme udělat. Náročné cvičení může příznaky nejen zhoršit, ale zároveň i zvýšit riziko komplikací a opravdu vás i dlouhodobě vyřadit z běžného života. Zároveň doporučuje, aby byl návrat ke sportu velmi pozvolný a jemný, protože je to jeden ze způsobů, jak se dá znovu onemocnění vyhnout.

Alergická rýma

Počínající jaro a pro zbytek lidstva krásně kvetoucí rostlinky jsou pohromou pro alergiky. Alespoň malým pozitivem je, že víte s jistotou, že jde o alergii a nikoliv o nachlazení. Tím ale veškeré plusy končí. Lehčí alergie běhu nevadí, je třeba si dávat pozor na prostředí, do kterého se chystáte vyběhnout, ať se netrefíte mezi spouštěče alergie. Vhodnou variantou sportovní aktivity může být dočasné využití běžeckého pásu uvnitř. Při silnějších reakcích se raději vyhněte intenzivním (nejlépe i venkovním) aktivitám úplně. Vždy se ale řiďte radami svého lékaře a dle předepsané medikace.

Čím nahradit běhání?

Běhání nevypadá jako nejlepší nápad, ale stále vás nemoc úplně nepoložila? Zkuste alternativy. Místo běhu procházka nebo lehčí trénink na rotopedu.

Při mírnějších příznacích zvládnete i lehčí (s důrazem na slovo lehký) silový nebo kompenzační trénink. A nejlepší investice volného času navíc je do protahování a regenerace. Na ty je totiž čas málokdy, že?

V případě, že jste se cítili relativně dobře a vyběhli s rýmou, ale váš stav se po prvních kilometrech nebo po doběhu zhoršil. Jakmile máte teplotu nebo výše zmíněné symptomy nachlazení. A hlavně – když vám to nedoporučil lékař.

A jaká má být prevence?

Nejlepší prevencí všech neduhů je zdravý životní styl, to netřeba příliš zdůrazňovat. Samotný běh a cvičení jsou skvělým způsobem utužování zdraví. Vedle toho je důležitý dostatečný příjem vitamínů (hlavně zinek a vitamin C + echinacea), časté větrání a pobyt na čerstvém vzduchu.

V době velmi chladného počasí a v chřipkové sezoně se vyhněte intenzivním tréninkům, které tělo oslabí. Americká studie z roku 2007 uvádí, že respirační onemocnění jsou častější u výkonnostních sportovců a pak u těch, které nesportují vůbec. U druhé skupiny je důvod jasný, u elitních sportovců je na vině vysoká zátěž, která tělo oslabí a následně je náchylnější k nemocem. Co je tedy klíčem k tomu, abychom nemuseli před rýmou utíkat, ale být s “rýmou v běhu”?

Rozumná zátěž v kritickém období, nic víc, přátelé!

Zdroje
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17414793
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/16558389/
https://www.lung.org/blog/can-you-exercise-with-a-cold
https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/common-cold/in-depth/cold-remedies/art-20046403
https://www.nytimes.com/2022/11/29/well/move/exercise-sick-cold.html

Autorka: Veronika Dvořáková

12. 3. 2024 0 komentáře

Cyklistika Cyklistika Trenažéry Trénink Vybavení

TEST: Garmin Tacx Neo 3M. Jízda na štěrku i v krpálech a realistické spurty na plný výkon. A sousedi vás skoro neuslyší

od Karolína Hornová 11. 3. 2024

autor Karolína Hornová

Cyklotrenažér Tacx Neo 3M je pořádně nabušený profík s vyladěným, plynulým výkon a intuitivní ovládání. Dokáže věrně simulovat povrchy, umožňuje přirozený předozadní a laterální pohyb kola a připraví pro vás až 25% stoupání. Chce to vůbec někdo? Ale ano. Pojďme se mu podívat na zoubek.

Garmin Tacx Neo 3M přináší cyklistům špičkový trenažér s vysokou přesností a širokými možnostmi tréninku, který je ideální volbou pro ty, kteří hledají výkonného a spolehlivého partnera pro svoje domácí tréninky – a to klidně i ty profesionální. Splňuje totiž požadavky pro virtuální závody nejvyšší úrovně. Ocení ho ale i hobby cyklisté, kteří touží po realistickém zážitku z jízdy, střídání povrchů i plynulosti výkonu.

Tacx Neo 3M: První pohled na špičkový trenažér

Tacx Neo 3M je novinkou v rodině Tacx, která se pyšní svou robustností, ale zároveň odlehčeným designem a inovativními funkcemi. Pro cyklisty, kteří hledají výkonný tréninkový nástroj, přináší tento trenažér široké možnosti a vylepšený zážitek z tréninku.

S hmotností 23,6 kg představuje Tacx Neo 3M o něco těžšího nástupce modelu Tacx Neo 2T: Nárůst hmotnosti činí více než 2 kg. Navzdory tomu si zachovává kompaktní design s bočními křídly, které poskytují stabilní základ pro intenzivní trénink. Velmi zajímavou novinkou, na kterou se v testu soustředíme, jsou pohyblivé desky, umožňujícími při jízdě pohyb dopředu a dozadu a umocňují tak realistický zážitek z jízdy.

Další významnou inovací Tacx Neo 3M je systém odporu, který využívá elektromagnetického setrvačníku s 32 neodymovými magnety, které umožňují vytvoření tzv. virtuálního setrvačníku s až 125kg setrvačností. Ve srovnání s podobnými modely na trhu Neo 3M tímto údajem vyniká a poskytuje realističtější pocit z jízdy a vyšší přesnost výkonu – především v nižších rychlostech, v nichž přesnost trenažérů někdy pokulhává (vlivem nižší setrvačnosti).

Poznámka: Tato technologie také znamená, že setrvačník napájí sám sebe při sjezdech a simuluje klesání (pokud je připojen do sítě). Také vytváří simulaci povrchu: S využitím mikrobrzd na setrvačníku dokáže zdařile navodit pocit jízdy po různých površích.

Trenažér Tacx Neo 3M slibuje přesnost výkonu s rozptylem pouze +/-1 % a maximálním odporem 2200 wattů a simulací sklonu do max. 25 %. Což, přiznejme si, je už kopec pro opravdové profíky – na trenažéru tak můžete zakusit pocit třeba z výšlapu na Monte Zoncolan, který nabízí max. sklon 22 %. Trenažér je osazen 11rychlostní kazetou, kompatibilní s osazením Shimano nebo SRAM a komunikuje pomocí standarních technologií Dual ANT+/Bluetooth Smart, včetně ANT+ FE-C. Umožňuje tak snadný a spolehlivý přenos dat.

Tacx Neo 3M disponuje integrovaným napájecím adaptérem. Foto: Karolína Hornová

Uvedení do provozu: Než bys řekl „Tacx“

První nastavení Tacx Neo 3M je snadná práce. Alespoň tehdy, pokud neměříte 155 cm, nevážíte 45 kg a nebydlíte v domě bez výtahu, jako tomu je v mém případě. Pokud máte výtah nebo ochotného souseda, je další nastavení opravdu hračka: Trenažér vytáhnete z krabice pomocí držadla, rozložíte podstavec ve tvaru křídel a zajistíte ho kovovými páčkami. To je vše, alespoň pokud máte kolo s rychloupínacími osami a 11rychlostní kazetou. Pro jinou kazetu nebo kolo s pevnými osami musíte kazetu a koncovky vyměnit.

Oproti svému předchůdci nabízí Neo 3M nový, oboustranný blok pod přední kolo: jedna strana je určena pro silniční pneumatiky, pro gravel nebo MTB stačí blok otočit. Nový design podstavce předního kola umožňuje (spolu s pohyblivým podstavcem) pohyb celého vašeho kola dopředu a dozadu a zároveň se stará o jeho stabilitu. Napájecí adaptér je integrován, takže už stačí jen připojit kabel do zdířky v trenažéru a síťové zásuvky. K rychlému párování s mobilem nebo tabletem přes Bluetooth slouží nenápadné, ale spolehlivé postranní tlačítko.

Poznámka: Tacx Neo 3M lze také používat bez zapojení do elektrické sítě. I když pak nemáte k dispozici všechny funkce jako je simulace povrchu a jízdy z kopce, stále můžete přenášet rychlost, výkon a kadenci, což umožňuje použití trenažéru k rozehřátí před závodem, i když není poblíž elektrická zásuvka. To je jedna z charakteristických vlastností trenažérů řady Neo a výhoda, která ale mnohým konkurenčním kouskům chybí.

Realistický pocit z jízdy ve všech směrech

Deník robotické cyklistky. Pokoří letos opět 50 000 kilometrů za rok? Sledujte její život v sedle

Elektromagnetický systém poskytuje vyvážený odpor, který se plynule přizpůsobuje terénu v reálném čase, bez zpoždění a nepřirozených „skoků“. Realistickému pocitu z jízdy už opravdu chybí jen vítr ve vlasech, neukáznění řidiči a pozdravy od protijedoucích cyklistů z masa a kostí. Setrvačník Tacx Neo 3M je schopen udržet rotaci i během sjezdů, což vytváří autentický pocit klesání. Hobby cyklista žádné zpoždění výkonu nezaznamená. Pohled profíka nemohu nabídnout, ale dovolím si skromně tvrdit, že pro identifikaci odchylky by musel napnout veškerou pozornost, nebo ještě lépe – porovnat výstupy z několika dalších měřících zařízení.

Díky simulaci různých povrchů silnice pomocí integrovaných mikrobrzd je možné zažít rozmanitost terénu přímo ve svém tréninkovém prostředí – v mém případě v obýváku. Tato funkce je natolik realistická, že jsem ji využila opravdu jen na zkoušku – s ohledem na své sousedy o patro níže, kteří mi (i přes moje pravidelné tréninkové aktivity) stále platí nájem. V rámci krátké trasy „Road Feel Test“ v aplikaci Tacx Training jsem si nicméně vyzkoušela nejen poctivý gravel a dlažbu jako po cestě do Roubaix, ale třeba i železný přejezdový rošt pro dobytek. A ano – když zavřete oči, jako byste opravdu byli v terénu. Už chybí jen zpěv ptáků a vůně venkova.

Poznámka: Novou funkcí je u Tacx Neo 3M je možnost využití trenažéru s gradientními simulátory třetích stran, jako je Wahoo Kickr Climb a Elite Rizer. Dřívější modely toto neumožňovaly a Tacx sám gradientní simulátor nevyrábí. Fakt, že se značka otevírá příslušenstvím třetích stran, je tak velmi příjemným zjištěním.

Novinkou je pohyblivá základna trenažéru, která nejenže zvyšuje jízdní komfort, ale přispívá i k realistickému dojmu z jízdy. Pohyb dopředu a dozadu oceníte především při „stojce“ do strmých kopců nebo při cílovém spurtu. (Což pro mě byly techniky, které jsem si na pevném trenažéru ráda nechávala ujít – právě kvůli neautentičnosti, nepohodlí, ale trošku i ze strachu o rám kola.) Když se zvednete ze sedla pro sprint, kolo se posune dozadu a (minimálně pocitově) tento pohyb usnadňuje a jakoby „změkčuje“. Nový přírůstek do rodiny Tacx nabízí i vyšší rozsah pohybu do stran, který ostatně cítíme i při jízdě venku. Oba zmíněné směry, respektive vůle pohybu pak v neposlední řadě snižují nápor na rám kola.

Poznámka: K předchozím modelům Neo 2 a Neo 2T je možné pohyblivou základnu dokoupit jako doplňkový díl. U Neo 3M je jich součástí výbavy a není potřeba ji dodatečně montovat.

Osvětlení značí intenzitu výkonu – modrá je nejslabší, červená nejsilnější. Foto: Karolína Hornová

Osobně jízdě na Tacx Neo 3M nemůžu nic vytknout. A to hovořím z pohledu člověka, který za nezbytnou součást cyklistiky považuje bezprostřední kontakt z přírodou. A právě ten (ani ne tak samotná potřeba jízdy), je pro mě častou motivací pro nasednutí do sedla. Na trenažéru jsem dřív nedokázala najet víc než 15–20 km. Pak už jsem se prostě začala nudit a nepomohly mi virtuální závody ani surrealistické světy fiktivního souostroví Watopia. Přirozený předozadní a laterální pohyb kola mně ale osobně pomáhá hodně a s dobrým podcastem v uších dám na Tacx Neo 3M i „čtyřicítku“. A časem možná i víc.

Trenažér tak má z mého skromného pohledu smysl nejen pro nekompromisní profíky, ale i pro vášnivé hobby nadšence, kteří nemají problém se pro skutečně přirozenou, pohodlnou a motivující domácí jízdu plácnout přes kapsu a pořídit si špičkové „nádobíčko“. Na závěr si ale pojďme projít ještě pár technických detailů.

Přesnost výkonu a funkcionalita

Přesnost výkonu je jednou z největších předností Tacx Neo 3M. Výrobce udává maximální odchylku +/-1 %. Tedy při jakémkoli výkonu bude trenažér zaznamenávat výkon v rozmezí 1 % pod nebo nad reálnou hodnotou výkonu. To mimo jiné znamená, že trenažér může být použit pro zapojení do virtuálních závodů nejvyšší úrovně, kde je maximální povolená odchylka stanovena na 2 %.

Velkou aktualizaci Tacx provedl také ve „vnitřnostech“ modelu Neo 3M: Výrobce přidal další chladicí prvky a vylepšil motory pro zvýšení kontroly odporu. I to pomáhá zlepšit přesnost výkonu – především ve velmi vysoké, anebo naopak hodně nízké intenzitě tréninku. Osobně bych ještě přidala jednu vizuální lahůdku, která se mi moc líbila: Vespod renažéru je dioda, která mění barvu s výkonem od modré přes fialovou až do červené při nejvyšším výkonu.

Dále trenažér využívá ERG, které je patrně nejlepší ve své třídě. Takzvaný režim ergometru využívají chytré trenažéry a aplikace aby dosáhly předepsaného výkonu tím, že upravují odpor, který pocítíte při vámi zvolené kadenci. U Tacx Neo 3M se odpor „uvolňuje“ postupně v průběhu asi 3-4 sekund od okamžiku změny cíle výkonu. Tento rychlý, ale postupný nárůst znamená, že nedochází k nežádoucím skokům na začátku vyššího úsilí jezdce a postupné snižování při snížení úsilí naopak neznamená žádnou náhlou ztrátu odporu.

Verdikt: Uživatelsky přívětivý profík s minimem nedostatků

Tacx Neo 3M je nástroj pro profesionály – výkonem i cenou. A koneckonců i vzhledem. Zacházení s ním ale není žádná „vyšší dívčí“. Funguje intuitivně, propojení přes Bluetooth je prakticky okamžité, bez záseků a prodlev. Snad ani není třeba dodávat, že disponuje automatickou kalibrací a vy se tak nemusíte o nic starat – jen spárovat s mobilem, tabletem nebo třeba televizí a vybrat trasu, kterou chcete jet. Nebo s dalšími zařízeními, jako je cyklocomputer nebo senzor kadence. Vše funguje napoprvé a hladce.

Osobně mě nadchla hlasitost trenažéru. Pokud zrovna nejedete přes dlažky, je to opravdový tichošlápek, a to jak s přihlédnutím k provozu motoru, setrvačníku a chlazení (které jen tak příjemně šumí), až po mechanické zvuky, které nejsou téměř žádné. Vzhledem k tomu, že bydlím v historické zástavbě se starými parketovými podlahami, které občas vržou a přenáší nechtěné zvuky o patro níže, tuto vlastnost oceňuji dvojnásob.

Jediný drobný nedostatek bych možná viděla v „defaultním“ osazení 11stupňovpu kazetou. Výrobce tuto volbu podkládá argumentem, že většina uživatelů trenažérů Tacx v průzkumu odpověděla, že používají právě tyto kazety. Možná by ale stálo za to při koupi dát zákazníkovi na výběr, o jakou kazetu má zájem. Vzhledem k ceně trenažéru by to už byla maličkost – pro někoho ale velmi příjemná. Ocenila bych možná také delší napájecí kabel, který by eliminoval nutnost využití nevzhledné prodlužovačky.

Výkon Tacx Neo 3M je vyladěný takzvaně „do bezvěnomí“ a nové funkce fungují bezchybně, i když zvýšení ceny oproti modelu Neo 2T je poněkud znát. Použití trenažéru je jednoduché a intuitivní a jeho funkce ukojí vášně profíků i hobíku, kteří to s cyklistikou myslí vážně.

Garmin Tacx Neo 3M

Pozitiva:

skvělá přesnost a spolehlivost výkonu
realistická simulace povrchů a navození pocitu z jízdy
stabilní základna pro sprintování
snadná instalace a použití
pohodlný laterální a předozadní pohyb
vynikající režim ERG ve své třídě
bonusový kladný bod za elegantní design

Negativa:

vyšší cena
nemožnost výběru volitelné kazety při objednání
poměrně krátký napájecí kabel

Cena: 47 990 Kč

11. 3. 2024 0 komentáře

Pohyb Psychika Svaly Výživa Zdraví

Jaro bez únavy. Několik osvědčených způsobů, jak znovu nabrat energii

od Adéla Svobodová 10. 3. 2024

autor Adéla Svobodová

Příroda se probouzí, ale vy jste jako praštění palicí? S nepříjemným rozpoložením, kterému přezdíváme jarní únava, se během března či dubna potýká většina z nás. Mezi typické příznaky patří svalová slabost, snížená chuť k jídlu, poruchy spánku a koncentrace, změny nálad, ztráta motivace, přecitlivělost na světlo, bolest hlavy či kloubů, ale i nevysvětlitelný smutek nebo podrážděnost. Náchylnější na tyto neduhy přitom bývají ženy a lidé trpící alergiemi. Přečtěte si, co za neoblíbeným fenoménem jarní únavy stojí a jak můžete zmírnit její průběh.

V přímočaré logice nutričních zákonů je jarní pokles výkonnosti způsobený zejména zimním jídelníčkem, který je přirozeně chudší na vitamíny a jiné důležité mikroživiny. Psychické baterky zase mohou být vybité útlumem společenského života a volnočasových aktivit, na které přes zimu nebyly vhodné podmínky nebo nálada.

Pořádně nás vykolejit ale umí i nedostatek slunečního svitu, jenž přímo ovlivňuje naše kognitivní schopnosti a míru depresivity. Jeho ultrafialová složka (konkrétně UV-B) navíc podmiňuje produkci vitamínu D, který prokazatelně souvisí s psychickou pohodou.

Zimní deficit přirozeného světla, a naopak přebytek toho umělého zároveň citelně narušuje naši křehkou hormonální rovnováhu. Poněkud zmatený bývá zejména hormon melatonin, který řídí spánkové cykly, a značně pokulhává i tvorba serotoninu známého jako hormon štěstí.

Na jaře pak s příchodem slunných dní nastává šok. Mnohem intenzivněji se totiž začínají vyplavovat pohlavní hormony i endorfiny, které mají „nakopávací“ funkci. Není tak divu, že tělu nějaký čas trvá, než se na změny biorytmů, životosprávy a hormonálních hladin adaptuje. Přesto mu to můžeme usnadnit.

Jak překonat jarní únavu?

1. Vyvážený jídelníček

Nálet na nejbližší fast food a cukrárnu nebývá nejlepší strategií, jak doplnit svůj energetický rezervoár. Pokud máte potřebu jíst o něco víc, raději tělo vyživte kvalitním jídlem. Zároveň si posviťte na pitný režim (pro dospělého se obecně doporučuje 30–45 ml tekutin na kg hmotnosti) – organismu tak usnadníte odvod odpadních látek a předejdete bolestem hlavy způsobeným dehydratací.

Cviky, které zatočí s bolestí zad. Pomohou i doma vyrobené tenisáky v ponožce

Do jídelníčku také pozvěte čerstvost. V období brzkého jara, kdy je nabídka sezónního ovoce a zeleniny pořád ještě omezená, vyzkoušejte domácí klíčení. Pro začátek sáhněte třeba po osvědčené řeřiše – na troše vaty ji zvládne vypěstovat úplně každý.

Střevní mikrobiom, který ovlivňuje vstřebávání přijatých živin, imunitu a psychiku, si rád smlsne i na fermentovaných potravinách, jako je kysané zelí nebo kimchi. Dostatek potřebné vlákniny zajistí celozrnné obiloviny, luštěniny a zelenina.

TIP: Hormony štěstí, stejně jako spánkový hormon melatonin, si tělo vyrábí z aminokyseliny zvané tryptofan. Najdete ji v dýňových semínkách, ovesných vločkách, kuřecím a rybím mase, mandlích nebo vlašských ořeších.

A co doplňky stravy? Pomyslný základ tvoří zmiňovaný vitamín D, hořčík, vitamíny skupiny B a železo, jehož nedostatkem trpí hlavně ženy. Pocit únavy může zmírnit i koenzym Q10, který slouží jako účinný akcelerátor energie.

2. Čerstvý vzduch a sluníčko

Během dne více větrejte a pokud to jde, přesouvejte se pěšky. Abychom však opravdu využili životodárný potenciál kyslíku, je potřeba dýchat plně a vědomě. Nosem naberte do plic vzduch a nechejte ho, ať vám – alespoň v představách – vyplní celou břišní dutinu. Stejnou cestou ho potom pomalu vyprovoďte ven. Věnováním pozornosti tomuto procesu tělo postupně přeučujete na lepší dechový stereotyp. Jako bonus navíc na chvíli přepnete z pohotovostního stresového režimu do klidnějšího parasympatického módu.

Pro blaho svých hormonů a psychiky se také častěji vystavujte slunci. Optimální produkce vitamínu D však v našich končinách dosáhneme až v období od května do října. Slunečnímu svitu se přitom doporučuje vystavit dostatečně velkou plochu kůže (například celou horní polovinu těla) alespoň dvakrát týdně, a to po dobu 20 minut, ideálně mezi 10. a 14. hodinou. V ostatních měsících se raději spoléhejte na suplementaci nebo si pořiďte zimní sídlo blíže rovníku.

3. Odpočinek

Na únavu funguje oddech. Ale umíte odpočívat správně? Pokud váháte, zaměřte se hlavně na vyladění předspánkové rutiny: místo večerního scrollování na mobilu a odepisování na pracovní e-maily raději sáhněte po knížce; nápomocná může být i krátká meditace nebo uklidňující bylinky, jako je meduňka či kozlík.

Pasivní odpočinek pak doplňte aktivnějším relaxem, který tělo i mozek vzpruží novými podněty – zajděte si na masáž či jógu, vydejte se na výlet nebo vyrazte za kulturou.

Dát si pauzu, nebo se naopak hecnout?

Pokud to potřebujete, dovolte si na chvíli zvolnit a načerpat síly. Na několik týdnů se rozkydnout před televizí a po večerech se cpát chipsy vám ale na dobrém pocitu nejspíš nepřidá. Při mírné letargii bez závažných fyzických projevů vás může překonání komfortní zóny naopak nabít energií. Pokud se totiž k aktivitě přece jen přemluvíte, příval endorfinů ani kvalitnější spánek na sebe nenechají dlouho čekat. Počítá se i svižnější procházka.

Za tenhle cvik vás budou záda milovat. V jednoduchosti je krása

Úplně nevypadnout z pohybové rutiny pomůže například revize tréninkového plánu nebo stanovení nových cílů, na které se můžete těšit. Obzvlášť pro ženy pak bývá skvělou motivací a zároveň i odměnou třeba nový kousek do sportovního šatníku. Bez rozdílu pohlaví podobně fungují i různé chytré hračky, například nové hodinky, které vzbudí zvědavost a chuť je co nejdříve vyzkoušet.

TIP: V případě, že vaše jarní únava trvá déle než pár týdnů, zpozorněte! Může se jednat o chronický únavový syndrom nebo příznak jiných zdravotních obtíží, které je vhodné konzultovat s lékařem.

Co tedy říct závěrem? Je zcela normální, že nejsme po celý rok stejně výkonní. Buďme k sobě vnímaví, laskaví, ale i upřímní. Někdy je totiž jarní únava opravdu relevantním důvodem ke zpomalení a někdy je prostě jen pohodlnou výmluvou. Jak s touto myšlenkou naložíte, už záleží na vašich pocitech, cílech a prioritách, které nemusíte nikomu ospravedlňovat. Přeji vám pohodové jaro podle vašich představ! :-)

10. 3. 2024 0 komentáře

Pohyb Posilování Strečink Svaly Trénink Zdraví

Za tenhle cvik vás budou záda milovat. V jednoduchosti je krása

od Rungo 8. 3. 2024

autor Rungo

Jak vypadá typický den v životě takové páteře? Nejdřív sezení na kancelářské židli, kde tělo pozvolně sjíždí dolů, do hrbatého tvaru slavného zvoníka u Matky Boží. Po práci pár tisíc otřesů při běhu, nějaké to cvičení a ohýbání různým směrem. A večer zase trocha hrbení se na gauči nebo u stolu, než se konečně natáhne do postele. Je vám tahle nešťastná páteř povědomá? Tak ji s námi udělejte spokojenější!

Vis na hrazdě nebo kdekoliv jinde je něco, co často děláme jako děti. Houpeme se, ručkujeme, visíme, lezeme. Jakmile tahle etapa skončí, páteř často jen hrbíme, kroutíme, ale málokdy ji natáhneme. Na hrazdu se pověsíme v lepším případě při tréninku, v horším vůbec, protože se na ní už neudržíme.

Přitom je visení takový malý zázrak, který nás stojí jen pár minut času (doslova) a páteř, šíje, ramena i celá záda vám poděkují. Zvláště v době, kdy jako civilizace slábneme, je návrat k základním pohybovým vzorcům něco, co více než potřebujeme.

Benefity každodenního visu

Dekomprese páteře
Gravitace je v tomhle případě protivníkem i pomocníkem. Na jedné straně se kvůli gravitaci celý den jednotlivé obratle přibližují k sobě, ať už sezením nebo otřesy při pohybu, zvedáním těžkých vah apod. Naproti tomu nám gravitace pomůže od sebe obratle zase hezky oddálit tím, že se pověsíme a gravitace tělo potáhne ve volném prostoru dolů.
Budování síly a přenos do dalšího tréninku
Síla úchopu budovaná pravidelným visem se bude hodit na jakékoliv cvičení, kde využíváte pomůcky, volné váhy (kettlebelly, činky, osu…) nebo hrazdu samotnou. Možná pak i díky lepšímu úchopu snáze otevřete tu sklenici s marmeládou :)
Mobilita a péče o klouby
Vis zlepšuje mobilitu ramen, tedy celkový rozsah pohybu v rameni. Je tak i prevencí zranění. Z pravidelného visu budou ale těžit i ostatní klouby v těle, které mohou najednou chvíli odpočívat a správně se díky gravitaci usadit zpět na své místo.
Celkové protažení
Vlastní váha v kombinaci s gravitací hezky protáhnou i zbylé svaly v těle, uvolní třeba šíji, svaly okolo ramen, prsní svaly, ale také třeba břišní nebo kyčelní svaly. Po delším běhu, sezení nebo jízdě na kole ucítíte i příjemné protažení zádových svalů.

Jak začít a jak často se vyvěsit?

Pokud jste doposud pravidelně neviseli, nebo hrazdu nevyužíváte v tréninku, počítejte s tím, že začátky mohou být trochu krušnější. Doporučuji začít na několika vteřinách visu (10-30 vteřin podle pokročilosti) a postupně přidávat každý den jen pár vteřin. Abyste ruce nepřetížili, zátěž nezvyšujte skokově. Naopak pokud pocítíte jakékoliv problémy nebo bolest, dejte si na pár dní pohov, nebo zkraťte intervaly visu, případně rozdělte vis do více kratších bloků. Stejné pravidlo platí, když se zatím neudržíte více než pár vteřin – zopakujte vis víckrát za sebou po pár vteřinách.

Hrazdu obejměte celou dlaní zeshora (tedy nadhmatem), pro pevnější stisk dejte palec do opozice proti zbytku prstů. Rozhodně nedoporučuji používat rukavice – tělo totiž přes kůži velmi dobře vnímá podnět, který mu stiskem dlaně na hrazdě dáváte. Pokud to bude klouzat příliš a neudržíte se kvůli vlhkým dlaním, použijte magnézium (ideálně tekuté, které nepráší).

Nejdříve se vyvěste úplně z ramen, nechte tělo viset volně dolů. Uvolněte nohy i zbytek těla, nedržte se křečovitě (vím, že se to lehko řekne). Po chvíli můžete rozhýbat i nohy do stran a do rotace, menších kroužků, aby se záda lépe uvolnila.

Protahovací cviky pro ty, co nemají čas. Alespoň tyhle po tréninku nevynechejte

Cítíte se na hrazdě komfortně, držíte se dobře? Přidejte aktivní a pasivní vis.

Pasivní vis je ta fáze, kdy na hrazdě visíte úplně volně, ramena jsou až na úrovni uší, uvolněná.

Aktivní vis zapojuje ramenní pletenec a svaly lopatek. Většinou najdete tento popis: zatlačte ramena směrem dolů. Já spíše doporučuji se prvotně snažit vytáhnout směrem k hrazdě (bez přítahu rukou, tedy ohybu v lokti), zatímco kontrolujete, že ramena opravdu tlačíte směrem dolů, rozšiřují se do strany, lopatky se taktéž mírně stáhnou dolů. Pozor, hlava se nehýbe (nezakláníte ani nepředkláníte), lopatky nesecvavátáte doprostřed k sobě (jak se kdysi uvádělo). Ruce jsou celou dobu natažené.

Pozice aktivního a pasivního visu můžete střídat a přidat je do své visící rutiny: pro začátek třeba 5 opakování ve 3-5 sériích a pomalu přidávat.

Kde a kdy viset? Využít můžete i staré klepadlo!

Nejlepší je si vis rozdělit do více částí dne: ráno, přes den a večer před spaním. Vytěžíte tak z benefitů visu nejvíce.

Pro mnoho lidí může být problém najít vhodné místo, kde pravidelně viset. V domácnosti se nabízí přidělání hrazdy do zdi nebo umístění do futer dveří. Najít se dá i varianta bez investice – workoutové či dětské hřiště, staré klepadlo na koberce. Jakmile budete mít kde viset a budete potřebovat zpestření, zkusit můžete kruhy nebo různé segmenty (koule, lano, ručník…). Střídejte i různé průměry trubky, na které visíte.

Použité zdroje: https://www.healthline.com/health/fitness-exercise/dead-hang , https://calisthenics.com/dead-hang-benefits/

Autorka: Veronika Dvořáková

8. 3. 2024 0 komentáře

Novější příspěvky

Starší příspěvky