Tomáš Zahálka (*1978) patří mezi snadno zapamatovatelné běžce. Nejčastěji ho můžete spatřit bez bot a v sukni. Bez bot chodí a běhá proto, že je mu to příjemnější, kilty zase vyrábí jeho sestra Marta. Sečteno podtrženo – Tomáš je běžec, kterého si zkrátka všimnete.
Tomášova běžecká cesta začala v roce 2013, kdy jej kamarád vyhecoval, ať si zaběhne slavné Běchovice. Do té doby chodil Tomáš jen po pěších výletech, při kterých přišel na to, že bez bot se mu jde lépe – nic jej netlačí, nebolí ho kotník a kyčle a i imunita se mu zlepšila. Tomáš se i svůj první závod rozhodl běžet tak, jak mu to připadalo přirozené, tedy naboso. Zvládl to tehdy pod hodinu a tak začala Tomášova běžecká cesta životem.
Za rok se na Běchovicích zlepšil o 12 minut, když desítku zaběhl pod 45 minut. Za tyto dva počáteční roky naběhal poctivých 3400 km a následně se stal oficiálním běžcem Kilpi racing teamu.
Tomáš se pohybuje bez bot, i když zrovna neběhá. V práci jsou již na něj zvyklí a boty nazouvá jen, pokud to zrovna vyžaduje bezpečnost práce. Bez bot se dá podle Tomáše běhat prakticky po jakémkoliv povrchu, ale někdy jen pomalu a opatrně. Nejlépe to jde na trávě, lesních cestách nebo asfaltu, naopak nejvíce bolí menší či větší štěrk. „Na silnici, například na maratonu v Praze, je to jednodušší a rychlejší, osobák z roku 2017 mám 3:41:12. V terénu mám zas lepší pocit, ze zdolaných povrchů.”
Jsou však situace, kdy i Tomáš boty nazuje. Když měl například v roce 2019 běžet Beskydskou sedmičku, což je horský ultramaraton, boty si vzal, neboť věděl, že naboso nemá šanci zvládnout trasu v časovém limitu. Když už se Tomáš obuje, je to většinou do barefootových bot značky Leguano, pro které pracuje jako ajťák, a které ho tak trochu sponzorují.
Tomáše bosochůze zbavila dlouhodobých problémů s klouby, zlepšila jeho termoregulaci a imunitu a posílila svaly, o kterých ani netušil, že má. Kdo by se chtěl inspirovat a zbavit se bot, měl by na to jít pomalu. Chodit se dá většinou rovnou, ale s během to chce trpělivost. Tomáš sice uběhl hned na prvním závodě desítku, ale nezapomínejte, že byl zvyklý z bosé turistiky.
A Tomášův tip, jak se po celém dni bez bot zbavit špíny na nohách? „Většinou stačí lavor s vodou a mýdlo. Doma do toho musím povinně.“
Kromě bosých nohou Tomáš na první pohled zaujme také svým oblečením. Nosí totiž kilt, tradiční skotskou sukni. Tomášova sestra kilty dokonce vyrábí a Kilt Zahálka je už zavedená značka. „Kilty šijeme doma, včetně sportovních modelů,” dodává Tomáš s tím, že sukně jdou na odbyt hlavně přes léto a kupují si je převážně muži. Na otázku, co se skrývá pod sukní, Tomáš odpovídá zvesela: „Většinou chodím, jak se říká, na Skota.”
Tomáš teď sice běhání v porovnání s minulými lety lehce omezil, ale aktivní je stále. Má nějaké sportovní sny? „Teď jsem si jeden splnil, byl jsem na Běholodi. Jezdí se mezi ostrovy v Chorvatsku a běhá se. Za týden se mi povedlo 186 terénních kilometrů, byla tam fajn parta, spousta jídla a počasí vyšlo na jedničku. Ještě si chci projít severní stezku Českem.“
Ve zkratce:
- Oblíbený závod v ČR\SK: MUM (Moravský ultramaraton neboli sedm maratonů v řadě).
- Běžecký vzor: Běhám živelně, konkrétní vzor nemám.
- Největší úspěch: Tenkrát první zdolání celého MUMu.
- Nejoblíbenější jídlo před závodem: jakékoliv.
- Nejoblíbenější jídlo po závodu: hamburger, řízek, kachna…
- Nejlepší regenerace: zahálka, gaučing.
- Nejméně oblíbený trénink: intervaly (nejvíce oblíbený trénink jsou závody).
