RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Turistické vybaveníTuristikaVybavení

Test: S batohem Peak Design přežijete nejen městskou džungli

od Marek Odstrčilík 6. 7. 2021
autor Marek Odstrčilík

Dostat do ruky produkt, který od první chvíle dává tušit, že bude skvělý, je radost. Není to každý den, ale stane se. A já měl kliku. Už když jsem batoh Everyday Backpack od Peak Design o objemu 30 litrů rozbalil, bylo mi jasné, že to není žádné zfušované “něconazáda”. Ale jaký je na první pohled objemný batoh při běžném používání? Splní i náročnější zacházení?

První, co mě zaujalo, byla bytelnost batohu a pak jeho povrch, který je vyrobený ze stoprocentně recyklovaného materiálu, o kterém je vám hned jasné, že vydrží i trochu toho prasáckého zacházení. Mě upoutal i parádni design, jednoduchý a přitom nadčasový. Koho nezajímá specifikace materiálu, přeskočte na další odstavec: vnější tkanina 400D s DWR impregnací, dvojitým PU potahem, 100% recyklovaná (PCR – post-consumer recycled), Bluesign® certifikace (pouze Charcoal, Ash, Midnight), Solution-dyed – úspora vody a energie (pouze Charcoal), tkanina 900D – vodotěsná spodní vložka, vnitřní: nylon a poly kepr, Bluesign® certifikace.

O elektroniku se bát nemusíte

Batohy Peak Design jsou historicky vnímány jako ty fotografické, které vaše nádobíčko skvěle ochrání. Já ale nic takového nevlastním, tak se na batoh zkusím podívat po svém. Zajímá mě, jak si povede během denního fungování v souvislosti s prací, na kole a při cestování. 

Protože jsem tak trochu chlap, tak sebou tahám většinou všechny technické věci, které testujeme i netestujeme a opravdu nepotřebuji řešit, že s batohem někde fláknu a následně pak vysypu mix prvosoučástek. Po půl roce používání můžu s klidem konstatovat, že vše přežilo naprosto bez úhony a nic se mi v něm nerozbilo. Nebudu přehánět, kdy budu tvrdit, že batoh Peak Design Everyday Bacpack vás nezklame v žádné takové situaci. Nemusíte se v něm bát tedy o počítač, elektroniku, vejde se do něj pohodlně nákup zralých rajčat, aniž by se vám tím, že je cestou z trhu rozmačkáte, zkazila vidina chutného salátu.

  • Batoh Peak Design Everyday backpack o objemu 30 litrů. Foto: Marek Odstrčilík

Batoh má být voděodolný, a tak je třeba to vyzkoušet. Po půlhodinovém vydatném děšti byl jeho povrch slušně mokrý. Mě ale zajímalo, jak je na tom oblečení uvnitř. Ani mikina, ani šusťákovka nejevily známky vlhkosti, natož mokra. Vše bylo úplně v pořádku. Paráda. Doma jsem batoh nechal schnout a asi po hodině jsem ho zkontroloval. Povrch byl o poznání méně mokrý. Ovšem po vnitřních stranách byla přece jen znát lehká vlhkost. Nic fatálního, ale byla tam.

Podle mého zvládne batoh intenzivní déšť do hodiny v pohodě, ale doporučuji pak všechny věci raději hned vyjmout, tím spíš, pokud v něm máte nějakou elektroniku. Určitě doporučuji jednou za čas impregnovat, nebo pořídit na Peak Design pláštěnku. Jinak batoh schne opravdu svižně.

Vejde se do batohu Peak Design celý můj svět?

Už krteček věděl, že kapsy jsou základ a bez nich je na světě chaos, protože pojmou to nejdůležitější. Nevím, jestli v Peak Design tohle české story znají, ale rozhodně se v kapsách velmi dobře vyznají.

Batoh Everyday Backpack má tolik kapes a přihrádek, že i já jsem po půl roce objevil jednu, o které jsem neměl vůbec tušení. Vnitřní prostor je plný překvapení, takové malé dobrodružství v objevování vychytávek. Pokud nejste úplný chaotik a bordelář, tak v něm můžete mít vše pěkně uspořádané a vždy velmi rychle po ruce. Uvnitř batohu můžete vytvářet přepážky dle libosti a potřeb. Najdete uvnitř magneticky  uzavíratelné kapsičky na peněženku, doklady, nebo jiné drobnosti. Venkovní boční kapsy jsou opravdu hluboké a můžete tam dát třeba petku. V jedné z nich je i integrovaný úvazek na klíče nebo třeba nějaké vstupní kartičky. Nechybí velmi dobře chráněný a polstrovaný prostor pro laptop nebo důležité dokumenty.

Parádní je zavírání batohu, který dáte hravě jednou rukou. Vše je na magnet a skvěle do sebe zapadá. Pokud máte batoh narvaný k prasknutí, tak díky čtyřem okům, které jsou u systému zavírání, můžete jeho objem zvětšit u 20l verze o 3 litry a u toho mého, který je 30litrový o 8 litrů. 

  • Batoh Peak Design Everyday backpack o objemu 30 litrů. Foto: Marek Odstrčilík
  • Foto: Marek Odstrčilík
  • Foto: Marek Odstrčilík
  • Foto: Marek Odstrčilík
  • Foto: Marek Odstrčilík
  • Foto: Marek Odstrčilík
  • Foto: Marek Odstrčilík
  • Foto: Marek Odstrčilík
  • Batoh Peak Design Everyday backpack o objemu 30 litrů. Foto: Marek Odstrčilík

Opravdu moc se mi líbí také popruhy, které se magnetem přichytí k batohu a vám pak nikde nic neplandá.

Pokud jste milovník intelektuálního nepořádku jako já, tak budete potřebovat nějaký čas, než si v něm vše hezky uspořádáte a vychytáte. Ono je fajn občas najít věci na svém místě, že ano.

Tenhle batoh opravdu není levný (cena startuje na 6 999 Kč), ale něco na tom musí být, když je oblíbený tolika lidmi a zvláště u fotografů a lidí na cestách je třeba na Instagramu vidět často. Kdo chce kvalitu a navíc opravdu vychytanou a funkční, tak si musí holt přihodit nějakou tu kačku. 

Batoh Peak Design Everyday backpack o objemu 30 litrů. Foto: Marek Odstrčilík

K batohu si můžete dokoupit spoustu příslušenství, jako je například kompresní organizér na cesty, toaletní taštičku, ochranné pouzdro na foto techniku nebo třeba minimalistický pytlík na zaneřáděné boty.

Abych nebyl jen “sluníčkový”, musím přiznat, že mi chybí nějaká rychle přístupná venkovní kapsa, a pokud pojedete MHD, tak ho radši sundejte, jinak díky tomu, jak si drží svůj tvar, pravděpodobně pobijete v plnějším dopravním prostředku několik spolucestujících. To jsou ale asi z mého pohledu jediné mínusy.

Batoh Peak Design
Kapacita: min 22 l max 30 l
Max rozměry notebooku: 16″ / 40.6cm x 27.4cm x 3.8cm
Max rozměry tabletu: iPad Pro / 30.6cm x 22.1cm x .7cm
Vnější rozměry (MagLatch nahoře): 62cm x 33cm x 22cm
Vnější rozměry (MagLatch nahoře): 52cm x 33cm x 22cm
Vnitřní rozměry (MagLatch nahoře): 60cm x 31cm x 17cm
Vnitřní rozměry (MagLatch nahoře): 50cm x 31cm x 17cm
Hmotnost (bez přepážek): 1.76kg
Hmotnost (s přepážkami): 2.11kg
Materiály: vnější: tkanina 400D s DWR impregnací, dvojitým PU (polyuretanovým) potahem, 100% recyklovaná (PCR – post-consumer recycled), Bluesign® certifikace (pouze Charcoal, Ash, Midnight), Solution-dyed – úspora vody a energie (pouze Charcoal). Tkanina 900D – vodotěsná spodní vložka. Vnitřní: nylon a poly kepr, Bluesign® certifikace. Přezky z anodizované slitiny hliníku a skelnými vlákny zesíleného nylonu. Super odolné UltraZips s materiálem UHMW. Estetické doplňky z kůže (Charcoal, Ash, Midnight) nebo Hypalonu (Black).
Záruka: doživotní
Klady: chytré rozložení prostoru, kvalita a odolnost materiálu, ochrana přenášených věci
Zápory: prázdný batoh není skladný, cena
Cena: od 6 999 Kč


6. 7. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

MUM: Lomnická etapa. Rozhodovala druhá půlka, vítězem je Ondra Velička

od Rungo 5. 7. 2021
autor Rungo

V sobotu 4. července 2021 ve 14:00 byl odstartován 29. ročník Moravského UltraMaratonu (MUM), a to jako již tradičně Lomnickou etapou, která tedy začíná i končí v Lomnici u Tišnova. Na start se postavilo 146 odhodlaných běžců, připravených čelit všem nesnázím náročného závodu, který vede skoro pohádkově přes devatero údolí a hor s celkovým stoupáním 941 metrů (a tedy i klesáním). Bylo příjemné v týmu organizátorů vidět zakladatele Moravského ultramaratonu Tomáše Ruska a ve startovním poli Dana Orálka, který svými dosavadními výsledky pozitivně provokuje mladší běžce, aby si s ním změřili síly. 

Sobotní závod byl poznamenán povětšinou teplým slunečným počasím, které se později změnilo v zatažené nebo polojasné. Trať zpočátku vedla do táhlého kopce do Veselí. Někteří tento úsek pojali jako závod o horskou prémii (která se tam ale neudělovala) v domnění, že celý závod se rozhoduje právě tady. Jak vzdáleno pravdě! Takové závody se obvykle rozhodují až ve druhé půli.

Ondra Velička sice zvítězil v této etapě stylem start-cíl (3:20:49), ale ve skutečnosti se o vítězství musel obávat. To Martin Kopecký na první občerstvovací stanici přiběhl s dvouminutovým zpožděním, které na 30. kilometru narostlo skoro na pět minut, ale v průběhu nejdelšího a nejtěžšího úseku plného brutálních kopců k 38. kilometru to stáhl na 14 sekund a do cíle vběhl pouhých 15 sekund za vítězem (3:21:04). A velmi podobně, ale jen s asi minutovým závěsem za ním totéž předvedl 3. v pořadí Martin Plačko (3:21:58). 

Na druhé straně Petr Hének, který byl na 8. kilometru v těsném závěsu za prvním a třetí pozici si udržel až do 20. kilometru, kvůli pomalejšímu běhu v závěrečném klesavém úseku klesl na 4. pozici. A ještě větší pokles zažil Jaroslav Bárta, který sice na 8. kilometru byl třetí a do 20. kilometru si udržel dokonce 2. pozici, ale nakonec skončil až 10. Daniel Orálek rozběhl závod spíše opatrně, a přesto, nebo právě proto, se postupně dostal na 9. pozici (navzdory zdravotním problémům). 

  • Foto: se svolením MUM
  • Foto: se svolením MUM
  • Foto: se svolením MUM

V kategorii žen si nejlépe vedla Kateřina Kašparová s časem 3:50:37. Lenka Berouche doběhla jako druhá s časem 3:57:33, přestože na 8. kilometru ještě byla za Alenou Hénkovou, která nakonec doběhla v ženské kategorii na 3. pozici v čase 4:01:01. 

Nejstarší účastník Josef Holý (ročník 1941) doběhl 141. v čase 7:35:40. Pouze dva účastníci ukončili závod dříve než v cíli. I to svědčí jak o kvalitách, tak o houževnatosti účastníků.

Stránky závodu.

MUM – Moravský Ultramaraton 2021 se rozběhl

Autor textu: Svatopluk Sedláček

5. 7. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

MUM – Moravský Ultramaraton 2021 se rozběhl

od Rungo 5. 7. 2021
autor Rungo

V neděli 4. července začal tradiční běžecký svátek a setkání běžců všech věkových kategorií a několika států na 29. ročníku Moravského ultramaratonu, který, pro neznalé, znamená 7 maratonů v 7 dnech. Kromě výkonů se sem jezdí za setkáním s podobně „postiženými“ běžci včetně pořadatelů, kteří se každý rok snaží vytvořit pro všechny co nejvíce rodinou atmosféru. 

Letošní ročník je výjimečný tím, že pořadatelé museli zastavit registraci na MUM a závod „3 ze 7“ (jak naznačuje název, jde pouze o tři maratony) pro vyčerpání kapacity závodu. Nicméně pokud chcete okusit atmosféru a nádhernou krajinu v okolí Lomnice u Tišnova, tak přijeďte, protože přihlášky na jednotlivé závody jsou stále možné i na místě nebo ráno před startem v Lomnici. Jednotlivé závody totiž startují v různých místech a cíl závodu je vždy v Lomnici u základní školy. Dopravu na start zajišťuje autobus, který odjíždí od základní školy vždy po poledni. 

Co se týče favoritek, letos můžeme počítat s Lenkou Horákovou, která má již dvě vítězství na MUMu za sebou, a Lenkou Berouche, která letos běží poprvé. Sekundovat jim budou například Marcela Čadová nebo Zdeňka Komárková, které mají už obě několik ročníků za sebou. V závodě mužů patří mezi favority Petr Hének, který běží svůj první MUM. Petr bude bojovat o vítězství se zkušenými závodníky, jako je loňský vítěz Martin Kopecký nebo třetí v pořadí Martin Plačko. 

Pokud si uděláte čas, tak se určitě letos v Lomnici zastavte.  Na poslední etapě můžete zkusit kromě tradiční maratonské distance také půlmaraton, protože maraton se běží na 2 kola.

Stránky závodu.

Autor textu: Dan Orálek

5. 7. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké botyTrailové botyVybaveníZávodní boty

Test: Mrštné i citlivé závodky od Scottu Kinabalu RC 2.0 šlapou dobře na plyn

od Magdaléna Ondrášová 4. 7. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Čistokrevné závodky. Tady kompromisy nehledejte a pokud chcete botu „na všechno“, ohlédněte se jinde. Scott Kinabalu RC 2.0 jsou lehké šlupky do terénu. Ideálně toho pevného. Podívejme se na ně blíže.

Už dlouho jsem neměla na noze závodní běžeckou botu do terénu. Tedy na rychlé závodění, ne podlí na ultra běhy. Až nyní opět Kinabalu, tentokrát v závodní RC verzi.  A je to něco úplně jiného než před lety testovaný model Kinabalu T2.

Lehkost na první obutí

Kinabalu RC 2.0 jsou lehčí, do minimalismu laděné závodní boty do terénu. Nízké váhy je docíleno osekáním většiny přebytečného. Kolem paty polštářek najdete, polstrovaný jazyk zde ale nehledejte. Dají se však příjemně stáhnout tkaničkami a na noze sedí velmi dobře. Nesetkala jsem se s otlaky či odřeninami. 

Daní za lehkost bude pravděpodobně o trochu nižší životnost. Tedy bývá to tak. Nebyla jsem schopná to ale otestovat, neboť tyto boty, a to nepřehlédněte, mají užší kopyto. Je tedy nutné boty před koupí dobře vyzkoušet, ale jinak to ani neděláte, že. Běžci s užší nohou tedy zajásají, já mám chodidlo standardní šíře.

Musím pochválit pocit sžití se s terénem. Model je šitý tak, že dobře splyne s nohou. Cítila jsem se v něm velmi jistě a bezpečně a dobře jsem vnímala, po čem běžím. Nejlépe jsem se cítila v pevném terénu. Řádně jsem je protáhla i bahnem a loužemi a neměla jsem s tím problém, čtyři milimetry vysoké špunty si s trochou bláta poradí hravě. Čistokrevné trailovky do největšího marastu to ale nejsou. Bod si získaly také za to, že díky minimu materiálu jsem vodu z proběhlé kaluže velmi rychle z boty vytřepala a dál běžela s lehkostí. Boty rychle proschly.

Třímilimetrový drop

Zvláštní odstavec bych chtěla věnovat dropu, tedy výškovým rozdílem mezi patou a špičkou. Pod patou má Kinabalu RC 2.0 21,5 milimetru, pod špičkou 18,5 milimetru, nabízí tedy ještě stále dobrou ochranu a odpružení pod chodidlem. Drop je ale pouhé tři milimetry. Považuji to za klad a je to jeden z dalších důvodů, proč jsem v botách měla pocit rychlosti i dobrého čtení terénu, jen si musíte dát pozor při přechodu na takovéto boty, pokud jste předtím v tak nízkém dropu neběhali, abyste si nepřetáhli achilovky. Zvykejte na ně nohy postupně.

  • Ochrana proti okopnutí špičky a prodyšný svršek. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Jazyk je tenký, polstrování kolem paty ale nechybí. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Scott Kinabalu RC 2.0 Foto: Filip Marvan
  • 4 mm vysoké špunty dobře vytřepou bláto, nezůstává mezi nimi. Foto: Magdaléna Ondrášová

Co víc říct. Jako správné trailové boty, mají i Kinabalu RC 2.0 funkční ochranu proti nakopnutí kamínků a před těmi špičatými na zemi vás také ochrání. Poradí si na pevném mokrém i suchém povrchu, trávě, v lehkém blátě. To vše na výbornou. V nesnázích vás úplně nenechají, ani když přijde hlubší bahno. Takhle bota se narodila ale především pro trakci. Má odpich a dobře se v ní šlape jak na brzdu, tak na plyn. Ideální závodní bota na kratší a středně dlouhé tratě.

Vyhnout byste se testovanému modelu měli, pokud hledáte pohodlné odpružené boty nebo čistokrevné parťáky do bahna.

Scott Kinabalu RC 2.0

  • závodní trailová obuv
  • drop: 3 mm
  • hmotnost: 220 UK 5,5
  • cena: 4 490 Kč
  • klady: hmotnost, zrychlení, čtení povrchu
  • zápory: úzké kopyto
4. 7. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceRozhovory

Hodím na záda lamu, manžela a prostě běžím, říká veterinářka a spisovatelka Eva Kiesler Klementová

od Marek Odstrčilík 2. 7. 2021
autor Marek Odstrčilík

Když se proti vám Eva Kiesler Klementová posadí, tak okamžitě víte, že máte co do činění s  neskutečně silnou ženou. Postavou sice menší, ale energie, optimismus a nadhled z ní vyloženě čiší. Eva si prošla v dětství mentální anorexií, před nedávnem rakovinou, nečekaným osobním zklamáním. Jeden by tloukl asi hlavou o zem, ale ne ona. “ Když je opravdu všechno totálně v jeteli, tak furt ještě můžeš běžet nebo sednout na koně,” říká.

V rozhovoru si tykáme, protože se známe a máme podobný osud.

Evo, ty jsi před rokem a půl přeprala jednu vážnou chorobu, prozraď, o co šlo.
Bylo to nádorové onemocnění, karcinom střev, který jsem zřejmě podědila po tatínkovi. Já měla kliku, že mi to našli brzy. Musela jsem si to ale u doktorů vyřvat.

Jak to myslíš?
No, přišla jsem tehdy za lékařem, že mám různé trávící potíže a on mi řekl, že mám alergii na lepek. Dostala jsem dietu a odebrali mi krev. Tahle diagnóza se ale nepotvrdila, zato přišla jiná, a to že mám alergii na laktózu. Opět odběr krve, který to opět nepotvrdil. Trvala jsem na vypátrání důvodu mých potíží – jejich verdikt byl, že to mám od psychiky. Nabídli mi antidepresiva, ty jsem odmítla, protože jsem se necítila důvod je brát. Následně jsem si “vyřvala” kolonoskopii, byla jsem sice označena za hysterickou, ale dostala jsem ji. Tam odhalili, že mám karcinom a naštěstí hned začala léčba.

Jak dlouho to trvalo?
Několik měsíců. Přiznám se, že bych si toho asi možná ani nevšimla, kdybych nebyla poslední rok s tátou, který na to zemřel. Naštěstí jsem se nedala, a díky tomu můžu teď běhat, žít a pracovat.

Co léčba a pak následná rekonvalescence?
Chirurgové mi toho vzali celkem hodně, takže v nemocnici to bylo docela náročné. Vynikající péče se mi dostalo od gastroenteroložky a ve VFN Karlovo náměstí. Moc jim děkuji, že mi zachránili život. Následnou rekonvalescenci jsem pojala docela rychle – na první čtyřkilometrovou procházku jsem vyrazila po zhruba deseti dnech po návratu z nemocnice, za tři týdny jsem začala klusat po indiánsku.

Šlo to dobře?
Docela ano, až na moment, kdy se mi přihodila jedna zajímavá věc. V nemocnici jsem dostávala docela silné opiáty proti bolestem a poslední prášky mi dali den před odchodem z nemocnice. Nedlouho poté jsem šla po lese se psem a najednou byl hafan zelený a z pařezu lezli hadi. Očividně šlo o nepatrné abstinenční příznaky. Mimo to jsem ztratila spánkový cyklus a usínala v pět ráno, a to ještě třeba na půl hodiny. A jak už to tak chodí, do toho přišly i osobní problémy, netušila jsem, že přítel už po diagnóze věděl, že s nemocnou ženskou nechce být. 

  • Foto: Eva Kiesler Klementová

Co byla větší rána, rakovina nebo rozpad vztahu?
To druhé. Ohledně rakoviny jsem byla docela optimista a věřila jsem, že to dobře dopadne a přežiju to. Těšila jsem se, že pak půjdu domů a budu spokojená. Vzpomínám si, jak jsem přišla z nemocnice a bylo mi špatně. Hodila jsem tašky na postel a řekla si, že to mám za sebou a vše bude teď už dobré. A ono ne. Na to jsem nebyla vůbec připravená, protože jsem všechnu svoji vůli vymlátila ve špitále.

Dávala sis rozpad vztahu za vinu?
Určitě. Já jsem skutečně nevěděla, že už to měl naplánované v době, kdy jsem šla do nemocnice. Po čtyřech týdnech, co jsem byla doma, mě v pět ráno oznámil, ať odejdu z domu.

Prosím tě a jaký důvod uvedl?
Že není šťastný. 

Deprese z toho všeho nepřišly?
Deprese v klinickém smyslu toho pojmu ne, ale strašná bolest, beznaděj a ztráta smyslu všeho. Uvažovala jsme o tom všechno skončit. Ale naštěstí mi pomohlo běhání.  Já jsem totiž zjistila, že když je všechno, ale opravdu všechno totálně v jeteli, tak furt ještě můžeš běžet. To dokážeš. Nejdříve sto metrů, pak o kousek víc a tak dál. Dává ti to sílu, protože to je něco, co můžeš ovlivnit, ovládat svou vůlí. U mě dvě věci, a to vylézt na koně a rozběhnout se. Nejde o výkon, je to o té možnosti. 

Takže se řadíš mezi běžce?
To úplně ne. Já jsem spíš taková andská indiánka, hodím si na záda lamu, manžela a odcházím do přírody. Já nikdy nebudu běhat rychle, ale to je mi fuk. 

Ty jsi běhala i před operací?
Snažila jsem se (smích). Asi dva roky před nemocí jsem si řekla, že se do toho pustím systematicky, protože se na mě z neznámých důvodů začal vytvářet tuk, což mě štvalo. Našla jsem si i trenéra, který mi sestavil plán a naučil mě i správně běhat. Váha šla dolů a pak rakovina vystavila stopku. Nemoc s mojí váhou zahýbala směrem dolů ještě víc a já, jako bývalá vyléčená anorektička, se zaradovala. Když jsem se podívala ale do zrcadla, tak mi došlo, že nemám vůbec svaly a není to ideální. Úplně jsem se sebe lekla.

Ty sis v mládí prošla mentální anorexií?
Bylo mi 14 let, měla jsem 36 kilo.

Jak k tomu došlo?
Já mám totiž maminku, jejíž klíčová věta byla: nenaplnila jsi svoje možnosti. Tedy i tatínek měl na mě určité spektrum nároků, ale maminka byla v tomhle ještě lepší. Snažila jsem se vše splnit a udělat jim radost. Když se ohlédnu zpět, tak to bylo v podstatě nereálné. Nejlépe to vystihuje věta z jedné mé povídky: „Byl postaven před nesplnitelné nároky, a když je vskutku nenaplnil, byl označen za sabotéra.“ Maminka chtěla, abych byla hezká, upravená, chodila do baletu, dobře vařila, pečlivě uklízela. Tatínek zase chtěl, abych se dala na vědeckou kariéru, publikovala. Já se opravdu snažila, ale to prostě nešlo. Nevěděla jsem, zda mám nejdřív leštit koupelnu, nebo psát článek pro vědecký časopis. A mentální anorexie je důsledkem toho, že jak nezvládáš nároky, tak si vybereš něco, co máš pod kontrolou.

A ty sis vybrala.
Maminka jednou přišla a řekla mi, že ta moje kamarádka je takové štíhlounká, kdežto já se nějak kulatím. A co hůře, řekla mi to před ní. Naštvala jsem se, přestala jíst a začala cvičit. Váha šla krásně dolů. Úspěch mě povzbudil, konečně jsem byla v něčem dobrá a jedla jsem ještě méně a více cvičila. 

Jak jsi se z toho vyhrabala?
Koně mě zachránili. Začala jsem jezdit, a když mě viděl můj trenér, tak mi stanovoval podmínky: sněz ten rohlík nebo nebudeš jezdit. Tímto způsobem mě postupně mě rozkrmil.

Měla jsi to rodičům za zlé?
Měla jsem jim za zlé spíše jiné, ale postupem času stejně zjistíš, že s tím nic neuděláš.

I přesto, vyříkala sis to s maminkou někdy?
Ne. Chtěla jsem, ale maminka vždycky při takovém náznaku propadala hysterii a popadala se za srdce. Takže to nešlo.

Tvoje maminka přežila koncentrační tábor v Terezíně. Myslíš, že to vše může pramenit třeba z toho?
Do značné míry ano. Maminka tam byla jako malinká a emočně ji to určitě poznamenalo.

Evo, ty působíš velmi aktivně, energicky, naživo je to až nakažlivé. To jsi zdědila v genech?
Asi ano, protože mamince je teď osmdesát a chce se vdávat, takže mě asi čekají růžové družičkovské šatičky (smích). Maminka pořád cestuje, nedávno byla v Kanadě, letos se chystá do Tyrolska, původně to měla být Čína, ale tu odložili. Maminka je schopná v podstatě skoro všeho (smích).

Jak teď spolu vycházíte?
V pohodě. Udělala jsem tlustou čáru a přestala ty věci z minula řešit. Už má svůj věk, tak to nechávám být.

Dvacet osm let děláš terénní veterinářku, je to náročná profese?
Říká se, že životnost prvoliniového veterináře je kolem pěti až sedmi let a já se pořád držím. Potřebuji činnost, které má viditelné výsledky a má nějaký přesah a smysl. Dovolím si teď trochu zabrousit do judaismu, jestli nevadí. Chasidští židé mají takový “hlavní program”, který se jmenuje tikkun haolam a to je v překladu oprava/náprava světa, který říká, že po vzniku světa došlo k rozbití božských nádob a z nich unikly jiskry nešama elokit a ty se rozletěly po světě. Oprava světa spočívá v tom, že se je snažíš zachránit a vracet zpět. Smysl života má být v tom, že opravuješ svět. Nejde udělat vše, stačí jednu malou jiskřičku vrátit a o to se snažím. Jsou to jiskry Všemohoucího, prostě něco z vyššího světa. Jako příklad uvedu třeba moje vnouče. Na jeho zrození jsem se samozřejmě nepodílela, ale přesto ze mě něco má, smích, je mi podobný a já se snažím abych mu něco dala dál. Život má přeci smysl. A tak to mám i se zvířaty. Je skvělé někam přijet a slyšet: tohle je hříbě po té kobyle, kterou jste kdysi zachránila. 

  • Eva Kiesler Klementová. Foto: Eva Kiesler Klemntová
  • Eva Kiesler Klementová. Foto: Eva Kiesler Klemntová

Jak zvládáš současný svět kolem sebe? Štve tě na něm něco?
Začala jsem si ho selektovat, co si k sobě chci pustit a co musím. A co mě štve? Třeba to, když někomu říkáš, že je něco špatné a on ti odpoví, že to je přece relativní. Naprostá relativizace pojmů dobro a zlo. Setkávám se s tím, jak lidé tvrdí, že tyhle věci neexistují. A to přece není pravda. Dobro je to, co svět zlepšuje, co má potenciál růstu. Zlo je destrukce, rozklad. Myslím, že lidé ztratili vizi dobra. Je potřeba přece mít sen, cíl. Je potřeba vidět svět, který tě přesahuje. Realita je daná, musíš ale vidět svoji existenci do budoucna. Koukat dál. To, co tě k ní posunuje je dobro, a co naopak, je to zlo. Mám dojem, že nám chybí cit, že spousta lidí se neumí ani autenticky radovat nebo být nešťastní. V tomhle je to dobré v Izraeli, na Východu nebo jihu Evropy. Střední Evropa je taková zatažená a USA je kapitola sama pro sebe, tam z lidí opravdové emoce snad dostane jen psychoterapeut. 

Má svět podle tebe šanci?
Vždycky má šanci. Život si cestu vždycky najde, bohužel to může být bez nás. 

Ty kromě toho všeho píšeš také knihy…
‚Píšu knihy‘ je trošku nadnesené. Většinu života se snažím o poezii, já si tím totiž ulevuji. Dokonce mi vyšla kniha, která se vyprodala, což jsem vůbec nečekala. Během nemoci jsem pro vnuka napsala knížku dětských básniček. To se vydalo zrovna v okamžiku, když jsem ležela na JIP. Z té mám strašnou radost, protože to děti oslovilo. Moje kamarádka má chlapečka, který je autista a vůbec nemluví. Četla mu ty básničky a on je začal opakovat. Ten klučina recituje oblíbené básničky, které jsem napsala. To je ten přesah, o kterém jsme mluvila. To jsou ty jiskřičky, které mají v životě smysl. 

Plánuješ další?
No něco mám, ale podle reakcí je to moc depresivní. Aby taky ne, když jsem to psala při rekonvalescenci po rakovině. Nick Cave je prý proti tomu skalní optimista. Ráda bych napsala nějakou prózu. Uvidíme, protože próza je víc práce. Básně si píšu u žlabu, když jsem u koní. 

Jsi také celkem aktivní na Facebooku, kde jsi založila motivační skupinu Hobyt Carcinoma Kriplteam. Jak to vzniklo?
Občas jsem tam napsala, že jsem uběhla deset kilometrů, čas neuvádím, bylo by to trapné, a najednou se postupně začali přidávat lidi pod heslem: když běháš ty, tak to už může každý. Začali to zkoušet taky a přidávali svoje zážitky. Máme tam autoimunitní onemocnění, utržené vazy, nadváhu, roztroušenou sklerózu a další různé divné choroby. Někdo chodí, někdo běhá. Prostě slušná parta.

Proč Hobyt?
Podle mého kocoura, který už měl být minimálně třikrát mrtvý, ale neustále sveřepě žije a je optimistický.  

Eva Kiesler Klementová
54 let, profesí terénní veterinářka (především koně), 2 dospělé děti, jeden maličký vnuk, čtyři psi, pět koček, dva potkani, činčila, králík, kůň. Autorka dvou básnických knížek – Pusťte mě domů a Praštěné básničky mešuge babičky.

2. 7. 2021 1 komentář
0 FacebookEmail
Zdraví

Novinky v ochraně před UV zářením: Sport zpříjemní zatmavovací kontaktní čočky i barevné krémy

od Karolína Hornová 1. 7. 2021
autor Karolína Hornová

Přinášíme tipy na vychytávky, které vás ochrání, zvýší komfort při běhu nebo cyklistice pod žhnoucím sluncem a navíc vám neuberou na stylu. Sluneční paprsky dokážou při sportu pěkně potrápit, zvlášť pokud máme citlivou pokožku. Ochrana před nimi ale nemusí být nutným zlem.

UV záření může být kamarád i nepřítel. Jeho příznivou a zákeřnou složku nelze bohužel zcela oddělit, přijímáme je vždy obě společně. Třeba pro tvorbu velmi „aktuálního“ vitamínu D stačí odhalit slunci obličej a paže vždy jednou za tři dny na 20 minut. A při sportu, jakým je běh, cyklistika nebo turistika, to je ale často chtě nechtě mnohonásobně déle. Abychom si svůj sport užili ve zdraví, nezbývá než použít UV ochranu – a toto léto přináší lepší věci než mastné krémy a zapocené sluneční brýle!

Co je UV záření a proč se chránit

Lidstvo tráví stále více volného času dobrovolně venku. Zatímco ještě na počátku 20. století byla bílá pleť známkou toho, že „máme na to“ schovávat se ve stínu a snědá důkazem, že musíme denně makat na poli, už o pár let později přišlo opálení do módy. Stalo se ukázkou toho, že trávíme svůj volný čas venku při sportu a jaksepatří tužíme své tělo i mysl. Tento trend sice přetrval dodnes, ale začíná se adaptovat na mnohá „ale“, spojená se škodlivými účinky slunečního UV záření.

Například v sousedním Německu nejnovějších odhady ukazují, že každoročně přibude 200 000 nových pacientů s určitou formou rakoviny kůže. Tato starší studie pak naznačila, že u maratonců, kteří se při tréninku nadměrně vystavují slunečnímu záření, je vyšší šance propuknutí maligního melanomu. Sluneční záření má ale vliv i na naše oči: „Stejně jako spálená pokožka je určitou formou zánětu, může UV záření způsobit i zánět spojivek nebo dokonce rohovky a je i rizikovým faktorem při rozvoji třeba šedého zákalu,“ říká optička a optometristka Pavla Vedralová.

UPF, SPF a UVI: Za jak dlouho se (ne)spálíme?

UV ochranný faktor (UPF) je škála, která určuje míru ochrany, již textilie poskytne pokožce při expozici slunečním paprskům. Stupeň ochrany je vyjádřen číslem, které udává, kolikrát déle může být pokožka vystavena slunečnímu záření, aniž by došlo k jejímu poškození nebo podráždění. Tato „rovnice“ je shodná s SPF (sun protective factor) u slunečních krémů. Oba údaje jsou závislé na dalších faktorech.

Reálnou hodnotu SPF i UPF „v praxi“ ovlivňuje UV index (UVI) dané lokality a také vlastní ochranný faktor pokožky, který máme každý trošku odlišný. Například: UV index pro naši oblast je 5–8. Pokud patříme mezi světlé typy (fototyp 2), je ochranný faktor naší pokožky cca 10–20 (minut). Doporučený SPF nebo UPF pro „naši“ kombinaci je 20–40. Ve výsledku tak můžeme na slunci strávit 20 až 40× delší dobu než bez krému nebo ochranné textilie.

Co se týče slunečních brýlí, vystačíme si s jedním číslem – filtr UV 400. Ten nepropouští záření nižší vlnové délky než 400 nm a tedy chrání před všemi typy UV záření. Míru zatmavení pak vybírejte podle potřeby a lokality, kde se pohybujete. Pro běh ve městě či přírodě a cyklistiku se hodí filtr kategorie 3–4, v extrémních podmínkách (hory, vodní plochy) může být lepší nejtmavší „pětka“.

Textil s UV ochranou: Návleky nejsou jen na zimu

Určitý ochranný faktor má každá textilie, ale pozor – u lehké bavlněné tkaniny to je ale například jen 2–10 UPF. Dokonce i přirozený stín pod stromy má faktor pouze 5–15. Pro citlivou pokožku, celodenní aktivity a ochranu exponované oblasti oblast hlavy a paží se tedy vyplatí certifikované UV textilie. Základním doplňkem jsou návleky na paže, které rozhodně nepatří jen k zimnímu období. Osobně jsem si oblíbila kompresní návleky s UV ochranou, které navíc podporují krevní oběh. Protože mám mírné problémy s termoregulací, komprese udrží moje končetiny v horku déle „fit“. Technologie jdou ale ještě dál – třeba jihokorejská značka N-rit vyrábí funkční návleky s chladivým efektem.

Pokud hledáme „stoprocentní“ ochranu třeba na trail, k moři nebo na turistiku v horách či celodenní cyklistiku, je optimální sáhnout po značkovém oblečení s garantovanou UV ochranou 40 nebo 50+, které u některých modelů nabízí třeba Adidas, Nike, Columbia, The North Face, Vaude, Maloja, Buff (čelenky a návleky) a další. Nejvyšší zárukou UV ochrany textilie je nezávislá certifikace – evropská norma EN 13758-1 nebo ještě vyšší UV Standard 801, který najdeme především u německých značek a oblečení určeného na vodní sporty, ale také u oblečení a speciálních doplňků pro jedince s citlivou pokožkou. Takové textilie poskytují ochranu mnohonásobně lepší než krém s SPF 50+ (tzv. „sunblocker“), ale přitom jsou funkční, lehké a prodyšné.

Návleky nejsou jen na zimu. Ty kompresní s UV ochranou chrání před spálením a zamezují překrvení končetin. Foto: Karolína Hornová

Sluneční kontaktní čočky: Komfort pro krátkozraké sportovce

UV filtr je samozřejmou součástí drtivé většiny kontaktních čoček. Stačí k odfiltrování „toho nejhoršího“ a zamezí průniku škodlivého záření zornicí do oka. Nezamezí ale oslnění a mžourání a při sportu pak stejně musíme sáhnout po slunečních brýlích. Já patřím mezi ty, kteří si na brýle při pohybu nezvykli (vadí mi mechanické pohyby i teplo, které se pod brýlemi kumuluje). Nadchla mě novinka loňského roku – zatmavovací čočky Acuvue Oasys with Transitions. „Tyto silikon-hydrogelové čočky filtrují 99 % UVA i UVB záření. Obsahují – stejně jako brýlová skla Transitions – mikroskopické fotochromatické molekuly, které působením světla mění svůj tvar, čímž způsobují ztmavení čočky až na 70 % a v ‚klidovém‘ stádiu disponují tónováním 15 %,“ vysvětluje Pavla Vedralová, majitelka Optiky Anděl, která tyto čočky nabízí.

V praxi to znamená, že čočka i „pod mrakem“ nabízí ostřejší vidění a omezení odlesků, např. od vodních ploch. Na plném slunci ztmavne během 60 vteřin. Zatmavení není nijak omezující – pocitově je slabší než u brýlí kategorie 3 a jeho výsledkem je přirozené vidění bez oslnění a mžourání. Čočky ale nechrání celý povrch oka (pouze zornici, duhovku a malý přesah bělma) – do extrémních podmínek tedy samotné nepostačí, na městské běhání ale určitě ano. Další je jen věc estetiky – zatmavené čočky vytvoří velkou tmavou duhovku a oko s nimi působí neobvykle. Protože čočky nosím pouze na běhání, tento detail mi vůbec nevadí – poskytují komfort, který pro mě osobně mnohonásobně předčívá nepříjemnosti běhání ve slunečních brýlích nebo kšiltovce.

  • Foto: Karolína Hornová
  • Kontaktní čočky Acuvue Oasys with Transitions dodávají trošku „uhrančivý“ pohled, ale i komfort při běhu na ostrém slunci. Foto: Karolína Hornová

SPF krém a sport: Nosí se „válečné barvy“

Horolezci, surfaři i extrémní běžci vědí, že bez bílých šmouh to někdy nejde – respektive, že nejlepší ochranou před sluncem jsou „klasické“ sluneční krémy s minerálním filtrem. „Jde o mikročástečky minerálů, které na povrchu pokožky vytvoří vrstvu, která UVA i UVB paprsky doslova odráží a chrání tak pokožku. Podle studií nejlépe chrání oxid zinečnatý, který je také ze všech filtrů nejšetrnější k pokožce,“ říká kosmetička Julie Bauer Šnoblová a dodává: „Tyto krémy přilnou k pokožce lépe než krémy na chemické bázi a jsou tak ideální pro ochranu extrémně namáhaných partií jako je nos, čelo, tváře, zátylek nebo i předloktí.“ Mají sušší složení a dokážou i absorbovat pot a zamezit jeho stékání (spolu s krémem) do očí a tvorbě pupínků a akné nebo ekzému, který může být reakcí pokožky na směs potu a chemických filtrů.

  • Foto: se souhlasem Suntribe
  • Foto: se souhlasem Suntribe
  • „Surfařské“ krémy s minerálními filtry nedráždí pokožku a dokonale chrání před UVA i UVB. Foto: se souhlasem Suntribe

Minerální krémy jsou aktuálně hitem přírodní kosmetiky (neobsahují chemikálie, které při uvolňování do vody škodí i přírodě) a vyrábějí je třeba značky Amazinc, We Love the Planet nebo švédská značka Suntribe, která má speciální řadu pro sportovce a praktická balení v tuhých tyčinkách. Charakteristické šmouhy, které minerální krémy na kůži při nedokonalém rozetření zanechávají, navíc přestávají být „out“. Naopak – pořádná vrstva k extrémnímu sportu patří.  Trend „válečných barev“ na obličeji pronikl mezi ostatní sportovce od surfařů, jachtařů i milovníků paddleboardu, a to natolik, že se hitem staly tónované minerální krémy – nepředstavujte si ale tělové, nenápadné. Naopak. Třeba zmíněný Suntribe vyrábí krémy dokonce v cihlově červené nebo azurově modré barvě. Proč ne! Doruda spálená kůže není žádným symbolem, že jsme překonali sami sebe. Naopak – zodpovědná ochrana před UV zářením, je ukázkou toho, že ke sportu přistupujeme jako profíci.

1. 7. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaKola

Jak si vybrat elektrokolo: základní rozdělení a kde je lepší mít motor

od Martin Kubala 29. 6. 2021
autor Martin Kubala

Elektrokolo může být vašim odrazovým můstkem při změně životního stylu. Jak postupovat při výběru, pokud jste se rozhodli pro jejich nákup?

Než začnete elektrokolo vybírat

Nemáte-li žádné předchozí zkušenosti s cyklistikou, věnujte následujícím řádkům zvýšenou pozornost. Předtím, než přistoupíte k výběru samotného stroje, je zapotřebí si uvědomit, že aktivní jízda na kole vyžaduje adekvátní oblečení. Můžete sedlat sebelepší stroj, ale pokud si na sebe vezmete kraťasy se síťkou a bavlněné tričko, tak se i dvouhodinová vyjížďka může proměnit v hotové peklo. 

Samozřejmě, že je vhodné myslet také na možnost nepříznivých povětrnostních vlivů, chladnějšího počasí a v neposlední řadě na vlastní bezpečnost. 

Píšu to záměrně na první místo, neboť těch položek rozhodně není málo a jejich pořízení může znamenat citelný zásah do plánovaného rozpočtu, obzvláště, chystáte-li se zapojit do akce více členů domácnosti.

Přilba – první věc, kterou byste si měli pořídit ještě předtím, než začnete přemýšlet o nákupu kola. 75 procent smrtelných úrazů cyklistů připadá na ty bez přilby. Nesnažte se na tomto doplňku ušetřit. Ruku v ruce s vyšší cenou jde kromě bezpečnosti i úroveň uživatelského komfortu zahrnující nižší hmotnost přilby, více možností nastavení, odvětrávání a v neposlední řadě i estetika.

Brýle – neméně důležitý doplněk. Pokud jste ještě při sjezdu v padesátikilometrové rychlosti nezažili čelní srážku se čmelákem, tak vězte, že to vyjde nastejno, jako kdyby vás někdo ze dvou metrů vzal prakem. Oči v tomto případě působí na létající hmyz z neznámého důvodu jako magnet. Kromě mechanické ochrany očí je třeba myslet i na ochranu před nepříjemným slunečním zářením. Oslňující podzimní slunce zapadající za horizont před vámi sice naskytne úchvatnou podívanou, může však být také tím posledním, co si ze své vyjížďky budete pamatovat.

Funkční triko – i na elektrokole se můžete zapotit, je proto vhodné, když budete mít v chladnějších dnech pod dresem adekvátní doplněk odvádějící pot z vaší pokožky směrem k horním vrstvám oblečení. 

  • Silnični elektrokolo Bianchi má elektromotor v zadním náboji. Foto: se svolením CykloBest
Silnični elektrokolo Bianchi má elektromotor v zadním náboji. Foto: se svolením CykloBest


Dres – i když si myslíte, že nejste žádní “vyzáblí cyklisté”, a představa elastického dresu zvýrazňujícího vaše křivky vám jde silně proti srsti, doporučuji si cyklodres pořídit. Jeho výhodou, kromě vhodného materiálu, jsou zadní kapsy, do kterých bez problému schováte nejnutnější potřeby na krátkou vyjížďku. V prodeji je dnes již mnoho typů dresů volnějšího střihu, v nichž můžete vypadat stylově i s nějakou tou rezervou kolem pasu. 

Kraťasy – základní kámen cyklistického oblečení – pokud se chcete posadit i další den. I zde, podobně jako u dresů, platí, že nemusíte být odkázáni pouze na uplé elasťáky.

Boty – pokud jste se nerozhodli přímo pro cyklistické tretry a nášlapné pedály, může být i běžecká obuv s hrubším vzorkem na podrážce.

Větrovka – užitečná věc pro jarní a podzimní počasí, kterou bez problémů nacpete do kapsy. Před deštěm vás sice neochrání, ale až vylezete promočení zpoza zastávky, kam jste se pět minut po dvanácté zajeli schovat, oceníte tento kousek oděvu chránící váš promočený (případně propocený) dres před studeným větrem.

Batoh – na delší vyjížďky nutnost. A doporučujeme mít alespoň dvě různé velikosti. U menšího můžete narazit na nedostatek kapacity, zbytečně objemný pak při nedostatečném zaplnění zhoršuje jízdní komfort (prostě vám tam v něm stále něco lítá).

A teď, když vám to tak krásně sekne, můžeme vyrazit k nákupu elektrokola.

S jakými typy elektrokol se můžeme setkat?

Základní rozdělení je stejné jako u běžných jízdních kol. 

  • Silniční – pro sportovní jízdu po silnici
  • Trekingová (crossová) – turistická pro všechny druhy cest
  • Gravel – sportovní kola vhodná na silnici i do lehčího terénu
  • Horská – ideální pro jízdu po lesních a polních cestách, středně náročném terénu anebo na silnici
  • Horská celoodpružená – kola, u kterých jedinou překážku představují jízdní dovednosti majitele
  • Fatbike – pro milovníky jízdy na sněhu, písku, ale také po kamenitých cestách, na kterých hrubé pneumatiky oproti klasickému odpružení dokáží mnohem lépe absorbovat otřesy

Samozřejmě, že existuje spousta dalších typů kol – skládací, městská, s fixním převodem a mnoho dalších, která však pro nás nehrají tak důležitou roli, protože nejsou tak vhodná k pravidelným sportovním aktivitám. Čím se tedy při výběru vhodného typu řídit?

Silniční kolo nebo gravel?

Pokud nemáte minulost spojenou se silniční cyklistikou, ale i přesto vás láká svižnější jízda po asfaltu, jeví se silniční elektrokolo na první pohled jako ideální volba. My bychom však jako vhodnější variantu doporučili gravel. 

  • Gravel elektrokolo Canyon. Foto: Marek Odstrčilík

Hlavní výhody silničního kola oproti gravelu, tedy menší valivý odpor pneumatik (galusek) a nižší hmotnost, jsou díky elektromotoru postaveny na druhou kolej. Naopak, vyšší míra jízdního komfortu a možnost jízdy i po neupravených trasách dává gravelu do rukávu nejeden trumf. A zejména na popraskaných horských asfaltových cestách anebo šotolině poznáte, že pro rekreačně sportovního cyklistiku je gravel jednou z nejlepších variant.

Horské kolo s pevnou zadní stavbou nebo celoodpružené?

I když jste přesvědčeni, že nezavítáte do náročnějšího terénu, upřednostnili bychom při výběru elektrokola variantu se zadní odpruženou stavbou. Přecejen dvou nebo vícehodinová vyjížďka v terénu doprovázená neustálými otřesy dokáže zamávat s bedry dvacetiletého mladíka natož s někým, jehož letokruhy začínají šestou dekádu.

Horské elektrokolo s odpruženou zadní stavbou. Foto: Se svolením Giant Česká republika

Samozřejmě, že celoodpružená kola si vyžádají nějakou tu tisícovku navíc, nesmíte však zapomínat, že neinvestujete jen do kola ale v prvé řadě do sebe.

Trekingová kola a fatbike

Trekingová kola jsou vhodná pro turistiku bez výraznějších sportovních ambicí, což sice neznamená, že byste si jízdu na nich nemohli užít, nicméně jsou určeny pro delší jízdy převážně po asfaltových cestách a na občasné překonání hůře sjízdných úseků. Na dovádění v terénu v tomto případě můžete zapomenout, lze s nimi však počítat jako se spolehlivým a pohodlným společníkem na dlouhé cesty i s nějakým zavazadlem navíc.

Fatbike je oproti tomu přesný opak, jehož cesta začíná právě tam, kde ostatní musí brát kola na ramena. Sypké, kamenité, kořeny poseté povrchy jsou jeho živná půda a kdo miluje jízdu ve volném terénu měl by sáhnout právě po tomto cvalíkovi.

Jak zvolit správný pohon?

Dalším neméně důležitým faktorem při výběru elektrokola je umístění motoru, jeho výkon a výdrž baterie.

A protože si jízdu na něm chceme pořádně užít, bude náš výběr relativně omezen, protože elektrokoly určenými výhradně do městského provozu anebo k cestám na nákup se jednoduše nebudeme zabývat.

Jako optimální se k našemu účelu jeví e-kola s motory umístěnými ve středu a baterií ve spodní rámové trubce. Středové motory oproti předním anebo zadním disponují vyšším výkonem a stejně tak jako u baterií, jejich umístění ve střední a spodní části rámu má podstatně lepší vliv na jízdní vlastnosti kola. Stručně řečeno – těžiště ve středu a u země zároveň je to nejlepší, co pro jakékoliv jednostopé vozidlo můžete udělat.

Pohon ve středu. Foto: Magdaléna Ondrášová

Co se týče výkonu motoru a baterie, zde je třeba vzít v úvahu hned několik parametrů. Prvním z nich je předpokládaná délka vašich vyjížděk. Výdrž baterie by měla pokrýt alespoň 75 procent z celkové doby (při jízdě z kopce asistenci nepotřebujete). Důležité je také vědět, že udávaná maximální výdrž závisí na míře asistence a ta se odvíjí jednak od stylu jízdy, vaší hmotnosti, úrovni vaší kondice a náročnosti terénu.

Pokud disponujete nějakým kilogramem uložené energie navíc a chystáte se na výlet do hor, počítejte preventivně s poloviční dobou oproti výrobcem uvedenému maximu.

Na co nesmíte zapomenout

V první řadě na bezpečnost svou a všech ostatních kolem. Elektrokola sice mají nastavenou asistenci pouze do maximální rychlosti 25 km/h, i to je však pro nezkušeného cyklistu relativně vysoká rychlost. Je třeba si uvědomit, že nejprve je zapotřebí vycvičit si alespoň základní jízdní reakce, než se pustíte někam do terénu nebo míst s vyšší frekvencí lidí.

I když vás to časem může lákat, využívejte výhradně cesty a stezky určené k cykloturistice, nedrancujte stezky určené pro pěší, traily pro standardní horská kola anebo drobný lesní porost. Pokud se rozhodnete vyjet mimo značené trasy, přesvědčte se raději dvakrát, zdali nemůžete napáchat škodu. E-bike je už relativně masivní stroj, jehož opakovaný průjezd může zanechat nesmazatelné stopy, mějte to prosím na paměti.

Městské elektrokolo zvládne i malé výlety v přírodě. Foto: Se svolením Giant Česká republika

A jelikož takové elektrokolo něco stojí, zamyslete se, zda nezvolit nějakou formu ochrany, zvláště pokud sportujete hodně a během výletů zastavujete po cestě na něco dobrého. Tuzemské pojišťovny tuto možnost již nabízejí a nikdy nevíte, co se může stát. „Pojištění FIT jsme koncipovali tak, aby pokrylo velmi širokou škálu škod, které mohou na sportovní výbavě vzniknout. A to jak při jejím uskladnění, krátkodobém odložení nebo přepravě, tak i při amatérském sportování,“ popisuje Tomáš Reitermann, vedoucí Odboru pojištění občanů v Kooperativě.

„Mimořádné je, že se pojištění vztahuje i na škody vzniklé na sportovní výbavě, kterou měl pojištěný na sobě nebo u sebe, nebo kterou krátkodobě odložil na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Tedy i například v hotelu nebo penzionu, ale i koleji nebo ubytovně, dále škody na věcech ponechaných ve vozidle nebo předaných veřejnému dopravci nebo do opravny. Územní platnost pojištění je přitom celý svět,” doodává Tomáš Reitermann.

29. 6. 2021 3 komentáře
2 FacebookEmail
BěháníBěžecké vybaveníVybavení

Test: Binder Jogger. Tak trochu jiný běžecký batoh z Čech

od Rungo 28. 6. 2021
autor Rungo

O atypickém běžeckém baťůžku Binder Jogger český výrobce MASK Gear uvádí, že kdyby měla běžecká ledvinka s běžeckým baťohem dítě, tak by to bylo právě tohle. Sedla mi lépe, než některé ledvinky, ale test odhalil i zádrhely.

Když to zjednodušíme, jedná o pás, který si připínáte pomocí přezek na rameni a v podpaží a na druhé straně v oblasti žeber utahujete stahovací šňůrkou.  Funguje na obě strany, přední i zadní část mají každá tři kapsy, jednu menší a jednu větší na zipy vevnitř a jednu na suchý zip zepředu.  Vnitřní strana je polstrovaná a vnější je z příjemného materiálu, co nepropustí vodu. Výrazný nápis je jedním ze dvou reflexních prvků na každé straně.

Přiznám se, že na začátku  testování ve mě pás budil rozpaky, které se ale po pár zkušenostech rozplynuly. Testovala jsem pás velikosti S (na výběr je ale až do XXL, přičemž roli hraje obvod hrudníku). Během testování jsem měla v páse telefon, klíče, peníze a papírové kapesníky. Oblékala jsem ho na tričko s dlouhým rukávem i na tílko, ale na holém těle, nebo jen na běžecké podprsence si ho představit ale neumím – tělo je zpocené a polstrování na citlivé kůži trošku kouše.

S Binderem jsem byla běhat, na bruslích i na kole, což je i cílem výrobce, používat ho univerzálně, nehledě na to, jakou aktivitu člověk provozuje. Nutno říci, že to, co s ním děláte, hraje u funkčnosti svou roli. Při běhu tělo skáče, čili je potřeba pás dobře nastavit, utáhnout, rovnoměrně rozmístit věci, které v něm máte, kdežto během bruslení a cyklistiky se trup zas až tak nehýbe a tudíž pás snese i volnější utažení. 

Myslím, že víc otázek na pás budou z logických důvodů mít holky, proto se teď zaměřím primárně na ně. Pás se dá nastavit, dá se hýbat délkou popruhů u přezek a stahovat šněrováním na žebrech. Chce to pár pokusů a ideální posazení i utažení se najde. Někdy máme my holky citlivá prsa, nebo třeba špatně zvolíme větší podprsenku. Tady mám dobrou zprávu, pás se dá nastavit tak, že aniž by tlačil, pomůže nechat všechno na svém místě a „nic“ neskáče.  

Když je pás prázdný, kopíruje tvar těla, hrudníku. Zde bych viděla jednu ze slabin Binderu, záleží na rozvržení věcí do kapes.  Mobil ve přední kapse mě tlačil, proto jsem ho dávala na záda. Sice je zadní část dobře přístupná pouhým rozepnutím přezky nebo povolením šněrování, stejně mi to ale přišlo po čase trochu otravné. Obecně ale předměty v kapsách díky polstrování netlačí a mince cinkají více vepředu než vzadu.

  • Běžecký batoh Binder Jogger. Foto: Gabriela Pohanková
  • Foto: Gabriela Pohanková
  • Běžecký batoh Binder Jogger. Foto: Gabriela Pohanková
  • Běžecký batoh Binder Jogger. Foto: Gabriela Pohanková

Binder je ideální na kratší výběhy, když nepotřebujete moc věcí s sebou. Netlačí, pevně sedí.   Někdy běžecké ledvinky nedrží na svém místě, nebo jsou neforemné. Batohy nebo vestičky zase musíte sundávat (a nevím, zda-li je to jen můj problém, ale suché zipy na nich mi trhají vlasy), zase se ale do nich vejde například pití a třeba šusťákovka. Pitný režim ale s Binderem zanedbat také nemusíte, výrobce uvádí, že se do něj vejdou až dvě 250mililitrové měkké lahvičky. 

Co se do Binderu vejde:

  • mobilní telefon: iPhone X nebo Samsung Galaxy S9 – není problém
  • klíče (svazek klíčů)
  • pití
  • peníze a doklady
  • sluchátka
  • sportovní peněženka (max. 130 × 90 × 10)
  • drobné předměty (kapesník, nůž, flashdisk)
  • Cena: 1 490 Kč

Kromě malého úskalí s mobilem na prsou bych zmínila ještě jednu věc, Binder je vhodný na vícero aktivit, nicméně přejdete-li z běhu do chůze, nebo jednoduše dáte ruce blíže k tělu, vnitřní strana holé paže se vám může začít odírat o systém šněrování, což nemusí být po chvíli úplně příjemné. Stejně tak umístění přezky na klíční kosti by mohlo třeba při tenkých ramínkách běžeckého tílka začít vadit.  

V celku ale se jedná o povedenou alternativu k ostatním běžeckým, nebo sportovním doplňkům, která si určitě najde své příznivce. 

Autorka textu: Gabriela Pohanková

28. 6. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Nezařazené

Proč s artrózou kyčlí jezdit na kole, ale nestoupat do pedálů a o čem svědčí bolest

od Magdaléna Ondrášová 27. 6. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Cyklistika je bezesporu vhodný sport pro aktivní lidi s artrózou. Neplatí to ale stoprocentně, a i na kole můžeme dodržovat pravidla, díky kterým nepovede sport ke zhoršení či bolestem. A co si myslí fyzioterapeutka Kateřina Honová o elektrokolech?

Artróza je degenerativní onemocnění kloubů a vzniká obvykle dlouhodobým přetěžováním, a proto zpravidla na velkých kloubech, jako jsou kyčle (kolena a další). Pokud jste majiteli artrózy v kyčli a rádi byste jezdili na kole, možná vás napadají otázky jako „můžu jezdit jako dosud, nebo se mám omezovat?“ nebo „co značí bolest po jízdě?“. Zkusíme na ně odpovědět s fyzioterapeutkou zaměřující se na sportovce, Mgr. Kateřinou Honovou.

Je cyklistika vhodný sport pro lidi s artrózou v kyčlích?

Zatím co běh není to pravé ořechové, neboť více zatěžuje, zdá se, že cyklistika je sportem právě šetrným k tomuto druhu onemocnění. Fyzioterapeutka ale varuje, že pokud sedíte celý den v práci za počítačem a cyklistika je pak jediný pohyb, který za den vykonáváte, budete potřebovat odpovídající kompenzaci.

Následkem artrózy kyčle dochází k omezení pohybu, říká se tomu kloubní vzorec. Jako první se omezuje zanožení, jako druhé vnitřní rotace. Proto je nutné tyto pohyby dělat, aby se chrupavka promazávala a omezení se nezvětšovalo, což se na kole neděje. Mimoto hodně pracuje bedrokyčlostehenní sval (zejména, používají-li se klipsy nebo nášlapy), který, když se neprotahuje, ještě zanožení (extenzi) více omezuje. Proto na kole jezdit můžete, ale potřebujete zvlášť kompenzovat (cvičit a protahovat) to, co na kole cvičit nejde.

Kdy s artrózou na kole nejezdit?

Bohužel, jako i jinde, platí zde, že vhodnost či nevhodnost jízdy na kole je individuální a každé tělo reaguje jinak. „Již jsem se setkala s člověkem s oboustrannou artrózou kyčlí čtvrtého stupně prakticky bez klinických projevů, stejně tak jako s majitelem artrózy druhého stupně s velkými bolestmi. Tedy nemůžeme určit stupeň nevhodný k jízdě na kole, ale spíš se řídíme dle reakce na zátěž,“ říká Kateřina Honová. 

Varující je taková zátěž, která vaše potíže výrazně zhorušuje, nebo vede k ostré či noční bolesti. V takovém případě zvolněte.

Jaký typ jízdy na kole zvolit?

„Jedná-li se o artrózu vyššího stupně s klinickými projevy (bolest, tuhost kloubu, omezená hybnost apod.), neradi vidíme přílišné tlaky do kloubu, které se dějí při šlapání ve stoje na pedálech,“ varuje fyzioterapeutka a dodává, že zásadní není ani tak vyvinutý tlak, jako spíše to, že díky nepříliš silným svalům stabilizujícím kyčel dochází k houpání pánve nad stojnou kyčlí, což přenáší tlak do měkkých tkání kolem kyčle a do zad. Dále nejsou vhodné velké otřesy (skoky na kole, či jízda po členitém terénu) apod. Samozřejmě platí, co je uvedeno výše – pozor si dávejte na to, co vaše potíže zhoršuje. Každé tělo je jiné a reaguje jinak.

Elektrokolo a artróza

Elekrokolo je skvělým prostředkem ke zvýšení dojezdového radiusu. Pokud se užívá správně, je výbornou možností ke kvalitnímu pohybu. A o pohyb právě jde. Je nutné se hýbat, nikoliv se jen nechat vézt. Pokud je právě elektrokolo prostředkem vaší motivace se hýbat, určitě je to benefit. Nezapomeňte ale, že je nutné kontrolovat dobití. Elektrokola jsou poměrně těžká a pokud vám po cestě vypoví baterie, docela dost se nadřete a kyčle vám za to nepoděkují.

Je rozdíl, když má artrózu mladý a starší člověk?

Ano rozdíl to je. Záleží, zda je artróza způsobená stárnutím tkáně nebo třeba úrazem. U mladých lidí je obecně potřeba vyšší zátěž k odpovídající reakci těla než třeba u nepříliš sportujícího seniora. Princip zátěže je ale stejný, jako jsme psali výše. Sledujte, jak vaše tělo na zátěž reaguje, postupně ji navyšujte a upravujte dle svého aktuálního stavu. 

Fyzioterapeutka Kateřina Honová dodává na závěr poslední radu: „Pokud máte v plánu se cyklistice věnovat více, je vhodné si nechat poradit s výběrem správného kola. Dvě věci jsou velice podstatné: výška sedla (to většinou lidé ví) a rozteč mezi sedlem a řídítky (to většina lidí neví). Je třeba si uvědomit, že i když se jedná o sport (pohyb), realizuje se vsedě. A cyklistů s potížemi v pohybovém aparátu jsem již také v ordinaci viděla hodně.“

27. 6. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

Turistické značení i užitečné aplikace: průvodce turisty pro Rakousko, Slovensko, Německo a Polsko

od Karolína Hornová 24. 6. 2021
autor Karolína Hornová

S námi se dozvíte, jak se se zorientovat v zahraničním turistickém značení a dáme vám tipy na aktuální užitečné kontakty i mobilní aplikace, které vám pomohou zaparkovat i neztratit se v horách.

Už můžeme! K sousedům s očkováním, testem nebo „bez ničeho“

Rakousko, Slovensko, Polsko i Německo už přivítaly první vlnu turistů po otevření hranic. Německo aktuálně nevyžaduje žádné potvrzení, do Rakouska a na Slovensko se dostanete už 21 dnů od první dávky (nebo s výsledkem antigenního testu) a Polsko vyžaduje ukončené očkování (nebo antigenní test). Kompletní a aktualizované podmínky najdete na stránkách našeho ministerstva zahraničí.

A „kdyby něco“, jak je to s pojištěním? Zeptali jsme se Milana Káni, tiskového mluvčího pojišťovny Kooperativa: „Řídíme se semaforem MZV ČR a v zemích označených zelenou nebo oranžovou barvou hradíme onemocnění COVID-19 našim klientům ze standardního pojištění léčebných výloh. Ale při cestách do rizikových zemí, tedy červeně a tmavě červeně označených, se případné onemocnění COVID-19 z pojištění léčebných výloh nehradí – doporučujeme tedy sjednat pojištění COVID, případně Karanténa.“ Před cestou se tedy vždy vyplatí ověřit si „barvu“ cílové země.

Autem blíž k horám

Pokud nechcete cestovat se zájezdem nebo „na vlastní pěst“ vlakem či autobusem, je na řadě vlastní auto. Na dovolenou „k sousedům“ je to ideální prostředek, jak se na místo dostat co nejpohodlněji a navíc mít k dispozici vlastní vůz pro přiblížení k dalším výletním cílům. Pokud jste z cesty do zahraničí nervózní, může vám dodat klid kvalitní navigace (ale o té později) a také pojištění. To vás pojistí i pro případ, že řídí pouze jeden z vás a stalo by se, že bude indisponován.

„V rámci našich služeb nabízíme i možnost zajištění náhradního řidiče v případě vaší momentální nezpůsobilosti k řízení motorových vozidel,“ říká Milan Káňa z Kooperativy. „Tato možnost je součástí speciální krátkodobé asistenční služby HOLIDAY. V případě potřeby vám v jejím rámci zdarma zajistíme odtahové vozidlo s odbornou posádkou, hodinu práce mechanika a nocleh v hotelu, pokud je šance na rychlou opravu auta, případně odtah vozidla do ČR.“

Než vyrazíte: Mobilní aplikace pro pohodovou turistiku v zahraničí

Mobilní telefon zastává čím dál víc práce – díky kvalitním přijímačům GPS v nových telefonech a dostupnému signálu s internetovými daty (v zahraničí i na horách) je skvělým pomocníkem při výletech. Papírová mapa je samozřejmě jistota, která bude vždy s vámi, i když technika selže. Mobil s užitečnou aplikací k ní ale bude doplňkem, který vám pomůže bezstarostně dojet do cíle, odbourat cestovní nervozitu i si výlet více užít (a třeba se na dovolené nepohádat, jestli ten vrchol na obzoru je Gerlach, Kriváň nebo Rysy…). Tyto aplikace po cestě určitě využijete:

Waze je bezplatná navigace pro jízdu autem po ČR i v zahraničí. Má českou verzi a na cestách oceníte její jednoduché a intuitivní ovládání, i funkce jako je upozorňování na dopravní komplikace před vámi a možnost využití vhodné objízdné trasy. Žádné složité hledání trasy do cíle – pouze poslouchání pokynů a možnost se plně soustředit na řízení. Pokud sami narazíte na překážku, můžete ji v aplikaci nahlásit a upozornit tak ostatní řidiče. Užitečná je funkce sdílení polohy – ať už jedete na dovolenou dvěma auty s přáteli, nebo v případě, že chcete svou polohu na cestě sdílet s blízkými doma.

Mapy.cz Jsou perfektně zpracované turistické mapy v češtině. Nejpřesnější jsou pro území Česka a Slovenska, ale velmi dobře vás navedou i v dalších sousedních zemích. Pro plánování výletu je ideální počítač, ale rozhodně se vyplatí stáhnout si i mobilní verzi. Po cestě si můžete jedním kliknutím zobrazovat zajímavá místa v okolí i s fotografiemi od dalších turistů a vybírat tak další cíle nebo vyhlídky přímo po cestě. Do aplikace lze navíc stáhnout i offline verzi mapy, takže na výletě nebudete potřebovat data ani mobilní signál.

Bergfex je turistická navigační aplikace rakouské provenience pro milovníky horských túr (v němčině). Nabízí více než 70 000 GPS tras po celé Evropě, nejvíce v oblasti Alp. A každá trasa disponuje podrobným popisem o náročnosti, délce, výškovém profilu a doporučeném vybavení. Zahrnuty jsou také užitečné tipy, jak se k trase dostat a kde zaparkovat. Zajímavá je funkce upozornění – pokud sejdete z trasy zvolené túry, dostanete zprávu – nemusíte se tak bát, že zabloudíte. Aplikace je zdarma, ale v placené verzi je navíc možnost stažení map pro offline použití.

Peak Visor je placená aplikace (129,99 Kč) pro 3D navigaci v terénu. Zní to složitě, ale je to jednoduché: Na pěkné vyhlídce jednoduše otevřete aplikaci v chytrém telefonu a „namíříte“ na panorama před vámi. Na displeji se vám zobrazí panorama s popisky se jmény a kótami vrcholů před vámi. Náhled můžete uložit i jako fotku a poslat přátelům nebo dětem. Aplikace funguje všude po světě a navíc umí nově rozpoznávat třeba hrady a zámky a vyhlídková místa a umí najít nejbližší parkoviště i lanovku, abyste se na vrchol dostali co nejpohodlněji.

Stihnu to? Jak počítat kilometry a hodiny při turistice

To je otázka, kterou český turista řeší v zahraničí nejčastěji. Všechny naše sousední země (alespoň na části tras) využívají značení vzdálenosti časovým údajem. Doba chůze, vyznačená na směrovkách v zahraničí, je stanovena na základě evropského standardu a následujících koeficientů:

  • 300 výškových metrů za hodinu pro výstup
  • 4 kilometry na hodinu pro postup horizontálně
  • 500 výškových metrů za hodinu pro sestup

K času, který vyjde na základě tohoto výpočtu, se obvykle ještě přidává „rezerva“ – v Rakousku např. 5 minut na trasu do 45 minut, 15 minut pro středně dlouhé trasy (1 až 2 hodiny chůze) a 30 minut pro dlouhé trasy nad dvě hodiny. Pokud máme fyzičku, nebo jsme naopak zvyklí chodit pomalejším, „kochacím“ tempem, není od věci zaznamenat si, kolik času na zdolání horizontální a vertikální vzdálenosti obvykle potřebujeme, a při plánování výletu si vypočítat „svůj“ čas.

Co kdyby…cestovní pojištění se o vás postará

„Před jakoukoli cestou si rozhodně si sjednejte minimálně pojištění léčebných výloh. A pro aktivní dovolenou to platí dvojnásob,“ říká Milan Káňa.„V případě cestování po Evropě by měl pro léčebné výlohy stačit limit cca 2 miliony Kč, vyšší limity doporučujeme spíše pro cesty do zámoří,“ dodává. Vyvrací tak domněnku, že s evropskou kartičkou pojištěnce máme ošetření po celé EU zdarma: „Naši občané tak musí hradit poplatek při návštěvě lékaře, při vystavení receptu na léky, při nákupu léků, při pobytu v nemocnici i při stomatologických zákrocích stejné spoluúčasti jako tamní občané.“  

„Běžné zdravotní pojištění nehradí ani případný zpětný transport nemocného domů (který může vyjít na 60 až 300 tisíc korun) a také zásah zahraniční horské služby. Ten přitom například v Rakousku pro samoplátce vychází v přepočtu na 180 000 Kč,“ varuje Káňa. Cestovní pojištění tedy znamená nejen pokrytí případných nákladů, ale také turistiku bez stresu a obav – v případě potřeby stačí zavolat na non-stop asistenční linku. V případě vysokých výloh pak pojišťovna umí i zaslat garanci platby, anebo zabezpečí přímo převod peněz.

Teď máme všechno. Ještě sbalit batoh, nezapomenout na jídlo, svačinu a mapu a můžeme vyrazit do přírody. Jak se zorientovat na výletě v jednotlivých sousedních zemích, zjistíte dále.

Slovensko: Jako v Alpách, ale skoro jako doma

  • Slovensko, Vysoké Tatry Foto: Tomáš Malík, Pexels

Slovensko je skvělou volbou, když chceme jet do „pořádných hor“, ale nejsme dostatečně jazykově vybaveni. Nebo si chceme zavzpomínat, jak jsme „zamlada“ jezdili do Tater a zažít překvapení, jak se to tady změnilo – co se týče služeb, ubytování, ale také třeba lanovek a dalšího zázemí pro turisty. To dobré ale zůstalo – pohostinnost, ovocné buchty a halušky v závěru každého výšlapu. A samozřejmě ty výhledy!

Způsob značení je téměř stejný jako u nás: červené jsou hřebenovky a páteřní trasy (magistrály), zelené převážně lesní cesty a nástupové cesty na hřebeny, modré jsou důležité regionální trasy, vedoucí např. celým pohořím a žluté nenáročné trasy s malým převýšením a spojky mezi trasami. Vzdálenosti jsou ale uváděny v časových údajích (hodiny a minuty) se zaokrouhlením na 5 minut – tak tomu bylo ale už za dob Československa a turistu z řad pamětníků tak tento jev nijak nepřekvapí.

V roce 2006 začali slovenští značkaři se systematickými elektronickými revizemi značených tras. Znamená to, že zaznamenávají jednotlivé trasy pomocí GPS přijímače a kromě přesné trasy zaznamenávají také různé „objekty zájmu“ v jejich okolí, včetně fotodokumentace – vše pak poslouží k ještě lepší orientaci a plánování tras, pokud využíváme mobilní aplikaci s turistickou mapou.

Užitečné odkazy:

  • Přehled turistických značek na Slovensku
  • Stránky Klubu slovenských turistů
  • Stránky Horské záchranné služby a její aplikace Mountain Rescue Service pro přivolání pomoci

Polsko: Výlet na „druhou stranu hor“ i dovolená v nížinách

  • Polsko, Zakopane Foto: Josh Hild, Pexels

Polsko je stále častějším cílem českých turistů – není to daleko, s troškou dobré vůle se tu domluvíme našim rodným jazykem. Turistickou dovolenou zde můžeme krásně zkombinovat s pobytem v Krkonoších nebo Tatrách a udělat si sem třeba jen jednodenní výlet. Krásné mohou být ale i roviny – třeba Mazurská jezerní plošina, známá jako kraj tisíců jezer, kde se dá celý den chodit nebo jezdit na kole a přitom se tolik neunavit a navíc si připadat jako ve Finsku.

V Polsku se používá obdobné značení jako u nás nebo na Slovensku. Polský systém používá ale navíc i černou barvu (ale barvy nemají žádnou souvislost s obtížností trasy). Narazit můžeme na lomené značky (nebo šipky), které značí, že trasa zahýbá. Začátek a konec trasy je značen kolečkem v příslušné barvě. Kromě toho se lze setkat s bílým vykřičníkem nad značkou, který má upozorňovat na náhlou změnu směru. Na tabulkách se v horách uvádějí vzdálenosti časovým údajem, kdežto v nížinách většinou v kilometrech.

Výše popsané ale nemusí být pravidlem všude – v Polsku neexistuje centrální norma, který by značení sjednocovala. Můžeme tak někdy narazit na všemožné projevy kreativity – třeba trasy označené různými symboly jako je srdíčko nebo kytička. Trasy pro cyklisty často bývají označeny nevšední růžovou barvou – není to ale pravidlem všude, takže je vždycky lepší trasu plánovat s mapou, průvodcem nebo mobilní aplikací. Pokud jde ale o trasy značené pracovníky PTTK, dodržují všechny stejnou normu.

Užitečné odkazy:

  • Přehledný dokument o značení turistických tras podle PTTK (polsky)
  • Stránky Polského turisticko-vlastivědného spolku (PTTK)
  • Stránky Polské horské záchranné služby (GOPR) a aplikace Ratunek pro přivolání pomoci v horách

Rakousko: Pestrá destinace pro turisty v každém věku

  • Rakousko, Hallstatt Foto: Rahat Ali, Pexels

Náš jižní soused je stále oblíbenějším cílem českých turistů všech věkových kategorií. Domluvíme se tu sice většinou jen německy nebo anglicky, nicméně Rakušané jsou mistři turistických průvodců – ať už jedeme do hor nebo na kole podél Dunaje, v každém hotelu nebo infocentru najdeme mapu či brožuru o dané lokalitě, často i v českém jazyce. V Rakousku je turistika „národním sportem“, vyhledávaným starší generací – i proto je při značení tras dbáno i na určení jejich technické náročnosti. V Rakousku je běžné vyrazit na túru „na míru“ s horským vůdcem – určitě se nebojte tuto možnost vyzkoušet

Turistické značení se zde liší podle spolkové země a regionu. V zásadě je ale jednotné – v Alpách se značení sjednocuje podle švýcarského vzoru. Turistické trasy jsou značeny lineárním značením, shodným s naší značkou pro červenou trasu. Žluté směrové tabulky nesou informace o cíli trasy a době, potřebné k jeho dosažení a někdy i další doplňující informace (třeba zajímavosti a vyhlídky). Značené trasy jsou také systematicky číslovány, což usnadňuje orientaci v terénu i s pomocí mapy či aplikace.

V Rakousku rozlišujeme „Wanderwege“ (turistické cesty), které najdeme spíše v nížinách a podhůří. Bývají nenáročné a k jejich absolvování nepotřebujeme speciální vybavení. V horách, většinou nad hranicí lesního pásma, najdeme „Bergwege“ (horské cesty), označené na směrovkách i stupněm obtížnosti, jako to známe ze sjezdovek – modré (lehké), červené (středně obtížné) a černé (náročné). Ale pozor na výjimku: Ve Vorarlbersku (stejně jako ve Švýcarsku) je to obráceně – modrý „puntík“ označuje nejnáročnější terén.

Užitečné odkazy

  • Přehledný dokument o turistickém značení (německy)
  • Stránky Österreichisches Alpenverein
  • Stránky Rakouského turistického klubu
  • Stránky rakouské horské služby (ÖBRD)

Německo: Nekonečné cyklotrasy pro každého i výlet do hor

  • Německo, Gablenz Foto: Martin Damboldt, Pexels

Nejen na nákupy, ale za aktivní dovolenou. Německo je turisticky lákavější, než se zdá – nabízí třeba pro našince nejbližší moře ale i Alpy, ke kterým lze dojet „za chvilku“ po dálnici a cestou se třeba ještě stavit v některém z větších měst. Německo je zemí cykloturistiky, v níž si vybere každý – na trasách podél Rýna, Dunaje, Labe nebo Baltského pobřeží najedete desítky kilometrů denně bez námahy, ale dobře se tu jezdí i po městech nebo naopak v horách – třeba pohoří Schwarzwald je oblíbenou destinací pro milovníky elektrokol.

Turistické značení v Německu se liší napříč spolkovými zeměmi a regiony. Některé velmi známé trasy mají specifické značení ve formě piktogramu případně barvu „mimo systém“ či jsou značeny symbolem. Trasy jsou ale značeny velmi pečlivě a v poslední době zde probíhá sjednocování – především v oblíbených oblastech, jako je zmíněný Schwarzwald. Po Německu najdeme směrovky ve žluté, zelené nebo bílé podkladové barvě, která ale neznamená odlišný typ trasy.

Oficiální směrovky nicméně vždy obsahují značku, piktogram nebo číslo trasy, směr (cíl) trasy, vzdálenost v kilometrech či hodinách do cíle (případně obojí). Trasy jsou značeny lineárně, naučné stezky lomeně a okružní trasy symbolem barevného kolečka. Modře jsou značené hlavní trasy, červeně oblastní trasy, zeleně a žlutě vedlejší. Kromě toho mají některé turistické trasy také kvalitativní hodnocení „Premiumwanderweg“, které získávají na základě atraktivnosti nebo „zážitkového“ potenciálu trasy. V Alpách pak narazíme na různě náročné trasy: Bergwanderweg (horská cesta), Alpinwanderweg (náročnější vysokohorská cesta) a Klettersteig (zajištěná náročná cesta)

Užitečné odkazy:

  • Přehledný dokument o turistickém značení (německy)
  • Stránky Deutsches Alpenverein
  • Stránky Německého turistického institutu

Horská služba je v Německu součástí Červeného kříže, v Alpách zde funguje záchranná aplikace SOS-EU-ALP, kterou lze použít i v rakouském Tyrolsku a Jižním Tyrolsku v Itálii.

24. 6. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
SporttesteryVybavení

Sloučení dvou aktivit do jedné. Jak na to v aplikaci Garmin a Strava

od Magdaléna Ondrášová 23. 6. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Uložili jste si omylem v průběhu tréninku svoji aktivitu na hodinkách a museli jste zahájit novou? Stalo se mi to také a za normálních okolností mě to nechává chladnou, ale jde-li o trasu zvláštního významu, chci ji mít uloženou v celku. Níže najdete návod, jak jsem toho docílila.

K rozdělení jednoho tréninku na dva dojde jednoduše. Buď omylem při pauze kliknete na „uložit“, nebo necháte pauzu tak dlouho, až se po nějaké době automaticky uloží sama. Hodinky se hned synchronizují s mobilním aplikací a v ní máte dva záznamy místo jednoho.

Co s tím si ukážeme na aplikaci Strava a Garmin Connect. V desktopové verzi. Pro obě aplikace použijeme totožný nástroj GOTOES i postup.

Jak sloučit aktivity do jedné na Strava

  1. Vyexportujte v aplikaci Strava na počítači obě rozdělené aktivity volbou „Export Original“ do .fit formátu. Stalo se mi, že se u některých aktivit stejným postupem stáhl formát .gpx. Ničemu to nevadí, bude to fungovat, jen výsledný soubor nemusí obsahovat všechny metriky. (Rozkliknete aktivitu a v levém sloupci dole pod třemi tečkami najdete volbu „Export Original“)
  2. Slučte oba soubory pomocí tohoto nástroje.
  3. Nahrajte získaný sloučený soubor do aplikace Strava (plusko v pravém horním rohu, volba „Upload activity“, „File“). Původní rozdělené ze Stravy nejdříve smažte (v aktivitě levý sloupec dole, tři tečky, „Delete“).

Jak sloučit aktivity do jedné v Garminu

  1. Vyexportujte v Garmin Connectu na počítači obě aktivity volbou „Exportovat původní“ do .fit formátu (v aktivitě v pravém horním rohu přes ozubené kolečko).
  2. Slučte oba soubory pomocí tohoto nástroje.
  3. Nahrajte získaný sloučený soubor gpx do Garmin Connectu ve webovém rozhraní (mráček se šipkou v pravém horním rohu). Původní rozdělené ale nejdřív z Garmin Connectu smažte (v aktivitě v pravém horním rohu přes ozubené kolečko „Odstranit“).

Možná existuje více možností, jak na to, ale tyto mi fungovaly dostatečně.

23. 6. 2021 7 komentáře
4 FacebookEmail
Nezařazené

I aktivní šedesátníci musí umět správně odpočívat. Bylinky z kuchyně nebo pyžamový den

od Lucie Pilátová 22. 6. 2021
autor Lucie Pilátová

Odpočinek je nezbytnou součástí života. Pokud si ho nedopřáváme pravidelně, tělo se o něj přihlásí únavou a oslabením organismu. Zejména ve vyšším věku bychom se měli naučit správně odpočívat. A to jak aktivně, tak i pasivně. Vyzkoušejte některé z následujících tipů.

Říká se, všeho s mírou. Čas, který věnujete práci, byste proto měli úměrně vyvážit odpočinkem. V opačném případě se může stát, že si tělo o volno řekne samo. Jenom vám k regeneraci organismu už nebude stačit víkend a možná ani delší časové období. Nedostatek odpočinku totiž často bývá příčinou různých zdravotních obtíží, například únavového syndromu či oslabení imunity. Co tedy dělat, abychom se těmto problémům vyhnuli?

Snažte se vyspat

Základem kvalitního odpočinku je dostatek spánku. Patříte-li mezi nespavce, zkuste změnit spánkovou hygienu. Tedy chodit pravidelně spát, aby si tělo zvyklo na určitou hodinu a samo se naladilo do klidového režimu. Za dveřmi ložnice nechte počítač i mobil. Místnost před spaním vyvětrejte. Alespoň dvě hodiny před spaním už byste neměli nic jíst a rozhodně nepít nápoje s kofeinem ani alkohol. Lépe se vám bude usínat po malé večerní procházce na čerstvém vzduchu. K dobrému spaní napomáhá i kvalitní matrace. Ideální je vybraná na míru vašemu aktuálnímu stavu. Myslete na to, že ve spánku tělo regeneruje, zmírňují se dopady stresu, zlepšuje paměť a koncentrace. Spát byste proto měli denně alespoň sedm hodin.

„Pyžamový“ den

Někdy si člověk odpočine, když celý den lenoší. Čas od času je takový pasivní odpočinek příjemný. Co se během něj dá dělat? Třeba si konečně dočíst kapitolu z oblíbené knihy, poslouchat hudbu nebo se podívat na zajímavý film. V rámci pasivního odpočinku ale můžete i jen sedět, ležet a nedělat nic, nejlépe ani na nic nemyslet. Nechat myšlenky jen tak volně plout a snít s otevřenýma očima.

Bylinková relaxace

Stalo se vám někdy, že jste se rozhodli odpočívat, ale nějak vám to nešlo? Cítili jste se v tenzi, myšlenky se vám neustále vracely k pracovním starostem a nedokázali jste se uvolnit nebo se soustředit na hobby aktivitu. Někdy nám zkrátka naše podvědomí nedovolí alespoň na čas zapomenout na různé problémů. Proto je vhodné sáhnout pro bylinkovou první pomoc. Pokud nemůžete spát, uvařte si večer před spaním šálek levandulového čaje, který zbavuje neklidu a napomáhá lepšímu usínání.

Duševní pohodu a relaxaci vám dodá čaj z bylinky, kterou nejspíš už znáte z kuchyně. Oregáno neboli dobromysl obecná je vynikající nejenom jako koření, ale i nápoj navozující klid a pohodu. Ostatně, jak už to prozrazuje i v názvu. Určitě s námi budete souhlasit, že duševní blaho a dokonalý odpočinek zajistí i bylinková koupel. Takové poležení ve voňavých bylinkách má blahodárný vliv nejenom na psychiku, ale i na celý organismus.

Odpočívat lze i aktivně

Klasickým příkladem aktivního odpočinku je sport. Sportovní výkon vyžaduje soustředění, ať už jedete nebo běžíte na čas, či se jen potřebujete dostat kamsi na kopec. Spolehlivě si tak vyčistíte hlavu od různých problémů, ať již soukromých nebo pracovních. Aktivně odpočívat se ale dá i při manuální práci třeba na zahrádce, což je příjemná relaxace zejména pro lidi po padesátce, kteří se po zatěžujícím týdenním vysedávání v kanceláři potřebují protáhnout.

Sportovní trenér Adam Šťastný k tomu říká: ,,Jaký pohyb si vybrat? To vždy záleží na sportovní historii daného člověka. Já bych zájemce rozdělil do tří kategorií: 1. začátečník, který se nikdy nehýbal a najednou se rozhodne začít pro sebe něco dělat; 2. sportovec v mládí, kterého později spolkl pracovní svět a po několika letech nicnedělání se zděšením zjišťuje, že se zadýchává na schodech; 3. aktivní amatérský sportovec, který v mládí sportoval a dodnes si udržuje fyzičku pohybem s přáteli během týdne.

Pro první dvě kategorie musím vyzdvihnout hlavní věc, a to je se s někým poradit. Zainvestujte do sebe tím, že si alespoň na začátek najmete trenéra, ať už jde o jakýkoliv pohyb. Předejdete tak rychlému vyhoření a hlavně zranění. Nejvíce zranění vzniká právě v okamžiku, kdy „skočíte” do sportu a pohybu moc rychle a po dlouhé době nic nedělání chcete okamžité výsledky. Lidé ve třetí kategorii už většinou ví, co potřebují, jelikož se v mládí a během své sportovní kariéry naučili své tělo poslouchat.“

A jaký sport si vybrat?

,,Vždy je dobré dělat aktivit více, každá aktivita je svým určitým způsobem jednostranná,“ dodává trenér Šťastný. ,,Důležitá je všestrannost pohybu, nelze říct, že potřebuji procvičit jen jednotlivé části těla. Celé tělo bylo stvořeno k pohybu, tak ho potřebuji procvičit celé! Ať už jde o 20 nebo 60letého člověka, tak je nejdůležitější vybudovat si pozitivní vztah k dané aktivitě, pokud ten vztah nevybuduji, tak vydržím pár měsíců a při první delší pauze už znovu nezačnu. Na každou aktivitu se najde člověk, který by jí neměl dělat, ale takové všeobecně nejbezpečnější aktivity jsou plavání, brusle, chůze i běh (nebát se mírných nárazů, kosti také potřebují přiměřenou zátěž), jóga a cvičení s vlastní vahou. Masáže, sauna, pára a další aktivity na uvolnění svalů jsou také velmi dobré. V rozumném rozsahu se více méně nemusíte bát ničeho, důležité je se hýbat, zvednout srdeční tep, rozhýbat klouby a zahřát svaly. S věkem všechny struktury v těle ztrácí svou elasticitu, to znamená, že se mnohem častěji stávají úrazy. Jediný způsob jak tento proces zpomalit je pohyb, přiměřeně zdravě jíst a pít, kvalitně spát, zkrátka zůstat aktivní.“

Zkuste i naše recepty na hezké ráno:

Recept na svěží ráno: káva povolena, konkrétní cviky, ranní sezení a další tipy
22. 6. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás