RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
InspiraceInspirace a příběhy

Plánujete už cyklodovolenou? Na kole bludištěm mrtvých v sicilské Gibellině

od Rungo 2. 4. 2021
autor Rungo

Pokud vás náhoda, osud nebo nějaké nedopatření zanese na Sicílii, udělejte to, co my. Vydejte se do Gibelliny. Odměnou vám bude pohled na jeden k nejrozsáhlejších a nejkrásnějších příkladů land artu neboli umění pod širou oblohou, které do jednoho ze svahů otiskl italský výtvarník, malíř, sochař a lékař Alberto Burri. 

Říká se, že tam straší, ale odvážnému štěstí přeje, a tak asi hodinu jízdy směrem na západ od přístavního města Marsala projíždíme vesnicemi a stoupáme zatáčkami utaženými, že by si člověk z rukou umotal vánočky. Upalujeme po silnici o šířce jeden a čtvrt auta a modlíme se, abychom v protisměru nepotkali lokálního závodníka.

Když o něco později zastavujeme na místě, vidíme už jen tak daleko, kam dosvítí světlomety naší dodávky. Na přilehlém parkovišti svým příjezdem rušíme několik potmě stojících aut se zamlženými okny – prostě sicilská romantická klasika. Fotograf Míla mizí pouze s čelovkou a fotobatohem se slovy, že jde udělat pár nočních fotek. Je mi jasné, že se nevrátí dřív jak za dvě hodiny, a tak jdu spát. Dobrou noc. 

Ráno nemůžeme dospat. Skáčeme ven z auta, abychom se konečně podívali na slibovaný monument. Alberto Burri ho vykouzlil na půdorysu původního města Gibellina, které v roce 1968 zcela zničilo zemětřesení s epicentrem v nedaleké Belice. Burri, který během druhé světové války prošel bojemi v severní Africe i zajateckým táborem v USA, se do díla pustil v roce 1984 s cílem znovu vdechnout život do místa, kde během tragédie zemřelo víc jak dvě stě obyvatel.

  • Foto: Miloš Štáfek
  • Foto: Miloš Štáfek
  • Foto: Miloš Štáfek
  • Foto: Miloš Štáfek
  • Foto: Miloš Štáfek

Umělec, který proslul experimentováním s pytlovinou, dřevem, igelitem nebo železnými deskami, vsadil na čistý beton. Na ploše 85 tisíc metrů čtverečních vytvořil stovky bílých bloků z betonu o výšce 1,6 metru. Zachoval přitom obrysy domů a síť ulic, kterými se dnes můžete procházet jako kdysi původní obyvatelé. Burri práci přerušil v roce 1989 a o šest let později zemřel. V roce 2015 – při příležitosti jeho nedožitých stých narozenin – bylo dílo dokončeno a na počest autora dostalo název Cretto di Burri (Burriho trhlina).

I když se to nezdá, v horní části jsou uličky tak strmé, že se i ebiku při výjezdu zvedá přední kolo. Už při prvním průjezdu se ukáže, že stačí odbočit a člověk se v uličkách ztratí jako v bludišti. Zastavím a zatímco se rozhlížím kolem, vnímám ticho, vítr a sílu prostoru. Cítím nutkání vyšplhat se na jeden z bloků, lehnout si na něj a jen tak spočinout. 

Míla mezitím šplhá do nejvyššího patra jedné ze zachovaných budov na okraji, aby zachytil monument v celé jeho šířce. Vrací se celý vyděšený – v liduprázdném prostoru ho během focení vystrašilo chrastění, z kterého se vyklubala prázdná plechovka zmítaná větrem. 

Gibellina je silné místo se silnou atmosférou. Dron s kamerou sám od sebe několikrát zmizel, za letu škrtal o betonové bloky a natočené záznamy jsou na mnoha místech narušené válkou černých a bílých mravenců. 

Jedna noc a jeden den nám stačily. S přijíždějící omladinou uklízíme cajky do auta a opouštíme místo, kterém se můžete přít, zda je víc hřbitovem, pomníkem, bludištěm nebo uměním. Přijeďte to rozsoudit sami. 

2. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Vybavení

Asics vypustil jedny z nejrychlejších bot na trhu. Podrobili jsme testu Metaspeed Sky

od Vít Kněžínek 30. 3. 2021
autor Vít Kněžínek

Závodní karbonový speciál ASICS METASPEED Sky se teprve začíná prodávat, ale my jsme získali jeden model k řádnému testování již dříve. Přinášíme recenzi, která osloví hlavně běžce, kteří hledají opravdu rychlou botu.

Kolik se toho může za rok změnit? Ptáte-li se na běžecké boty a položíte-li otázku na jaře roku 2021, pak bude odpověď znít – neuvěřitelně mnoho. Před rokem byla na trhu prakticky jediná závodní bota s karbonovým plátem a Vaporfly NEXT% měly mezi závodními běžci naprosto neotřesitelnou pozici. Rok se s rokem sešel a všechno je jinak. Nike se sice stále drží na špici, ale počet konkurenční bot srovnatelných kvalit roste.

Nejnovějším přírůstkem mezi karbonovými závodními speciály je METASPEED Sky od japonské značky ASICS a tato novinka se bez debat řadí mezi nejpovedenější a nejrychlejší boty, které při silničním závodě můžete obout. 

První pokus Asicsu se jmenoval METARACER a na trhu je už více, než půl roku. Naši recenzi si můžete přečíst zde.

METARACER je velmi povedená bota, ale už od pohledu se jedná o model blízký tradičním botám. Obsahuje sice karbonový plát, ale celková konstrukce se od nejlepších karbonových bot výrazně liší. Hlavní “problém” spočívá v příliš nízké vrstvě tlumící pěny. Díky tomu je METARACER sice skvěle živá a reaktivní bota, ale zároveň postrádá pověstné nakopnutí, které zažijete při běhu ve Vaporfly, Adios Pro, nebo Endorphin Pro.

Aby závodní karbonová bota přinášela maximální benefit (studie hovoří o cca 2% zrychlení při stejném energetické náročnosti ve srovnání s klasickými botami), pak kromě karbonu musí obsahovat správně vyladěnou tlumící pěnu. A musí jí obsahovat pokud možno co nejvíc. Karbonový plát společně s pěnou je navíc potřeba správně vytvarovat a samozřejmostí je co nejnižší hmotnost.

Už první pohled na METASPEED Sky odhalí, že Asics se vydal správnou cestou. Bota je velmi mohutná, agresivně zakřivená a zároveň velmi lehká (198 g ve velikosti UK 8). Pohled do technické specifikace bude možná lehce překvapivý. I přes optickou mohutnost totiž tlumicí vrstva dosahuje mohutnosti “pouze” 31 milimetrů, což je necelý centimetr pod limitem uvedeným v pravidlech World Athletics. (víc informací v tomto článku).

Připočteme-li navíc několik milimetrů za výšku podešve a vnitřní stélky, pak pod čtyřcentimetrovým limitem zůstává naprosté minimum prostoru a vše je tedy v pořádku. 

ASICS METASPEED Sky

  • hmotnost: 198g (UK8)
  • drop: 5 mm
  • výška tlumení: 31 mm
  • karbonový plát: ano
  • cena: 6 399 Kč
  • výhody: špičková rychlost a dynamika. Vlastnosti srovnatelné s nejrychlejšími botami na trhu, velmi dobrá přilnavost za sucha i za mokra, prostorný a prodyšný svršek s pevným usazením chodidla
  • nevýhody: vysoká tuhost zhoršuje stabilitu na nerovnostech a nemusí vyhovovat běžcům s výraznou pronací

Foto: Vít Kněžínek

Překvapivě nízký je i drop 5 milimetrů. Většina závodních bot totiž pracuje s výrazně agresivnějším sklonem a tím pádem i s vyšším dropem. Nižší drop u METASPEED Sky je opravdu cítit a bota po obutí pocitově tlačí těžiště do pat. Jakmile se ale rozeběhnete, tak díky výrazné kolíbce není poznat nic zvláštního. Radost každopádně budou mít běžci zvyklí na minimalistické obutí a na modely s nízkým dropem obecně. Pokud na nižší drop nejste zvyklí, pak se nemáte čeho obávat – lýtka, ani achilovky nedostávají zabrat o nic víc, než v jakékoliv jiné závodní botě.

Stejně jako vyznavači nízkého dropu mohou mít radost i běžci se širším tvarem chodidla. Všechny karbonové závodky jsou totiž zpravidla velmi úzké. ASICS ale zohledňuje v domácích (japonských) podmínkách typický tvar chodidla a přichází s botou, která má prostornou přední část a úzkou patu. Fit je vždy subjektivní záležitost a bude se lišit běžec od běžce, ale kombinace prostoru pro prsty se spolehlivým ukotvením paty má potenciál fungovat velmi dobře prakticky pro kohokoliv. Více prostoru pro příčnou klenbu by mohlo mít zásadní vliv na lepší životnost svršku. Ultralehké materiály v kombinaci s úzkým tvarem, což je pro tento typ bot typické spojení, rády praskají právě v ohybu kolem metatarzů a více prostoru sníží tlak v tomto místě. 

Zajímavá je podešev s kruhovým designem. Ta využívá gumovou směs ASICSGRIP s velmi dobrou přilnavostí. Ze všech karbonových závodek se jedná o jednu z nejspolehlivějších podrážek. Většina ostatních výrobců s gumovým vzorkem totiž šetří a přilnavost (obzvlášť na mokru) pro ně není zásadním prvkem, který tím pádem upozaďují.

To nejdůležitější jsme si nechali na závěr. Tlumicí vrstva je tvořena zbrusu novou pěnou FLYTEFOAM Blast Turbo. Pod tímto komplikovaným názvem se skrývá pěna na bázi nylonu. Jedná se o identický typ pěny, jako ZoomX od Nike, takže očekávejte to nejlepší na trhu, co můžete dostat. Tato pěna je extrémně lehká (což potvrzuje celková hmotnost boty) a zároveň extrémně pružná (což zjistíte okamžitě po obutí).

Uvnitř tlumicí vrstvy je po celé délce vsazen zakřivený karbonový plán. Troufám si tvrdit, že ASICS vsadil na tlustší vrstvu karbonu, než bývá zvykem, protože pocitová tuhost je o poznání vyšší, než u jakékoliv jiné boty. Společně s agresivním zakřivením pod špičkou dostáváme kombinaci, která vás doslova katapultuje do dalšího kroku.

Foto: Vít Kněžínek

Přechod z dopadové do odrazové fáze je opravdu bleskurychlý. Asi není potřeba zmiňovat, že METASPEED Sky je bota určená pro rychlé tempo. Jak moc rychlé tempo by to mělo být se nedá přesně určit. Já v rámci testování běhal nejčastěji v rozmezí 3:00 až 3:20/km. Až do čtyř minut na kilometr si bota zachovávala svou dynamiku, ale při ještě pomalejším běhu už to nebylo to pravé, kdy agresivita boty byla spíše na obtíž, než k užitku. Takové chování je ale pro karbonové závodní boty naprosto typické. Je velmi pravděpodobné, že se najdou běžci, kterým bude tato bota vyhovovat i při tempu např. 5:00/km, ale obecně platí, že čím rychleji poběžíte, tím více oceníte pozitivní přínos karbonu a pěny s vysokou energetickou návratností.

Vysoká tuhost karbonového plátu má kromě urychlení kroku ještě jednu vlastnost. METASPEED Sky aktivně diktuje, jak má vaše chodidlo pracovat. To v praxi znamená, že tyto boty nemají rády, pokud má běžec nezpevněné kotníky, nebo velmi výraznou pronaci. Stejně tak si dejte pozor při běhu po terénních nerovnostech, které se přes karbonový plát přenáší do celé boty a vaše chodidla a kotníky se s nimi musí vypořádat. 

Ve výsledku je METASPEED Sky závodní botou, kterou ASICS doslova vrací úder. Kromě velmi pozitivního dojmu z testování stojí za zmínku i výkony americké běžkyně Sary Hall, která v prototypu tohoto modelu drtila během posledního roku jeden osobák za druhým. 

METASPEED Sky se svou rychlostí a dynamikou vyrovná tomu nejlepšímu na trhu a díky širšímu svršku, nebo nižšímu dropu má potenciál oslovit běžce, kteří s klasickými závodkami, které používají velký sklon a úzký fit, nebyli spokojeni.

30. 3. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Vybavení

Vyzkoušeli jsme za vás: česká cyklistická aplikace, která dobyla svět, Rouvy AR

od Karolína Hornová 30. 3. 2021
autor Karolína Hornová

„Indoor cyklistika“ v poslední době zažívá velký rozmach – díky pandemii, i díky stále propracovanější nabídce virtuálních tras. Mezi nejoblíbenější aplikace tohoto typu patří český Rouvy AR. Nabízí trénink, časovky, závody, rozlišení 4K a hlavně sociální propojení s ostatními jezdci. Pojďme se projet a zjistit, co všechno umí.

Oproti původní aplikaci má Rouvy AR (rouvy.com) modernější a přehlednější prostředí a je uživatelsky přívětivější – třeba díky intuitivnímu a rychlému spárování s trenažérem, nebo funkci spuštění jízdy jedním kliknutím. Je také technicky „vymakanější“. Aplikace je „4K ready“, takže pokud si budete trasu pouštět na monitoru nebo televizi s rozlišením 4K, dejte pozor, ať se do té věrně působící krajiny samým nadšením nerozjedete napříč obývákem.

Nová aplikace Rouvy AR dělá všechno proto, aby „takové to domácí šlapání“ nebylo jen chabou náhražkou za jízdu po reálných silnicích malebnou krajinou. Jízda na cyklotrenažéru napříč virtuální realitou nesmí být fádní, musí to být i zábava – prostě tak trošku jako počítačová hra. Stejně jako ve hře, ani v Rouvy AR nejsme neviditelní. Trasy zde brázdí náš avatar, virtuální dvojník, kterého si můžeme upravit tak, aby nám byl co nejvíce podobný, nebo se nám prostě líbil. Cyklista (nebo cyklistka) mohou mít různé barvy a typy dresů a možné je změnit třeba i barvu pleti. Já vím, jsou to hlouposti, které se samotnou jízdou mají málo společného, ale někdy potěší.

AR: Vylepšená realita i „cestování v čase“

Ve formě avatarů se na naší obrazovce objevují i další jezdci, ať už „cizí“, nebo naši kamarádi, se kterými si můžeme domluvit trénink nebo soukromý závod. Tato funkce je charakteristikou zkratky AR, neboli augmented reality, tedy kombinace vysoce kvalitní GPS trasy a animovaných 3D objektů a jezdců. Přímo na obrazovce tak vidíme avatary ostatních jezdců na trase. Díky tomu je zážitek z jízdy zase o kousek blíž reálné jízdě. Můžeme se zaměřit na to, koho se budeme snažit předjet, nebo za kým se pomyslně „vyvezeme“, na obrazovce přitom nesledujete ikony a data, ale virtuální postavičky cyklistů, za kterými jsou skuteční lidé, sedící na trenažéru podobně, jako sedíte vy. 

Aplikace zobrazuje kromě postavičky také údaj o aktuálním výkonu (watty na kilogram hmotnosti), a to jak tom našem, tak ostatních jezdců. Můžeme tedy v jakémkoliv okamžiku porovnávat svůj výkon s ostatními, kteří jedou v blízkosti. Parametr výkonu prozradí, zda někdo z blízkých jezdců nastupuje k úniku nebo se vás snaží při úniku zachytit. Tato data neřídí aplikace nebo počítač, jsou odrazem reálného chování ostatních jezdců. Zábava začíná, když se vám podaří do vyjížďky „zlanařit“ co nejvíce kamarádů. Z pohodové vyjížďky se pak často stává osobní závod a honba za umístěním. Zažila jsem podobné situace, kdy kromě dění na obrazovce jela komunikace a hecování s ostatními jezdci přes skupinu na sociální síti. Na rozdíl od skutečného kola je možné při jízdě na trenažéru takovou komunikaci zvládnout bez hrozby nebezpečí pádu nebo srážky s vozidlem.

Rouvy AR má řešení i pro situaci, kdy na trase, kterou chcete jet, není zrovna nikdo „živý“ a žádnému kamarádovi se nechce. Když si vyberete trasu, zobrazí se vám na hlavní obrazovce vpravo ještě jeden rámeček. Z něj si můžete vybrat „virtuálního partnera“ (nebo více partnerů) z těch, kteří už trasu jeli. Vybírat můžete podle výkonu, průměrné rychlosti, ale i podle typu trenažéru, na kterém jeli (protože některé mohou zkreslovat výsledek třeba tím, že umožní simulovat stoupání jen do určité míry). Můžete ale jet i proti svému vlastnímu starému výsledku a zjistit, zda jste se na dané trase zlepšili.

Trénink, závod a nabídka i pro běžce

Výhodou aplikace Rouvy AR je podpora napříč platformami: Stáhnout si ji můžete do mobilu či tabletu s Androidem nebo iOS, ale také do počítače s Windows, Macu nebo do Apple TV. Využít tedy můžete jak „cestovní“ verzi v mobilu, tak si trasu promítnout do televize nebo třeba projektoru podle chuti a možnosti zrcadlení obrazovky, které vaše chytrá zařízení podporují. Po spuštění a přihlášení, připojíte svůj trenažér, případně další senzory, kliknutím na tlačítko vpravo nahoře. A pak už jdete sportovat.

Úvodní obrazovka umožňuje vybrat sport – Rouvy AR nabízí kromě cyklistiky i běhání, což je novinka, která je zatím, na rozdíl od cyklistiky, v nabídce zdarma (tedy bez nutnosti předplatného). Je tu zatím jen několik běžeckých tras, ale zkusit můžete třeba půlmaraton v Singapuru nebo trasu běhu barcelonského Ironmana. Virtuální běh vyžaduje hodinky nebo čidlo, které jsou schopné měřit běh na běžeckém páse a data o běhu současně vysílat do telefonu nebo počítače (obvykle pomocí Bluetooth). Mezi taková zařízení patří například chytré běžecké hodinky značky Garmin.

Foto: Karolína Hornová

Pokud se ale budeme bavit o cyklistice, máte k dispozici několik voleb – zajet si sám svoji trasu podle výběru, přidat se do některé z vyjížděk organizovaných jinými jezdci nebo se přihlásit do závodu/vyjížďky organizované samotným ROUVY. Orientace v menu aplikace je na začátku trošku nepřehledná, ale jen do chvíle, než najdete přepínač Route/Event (Trasa/Závod) a než zjistíte, že seznam nejbližších závodů má tři záložky, mezi kterými se dá přepínat. Naopak, režim Route (Trasa) má k dispozici tlačítko Change, pomocí kterého si můžete vybrat trasu podle délky, náročnosti, názvu a dalších parametrů.

Trasy ve vysokém rozlišení mohou být náročné na streamování. Ideální je si trasu napřed stáhnout, především před důležitým závodem.

Vybráno? Tak můžeme vyrazit! V průběhu jízdy máme v levém horním rohu obrazovky neustále k dispozici statistiky o výkonu, srdečním tepu (pokud jsme připojili hodinky nebo senzor) a rychlosti. Výkon a momentální vynaložené úsilí je prakticky zobrazeno i nad hlavou našeho avatara. Při sledování na velké obrazovce se tak můžeme plně soustředit na jízdu, naše soupeře či krajinu před námi, aniž bychom museli pohlížet stranou.

Po cestě „vidíme“ také jezdce na trase, i když nejsou v bezprostřední vzdálenosti – jejich ikonky jsou přehledně zobrazené v pelotonu na grafu profilu trasy na spodním okraji obrazovky. Vlevo nahoře vidíme také tabulku s jejich průběžnými výsledky a údaji o výkonu. Můžeme si tak hned rozmyslet, jestli máme šanci toho před námi dojet, snažit se nenechat stáhnout, nebo se „jen tak“ motivovat výkony ostatních a pořádně si máknout.

Technické specifikace: 4K rozlišení i vlastní trasy

Co se týče kompatibility s dalším vybavením, spolupracuje Rouvy AR s chytrými trenažéry od většiny hlavních výrobců (Tacx, Wahoo, Elite a další). Párování a komunikace probíhá přes rozhraní Bluetooth, a to jak s trenažérem, tak s případnými dalšími senzory – snímačem kadence, srdečního tepu, s chytrými hodinkami ale třeba i snímačem rychlosti, napojeným na „non-smart“ trenažér. To znamená, že i pokud vlastníte základní trenažér nebo válce, je možné si trénink zpestřit promítáním trasy, i když samozřejmě bez reakce na výškový profil.

Pozor, některé závody mohou být omezené jen pro jezdce s určitým typem trenažéru. Jedná se o trenažéry, které umožňují řízený odporu pomocí počítače nebo chytrého telefonu/tabletu. Mezi takové trenažéry patří lepší setrvačníkové trenažéry (např. Tacx Flux S) nebo chytré elektromagnetické trenažéry, jako je například Tacx Neo 2 nebo Tacx Neo 2T. Tacx Neo 2 a Tacx Neo 2T patří k nejlepším trenažérům na trhu. Oproti jednodušším, setrvačníkovým, nabízí vysoký výkon a simulaci sklonu trati až 25 %. Právě Tacx Neo 2T je trenažérem, na kterém se jezdí mistrovství světa UCI ve virtuální cyklistice. Rozdíl v jízdě na setrvačníkovém a elektromagnetickém trenažéru je ve skutečnosti větší, než by napovídaly technické specifikace. Pokud pro vás cenový rozdíl mezi nimi není bariérou a pokud to s virtuální cyklistikou myslíte vážně, vyplatí se si při nákupu trenažéru připlatit.

V aplikaci Rouvy AR je k dispozici přes 5 000 tras. A to opravdu není málo. Samozřejmě ne všechny nabízejí možnost virtuální reality, ale jejich počet se neustále zvyšuje. Technické specifikace trasy vidíte vždy přímo v přehledu – v rámečku konkrétní trasy se dozvíte, zda podporuje AR, a zda jde o 4K, 2K nebo HD video. V průběhu jízdy je možné přepínat mezi videem trasy a GPS trasou na mapě, což může být zajímavé, když chcete vědět, co vás čeká, ale i v případě, že si projíždíte a mapujete oblast, kam se plánujete reálně vydat. Pokud máte pomalejší připojení nebo menší obrazovku, na které sledujete trasu, nestahujte zbytečně 4K rozlišení a zvolte úspornější variantu trasy.

Nepřehlédnutelnou funkcí je i možnost přidat vlastní trasu pomocí funkce Route Editor na webu Rouvy – a to buď na základě vaší předchozí aktivity, nebo „naklikáním“ v mapě. (Co třeba trasa závodu, na který trénujete?) V pokročilých funkcích editoru je možné přidat i video trasy, nahrané kamerou (ideálně při jízdě v autě, aby byl záznam plynulý a neroztřesený).

Rouvy AR: Český projekt se světovými ambicemi

Po prvotním seznámení je aplikace Rouvy AR uživatelsky velmi příjemná. Od hladkého párování trenažéru, přes reálné prostředí tras pořízené videozáznamem, až po přehledné zobrazení dění na trase. Škoda, že chybí možnost výběru tras podle země, ale možná se této funkce dočkáme. Líbil se mi i fakt, že jde o českou aplikaci, takže v nabídce najdete i tuzemské trasy, ať už „made by Rouvy“, nebo od nadšených uživatelů.

Technické nadšence a milovníky sociálních sítí zaujmou nejen přehledné statistiky, ale i možnost propojení s aplikacemi jako Strava nebo možnost stažení tréninku a jeho následné dohrání například do deníku Garmin Connect. Zajímavá je i možnost volby klasického silničního, nebo časovkového kola, které na první pohled vypadá podobně, ale je těžší, aerodynamičtější a váš avatar k němu dostane i „aero“ přilbu. Časovkové kolo je dobrá volba pro virtuální závod v časovce nebo na rovinaté trasy. Do kopců je toto kolo naopak o něco pomalejší.

Jízda na cyklotrenažéru by měla být i trochu zážitkem a to bezchybně Rouvy plní. Nečekají nás sice fantaskní zážitky jako v aplikaci Zwift (o rozdílech aplikací jsme psali v tomto článku), která nabízí ostrov Watopia, celý zpracovaný počítačovou grafikou, ale o to víc je jízda „jako doopravdy“. Na trasách s vysokým rozlišením je na co se dívat, a abyste se jen nekochali reálnými malebnými sceneriemi, o motivaci se postarají skuteční či virtuální soupeři. To je kombinace, díky které u mě ROUVY vyhrálo závod o nejlepší cyklistickou, tréninkovou, virtuální aplikaci.

30. 3. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Boty na koloCyklistikaVybavení

Pedály a tretry na silniční kolo: Tipy pro začátečníky, kteří chtějí být v obraze

od Karolína Hornová 29. 3. 2021
autor Karolína Hornová

Jízda na silničním kole se rozmohla jako nikdy předtím, ale výběr pedálů na kolo může být pro začátečníka pořádnou španělskou vesnicí. Připravili jsme shrnutí a pár osobních tipů, které výběr silničních pedálů usnadní, a ujistíme vás, že vás kamarádi neodsoudí, ani když „zvolíte SPD“ nebo „metličky na vejce“.

Dovolím si trošku osobní úvod: Na silničním kole jezdím od roku 2007, ale při představě chodidel, přišpendlených k pedálům, mě donedávna obléval studený pot a nepřidávala tomu ani role svědka nejrůznějších kolizí mých kamarádů, nestihnuvších včas vycvaknout, a jejich následné komické poroučení k zemi, nebo v horším případě nepěkný držkopád.

Svůj vztah k nášlapům jsem přehodnotila poté, co mi okolí dalo najevo, že jsem patrně posledním člověkem na planetě, který jezdí na silničce v botaskách. Nastalo kolečko rešerší po internetu a v odborných prodejnách, vyzvídání u přátel-cyklistů a hluboké disputace s mým klukem, který paralelně řešil stejnou otázku. Pokud na silničním kole nebo gravelu začínáte, tento článek by vám měl pomoci podobné několikadenní pátrání znatelně zkrátit. Pojďme se do toho „zacvaknout“.

Co bude dřív: tretry, nebo pedály?

Žijeme ve světě, v němž je kompatibilita spíš otázkou šťastné náhody. Ano, lepší se to, ale rozhodně neplatí, že všechny tretry jsou kompatibilní se všemi pedály. Úplně na začátku je vhodné promyslet si, do jakého systému půjdu, a pak až najít tretry padnoucí mé noze i pedálu. (Především některé speciální systémy mohou vyžadovat pouze tretry stejného výrobce.) „Kufry“ (protikusy, které se montují na podrážku tretry a zacvakávají do pedálu) se ale prodávají vždy v balení s pedály. V případě ztráty nebo poničení je lze dokoupit samostatně.

I vlastnosti tretry ale mohou ovlivnit výběr pedálu (což byl můj případ). Prioritou (kromě co nejintuitivnějšího nacvakávání) pro mě bylo, aby tretra měla kufr co nejvíce zapuštěný a disponovala protiskluzovou podrážkou, ve které chůze nebude připomínat pohyb tučňáka po ledové kře. Kolo nosím z bytu po schodech, občas si na něm zajedu za kámoškou do kavárny, nebo si při švihu udělám nějaký menší výšlap třeba na rozhlednu a nezřídka se také stávám obětí své trasy, odvážně naplánované přes terénní úseky. To mohou být důvody k pořízení „nesilničního“ pedálu bez výčitek.

Nad celou věcí je tedy nutné uvažovat komplexně a individuálně a nepropadnout třeba úsudkům kamarádů typu: „Espédéčka jsou na horáka, na silničku jedině Look!“ Výběr treter je navíc docela široký a i díky oblibě gravel biků dnes najdeme velmi elegantní tretry až „silničního“ vzhledu i pro systém SPD, který jsem nakonec zvolila i já.

Silniční, nebo univerzální? Look Kéo, SPD a jejich (ne)výhody

Když se zanoříte do problematiky, zjistíte, že cyklistickému světu dominují dva nejrozšířenější typy pedálů: tzv. „Look“ a SPD. Oba typy od značkových výrobců pořídíte za ceny od pár stovek, což také může být pro začátečníka motivační. K oběma systémům najdeme i kompatibilní „začátečnické“ ale značkové tretry za cenu od tisícovky.

  • SPD
  • SPD
  • Look
Foto: Karolína Hornová

Silniční pedály typu Look

Vyrobila je jako první stejnojmenná francouzská firma (starší model měl přezdívku „delta“, nový se jmenuje Kéo). Jde o pedál, který na silnicích potkáte nejčastěji.

Výhodou je velký plastový kufr, který spolu s tretrami s tvrdší podrážkou zajistí optimální přenos výkonu, který opravdu pocítíte.

Nevýhody: Pedály nejsou oboustranné a je třeba se naučit grif, kdy špičkou tretry pedál otočíte a zacvaknete. Pro začátečníka to může být stresující a chce to čas a cvik. Vystouplé plastové kufry neumožňují pohodlnou chůzi, což může vadit, pokud cyklistiku rádi prokládáte třeba obrážením kaváren.

Pedál SPD (Shimano Pedaling Dynamics)

Je určený primárně pro horská kola. Je ale víceméně univerzální a především díky rozšíření gravel biků není žádnou ostudou, mít ho na silničním kole.

Na začátečníka zapůsobí tím, že je oboustranný, takže zacvaknutí je o poznání intuitivnější a rychlejší. Výhodou je i kompatibilita s pohodlnějšími cyklokrosovými, gravel a horskými tretrami, takže můžete mít jedny tretry na všechna kola. Kufr je kovový a téměř zapuštěný, tedy odolnější vůči poškození.

Nevýhody: Menší styčná plocha s tretrou s měkčí podrážkou, a tedy slabší (ale stále uspokojivý) přenos výkonu. A také nutnost pečlivého nastavení tvrdosti na obou stranách obou pedálů.

  • Speedplay
  • Speedplay
  • Time X-Presso
  • Crankbrothers Eggbeater
Foto: Karolína Hornová

Chuťovky: Typy silničních pedálů pro zvídavé a pokročilé

Oba výše zmíněné patentované systémy (respektive pedály kompatibilní s jejich kufry) vyrábí i jiné značky, jako třeba český Force, „decathloní“ Van Rysel nebo dokonce Garmin (s integrovaným wattmetrem pro fajnšmekry). Nejsou ale jedinou volbou. Čistokrevné silniční pedály, fungující na velmi podobném principu jako systém Look (leč nekompatibilní), vyrábí třeba i značka Campagnolo (model Pro·Fit), ale také Shimano (modely SPD-SL) nebo i mezi profíky oblíbený výrobce Time (model RXS).

Sortiment silničních pedálů tím ale nekončí: „Ti, co se vyznají“, se vám možná zmíní o silničních pedálech Time X-Presso, v jistém smyslu revolučních – výhodami systému bez pružinky jsou velká styčná plocha boty s pedálem i velmi variabilní možnosti nastavení, zajišťující pohodlí. A také intuitivnější zacvaknutí oproti ostatním systémům. Na první pohled zcela jiný systém pak mají kulaté americké pedály Wahoo Speedplay (silniční model Zero). Nejde o levnou záležitost, ale je to kvalitní a efektivní systém nejen pro fajnšmekry, ale i mnohé profíky.

Jistou alternativou systému SPD mohou být speciální gravel pedály (např. Time Cyclo), nebo neortodoxní pedál Crankbrothers Eggbeater, pojmenovaný podle charakteristického vzhledu metly na šlehání vajec. Kufr do něj lze zacvaknout velmi pohodlně a navíc ze čtyř stran, takže nehrozí, že ho budete „lovit“ několik dlouhých vteřin. Často po něm sahají bikeři, ale značka ho propaguje i pro silniční cyklistiku a stejně jako SPD našel své místo na gravelech i silničkách začátečníků, kterým nevadí si za „stylovku“ trošku připlatit.

Finální rozhodnutí: Dejte hlavně na sebe

Každý ze systémů nášlapných pedálů má svoje výhody, ale nedá se říct, že tenhle nebo tamten je nejlepší. A už vůbec ne třeba právě pro vás. Jiný systém vám doporučí skalní silničkář, obrážející amatérské závody, jiný milovník gravelu, jiný „profík“ nebo naopak „hobík“. První rada zní: Nasajte informace, nakoukejte videa, ale rozhodněte se podle sebe a svých priorit. K cíli vás dovedou třeba tyto otázky a odpovědi na ně:

Je pro mě kolo synonymem výkonu, počítání wattů, pokukuju po závodech? Znamená pro mě kolo jízdu a žádné promenování po lokálu a balancování s tácem piv nebo šálků espressa pro všechny mé kumpány? Chci se hned od začátku hecnout a překonat „porodní bolesti“ se silničním pedálem, který k silničce prostě patří? Nemám problém mít dvoje a více treter na obě (všechna) svá kola? Pak jděte do čistokrevně silničních pedálů jako je typ Look a jemu podobné, nebo hecněte i svou peněženku a zkuste třeba vychytanější Time X-Presso.

Jezdím pro kondici, baví mě si na kole máknout, a chci využívat lepší kontakt tretry s pedálem a možnost „tahat“ i směrem nahoru, ale klidně oželím pár ztracených wattů? Chci investovat do kvalitních, skvěle padnoucích treter a unosit je i na gravel a na bike? Projedu se občas terénem, místy, kde musím kolo přenést? Jezdím i v zimě a bojím se uklouznutí nohy při zastavení na namrzlém? Jsem začátečník a chci začít na něčem pohodlnějším? Pak jsou pro vás pedály SPD nebo zmíněná „stylovka“ Eggbeater a kompatibilní tretry, které mívají pohodlnější a stabilnější podrážku. Počítejte ale s tím, že to budete vy, koho kumpáni vždycky pošlou pro ten tác s nápoji…

Jak vybrat první silniční kolo? Vše, co potřebujete na začátku vědět

Pár tipů na závěr

  • Pozor na „tvrdost“, tedy rádius, nutný pro vycvaknutí. Čím menší rádius kufry umožňují (nebo čím menší se dá nastavit na pedálu), tím volnější pedál a tím i snadnější vycvaknutí. Ve specializovaném obchodě vám poradí s výběrem ideální kombinace pro začátečníka.
  • Pokud existují místa, kam s nášlapy prostě odmítáte vyrazit (rušné centrum města), nebo to na začátku chcete střídat, není ostudou pořídit si hybridní pedál, který má na jedné straně nášlap (nejčastěji SPD) a na druhé platformu. Vyrábí se i zacvakávací „adaptéry“ (na SPD i Look systém je má třeba Decathlon), které můžete použít třeba pro jízdy po městě v teniskách.
  • Cyklokrosovými nebo gravel tretrami s „chodící“ podrážkou lze pedál jakž takž ovládat i v případě, nepodaří-li se vám na první pokus nacvaknout. Postačí to na těch pár šlápnutí, se kterými se dostanete „do bezpečí“ nebo pomalou jízdu s jednou nohou vycvaknutou v pohotovosti (třeba na přeplněné cyklostezce). Ideální pro začátečníka.
  • Na začátku si pedál nastavte (nebo nechte nastavit) na volno a otestujte v klidu. Ideálně na trenažéru (nebo ve dveřích či opření ramenem o zeď) a venku při jízdě poprvé třeba na louce, ať případně spadnete do měkkého. Rozhodně ne hned v provozu.
  • Ještě před samotným ostrým tréninkem techniky pomůže i trénink mozku. Pokud máte na kole zatím klasické „šlapky“, jezděte nějakou dobu s tím, že si sestupující nohu „připravíte“ na zastavení (buď si jen v duchu řeknete: „A teď je čas vycvaknout,“ nebo si i uděláte ten charakteristický pohyb patou do strany). Zní to jako blbost, ale mně to pomohlo.
  • Pedály a tretry kupujte podle výše zmíněných priorit a ne vyloženě jen kvůli tomu, že některý systém umožňuje rychlejší ovládnutí techniky nacvaknutí. Stačí nepodcenit trénink nanečisto. Naučili se to všichni před vámi a vy to zvládnete taky.
  • A na závěr tip člověka, pro něhož je sladěný outfit nad zákon: Pro systém SPD se vyrábí i městské tretry nebo dokonce stylové tenisky s úchytem kufru – třeba kultovní adidasky s názvem Velosamba. Další slovo do pranice při rozhodování, neboli slovy klasika: „Shut up and take my money!“

29. 3. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Vybavení

Chytrá funkce, která chrání vaše soukromí v aplikaci Strava. I ve verzi zdarma

od Magdaléna Ondrášová 27. 3. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Možná jste, stejně jako já, uvažovali nad tím, zda svou aktivitu zahájit již u domu, nebo se raději vzdálit, aby z mapy vaší aktivity na aplikaci Strava nebylo jasné, kde přesně bydlíte. Strava má řešení.

Aplikace Strava je používána z většiny běžci a cyklisty, kteří rádi sledují statistiky, nebo jsou soutěživí a chtějí si užívat segmentů (o těch jsme také už psali). Tudíž jsou to lidé, kteří měří svoje výkony na kilometry a nechtějí se obírat o drahocenné metry zapínáním aktivity o blok dál, než bydlí.

Pokud jste ji ještě neobjevili, nastavte si funkci „Oblast soukromí“. Aplikace je pouze v angličtině, proto ji tam najdete pod „Privacy Zones“. Pro čtenáře, kteří mají potíže s cizím jazykem nebo technikou, jsme nachystali na konec článku návod krok po kroku, jak funkci aktivovat na mobilním telefonu.

Jak funguje funkce Privacy Zones

Jak to tak bývá, skvělá myšlenka nemusí být složitá. Funkce Privacy Zones vymaže pro ostatní uživatele Stravy část trasy v mapě, kterou chcete mít chráněnou (na startu a na konci). A to i „přátelům“. Celé zakreslení uběhnuté trasy tak uvidíte pouze vy.

V Privacy Zones zadáte adresu, kde obvykle zahajujete aktivitu, tedy adresu, kde bydlíte. Dále si nastavíte, jak široký okruh soukromí chcete mít od stovek metrů po kilometr a potvrdíte. Vytvoří se mapa s viditelným kruhem soukromí. Zóna se aplikuje nejen v budoucích aktivitách, ale i ve všech minulých.

Bod vašeho bydliště ale není v přesném centru kruhu soukromí. Je to záměr, aby případný chytrák nedokázal dopočítat, kde bydlíte. Manuálně si v nastavení můžete jednou za čas vygenerovat nové „vychýlení“ okruhu.

Dobrá zpráva je, že takových adres si můžete do aplikace zadat více, takže soukromí lze nastavit i na místo vašeho pracoviště, chalupu a podobně.

Otázky a odpovědi

  • Co když proběhnu soukromou zónou v průběhu aktivity? Soukromá oblast skryje vaši trasu pouze začátku a konci vašeho tréninku. Proběhnete-li v průběhu jedné aktivity vaší soukromou zónou, tato část zůstane v mapě zakreslena.
  • Co když poběžím z jedné zóny do druhé? Sama jsem to nezkoušela, ale pokud chápu návod správně, měla by zafungovat jak zóna na startu, tak na konci aktivity. Pouze pokud se vaše dvě zóny (dvou adres) překrývají, aktivuje se pouze jedna.
  • Co když v mé zóně započne aktivitu kamarád, který má také Stravu? Ať už je to váš sledující nebo ne, na něj skrytí aplikováno nebude.
  • Co když v mé zóně soukromí začíná/končí segment? V takovém případě se v žebříčku neobjevíte, ani nemůžete držet KOM a podobně. Vymazáním zóny se v žebříčku objevíte. Opět jsem to ale osobně nezkoušela.
  • Co se stane, když sdílím svou aktivitu na sociální sítě? Pokud prosdílíte aktivitu například na Facebook i s mapkou, soukromá zóna zůstane zachována.

Jak nastavit ve Stravě oblast soukromí na mobilu

  • Otevřete aplikaci Strava.
  • V dolní liště klikněte na ikonu panáčka „Profile“.
  • V pravé horním roku klikněte na ozubené kolečko.
  • Odrolujte v nabídce dolů a vyberte „Privacy Controls“.
  • Z nabídky vyberte „Privacy Zones“.
  • V pravém horním roku klikněte na znaménko plus „+“.
  • Do kolonky „Adress“ zadejte adresu, například Klatovská třída 202, Plzeň (pokud jsem se trefila náhodou do vaší adresy, je to náhoda).
  • Klikněte na přidání „Add“. Objeví se hláška „Privacy Zone Added“, která potvrzuje přidání a informace o tom, že můžete zadat více adres, které chcete skrýt.
  • Gratuluji, máte natavenou oblast soukromí. V mapce nyní vidíte adresu, kterou jste zadali a decentralizovanou oblast vašeho soukromí. Tlačítkem „Delete“ ji můžete smazat, tlačítkem „Regenerate“ nechat vygenerovat novou oblast okolo adresy.
Zdroj: Aplikace Strava

Využíváte jiné zajímavé funkce, které chrání soukromí, v jiných aplikacích? Dejte nám o nich vědět v diskuzi pod článkem.

27. 3. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyTrailové botyVybavení

Co musely karbonové boty překonat, aby mohly do terénu

od Vít Kněžínek 25. 3. 2021
autor Vít Kněžínek

Boty s karbonovým plátem naprosto dominují závodnímu běhu na silnici a na dráze. Jejich výrobci slibují radikální zvýšení efektivity, což v praxi znamená rychlejší tempo při nižším úsilí. Co víc si přát? Snad jen, aby bylo možné tuhle vychytanou technologii používat i mimo asfalt. Ani to už ale dnes nemusí být problém.

Karbonový plát je nejdiskutovanějším prvkem moderních závodních bot. Jeho hlavní úloha spočívá ve zvýšení tuhosti, čímž přispívá k rychlejšímu přechodu do odrazové fáze kroku. Zjednodušeně řečeno vás boty vystřelí jak z praku a vy pro odraz potřebujete méně energie. Karbonové pláty nefungují na principu pružiny jako spíš páky. Celý mechanismus by se přitom neobešel bez vhodně zvolené tlumicí pěny se správnou geometrií a právě zde najdeme největší překážku, která bránila použití karbonových bot mimo asfalt.

Čtyři centimetry tlumicí pěny

Pod pojmem “vhodně zvolená tlumicí pěna se správnou geometrií” si představte čtyři centimetry vysokou vrstvu z té nejměkčí a nejpružnější pěny, jaká se dá vyrobit. Takový materiál na omak připomíná marshmallow a je extrémně tvárný. Karbonový plát sice boty dokáže zpevnit, ale asi vás nepřekvapí, že na nerovnostech to v takových botách rozhodně není nic příjemného.

Je tedy nutné najít kompromis mezi ověřenou konstrukcí karbonových bot a požadavky na správné fungování modelů určených do terénu. Už toto jaro se na trhu začínají objevovat první vlaštovky. Měli jsme možnost je otestovat a nevypadá to vůbec zle.

Jak tedy vypadá karbonová bota do terénu a má smysl o něčem takovém uvažovat? Začneme odpovědí na druhou otázku. Smysl to rozhodně má. Boty si totiž díky karbonové výztuze a agresivní geometrii udržují velmi dobré funkční vlastnosti, které podporují běh ve vysokém tempu. Výhody nebudou tak drastické jako u silničních modelů ve stylu Nike Vaporfly NEXT%, ale rozdíl oproti klasickým nekarbonovým botám je citelný.

Jak to tedy celé funguje? Bota je postavena kolem zakřiveného karbonového plátu. Stejně jako silniční modely. Zásadní rozdíl hledejte v tlumicí pěně. Ta má o něco nižší mohutnost a zároveň je z méně radikálního materiálu a svými vlastnostmi je podobnější klasickým tlumicím pěnám, na které můžete být zvyklí ze svých bot. Výrobci se samozřejmě snaží tlačit na nízkou hmotnost a vysokou energetickou návratnost, ale pro potřeby běhu v terénu není možné jít do extrému a klade se důraz na to, aby byla pěna dostatečně odolná proti poškození a zároveň stabilní při běhu po nerovnostech. S tím souvisí i snížení mohutnosti ze čtyř centimetrů na nižší hodnoty. 

Modely karbonových bot do terénu

V tomto okamžiku jsou na trhu dva modely s karbonem, které se mohou pyšnit označením “trailová bota”. První z nich je model Vectiv Flight od The North Face. Jedná se o typickou americkou krosovku, tedy botu určenou pro běh méně náročným terénem suchého a kamenitého charakteru. V těchto podmínkách se opravdu chová velmi dobře a díky agresivní geometrii podpořené karbonovou výztuhou bota po trailu doslova letí. V technických horských pasážích už to, stejně jako v hlubokém bahně, nebude to pravé, ale obyčejné lesní a polní cesty zvládá Vectiv s přehledem. Střihově je to velmi úzká bota s dobrou ovladatelností. Na recenzi se můžete těšit už brzy.

  • Craft CTM Ultra Carbon. Foto: Inov-8
  • Vectiv Flight od The North Face. Foto: Inov-8

Druhou botou z této kategorie je Craft CTM Ultra Carbon. V tomto případě se jedná spíše o “gravel” model určený pro silnice, šotoliny a velmi lehký terén. DNA Ultra Carbonu vychází ze silničních bot a pro potřeby běhu v terénu byla použita podešev s agresivnějším vzorkem. Zmínit musíme i zpevněný svršek s dobrou fixací chodidla. Rozhodně bychom nedoporučovali používat CTM Ultra Carbon jako horskou botu, nebo v technickém terénu obecně. Pokud ale hledáte ideální obutí na závody typu Běhej Lesy, nebo Jizerská 50 run, pak na trhu není lepší varianta.

Že tato kategorie není slepou vývojovou větví, ukazuje zvyšující se počet modelů, na které se můžeme v dohledné době těšit. Nás nejvíc zaujal oznámený Endorphin Trail od Saucony, který je součástí podzimní kolekce. Zajímavé jsou i prototypy Hoka One One (Carbon Rocket), nebo adidas (Adios Pro) s vibramovou podešví a zpevněným svrškem, které se dají zahlédnout na sociálních sítích na nohách profesionálních atletů.

25. 3. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké oblečeníBěžecký tréninkTréninkVybavení

Běhání v aprílovém počasí. Jak se obléct a nenechat si zničit požitek

od Vít Kněžínek 24. 3. 2021
autor Vít Kněžínek

Zima se ještě nechce vzdát a nadchází období, které je pro běžce snad úplně nejhorší. V létě se osvědčí lehké a chladivé svršky. V zimě vícero zateplených vrstev. Co si ale počít v teplotách lehce nad nulou, kde se navíc střídá vítr, déšť a sluníčko?

Do apríla daleko, ale počasí už teď vytahuje vysoké trumfy a následující týdny prověří psychickou odolnost nejednoho běžce. Trénink se ale na počasí neptá a jestli chcete svou výkonnost posunout o kousek výš, pak nezbývá než zatnout zuby a vyrazit ven bez ohledu na počasí. Na následujících řádcích vám proto přinášíme několik rad a tipů, jak zvládnout běhání v aprílovém počasí v co možná největší pohodě.

Vítr

Jsou dny, kdy svítí slunce, obloha je modrá a člověk má neodbytný pocit, že přišlo léto. Jakmile ale vykročíte ze dveří, tak vás po těle zamrazí závan studeného větru a po pár minutách se začnete nekontrolovaně třást. Před vyběhnutím si proto vždy zkontrolujte nejen venkovní teploměr (který na sluníčku nejspíš naměří příjemně vysokou hodnotu), ale i aktuální sílu větru. Ať už zvolíte pohled z okna, nebo údaje z meteorologických stanic (doporučujeme kombinovat data z yr.no a ČHMI), vždy při oblékání zohledněte sílu větru.

Při slabém větru pod 3-4 m/s si můžete dovolit vyrazit nalehko. Jakmile ale vítr dosahuje vyšších rychlostí, pak se nebojte přihodit alespoň jednu neprofoukavou vrstvu, která vám pomůže neztrácet tělesné teplo. Ideální oblečení je takové, které se dá snadno rezepnout a zase zapnout. Při běhu v závětří se totiž může stát, že vám začne být pořádné teplo, abyste o pár minut mrzli na návětrné straně. Možnost plynule regulovat teplotu (například rozpínáním a zapínám lehké bundy) proto může být velmi užitečná. Osobně dávám přednost běhu v dlouhém hybridním tričku s neprofoukavou membránou na hrudi a v případě potřeby si vyhrnuji rukávy až na lokty, abych se “chladil” díky holým pažím. Tenké rukavice stále na rukou jsou v tomto počasí nutnost.

Déšť

Déšť je běžcův nepřítel číslo jedna. Vyrobit nepromokavou bundu tak, aby byla dostatečně prodyšná je totiž pořádně tvrdý oříšek a většina dostupných bund způsobí, že se při běhu v teplotách nad nulou budete vařit ve vlastní šťávě. Nepromokavá bunda je ideálním společníkem do hor a pro běh v nízké intenzitě, kde přehřátí nehrozí. Jakmile se ale chystáte na svižnější, nebo intenzivnější běh, pak počítejte s tím, že vám membránová bunda může být více či méně na obtíž.

Pro zkušenější běžce vyrážející na svižný trénink proto může být lepší varianta kombinace více vysoce funkčních vrstev. Zkombinujete-li dvě tenká přiléhavá funkční trika z rychleschnoucích materiálů, pak bude výsledek překvapivě komfortní. Za rychleschnoucí materiál se typicky považuje polyester, nebo polypropylen. Poslouží i polyamid, ale ten už schne o poznání pomaleji. Vyhnout byste se měli merinu, které schne velmi pomalu, a i když hřeje i za mokra, tak do deště to nemusí být to pravé.

Spodní tričko pak udržuje pokožku v suchu (potu i dešti navzdory) a tím pomáhá udržovat příjemnou tělesnou teplotu. Vnější triko pak zachytává déšť a zároveň odvádí veškerou vlhkost do okolního prostředí. Nevýhodu této kombinace oblečení objevíte pár okamžiků po zastavení. Jakmile začnete produkovat málo tělesného tepla (jinými slovy – až vám klesne tepovka), přestanou trika fungovat na 100 % a vy začnete pomalu, ale jistě promrzat. Pro kratší a svižnější běhy (cca do hodiny), které začínají a končí v teple domova, to ale bude mnohem příjemnější varianta, než se v deseti stupních nad nulou vařit v nepromokavé bundě. Tu si schovejte do hor a pro situace, kdy prší opravdu velmi silně, nebo se chystáte na dlouhý běh ve volném tempu.

Užitečné tipy na vybavení

Různých kousků běžeckého oblečení je nekonečné množství. Pro běhání v náladovém jarním počasí (platí i pro sychravý podzim) bychom vám doporučili vyzkoušet následující:

  • kvalitní spodní funkční prádlo z rychleschnoucího materiálu
  • funkční tričko se všitou neprofoukavou membránou
  • lehká běžecká vesta, která dodá potřebné zateplení, a přitom se v ní nepřehřejete jako v bundě
  • dlouhé legíny z co nejtenčího a pružného materiálu, které nebudou držet vodu
  • lehké rukavice s integrovanými palčáky pro případ, že vám začnou promrzat ruce
  • merino ponožky, které díky skvělé termoregulaci zabrání promrzání chodidel
24. 3. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyTrailové botyVybavení

Recenze: Zakousnou se a nepustí. Nové ASICS Trabuco překvapily, patří do terénu

od Magdaléna Ondrášová 23. 3. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Kdo obuje ASICS GEL-Trabuco 9, nechť se vydá vstříc poslednímu sněhu nebo jarním blátivým stezkám. Tam si vedou nejlépe. Nejsou pro silniční běžce, ani nepatří na nohu těm, kterým záleží na rychlosti. Přečtěte si podrobný test.

Značka ASICS a její jméno je spojené s rčením „ve zdravém těle, zdravý duch“ (As Sana In Corpore Sano), dle kterého začal Japonec Kihachiro Onitsuka boty vyrábět. Kdo zná silniční obuv této značky, tak ví, že jde svému jménu na ruku. Jedná se o pohodlnou a dobře tlumenou obuv, která vaše klouby ochrání před dopady na tvrdý asfalt.

Měla jsem před více jak rokem možnost testovat model Gel-Trabuco 7, ovšem s Gore-Texovou úpravou. Výsledkem byla sice bota, která v terénu držela, ale celkový dojem kazila tuhost a nepoddajnost svršku, která byla převážně dána právě membránou. V modelu 9. řady bez membrány se moje pocity již ničím takovým nesvazovaly a nohy se rozlétly stezkami vstříc dobrodružstvím.

ASICS GEL-Trabuco 9

  • Objemová trailová obuv
  • Drop: 8 mm
  • Hmotnost: 256 g/305 g
  • Cena: 3 599 Kč

Pozitiva: trakce, pohodlí

Foto: Karolína Hornová

Podrážka, která podrží

Začnu hned tím nejlepším, čím si mě boty získaly. Podešví s výbornou trakcí. Drží dobře, ne, drží výborně v blátě i na udusané mokré hlíně, a to i na svažitém povrchu, což mě překvapilo nejvíce. Zkoušela jsem běžet i po uklouzaném a zledovatělém sněhu – samozřejmě, botám s hřeby se nevyrovná nic, ale nemůžu říct, že by si s tím Trabuca neporadily.

Rozmístění a propracování „špuntů“ na podrážce se opravdu povedlo. Hluboký vzorek dobře zabírá i do kopce a podrží i při seběhu.

Foto: Karolína Hornová

Svršek pro pohodáře

Relativně bohaté polstrování a pohodlný svršek naznačují, že tohle je bota určená těm, kteří dávají přednost pohodlí před rychlostí. Na noze sedí opravdu velmi příjemně a po zevrubné prohlídce vypadá materiál velmi kvalitně zpracován, a také že něco vydrží. To však ukáže až čas.

Pokud by to však vyznívalo, že jde o těžkotonážní líné boty, svedla bych vás na špatnou cestu. ASICS GEL-Trabuco jsou v tomto ohledu jednoduše „akorát“. Proti předešlému modelu 8 jsou dokonce lehčí. Pohodlí, váha i stabilita a ukotvení nohy v botě jsou příjemné a ničím zvláštním nevybočují.

Tlumení

Jak už jsem výše zmínila, stabilita testovaného modelu je dobrá. Tlumení je v ohledu bot do terénu štědřejší, i tak ale nemohu říct, že by to botě ubíralo. Naopak ho oceníte ve chvíli, kdy z měkkého bláta či jehličí přejdete na pevnou šotolinu.

Boty tak nebudou vhodné pro běžce, kteří do terénu preferují široké a minimálně tlumené boty, aby mohli číst terén nohou.

Foto: Karolína Hornová

Celkový dojem z boty

Na nohy se mi dostal opravdu zdařilý model, což je pro testera, tedy pro mě, vždy trochu komplikace. Obvykle ráda vypíchnu nedostatky jinak dobré obuvi, kterou testuji a dodám tak punc čestnosti recenze. Ale co této botě vytknout, to opravdu nevím.

Dokonce se mi velmi líbí netradiční kombinace barev a celkový design i domyšlenost detailu, jakým je třeba kapsička pro uschování tkaniček, které se tak nerozvazují a po doběhu domů nejsou umolousané od kde čeho.

Máte-li standardní tvar nohy, hledáte-li botu klidně na krátké, ale ještě lépe na dlouhé pohodové běhy terénem, které nepodklouznou, ASICS Gel-Trabuco 9 bude s velkou pravděpodobností to, co hledáte.

23. 3. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
VýživaZdraví

Může dítě iontový nápoj? Vše o stravě sportujících dětí s odborníkem na výživu

od Magdaléna Ondrášová 22. 3. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Rodiče, kteří mají doma malého sportovce, dost často řeší, nebo by přinejmenším měli, jeho stravu. Zda může stačit ta přirozená, zda se smí v případě dětí sáhnout po doplňcích stravy a které meze nepřekročit, si vysvětlíme s odborníkem Davidem Rejlem.

Aby člověk mohl podávat výkon, potřebuje energii a tu získává ze stravy. V případě dítěte ještě musíme počítat s jeho růstem, a tak je tělo malého sportovce na energii velmi náročné.

Než ale zabředneme do problematiky jídla, je třeba si vysvětlit, o kom z hlediska stravy mluvíme, když zmiňujeme dítě. Obecné rozdělení říká, že člověk je dítětem do 15 let věku, do 18 pak dopívajícím. Každý se ale vyvíjí individuálně a může mít předčasné nebo opožděné růstové fáze (růst tak může i do 20 let věku). Zohlednit ve stravě musíme také to, zda je naše dítě rekreační nebo profesionální sportovec.

Inkospor Petr Soukup

Pod malým sportovcem si nyní představme dítě 12 let, které má třikrát týdně florbalový trénink a o víkendu zápas, nebo třeba třikrát týdně cyklistický trénink a o víkendu závody, tedy dítě, které pravidelně dostává do těla.

Dětský organismus je velice energeticky náročný, i tak se dá vše zvládnout pouze přirozenou a pestrou stravou. Ta je také pro dítě nejdůležitější. A to nejen z hlediska výživy. Nesmíme zapomenout, že v dětství formujeme i vztah k jídlu na celý život. Proto nezapomínejte vštípit dětem pravidelnost jezení.

Co dostatečný kalorický příjem znamená konkrétně? David Rejl varuje před striktními dietami a níže dává konkrétní příklady dostatečného přísunu bílkovin, sacharidů a tuků:

Bílkoviny: „Sportující dítě musí mít dostatečný příjem kvalitních bílkovin, ideální dávkování je 1,2-1,5 g/ 1 kg tělesné hmotnosti, ale také záleží na sportu, který dítě provozuje. Ideálními zdroji jsou mléčné výrobky a maso.“

Sacharidy: „Dále je zapotřebí mít dostatečný příjem sacharidů, protože jak již bylo řečeno, dětský organismus je energeticky dost náročný a je zapotřebí toto pokrýt. Sacharidy by měly tvořit zhruba 50-60 % energetického příjmu, a mělo by se jednat zejména o komplexní sacharidy. Ideálním zdrojem je například ovoce, zelenina, rýže, celozrnné výrobky a těstoviny.“

Tuky: „Množství tuků je také velice důležité a mělo by tvořit až 30 % energetického příjmu. Tuky by měly být jak rostlinné, tak živočišné, a jejich ideální poměr je 2:1. Vhodné jsou tuky obsažené v ořeších a semínkách, máslo, vejce či tučné mléčné výrobky.“

Odborník na výživu dětí David Rejl dodává, že není třeba hledat žádné složitosti. Stačí používat přirozené potraviny, které jsou co nejméně průmyslově zpracovány a snažit se o pestré menu.

Svačinka před tréninkem a po něm

Svačinu se opět snažíme hledat v přirozených potravinách. „U dětí před sportem zařazujeme kvalitní bílkovinu a komplexní sacharidy,“ říká odborník. Můžeme jim tak dát například tvarohovou pomazánku s celozrnným pečivem anebo bílý jogurt s ovocem a ovesnými vločkami.

Po tréninku je vhodné doplnit energetické ztráty, které vznikly během výkonu: „Zařadíme zdroje sacharidů, např. směs ovoce a ořechů.“ Toto je opět obecné doporučení a více než správná svačina je důležitější příjem kvalitních potravin během celého dne.

Výživové doplňky a děti

Jak jsme si už řekli, děti by měly být schopny pokrýt všechny nároky organismu čistě z přirozené stravy. Znamená to, že doplňky výživy nepatří dětem vůbec? Ne tak úplně. „Pokud jsou zapotřebí nějaké doplňky výživy, je to spíše o individuálním přístupu. Je ovšem nutné podotknout, že doplňky výživy dětem neškodí, ale nejsou úplně potřeba. Mezi doplňky, které se běžně zařazují, jsou proteinové nápoje a tyčinky, vitamíny a minerály (zejména zinek a hořčík, u dospívajících dívek je vhodné hlídat i příjem železa).“

Bc. Rejl ale varuje, že mezi doplňky, které by děti neměly konzumovat, patří určitě různé předtréninkové směsi (tzv „nakopávače“) a spalovače tuků, tyto doplňky jsou pro děti naprosto nevhodné a zbytečné. Mnoho z nich obsahuje mj. kofein.

Iontové nápoje, které jsou mezi dospělými velice populární, nejsou u dětí nezbytně nutné. Podle specialisty na dětskou výživu by měl být organismus dítěte ztráty minerálů během tréninku schopen pokrýt. „Pokud ovšem chcete iontové nápoje dětem dávat, tak doporučuji užívat pouze hypotonické a izotonické nápoje. V průběhu delší aktivity (např. cyklovýlet delší než dvě hodiny) podávejte hypotonické nápoje. Izotonické nápoje jsou vhodnější pro krátkodobý výkon (kolem jedné hodiny), takže jsou vhodné pro kratší intenzivnější tréninky (např. tenis či fotbal) a podávají se před nebo po výkonu – během tréninku postačí čistá voda,“ říká David Rejl a upozorňuje, že hypertonickým nápojům se máte u dětí raději vyhnout, protože mohou způsobit rozkolísání vnitřní rovnováhy organismu. Jejich užívání byste měli zvážit až po konzultaci s výživovým odborníkem v závislosti na konkrétní potřebě dítěte.

Přešlapy

Většina z nás tuší, co je správné, ale přesto za tyto mantinely chodíme. Občas je to sladká odměna pro dítě nebo fastfood. Je ale nějaký velký nebo fatální přešlap, kterého se rodiče na svých dětech dopouštějí (možná aniž by tušili) a rozhodně by neměli? „Odměňovat děti za výkon je zcela normální, ovšem ne každé jídlo je pro vaše dítě vhodné. Často, s dobrým úmyslem, dítěti více uškodíme, než prospějeme. Mezi potraviny, kterým by se děti měly rozhodně vyhnout, jsou potraviny bohaté na tzv. éčka. Ta mohou být příčinou celé řady zdravotních problémů, od alergií, přes poruchy pozornosti až po rakovinu. Škodlivých éček je celá řada, rozhodně doporučuji se vyhnout E110, E132, E133, E250 a E320.“

„Dále bych se vyhnul konzumaci potravin, které obsahují syntetická sladidla, zejména cyklamáty a aspartam. Obecně se vyhýbejte potravinám, které mají nepřirozenou barvu (šmoulí atd.) a často extrémně dlouhou trvanlivost.“

  • E110, potravinářská žluť, která se vyskytuje v nealkoholických nápojích (např. limonádách), ve sladkostech, marcipánu nebo ve žvýkačkách.
  • E132, potravinářská modř, která se vyskytuje opět v nealkoholických nápojích, sladkostech, želé ale i v některých cereáliích.
  • E133, brilantní modř, se používá k barvení limonád, sladkostí, pudinků, ale i zmrzlin.
  • E250, dusitan sodný, dodává potravinám uzenou chuť. Používá se v celé řadě uzenin, např. šunky, klobásy, salámy atd.
  • E320, Butylhydroxyanisol, se používá jako konzervační prostředek a stabilizátor. Můžeme ho najít např. ve žvýkačkách, zmrzlině, limonádách nebo v instantních polévkách.

Pro eliminaci škodlivých éček není třeba znát všechny produkty, ale řiďte se zdravým rozumem. Nedávejte dětem potraviny a nápoje, které nemají přirozenou barvu a jejich složení je napsané přes „celý“ zadní obal, čím méně surovin obsahuje tím lépe a pokud nějakou složku neznáte, tak se tomuto produktu raději také vyhněte. Vybírejte přirozené potraviny, které neprošly průmyslovým zpracováním.

  • Cyklamáty najdete pod označením E952. Používají se jako sladidlo do limonád, které jsou bez cukru, ale najdeme je také ve výrobcích pro diabetiky nebo v nízkoenergetických potravinách. Pokud vidíte produkt, který má na obalu napsáno, že je bez cukru, tak si vždy přečtěte obsah složení.
  • Aspartam, E951, je velice hojně užívané umělé sladidlo, které můžeme najít v celé řadě potravin. Používá se do prášků, které slouží k přípravě nápojů, a bohužel dost často i ve sportovních nápojích, jako jsou iontové nápoje. Dále ho najdeme např. ve žvýkačkách nebo vitamínových doplňcích.

Bc. et Bc. David Rejl
Vystudoval Veřejné zdravotnictví na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Specializuje se na sportovní výživu dětí a dospělých a je zodpovědný za sportovní sekci Společnosti pro výživu

22. 3. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Samsung Galaxy Watch Active2 překvapily. Změří i tlak, ale chybí jim zásadní věc

od Pavel Tomek 19. 3. 2021
autor Pavel Tomek

Samsung má v oblasti chytrých hodinek už docela velké zkušenosti. A na modelu Galaxy Watch Active2 je to rozhodně vidět. I když nenabídne žádnou funkci, která by vysloveně ohromila, vše perfektně funguje a hodinky je radost používat. Samsung je teď navíc vylepšil přidáním funkcí EKG a tlakoměru.

Samsung Galaxy Watch Active 2 se budou líbit všem, kteří netouží po nijak extravagantních hodinkách, ale líbí se jim čistý a jednoduchý design. Hodinky se prodávají ve dvou velikostech – 40 nebo 44 mm a několika barevných kombinacích, aby si dokázal vybrat každý. Standardní silikonový pásek se pochopitelně dá vyměnit, takže si hodinky skutečně můžete přizpůsobit svým preferencím.

Špičkový displej i chytré ovládání

Samsung Galaxy Watch Active 2 mají kulatý tvar se dvěma ovládacími tlačítky na pravém boku. Kdyby nebylo trochu výraznější tloušťky pouzdra, na první pohled by ani nešlo poznat, že se jedná o smartwatch. Jamile se ale rozsvítí dotykový AMOLED displej s vysokým rozlišením, máte jasno.

  • Základní obrazovka s přehledem všech údajů
  • Graf s běžeckými informacemi
  • Informace o počtu kroků za poslední období
  • Hodinky sledují váš srdeční tep
Foto: Pavel Tomek

Displej si rozhodně zaslouží pochvalu. Je skvěle čitelný za všech okolností a disponuje funkcí Always On, díky které můžete přinejmenším ukazatel času vidět za každých okolností.

Ovládání je kromě dříve zmíněných dvou tlačítek řešeno samozřejmě ještě přes dotykový displej. Kromě obvyklého šmudlání prstem po obrazovce ale můžete využít i pohyb prstu po obvodu lunety. Sice to není tak skvělé řešení, jako mechanické točení, ale pořád se jedná asi o nejrychlejší způsob ovládání, jaký se u dotykových hodinek může použít.

I když už jsou hodinky na trhu pár měsíců, rozhodně se stále jedná o špičkový kousek nositelné elektroniky. Operační systém v kombinaci s procesorem zajišťuje dostatečnou rychlost při používání, do hodinek si přes mobilní aplikaci nainstalujete stovky nových aplikací a ciferníků, do 4GB paměti dostanete přes Bluetooth nebo Wifi rychle další obsah, hodinky jsou také voděodolné a mají GPS. Jedinou výraznější vadou na kráse je chybějící podpora pro placení, Samsung Pay zatím u nás nefunguje.

Samsung Galaxy Watch Active2 40 mm

  • Vodotěsnost: 5 ATM
  • Konektivita: Bluetooth, WiFi
  • Paměť: 4 GB
  • Senzory: GPS, Barometr, akcelerometr, gyroskop, výškoměr
  • Kompatibilní OS: Android, iOS
  • Cena: 5 990 korun

Foto: Pavel Tomek

V praxi naopak využijete přítomnost mikrofonu. Není totiž problém přes hodinky přijmout hovor a mluvit přímo do nich. Telefon klidně nevytahujte z kapsy.

EKG a tlakoměr

Skvělou zprávou je, že Samsung ani řadu měsíců po uvedení hodinek do prodeje nezapomíná na jejich vylepšování. Nemluvím o nějakém kosmetickém opravování chyb, ale přidávání úplně nových funkcí. Nově si tak prostřednictvím hodinek můžete změřit EKG a využít lze také tlakoměr.

Aby vám oboje fungovalo, musí mít v sobě hodinky nejaktuálnější firmware, který tyto funkce přidá. Když je pak prvně spustíte, doinstaluje se vám do mobilu ještě aplikace Samsung Health Monitor. Zadáte o sobě několik informací a měření EKG může začít. Funguje to na velmi podobném principu jako třeba u Apple Watch. Po dobu 30 sekund je nutné držet prst na pravém horním tlačítku. Naměřená hodnota se okamžitě synchronizuje do mobilní aplikace.

  • Podrobnější údaje o posledním spánku
  • Spánková data za delší časový úsek
  • Sledování a vyhodnocování trendů fyzické aktivity
Foto: Pavel Tomek

Pro správné fungování měření tlaku je nejprve nutné si tlak několikrát změřit přes opravdový manžetový tlakoměr, a výsledné hodnoty zadat do mobilní aplikace. Údaje z profesionálního zařízení si systém porovná s hodnotami naměřenými přes hodinky, tlakoměr se zkalibruje a pak jej můžete začít využívat i přes Watch Active2. Stačí funkci spustit a sedět v klidu. Do dvaceti sekund vidíte naměřené hodnoty.

Dobrou zprávou je, že změřená data se dají jednoduše vyexportovat třeba do PDF a předat vašemu lékaři. Naopak se nelíbilo mírné matení uživatele, který je zvyklý používat Samsung Health, ale na rozběhnutí nových funkcí si musí instalovat další aplikaci. Změřená data pak ale vidí jak přes tuto novou apku tak původní Samsung Health, který měří i veškerá další data týkající se zdraví. Naměřené sportovní výkony, kroky, kalorie, hmotnost, spánkový režim, stres, no prostě vše.

Všestranný sportovec s rozumnou výdrží

Samsung Galaxy Watch Active2 nabízí desítky sportovních režimů, neodpustím si ale tradiční rýpnutí do celého segmentu smartwatch, protože koloběžka či kolečkové brusle opět chybí. Zato nejrůznější posilovací cviky jsou pokryté opravdu podrobně.

Jak jsem si mohl ověřit, chůzi či běh dokážou hodinky velmi dobře rozpoznat automaticky, po pravdě jsem neměl na ruce nic, co by dokázalo tyto aktivity tak rychle poznat a zahájit měření.

Plavci ocení voděodolnost 5 ATM, já jsem byl naopak nadšený z toho, že si můžu nadefinovat, jaké hodnoty se mi budou při běhání zobrazovat. Pro běhání si můžete nastavovat cíle jako vzdálenost, dobu běhu či spálené kalorie a využívat můžete také funkci trenéra běhu, kdy si vyberete typ tréninku a hodinky vám naplánují, jak dlouho a jakým tempem utíkat.

  • Základní obrazovka správy hodinek
  • Jednoduché stahování nových aplikací
  • Výběr ciferníků je obrovský
Foto: Pavel Tomek

V závislosti na typu sportu se zaznamenává GPS, srdeční tep, hodinky ale nabízejí i další snímače jako barometr, gyroskop či akcelerometr. Ze svých fyzických aktivit tak skutečně dostanete maximální množství dat.

Výdrž baterie je u Samsung Galaxy Watch Active2 nejvíce závislá na zapnutí funkce Always On. Bez ní vydrží hodinky více jak dva dny, jinak počítejte zhruba s poloviční dobou. Pokud jste od nabíječky daleko, je možné nastavit na hodinkách úspornější režim, případně zapnout pouze zobrazení hodin. Tuto variantu Samsung nabídne i v situaci, kdy se kapacita baterie začne blížit svému limitu.

Nabíjení samotné je řešeno velmi jednoduše. Hodinky si prostě odložíte na nabíjecí „puk“, díky magnetům drží vše jak má a ihned začne nabíjení. Díky podpoře bezdrátového nabíjení je ale možné hodinky dobít i přes jakoukoliv jinou bezdrátovou nabíječku standartu Qi.

  • Samsung Galaxy Watch Active2 Foto: Pavel Tomek
Foto: Pavel Tomek

Zhodnocení

Samsung Galaxy Watch Active2 jsou skutečně velmi dobré hodinky. Nabídnou téměř vše, co by současné smartwatch měly umět. Skutečně jedinou výraznější chybou je absence podpory placení a po celou dobu testování jsem trochu bojoval s větší tloušťkou hodinek. Z dalších vlastností jsem ale byl nadšen a hodinky mě nepřestávaly příjemně překvapovat. Obzvláště pokud jste majiteli telefonu Samsung, nemáte moc nad čím přemýšlet. Nic lepšího si pořídit nemůžete.

19. 3. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

“Když mi začaly vypadávat vlasy a vousy, věděl jsem, že je zle,” říká biker Gaspi

od Marek Odstrčilík 18. 3. 2021
autor Marek Odstrčilík

Patří mezi legendy české i světové MTB scény. Jeho život vždycky působil na okolí jako jeden velký maringotkový mejdan. Cestování po světě, natáčení filmů v atraktivních místech, rozhovory, kempy pro děti, pořád na telefonu, všem vyhověl. Richard “Gaspi” Gasperotti se vždycky usmíval, a pak to bouchlo.

“Gaspimu” došel před dvěma lety dech, ocitl se na dně a řekl si, že takhle to dál nejde, že by to nemusel dlouho vydržet. Tak nastal čas jeho zásadní proměny. Pořád je to ale veselý divočák na horském kole, jen jeho hlava se vydala na novou (ozdravnou) cestu. 

Protože se známe už spoustu let, v rozhovoru si tykáme.

Vysvětli mi, jak člověka, který celou dobu vypadá, že má vše na háku a je v pohodě, najednou dožene stres?
Spousta komiků v soukromí trpělo úzkostí a psychickými poruchami, protože je lidi vyčerpali. Já to samozřejmě neměl tak náročné, ale spoustu energie jsem se snažil dávat svému cyklistickému okolí a to mě zhruba před dvěma roky „sesekalo“. Došlo mi, že musím se svým stavem něco udělat. Pokud se kolem živíš, a tudíž pořád někde cestuješ, natáčíš filmy, fotíš a musíš makat, abys rodinu uživil, doma pak tím pádem moc nejsi, a to je nápor. To byl moment, kdy mě to začalo užírat. Práce bylo opravdu hodně. Já jsem byl navíc naučený, že na email se odpovídá do půl hodiny a snažil jsem se nenechávat si nic na pozdější dobu. To mělo za následek, že jsem spal třeba čtyři hodiny denně. Začaly se mi tvořit vyrážky, vypadávat vousy, vlasy. Vzadu na hlavě jsem mel deseticentimetrové kolo. Nebo mi při tréninku najednou „vypnuly“ při nájezdu na skok nohy. V ten moment mi došlo, že nejsem nesmrtelný a uvědomil si, že pomoct si sám prostě nedokážu.

Inkospor Petr Soukup

Cítil jsi se za ty roky unavenější?
Únava přicházela plíživě a postupně to gradovalo. Svoji roli sehrál stres.

Jaké byly tvoje první kroky ohledně pomoci?
Nebyla to odborná lékařská pomoc západní medicíny. Nechtěl jsem, aby mi někdo nasadil modrý prášek, a když to nezabere, tak dostanu červený. Pomohl mi kamarád, který mi dal číslo na jednu „léčitelku duše“, ať si za ní dojedu a pokecám.

A to zabralo?
Pro mě to byl nejsilnější emotivní zážitek v životě. A tím se nastartovalo moje sebeléčení a sebezdokonalování. Třetí oko se mi prostě otevřelo a já na svět kolem sebe koukám jiným pohledem. 

Co se stalo na tom prvním setkání?
To se nedá moc popsat. Sáhnul jsem si na něco, co není v běžné realitě.

Počkej…
No, povídali jsme si a snažili se najít důvod toho, co mi ve skutečnosti vlastně je, která traumata si nesu a pochopil důvod svojí existence. Už druhý den jsem si začal všímat věcí, které kolem mě celou dobu byly, ale jinak. Najednou jsem viděl stromy a začal nad nimi přemýšlet, nebo pho chutnalo u Číňana úplně jinak a tak dále. 

Richard “Gaspi” Gasperotti. Foto: Miloš Štáfek

Ty jsi takový Jaroslav Dušek české cyklistiky.
(Smích) Hm, to nevím. Víš co, ty se musíš od něčeho odrazit. Já si asi klesnul na svoje dno a to byl ten spouštěč. Díky tomu, že jsem se vydal duchovní cestou, začal mi život najednou stavět do cesty úplně jiné lidi nebo ty, které jsem dlouho neviděl. Takový ti energetičtí upíři naopak ze života úplně zmizeli.

Přišel jsi touhle proměnou o hodně “přátel”?
S tím jsem tak nějak počítal a přišel.

A reakce byla teda jaká?
Ono o tom ví jenom úzká skupina lidí a já to ani nijak nešířím. Já jsem vlastně pořád stejný, jen jsem změnil názor na svůj život a snažím se na věci koukat jinak než dřív. Energie ze mě vyzařuje určitě jinačí a mám z toho popravdě radost.

Jak jsi se na tyhle věci, které jsi u “léčitelky duší” podstoupil, díval dřív?
Nikdy jsem to neodsuzoval, ale nijak jsem to víc neřešil. Obecně s alternativní medicínou jsem problém neměl. A teď už o to víc nemám. Jsem zdárným příkladem toho, že spoustu trablů a nemocí si umím vyléčit sám.

Jak jako sám?
Tak koukni, že už mám zase černé huňaté háro, mám zase vousy a cítím se opravdu dobře. Nebo to, jak jsem zmiňoval ty moje vypnuté nohy při skoku. Šel jsem tenkrát na magnetickou rezonanci a ta ukázala, že mi vyhřezlá ploténka tlačí do míchy. Doktor už si brousil vercajk na zákrok. Ale já si řekl, že operaci nechci, což dřív bych na ni kývnul. Vybral jsem si daleko delší cestu k uzdravení. Začal jsem se každé ráno protahovat, říkám si nějaké afirmace, které si dávám do hlavy, abych sám sebe přesvědčil, že to je ta správná cesta. Nesmíš přestat a vzdát to, to je pak znamení, že se nechceš uzdravit. Sice jsem ještě na nové rezonanci nebyl, ale odeznělo to. Přesvědčil jsem svoji hlavu a tělo, že to dám. Já jsem si dal takhle do pořádku za ty dva roky svoje tři akutní zdravotní problémy. 

Richard “Gaspi” Gasperotti. Foto: Miloš Štáfek

Ale je ti jasné, že ne všechno lze řešit tímhle způsobem, a že řešení klasickou medicínou je někdy nevyhnutelné?
Jasně. Vezmi si ale třeba tuhle dobu, kdy jsou lidi hodně doma a těžko to dávají. Spousta z nich nezvládá být tak intenzivně s rodinou, protože měli práci jako únik. Nebo najednou musí být sami. To je taky pěkná výzva. Mají deprese a nastupují léky. A to podle mě není úplně nutné. Všechno je v hlavě a s tím se dá pracovat bez prášků přece. Naučit se fungovat sám, najít si cestu k rodině, mít se rád.

Jak tyhle tvoje velké kroky přijala rodina?
Moje žena fyzioterapeutka je naštěstí na stejné vlně jako já. Ona mi strašně moc pomáhá, protože také chtěla, abych se změnil, jelikož jsem tady jako táta a manžel sice byl, ale vlastně nebyl. Pořád jsem byl mimo domov, pořád něco řešil. Terka mi pomohla a pomáhá zachránit můj život. Dochází mi, jak jsem se dřív nevědomky ničil. Můj cíl je si víc užívat rodinu, ženu, dcerku a věci kolem sebe.

Přišlo s tvými změnami i to, že jsi třeba začal řešit kromě hlavy, co do sebe dáváš za jídlo?
Hele jo. Asi před rokem jsme přišli na to, že mám alergii na lepek. Já byl do té doby rohlíkovej, knedlíkovej. Co bylo, to jsem zhltnul. Tři měsíce to byl malinko očistec, ale dnes si vše hlídám a dodržuji. Od té doby se cítím o dost zdravěji. Je potřeba to řešit. 

Alkohol je tabu?
Rád si dám, to zase ano, ale nijak to už nepřeháním. Dřív jsem se napil ne kvůli tomu, že bych měl nějaké psychické trable, ale pro pocit štěstí. Pivko si dám bezlepkové nebo sklenici červeného vína. Já si chci druhý den užívat rodinu, kolo, ježdění a nemít těžkou hlavu.

  • Richard “Gaspi” Gasperotti. Foto: archiv Gaspi
Foto: Miloš Štáfek

Ještě něco?
Malinko jsem omezil maso. Nejsem ale vegetarián. Za mě a podle indiánské mytologie je vegetarián špatný lovec. 

Z toho mi vyplývá, že si vybíráš, co si koupíš k jídlu a co ne.
Přesně. Radši si dám jen vodu, než abych do sebe na benzínce nahrnul bagetu. 

Zmiňoval jsi, že jsi dřív málo spal. Tohle jsi též změnil?
Jo, jo. Já toho fakt dřív moc nenaspal, vstával jsem po šesté hodině. Pořád mi to v hlavě šrotovalo a stejně jsem hovno vymyslel. Já jsem se úplně zbytečně snažil připravit na věci, které ještě vůbec nenastaly, a pak jsem měl v hlavě brouky.

Samsung Galaxy Watch Active2 překvapily. Změří i tlak, ale chybí jim zásadní věc

Jak jsi tohle vyřešil?
Jednoduše. Prostě jsem se na to vykašlal. Vyresetoval jsem si hlavu, protože mi došlo, že by zubatá mohla mít žně. Takže teď spím klidně i do devíti. 

Co ti tvoje proměna nejvíc dala?
Každý den si chci užít nové věci, poznávat je, odnést si i třeba z toho stereotypu nějaké poznání. Učím se odpouštět lidem, kteří mě v životě štvali.  Ještě před rokem jsem s tímhle měl fakt problém.

Je něco, co bys chtěl z minulosti změnit?
Rozhodně ne. Všechny věci se měly stát. I to, kolik zranění mám za sebou. Za všechno jsem vděčný. Dřív jsem na to byl nasraný a pořád se ptal: proč se mi to jako děje, ale pak jsem přišel na to, že to holt musím přijmout.

Richard “Gaspi” Gasperotti
– Krušnohorec 44 let, žijící s manželkou a 6 letou dcerou v Radotíně
– profesionální mountainbiker a ještě kreativec, malíř, designér s přesahem do marketingu
– cestovatel a objevitel 

Bikové záseky
– několikanásobný účastník závodu RedBull Rampage
– držitel rychlostního rekordu 211,5 Km/h
– a za ten největší úspěchy považuje to, že pořád ještě žije

Filmy
Série dokumentárních MTB filmů, zam a journey of one freerider – ke zhlédnutí ZDE
K!LL H!LL  a spusta dalších … – ZDE

18. 3. 2021 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Ostatní sportyPohybTréninkZdraví

Osvědčený plán, jak si vybudovat kondici. Tento postup radí trenérka

od Karolína Hornová 17. 3. 2021
autor Karolína Hornová

Pro někoho „být fit“ znamená uběhnout maraton, pro jiného zvedat těžká závaží, pro dalšího donést domů nákup, aniž by se zadýchal. Co to vlastně je kondice, jaké kompenzační cvičení udělá z našich výběhů všestranný kondiční trénink, a proč je dobré si občas zalapat po dechu, jsme se zamysleli s trenérkou Mgr. Iris Mango.

Funkční fitness je schopnost uspokojivě fungovat v aktivním životě a posouvat svoje cíle. Jeho ukazatelem je třeba to, jak jsme schopni zvládat každodenní fyzické úkoly: Nést zmíněnou tašku s nákupem bez námahy, zvednout dítě ze země bez poranění zad, nebo také schopnost pravidelně cvičit. Co to vlastně je „fitness“ a jak pečovat o komplexní kondici běžců, nám poradila trenérka studia Gymbee Mgr. Iris Mango.

Fitness, kondice, fyzička: Co to vlastně znamená?

Podle trenérky neznamená „fitness“ jen vyrýsovanou postavu: „Je to životní styl, který nemusí nutně souviset s pravidelným navštěvováním posiloven. Žít ve smyslu fitness znamená každodenní pobyt na čerstvém vzduchu, procvičování všech svalů na těle (klidně jen s váhou vlastního těla), kvalitní a vyvážená strava, dále samozřejmě i péče o tělo ve smyslu regenerace a v neposlední řadě duševní hygiena.“

Kondici neboli fyzickou zdatnost můžeme rozdělit na dvě hlavní složky, a to zdravotně orientovanou a sportovně (nebo výkonově) orientovanou. „Do zdravotně orientované rozhodně patří svalová síla a vytrvalost, kardiorespirační zdatnost a flexibilita (ohebnost). Do sportovně orientované řadíme rychlost, reakční čas, nervově svalovou koordinaci, hbitost a rovnováhu,“ vysvětluje Iris. Patří sem ale i duševní vyrovnanost, bystrost a rozhodnost, která je v některých sportech klíčová.

Jako běžce nás především budou zajímat ty složky, které uplatníme při cestě k našim běžeckým metám. „Velmi záleží na objemu běžeckých tréninků a našem cíli. Například pokud se chceme výrazně zlepšovat v rychlosti, rozhodně bychom neměli opomíjet trénink svalů nohou s těžkými váhami v posilovně. Naopak v případě, že si jdeme třeba 2–3× do týdne zaběhat, abychom byli v kondici, není nutné navštěvovat posilovnu,“ dodává trenérka.

„Jednostranná“ kondice: Nezapomínejte kompenzovat

Jako běžci máme často velmi jasné cíle: První desítka, první pětka pod třicet, pod dvacet, první maraton…dosaďte si sami. Pokud se soustředíme pouze na běh, může to vést k budování jednostranné kondice. Hoďte kamenem ti z vás, kteří nikdy nezapomněli na rozhýbání, strečink, plánovanou hodinku jógy nebo posilování namáhaných partií. Nebo kdo se někdy třeba při cyklistice nepřistihl, že dechu má na rozdávání, ale ty kvadricepsy to nějak neutáhnou…

Podle Iris Mango je hlavním pilířem kompenzace pro běžce mobilizační cvičení („rozcvička“ před vlastní aktivitou), silový trénink a strečink: „Mobilizační cviky pozitivně ovlivňují především velmi zatěžované klouby (kyčle, kolena), vhodně sestavený silový trénink výborně kompenzuje svaly, které jsou při běhu opomíjené a nedostatečně stimulované. Strečink pak zajistí protažení přetěžovaných svalových skupin, a tedy úlevu svalových přepětí, která při častém běhu vznikají,“ dodává trenérka.

Péče o běžeckou kondici podle trenérky:

  • kompenzační tréninkový plán od fyzioterapeuta nebo zkušeného trenéra
  • 1x do týdne trénink s vlastní vahou na základě individuálního vyhodnocení současného stavu odborníkem
  • trénink zaměřený na cviky na „core“ (střed těla), svaly zad, prsou, paží a hýždí (např. plank, klik, zanožování apod.)
  • krátká mobilizace před každým výběhem (pomalé a dynamické krouživé pohyby ve všech kloubech)
  • po výběhu by nemělo chybět protažení zaměřené především na třísla, svaly nohou a lýtek

Kondice na testu: Poslouchejte spíš sebe

Cooperův test (podstoupit ho můžete sami, jak na to jsme psali zde), test flexibility (jak na něj čtěte zde), silový test…zkoušeli jste si někdy prověřit kondici „jen tak pro sebe“? „Většina z nás si možná vzpomíná na podobná testování na základních školách, kde nám nejeden tělocvikář či tělocvikářka dovedli zprotivit sport právě kvůli neustálému měření a srovnávání,“ neodpouští si Iris Mango poznámku, s níž se asi ztotožní nejeden z nás. Podle ní jde o standardizované testy, které slouží primárně pro sběr dat třeba v týmech nebo sportovních centrech.

„Rozhodně nechci říci, že by žádný z testů nedával smysl,“ zdůrazňuje a dodává příklad klidové tepové frekvence, která se snižuje vlivem pravidelné pohybové aktivity. Je to jev jednak velmi prospěšný pro srdeční sval a nižší klidová „tepovka“ skutečně je jedním z ukazatelů dobré kondice. „Osobě bych ale doporučila spolupráci s odborníkem, který nám pomůže nastavit nejen určitý plán našeho vlastního progresu, ale i vnímání podstatných detailů, na které je důležité se při zlepšování kondice soustředit,“ dodává trenérka.

Trenérka radí: Zalapejte si po dechu:
„Anaerobní trénink, je úžasným způsobem, jak co nejefektivněji zlepšit kondici,“ říká Mgr. Iris Mango. V praxi to tedy znamená, že pokud chceme běhat rychleji, jedním z nejsnazších způsobů, jak zrychlit tempo, je zařazení sprintů, výběhů do kopce, dynamických cviků na místě jako ‚žabák‘ a podobně: „Jsou to cviky, u nichž doslova lapáme po dechu a díky nimž se zlepší náš výkon v aerobním tréninku, tedy za dostatečného přísunu kyslíku.“

Pokud je naším cílem celkové zlepšení našeho „fitness“ a oblíbili jsme si běh, je ideální své tréninky nezaložit pouze na něm. Běh zlepší naši kardiorespirační (aerobní) kondici, pomůže nám zhubnout, ale abychom podpořili silovou zdatnost nebo flexibilitu, musíme tréninkový plán doplnit dalšími „pilíři“. Pokud zrovna neběháme o medaile, může být dobrým odrazovým můstkem i „virtuální trenér“ v hodinkách nebo běžecké aplikaci. Sami totiž někdy nedokážeme přesně určit, kolik si toho dnes můžeme naložit, kdy je čas na delší regeneraci, nebo jakou sérii cvičení zvolit jako kompenzaci. Díky technickým vychytávkám máme navíc k dispozici pravidelné hodnocení, díky kterému už není třeba každý měsíc vypouštět duši u „dvanáctiminutovky“. Ušetřenou energii pak můžeme investovat lépe – do vlastního systematického tréninku, třeba v podobě „kopečků“ nebo intervalů.

17. 3. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás