78. stránka – RUNGO.cz

Legendární Großglockner na silničním kole: Pot, sníh, déšť a skvělý pocit

od Karolína Hornová 21. 6. 2021

Großglocknerská vysokohorská silnice je nejvyšším rakouským horským průsmykem a mezi evropskými pasy opanuje sedmou příčku. Je pravidelnou součásti prestižních cyklistických závodů a metou rekreačních silničních cyklistů, kteří zde bojují s časem, převýšením, nebo jako já – s počasím. Pojďme si trasu projet společně.

Když připočítáme kvalitní povrch, široké zatáčky, (de)motivující milníky s informací o převýšení a luxusní výhledy, není divu, že je tenhle kopec jedním z největších lákadel (a výzev) pro silniční cyklisty. Jakmile se začaly otevírat hranice, dívala jsem se po něčem, čím bych mohla okořenit svou cyklistickou sezónu, a legendární „GG“ se nabízel – je to od nás kousek a spojím to s prodlouženým víkendem, na který vyrážím s mámou. (Což se vzhledem k počasí ukázalo jako prozíravost.)

Großglockner na kole: Kopec mnoha možností

Großglocknerská silnice se každoročně stává dějištěm jedné z etap Tour de Austria a dvakrát sem zavítalo i Giro d’Italia (v letech 1971 a 2011). Je unikátní v tom, že nabízí spoustu možností a můžeme na něm jet „na krev“ i (v rámci možností) na pohodu. Nabízí převýšení od 1283 výškových metrů, které si můžeme všemožně „nastavit“ díky odbočkám. Toto jsou úseky Großglockneru s údaji, které budou zajímat každého milovníka jízdy do vrchu:

severní trasa Glocknerkönig („král Glockneru“, pojmenovaná podle závodu, který se zde každoročně jezdí) vede z obce Ferleiten (1145 m. n. m.) k vrcholu Fuscher Törl (2428); délka 12,9 km, převýšení 1283 m
odbočka na Edelweißspitze (2571 m. n. m., dlážděná cesta z centrálního parkoviště pod Fuscher Törl) nabízí nádavkem 1,8 km s převýšením 177 m k trase Glocknerkönig
jižní (o něco lehčí) trasa z obce Heiligenblut (1300 m. n. m.) k vrcholu Hochtor (2504 m. n. m.) s délkou 15.1 km a převýšením 1234 m
odbočka na Kaiser Franz Josef Höhe (2369 m. n. m., jižní strana průsmyku) nabízí dalších 8,5 km a 508 výškových metrů
profily si můžete prohlédnout například na webu cyclingcols.com a informace o otevření hory pro různé dopravní prostředky i další informace na oficiálním webu grossglockner.at

To znamená, že na Großglockneru zdoláme převýšení vždy minimálně 1200 metrů, ale pokud si kopec zajedeme v režimu „tam a zpátky“ a vyšlápneme si i na obě odbočky, nasbíráme opravdu úctyhodných 3202 výškových metrů. A to už si zaslouží vrcholový Gulasch a legendární trhanec Kaiserschmarrn jako dezert před posledním sjezdem. Já jsem to ale nakonec vzala mnohem víc „na pohodu“, i když plány byly původně velkolepější.

Trocha statistiky: Großglockner Hochalpenstraße byla postavena byla v roce 1935 (po pouhých pěti letech prací). Celkově je dlouhá 48 km (Ferleiten – Heiligenblut), čítá 26 číslovaných zatáček a překonává (i s odbočkami Edelweißspitze a Kaiser Franz Joseph Höhe) 1748 metrů převýšení. Maximální stoupání je zde 12 %, na odbočce k Edelweissspitze dokonce 14 %. Průměrná roční teplota v horních partiích silnice je -3 °C, což je stejně jako na Sibiři či v Grónsku.

Nástup: Malebné údolí se zákeřným táhlým kopcem

Mému výšlapu na „grosáč“, jak pověstný pas nazývají čeští cyklisté a motorkáři, předcházela „zkušební jízda“ v rámci akce Vespa Alp Days, které jsem se zúčastnila před dvěma lety. Každoroční sraz skútrařů s tisícem účastníků vrcholí právě spanilou jízdou přes Großglockner Hochalpenstraße. Absolvovala jsem ho na dvoutaktním stroji Vespa PX s manuálním řazením, který v nadmořské výšce nad 2000 metrů mlel z posledního vlivem řídkého vzduchu. Sportovci by řekli nedostatečná aklimatizace na vysokohorské podmínky – a já doufám, že na kole se mi něco takového nepřihodí.

Původní plán byl přivstat si na snídani a vyrazit na kole už z obce Leogang, kde jsme měly ubytování, a s mámou v doprovodném vozidle se sejít až po bezmála 60 kilometrech na cílovém parkovišti u Fuscher Törl. Mlha jako kůže a padesátiprocentní pravděpodobnost deště mě ale odradila, i když na průsmyku to podle webkamer vypadalo dobře. Rozhodla jsem se vyměknout a na trasu nastoupit až ve Ferleitenu. Pitoreskní silnice nicméně začíná už v obci Bruck an der Großglocknerstraße. Trasu prodlouží o 17 km a disponuje náklonem, který bývá cyklisty označován jako „false flat“. Domnělá rovina. Zákeřnost.

Start: Dvanáctiprocentní uvítání

Kultovní trasa je opatřena časomírou: U mýtné brány pro automobily ve Ferleitenu najdeme stezku pro cyklisty, na níž je turniket, kde můžeme za dvě eura zakoupit lístek a „odpípnout“ start. V cíli na Fuscher Törl pípneme znovu a po cestě zpátky si pak opět u mýtné brány můžeme vyzvednout diplom a samolepku „Glocknerkönig“. Tato vymoženost funguje pouze před 9:00 ráno a po 16:00 odpoledne. To proto, aby se „závodníci“ co nejméně mísili do provozu aut. Do oficiálních tabulek se tedy nezapíšu, ale alespoň poradím dvěma polským cyklistům, že to neznamená, že nemůžou jet nahoru. Je poznat, že jim padá kámen ze srdce, mají v nohách už 50 km a těšili se na třešinku na dortu.

Čas si tedy odpípnu „jen“ na garminech a vyrážím. Cestou míjím mámu s doprovodným vozidlem a už v nástupním kopci mě moje kolo nekompromisně donutí přeházet na frustrující nejlehčí převod: Na prvních dvou kilometrech kopec servíruje převýšení 12 % a vědomí, že nemám k dispozici „rezervní kolečko“, mě demotivuje. To jsem teda pěkná padavka, říkám si. Hned na začátku se plazím hlemýždím tempem, a jestli takový sklon bude celou cestu, dřív nebo později zastavím a skácím se. Poláci už mně dýchají na záda a celou cestu cítím pálící se brzdové destičky automobilů, jedoucích dolů.

K vrcholu: Lidský pohon s vodním chlazením

Máma s vozem mě čeká po pěti kilometrech na parkovišti Pfiffkar, kam přijíždím s hláškou: „Čí tohle zase byl debilní nápad,“ a kde taky začíná poprchávat – zatím příjemně. Je 20 stupňů a takové vodní chlazení při makačce do kopce přijde vhod. Mávám, že jedu dál. Déšť sílí a časem přechází v solidní liják. Po čtyři kilometry (a 300 výškových metrů) moje cyklistika získává parametry vodních sportů. Jsem ráda, že jsem na kole nechala „zimní“ pláště se vzorkem a snažím se makat trošku víc, aby mi nebyla zima. Míjím ceduli s příznačným pomístním názvem Nassfeld – Mokré pole.

Znovu míjím doprovodné vozidlo, hlásím, že víc mokrá už být nemůžu, a že teď to rozhodně nevzdám – cítím, že navzdory dešti se mi jede určitě líp, než kdyby bylo vedro a pálilo slunce. Pršet mohlo míň, pravda, ale při pohledu na bariéry kolem si říkám, že klidně taky mohlo být víc sněhu. Takže rozhodně není tak zle. Na chvíli (a na fotku) stavím na pěkné vyhlídce u historického silničního telefonu. Déšť ustává, dám si obligátní tyčinku (když už ji vezu s sebou) a poslední dva kilometry (zhruba 170 výškových metrů) si už vyloženě užívám a vidina cíle a suchého oblečení v autě mě ještě popožene.

V cíli: Škoda zastavovat

Poslední metry vzpomínám na Passo Giau, které jsem jela se sešroubovanou stehenní kostí, rok po nehodě na motorce, a kde jsem si po cestě musela dát čtvrthodinovou pauzu. Na „GG“ jsem stavěla jen kvůli ideálnímu záběru do článku a v cíli jsem ještě měla chuť pokračovat. Ověřila jsem si tak jedno z cyklistických pravidel: Nikdy to nebude snadnější – jen začneš víc makat. Cíl trasy Glocknerkönig je u kamenné kapličky – pomníku dělníkům, kteří zahynuli při stavbě silnice. Tady je taky automat, kde si můžete označit lísteček, zakoupený u mýtné brány (pokud jste vyrazili v „provozní době“).

Ten „pravý cíl“ je ale pro spoustu cyklistů ještě výš a názory, která kóta znamená „zdolání Großglockneru“, se různí. Jeden z cílů je na Edelweißspitze, kam vede cesta vybudovaná z peněz zbylých z rozpočtu na hlavní stavbu silnice: dlážděná, se spoustou vlásenek a průměrným sklonem 10 %. Tedy esence všeho potřebného pro totální odrovnání. Dalším cílem je Hochtor, nejvyšší průjezdní bod horské silnice. Předchází mu dvoukilometrový sjezd s božskými výhledy a čtyřkilometrový šestiprocentní výšlap. To se rozhodně dá zvládnout o něco lépe – i když jste nahoře už unavení.

Já končím už na Fuscher Törl. Vzhledem k tomu, že jsem výjezd brala jako příjemné tréninkové zpestření víkendu s mámou, můžu necelých 1300 výškových metrů brát tak, že mám „odškrtnuto“. Nahoře jsem sama ze sebe zase trošku překvapená. Říká se, že sprinterem se člověk rodí a vytrvalcem stává. Nevím, co platí v cyklistice, ale já jsem se vrchařem rozhodně stala. A byla to dlouhá cesta, lemovaná notnou dávkou nepublikovatelných slov a mnoha bicykly hozenými vzteky do příkopu. Teď si to užívám a relativně snadno získaný titul „Glocknerkönigin“ je toho důkazem. (Ano, samolepku jsem si nemohla nechat ujít – a dobrou zprávou pro všechny opozdilce je, že ji prodávají za dvě eura v každém místním obchodu se suvenýry.)

21. 6. 2021 1 komentář

Nezařazené

Jak vybrat fitness náramek pro občasné běhání?

od Marek Odstrčilík 21. 6. 2021

autor Marek Odstrčilík

Advertorial: Jste vášniví sportovci a rádi byste si pořídili nějaký nový doplněk pro nadšence do sportu? Kvalitní boty i oblečení už ale máte, sportovní tašku a láhev taky, je ještě něco, co nemáte? Co třeba fitness náramek na běhání?

K čemu takový fitness náramek je?

Mezi oblíbené sporty patří turistika, cyklistika, běh, jízda na kole. Ať už kterýkoli z nich děláte profesionálně, nebo jen tak pro zábavu, určitě oceníte pomocníka, který za vás bude sledovat počet uběhnutých nebo ujetých kilometrů, spálené kalorie, tepovou frekvenci a možná vás upozorní i na příchozí hovor nebo SMS. Fitness náramek v podobě hodinek.

Jaké jsou přednosti fitness náramků?

– Na jednom místě najdete všechny informace, které potřebujete.
– Monitoruje počet kroků nebo uběhnutých kilometrů, hlídá tepovou frekvenci i spálené kalorie.
– Má kompaktní rozměry, je lehoučký.
– Baterie vydrží na jedno nabití až několik týdnů.
– Většinou ho taky můžete spárovat s chytrým telefonem, komunikují spolu prostřednictvím Bluetooth a na displeji náramku tak najdete upozornění na příchozí hovor či SMS, případně událost z kalendáře.

Na co si při výběru náramku na sport dát pozor?

Důležitá je kvalita, provedení, funkce a taky výdrž baterie. Nejčastěji se k výrobě fitness náramků používá plast nebo silikon. Materiál, ze kterého je náramek vyrobený musí být zdravotně nezávadný, měl by být také příjemný na dotek. Přeci jen bude v přímém kontaktu s vaší pokožkou.

Víte, že dalším nejčastěji používaným materiál je kov? U kovového náramku ale počítejte s vyšší pořizovací cenou, která může vyšplhat i na několik tisíc korun.

Integrovaná nebo vyjímatelná baterie?

Výdrž baterie je velmi důležitým parametrem. Přeci si nebudete náramek každý den nabíjet. Fitness náramky většinou disponují integrovanou baterií, kterou nabíjíte pomocí USB portu. Můžete se ale setkat i s vyjímatelnou baterií.

Jaké funkce oceníte?

Jejich výběr přizpůsobte tomu, co od náramku očekáváte a k čemu ho využijete.

Mezi preferované funkce patří:
– Měření ušlé vzdálenosti a krokoměr
– Počítání spálených kalorií
– Měření tepové frekvence
– Upozornění na příchozí SMS nebo hovor, pokud je propojený s mobilním telefonem
– Stopky
– Monitoring délky a kvality spánku
– Monitoring denního pohybu a spánku

21. 6. 2021 0 komentáře

Výživa Zdraví

Kolik a čeho při sportu v horku pít? Kofein a studené vynechte a dodržujte raději tyto zásady

od Magdaléna Ondrášová 18. 6. 2021

autor Magdaléna Ondrášová

Kolik vody je potřeba pít, když běháme či jinak sportujeme a stačí čistá voda? Pojďme si s odborníkem na výživu a sportovcem Davidem Rejlem říct, kolik vody je málo i to, kolik tekutin je příliš, a jestli je například nutné pít při běhání.

Je součástí každé buňky, její pomocí vyplavujeme škodliviny z těla. Tělo je jí tvořeno ze 70 procent. Řeč je o vodě. Že pít je důležité, ví každý z nás. Ale opravdu je nutné pít ony „tři litry denně“? A jak moc doplňovat tekutiny například při běhání, kdy se více potíme?

Pitný režim není složitý a není třeba z něj dělat vědu. Přesto je třeba dodržovat některé zásady, protože voda je pro naše tělo nesmírně důležitá. Zda dát na pocit žízně osvětluje David Rejl: „Voda udržuje homeostázu a zajišťuje transport látek. Když má tělo vody nedostatek dostaví se pocit žízně, ale to už došlo k narušení rovnováhy a tělo se tento stav snaží vyrovnat, proto je důležité pocitu žízně předcházet. Nesmí se to, ale přehánět, aby nedošlo k otravě vodou nebo dlouhodobému přetěžování ledvin.“

Doplňování tekutin při sportu

Při zátěži je jisté, že se musí příjem vody hlídat, neboť se potem a dýcháním tekutiny z našeho těla ztrácejí a v teplém počasí se problém násobí. Dokáže hobby sportovec odhadnout, dá se spočítat, jaký příjem je dostatečný? „Správné množství je individuální, máme sice doporučení typu 20 až 40 mililitrů na jeden kilogram tělesné váhy nebo dva až tři litry vody denně, ale potřeba vody se během roku mění v závislosti na počasí a venkovní teplotě, ale také na typu diety, sportu atd. Proměnných je tedy celá řada,“ odkazuje na selský rozum odborník a dodává jednoduchou poučku, „30 minut po každém jídle vypijte sklenici čisté vody a k tomu během dne popíjejte podle potřeby, např. zelený čaj.“

Při sportu, obzvlášť ve velmi teplých podmínkách, se nadměrně potíme a potřeba vody stoupá. Například běhání je specifické v tom, že mít vodu s sebou není tak jednoduché. Kdy tedy pitný režim v průběhu tréninku řešit? Do 60 minut běhu se bez něho obejdete, nebo stačí čistá voda bez bublinek. V zimních měsících je potřeba vody nižší, v letních je ale dobré mít ji vždy po ruce. David Rejl však dodává, že při delším nebo intenzivnějším tréninku byste se určitě měli poohlédnout po iontových nápojích.

Minerály a iontové nápoje, proč?

S tekutinami (potem) odcházejí z těla i minerály/ionty a vnitřní prostředí se nám mění. Iontové nápoje jsou proto velice vhodným doplňkem, hlavně pokud běháme delší nebo intenzivnější tréninky a chceme předejít dehydrataci. „Iontové nápoje regulují objem a osmolalitu tělesných tekutin. Isotonické nápoje jsou vhodné po krátkém, ale intenzivním tréninku k doplnění minerálů. Hypotonické jsou vhodné pro dlouhé tréninky, a to zejména během letních měsíců, kdy se více potíme,“ vysvětluje ve zkratce rozdíl David Rejl.

Který iontový nápoj je isotonický či hypotonický si přečtete na jejich obalu. Někdy bývá ten samý přípravek vhodný na oba typy tréninku, rozdíl je jen v přípravě – naředění přípravku vodou.

Pokud potřebujete doplnit minerály v domácím prostředí a iontový nápoj není na dosah, můžete si pomoct například kokosovou vodou, himalájskou solí a šťávou z citrusových plodů: „Kokosová voda je výborná jako základ pro isotonické nápoje. Citrusové plody jsou výborné pro hypotonické nápoje. K ochucení můžete použít např. med nebo různé sirupy.“ Odborník na závěr dodává, že vyhnout byste se naopak měli velice sladkým nápojům a těm, které obsahují kofein, protože ten dehydratuje.

Zásady pití v souvislosti se sportem:

Pijte už v průběhu dne před tréninkem a napijte se i před ním.
Nepijte velké množství tekutin najednou, ale pravidelně po doušcích.
Se studeným nápojem má tělo více práce (se zahřátím). Pijte nápoj pokojové teploty.
Při intenzivním nebo dlouhém tréninku sáhněte po iontových nápojích.
Nesahejte po nápojích s bublinkami a kofeinem.
Pijte dříve, než přijde pocit žízně.
Nevíte-li, zda při sportu pijete dostatečně, zkuste se zvážit před výkonem a po něm.

Přehřátí a vyplavení minerálů z těla může způsobit i závažné zdravotní komplikace. Pokud sportujete v horkém počasí, přečtěte si i naše další články:

Svět iontových nápojů: kdy je pít a k čemu jsou vlastně dobré

Svět iontových nápojů: kdy je pít a k čemu jsou vlastně dobré

Kolaps z horka je život ohrožující. Zjistěte, jak jednat

Kolaps z horka je život ohrožující. Zjistěte, jak jednat

Může dítě iontový nápoj? Vše o stravě sportujících dětí s odborníkem na výživu

Může dítě iontový nápoj? Vše o stravě sportujících dětí s odborníkem na výživu

18. 6. 2021 0 komentáře

Běhání Čelovky Vybavení

Test: Čelovka s dlouhou výdrží nadchne i ultramaratonce, Fenix HM65R-T

od Dan Orálek 17. 6. 2021

autor Dan Orálek

K vyzkoušení se nám dostala čelovka od Fenixu a to v modelu HM65R-T. Její určení, kromě méně zajímavých činností jako turistika, kempování nebo rybaření, je také běhání a speciálně je zmiňován ultratrail. Recenze se proto ujal ten z nejpovolanějších, jeden z nejlepších českých ultramaratonců Dan Orálek.

Každý běžec při hledání čelovky bude kombinovat několik vlastností, které většinou půjdou proti sobě. Tedy každý chce, aby to co nejvíce svítilo, aby to nic nevážilo a zároveň by měla svítit, co nejdéle – nejlépe pořád. Potom se hodí, aby pohodlně seděla na hlavě a ještě k tomu byla vodotěsná, protože někteří se potíme hlavně na hlavě a navíc jsou dny, tedy vlastně noci, kdy prší. Pokud si přečtete oficiální popis čelovky, tak zjistíte, že tohle všechno se povedlo splnit právě v tomto kousku. Zbývá ověřit jestli tomu, tak opravdu je.

Popis

Čelovka působí poměrně kompaktním dojmem, a protože je baterie ukrytá přímo pod dvěma reflektory, tak odpadají různé dráty, které vedou dozadu za hlavu v případě, že baterie je oddělena od svítilny. Reflektory jsou dva. Jeden širokoúhlý a druhý s dosvitem do dálky. Kromě toho mají každý trochu jiné zabarvení. Každý reflektor má svůj spínač a mezi nimi jsou diody, které ukazují úroveň nabití baterie. Spínače jsou na horní straně čelovky, a pokud jsou zaklopená ve standardní poloze, tak jsou tlačítka chráněná kovovým překryvem proti náhodnému sepnutí při převozu v zavazadle.

Ovšem zamknout čelovku lze i elektronicky, a to podržením obou tlačítek na tři sekundy. Odemknutí je celkem logicky reverzní. Kromě toho je na těle čelovky vodotěsně překrytý otvor USB – C pro nabíjení akumulátoru Fenix 18650 (3500 mAh), který je součástí balení. Pokud náhodou nahradíte akumulátor lithiovými bateriemi, tak se dobíjení výrazně nedoporučuje. Akumulátor (nebo baterie) je tedy vyměnitelný a otvor je uzavřen šroubovacím víčkem, které je opět vodotěsné. Pásek, který drží čelovku na hlavě se utahuje kolečkem.

Použití

Nasazení na hlavu a přizpůsobení pásku čelovky je dílem okamžiku. Velmi oceňuji kolečko na povolení a utažení pásku. Tohle řešení jsem na čelovce viděl poprvé a je nesrovnatelně pohodlnější a rychlejší na ovládání než klasický systém spon, na kterém vždy strávím hodně času než ho pochopím. Celkově byl pocit při nasazení dosti pohodlný.

Při delším nošení už to může být trochu horší, protože opět je tady potřeba řešit kompromis, a to mezi pevným usazením čelovky a otlačeným čelem (případně u někoho, kdo je na to citlivý i třeba bolestí hlavy). Není to ovšem chyba, ale vlastnost. Čelovka dobře drží na zpocené a mokré hlavě a samozřejmě pokud by klouzala, tak ji lze rychle utáhnout kolečkem. Tím, že čelovku nakloníte do polohy, aby vám svítila směrem před vás, a ne pánubohu do oken, zároveň odkryjete tlačítka na horní straně čelovky. Tady ještě doporučuji před vyběhnutím stisknout jedno z tlačítek, když máte čelovku v ruce, a hned uvidíte stav nabití akumulátoru podle počtu rozsvícených modrých diod – 4 jsou plně nabito.

Náklon je aretován a drží i v případě, že se rozběhnete rychleji nebo budete v terénu poskakovat jak kamzíci. Delší stlačení jednoho z tlačítek rozsvítí patřičný reflektor. Tlačítko vlevo je širokoúhlý a tlačítko vpravo ten dalekonosný. Reflektor se rozsvítí vždy v nejnižší intenzitě. Přepínaní mezi jednotlivými režimy, které jsou pro oba reflektory tři, provádíte opakovanými stisky tlačítka a samozřejmě to běží cyklicky. Testoval jsem čelovku v noci po asfaltu i v poměrně náročném terénu. První stupeň na široko (pět lumenů) vám stačí na přibližnou orientaci na silnici, ale v terénu to asi nezvládnete. Na druhou stranu byste mohli dle manuálu absolvovat závod za polární noci, protože čelovka by měla vydržet až 300 hodin. Tak to jsem opravdu netestoval.

Druhý široký stupeň (70 lumenů a 36 hodin) už stačí na pohodlný běh i na nerovném povrchu, ale pro těžký terén je určitě vhodný až třetí režim (400 lumenů a 12 hodin). Zatím jsem se nezmínil o druhém reflektoru a ten má o dost ostřejší výkon, protože začíná na 130 lumenech s výdrží 24 hodin. Následuje režim 400 lumenů na 12 hodin a taky to umí 1 300 lumenů po dobu čtyř hodin. Ten poslední režim je podle mě ideální, když potřebuje dohlédnout na druhou stranu Grand Canyonu, nebo naprosto oslnit protijedoucího řidiče (to nedělejte, mohl by zpanikařit a nabourat přímo do vás), a také se hodí pro soutěžení, kdo má větší dostřel čelovky.

Zajímavé je, že každý reflektor má jinou teplotu světla. Ten široký má o trochu teplejší odstín. Mně osobně se nejvíc v terénu osvědčila kombinace široký reflektor na stupeň dva a zároveň ten dálkový na stupeň jedna. Důvodem je, že vidíte ostře detaily před sebou a zároveň máte přehled i okolí mimo úzký kužel dálkového reflektoru. Oči vás nebolí a zároveň vnímáte všechny detaily, které byste jinak určitě našli na špičkách svých bot. Vzhledem ke krytí IP68 může klidně začít pršet a určitě ten závod nezabalíte kvůli nefunkční čelovce. S tímto krytím si můžete jít dokonce zaplavat, takže by se dala asi využít i pro adveture závody.

Test výdrže

Při testu jsem nastavil moji nejoblíbenější kombinaci tedy široký reflektor na dvojku a dálkový na jedničku a nechal čelovku svítit v šuplíku, protože délka svícení přesahuje nejen můj aktuální možný trénink, ale také možnou délku tmy. Čelovka byla plně nabitá a vydržela cca 18 hodin, což je dost i na dvoudenní závod přes noc.

Vlastnosti

Níže uvádím základní vlastnosti čelovky

Hmotnost: 141 g
Materiál: hořčíková slitina
Dálkový reflektor: 1 300 lumenů (4 hodiny), 400 lumenů (12 hodin), 130 lumenů (24 hodin). Barva – denní bílá (5 500 – 6 500 K).
Široký reflektor: 400 lumenů (12 hodin), 70 lumenů (36 hodin), 5 lumenů ( 300 hodin). Barva Neutrální bílá (4 000 – 5 000 K)
Zdroj světla: Cree XP-G2, Luminus SST-40
Odolnost: IP68 (2 metry pod vodou 30 minut). Pád z výšky 2 metry
Zdroj energie: akumulátor Li-ion Fenix 18650 (3500 mAh). Nabíjení přímo v čelovce
Inteligentní řízení výkonu při přehřátí nebo při snížení kapacity, aby se prodloužila výdrž

Hodnocení

Pro

Skvělá výdrž
Více než dostatečný výkon
Dostatečná regulace svitu a výborná čitelnost terénu při běhu
Odolnost vůči prostředí
Možnost nabití akumulátoru přímo v čelovce – není potřeba tahat speciální nabíječku
Snadné přizpůsobení čelovky na hlavě

Proti

Relativně trochu vyšší váha – daň za dlouhou výdrž a vysoký výkon

Závěr: Pro ultramaraton a speciálně pro náročné ultratraily skvělá volba.

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

17. 6. 2021 4 komentáře

Nezařazené

Tým RUNGO.cz byl 6. v Evropě ve výzvě adidas Run For The Oceans. A kdo vyhrál boty?

od Marek Odstrčilík 16. 6. 2021

autor Marek Odstrčilík

I když k naší smůle Česko oceán ani moře nemá, tak nám nesmí být jedno, co se s ním děje jaký bude jeho osud. Adidas už po několikáté vyhlásil akci společně s organizací Parley, že za každý uběhnutý kilometr odstraní z pláží, pobřeží a vzdálených ostrovů odpad odpovídající hmotnosti deseti plastových láhví. Jelikož nám v RUNGO tento počin přijde skvělý, tak jsme dali dohromady tým a pustili se do soupeření o naběhané kilometry se světem. Nakonec náš tým vybojoval šesté místo v Evropě, což je velká paráda.

Každý, kdo připsal alespoň deset kilometrů, mohl v rámci této adidas RUNGO výzvy vyhrát boty adidas Ultraboost 21 Primeblue v hodnotě 4 699 korun (test adidas Ultraboost 21). Tento model obsahuje funkční recyklovaný materiál Primeblue z příze Parley Ocean Plastic. 50 procent svršku je z textilu a 92 procent textilu tvoří příze Primeblue. Už žádný nový polyester. A kdo že vyhrál tyhle parádní běžecké boty? Velká gratulace letí k Patrikovi Waldhansovi, Liborovi Pawlikovi a Květoslavovi Paškovi. Poprosíme, aby se nám výherci ozvali buď na email redakce@rungo.cz nebo na Messenger na Facebooku. Každopádně všem moc děkujeme za to, že se zapojili, čtěte nás a sledujte, protože další bez vás by RUNGO.cz nebylo tím, čím je. Díky.

Losování bot adidas Ultraboost 21 Primeblue. Autor: Marek Odstrčilík

Akce probíhala od 28. května do 8. června se přes pět milionů běžců z celého světa spojilo v jeden tým a v rámci iniciativy Run For The Oceans běhali na pomoc oceánům. Celkově se nasbíralo neuvěřitelných 56 123 178 kilometrů. V České republice se zapojilo přes dvacet devět tisíc lidí, kteří přidali k celku 389 717 tisíc kilometrů.

#RunForTheOceans #adidasParley

16. 6. 2021 1 komentář

Cyklistika Cyklodoplňky Vybavení

Argumenty lidí, kteří nenosí helmu na kolo: Zeptali jsme se cyklistů

od Magdaléna Ondrášová 15. 6. 2021

autor Magdaléna Ondrášová

Nošení přilby na kole snižuje riziko vážných úrazů hlavy, ale i smrti. Za poslední rok na stezkách a silnicích cyklistů logicky přibylo, častěji však potkáte také nové jezdce bez helem. Na dotaz, zda nosí na kole přilbu, rozvířili čtenáři velkou diskusi. Uvádíme jejich argumenty.

Cyklistika je snad nejrozšířenější sportovní aktivita v naší zemi. Kolo se nevyužívá jen k volnočasové aktivitě, ale i jako dopravní prostředek. Abychom eliminovali riziko zranění, je dobré nosit výrazné oblečení (nejlépe je vidět svítivě žlutá) s reflexními prvky (inspirujte se článkem o nočních běžcích), dbát pravidel silničního provozu, na stezkách úměrně množství lidí snížit rychlost, i obecně vlastním schopnostem ovládat kolo.

Co podráží nohy vaší kondici? Po padesátce změňte režim a zapomeňte na šílené diety

Mně osobně se nejvíce osvědčilo vidět a být viděn – a nerada bych, aby to zaniklo, to je opravdu velmi důležité. A pak také nosit helmu. Ostatně nemusím chodit pro příklady daleko, smutnou pravdou je, že jeden člen pořádající Rungo-výběhy v Ostravě zemřel na následky zranění hlavy při pádu na kolečkových bruslích – bez helmy. Brněnský cyklista Lukáš Janků žije jen díky tomu, že helmu měl (fotografie a rozhovor s ním si přečtěte zde). A mohla bych pokračovat.

Jak uvedl server ČT24, loni zemřelo při dopravních nehodách 40 cyklistů, z toho 29 z nich přilbu nemělo. Mohli bychom uvádět další statistiky následků zranění, ale nás zajímal právě postoj čtenářů k nošení ochrany hlavy, a především jejich argumenty. Zeptali jsme se proto veřejně na Facebooku. Upozorňujeme, že jde o citace čtenářů, nikoliv o výsledky řádných analýz, či názor redakce.

Různé situace popisovalo množství lidí, které přilba ochránila a jejich postoj k ježdění s ochranou hlavy byl tak kladný. Někteří přidávali i fotografie poškozených skořepin s tím, že hlava byla po pádu v pořádku. „Já jezdím taky s přilbou, v úterý jsem při sjezdu v lese letěl přes řídítka, naštěstí jen jeden zlomený prst a pár těch odřenin a naraženin. Až se vzpamatuju, půjdu koupit novou přilbu, brýle a dres na kolo. Zbytek to nějak přežil,“ líčí Martin D.

Lidé, kterým se již vyplatilo helmu mít, je mnoho a jejich argument je přirozeně stejný. Co tedy vede jiné cyklisty k opačnému postoji? Důležitost chránit právě hlavu snižuje jezdec s přezdívkou Marcele D. „A k čemu je přilba v případě takovéto nehody, kdy mě paní nedala přednost a při dopadu po těch saltech jsem si narazil patu? Žádné jiné zranění, kromě trochy skla v předloktí a koňara po celém těle, nebylo. Budou teď všichni nosit chránič paty?“

„Copak, helmy se špatně prodávají?“ naráží zase na možný marketingový tah Jan V.

Se zajímavým argumentem, zda je slabina právě v procentu lidí nosících helmu, přišel Vratislav F. „Bylo by hezké, kdyby se stejným nasazením (jako osvěta o nošení helem, pozn. red.) fungovala desítky let snaha zajistit cyklistům bezpečné dopravní prostředí. Máme tu na sto kilometrů dvakrát větší nehodovost cyklistů než v Nizozemsku, kde na kole jezdí běžně i lidi, co věkem nemohou skoro ani chodit.“

„Úmrtnost cyklistů máme na 100 milionů ujetých kilometrů skoro 3x vyšší než v Nizozemí (přesně 2,75x: 2,2 mrtvých na 100 milionů ujetých kilometrů oproti 0,8) – a to se v Nizozemí přilby nosí mnohem méně než u nás (přesněji skoro vůbec),“ doplňuje Jan S.

Stanislav M. přilbu nenosí, ale upozorňuje na fakt výběru vhodného tvaru „Viděl jsem hodně rozšvihaných cyklistů a přilbu obecně nevozím, proč? Přilba je velmi vhodná na střet s autem jak zezadu, tak zepředu. Musí to být ale přilba, která tu hlavu opravdu ochrání a ne ta designová většina ve tvaru kapky a nejlépe ještě s kšiltem. Většina prodávaných přileb neochrání spodinu lebeční. Když už některé ochrání čelo – část hlavy, kterou příroda docela zpevnila a ledasco vydrží, dlouhý přesah přilby při klasickém pádu způsobí nadzvednutí přilby, záklon hlavy a náraz vede na nejslabší část obličeje – lícní kosti, nos, čelist… A tak nám vznikl takový nešvar, kdy místo šrámů a boule na čele, zde máme měsíce léčení s na kaši rozdrcenými obličeji i z banálních pádů na kole… Ale jak říkám v úvodu, na střet s autem všech velikostí je přilba nutnost… hlavně zezadu…“

Je faktem, že nejen správně padnoucí a bezpečná helma je pro mě základem, ale i její správné usazení na hlavě. Sama potkávám (a většinou jde o děti, jimž helmu mají kontrolovat rodiče!) jezdce, kteří mají tak povolený upínací pásek pod bradou, že v případě pádu by helma sotva držela tam, kde má. Zvláštní kapitolou jsou jezdci, kteří mají skořepinu volně nasazenou vzadu jako jarmulku.

„Nejvíc mě „baví“ lidi co jedou s helmou, ale mají ji na řídítkách,“ podivuje se nad nelogickou situací Rostislav L.

Jan S. zmiňuje Australský příklad a naráží na statistické úskalí „S přilbami to není zdaleka tak jednoznačné. V Austrálii povinné přilby zavedli a skutečně nepatrně klesl počet mrtvých cyklistů. Ale mnohem víc klesl počet živých cyklistů. Mnozí lidé prostě přestali jezdit. Takže pravděpodobnost, že se z živého cyklisty stane mrtvý cyklista, paradoxně vzrostla.

V helmě se cítí nekomfortně Lukáš S. „Je to subjektivní, mě třeba přilba tak štve, že určitě bezpečněji nejedu.“

Naproti tomu Jiří N. si myslí, že právě helmě vděčí na malé zdravotní následky a přidává se tak k jezdcům zmíněným výše „Bez helmy nejezdím a už vůbec ne po otřesu mozku, kdy mi helma zachránila život… Mít stejnou díru v hlavě, jak v helmě, bych fakt nechtěl…“

„Bez helmy ani ránu. Bez ní bych tady už nebyl, a nebo by ze mne byl “ležák” v nemocnici,“ přidává se do zástupu helmařů Radek A. T.

Honza K. „Už dvakrát mi přilba zachránila život. Jednou na motorce a jednou na kole. Naopak osobně jsem znal pár lidí, kteří díky absenci přilby přišli o život. Takže bez ní ani náhodou.“

„Už hodně let vždy jen s přilbou. Podle mne, tyhle tři čtvrtiny „cyklistů“ jsou hlavně ti z hospod, co pak jedou po tmě, mají nakoupeno, je jich plná silnice …. A pak ti, co právě objevili elektrokolo a jeho rychlost,“ upozorňuje na další velké téma Radim N. Ale o tom až někdy příště.

Článek tu není, aby hodnotil jednotlivé argumenty. Bylo jich pro i proti mnoho a je dobré si je pročíst, ujistit se tak ve vlastním názoru, nebo ho případně změnit. A dovolím si za sebe na závěr podotknout, že se zde nebavíme jen o jedné statistice úmrtnosti a 29 zemřelých cyklistech bez přilby. Máme tady ústavy pro postižené, rehabilitační ústavy… Bavíme se i o vážných celoživotních následcích, nebo dlouhodobých léčbách, které nemusejí vůbec nastat. O traumatech těch, kteří se do takové kolize (ať už zaviněně nebo ne) dostali, vyvázli bez zranění a roky pak myslí na toho druhého smolaře, jestli tehdy mohli udělat něco jinak a ten druhý člověk nemusel zranit se nebo zemřít.

Máte názor? Diskutujte pod článkem.

15. 6. 2021 11 komentáře

Nezařazené

Co podráží nohy vaší kondici? Po padesátce změňte režim a zapomeňte na šílené diety

od Lucie Pilátová 14. 6. 2021

autor Lucie Pilátová

Říká se, že věk je jen číslo. Přesto, že se i po padesátce cítíte dobře a jste stále aktivní, některé procesy v těle se mění a je třeba jim přizpůsobit péči o zdraví. Ať už se vám to líbí nebo ne, určité změně životního stylu se zkrátka nevyhnete. A co všechno do ní patří?

Udržet si dobrou kondici i po padesátce chce každý, a nejlépe do pozdního věku. Sázet pouze na dobré geny ale nestačí. Hodně toho pro své zdraví totiž můžeme udělat i my sami. Zásadní je správné stravování a pohyb. ,,Pokud je jídelníček sestavený na míru, může pozitivně ovlivnit váš zdravotní stav, protože zdravá strava přímo ovlivňuje množství triglyceridů v krvi, má vliv na krevní cukr i cholesterol,“ říká nutriční terapeutka Lada Nosková z DietPlan. ,,V čase se tudíž mohou vaše hodnoty krevního obrazu změnit natolik, že vám lékař ubere na medikaci. Všechno se ale neděje ze dne na den a stejně jako jste nějaká léta nevhodným jídlem přibírali, tak se budete také pomalu krůček po krůčku zdravou, správně nastavenou stravou ,uzdravovat´,“ dodává zkušená terapeutka.

Když přijdou abrahámoviny…

…je čas zrekapitulovat náš dosavadní životní styl. Po padesátce už ženy obvykle bojují se strašákem zvaným menopauza, která více či méně zamíchá kartami. Jejím průvodním jevem je úbytek hormonů. Ten mívá za následek přibývání na váze, jež vede k rozvoji obezity a k ní přidružených onemocnění, od diabetu, přes kardiovaskulární choroby až třeba po osteoporózu. Muže pro změnu trápí andropauza, obdoba ženského přechodu s podobnými projevy. Změna stravování je tak zejména v tomto věku nezbytná. V jídelníčku byste měli upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Vyplatí se nechat si „ušít“ stravování na míru, kdy do něj zkušený nutriční terapeut promítne nejenom váš aktuální zdravotní stav, ale také věk, takže získáte jistotu nutričně vyvážené stravy zohledňující například skutečnost, že už to vašemu metabolismu nepálí tolik jako dříve. Pokud jde o pohyb, ne vždy můžeme zejména ze zdravotních důvodů provozovat sport, který jsme dělali ve dvaceti. Naštěstí se dá ale najít alternativa, méně zatěžující tělo. Jde o to, že pohyb je důležitou prevencí nejenom proti přibírání na váze, ale rovněž proti osteoporóze, posiluje svaly a pohybový aparát, nemluvě o tom, že si při něm vyčistíte hlavu a zbavíte se stresu.

Šedesátka na krku

Dnešní šedesátníci, jež se o své zdraví i kondici starají pravidelně, jsou vitální lidé, kteří si užívají životní období, v němž mohou více než musí. Ten, kdo na pohyb a zdravou stravu až do teď tak trochu zapomínal, má stále šanci to napravit. Je totiž obecně známo, že taková kombinace umí snížit riziko některých chorob, které se s přibývajícím věkem objevují stále častěji. V jídelníčku je dobré vsadit na kvalitní bílkoviny, omezit cukry, přidat zeleninu, zaměřit se na zdraví prospěšné tuky.

Pokud jde o pohyb, vhodná je chůze, případně nordic walking – chůze s hůlkami, plavání nebo běh. Různorodé pohybové aktivity by měly být součástí každodenního programu. A nelze zapomínat ani na různé relaxační aktivity, které pomáhají zmírnit stres a únavu. Právě stres je totiž jedním z faktorů negativně ovlivňujících zdraví. V dnešní době stresové se mu nejspíš nevyhnete, ale můžete se naučit ho zvládat a kompenzovat.

Jak jsou na tom sedmdesátníci

Existuje spousta seniorů, kteří v tomto věku jezdí na kole, hrají tenis a dokonce běhají maratony. Samozřejmě v případě, že jim to zdraví dovolí. Je nutné ale dodat, že jde o sedmdesátníky, kterým byly pohyb a zdravý životní styl blízké i ve dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti letech.

Co obecně zvládne sedmdesátník? Všechno, co mu zdraví dovolí. Organismu prospějí svižné delší procházky, vhodné je plavání. Skladba jídelníčku se zas tak moc neliší od předcházejících věkových kategorií.

Zdravotní prevence

Po padesátém roce věku už je preventivní návštěva lékařů nezbytná. Jednou za dva roky máte nárok na vyšetření srdce, plic, tlaku, ale také například na screeningová vyšetření v rámci prevence onkologických onemocnění. Stejně jako ženy navštěvují jednou ročně gynekologa, muži by se měli nechat vyšetřit urologem. Samozřejmostí pak jsou návštěvy zubního lékaře a zapomínat byste neměli ani na dermatologa, zejména pokud se od jara do zimy pohybujete venku na slunci. Je třeba počítat s tím, že s přibývajícím věkem se frekvence preventivních návštěv v ordinaci lékařů zvyšuje. Pořád se ale vyplatí víc, než když něco zanedbáte. Rovněž hodně záleží na aktuálních zdravotních potížích.

Po padesátce život nekončí…

Skutečnost, že jste třeba právě oslavili abrahámoviny, či o desítku víc let, ještě neznamená, že byste měli omezit veškeré nové aktivity nebo takové, na které jste během let neměli z různých důvodů čas. Jelikož fyzická stránka jde ruku v ruce i s tou duševní, nebojte se posilovat i šedou kůru mozkovou. Přihlaste se do kurzu, jehož náplň je vám blízká, potkávejte se s přáteli, bavte se. Řada aktivních seniorů navštěvuje univerzity třetího věku, učí se jazyky nebo si plní různé sny, na které dříve neměla čas. Zásadní je aktivita, která vám umožní procvičovat paměť a koncentraci.

Když si člověk neví rady

Zajímavé ke zmínce jsou nabídky asistenčních a konzultačních služeb, což je relativní novinka, kterou nabízejí například některé tuzemské pojišťovny. Někdy se totiž může stát, že budete potřebovat s něčím pomoci či poradit, nebudete si vědět rady a příbuzní, kterým důvěřujete, jsou zaneprázdnění, či žijí daleko.

„Naše pojišťovna už delší dobu vnímá potřebu rozšířit nabídku pojištění o nové služby vhodné především pro stárnoucí českou populaci, řekněme pro klienty od 50 let věku. Co se tématu týče, je to především non-stop linka s možností konzultace ohledně zdraví, toho, na jaké preventivní prohlídky mám nárok, nebo například když se nemohu rozhodnout, zda jít na operaci,“ vyjmenovává příklady šéf projektů Kooperativy pro klienty 50+ Ondřej Poul s tím, že jde ale o kombinaci širšího spektra služeb.

Jak vidíte, i v nesnázích je mnoho možností – od rodiny, přátel na blízku, či institucí a vždy je možné se v problému zorientovat a najít východisko. Stačí se rozhlédnout a nebát říct si o pomoc.

14. 6. 2021 1 komentář

Běhání Sluchátka

Test: Sennheiser Momentum True Wireless 2. Vynikající zvuk při sportu a jedna slabina

od Marek Odstrčilík 12. 6. 2021

autor Marek Odstrčilík

Pokud rádi posloucháte při sportu muziku nebo mluvené slovo a jste na to, co jde ze sluchátek, opravdu nároční, pokud nechcete dělat téměř žádný kompromis, tak toho na výběr zase tolik nemáte. A musíte sáhnout hlouběji do kapsy, ale tak je to se vším, když chcete kvalitu. A tady přichází víření bubnů, protože vám chceme představit opravdu velmi povedená sluchátka Sennheiser Momentum True Wireless 2. Zpracování, zvuk, ovládání, výborná výdrž a odolnost proti vodě a potu. Prostě německá preciznost. Ja, das schmeckt gut!

První s čím se nová věc, kterou jste si pořídili, setká, jsou vaše oči a hmat. Když Sennheiser Momentum True Wireless 2 rozbalíte, je vám hned jasné, že máte v ruce něco, co nevyrobil fušař. Dobíjecí pouzdro je větší, ale nikde nevrže, žádný plastový vřískot nečekejte, vše krásně lícuje a působí bytelně. Můj hmat zaplesal z povrchu pouzdra, který je textilní. Na omak moc příjemné a jiné, než je obvyklé u jiných značek. Otázkou je jen životnost takového pouzdra, tak s tím radši počítejte.

Pouzdro u Sennheiser Momentum True Wireless 2 nezapře německou preciznost. Foto: Marek Odstrčilík

Výtku mám k zadní části, je tam sice dioda ohledně nabití pouzdra, ale je jen jedna, takže přehled o tom, kolik ještě zbývá šťávy, vlastně není. Musíte se spokojit jen s informací – nabito, ještě něco zbývá a blíží se energetický kolaps. Nabíjení je naštěstí přes USB-C konektor.

Samotná sluchátka drží v pouzdru pomocí magnetu a velmi dobře se vyjímají. Napoprvé vás možná překvapí jejich velikost (rozhodně patří k těm větším špuntům na trhu). Ale nebojte se, ono to rozhodně není úplně na škodu.

Zvuk je opravdu vyvážený a dynamický. Na tak malá sluchátka je to až skoro neskutečné. Nástroje jsou výborně rozeznatelné, zpěvu i řeči je rozumět. Sluchátka mají skvělý stereo zvuk, hluboké basy, čisté středy a výšky, které mají detail. Samozřejmě dobrý zvuk je o nastavení sluchátek pro vaše uši, takže je potřeba si trošku pohrát s jejich usazením a utěsněním.

Jelikož jsou sluchátka odolná proti vodě a potu, tak si běhání nebo cvičení užijete. I při svižnějším pohybu nebyl problém, že by měly tendenci opustit moje uši. Nikdy se mi nestalo, že bych je musel hledat na zemi.

Co je naopak minusem a ukázalo se být i plusem současně, je jejich velikost. Tyhle špunty patří mezi ty největší na trhu, a tak přichází ono minus. Pokud máte malé uši, tak vás můžou po nějaké době začít bolet. Plusem velikosti je naopak jejich dotykové ovládání. Skvěle se trefuje i při běhu v terénu, téměř se nestalo, že bych minul. V levém sluchátku jsou funkce přehrát, zastavit a přeskočit. Na pravém zase můžete zapnout tzv. Transparent Hearing (tato funkce vám umožní začít vnímat všechen okolní zvuk) a spustit Google Assistant nebo Siri. Na zvýšení nebo snížení hlasitosti pak stačí delší dotyk na jednom ze sluchátek.

Sennheiser Momentum True Wireless 2 Se cítí nejlépe ve větších uších. Foto: Marek Odstrčilík

Sennheiser Momentum True Wireless 2 mají samozřejmě ANC, tedy aktivní potlačení okolního hluku, které ale nijak světoborné není. Na sport je i tak samozřejmě lepší a bezpečnější ho mít vypnuté. Sluchátka zvládají telefonování, a když je vyjmete z uší, dojde automaticky k pozastavení přehrávání.

Výdrž rozhodně zaslouží pochvalu a to díky Bluettoth 5.1. Na jedno plné nabití mi vydržely kousek přes sedm hodin. Pouzdro jim dá dalších skoro 28 hodin.

Povedená je i aplikace v telefonu, ve které jdou různé věci vypnou nebo naopak zapnout. Najdete zda ekvalizér, díky kterému si vše nastavíte tak, aby vaše uši řvaly radostí.

Závěr

Tohle je prostě jiná liga v kvalitě poslechu při sportu, ale budete nadšení i v běžném každodenním poslouchání. Měl jsem v uších za ty roky všechno možné i nemožné, ale tak dynamický zvuk neměly zatím žádné pro sport laděná sluchátka. Vážná hudba, dechovka, jazz, taneční hudba mluvené slovo… Prostě snad v žádném žánru nemají zásadní slabiny. Sluchátka mají sice ANC (tedy aktivní potlačení hluku), ale ten nefunguje tak dobře, jako i u některých levnějších špuntů. Sennheiser Momentum True Wireless 2 jsou odolné vůči vodě a potu. Můžete přes ně volat nebo “pokecat” se Siri a Google Assistantem. Pokud tedy hledáte kvalitu a chcete si i při sportu užít parádní poslech, neuděláte s nimi rozhodně chybu.

Vlastnosti

Referenční třída bezdrátových In-Ear sluchátek pro poslech v exteriéru i interiéru.
Uzavřená, intra-aurální dynamická stereo sluchátka.
Nabíjení konektorem USB-C.
Dynamický zvuk s bohatstvím basů a hudebních podrobností.
Bezdrátový Bluetooth 5.1 přenos s využitím kodeků aptX, AAC i SBC.
Přirozený poslechový vjem – mimořádně realistické a přirozené zvukové pole.
Odolnost proti stříkající vodě a potu podle IPX4.
Prémiové nabíjecí, pevné a elegantní pouzdro.
Smart Control aplikace.
Cena: 7990 Kč.

12. 6. 2021 0 komentáře

Bolest kolene Pohyb Zdraví

Zdraví běžců začíná od podlahy: kotník může i za bolest kolen a holení. Fyzioterapeutka radí

od Kateřina Honová 10. 6. 2021

autor Kateřina Honová

Chodidlo je základním pilířem pohybového aparátu a paradoxem je, že o tento pilíř se většina běžců stará asi stejně jako o výskyt kvasarů ve vesmíru. A to je chodidlo podstatně blíže a na rozdíl od kvasaru si na něj většinou můžete poměrně pohodlně sáhnout. Jak se starat prozradí fyzioterapeutka Kateřina Honová.

Lidské chodidlo je stroj mistrovské konstrukce a umělecké dílo – dle Leonarda da Vinciho. Moderní pojetí na úctě ztrácí – obout, zašněrovat, nevšímat, běhat. No, a tak se také stane, že chodidlo dává poměrně jasně najevo svůj rozlad nad vaší ignorací. A aby to nebylo úplně jednoduché, nemusí nutně bolest vyzařovat lokálně (míněno právě v chodidle nebo kotníku), ale velice často přeneseně – bolest kolene, tolik obtěžující bolest holení či bolest zad mohou mít příčinu právě ve vašich chodidlech a kotnících. Co s tím?

Tak za prvé, někdy je dobré se podívat na to, že ty nohy vůbec máme. Pohladit také neškodí a na pedikúru se už naštěstí také dá zajít. My si nyní ukážeme dvě funkce chodidla a zkuste si provést testy, ať víte, jak tom jste. Chodidlo je nejen mechanická kotva se zemí, ale vysílá také spoustu signálů, které mozku umožňují správně regulovat jeho zatížení. Majitelé často podvrtnutných kotníků vysílají možná na svých mobilech, ale jejich nohy jsou jako vysílače utlumené, což vede k začarovanému kruhu opakovaných úrazů. Tak schválně, věděli jste, že existuje tzv. extero/propriocepční trénink a pokud již několik podvrtnutí kotníku ve svém životopisu máte, tak je to pro vás cvičení prakticky povinné? Že ne? Tak neváhejte a běžte se to ke svému fyzioterapeutovi naučit, než vám dá další úraz zase stopku.

1. Test – extero/propriocepce

Test „vysílání“ receptorů provedeme jednoduše. Bude to stoj na jedné noze se zavřením očí. Běžná výdrž je 10 až 20 sekund, u sportovců se kloníme k horní hranici. Než začnete s testem, je třeba si ujasnit, co je správně (protože správně není to, že to „nějak“ sice vydržíte, ale vypadáte přitom jako havajská tanečnice).

Správné provedení testu

Chodidlo je v plném kontaktu s podložkou, je možná tzv. hra šlach – to je situace, kdy se chodidlo tak trochu hýbe, ale pozor – neztrácí opěrné body! Opěrné body jsou čtyři a naleznete je na obrázku níže. Jakmile některý z bodů kontakt s podložkou ztratí (druhý obrázek – ztráta opěrného bodu pod malíčkem), odpočet se zastavuje. Jsou experti, kteří zvládají třeba jen 3 sekundy a to ještě silou vůle.

Prsty jsou položené na zemi a nedochází k jejich zatnutí (jakmile zatnete, test je pozitivní a tudíž jste ho nesplnili).

Klidové postavení trupu. Již zmíněný tanec, který by se hodil spíše na Hawai, vám dává výsledek pozitivního testu. Sice tančíte, ale nesplnili jste. Aloha.

Poznámka: Test provádíme bosky a na rovném podkladu. Pozor, při testování na měkkčí podložce může vyjít test falešně pozitivní. Testujte vždy přímo na zemi. Postavte se na jednu nohu, chvíli se tam adaptujte a potom zavřete oči. Odpočet začíná…

Poznámka druhá: Test ve většině případů vychází lépe na stojné noze. To je ta noha, kterou dominantně nekopete. Pokud vám tedy na každé noze vyjde test jinak, a trochu „rozhozenější“ je na fázické (kopající) končetině, není to důvod k obavám. Připomínám – trochu rozhozenější.

2. Test hybnosti palce

Palec má výsadní postavení. Na rozdíl od ostatních prstů se jedná o odrazový prst, který moduluje techniku finálního odvalu chodidla a jeho odrazu. Původně byl projektován na odraz z osy podélné klenby vaší nohy, což běžecké boty většinou nerespektují.

Test provedeme vsedě na židli nebo na zemi, paty jsou položené na zemi, kolena natažená. Zkuste palcem izolovaně pohybovat nahoru a dolů. Jde to vůbec? A pokud ano, podaří se vám palec srovnat do osy? (Tj. tak, aby byl v prodloužení již zmiňované podélné klenby – to je ta vnitřní strana chodidla.)

3. Test – izolovaná hybnost v dolním kloubu kotníku

To, že v kotníku jsou klouby dva nad sebou je také tak trochu podpultová informace. Aspoň mně to tak připadá, protože o kotníky se sportovci příliš nezajímají. Je to asi málo interesantní. Každopádně majitelům bolestivých chodidel/kotníků a kolének (a nejen jim) by měla hybnost v jejich dolním hlezenném kloubu interesantní připadat.

Test se provádí vsedě a to tak, aby vaše kotníky byly pod vašimi koleny. Nyní se pokuste zvednout vnitřní (palcovou) hranu chodidla. Položte a pokuste se o totéž s vnější (malíčkovou) hranou. Malíčková hrana jde zvednout podstatně méně, tedy se netrapte tím, že rozsah je oproti druhé straně menší. To je anatomie.

Co by vás ale trápit mělo, je, pokud se s pohybem vašich chodidel hýbou také vaše kolena. Nene, tak to být nemá. Pokud pohybujete koleny, vykonáváte pohyb v kyčlích a dolní hlezenný kloub nemá důvod k tomu se snažit vytvářet jakékoliv hodnoty. Nejde to? No, tak jste ten pohyb zapomněli a nevíte, jak oslovit ty správné svaly.

Zkusit naučit se to můžete tak, že si vsedě dáte pěsti mezi kolena, koleny jemně do rukou tlačíte, tak je fixujete na místě a hýbete chodidly. Snažíte si uvědomit, kde a co pohyb dělá a postupně se snažíte pěstí zbavit. Pokud to nejde, ale vůbec nejde, tak opět – řešení má váš fyzioterapeut.

A o nejčastější poruše v oblasti nohy – vtočeném palci, si napíšeme zase příště. Cvičení je u funkčních forem vysoce účinné!

Autorka Kateřina Honová pracuje v Brně jako fyzioterapeutka.

10. 6. 2021 0 komentáře

Běhání Běžecké boty Silniční boty Vybavení

Test: Jak se běhá v ASICS Glideride 2. Silniční boty s kolébkou probudí rychlost a ženou vpřed

od Magdaléna Ondrášová 9. 6. 2021

autor Magdaléna Ondrášová

Vpřed. Pokud bych měla definovat model Glideride 2 jediným slovem, bylo by to právě tohle. Stojím vysoko na pár centimetrech tlumení a zhoupnutí přes kolébku vpřed je nezvyklé, a přitom tak jednoduché. Těším se na testování a to, zda si tyhle boty na běhání zamiluji nebo budu nesnášet.

Už když nám napsal čtenář, zda je jeho pocit v nových Glideride normální (a to teprve při chůzi doma), bylo mi jasné, že tyhle boty budou rozdělovat běžce na dva tábory. Jedni nový pocit risknou a budou své nové Asicsy milovat, druzí se leknou už při nákupu a domů si je neodnesou.

Příčinou onoho pocitu je vysoké tlumení (Flytefoam) v kombinaci se zvednutou špicí (zakřivení, tzv. rocker). Stačí se podívat na naše fotky a více nemusím vysvětlovat. Ostatně, tlumicí směs i rocker testoval náš redaktor již na závodní botě Metaracer. Rozhodla jsem se novinku s pořizovací cenou 3 999 korun prověřit a říct, jestli za to stojí.

Kolébka, která probudí

Začnu tím, co všechny nejvíce zajímá, a také se tomu budu nejvíce věnovat. Jaké to je, běhat na podešvi a tlumení boty, které Glideride 2 má? Pro všechny, kteří dosud měli standardní běžecké boty, určitě nezvyk, že stojí vysoko, protože tady máte pod nohou skutečně nastláno. Pro uživatele maximalistických bot typu Hoka ovšem nic nového.

Pořádná porce tlumení mi byla při běhu opravdu příjemná. Vyváženost odpružení s torzní i celkovou pevností podrážky mi dávaly na asfaltu pohodlí i jistotu.

S kolébkou v přední části boty jsem se ale musela chvíli seznamovat. Již v minulosti jsem podobný typ boty testovala (značka Newton) a tam jsem nadšení nepropadla, přestože mi myšlenka nepřišla špatná. Až s Glideride jsem si uvědomila, že problém byl v určení boty do terénu, kde kolébka nedávala smysl a dávala naopak pocit nejistoty. Jenže Glideride jsou na silnici a tady se idea našla.

Zvednutí špice přináší velmi instinktivní plynulé zhoupnutí a odraz přes špičku vpřed a dovolím si tvrdit, že přirozeně nutí ke správnější technice běhu. Snažila jsem se tomu přijít na kloub a zkoušela, proč tomu tak je. Mám za to, že při dopadu na střed chodidla a díky zakřivení nucenému odrazu přes špičku se intuitivně zpevníte ve středu těla (nesedíte v tom).

Přestože jde o objemové pohodlné boty určené pro trénink, přichází další efekt kolébky, mírné zrychlení díky již zmíněnému plynulejšímu přechodu do odrazu. S nadsázkou – takhle podrážka jednoduše diktuje to, jak budete běhat.

Málokdy se stane, že by nepřišlo „ale“. A i dnes je tady. Daní za výšku tlumení a kolébku je úzké určení – asfalt. Většina běžců využívá silniční boty na všechny zpevněné povrchy. V Glideride 2 se budete cítit bezpečně ale pouze na hladkém a tvrdém. Na stezce, chodníku či silnici. Byť jen kostky či škvára tréninkového oválu není v tomto modelu to pravé. To samé se týká prudkých změn směru. Například rychlé proběhnutí ostré zatáčky.

ASICS Glideride 2. Foto: Magdaléna Ondrášová

Svršek, tkaničky a další

Sluší se neopominout i další části boty. Svršek velmi příjemně obepíná nohu, která je s jistotou usazená do pevné patní misky. Ta je však bohatě polstrovaná a pohodlná, stejně jako „naducaný“ jazyk.

V přední části zpevňující prvky nejsou. S mírně pružným meshem a možností variability úvazu tkaniček (jak udělat boty více pohodlné díky tkaničkám si přečtěte v tomto článku) najde v této botě pohodlí spousta běžců. Tkaničky jsou standardní ploché, nerozvazují se a v tomto případě je jen dobře, že když něco funguje, nesnaží se to nikdo za každou cenu měnit.

Glideride 2 jsou možná o pár gramů těžší než jiné boty ve vašem botníku, ale musím říct, že s nimi nezpomalíte, ba naopak. Množství materiálu je také příslibem delší životnosti.

ASICS Glideride 2

objemová silniční obuv
výška tlumení: 21 mm (muži), 20 mm (ženy)
drop: 5 mm
váha: 285 UK 8
cena: 3 999 Kč
klady: běžecký styl, rychlost, pohodlí, tlumení
zápory: nestabilní při nerovnostech a prudkých změnách, někomu nemusí vyhovovat tvar „kolébka“

Foto: Magdaléna Ondrášová

Stojí za to? Stojí. Samozřejmě, jako i jindy musíte uvážit, zda je určení boty na běhání ASICS Glideride 2 to, které hledáte (dlouhé běhu po asfaltu) a boty vám musí padnout. Vyzkoušejte si je ideálně i na prodejně s běžeckým pásem a věnujte jim chvíli k seznámení se. Pak si vás získají a jako bonus budou šetřit vaše kotníky a kolena.

9. 6. 2021 0 komentáře

Nezařazené

Hledáte perfektní běžecké brýle? Poradíme vám, jak je vybrat!

od Rungo 9. 6. 2021

autor Rungo

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Běh je vaše druhé já a chcete si ho užít na maximum? Kromě dobře vybraných bot a oblečení jsou důležité i sportovní brýle. Kromě toho, že ochrání vaše oči před prachem, zlepší i vidění. A to se při běhu počítá. Jak vybrat perfektní sportovní brýle?

Nenechte se připravit o skvělý zážitek z běhání

Kdo už nějaký ten pátek běhá, ten ví, že jen boty k běhání nestačí. Dobře vybrané sportovní brýle zlepší vidění nejen během parných dní, kdy vás oslňuje sluníčko, ale i pří běhání lesními pěšinkami. Zabrání také tomu, aby vám do oka spadla muška, dostal se do nich prach. Očí ochrání i před větrem.

Oproti klasickým slunečním brýlím jsou víc zakřivené, bývají označené jako běžecké brýle nebo jako brýle pro cyklisty. Zakřivení má svůj důvod, kromě ochrany očí také umožní lepší výhled do stran. Měly by také být lehké, odolné, chybět nesmí ani UV ochrana. Musí také dobře přilnout k obličeji a neklouzat z nosu.

Tip číslo jedna: Důležité jsou zorníky

Za nejdůležitější součást brýlí můžeme označit zorníky, které mají zásadní vliv na optické vlastnosti brýlí. Kromě toho, že musí být odolné a bránit poškození oka, nesmíte při výběru podcenit ani další jejich vlastnosti.• Barva zorníků se odvíjí od aktivity, během které chcete brýle používat a taky od počasí. Sluneční brýle nejčastěji mají šedé, hnědé, zelené, žluté, oranžové, růžové nebo červené zabarvení zorníků, pro běh se hodí hlavně ty šedé. Jde totiž o neutrální barvu, která umožňuje ostatní barvy vnímat v přirozené podobě, navíc snižuje intenzitu světla a brání oslnění.• Jedny zorníky vám nestačí? Vyrážíte na celodenní výlety, kromě běhání provozujete i jiné sporty? Pak by vás mohly zaujmout vyměnitelné zorníky, které můžete střídat dle libosti.• Další volbou mohou být fotochromatické brýle se samozabarvovacími zorníky, které jsou normálně čiré, podle intenzity okolního světla ale ztmavnou až se z nich stanou sluneční brýle.• Nechcete se ničím nechat omezovat a běhání si opravdu užít na maximum? Zvažte investici do polarizačních zorníků s antireflexní úpravou. Už nikdy vás díky nim neoslní odraz od vodní plochy, nepřehlédnete protijedoucí vozidlo.

Tip číslo dva: Brýle vám nesmí padat z nosu

Jen si představte, že vyběhnete a brýle vám začnou klouzat z nosu. Pořád je budete nasazovat, na běh se nebudete soustředit. Váš výkon nebude nic moc, navíc se nebudete soustředit na cestu a můžete se i zranit.

Když si tedy vybíráte sportovní brýle, dejte si pozor na to, aby vám perfektně sedly, neomezovaly vás v pohybu, ani netlačily.A to se netýká jen cyklistických nebo běžeckých brýlí, ale vůbec všech sportovních brýlí. Třeba i lyžařských.

Tip číslo tři: Určitě oceníte, když se nebudou mlžit

Kdo by taky chtěl běhat se zamlženými brýlemi? Když si pořídíte zorníky s hydrofobní úpravou, která zabraňuje kondenzaci par a usazování nečistot i během intenzivní fyzické námahy a vlhkého počasí, budete nadšení.

9. 6. 2021 0 komentáře

Sporttestery Vybavení

Slovníček pojmů z běžeckých aplikací: Co znamená tréninková zátěž, VO2max a další?

od Karolína Hornová 6. 6. 2021

autor Karolína Hornová

Pokud začínáme běhat s aplikací, můžeme být zpočátku ztraceni z množství údajů, které na nás „vyplivne“. Zóny tepové frekvence, tréninková zátěž, okruhy, VO2max…odhalit tajemství těchto pojmů znamená využít aplikaci (nebo sportovní hodinky) naplno, zefektivnit trénink a lépe naslouchat svému tělu. Pojďme na to.

Minuty a kilometry: Základ pro sledování aktivity

Následující pojmy by měl znát každý, kdo si jde občas zaběhat. I když běháme jen pro radost a kondici, dříve nebo později se nás někdo zeptá, „za kolik“. A my budeme chtít odpovědět. Tyto veličiny umí změřit i ta nejjednodušší aplikace, hodinky a koneckonců i stopky v ruce našeho parťáka. A postačí k tomu, abychom si udělali základní obrázek o našem výkonu a kondici.

Čas

Tady asi není co vysvětlovat. Snad jen to, že většina aplikací ukazuje dvě různé délky vašeho tréninku – čas pohybu (moving time) a celkový nebo uplynulý čas (elapsed time). Ten první měří čistý čas aktivity, druhý započítává i dobu, kdy byla aplikace pozastavena (třeba při zavazování tkaniček nebo lapání po dechu…). Pokud si nechcete „zkazit čas“, je lepší aplikaci pozastavovat ručně, ideálně prostřednictvím propojených hodinek. Automatické zastavení mívá prodlevu, která může zhoršit výsledný čas i tempo. Pro nejpřesnější výsledek je ale ideální nezastavovat samozřejmě vůbec.

Vzdálenost

Pokud vaše trasa není stíněna vysokými budovami nebo korunami stromů, dokáže vzdálenost poměrně uspokojivě naměřit i aplikace v mobilu s GPS. Chcete-li ale přesné výsledky, je na místě použít hodinky s kvalitním GPS senzorem. Pro optimální statistiky vzdálenosti a přesné trasy aktivity nastavte nejčastější možnou frekvenci snímání polohy. Výjimečně se může se stát, že se i hodinky „zblázní“ nebo ztratí signál a spojí dva vzdálené body pouze vzdušnou čarou – a stává se to občas i v „lepších rodinách“. Většinou tomu zabráníte pravidelnou aktualizací softwaru hodinek.

Okruh (lap)

Většina aplikací má okruh pro aktivitu běhání nastaven na vzdálenost jednoho kilometru. Pomocí okruhů můžete zpětně vyhodnotit třeba konzistenci svého tempa. Délku okruhu lze ale i nastavovat (buď napevno v aplikaci, nebo v průběhu aktivity přepínáním na hodinkách). Hodí se to tehdy, když běháte intervaly (jak na intervaly se dozvíte v tomto článku), „kolečka“ po atletické dráze nebo několikrát za sebou vybíháte schody či kopec. V aplikaci pak snadno zkontrolujete svůj výkon na jednotlivých okruzích – tedy jestli vám na posledních úsecích už docházel dech, nebo jste byli výkonostně konzistentní.

Tempo a kadence: Ukazatel kondice i vašeho místa na startu

Se znalostí základních početních úkonů lze z rychlosti a vzdálenosti spočítat další zásadní hodnoty, které charakterizují váš běh. Proč se ale mořit s kalkulačkou, když to aplikace spočítá za nás? Znát své klidové, závodní nebo prahové tempo se pak bude hodit pro další práci na kondici i plánování tréninku s parťákem.

Tempo (pace)

Udává se v minutách na kilometr (za kolik minut uběhnete jeden kilometr). Většina aplikací vyhodnocuje průměrné tempo a průměrné tempo pohybu (v druhém případě nezapočítává čas, kdy byla aplikace pozastavena) a také tempo jednotlivých okruhů. Průměrné tempo vašich výběhů je dobré znát i pro případ, že se budete registrovat třeba na půlmaraton – závody s větším počtem účastníků mají startovní pole odstupňované podle výkonnosti (rychlosti) běžců. Když se poctivě zařadíte do „své“ tempové skupiny, nebudete muset nikoho předbíhat (nebo se kolem vás naopak nepohrnou rychlejší běžci) a celý závod si lépe užijete a využijete potenciál případných vodičů.

Tempo přizpůsobené profilu trasy (grade adjusted pace, GAP)

Je ekvivalentem tempa, kterého bychom dosáhli při stejné zátěži (tréninkovém úsilí) v rovném terénu. Tuto vychytávku najdeme v aplikaci Strava. Čím více tréninků na různých traťových profilech do aplikace nahrajeme, tím přesnější tento ukazatel bude. Hodí se, logicky, pro porovnání našeho tempa na různých tratích a má motivační (respektive uklidňující) potenciál: Třeba pokud se nám dnes běželo tak nějak obtížněji a navíc jsme ještě měli pomalejší tempo, pouhým mrknutím na tento údaj se uklidníme, že nače fyzička nejde „do kytek“, ale je to celé tím, že jsme zařadili třeba víc táhlých kopců.

Kadence (cadence)

„Kontrolní otázka: teď by mě zajímalo, jestlipak víte, soudruzi, jakou má takovej běžec kadenci. Nevíte, co?“ U hobby běžců je to 150 až 170 kroků, u profíků většinou kolem 180. Tu vaši vám prozradí vaše aplikace – buď odhadem na základě zadané délky kroku, nebo přesněji pomocí pohybového senzoru v hodinkách či krokoměru. Rovnoměrná kadence v průběhu tréninku pomůže dobře držet tempo i ušetřit energii. Pokud pravidelně trénujeme, ale nezrychlujeme ani se při běhu necítíme lehčeji, může to být právě příliš nízkou, „těžkopádnou“ kadencí. Protože když děláme dlouhé kroky, více se namáháme při odrazu a spotřebováváme tak víc energie. Údaj o kadenci nám tak může pomoci příště zkusit zkrátit krok a ušetřit energii na zrychlení. (Více jsme se kadenci věnovali s trenérem Mikou v tomto článku.)

Jak maká srdce: Efektivní trénink s „tepovkou“

Pro sledování zdravotních funkcí už pouhá aplikace nepostačí. Lze ji samozřejmě orientačně změřit pěkně „postaru“ prstem na zápěstí, ale pro přenos do aplikace budeme potřebovat sportovní hodinky. Podle „tepovky“ lze plánovat tréninky od regeneračního běhu po makačku na hranici kapacity našich plic a možností svalového aparátu.

Tepová frekvence (TF, heart rate, HR)

Jde o počet tepů za minutu, které můžeme měřit ze zápěstí pomocí sportovních hodinek, nebo ještě přesněji pomocí hrudního pásu. TF při aktivitě je zásadní veličinou pro budování a hodnocení kondice. Její sledování během aktivity je klíčové při plnění sportovních cílů – výběhy v aerobním pásmu napomáhají spalování tuků a hubnutí a také budují vytrvalost, sprinty a výběhy do kopců na hranici maximální tepové frekvence budují kondici, posilují srdce a zvyšují dýchací kapacitu a tzv. VO2max. Pokud chceme tréninky zakládat na hodnotách tepové frekvence, je optimální vlastnit sportovní hodinky a sledovat hodnoty v reálném čase.

Zóny tepové frekvence (heart rate zones)

Úzce souvisí s pojmem intenzita tréninku a udávají se v procentech vaší maximální tepové frekvence. Každý je má tudíž nastavené trošku jinak – ať už s ohledem na věk, pohlaví nebo atletickou výkonnost. Aplikace rozlišují nejčastěji pět zón TF: regenerační (50–60 % TFmax), vytrvalostní (mírnou, 60–70 %), rovnovážnou (střední, aerobní, 70–80 %), silovou (prahovou, 80–90 %) a intervalovou (závodní, anaerobní, 90–100 %). Názvy se v aplikacích různí, ale procenta z maximální TF bývají zhruba stejná. Pokud používáme sportovní hodinky (např. Garmin), nastavují se zóny automaticky podle námi zadaných údajů a výsledků předchozích tréninků. V jaké zóně se právě pohybujeme, se pak zobrazuje v „přímém přenosu“ na displeji hodinek, ale i posléze ve formě grafu nebo diagramu v aplikaci. Nejpřesněji vám však vaši maximální TF změří na zátěžových testech v laboratoři.

Zóny intenzity (pace zones)

Aplikace je vypočítává na základě tepové frekvence při určitém tempu. Následně stanoví, které hodnoty tempa jsou pro vás klidové, resp. regenerační, které udržovací, které prahové, jaké tempo pro vás znamená běh na hranici vaší VO2max nebo je za ní (tedy v anaerobním pásmu). Většina aplikací rozlišuje pět nebo šest zón. Jde o zajímavý údaj, který vám pomůže vytvořit si ucelený obrázek o vašich běžeckých možnostech a „výkonnostní třídě“. Pokud např. víte, že tempo 5:30 – 5:50 je vaší zónou prahové intenzity, budete moci lépe sladit nebo přizpůsobit konkrétní trénink s běžeckým parťákem i svým tréninkovým plánem: „Ty běháš rychleji, ale máš v plánu delší aerobní trénink, takže si s tebou dám na svůj vkus rychlou pětku, pak se odpojím a ty můžeš pokračovat dalších deset.“ Třeba takhle nějak.

Zátěž, úsilí, VO2max: Chytré hodnoty pro fajnšmekry

Následující hodnoty nenajdeme v každé aplikaci. Jde ale o termíny, které nám mohou být velmi dobrým pomocníkem, pokud si tréninkový plán stavíme sami a nejlepší odměnou jsou nám hmatatelné důkazy o našem zlepšení, ale zároveň taky chceme mít přehled o tom, jestli nemakáme už trošku moc a není čas už naplánovat regeneraci.

Tréninková zátěž a tréninkový efekt (training effect, training load)

Tyto pojmy úzce souvisí s „tepovkou“ a velmi dobře s ním pracují zařízení Garmin a aplikace Garmin Connect. (Přečtěte si více o tréninkové zátěži.) Jde o zhodnocení aktuálního tréninku na základě historie našich tréninků a zátěže, které jsme se při něm vystavili. Aplikace pak ukáže, zda byl tento trénink produktivní, udržovací, nebo lehký (regenerační), a jakou stránku své kondice jsme při něm posílili. Proč tréninkovou zátěž sledovat? Trénováním v různých intenzitách zátěže (lehké, střední i těžké cvičení) získáme všestrannou kondici. Aplikace nám pomocí přehledného grafu může ukázat, která úroveň zátěže je v našich trénincích méně zastoupena (a tedy je třeba doplnit), nebo kdy je už čas na „rest day“. (Regeneraci umí dobře sledovat samostatná funkce Body battery v aplikaci Garmin Connect)

Relativní úsilí (relative effort)

Jde o specialitu aplikace Strava, která ale pracuje s hodnotami tréninkové zátěže. Hodnoty tepové frekvence a délka tréninku se promítnou do hodnoty celkového úsilí, které jsme během něj vynaložili. Aplikace pak zobrazí hodnotu úsilí konkrétního tréninku a porovná ho s těmi předchozími. Čím více si máknete a čím delší trénink bude, tím více „bodů“ dostanete. Přehledný graf v aplikaci pak zobrazí graf vašeho snažení a ukáže, zda se pohybujete v jeho rozmezí, nebo jste ho třeba překročili (či je načase zase zabrat). Relative effort je jedním z ukazatelů zlepšení (zintenzivnění) vašich tréninků a jde i o motivační složku – je to personalizovaný údaj, takže vyrovnává „hendikep“ mezi vámi a vašimi více či méně zdatnými parťáky. Konkrétně – pokud trénovaný běžec i jeho kamarád–začátečník poběží „pětku“ ve svém závodním tempu, budou mít podobnou hodnotu „relative effort“, i když jejich časy budou výrazně rozdílné.

VO2max

Je maximální objem kyslíku, které naše tělo dokáže využít na jednu minutu aktivity. VO2max se udává v mililitrech kyslíku, spotřebovaného za minutu na kilogram tělesné hmotnosti. Což znamená, že čím víc kyslíku dokážou vaše svaly využít, tím déle zvládnou vykonávat určitou náročnou aktivitu. VO2max je takovým „souhrnným“ ukazatelem naší kondice. Čím vyšší, tím lépe budeme zvládat intervaly, výběhy do kopců a schodů nebo trénink s rychlejším parťákem. K jejímu určení budeme potřebovat hodinky nebo jiný přístroj, měřící okysličení krve. Do některých aplikací lze hodnotu VO2max zadat manuálně – v případě, že nemáte hodinky a zjistíte svou hodnotu např. pomocí Cooperova testu, nebo naopak velmi přesným měřením v laboratoři sportovního lékaře.

Jak vidíte, vyběhnout není jen tak. I když se říká, že pro dobré zaběhání potřebujete jen dobré boty, pevně zavázané tkaničky a vyrazit, realita nás nakonec doběhne: Člověk je tvor zvídavý a statistiky způsobují závislost. A vůbec nemusí jít o obsesivní sledování a porovnávání čísel s cílem „dohnat a předehnat“, ale naopak motivovat, zvolnit, když vidíme, že už je načase, máknout si, když čísla ukážou, že můžeme zkusit pokořit hranici. Pochválit se za dobrou práci. Mít radost. A pokud tomu všemu přispějí čísla „černé na bílém“ v aplikaci, tak se je nebojme s chutí počítat.

6. 6. 2021 0 komentáře

Novější příspěvky

Starší příspěvky