RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
CyklistikaCyklistikaOblečení na koloTrénink

Na kolo v mrazu: jak se doopravdy dobře obléct na zimní švih

od Karolína Hornová 17. 2. 2021
autor Karolína Hornová

Ať už je venku jeden z těch jasných mrazivých dnů, nebo jsme už projeli ty nejzábavnější trasy na Zwiftu, někdy nás to táhne i v zimě na kolo ven. Jak se obléct a co dělat, abychom neumrzli, čím lze nahradit třeba zimní cyklo kalhoty a jak podomácku vyřešit utěsnění bot?

Předpokládáme, že pokud už v mrazu vyrazíte na kolo, bude to jeden z těch dnů, kdy nehrozí náledí, sněhová vánice nebo silný déšť – takové dny je lepší strávit doma na trenažéru. Občas ale zimní měsíce přinesou takový ten mrazivý ale slunečný den, kdy nás to vyloženě naláká aspoň na kratší „švih“. Co v takovém případě na sebe?  Co si budeme povídat – nejlepší je investovat do kvalitního zimního cyklistického oblečení, které užijete i v průběhu jara a podzimu, kdy už nebudete muset „vařit z vody“, tedy z toho, co v šuplíku najdete. Máme pro vás ale i pár vyzkoušených tipů, jak některé chybějící kousky nahradit.

Zimní kalhoty: Základ mrazivé cyklistiky

Kvalitní dlouhé cyklistické kalhoty představují dlouhodobě návratnou investici. Měly by být dvouvrstvé – odolné proti profouknutí na kolenou, případně celé přední straně (při nákupu se o tom ujistěte) a na vnitřní straně byste měli najít jemný hřejivý materiál (z těch kvalitních je to třeba Polartec nebo Roubaix). Výhodou pro jezdce za každého počasí je, disponují-li kalhoty také odolností proti lehkému dešti.

I v případě zimních „čapáků“ se nabízí otázka, zda sáhnout po těch se šlemi, nebo bez. Díky šlím eliminujete riziko ofouknutí ledvin, některé dámské kalhoty pak připomínají spíše overal – vršek na zip perfektně „připlácne“ spodní vrstvu k tělu, takže její hřejivost bude optimální. Záleží ale na vaší preferenci i délce trupu (u některých modelů hrozí, že vám budou „krátké“ přes tělo a táhnout v oblasti sedu, což při jízdě nemusí být zrovna ideální).

Foto: Karolína Hornová

Tip: Prádlo s cyklistickou výstelkou
Pokud nemáte a nechcete kupovat zimní kalhoty, ale vlastníte legíny na běžky nebo kvalitní, „neprofukavé“ legíny např. na trailový běh, můžete zkusit jejich kombinaci s boxerkami s cyklistickou výstelkou (vyrábí je např. Craft), které vám zajistí určité pohodlí i na delším švihu.

Zimní cyklistická bunda: Mráz nemá šanci

Pouhá sbalitelná větrovka vám v mrazu ten pravý komfort nezajistí. Ideální je zimní cyklistická bunda z měkkého softshellového materiálu s membránou proti větru a lehkému či střednímu dešti. Neprofoukne, neomezuje v pohybu a zároveň má solidní ventilační schopnosti, takže se v něm (na rozdíl od klasické větrovky) prostě nezapaříte. Vyberte bundu s počesanou vnitřní vrstvou (Roubaix, Polartec), která v menším chladu nahradí střední izolační vrstvu. Bundě by neměly chybět kapsy na zádech a reflexní prvky.

Existují různé stupně odolnosti materiálu (proti větru a především dešti), které se různí v závislosti na značce. V cyklistickém světě má často každá značka svůj „patent“, takže pokud jste z turistiky zvyklí na určité pojmy, můžete narazit na lehký chaos. Zdlouhavým řešením je hledání na internetu, snadnějším rada od odborníka ze specializovaného obchodu, který poradí na míru vašim požadavkům.

Foto: Magdaléna Ondrášová

Tip: Bundu nenahradíš. Nebo ano?
Zimní cyklistické bundy pořídíte v závislosti na kvalitě zhruba od dvou do pěti a více tisíc. Kde ji vzít a nekrást? Pokud vlastníte bundu na běžky, můžete ji s klidem použít, bude mít podobné vlastnosti. Pokud plánujete spíše sváteční zimní vyjížďky, a vlastníte kvalitní větrovku s vysokou mírou prodyšnosti (např. materiál Deflect), natáhněte pod ni termo tričko a střední vrstvu (např. fleecový rolák na zip) a vyrazte. Půjde to.

První vrstva: Základ proti prochladnutí

Kvalitní, hřejivá první vrstva, neboli termo tričko s dlouhým rukávem, je naprostá nutnost. Nemělo by nikde „plandat“, ideální je, když všude těsně přiléhá k tělu, a to i na pažích. Zvolit můžete oblíbené merino, které izoluje i mokré či zpocené, nebo umělá dutá či strukturovaná vlákna. Skvěle odvádí pot i izoluje polypropylenová tkanina (např. Moira).

Osobně se mi osvědčila kombinace umělého vlákna a merina vyšší gramáže (např. Devold DuoActive nebo Icebreaker 200 Zone), která perfektně drží tvar, nevytahávají se, dobře přilnou k postavě a navíc mohou být výhodou pro ty, kterým vlna přímo na těle není příjemná. Lépe odvádí pot a díky hustě tkanému merinu perfektně izolují od chladu.

Střední vrstva, nebo „ještě něco nahoru“?

Pokud máte kvalitní cyklistickou bundu, možná ji ani nebudete potřebovat. Kdo už vyrazí v mrazu, ten si jde pořádně máknout – v takovém případě se tělo zahřeje samo a postačí kvalitní izolace a ochrana před větrem. Nicméně, pokud máte třeba tenčí bundu, nebo je opravdu vlezlo, velká zima, ochrání vás před prochladnutím tenčí, přiléhavá vesta z hřejivého, prodyšného materiálu (merino, fleece, Polartec apod.).

Pokud se nemůžete rozhodnout, zvolte kompromis. Vestu jen tak do kapsy nesbalíte, ale vždycky je možnost uvázat ji třeba na řídítka – neestetické, leč praktické. Kompromisem může být i další vrstva pod termo tričko – přiléhavý merino nátělník. Pokud hrozí velké mrazy, dávám na řídítka péřovku, kterou občas natáhnu na sjezd nebo při zastávce, nebo na pomalý dojezd městem. A někdy vůbec, stačí mi, že tam je, pro případ.

Foto: Karolína Hornová

Doplňky: Na co nezapomenout?

  • nákrčník, čelenka (ideálně s membránou, např. Windstopper), do velkého mrazu případně kukla  – hlavou uniká až 30 % tělesného tepla, což ale v kopcích můžete naopak ocenit…
  • teplé, větru odolné rukavice, případně tenké hřejivé vložky do rukavic (např. merino)).
  • teplé zimní ponožky (např. merino nebo Primaloft)
  • návleky na tretry nebo alespoň na špičky (neopren nebo materiál s větru a vodě odolnou membránou)
  • sbalitelná pláštěnka (pokud vyrážíte za nejistého počasí), která ochrání zranitelné partie těla před prochladnutím
  • Reflexní prvky! Pokud se vám fluorescenční bunda nezdá dostatečně elegantní, zvolte aspoň rukavice nebo návlek na přilbu v zářivé barvě. Seženete i pláště na kola s reflexními boky (např. Vittoria Randonneur).

V tomto článku se záměrně snažíme příliš neopírat o teplotní rozmezí – každý jsme jiný, máme jinou termoregulaci, někdo se třeba otužuje a jinak vnímá pocitovou teplotu. Bunda „do -10 °C“ bude někomu stačit i ve větším mrazu, jinému v ní bude zima i při teplotě kolem nuly. Jedním z vodítek může být, řídit se právě „pocitovkou“: vylézt před švihem ven a připočíst charakter trasy (Pojedu v údolí u řeky, nebo po rovině na sluníčku?) a její délku.

Foto: Karolína Hornová

V zimě je vždy lepší jet kratší trasu a více si „máknout“ (tím se i zahřejete), než se někde zaseknout a prochladnout nebo se vyčerpat tím, že v chladu naše tělo spotřebuje více energie, než jsme zvyklí. Žádnou ostudou není ani hodit kolo do auta, přidat suché a teplé oblečení a ušetřit si zdlouhavý průjezd městem. A ještě jedna rada: Nevyrážejte hladoví a dostatečně pijte. Hlad a žízeň podněcují pocit chladu.

Pár triků na závěr:

  • Hřejivé sáčky na bázi chemické reakce. Umístěte je do zadní středové kapsy dresu a maminčina poznámka: „Ať ti nenastydnou ledviny!“ zůstane nenaplněna.
  • Izolační páska. Pokud máte tretry s větracími otvory v podrážce, jednoduše otvory zalepte (ať už pojedete s návleky, nebo bez nich).
  • Náhradní rukavice. Pokud se vám potí ruce, oceníte možnost navléknout suché před sjezdem. Nevejdou-li se do zadní kapsy, schovejte je pod šle kalhot.
  • Termoláhev. Pro ten pocit, jak se teplo z nápoje doslova rozlévá po těle…doporučujeme čaj bez rumu, na zahřátí funguje stejně dobře třeba ten zázvorový.
17. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Recenze: Za Enduro, GPS hodinky s výdrží, jakou jste u Garminu ještě nikdy neviděli, připlatíte

od Magdaléna Ondrášová 16. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Exkluzivní představení speciálu od Garminu. Enduro má brutální výdrž za cenu osekaných funkcí, ale s funkční GPS. Měli jsme možnost dostat do rukou novinku za poměrně vysokou cenu, která si přesto svůj specifický okruh uživatelů najde.

Americké značce Garmin se podařil husarský kousek. Ze značky, která byla spojována s automobilovými navigacemi se během několika let stal přední světový výrobce sportovní elektroniky, a především chytrých sportovních GPS hodinek. Mezi těmito hodinkami má výsostní postavení řada Garmin Fénix (psali jsme o ní nedávno v tomto článku) a jakékoliv zmínky o jejich nových verzích budí zaslouženou pozornost.

Speciál Garmin Enduro

Ne, v tomto článku se nedočtete o řadě Fénix 7, i když kdo ví, zda model Enduro nemá něco z její budoucích funkcí? Garmin Enduro je nový model hodinek, který je postavený na platformě Fénix 6X. Nejedná se o novou řadu, ale o vytrvalostní speciál, který by se dal postavit po boku modelů Garmin D2 (letecký speciál), Garmin Tactix (vojenský speciál), Garmin Quatix (jachtařský speciál), Garmin Descent (potápěčský speciál) nebo Garmin MARQ (luxusní modely). 

  • Enduro vs. Tactix Delta
Foto: Rungo.cz

Nejedná se o variantu modelu Fenix 6X, ale o hodinky postavené na platformě Fénix 6X, které jsou upravené pro speciální využití při extrémně dlouhých vytrvalostních závodech. Unikátní funkcí hodinek je nízká hmotnost a dlouhá výdrž baterií, které je podřízeno maximum. Vypadá to, že Garmin takto ukazuje jak stálé, tak nové konkurenci, že umí dělat hodinky pro masu i specifické účely. V tomto případě hodinky, které jsou lehké a vydrží – dokonce v obou parametrech předčí jakoukoliv konkurenci. 

Design

Enduro vychází z modelu Fénix 6X a bude k dostání v ocelové variantě nebo variantě titan s odolnou DLC povrchovou úpravou. Oba modely budou mít nylonový pásek.

Dlouhá výdrž si ale umí vybrat svou daň a tou jsou v případě modelu Enduro některá omezení (při srovnání s modelem Fénix 6X). Prvním a nejvýraznějším omezením je absence podrobných map. Hodinky umí navigovat, ale neumí zobrazit podrobné mapy. Jak víme z modelu Fénix 6X, zobrazování podrobných map a navigace nad mapou může a má vliv na životnost baterií. Kromě map chybí u Endura také hudební přehrávač a hodinky mají i menší kapacitu interní paměti. Osobně si myslím, že mají i nižší výkon procesoru, což by vzhledem k omezeným funkcím a důrazu na výdrž bylo logické. Model Enduro má solární napájení a chytrou správu režimu spotřeby. Zkrátka všechny funkce hodinek jsou podřízené dlouhé výdrži na jedno nabití…

Foto: Michael Novák

Enduro jsou vybavené zvláštním nylonovým páskem, který jsem doposud neměl možnost nikde vidět. Má totiž suchý zip a možnost úpravy délky na obou koncích. Ty jsou provlečeny osičkami a můžete si hodinky usadit na ruce anebo kdekoliv jinde (na oblečení nebo sponě od popruhu batohu) přesně podle potřeby.

Tenhle pásek je elastický, takže má malou vůli a neškrtí, ani když ruku ohýbáte do prazvláštních úhlů. Je velmi pohodlný a podobně jako výdrž i pásek oceníte právě při dlouhých aktivitách, kdy jakákoliv maličkost a nepohodlnost začne pomaličku, pak víc a nakonec hodně vadit. Nad tímto páskem se někdo opravdu zamyslel. Kdyby ale přece jen nefungoval, dá se na osičky pro jistotu uchytit klasický 26 mm QuickFit pásek z modelu Fénix 6X.

  • Pásek lze velmi rychle adaptovat mezi nasazením na ruku, na bundu apod. 
Foto: Michael Novák

U podobných pásků mívám obavu, aby po dlouhodobém nasáknutí potem nezapáchaly (měl jsem jeden konkurenční pásek, který smrděl jako lepidlo Herkules hned po vybalení z krabičky). Je trochu nepraktické, že pásek po propocení nebo namočení neschne tak rychle, abyste si jej po aktivitě (třeba plavání) hned oblékli na ruku, podobně jak jste zvyklí v případě klasického silikonu. Je ale možné, že se v české distribuci objeví v balení navíc právě náhradní silikonový řemínek. 

V každém případě nylonový pásek se suchým zipem usadí i takto velké hodinky přesně tam, kde je potřebujete a v kombinaci s hmotností hodinek jsou i Endura na ruce nepostřehnutelná – dokud si nesundáváte oblečení nebo batoh – ty se o hodinky mohou zadrhnout.

Displej

Displej je shodný s modelem Fenix 6X Pro Solar. Nachází se na něm jen sportovní svítivě zelený lem mezi lunetou a proužkem solárního napájení. A není dotykový – samozřejmě. 

Foto: Michael Novák

Čím se Enduro odlišuje?

Enduro, jak název evokuje, má slušnou výdrž. K tomu, aby jí Garmin dosáhl, musel někde ubrat. A to na:

  • podtaktování procesoru hodinek
  • odebral mapy
  • odebral přehrávání hudby z hodinek
  • snížil kapacitu vnitřní paměti

Co naštěstí neubral:

  • NFC vysílač a platby Garmin Pay jsou zachované

Čtěte také: Recenze Huawei Watch Fit za 3 tisíce plné kompromisů, ale pro běžný sport jak kované

Co za tyto ústupky dostanete?

Hodinky stvořené pro záznam expedic, extrémně dlouhých aktivit, anebo jen hodinky, u kterých zapomenete, kde je nabíjecí kabel, protože jej budete potřebovat tak jednou za měsíc nebo případně i méně, pokud se smíříte s úsporným režimem.

V bodech se dají klíčové vlastnosti modelu Enduro shrnout takto:

  • Designováno pro závod – vypadá to, že kromě shrnutí toho, co umí stávající Fenix 6X (stále zobrazený displej s transreflektivní vrstvou, která je dobře čitelná na slunci), mají Enduro optimalizovaný výkon procesoru (anebo snad dokonce i nový procesor), který se současnou baterií a GPS čipsetem dokáže odebírat méně energie než Fenix 6X. 
  • Oba modely (titan i ocel) jsou navržené s ohledem na minimální hmotnost. 
  • Výdrže: až 80 hodin v plnohodnotném GPS režimu s 1sekundovou aktualizací a záznamem veličin. Při režimu „Max GPS“ se dostaneme na až 300 hodin GPS záznamu a nebo až 65 dní v režimu chytrých hodinek. Při zapnutí režimu úspory baterie (= pouze režim hodinek), jsme na více jak 130 dnech a i to je tak trochu nesmysl, jelikož v tomto režimu se hodinky dokážou solárně dobíjet a běžet de facto neustále.
  • Nový výpočet hodnoty VO2Max pro trailový běh (běžné modely mívají VO2Max pro běh a případně cyklistiku). 
  • Ultra Run sportovní profil – ten umožní sledovat i čas strávený na občerstvovačkách. 
  • Climb Pro pro trailový běh – zobrazuje vám veškeré informace o nadcházejícím výstupu. Tato funkce je vylepšená funkce Climb Pro, kterou známe již dnes. 
Foto: Michael Novák

Ultra Run je profil, který byl již v testování u Fenix 6 i Forerunner 745 v podobě beta testování. Výhody jsou hlavně v přetransformování tlačítka Lap na funkci „čekání“. Ta se používá na občerstvovačkách, které nechcete počítat do času běhu, přesto celkový čas aktivity běží dál. Něco jako  depo v triatlonu. 

Jak si vede Enduro v porovnání s aktuálními modely?

EnduroFenix 6x Pro SolarForerunner 945
Rozměr51x51x15 mm51x51x15 mm4ýx47x14 mm
Displej1.4” (3.6 cm)1.4” (3.6 cm)1.2” (3 cm)
HmotnostOcel 72g, Titan 58g66g/52g bez pásku82 g50 g
MapyNeTopoActive Europe + Topo Czech PROTopoActive Europe + Topo Czech PRO
Zdroj: Michael Novák

V praxi

Primárně hodinky testoval delší dobu kolega, od kterého mám velmi spolehlivé informace. Naběhal s nimi již stovky kilometrů. Během jedné aktivity s GPS a tepákem v mrazu seberou kolem jednoho procenta baterie. To je velmi slušné číslo. Pokud se hodinek déle nedotýkáte, přechází čipset na jakousi úsporu, která způsobí, že hodinky mají po stisku tlačítek viditelnou prodlevu. Na rozdíl od Fenix 6X, kde jsou reakce okamžité. Ale po rozjetí hodinek do provozních otáček je vše opět rychlé. To je ona optimalizace pro výdrž.

Foto: Michael Novák

Dost citelně se opět zkrátí výdrž při zapnutí měření okysličení krve 24/7. Zde se odhadovaná výdrž zkracuje například ze 140 dní na 23 dnů. 

Cena ocelové verze je 23 990 Kč. Dle mého názoru je to hodně. Určitě to nejsou hodinky, které byste měli koupit namísto stávajících Fénixů, pokud ale nemáte zrovna specifické požadavky na výdrž, pohodlí a hmotnost na ruce. Pak ano. Toto jsou hodinky pro outdoor – navigaci, čas strávený venku, v horách, na skalách, na kole, na ultratrailu. Mají kompletní navigační funkce, jen postrádají mapy, a to ze dvou důvodů. Za prvé kvůli optimalizaci výkonu pro zvýšení výdrže a druhým důvodem je zmenšení paměti v hodinkách. 

16. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botySilniční botyVybavení

Ještě tužší, ještě více „vytuněné“ Boostem. Recenze adidas Ultraboost 21

od Vít Kněžínek 15. 2. 2021
autor Vít Kněžínek

Více pěny Boost, ještě více tuhosti a stability a vyšší celková gramáž. Do rukou jsme k recenzi dostaly boty na běhání Ultraboost 21 od značky adidas a podívali se blíže, co tato kombinace tvoří dohromady.

Ultraboost. Na trhu je celá řada modelů s delší historií, ale jen těžko budete hledat běžeckou botu se zvučnějším jménem. Historie Ultraboostu se začala psát v roce 2015 (přečtěte si článek o tom, jak šly trendy tlumení) a od svého začátku se řadí mezi nejoblíbenější adidasky na trhu. Označení 21 u letošní nové verze tak neznamená jednadvacátou generaci, ale číslo roku, ve kterém byla uvedena na trh.

V čem je Ultraboost tak výjimečný? Svého času se jednalo o první botu na světě, která byla tlumená čistě TPU tlumící pěnou (jak jinak, než ikonickým Boostem, který adidas uvedl na trh o pár let dříve a který způsobil doslova revoluci v tlumení). Oproti “klasickým” botám s EVA tlumením byly první generace Ultraboostů až neuvěřitelně měkké a pohodlné. V dnešní době se z TPU stal standard, ale Ultraboost si i přes to dokázal zachovat svou jedinečnost. Žádná jiná bota nedokázala tak skvěle propojit běžecký svět s tím módním. Mezi spokojenými uživateli tak najdete stejné množství nadšených běžců jako lidí, kteří Ultraboost používají jako botu na běžné nošení.

Sečteno, podtrženo je byl Ultraboost vždy primárně měkkou, pohodlnou a v neposlední řadě stylovou botou, která cílila na rekreační běžce i širokou veřejnost. Dlouhodobé okupování předních příček v prodejních statistikách dokazuje, že adidas odvádí svou práci na výbornou.

Recenze adidas Ultraboost 21. Ze dna oceánu

Jaká je ale verze 21? V něčem stejná jako její předchůdci a v něčem naprosto odlišná. Nebyl by to Ultraboost, kdyby zde nebyl kladen velký důraz na design. Ultraboost 21 zaujme už na první pohled a není to jen barevnými variantami. Důležitou roli zde hraje i výrazná oversized pata z pěny Boost. Chybět nesmí ani ekologická linka, kdy pro pletený svršek byl použit materiál Primeblue z plastového odpadu vyloveného z moře.

Foto: Vít Kněžínek

Adidas Ultraboost 21

  • Objemová silniční obuv na běhání
  • Hmotnost: 340 g (UK 8)
  • Drop: 10 mm
  • Cena: 4 699 Kč

Pozitiva: skvělý prodyšný svršek, podešev Continental
Negativa: vysoká hmotnost a tuhost

Foto: Vít Kněžínek

Vzhled je samozřejmě velmi subjektivní věc, ale u této boty tvoří její důležitou součást. Ať už se vám nové Ultraboost 21 líbí, nebo ne, jedná se bezesporu o zajímavou botu, která má talent na přitahování pozornosti vašeho okolí.

O šest procent více tlumení, ještě více tuhosti

Pojďme se ale od designu přesunout k tomu nejdůležitějšímu – funkčním vlastnostem. Už od pohledu by se dalo očekávat, že Ultraboost 21 bude extrémně tlumená a měkká bota. Tento předpoklad ještě potvrzuje informace, že ve verzi 21 je o šest procent více Boostu, než v předchozí generaci. Po obutí ale budete možná trochu zklamaní, protože žádný mechový polštář se nekoná. Ve skutečnosti je Ultraboost 21 až nečekaně tuhá a tvrdá bota. Což by vás ale nemělo překvapit, protože adidas kromě navýšení Boostu deklaruje i výrazné vyztužení tohoto materiálu (o 15 procent) za účelem dosažení větší dynamiky a rychlosti odezvy.

Když k tomu připočteme ještě výraznou plastovou torzní výztuhu, pak dostaneme opravdu hodně tuhou a tvrdou botu se svižným přechodem do odrazu. Jestli je to u modelu zaměřeného na trénink a běh ve volném tempu dobře, nebo špatně, bude už záležet na konkrétním běžci.

Drop (Co je drop? Přečtěte si náš slovníček pojmů) je zde klasických 10 milimetrů a výška tlumení v patě dosahuje mohutnosti lehce nad 30 milimetrů. Zvolená geometrie s výrazným zakřivením ve tvaru kolébky (rocker) ale vliv vysokého dropu do značné míry eliminuje a v Ultraboostu 21 není problém dopadat bez odporu i na střed chodidla.

Foto: Vít kněžínek

Zmíněná torzní výztuha má kromě dodání vyšší dynamiky (podobný princip jako u bot s karbonovým plátem) ještě jeden úkol, kterým je dodatečná stabilizace. I z toho důvodu vystupuje v přední části boty tato výztuha až na samotný okraj. Sama o sobě je tato konstrukce velmi užitečná, ale pozor by si měli dát běžci s širokým tvarem chodidla (obzvlášť ve špičce), kteří se mohou setkat s tím, že výztuha při dopadu nepříjemně tlačí do chodidla. Běžci a běžkyně s užším chodidlem mohou tyto řádky považovat za naprosto nedůležité.

Dodatečnou stabilitu dodává i vytažení pěny Boost kolem paty vysoko nad úroveň plosky chodidla. I když je tak Ultraboost 21 čistě neutrální botou, tak má stabilitu velmi vysokou a mohla by vyhovovat i lidem, kteří běžně preferují boty s kontrolou pronace.

Padnoucí svršek s dokonalou prodyšností

Svršek je z pleteného materiálu Primeblue. Kromě toho, že vzniká recyklací plastů vylovených z moře je úžasně pohodlný a skvěle prodyšný. Nic na tom nemění ani plastová klec kolem nártu, která k různým modelům od adidasu patří už dlouhá léta. Tvarování klece i použitý materiál jsou tak vyladěné, že byste se neměli setkat ani s náznakem otlaků, nebo jiných nepříjemností.

Jak je u Ultraboostu zvykem, ani dvacet jedničky nemají samostatný jazyk a svršek je ušit z jednoho kusu. Díky vysoké pružnosti a poddajnosti tkaniny je ale proces nazouvání i vyzouvání bezproblémový pro jakýkoliv tvar chodidla, vysoký nárt nevyjímaje.

Pružnost a poddajnost má nicméně jednu drobnou nevýhodu, která se projeví při běhu ve vyšších rychlostech. Ultraboost 21 je bezesporu určen primárně pro volnější běhy a při zrychlení se můžete setkat s tím, že chodidlo není usazeno tak pevně uvnitř boty, jak by bylo potřeba.

Na podrážce osvědčený Continental

Posledním prvkem boty je podešev. Ta kombinuje osvědčenou pěnu Continental s průhlednou krystalickou pryží, která ještě zvyšuje už tak výraznou tuhost. Přilnavost je velmi solidní na suchém i mokrém podkladu, ale nezapomínejte na to, že se jedná o ryze silniční boty, které si sice poradí s rozbitým asfaltem, ale do terénu v žádném případě nepatří.

Foto: Vít Kněžínek

Na závěr se sluší zmínit i hmotnost boty. Ta je totiž poměrně výrazných 340 gramů (UK 8), což z Ultraboost 21 činí jednu z nejtěžších silničních bot vůbec. Hmotnost je opravdu výrazná a na noze je to znát i díky tomu, že svršek je lehký a většina gramáže je kumulována v mezipodešvi, tedy pod úrovní chodidla. Při běhu ve volném tempu vám to nejspíš vadit nebude, ale při tempovém tréninku ve vyšší intenzitě už bude hmotnostní rozdíl velmi patrný.

Ve výsledku je Ultraboost 21 zajímavým pokračováním kultovní boty, která klade velký důraz na design a zároveň se snaží oslovit výkonnostní běžce. Nečekejte stejné vlastnosti jako u předchozí generace. Největší zásah proběhl v oblasti tlumení a pokud vás už nebaví ultraměkké boty bez odezvy při odrazu, pak byste měli zaostřit právě na tuhle novinku. Jestli je ale prioritou co nejměkčí došlap, pak vás možná čeká lehké zklamání.

15. 2. 2021 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Fenomén Fénix: od doby kamenné po dobu byznysovou

od Magdaléna Ondrášová 14. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Tento fenomén má téměř deset let staré kořeny. Aby se mohl změnit pohled na chytré hodinky, bylo tehdy potřeba jiného týmu vývojářů. Výsledkem je dnes již kultovní model Fénix, kde v dlouhé řadě chybí model 4.

Garmin Fénix jsou hodinky, ze kterých se stal fenomén. V podstatě nejsou jediné sportovní nebo outdoorové hodinky, které by si získaly tak širokou fanouškovskou základnu. Tato základna přitom sahá od „nesportovců“, přes amatérské výkonnostní sportovce, až po vrcholové atlety z různých sportovních odvětví.

I když se mezi uživateli najdou „nesportovci“, obvyklým uživatelem Fénixů je aktivní, všestranný sportovec. Pokud někoho s Fénixy na ruce potkáte, máte jistotu, že když přivedete hovor na sportovní a outdoorové aktivity, trefíte se do černého. Zajímavostí je, že Fénixy si časem získaly ve světě chytrých hodinek i určité sociální postavení. Patří mezi jedny z nejdražších chytrých hodinek na trhu a někdy je zajímavé sledovat, u koho na ruce je možné Fénix rozpoznat. Často se také setkávám s případy, kdy uživatelé Fénixy nahradili několik mechanických hodinek, které dříve podle příležitosti nebo oblečení střídali. A přitom ještě před sedmi až osmi lety byly Fénixy hodinkami, o kterých by dnešní „byznysmeni“ ani neuvažovali.

Fénix (1)

Na trhu byly první Garmin Fénix představené na přelomu roku 2012 a 2013 (všimněte si názvu odstavce, první Fénixy neměly číslování. I když se o nich dnes často mluví, jako o Fénix 1, správné označení bylo Garmin Fénix).

Jak vidíte, Fénixy neměly v první generaci moc byznysový vzhled. Foto: Michael Novák

Fénixy byly reakcí na Suunto Ambit 2 Peak, které měly dlouhou výdrž, barometr a navigaci. Ambity tehdy vycházely ze sportovních modelů hodinek Suunto a také je vyvíjel stejný tým. Fénixy ne a bylo to znát. Museli jste tehdy přijít na chuť kompletně odlišnému ovládání, logice i menu. Rozdíl oproti sportovní řadě hodinek Garmin Forerunner byl markantní. Garmin vyvíjel Fénix jako čistě outdoorové hodinky a o sportovních ambicích u nich neuvažoval. Sám si myslím, že sportovní funkce začal Garmin do Fénixů přidávat v okamžiku, kdy se Suunto inspirovalo modelem Forerunner 910XT (tehdejší vlajková, sportovní loď Garminu) a některé z jeho nových funkcí přidalo do tehdejších Ambitů. Tehdy dal Garmin Fénixům zelenou a udělal z nich univerzální, sportovně-outdoorové hodinky.

Senzory, ANT+, BT

Fénixy měly jako jedny z prvních hodinek jak ANT+, tak Bluetooth. Ale nebyly to Fénixy jako dnes, Bluetooth sloužil výhradně k propojení s mobilem, ANT+ pak se senzory. Iritující bylo, že při spárování s ANT+ senzorem a použitím hrudního pásu se vypnul Bluetooth modul. Nebylo tedy možné mít souběžně puštěné připojení k mobilu a k senzoru tepu – hrudnímu pásu. Bylo to dané čipem, který vysílal buď Bluetooth nebo ANT+.

Tehdejší modely neuměly režim multisport – což je více sportovních aktivit v jednom záznamu – typický triatlon. Sice uměly dost sportovních profilů, ale například pracovat s cyklistickým wattmetrem ne. 

Výdrž byla na tehdejší dobu celkem solidní. Ale baterie mívaly nižší kvalitu a u některých modelů se stávalo, že se po pár letech vybíjely velmi rychle. Já měl štěstí a do tehdejší recenze jsem měl starší model, který vydržel v GPS aktivitě souvisle přes 32 hodin. 

Náskok proti konkurenci bylo přidání vibrací. 

U Fénix hodinek první generace znát, že je v Garminu dělal úplně jiný tým než sportovní řadu Forerunner. Využití tehdejších Fénixů pro sport bylo spíše okrajové a jejich zaměření bylo spíše na outdoorové aktivity, navigaci do hor či expedice. I když se dnes moderní Fénixy vyrovnají vrcholovým sporttesterům, své outdoorové kořeny si v nitru stále nesou…

Fénix 2 a Fénix 2 SE

Na jaře 2014 přichází Garmin s modelem Fénix 2. V podstatě se jedná o stejný hardware s vylepšeným softwarem. Přináší první prvky, které máme u dnešních modelů. Běžecká dynamika, race predictor (předpověď běžeckých časů), měření VO2Max, pak taková „hloupost“ jako možnost pozastavení aktivity s možností jejího pozdějšího obnovení  – ano, to bylo integrováno již do Fénix 2. 

Teď koukám, že černý displej Fénix 2 nebyl zase tak marný – hlavně seděl ke koženému pásku a nepůsobil na hodinkách tak rušivě jako displej bílý. Foto: Michael Novák

Teď koukám, že černý displej Fénix 2 nebyl zase tak marný – hlavně seděl ke koženému pásku a nepůsobil na hodinkách tak rušivě jako displej bílý. 

Tehdy nové Fénix 2 uměly základní běžeckou dynamiku s HRM Run hrudním pásem, počítaly kroky, ale primárně, měly „super inovativní“ inverzní displej. Černé pozadí a bílý text. V noci pak červené podsvícení. Uf, je to trochu peklo pro sledování hodnot na displeji za šera.

Zatímco Fénix 1 mělo jen pár outdoorových nadšenců, u řady Fénix 2 už byl znát zvyšující se zájem o hodinky. I když byla druhá generace na první pohled velmi podobná té první, ovládání u Fénix 2 urazilo obrovský krok kupředu a tam někde se dají najít základy současných ovládacích prvků dnešních Fénixů.

Ještě tentýž rok v září vypustil Garmin model Fénix 2 Second Edition s displejem, který měl Fénix 1. Vrátil se tedy zpět původní displej a zákazníci, kteří nechtěli černý displej, měli zase důvod k upgradu. Osobně jsem si tehdy černý displej modelu Fénix 2 zamiloval a docela se s ním sžil. Tak, že jsem s Fénix 2 absolvoval v roce 2014 TDS (závod o délce 145 kilometrů a převýšení 9100 metrů).

Fénix 3

Někdy na podzim 2014, chvíli po uvedení Fénix 2 SE se objevily na rozostřených fotkách světových atletů jakési hodinky, které se nepodobaly žádnému existujícímu modelu. A vzhledem k tomu, že se tak stalo na titulní fotce facebookového profilu Garmin, bylo jasné, o co se asi jedná. Oficiálně byla uvedena kompletně nová generace hodinek Fénix (série 3) až v lednu 2015. A byl to trhák. Začátek nové éry. Úplně jiné hodinky.

Fénix 3 – měly na tu dobu jemný barevný displej, velkou výdrž, navigační funkce dotaženy dále než kdykoliv předtím, widgety, měnitelné vzhledy ciferníku, datová pole a nově modifikovatelné sportovní profily. Propojitelnost s ANT+ a BT příslušenstvím souběžně. Kromě této konektivity se poprvé ve sportovních hodinkách objevuje i wifi modul. 

To bylo něco do té doby neslýchaného a nic s tím neudělalo ani Suunto s modelem Spartan, přestože v té době těžilo z velké základny uživatelů a historie a mělo tehdy ještě dobrou pozici díky spojení se Salomonem a díky „Kilianově kultu“ to byly hodinky pro výkonnostní sportovce, pro horaly a drsňáky. 

Ale Fénix 3 byly prostě Fénix 3. Staly se velmi rychle prodejním hitem. Popravdě spíše „čekacím“ hitem. Aspoň v česku. Český Garmin nebyl schopen plnit požadavky, jak velký byl o ně zájem. A to neuměly zdaleka to, co dnes známe a považujeme za samozřejmé. 

Rozdílem od předchozích generací byla kromě designu i vnitřní struktura menu a Fénixy se již začaly sjednocovat se sportovní řadou Forerunner. 

Fénix 1 a Fénix 3 – srovnání rodinného vývoje. Foto: Michael Novák

Fénix 3 už měly dobrou životnost baterie. V rámci výdrže na jednu aktivitu si ale barevný displej vybral svou daň a s podrobným GPS záznamem měly hodinky výdrž cca 19 hodin. V úsporném Ultratrac GPS režimu pak 40 hodin. To se ještě týkalo verze hodinek bez optického senzoru měření tepu. O ten se řada Fénix 3 rozšířila až o něco později. 

Na přelomu 2015/2016 dostaly Fénix 3 bombastický upgrade firmwaru a staly se z nich úplně jiné hodinky. Fénixy dostaly měření běžecké dynamiky druhé generace. Pak stress score, test laktátového prahu, navigaci dle výškového profilu trati (nejen podle GPX trasy). Upgrade firmwaru starších modelů přišel současně s ohlášením „Faceliftu“ hodinek. Garmin Fénix 3 HR nebo u nás častěji používaný název Fénix 3 Optic přinesl kromě nového software také u Fénixů poprvé vestavěný optický snímač s měřením tepu na zápěstí. Tehdejší optický snímač mírně ze zadní stěny hodinek vystupoval a když jste hodinky sundali z ruku, tak po něm na zápěstí zůstal vytlačený důlek. Na funkci rostlináře to ale rozhodně nemělo vliv :-).

Fénix 5

V roce 2017 byl představen v obvyklém lednovém termínu nový model Fénix 5. Ano, přeskočila se číslovka 4. V Číně je spojována číslovka čtyři se smrtí, čínský trh je pro řadu značek důležitý a tak Garmin přeskočil rovnou na pětku. 

Tentokrát se řada Fénix 5 rozrostla na verze Fénix5S, Fénix5 a Fénix5X – funkčnost všech byla skoro stejná (jen verze 5X byla vybavenější). Garmin poprvé představil 3 různé velikosti Fénix hodinek.

  • Fénix 5
  • Fénix 5X Plus
Foto: Michael Novák

Zatímco Fénix 5s a 5 byly vylepšené modely Fenix 3, Fénix 5X představoval velký pokrok. Fénix 5X dostaly do vínku podrobné barevné mapy. 

Mráčkem nad řadou pět byly internetové diskuze, kde se začalo proslýchat, že někteří uživatelé mají potíže s připojováním a odpojováním zařízení od senzorů. Osobně jsem se s tímto úkazem nesetkal, a to jsem používal Fénix 5 pěkně dlouho. Současně se v dobách Fénix 5 stávalo, že občas bývala nestabilní tréninková aplikace Garmin Connect. Zřejmě extrémně rychlým nárůstem uživatelů Garmin hodinek. V této době Garmin odsunul konkurenci na druhou kolej. Přitom nešlo jen o řadu hodinek Fénix, ale i o sportovní modely řady Forerunner. Na obhajobu Garminu je nutné dodat, že v obou případech Garmin ve vývoji zabral a hodinky i aplikaci dotáhl do funkční téměř dokonalosti. Za bližší zmínku stojí tréninkový deník Garmin Connect. Na začátku se jednalo o platformu, která byla v začátcích těžkopádná, málo přehledná a často nestabilní. Obrovskou snahou a postupným vývojem z ní ale Garmin dokázal udělat jednu z nejlepších tréninkových aplikací na trhu, která zahrnuje nejen běžné sporty, jako je běh, jízda na kole nebo plavání. Pokud máte správné hodinky, můžete v Connectu nalézt funkce pro golf, potápění, lyžování, létání nebo řadu zdravotně orientovaných funkcí.

Řada 5 vylepšila ještě více jakési „koučování“ tréninku a kdo trochu rozuměl zátěži, tréninkovým principům a regeneraci, mohl si díky hodinkám celkem slušně řídit tréninky i bez trenéra. 

Fenix 5 Plus

V roce 2018, 1 rok po uvedení Fénix 5 se na trhu objevila řada Fénix 5 Plus. Snad proto, že se nejednalo o zásadní evoluci, jim Garmin do názvu přidal jen „Plus“ a neoznačil je novým, samostatným číslem. Nenechte se ale mýlit, změny se netýkaly jen změny vzhledu v podobně lunety. Změnilo se i vnitřní menu a Garmin přidal další funkce, které dnes známe:

  • plnohodnotné mapy ve všech verzích/velikostech (Fénix 5S Plus, Fénix 5 Plus, Fénix 5X Plus),
  • wifi v každé verzi (pro přenos hudby do hodinek, pokud zrovna nechcete použít USB kabel),
  • podpora hudby MP3 v hodinkách a její přehrávání přes BT sluchátka nebo reproduktor přímo z hodinek,
  • podpora Garmin Pay bezkontaktních plateb,
  • model Fénix 5s plus má větší displej a rozlišení než jeho předchozí verze Fénix 5s,
  • pulzní oxymetr v modelu Fénix 5X Plus.
  • Fénix 5 Plus. Foto: Michael Novák

Série 5 plus byla takovým průlomem. Vlastně, kdo má 5 Plus, nemá ani moc potřebu upgradovat na Fénix 6. Většinu potřebných funkcí již má v Pluskách k dispozici.

Fénix 6

Zatím posledním průlomem a současně euforií těch, kdo do té doby nestačili koupit Fénix 5 Plus nebo chcete-li zklamáním těch, kdo si je na poslední chvíli stačili koupit, bylo uvedení Fénix 6 v březnu/dubnu 2019. 

Foto: Michael Novák

Fénix 6 byly, dá se napsat, že už tradičně, uvedeny opět ve třech velikostech. Design pouzdra hodinek byl u šesté generace mírně pozměněn a všechny tři modely sedí na ruce o něco lépe než předchozí generace Fénixů.

Hlavní přínosy jsou ale uvnitř:

  • Zvětšené displeje a rozlišení, zejména u modelů Fénix 6 a Fénix 6X.
  • U modelu „X“ ukazuje Garmin tradičně něco navíc. Tentokrát je to opravdu velký, 1,4“ displej a poprvé solární sklíčko s možností dobíjení ze Slunce u modelu Fénix 6X Solar. Tento model dává současně najevo, kam se bude technologie hodinek v budoucnu ubírat.
  • Celá řada Fénix 6 má nový Sony GPS čipset.
  • Všechny verze Fénix 6 mají mapy, tedy skoro všechny, existují jednodušší, levnější verze Fénix6 a Fénix6S bez map a bez hudebního přehrávače.
  • Všechny Fénix 6 mají rychlejší procesor a je to na svižnosti menu hodinek znát.
  • Jsou k dispozici nové sportovní profily jako expedice nebo režim pro skialpy, lezení, bouldering.
  • Nový optický senzor pro měření tepu a měření pulzní oxymetrie ve všech modelech.
  • Možnost měření tepu optickým senzorem i pod vodou při plavání.
  • Pokročilá správa napájení dokáže z hodinek vyždímat maximum na jedno nabití (viz níže).
  • Podpora FE-C protokolu pro cyklotrenažéry (možná proto, že Garmin koupil značku Tacx a má s cyklistickým tréninkem na trenažérech další plány).
  • Podpora veslovacích trenažérů přes FE-C protokol.
  • Měření HRV (variability srdečního tepu) a jeho interpretace pomocí funkce Body battery.
  • Pokročilé funkce navigace pro běh i cyklistiku včetně funkce ClimbPro.
  • Měření wattového výkonu pro běžecké lyžování.
ModelGPS normalGPS Ultratrac
Garmin Fénix 6S map, music32:27 h46:56 h
Garmin Fénix 6 map, music39:26 h59:01 h
Garmin Fénix 6X Solar, map music72:10 h99:45 h
Reálné hodnoty výdrže baterií pro řadu Fenix 6

Fénix 6 umí nabízet i doporučené tréninky. Ty se kalkulují přímo v hodinkách na základě vašeho dosavadního tréninkového zatížení, regenerace a výkonnosti. Není možné je najít v aplikaci Garmin Connect, jelikož se generují v hodinkách. Každý den extra. Pokud cvičíte, Fénixy umí na displeji předcvičovat pomocí animovaných obrázků.

Na jaře roku 2020 přišel Garmin s doplněním řady Fénix 6 o nové solární modely. Solární sklíčko bylo do té doby výsadou vybraných modelů Fénix 6X a od jara 2020 je solární dobíjení nově k dispozici i u střední velikosti hodinek Fénix 6 a nejmenší velikosti Fénix 6S.

Příběh Fénix hodinek je velmi zajímavý a současně inspirující. Představuje 7 let vývoje. Na začátku těchto 7 let jsou hodinky, které jsou z dnešního pohledu nemotorné a vzhledově „hrubé“. Z modelu, který hledal svého zákazníka nadšence se staly kultovní hodinky, jejichž uživatelé sami vyhledávají jakékoliv zmínky o tom, že by se chystal na svět nový model. Před 7 lety by málokoho napadlo, jaké všechny funkce bude možné nosit na zápěstí ruky. Fénix se zatím dostal nejdál z pohledu uživatelské přívětivosti a přehlednosti. Jsou to zatím asi nejlepší hodinky, které vás dokážou vést samy ke zlepšování fyzické kondice bez trenéra a současně motivovat k objevování nových, dosud nepoznaných sportovních aktivit.

K dokonalosti ještě pár kroků chybí, ale třeba se dočkáme v modelu Fénix 7? Co se vlastně dá od nové generace Fénixů očekávat? Jedním si můžeme být jistí, Garmin nás u Fénix 7 zaručeně něčím opět dokáže překvapit.

GARMIN FÉNIX PLATFORMA A SPECIALIZOVANÉ MODELY HODINEK

Garmin Fénix je možné vnímat jako hodinky nebo jako platformu. Z platformy Fénix pak vychází několik zajímavých modelů hodinek, které mají vždy něco navíc. Všechny mají něco společného a současně se navzájem liší. To společné je jádro modelu Fénix, jejich všestranné sportovně-outdoorové zaměření, chytré funkce, odolnost a výdrž hodinek.
Osobně se mi přístup Garminu líbí. Žádná jiná značka ve světě hodinek nedokáže tak dobře propojit tolik oblastí a tolik technologií, jako Garmin. Je to díky jejich širokému záběru oborů, pro které vyrábí elektronická zařízení. Pokud jsou pro vás Fénixy příliš obyčejné nebo chcete něco navíc, zkuste některý ze specializovaných modelů:

Garmin Chronos a Garmin MARQ

Fénixy byly a jsou nosnou řadou hodinek Garmin. Je to vlajková loď. Jsou drahé a mají být drahé. Ukazují veškeré nejlepší technologie, které Garmin zrovna má (pro komerční použití v hodinkách). Existule ale i luxusnější verze hodinek postavená na základech modelů Fénix. Mezi modely Fénix 3 a Fénix 5 byly vypuštěny luxusní hodinky s názvem Garmin Chronos. Technologicky to byl takový hybrid mezi Fénix 3 a Fénix 5. Garmin s nimi poprvé ukázal hodinky v celokovovém pouzdře. Pouzdo Chronosů bylo vyráběné z oceli nebo titanu. Hodinky v porovnání s Fénixy vypadaly o poznání luxusněji a Garmin poprvé ukázal, že disponuje hodinářskými technologiemi pro zpracování materiálů.

  • Garmin Chronos
  • Garmin Chronos
  • Garmin MARQ
Foto: Garmin

Podruhé udělal Garmin podobný krok krátce před příchodem řady Fénix 6. Na trh uvedl inovaci Chronosů, tentokrát pod označením Garmin MARQ. Modely MARQ začínají na cca 39 000 korunách. Jsou to luxusní verze hodinek Fénix 6 a umí naprosto vše, co Fénixy, jen jsou opět v celokovovém, tentokrát výhradně titanovém pouzdře. Garmin MARQ se vyrábějí v několika variantách, každá je věnovaná některé z oblastí, na které se značka Garmin historicky zaměřuje: sport, letectví, jachting, outdoor, auto-moto sport, vojenství, golf…

Garmin D2

Garmin D2 je řada hodinek zaměřená na piloty a letectví. Mají leteckou databázi letišť a letových prostorů. V případě nesnází umějí pilota navést na nejbližší letiště nebo mají k dispozici letecké počasí a více časových zón. Na jejich ciferník můžete zadat imatrikulační znaky vašeho letadla nebo s nimi absolvovat některou z mnoha sportovních aktivit, pokud zrovna nelétáte.

  • Garmin D2 Delta
Foto: Garmin

Garmin Tactix

Pokud patříte k ozbrojeným složkám nebo jejich příznivcům, pak jsou právě pro vás určené modely Garmin Tactix. Jejich provedení je nenápadně matné, mají podporu systémů pro noční vidění a k dispozici profily pro taktický trénink. Oproti Fénixům nabízejí navíc bezpečnostní funkce, které znemožní ukládání jakýchkoliv informací o pozici při pohybu v terénu nebo tréninku a speciální funkce Kill Switch dokáže kombinací tlačítek vymazat všechna data z paměti hodinek v případě, kdybyste při plnění úkolů padli náhodou do zajetí. Nejvyšší modely Tactixů se pyšní solárním sklem a vestavěným balistickou aplikací pro výpočet parametrů střelby na dlouhou vzdálenost.

Garmin Tactix. Foto: Garmin

Garmin Quatix

Modely Garmin Quatix ocení vyzavači jachtingu. Mají k dispozici informace o přílivu/odlivu na libovolném místě na Zemi, funkci Muž přes palubu, alarm na utržení kotvy a závodní jachtařské stopky s unikátní virtuální startovní linií. Na lodi můžete hodinky propojit s námořní elektronikou, a dokonce i s autopilotem nebo námořním audio vybavením. Vše jde z hodinek ovládat a sdílet.

  • Garmin Quatix. Foto: Garmin

Garmin Descent

Garmin Descent jsou Fénixy pro potápěče. Plánování ponoru, výpočet dekomprese, odpočet času, po který byste po ponoru neměli letět letadlem nebo například uložení místa ponoru pomocí GPS. Sportovní profily obsahují většinu dostupných sportů jsou doplněné o volné potápění, potápění se vzduchem a směsmi. To vše v civilní velikosti potápěčských hodinek, které můžete na ruce nosit po celý rok a to i do práce.

  • Garmin Descent. Foto: Garmin
14. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyVybavení

Boty, které se povedly. Ultramaratonec Orálek jmenuje své oblíbené modely

od Magdaléna Ondrášová 11. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Od 90. let až po současnost. Ultramaratonec Daniel Orálek měl na sobě nepočítaně modelů. Několik z nich oceňuje více než ty ostatní a mnohé z nich se už nevyrábí.

Bohužel, alespoň co se běhání týká, tak už patřím k pamětníkům, a když mám psát o botách, které mi padly natolik, že jsem si je zapamatoval, tak se musím vrátit do období před rokem 1989 a do devadesátých let.

Těžko vysvětlit někomu, kdo se narodil v devadesátkách nebo později, že prostě neexistovalo zajít do krámu a vybrat si mezi desítkou značek a spoustou modelů. Pokud bych dal v obchodě prodavači dotaz na běžecké boty, tak asi vytáhne „prestižky“ (česká značka Prestige vyrábějící až do současnosti).

Také internet byl pouze zálibou několika nadšenců na vysokých školách a o tom, že by v Netscapu šlo někdy prodávat boty, to tehdy netušil asi ani Elon Musk.

Co se tenkrát nakupovalo?

Nechci říci, že to byl můj nejoblíbenější model, ale v zásadě byla jen jedna dostupná volba, a to  Maratonky z Partizánského. Myslím, že stály 270 Kčs a přitom můj příjem ze sportovního stipendia byl cca 400 korun. Bohužel bylo pravidlem, že mi vydržely, tak dva měsíce. Kdybych občas nějaké nefasoval v oddíle, tak jsem běhal v plátěných teniskách. Možná i proto byly nejoblíbenější botou těch časů pro mě tretry.

O módě bosoběhu a bot s nulovým dropem jsem ještě nejméně 20 let neměl nic vědět, ale běhal jsem na dráze v botách, které měly šest hřebů a žádnou patu. Každému z dnešních běžců doporučuji ať si zkusí zaběhat v tretrách na dráze nebo alespoň v terénu. Budou vás sice bolet lýtka, ale ten pocit lehkosti a síla odrazu za to stojí.

Od půlky devadesátek se daly koupit běžecké boty buď náhodně v zahraniční, nebo u několika málo prodejců v Česku. V každém případě jsem si tenkrát neevidoval boty, ve kterých jsem běhal. To začalo až po roce 2004, kdy jsem začal s ultramaratonem a také s novým tréninkovým deníkem vlastní výroby. Pokud bych chtěl být ještě přesnější, tak první záznamy o tom kolik a ve kterých botách jsem běhal, mám až od roku 2009, ale i přes tento hendikep jejich počet k dnešnímu dni dosáhl 120 párů. V rámci své osobní botové hitparády nemíním vyhlašovat první nebo druhé místo, ale celé „top ten“, ovšem bez udání pořadí.

Top pohodlných bot podle Daniela Orálka

K samotnému výběru bot je potřeba dodat, že hlavním mým kritériem je pohodlnost bot. Při běhu mívám už dost jiných problémů, než abych si k nim chtěl přibírat otlaky nebo puchýře. Velmi důležitým kritériem je rovněž hlavní účel, ke kterému budu boty používat. Tím nejčastějším použitím dle naběhaného objemu byl trénink na silnici, potom závody a nakonec několik málo kousků určených do terénu. Zkušenost totiž byla taková, že silniční závodní boty zvládnou naprostou většinu terénů, kromě velmi hlubokého bahna nebo ledu. Konečně se dostáváme k samotným botám a budu je jmenovat v časové ose, jak jsem si je pořizoval.

Mizuno Rider 12

První, které stojí za zmínku jsou Mizuno Rider 12. Tréninkové objemové boty, které byly pohodlné, příjemně odtlumené a hlavně vydržely strašně moc kilometrů. Měl jsem dva páry, než je přestali vyrábět a naběhal jsem v každém z nich přes tři tisíce kilometrů.

Co si pamatuji, tak měly snad jen jedinou vadu a to díru uprostřed paty (ze strany podrážky) kde byla vidět Wave (vlnová deska) technická vychytávka firmy Mizuno. V zimě se tam často zachytával sníh a po krátkém čase se vám na patě udělala sněhová boule, se kterou se opravdu špatně běželo.

Mizuno Ronin 2

Další bota ze stáje Mizuno, kterou jsem si oblíbil, byla závodka Ronin 2. Lehká příjemná bota, která také měla vlnovou desku. Ovšem to hlavní, proč si mě získala, byla její podrážka složena z malých špuntíků, které měly vynikající přilnavost v mokru a hlavně na sněhu.

Do dnes si pamatuji  zimní závody v terénu a na sněhu v Brněnském poháru, na které kde kdo bral terénní boty s obrovským vzorkem nebo dokonce boty s hřeby, a já si vyhrával v silničním modelu od Mizuna. Pravda, dnes by mi už ani ty výborné boty asi vítězství nezajistily.

Adidas Supernova Glide

Po epizodě běhání v Mizunech následovalo velmi krátké období, kdy jsem zkusil několik modelů Nike, ale bylo to příliš krátké, aby mě některý model výrazně zaujal, protože přišla moje éra běhání ve značce Adidas.

Důvodem bylo, že Adidas byl můj výhradní sponzor obuvi i oblečení na řadu let. Je logické, že dalších pár modelů, které uvedu, jsou boty se třemi pruhy nebo trojlístkem ve znaku. Botou od Adidasu, kterou jsem obouval stále v novějších a novějších verzích byla tréninková Supernova Glide. Klasická silniční tréninková bota, která splňovala moje hlavní požadavky. Byla pohodlná, hodně vydržela a dalo se v ní pohodlně závodit například na 24 hodin.

Bohužel jako většina firem, tak i Adidas dělal každý rok novou verzi a ne všechny byly ty úplně pravé. Nicméně většina z těch asi 10 modelů co jsem měl, byla výborná a přesně plnila ten účel, pro který jsem si ji vybral, tedy boty pro základní objemy. K jejich odolnosti je potřeba říci, že i přesto, že jsem botník obměňoval v podstatě každý půlrok, tak v některých modelech Glide jsem naběhal kolem 1 800 kilometrů a ještě stále byly celkem použitelné, a tak jsem je předával svým kamarádům k dalšímu použití.

Adidas Adizero Adios

Pokud píši o botách Adidas a druhém desetiletí 21. století, tak nelze opomenout model Adizero Adios, který byl už ve své první verzi skvělá bota pro závodní maratony, také Haile Gebrselassie si je v Berlíně, když běžel maraton za 2:03:59, pochvaloval. Nemůžu než s ním souhlasit, protože to byla rychlá a tvrdá bota pro zkušené maratonské závodníky.

Pro mě, to ovšem byla bota, se kterou jsem hlavně běhal na většině svých „krátkých“ ultramaratonů. Tedy na závodech do 100 kilometrů včetně. Ještě také verze číslo 2 stojí za zmínku, protože v podrážce měla malé špunty podobné těm, co jsem dříve obdivoval u Roninu. Také spolupráce s výrobcem pneumatik Continental na podrážce kvalitnějších modelů Adidas nesla ovoce v podobě odolnosti a jistého odrazu i v mokru.

Běhal jsem i v dalších modelech Adios včetně verze Boost, ale ta první verze byla nejlepší. Možná, že zainvestuji a pořídím letošní hit – model Adios Pro, který má sice s původním modelem společné jen jméno, ale pokud se letos vůbec poběží nějaký maraton, tak by to možná stálo za vyzkoušení.

Adidas ACE

V řadě Adizero jsem vyzkoušel ještě další modely a za zmínku určitě stojí model ACE, který byl stavbou velice klasická bota a možná proto mi docela vyhovoval.

Adidas F50

Model, který se bohužel dělal velmi krátce, byl F50, což byla bota vhodná na tempové tréninky a já ji používal až do rozpadnutí.

Adidas Feather

Pokud jsem chtěl běhat sprinterské závody (rozumějte pro mě závody do půlmaratonu), tak jsem vyhledával ty nejlehčí a nejostřejší modely, které byly v nabídce. Mezi ty, které bych chtěl vynést na světlo, patří určitě model Feather, který měl méně než 200 gramů a velmi dobrý přechod do odrazu.

Adidas Takumi Sen a Adidas Takumi Ren

Také téhle v oblasti nejlehčích modelů nesmím opomenout Takumi Sen a Takumi Ren. Navzájem se lišily jen trochu v podrážce a barvě. Jinak obě verze byly lehounké ostré závodní boty, které bych na maraton doporučil jen velmi dobře trénovanému běžci nebo masochistovi. Verze boost se naštěstí prakticky nezměnila, ani co se týká váhy ani v rychlosti odrazu, takže na 10 kilometrů je to vždy výborná volba.

Některé boty od Adidas do dnes používám, protože jsem si na ně zvykl a peníze, které do nich vrazím, jsou rozhodně dobře investované.

Salming Race 5

Když jsem ukončil spolupráci s firmou Adidas, tak jsem nějakou dobu zkoušel Salming. Všechny modely, co jsem zkusil, byly lehké boty, všechny s malým dropem, jak je dnes moderní, a všechny velmi tvrdé. Tedy nejsou to boty pro každého, a pro mě měly jednu negativní vlastnost, a to poměrně malou výdrž, což přiznávám, může být i problém mých deformovaných chodidel, protože ne každá bota vydrží mé výrazně vbočené palce. Zmíním tu alespoň jeden model a to závodku Salming Race 5, která byla lehounká a výborná na krátké tratě, ale na mých nohách vydržela jen asi 300 kilometrů a já jsem si zvykl v závodních botách naběhat aspoň dvakrát nebo i třikrát tolik.

Hoka One One Clifton 5

Na závěr zmíním boty, které aktuálně obouvám na tréninky (závodil jsem naposledy v září, když nepočítám nepovedené MČR na 100 kilometrů v prosinci). Na objemy jsem si pořídil jedny Hoka One One v modelu Clifton 5. V zásadě jen můžu potvrdit všeobecná tvrzení. Je to pohodlná bota s robustním tlumením, která je přesto lehká a dá se v ní svižně běhat. Ovšem měl jsem sáhnout po modelu Wide, protože v užší verzi, kterou jsem zakoupil, moje vbočené palce začínají už po 600 kilometrech trhat svršek, a také mě dlouhou dobu bolelo chodidlo právě pod palcem, protože o malý kousek přesahoval onu charakteristickou kolíbku, kterou Hoka oplývá.

Adidas Boston 5

Poslední tréninkový model, který zmíním, je tempová bota Adidas Boston 5, která mi na moje silniční tempové tréninky vydržela fantastických 2 800 kilometrů. Tím pádem jsem je po konci jejich životnosti aktualizoval na model Boston 9, který používám právě k letošním tempovým tréninkům

Trénink v prosinci a lednu

Celá moje podzimní příprava směřovala k MČR na 100 kilometrů, které se po druhém odložení konalo 5. prosince 2020. Bohužel přesně týden před závodem se mi kousl levý hamstring, a to tak, že jsem sotva klusal. Na start jsem se postavil v marné naději na zázrak a ten se nekonal. Po sedmi kilometrech jsem vzdal, protože noha prostě nefungovala.

Několik dní jsem dal pauzu a pokoušel se vrátit zpět do tréninku. Úporná bolest ve svalu se vrátila, takže jsem se opět po dvou dnech pauzy vrátil k pomalém klusání. V podstatě každý další trénink intenzity se vrátil v nějakém problému se svaly. A nechce to přestat.

Postupně se objevil problém i pravém stehně a potom v obou lýtkách. Vždy to je velmi bolestivé. Rozhodl jsem, že místo intenzivních tréninků budu pouze klusat a někdy po vánocích jsem se postupně dostal na celkem slušné objemy.

V podobném duchu jsem pokračoval i v lednu, kdy jsem se snažil v týdnu alespoň o dva trochu intenzivnější tréninky, které se ovšem úrovni, kterou jsem běhal v listopadu, přibližovaly jen velmi vzdáleně. Nakonec nejtěžším tréninkem byl běh o délce 41 kilometrů v tempu 4:50, kdy jsem poté musel čtyři dny ubrat v délce i intenzitě, protože bolavé koleno mě k ničemu dalšímu nepustilo. Vzhledem k tomu, že počasí nabývá stále více zimního charakteru, tak i další tréninky budou spíše laděny do objemu aerobní vytrvalosti.

Přehledová tabulka za prosinec a leden:

 KmPrůměrné tempo
Týden (6 dní)210:05:40
Týden350:05:48
Týden1070:05:08
Týden920:05:13
Týden (4 dny)810:05:33
Prosinec: celkem 336 km.
 KmPrůměrné tempo
Týden (3 dny)51,10:05:52
Týden124,50:05:31
Týden158,90:05:17
Týden162,50:05:02
Týden (4 dny)147,20:05:16
Leden: celkem 644 km.

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

11. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

SOUTĚŽ: Známe výherce audioknih Wim Hof: Ledový muž

od Magdaléna Ondrášová 10. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

V minulém týdnu jste soutěžili s Audiotékou o tři knihy otuželeckého guru Wima Hofa a je na čase si říct, kdo knihy získává.

Knihu Wim Hof: Ledový muž získávají tři vylosovaní výherci od audioteka.cz, kteří splnili podmínky soutěže.

Vylosovanými jsou: Hana Melčová, Petr Křístek a Bohuslava Valová. Gratulujeme, můžete očekávat e-mail s kódem.

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

10. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkJak se oblékatRady a chybyTréninkZačátečníci

Běhání při -15 °C? Jistě, jen více pečujte o achilovky, radí fyzioterapeut Petr Soukup

od Magdaléna Ondrášová 10. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Že můžeme běhat v teplotách pod bodem mrazu víme, jak je to ale v extrémních teplotách na Českou republiku méně obvyklých? Běžec a fyzioterapeut v jedné osobě, Petr Soukup, v tom problém nevidí. Své zásady to ale má.

Teploty klesající k -15 °C přes den nejsou pro nás až tak obvyklé a běžci, kteří přes zimu teprve začínají běhat, mohou mít obavy, zda si nezpůsobí potíže. Nežijeme na Sibiři a komfortní teplotu máme na teploměru úplně jinde – od dost výš. Na názor jsme se zeptali odborníka, který nerozumí jen tělu jako fyzioterapeut, ale sám je například mistrem ČR ve sprint triatlonu.

Dýchání v mrazu

Pokud zvolíte pro běhání v mrazu pohodovou aerobní rychlost (tempo obecné vytrvalosti, tedy takové, kdy se nezadýcháváme příliš a jsme schopní například při běhu konverzovat bez lapání po dechu), bude pro vás dýchání beze změny a pravděpodobně si ani nebudete muset zakrýt ústa tunelem.

Problém se může objevit v případě, že se rozhodnete absolvovat intenzivnější trénink. „Ve chvíli, kdy vznikne větší poptávka těla po kyslíku a začneme hyperventilovat, nemusí se ostrý vzduch našemu dýchacímu ústrojí líbit a začne nás škrábat, pálit,“ popisuje Petr Soukup, který zastává názor, že 90 procent vdechovaného vzduchu by do plic mělo přicházet skrze ústa.

Při dýchání je tedy potřeba řídit se pocitem. Zakryjte si ústa šátkem nebo přizpůsobte běžecké tempo, zpomalte.

Tělo, svaly a šlachy

Velkou péči věnujte svalům a šlachám, na které má teplota velký vliv. Nižší okolní teploty mají za důsledek stažení krve z periferie (dolních i horních končetin) do trupu, aby chránila životně důležité orgány. Svaly v periferii jsou tak více náchylné ke zranění a Petr Soukup v takovou chvíli varuje před podceněním rozcvičení a nečekaném přechodu do maximálních intenzit: „V lepším případě dojde jenom k natažení, v horším k natržení svalů.“

Otestovali jsme pohodlnou ASICS GEL-Nimbus 23. Obstála na výbornou

Před samotným vyběhnutím je důležité se v teple rozhýbat a připravit tělo alespoň částečně na následující aktivitu. Při samotném běhu na delší dobu nezastavujte a snažte se spíše držet konstantní tempo. Ihned po doběhu doporučuje fyzioterapeut teplou sprchu, čaj, převlečení do suchého oblečení a lehký pozátěžový strečink.

Oblečení na běhání do mrazu

Každý jsme jiný a jinak chlad snášíme, proto nelze jednoznačně říct, jak přesně se do -15 °C obléknout. Ale právě teď více než kdy jindy je důležité sáhnout po funkčních materiálech, které budou odvádět vlhko od těla a svrchní vrstva odolná proti větru nenechá chlad prostoupit až k zpocené kůži.

Ideální stav je, kdy vyjdete ven a je vám trochu zima. Během se za chvíli zahřejete. Je-li vám po opuštění domova teplo, jste příliš oblečení, naopak při velkém diskomfortu vám vrstva chybí. Vraťte se a přioblečte se.

Soukup upozorňuje na oblast hlavy, kterou uniká velké množství tepla, a především v chladném počasí je potřeba mít tuto část těla zakrytou a neměli byste opomíjet ani teplé rukavice a ponožky.

Jako důležitou část také zmiňuje oblast achilovek. „Podkotníkové ponožky nechejte doma v šuplíku, protože především achilovkám se chlad moc nelíbí a není dobré je kromě sportu zatěžovat také nepříznivými teplotami.“ Pozor tedy i na příliš krátké, i když dlouhé legíny.

Mezi -15 °C a -20 °C takový rozdíl není

Neřiďte se pouze venkovním teploměrem, ale takzvanou pocitovou teplotou, na kterou mají vliv další faktory, především vítr (ale i vlhkost). „Leckdy může být mnohem horší varianta -4 °C se silným větrem oproti -20 °C a bezvětří,“ takže vždy přihlédněte i k tomuto faktoru. „Osobně již větší rozdíl mezi -15 °C nebo -20 °C nespatřuji a podobně tomu je i u plusových teplot,“ říká zkušený sportovec.

Pozor si dají kardiaci, astmatici a začátečníci

Běh v takto extrémních podmínkách samozřejmě nebude vyhovovat lidem, kteří mají jakékoliv problémy s respiračním nebo kardiovaskulárním systémem. Začínající běžci by měli spíše zvolit formu procházky nebo indiánského běhu, varuje Petr Soukup. „Pokud chcete i tak vyběhnout, tak doporučuji jakoukoliv formu souvislého běhu o nižší tepové frekvenci. Všeobecně určitě do 150 tepů. V případě nutnosti intenzivního intervalového běhu je možná ten pravý čas na běžecký pás.“

Běžecké pásy mnoho z nás nesnáší, ale na druhou stranu, kolik je takto extrémních dní v České republice? Může to být i příjemné zpestření běžecké přípravy. Že nic by se nemělo přehánět platí vždy, ale obzvlášť nyní, kdy jsou fitness centra s běžeckými pásy zavřena.

Petr Soukup (*1987)

  • vystudoval Tělesnou výchovu a sport na FTVS UK a Fyzioterapii
  • mistr ČR ve sprint triatlonu
  • vicemistr světa v terénním triatlonu (do 19 let)
  • vicemistr světa v Ironmanu (kategorie 30 – 34 let)
10. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Rady a chybyZačátečníci

Nebuďte za lamu: běžecký slovníček pojmů

od Magdaléna Ondrášová 9. 2. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Neztraťte se v konverzaci a zjistěte, co se za běžeckou hantýrkou skrývá. Přinášíme výčet nejčastějších slangových pojmů, které můžete zaslechnout při setkání a konverzování s hobby vytrvalci.

Abeceda – běžecká abeceda je soubor speciálních cviků, které se provádí před tréninkem a jejich efektem je rozvoj běžeckých schopností (silnější odraz, lepší technika běhu, apod.). „Zkoušel jsem tu abecedu podle videí na Rungo a má to něco do sebe!“

Desítka – jde o běžeckou distanci v délce deseti kilometrů. Chlazené zlaté osvěžení po odběhnuté desítce to ale nevylučuje. „Nejdřív si zlepšuj čas na desítku a pak teprve běž půlku.“
Došlo mi (ti, mu…) – stav při běhu, kdy vyčerpáte veškerou energii a nemůžete dál. „Na 32. kilometru mi totálně došlo.“
Drop – je sklon boty, nebo jinak řečeno výškový rozdíl mezi patou a špičkou udávaný v milimetrech. Čím vyšší sklon, tím větší úleva pro lýtka a achilovky. Nejnižší drop je nula milimetrů. Obvyklý drop u pohodlné objemové obuvi je 10 až 12 milimetrů. „Na ty boty s nižším dropem si zvykej postupně, ať si neuženeš nějaké zranění.“

Fartlek – je druh rychlostního tréninku. Principem je střídání rychlého a pomalého běhu. „Více jsme o fartleku a druzích tréninku psali v tomto článku.“

Hlaďák – stav, kdy při dlouhém tréninku podceníte doplňování cukrů a spálíte je natolik, až vám dojde. „Mám hlaďák, nemáš hroznový cukr nebo něco?“
Hobík – hobby běžec, nebo také běžec neprofesionál. „Rungo je super web s radami pro hobíky.“
Hustník – je výraz z orientačního běhu a označuje mladý hustý les, ve kterém se nedá běhat, nedá se ani narovnat, dá se tak leda srazit s divokým prasetem. „Každý příčetný běžec se hustníku radši vyhne, ale občas se nezadaří.“

Pohodlné boty na běhání. Otestovali jsme ASICS GEL-Nimbus 23

Chrt – jedinec, jehož hlavní koníček je běhání a jeho časy jsou pro většinu hobíků snové. Poznáte ho také podle tristních zásob podkožního tuku. „Dneska mi to celkem běželo a pak mě do kopce předběhla skupinka chrtů a bylo po náladě.“

Nesmeky – pomůcky, které se navlékají na podrážky bot, aby tyto neklouzaly na náledí a ušlapaném sněhu. Je to levnější varianta bot s hřeby. „Na Lysou v zimě jedině s nesmeky, borci.“

Osobák – osobní rekord. „Jakej osobák máš na desítku?“

Patař – běžec, který výrazně došlapuje na patu, což ani neodpovídá správné běžecké technice, ani nedělá dobře jeho tělu. „Chce učit lidi, jak běhat, a přitom je to patař jak vyšitej.“
Půlka – polovina královské běžecké distance maratonu. Půlmaraton. „Běžíš letos půlku v Praze?“ Originální význam je ovšem běh na 800 metrů, jelikož je to zhruba půlka míle.
Prošitej – výraz, který taktéž užijete v cyklistice. Sportovec „prošitej jak deka“ si naložil v tréninku či závodě tolik, že se fyzicky odrovnal. „Jsem úplně prošitej.“

Rovinky – rovné úseky na krátké vzdálenosti několika desítek metrů, které se běhají svižným tempem několikrát za sebou (zpět se vyklusává). „Dáme abecedu a pak ještě nějaký rovinky.“

Silničky – silniční boty určené k běhu po asfaltu a zpevněném povrchu. „Bereš si dneska silničky nebo trailovky?“

Tepák – hrudní pás, který snímá tepovou frekvenci. „Vzal sis dneska tepák?“

Trailovky – trailové boty určené k běhu v terénu a nerovném či nestabilním povrchu. „Bude tam hromada bláta, pršelo, beru trailovky.“

Vyklusat – stimulovat tělo regeneračním kratším během v pomalém tempu, například po závodě. „Jdu se vyklusat.“ Taktéž můžete použít „rozklusat se“ před závodem, zahřát a připravit tělo na zátěž pomalým během.

Zeď – nebo také maratonská zeď, je stav, který může přijít kdykoliv, ale obvykle se přihodí na zhruba 35. kilometru maratonu. Běžce přepadne znenadání pocit vyčerpání a nechuti pokračovat v závodu. Není mu jasné, zda nechtějí pokračovat nohy nebo hlava, ale najde-li dost vůle pokračovat dál a nezastavit, obvykle do několika minut takový stav odezní a pokračuje dál. „Klasika, přebíhám Libeňský most a najednou zeď.“

9. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
PohybStrečinkTréninkZdraví

Těmito jednoduchými testy zjistíte, jak jste flexibilní. Vyhněte se zranění při sportu

od Kateřina Honová 8. 2. 2021
autor Kateřina Honová

Není nad to, být dostatečně flexibilní. Zejména v této době, kdy odpoledne neplatí to, co platilo ráno, o včerejšku nemluvě. Nebudeme však řešit flexibilitu mentální, ale probereme si téma flexibility měkkých tkání a vysvětlíme si, proč je důležitá.

Ať už běháte, nebo jezdíte na kole, ať už převážně sedíte, nebo ležíte, tělo se (kupodivu) přizpůsobuje vaší pozici. Pokud tedy v práci převážně sedíte, tělo se adaptuje na sed. Výbornou kompenzací je běh, ale na ten je třeba se připravit. Pokud totiž strávíte vsedě mnoho hodin, tak příliš nepočítejte s tím, že se napřímíte do ideální pozice hned, jak se postavíte. Mimoto práce na počítači zkracuje svaly horní části hrudníku, sed pak bedrokyčlostehenní svaly a kupříkladu častá jízda v autě zase lýtkové svaly. K tomu, aby se tělo mohlo pohybovat a neubližovalo si, je třeba mít dostatečný rozsah pohybů. Ten limitují nejen zkrácené svaly (jak často víme), ale také fascie a kloubní pouzdra (jak často nevíme). A pokud tyto tkáně budou v neoptimálním nastavení, budou měnit i váš pohyb. A hned je tady zánět okostic, bolesti kotníků, či kolen… A o to, aspoň myslím, nikdo nestojí. 

Následuje několik testů, díky kterým v cuku letu zjistíte, jak na tom jste. Tak schválně…

Pozn. Pokud máte po operaci (kolen, zad aj.), samozřejmě respektujete svá pohybová omezení.

Flexibilita kotníků: V pozici vkleče si sedněte na paty. Pozor, paty se snažte tlačit k sobě, pokud si sednete tak, že paty se „rozjíždí“ do stran a vy sedíte mezi nimi, tak to rozhodně nebudeme počítat. Při správném provedení byste měli dosednout na paty tak, že hřbety nohou jsou na podložce. Nejen hřbety nohou, i holeně jsou na podložce.

  • Pokud nejsou nohy celou plochou na položce: zkrácené svaly holení
  • Pokud nedosednete na paty, nebo vás táhnou stehna: zkrácené svaly přední strany stehen
Foto: Kateřina Honová

Flexibilita svalů zadní strany stehna: V pozici vleže na zádech, paže podél těla dlaněmi nahoru, obě nohy natažené, špičky směřují ke stropu. Zvedněte jednu nohu co nejvýš. Ideálně by se měla dostat do pravého úhlu k trupu (a logicky i k té druhé končetině). Koleno zůstává natažené.

  • Pokud není koleno natažené: zkrácené svaly zadní strany stehna (hamstringy)
  • Pokud se zvedá druhá noha od podložky (lehce se ohýbá v oblasti kyčle): zkrácený sval bedrokyčlostehenní (té nohy, která leží na zemi)
Foto: Kateřina Honová

Flexibilita svalů zadního svalového řetězce (lýtko, hamstring, vzpřimovač): Vsedě s nataženýma nohama se překloňte a zkuste se dotknout prstů na nohou. Ideální je přesah o délku dlaně před prsty na nohou. Minimum je dosáhnout na prsty na nohou, pokud nedosáhnete, styďte se a napravte to.

  • Nedotknete se prstů na nohou: zkrácené svaly lýtkové, zadní strana stehen, nebo vzpřimovače páteře
Foto: Kateřina Honová

Flexibilita kotníků, kolen a kyčlí: Proveďte hluboký dřep. Měli byste se v něm cítit vcelku pohodlně (pokud tedy nemáte rifle, které mohou zejména muže v některých partiích trochu tísnit), nic netahá, nic nebolí. Kulatá záda v tuto chvíli neřešte.

  • Paty jsou ve vzduchu: zkrácení svalů lýtek, nedostatečná hybnost v kotnících
  • Nedosednete dolů: zkrácení svalů přední strany stehen
  • Tendence přepadnout vzad: zkrácení svalů hýždí a zad, zkrácení svalů lýtek
Foto: Kateřina Honová

Flexibilita rotace hrudní páteře a svalů trupu: Vleže na boku, obě paže taženy před tělo, dlaně na sobě, nohy nataženy. Svrchní dolní končetinu dejte před tělo do pravého úhlu vůči trupu. Z této pozice proveďte pomalou rotaci za paží na opačnou stranu. V plné variantě položí ženy paži od oblasti předloktí na podložku, u mužů očekáváme aspoň kontakt prsty se zemí. (Ne, opravdu vždy se to nepovede.) Rozhodně testujte i druhou stranu.

Pro machry varianta „preclík“: v konečné pozici předchozího cviku uchopte nohy rukama (vždy tu nohu na straně blíž uchopující ruce – pokaždé mě překvapí, jaké možnosti jsou schopni testovaní vymyslet, když se chvíli nekoukám). Kolena samozřejmě pokrčte. Při plném provedení leží záda větší části plochy na podložce a nohy jsou těsně nad zemí nebo na zemi.

  • Rotující paže se zastaví nad zemí: zkrácení prsního svalu, zkrácení šikmého břišního svalu
  • Přednožená dolní končetina se zvedá od podložky: zkrácení ITB (natahovače stehenní povázky) a na to, milí běžci, opravdu pozor
  • Obě výše popsané situace se vyskytují najednou: zkrácení celého bočního fasciálního řetězce
Foto: Kateřina Honová

Flexibilita prsních svalů: Vleže na zádech, nohy pokrčeny v kolenou a opřeny o podložku. Paže v pozici svícen a pozor, pokud vám žebra půvabně vyjíždí ven do inspiračního postavení hrudníku (lidově „chrt“), zase je stáhněte dolů (ano, mělo by je držet břišní svalstvo). Při správném provedení leží paže volně celou plochou (jakože opravdu celou plochou – i zápěstími) na podložce. Nepočítá se, když je aktivně tlačíte do podložky.

  • Nepoložíte část horních končetin na podložku: zkrácení prstních svalů
  • Neumíte zkorigovat chrta: nedostatečnost funkce břišních svalů

O správném protahování, nejčastějších chybách (ano, technika a zase technika), si napíšeme příště. A pozor: I zdatní bardi, protahující, rolující a celkově se kompenzující, dělají stále jednu často se opakující chybu, která dlouhodobě blokuje zlepšení flexibility. Tak se podívejte na testy (nejen podívejte) a příště si prozradíme zase něco víc.

Autorka Kateřina Honová pracuje v Brně jako fyzioterapeutka.

8. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkPohybPsychikaRady a chybyTréninkZačátečníci

Tipy: jak udržet motivaci pro běhání a „vykopat se“ ven

od Vít Kněžínek 7. 2. 2021
autor Vít Kněžínek

Důvody pro pravidelné běhání mohou být různé. Lepší postava, rychlejší čas, touha zaběhnout maraton, nebo prostě jen radost z pohybu na čerstvém vzduchu. Většina z těchto cílů jsou ale poměrně abstraktní, vzdálené a do hlavy se tak chtě nechtě dostává červíček pochybností se slovy: ,,A stane se něco, když teď pro jednou vynechám?”

Při běhu je ale velmi důležitá vytrvalost a pravidelnost, proto vám dnes přinášíme několik tipů jak se motivovat k běhu, i když se vám opravdu nechce. 

Až zítra…

Zimní počasí dokáže s motivací většiny běžců pořádně zamávat. Sluníčka málo, vlezlá zima, vítr, déšť, tma… seznam důvodů, proč dneska nikam nejdu, může být opravdu velmi dlouhý. Jestli ale chcete dosáhnout svého, pak se každé vynechání počítá a vzdaluje vás od vašich cílů – bez ohledu na to, jak velké cíle to jsou.

Běhání by vás mělo v první řadě bavit. Pokud se dostanete do stadia, že pouze mechanicky kladete nohu před nohu a ani po dokončeném tréninku ne nedostaví sebemenší pocit štěstí, pak je na zvážení, jestli běh na čas nevyměnit za jiný sport a tím nabourat nudnou rutinu.

V dnešní době je taková výměna složitější než kdy dřív, ale i tak se dá najít několik možností. První na řadě jsou běžky, nebo skialpy (v poslední době extrémně oblíbený zimní sport). Pak už se nám možnosti poněkud zmenšují, ale fantazii se meze nekladou. Můžete vyrazit na hory se sněžnicemi, nebo využít venkovních workoutových hřišť. Varianta je i domácí cvičení a posilování, nebo osedlání cyklistického trenažeru či rotopedu.

Co vás dostane ven

Jestli je ale běh sportem číslo jedna, pak obvykle stačí malé pošťouchnutí, aby se člověk zvedl z vyhřátého křesla, obul boty a s radostí vyrazil zdolávat kilometry bez ohledu na počasí (jen pokud je náledí, tak vybíhejte ve speciální obuvi viz náš článek).

Tou správnou motivací může být oblíbená hudba. Proč si při běhu neužít nové album oblíbené kapely, které jste si doposud neměli čas v klidu poslechnout od začátku do konce. Stále oblíbenější je i mluvené slovo v čele se zajímavými podcasty. Udělat si během dne hodinu čas na poslouchání nemusí být jenom tak a běžecký trénink se k tomu dokonale hodí. Chuť poslechnout si něco nového (ať už je to hudba nebo rozhovor) může být skvělou motivací, proč přece jenom vyrazit ven. Nezapomínejte ale na základy bezpečnosti, když budete mít sluchátka v uších v provozu.

Jestli se řadíte mezi výkonnostně orientované ambiciózní běžce, pak si můžete domů pořídit odškrtávací kalendář na kterém bude krásně vidět, kolik dnů zbývá do vysněného závodu. Můžete namítnout, že nikdo neví, jak bude letošní závodní sezóna vypadat. Proč ale nemít trochu optimismu a při volbě letního termínu nedoufat v přízeň osudu, že vše proběhne jak má?

Dalším skvělým pomocníkem mohou být sociální sítě. Ať už je to Facebook, Instagram, nebo Strava, dobře odběhnutý trénink vždycky zaručí pozitivní interakci vašeho okolí. Respekt, nebo dokonce obdiv mohou být až nečekaně silnou motivací. O rivalitě mezi kamarády ani nemluvě. Pro spoustu lidí je taková forma motivace naprosto nepředstavitelná a přitažená za vlasy, ale obzvlášť v době lockdownů a karantén se každý sociální kontakt počítá, ať už je z očí do očí, nebo skrz displeje, mobilních telefonů. 

7. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Energii nezničíš: Nové ULTRABOOST 21 ji umí zpracovat a vrátit na maximum

od Rungo 5. 2. 2021
autor Rungo

„Běhám, protože mě to nabíjí.“ Aktuální studie tento často slýchaný výrok potvrzuje: Pravidelné běhání zvyšuje pocit hladiny energie o 20 %. A co teprve, když objevíte boty, které vám dokážou energii i vrátit – dokonce lépe než kdykoli předtím? Adidas ULTRABOOST 21 potvrzují zákony fyziky, módy i fair play. 

Tři proužky ve znaku sportovní revoluce

Katherine Switzerová, která jako první žena navzdory pořadatelům i předsudkům zaběhla Bostonský maraton a ukázala světu, že ženy mohou být vytrvalkyně. Dick Flosbury, skokan, co se nebál jít proti proudu, jako první přes laťku „hodil záda“ a zrodil se nový olympijský rekord i dosud nepřekonaná technika flopu. Jesse Owens a jeho zlatá sklizeň na olympiádě v Berlíně v roce 1936, kdy už se do vlajky s pěti kruhy zarývaly spáry nacistické orlice.

Všechny tyto legendy mají jedno společné: Nekonečnou energii, s jakou vyrazili navzdory pravidlům, konvencím a předsudkům, výjimečnou sílu osobnosti, sportovní nadání a…boty se třemi pruhy. Ano, dokonce i  Owens otřásl nacistickou rasovou propagandou v německých botách, které mu předal Adolf ‚Adi‘ Dassler osobně. Spolu s dalšími byl důkazem toho, že sport boří hranice i předsudky, a že cíl je nadosah – stačí se správně odrazit.

„Dobrý pocit“ je, oč tu běží(me)

Energie je dnes velmi často skloňovaným pojmem, a to jak ve sportovním, tak psychologickém, ale i ezoterickém světě. Každý s energií nakládáme po svém a každý si pod tímto pojmem představíme „to naše“. Pro nás běžce to bude energie k pohybu, ale i ta, kterou nás pohyb zpětně nabíjí. Tento opojný pocit potvrzují i data, která vyplynula z nedávné celosvětové studie, která vznikla právě ve spolupráci se značkou adidas. 

Studie zkoumala běžce po celém světě a odhalila u nich o 20 % častější pocit vyšší hladiny energie než u lidí, kteří neběhají. Celých 40 % respondentů, kteří zvýšili svou frekvenci běhání, uvedlo, že jim běhání přineslo pozitivnější přístup k životu. Ukázalo se také, že proti trudomyslnosti nemusí zabrat jen cimrmanovská písnička, ale právě sport: více než 35 % účastníků studie se ztotožnilo s tím, že jejich hlavní motivací k pohybu bylo právě zlepšení stavu duševního zdraví.

Běhání dokáže přinést významné změny v našich životech: Dodává nám sebevědomí, dobrý pocit z vlastních úspěchů i jedinečnou možnost překonávat sebe sama a „zazávodit si“ – i když třeba jen proti svým vlastním předchozím výsledkům. I v době kdy není možné se postavit na startovní čáru se stovkami dalších, nás běh dokáže motivovat, vzájemně spojit a udržet v pohybu.

ULTRABOOST 21: Bota, která vás odrazí ke hvězdám

Ze středoškolské fyziky si možná pamatujeme, že energii nelze vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie. Lze si to krásně ilustrovat na běhání: Rozhodneme se, nazujeme „kecky“ a vyrazíme. S každým dopadem přetavíme kousek energie na kopanec do asfaltu, kterému je to tak trochu jedno – je dost pevný na to, aby nám naši energii vrátil třeba v podobě trošku nepříjemného (a nezdravého) otřesu v kolenou. 

adidas ULTRABOOST 21, FOTO: adidas.com

Běžecká bota může takové nárazy tlumit a pohlcovat, nebo odpružit a vracet v podobě přidané energie do každého odrazu. Kterou možnost si vyberete? Běžecká obuv adidas ULTRABOOST 21 dodá běhu lehkost, o které se vám snilo od dob, kdy jste se poprvé (možná trošku těžkopádně) odrazili od země. Oproti svému předchůdci disponuje o 6 % vyšším obsahem kapslí BOOST v mezipodešvi, která zaručí optimální pohodlí a maximální návratnost energie.

5. 2. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecké botyTrailové botyVybavení

Recenze: Altra LonePeak 4.5, boty na běhání, které nejsou pro každého

od Karel Holub 5. 2. 2021
autor Karel Holub

Americká značka Altra u nás zatím patří k méně známým, ale začíná si získávat pozornost běžců i vyznavačů dálkových pochodů. Hlavně mezi horskými a ultra běžci je spojená se zvučnými jmény a jejich reklamní bannery najdete na těch největších trailových závodech v Americe i jinde po světě. Redaktor a běžec v jedné osobě přináší osobní test modelu LonePeak 4.5.

Značka Altra se proslavila hlavně specifickou konstrukcí bot s nulovým dropem a velkoryse pojatou přední částí boty, kde je dostatek prostoru pro prsty a jejich přirozenou práci.

K modelu Altra LonePeak 4.5 jsem se dostal od neméně dobrých bot od značek Inov-8 (Roclite, Trail Talon, Race Ultra) nebo Saucony (Peregrine). Altra mě zlákala právě svojí typicky širokou špičkou a nulovým dropem. Běhám víc než deset roků a postupně jsem se propracoval k tomu, že potřebuji opravdu hodně prostoru pro prsty. Pokud prostor nemám, chytají mě na dlouhých závodech křeče do lýtek a chodidel.

Pozor při výběru. Nulový sklon pro zkušené a o půl čísla větší boty

Nulový drop, tedy sklon mezi patou a špičkou, mi vyhovuje a řekl bych, že je ideální pro běžce s nižší váhou a dobrou technikou došlapu. I mimo běhání používám barefoot obuv s nulovým dropem a minimalistickou podrážkou a podstatnou část roku chodím bos. Nemusel jsem se tedy obávat častého neduhu, který trápí běžce, kteří přejdou na boty s nulovým dropem, a to je bolest lýtek a achilovek. Je jasné, že pokud na tenhle typ obuvi nejste zvyklí, je potřeba začít opatrně a postupně se naučit, jak v nich běhat a chodit, abyste si neublížili. A je pravda, že někdo si prostě nezvykne. Tyhle boty nejsou pro každého. Já jsem na nich za čtyři měsíce naběhal přes 800 kilometrů a zkusím se podělit o zážitky.

Altra LonePeak 4.5 po více jak 800 kilometrech. Foto: Karel Holub

Lone Peak 4.5 nejsou moje první Altry. Mám i silniční model Escalante a pro Lone Peak jsem zvolil stejnou velikost boty. Chyba. Měl jsem si vzít o půl čísla větší. Není to chyba fatální a běžet v nich jde. Jde to i dost dlouho. Nejdelší běh v nich mám přes 50 kilometrů a nehty mi z toho neslezly, ani nezmodraly. Ale příště už si to budu pamatovat. A stejně bych postupoval, pokud přecházíte z jiných značek. Proti Inov-8 a Saucony berte Altra Lone Peak o půl nebo celé číslo větší.

První obutí a první výběh. Vzal jsem je na svoje oblíbené kolečko po polních a lesních cestách za městem. A dobrý. Konečně dobrý pocit v přední části chodidla. Nikde mě nic netáhne, netlačí. Prsty se můžou pohodlně roztáhnout a v dopadu i odrazu pracují, jak mají. Široká špička působí trochu bačkorovitě a mohla by svádět k dojmu, že Altra Lone Peak je pomalá bota. Není. Umí se docela dobře rozběhnout do vyššího tempa a podrážka poskytuje dostatečnou oporu pro záběr snad na všech typech terénu. Není to sice krosová raketa, kterou bych si vzal na rychlé krátké závody, ale rozhodně není potřeba se bát, že by vás brzdila v rozletu. Jen dávejte pozor na klopýtání. Aspoň já jsem si tedy na začátku několikrát hrábnul špičkou o zem a skončil v kotrmelcích. Je to asi způsobené jak širokou konstrukcí přední částí boty, tak méně zvednutou špičkou. Stačilo mi pár blízkých setkání s tvrdším povrchem a buď jsem si začal dávat pozor, nebo se boty trochu vytvarovaly, ale už se mi to nestává.

Agresivní podešev do terénu

Podrážka je složená z několika druhů směsí a má docela agresivní vzorek se čtyři milimetry vysokými špunty. Altra používá dva marketingové názvy pro technologie použité na podrážce Lone Peak 4.5. Technologie Maxtrac má poskytovat ideální poměr dobrého odrazu, trakce a odolnosti podrážky. Po více než 800 kilometrech můžu říct, že výdrž podrážky je opravdu dobrá. Zhruba třetinu objemu jsem Lone Peak trápil na asfaltových přebězích a úsecích, zbytek na lesních a polních cestách, nebo pěšinách a občas v blátě nebo dokonce sněhu. Opotřebení podrážky je minimální a věřím, že bez problémů vydrží ještě jednou tolik.

Druhou technologií použitou na podrážce je Trailclaw, která má pomáhat v odrazové fázi záběru přes palec. Jistotu odrazu potřebujete nejen při rychlejším přesunu po rovině, ale taky při škrábání se do prudších kopců po nezpevněném povrchu. Můžu říct, že jsem Lone Peak několikrát zkoušel na pořádných stojkách v lese, kde je směs bláta, kamínků a listí a záběr byl dostatečně jistý. Až u opravdu prudkých ramp, kdy jsem se musel pustit do náhonu na všechny čtyři, mi Lone Peak občas prosmekly.

Altra LonePeak 4.5

  • Trailová bota na běhání
  • Hmotnost: 298 g (8)
  • Drop: 0 mm, pata 25 mm, špička 25 mm
  • Cena: 3 999 Kč

Pozitiva: široká přední část, životnost, trakce
Negativa: ochrana proti kamenům, volnější konstrukce patní části

Takže na běžné i středně těžké terény a kopce mají moji plnou důvěru, ale na hodně kluzké bahno nebo velmi prudké kopce bych sáhnul po botě s hlubším vzorkem nebo dokonce hřeby. Stejně tak to může být pro překážkové závody, ale ty neběhám, tak se raději nebudu pouštět do hlubších úvah.

S podrážkou jsem celkově spokojený, ale jedno slabé místo se přeci najde. Kameny. Hlavně ty špičaté, co trčí z lesních a polních cest a umí se trefit přesně do nejcitlivějších míst chodidla. Altra Lone Peak 4.5 má za tímhle účelem sice speciální komponent, který pojmenovala Stone Guard, ale ten je tak nějak na půl cesty mezi střední a malou ochranou vašich chodidel. Je dobře, že vám Lone Peak poskytuje zpětnou vazbu a cit pro terén, ale když pádíte dolů z kopce, potřebujete se na botu stoprocentně spolehnout, a ne se bát každého většího kamínku. A tady má pro mě Altra Lone Peak rozhodně rezervu.

Prodyšnost svršku

Odolný svršek boty je dobře řešený jak z pohledu prodyšnosti, tak po stránce volnosti a vedení pro chodidlo. V teplých dnech jsem neměl pocit, že bych se v Lone Peak zbytečně vařil a v zimě mi zase netáhlo na palce zbytečně děravým úpletem. Prostě tak akorát. Když proběhnete kaluží nebo potokem, nabere Lone Peak dost vody a chvíli si člověk připadá jako v ploutvích, ale po chvíli se dá zase pohodlně běžet dál bez nepříjemného čvachtání nebo klouzání chodidla v botě.

Přední část boty není nijak extra chráněná proti nakopnutí tvrdohlavých kamenů, ale obsázka je dostatečná a nestalo se mi, že bych si nějak bolestivě nakopl prsty. Jazyk je bez polstrování, nijak v botě nepřekáží a neshrnuje se. Konstrukce boty kolem kotníku je dost volná a podpora achilovky spíš nízká. A přesně tak to mám rád. Ale chápu, že někomu to nemusí sednout a má raději pocit pevného sepjetí s botou a kotník obestlán polštáři z plyše. To vám Altra Lone Peak opravdu nenabídne. Celá bota je prostě konstruovaná tak, že nikde nepřekáží, netlačí, netáhne. Nic za vás neudělá, ale taky vám v ničem nebrání. Běžíte vy, ne vaše boty.

Nový dámský model Altra LonePeak 4.5. Foto: altrarunning.eu

Tkaničky

Trochu složitější to může být se šněrováním. Tkaničky samotné jsou velmi dobré, ploché a dobře texturované, takže se nerozvazují a šněrování drží skvěle. Jenže než trefíte to správné nastavení, budete si nejspíš s Lone Peak chvíli hrát. Já mám relativně vysoký nárt a dlouhé chodidlo se širokou špičkou. Šněrování jsem potřeboval nastavit tak, aby mě netáhnulo přes nárt, ale zároveň poskytovalo dost opory a nedovolilo chodidlu sjíždět do špičky v sebězích. Po pár pokusech se mi podařilo najít rozumný kompromis a věřím, že až si příště koupím Lone Peak o půl čísla větší, bude to už úplně perfektní.

Vychytávka, která potěší

Altra Lone Peak má poutka pro uchycení návleků, které pak brání pronikání nečistot nebo vlhkosti do boty. Pěkné, ale nezkoušel jsem. Zatím nemám tu potřebu a věřím, že to funguje skvěle třeba proti sněhu nebo písku. Třeba si to taky někdy zkusím.

Celkově jsem z Altra Lone Peak 4.5 hodně nadšený a už se těším na model Lone Peak 5. Já s nimi budu rád pokračovat a nebojím se je vzít na jakýkoliv trailový běh. Od pohodového tréninku pro ultra závod. Ale taky říkám, že to rozhodně není bota pro každého. Pokud nejste zvyklí na nulový drop, začínejte hodně opatrně, na krátkých vzdálenostech a rozhodně je střídejte s jinými botami s pozitivním dropem. Taky bych váhal, jestli Lone Peak doporučit běžcům s vyšší vahou nebo horší technikou došlapu. Lone Peak 4.5 má tlumení dostatek i na dlouhé tratě, ale rozhodně to není balon, který odtlumí tvrdé rázy a ochrání vaše kolena, kyčle a páteř. Altra Lone Peak rozhodně stojí za pozornost a zvážení při výběru trailových bot, ale vybírejte s rozmyslem a tak, aby boty odpovídaly vašim zkušenostem, kondici a potřebám.

Inkospor Active Pro 80
5. 2. 2021 2 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás