RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Nezařazené

Matematika i odborník. Tak může vypadat hubnutí ve věku 50+

od Lucie Pilátová 4. 6. 2021
autor Lucie Pilátová

Po padesátce může být pro řadu lidí stále obtížnější zhubnout. Obvykle k tomu přispívají nevhodné stravovací návyky, sedavý životní styl a metabolické změny. S několika jednoduchými úpravami se ale zbavíte přebytečných kil i v tomto věku.

Je třeba si přiznat, že tělo se s věkem mění. Po padesátce potřebujeme méně energie, svaly se kamsi vytrácejí, stejnou rychlostí přibývají zásoby tuku a výkon bazálního metabolismu organismu postupně klesá. Z toho vyplývá zásadní fakt – pokud se budeme i nadále stravovat a hýbat jako „za mlada“, začneme spolehlivě přibývat na váze. Hubnutí je v tomto období složitější ještě z jednoho důvodu. Tělo totiž produkuje stále méně somatotropinu, což je růstový hormon, který podporuje růst svalové hmoty. A svaly, jak známo, napomáhají k lepšímu spalování energie, tedy hubnutí. Na řadu tak přichází změna jídelníčku i pohybu.

Zapomeňte na striktní diety

Jestliže chcete rozumně a hlavně trvale zhubnout, rozhodně byste se měli vyhnout hladovění, které jde ruku v ruce s přísnými, často jednostrannými dietami. V takové chvíli totiž metabolismus zpomalí ještě víc než před dietou a začne ukládat tuky na horší časy. Podmínkou správného hubnutí je tedy vhodně složená strava, která podpoří nejenom spalování, ale i tvorbu a funkci svalů.

Pět jídel denně

Tři hlavní jídla a dvě svačiny by měly tvořit stravovací plán celého dne. Snažte se jíst po třech, maximálně čtyřech hodinách. Jde o to, že když budete jíst častěji, vaše trávení a metabolismus tak „přinutíte“ neustále pracovat, takže se rozběhne, jak má. Vyvážené a pravidelné stravování vám pomůže udržet hladinu krevního cukru na uzdě a tím se zbavit chvilek vlčího hladu, kdy takzvaně sníte, na co přijdete. Pokud vám tento způsob hubnutí přijde stejný jako před dvaceti lety, máte vlastně pravdu. Jak ale upozorňuje nutriční terapeutka Lada Nosková z Diet Plan, existuje pár odlišností. ,,V první řadě je třeba vzít v úvahu padesátníkův pomalejší metabolismus, pomalejší životní tempo i jiný druh sportovních aktivit, pokud tedy padesátník vůbec nějaké pěstuje… To vše, podtrženo, sečteno, dá jiné množství kalorií než u lidí mladšího věku. Padesátníci by rozhodně neměli experimentovat se striktními dietami a půsty, stejně jako vynechávat určité živiny, nejčastěji sacharidy. O zdravém a vyváženém jídelníčku by se měli poradit s odborníkem,“ říká zkušená odbornice přes výživu.  

Přidejte bílkoviny

Dostatek vysoce kvalitních bílkovin ve stravě je nejen důležitý pro hubnutí, ale také zásadní pro zastavení nebo zvrácení úbytku svalové hmoty související s věkem.

Četné studie ukázaly, že zvyšování obsahu bílkovin ve stravě má rovněž dlouhodobý vliv na udržení váhy. Také z nich vyplynulo, že starší lidé mají vyšší potřebu bílkovin, proto je nutné přidávat do jídel potraviny bohaté právě na tyto živiny. 

Navíc, pokud si budete dávat bílkoviny večer, vyhnete se i poměrně běžnému problému, tedy chuti na jídlo a večernímu přejídání.

Začněte vařit

Správně nastavený jídelníček, zohledňující váš aktuální stav, obsahuje důležité živiny, které zajistí, aby organismus nestrádal, nedostal se do podvýživy a mohl tak dobře spalovat. To však vyžaduje jednu, zato zásadní věc, začít si doma více vařit. Připravte se na to, že v kuchyni strávíte alespoň ze začátku dost času, na druhou stranu tak budete mít jistotu, že složení jednotlivých pokrmů plně odpovídá vašim potřebám. Rozhodně se vyplatí připravovat si i obědy a svačiny do práce. Celodenní dodržování předepsaného počtu kalorií vás totiž odmění více ztracenými kily. A za to už se trochu námahy vyplatí.

Méně seďte a více se hýbejte

I ten sebelépe vyvážený jídelníček nebude fungovat bez pohybu. Platí, že byste měli spálit více kalorií, než přijmete. Jedině tak začnete hubnout. A to může být problém během pracovního týdne, který prosedíte v kanceláři a večer se zmůžete tak akorát na procházku se psem. Pohyb navíc nedoženete ani během víkendového sportování. Bude to chtít tedy přidat více fyzické aktivity během dne, což není tak složité. Stačí, když zapomenete na výtah a začnete chodit jenom po schodech. Cestou z práce vystupte o dvě stanice dřív a zbytek dojděte pěšky. Zbavíte se tak i nahromaděného stresu z pracovního dne, který bývá často příčinou toho, proč se při příchodu domů vrháme nejprve do lednice, abychom se uklidnili.

Skvělou pomůckou je krokoměr, který vám ukáže, kolik jste toho během dne ušli a jaký byl váš výdej kalorií. Ideálních je přibližně 7 až 10 000 kroků denně, případně více, v závislosti na vašem aktuálním stavu.

Kromě chůze je pro padesátníky vhodná i jízda na kole, plavání, anebo třeba péče o zahradu, samozřejmě dostatečně velikou.

4. 6. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

ASICS posouvá sci-fi do reality: Naskenujte obličej a zjistěte, jak vám sport zlepšuje náladu

od Rungo 2. 6. 2021
autor Rungo

KOMERČNÍ SDĚLENÍ: Dnes, na Mezinárodní den běhu, startuje výzva #UpliftingMinds. Každý z nás se díky ní může spolu s miliony dalších sportovců stát součástí globální interaktivní studie, která ukáže, jaké reálné dopady na posílení duševního zdraví má náš oblíbený sport. Pojďme si zvednout náladu a poslat ji dál. ASICS vybere deset z vás, kteří získají ponožky.

Zdravá mysl ve zdravém těle. Latinsky anima sana in corpore sano. Zkráceně ASICS. Která jiná značka by měla investovat do výzkumu duševního zdraví ve spojení se sportem než ta, která má toto okřídlené přísloví přímo v názvu. Nyní pro nás ASICS připravil další výzvu ve formě globální interaktivní studie, která nemyslí jen na hodnoty v našich výsledkových tabulkách, ale i na to, jaký reálný dopad má náš oblíbený sport na naši náladu. Pojďme do toho – změřme si, co s námi sport dělá a pozvedněme mysl – svou i běžců v našem okolí, městě či zemi nebo klidně na celém světě.

ASICS aneb Sportem ke zdravé mysli

Japonská značka ASICS, jeden z globálních běžeckých „lovebrandů“, se dlouhodobě zabývá problematikou duševního zdraví a možností jeho udržení a zlepšení pomocí sportu. Nedávno značka zveřejnila výsledky studie, kterou iniciovala společně se společností EMOTIV, americkou špičkou na poli bioinformatiky, a dr. Brendonem Stubbsem, vedoucím výzkumníkem v oblasti duševního zdraví na univerzitě King’s College v Londýně. Studie na vzorku 42 elitních a každodenních hobby sportovců prokázala zvýšení pozitivních hodnot po cvičení: spokojenost (průměrný nárůst o 14,4 %), energie (o 9,7%) a uvolnění (o 13,3 %). Takových čísel by byla škoda nevyužít ve velkém!

Po pilotní studii je teď řada na každém z nás. Startujeme symbolicky ve Světový den běhu, který letos připadá na 3. 6. Ode dneška se tedy všichni můžeme připojit ke globální studii, jejíž cílem je ukázat, jaký vliv má pohyb na pozvednutí mysli – naší osobní, lokální běžecké komunity i našeho města, potažmo celé země. To všechno pomocí webové aplikace, do níž zaznamenáme naše pocity, a která z našeho výrazu pozná, jak se cítíme. Nasbíraná data se pak propojí do globální „mapy dobré nálady“, která ukáže, jak sport může pozitivně ovlivnit třeba celý svět.

#UpliftingMinds: Pošli lepší náladu dál

„Předběžné výsledky našeho výzkumu ukazují, že něco tak jednoduchého, jako je dvacetiminutový běh, může mít na naši mysl hluboký dopad,“ říká doktor Stubbs a dodává: „Výsledky studie, získané na základě robustních měření EEG, se staly základem pro aplikaci Mind Uplifter™, která umožní tento výzkum zpřístupnit komukoli na světě a inovativním a spolehlivým způsobem změřit reálné dopady povznášející síly sportu.“ Ambicí projektu je inspirovat co nejvíce lidí, aby „pohnuli“ svou myslí a využili ve svůj prospěch všech kognitivních a emocionálních výhod, které pohyb nabízí.

Aplikace Mind Uplifter™ pracuje s deseti metrikami, jako je sebevědomí, pozitivita, klid, soustředění a další. Pravidelným používáním můžeme zjistit, jak různé sporty ovlivňují různá pole našeho duševního rozpoložení. A protože sport, stejně jako duševní zdraví, jsou i otázkou celé společnosti, můžeme naše výsledky nebo fotky z výběhů sdílet na sociálních sítích pod hashtagem #UpliftingMinds a posílat tak výzvu ke zlepšení nálady dál.  Vrcholem pak je World Uplifting Minds Run – běh, do něhož se může každý připojit virtuálně kdykoli v průběhu června v aplikacích Race Roster a ASICS Runkeeper™.

Mind Uplifter: Změřte si svou náladu

Zní to jako sci-fi? Možná. Připojit se k „hnutí“ je snadné a navíc zábavné: Stačí otevřít webovou aplikaci Mind Uplifter™ a postupovat podle intuitivních pokynů: Naskenujte svůj obličej, podle čehož aplikace vyhodnotí vaši náladu, a vyplňte několik otázek sestavených vědci pro poměření vašich mozkových funkcí. Následně vyrazte na minimálně 20minutový běh (nebo jinou svou oblíbenou aktivitu). Po návratu zopakujte první dva kroky v aplikaci, tedy scan obličeje a zodpovězení otázek. Ihned uvidíte, jak aktivita zapůsobila na vaši psychiku, i jak jste přispěli do globální mapy „World Uplift Map“. Výsledky můžeme sdílet na sociální sítě pod hashtagem #UpliftingMinds a dát tak o projektu vědět dalším a dalším běžcům ve vaší komunitě. Čím více nás bude, tím relevantnější budou výsledky celosvětové studie, a tím více přispějeme k pozvednutí „kolektivní nálady“. Dobrá nálada a lehká mysl jsou totiž nakažlivé a vysoce návykové – stejně tak jako sport samotný. Každé vyběhnutí, každá malá motivace pro naše okolí a každý miligram endorfinů v krvi navíc dokáže velké věci. Drobné krůčky a malé radosti stojí za těmi velkými – ať už jsou to rekordy nebo energie, kterou z pohybu čerpáme.

Zapojte se do výzkumu. ASICS rozdá 10 párů ponožek pro vylosované sportovce, kteří nasdílí svůj uplifted picture, přidají hashtag #UpliftingMinds a #rungocz a vyzvou k akci 5 přátel.

2. 6. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
SporttesteryVybavení

Test: Malý pracant Garmin Forerunner 55 s vnitřnostmi prémiových modelů

od Rungo 2. 6. 2021
autor Rungo

S rokem 2021 a utichajícími událostmi kolem pandemie začíná Garmin opět řádit a na trh přichází další novinky ze stáje sportovních hodinek. Jedná se o nástupce základní řady Forerunner 45, které jsou již pátou generací Forerunnerů s dvouciferným označením. A jsou absolutně jiné. 

Shrnuto do jedné věty – Forerunner 55 má jen jednu velikost, nemá pásek napevno k tělu a podporuje plavání, což jsou věci, které jsou pro tuto řadu nové (kromě jedné velikosti – to byla spíše výjimka pro řadu FR45/FR45s).

Garmin Forerunner 55 (FR 55) jsou ideální hodinky určené pro začínající běžce, sportovce, kteří nechtějí složitou navigaci, ale jen amatérsky sportovat, zlepšovat se. Ale zároveň to mohou být dost dobře velmi lehké, kompaktní a přesné hodinky pro atleta, závodníka, který ví, co chce, jak pracovat se sporttesterem a nepotřebuje využívat dalších funkcí nejlepších modelů, například Fenix 6.

Design

Vzhledově se Forerunner 55 na oko podobá modelu Forerunner 745 (model 745 jsme otestovali v tomto článku), který je bezmapovým top produktem Garminu pro triatlonisty. Říkám na oko, jelikož neaktivní rámeček kolem displeje je u FR 55 o něco větší, než u modelu FR 745. Námi testovaný model má tedy menší displej, ale to pro běžné použití nevadí a maximálně si jej všimnete opravdu až v klidovém režimu při zobrazení času nebo čtení SMS v režimu chytrých hodinek. 

  • Garmin Forerunner 55. Foto: Michael Novák
  • Garmin Forerunner 55. Foto: Michael Novák
  • Garmin Forerunner 55. Foto: Michael Novák

Jak jsem předeslal, hodinky jsou velmi lehké, kompaktní a vhodné na dámskou i pánskou ruku. A ano, i na dětskou. Pokud se jedná o opravdu malou ručku, asi bych stále doporučil (co do pohodlí) model Forerunner 45s, ale to opravdu jen u drobných dětí.

Novinkou nové generace FR 55 je uchycení pásku k tělu hodinek a možnost rychlé výměny za jiný pásek s délkou osičky 20 mm (bez pinů samozřejmě).

Inkospor Petr Soukup

Proti nedávno uvedeným Venu 2 a Venu 2s (jejich recenzi si můžete přečíst zde) mají ale FR 55 stále původní typ optického senzoru měření tepu. 

Displej

Nedotykový displej kryje minerální sklo. Pro neopatrnější uživatele bude asi dobré dokoupit fólii pro ochranu před poškrábáním. Kontrast a čtení údajů na displeji je ale velmi dobrý i pro někoho s horším zrakem. Tak „vyřezaný“ obraz jako u starých Forerunner 35 opravdu nemá, ale tento displej je barevný a na dnešní dobu to není zlé. OLED displej se ale u FR 55 opravdu nekoná.  K tomu zde máme řadu hodinek Venu.  

Jelikož se jedná o základní řadu sportovních hodinek, získáme s nimi pouze šest přednastavených vzhledů hodinek, které lze modifikovat. Je ale možné stáhnout si další z Connect IQ store.

Během aktivity lze nastavit na obrazovku maximálně čtyři údaje najednou.

  • Garmin Forerunner 55 vs Fénix 6 PRO Solar. Foto: Michael Novák
  • Garmin Forerunner 55 vs Fénix 6 PRO Solar. Foto: Michael Novák
  • Garmin Forerunner 55 vs Fénix 6 PRO Solar. Foto: Michael Novák

Optický senzor měření tepu

Optika je u FR 55 shodná s modely 745 a 945, případně Fenix 6. FR 55 jsou malé hodinky, a tak tento senzor měření tepu zabírá skoro celé dno pouzdra hodinek. Díky jejich hmotnosti a rozměrům však sedí hodinky na ruce pohodlně. Na změny intenzity aktivity reagují velmi dobře.

Funkce

Díky poptávce zákazníků, ale i tlakem konkurenčních produktů, dostaly FR 55 (rozdíl od předchozích FR 45) do vínku i další sportovní profily, a tak se skoro dotahují i na o dost dražší modely.

Chválím integrovanou funkci detekce nehod při aktivitách jako je běh, chůze nebo kolo. Hodinky umí rozpoznat nehodu a přes připojený mobilní telefon odeslat na přednastavený kontakt SMS s polohou. 

Z „moderních“ aktivit a funkcí poslední doby umí hodinky aktivitu „běh po dráze“, kde na 400metrovém oválu dokáže tento model sledovat perfektně tempo a vzdálenost. 

Co FR 55 na rozdíl od prémiovějších modelů neumí, je funkce Garmin Pay. Pokud tedy chcete hodinky i na jiné než sportovní použití, asi budete chtít raději vybírat ve vyšší řadě sportovních hodinek Garmin. 

Z tréninkových funkcí umí FR 55 sledovat VO2Max, podporují trenéra Garmin, běžecké tréninkové plány anebo denní doporučení, která se generují na základě aktivit posledních dní a týdnů. K dispozici jsou také metriky pro dýchání, body battery nebo stress score. 

FR 55 umí pracovat v ražimech GPS / GPS + Glonass a GPS + Galileo. Neumí UltraTrac režim.

  • Garmin Forerunner 55. Foto: Michael Novák
  • Garmin Forerunner 55. Foto: Michael Novák
  • Garmin Forerunner 55. Foto: Michael Novák
  • Garmin Forerunner 55. Foto: Michael Novák
  • Garmin Forerunner 55. Foto: Michael Novák
  • Garmin Forerunner 55. Foto: Michael Novák
  • Garmin Forerunner 55. Foto: Michael Novák

Postřehy z užívání FR 55

Jak už jsem zmínil, na ruce mi FR 55 nevadily. Pro běžné nošení jsou to plastové hodinky, které rozhodně neurazí, ale pokud jste byli zvyklí na větší sporttester, asi si budete zvykat déle na malé rozměry. Je radost je nosit a pro drtivou většinu sportovců bohatě stačí. Bohužel nepodporují plavání na otevřené vodě a také neumí připojit cyklistický wattmetr. K tomu účelu ale fakt vyrobeny nebyly. 

Výdrž v jedné aktivitě s GPS je přes 18 hodin. To stačí všem začátečníkům. I nějaké to ultra by se s tím dalo střihnout.

Na testovaném modelu se mi nejvíc líbila jednoduchost hodinek. Mnoho lidí návody ani nečte. No a o tom to je – FR55 prostě vytáhnete z krabice, spojíte s mobilní aplikací Garmin Connect Mobile a … zapnete aktivitu a jde se na to. Žádné složité nastavování. Máte vše, co potřebujete, vše hned měří od začátku. Je to přehledné, jednoduché. Zvládne to opravdu každý. Jednoduchý a efektivní nástroj pro sportovce s integrovanými posledními metrikami. Tak nějak bych to přirovnal k upravenému závodnímu speciálu, který může používat i řidič začátečník. Nasednout, nastartovat a užívat si rychlou jízdu. Závodní McLaren to fakt není, ale je mu velmi blízko a může si to dovolit opravdu každý. A pokud jste závodník, profík, Forerunner 55 poslouží k tréninkům na dráze stejně dobře jako FR 745. 

  • cena od 4 900 Kč
  • vestavěný GPS přijímač
  • měření srdečního tepu
  • chůze, běh, jízda na kole, plavání v bazénu a řada dalších sportovních profilů
  • výdrž až 2 týdny v režimu chytrých hodinek nebo až 20 hodin běhu s GPS
  • chytrá oznámení
  • rozměr 42 × 42 × 11,6 mm
  • rozlišení displeje 208 x 208
  • hmotnost 37 g

Cena je od 4 990 korun a vzhledem k cenovce, rozměrům i tomu, co Forerunner 55 umí, jde o zajímavou novinku, která si najde širokou uživatelskou základnu mezi sportujícími dětmi i sportovci dospělými, kteří hledají hodinky s nižší cenovkou.

Autor textu: Michael Novák

2. 6. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaKolaSilniční kola

Test: Gogoro Eeyo budí emoce. Drahá parádička do města pro fajnšmekry

od Pavel Tomek 2. 6. 2021
autor Pavel Tomek

Co si představíte pod pojmem elektrokolo? Nevzhledné těžké monstrum, na kterém vás v kopci předjede důchodce? Městské Gogoro Eeyo tuhle představu roztrhá na kusy.

Musím se přiznat, když jsem tohle kolo uviděl na obrázku poprvé, spadla mi brada. Jasně, posouzení vzhledu je hodně individuální záležitost, ale i člověk, kterému Eeyo nepadne do oka, musí uznat, že je přinejmenším jiné. Chybějící sedlová trubka je zkrátka velká zvláštnost. Praktický efekt na ovládání a stabilitu to ale určitě nemá. Kolo se jen trochu hůře nosí do schodů, protože není za co pořádně chytnout.

Nějak se s tím ale poperete (ideálně si kolo hodíte na rameno) a celou dobu, co budete tenhle stroj přenášet, budete udivení, jak je neuvěřitelně lehký. A tím nemyslím o trochu lehčí než jiná elektrokola, Gogoro Eeyo se může porovnávat i s neelektrickými koly. Hmotnost se totiž dostala na neuvěřitelných 11,9 kilogramů! Na test jsem měl dražší celokarbonovou variantu, ale i levnější verze, na které najdete několik hliníkových prvků, není nějak přehnaně těžká, hmotnost je pouze 12,5 kilogramů.

Prostě jiné 

Gogoro Eeyo není zvláštní jen svým designem nebo propojením motoru a baterie do jedné součástky. Chybí mu totiž také převody. Má talíř vepředu, jedno kolečko vzadu a mezi tím řemen, místo klasického řetězu. Jednopřevod samozřejmě nese svá rizika – trefit se totiž do konfigurace, která bude vyhovovat všem, je vlastně nemožné. Za sebe mohu říct, že převod mohl být o něco lehčí, ale po rovině se s ním dalo jezdit bez problémů a elektropomocníka vůbec nebylo nutné využívat. 

Gogoro Eeyo není ale zvláštní jen svým designem a nízkou hmotností, udiví vás i systémem nabíjení. Pokud jste zvyklí na těžkou elektrokolovou nabíječku, tady na ni můžete zapomenout. Díky své konstrukci se baterie nijak nevymontovává, k zadnímu kolu zkrátka jen připojíte vidličkovou nabíječku a je hotovo. Stejně jako kolo je mimořádně lehká a skladná (mít o trochu větší kapsu u bundy, vlezla by se mi tam), takže není vůbec problém ji vozit v baťůžku stále s sebou. Vzhledem k dojezdu kolem 60 až 80 kilometrů se bude určitě hodit. Navíc plné dobití netrvá ani tři hodiny.

A ještě něčím vás tohle kolo udiví. Kompletní ovládání elektropohonu je řešeno jen přes mobilní aplikaci a technologii bluetooth. Telefon upevníte do držáku na řídítkách a vše ovládáte na displeji. Aplikace je udělaná stejně stylově jako kolo a ovládání je opravdu jednoduché. Pohybem prstu po displeji přepínáte mezi režimy jízdy, na displeji se ukazuje vlastně jen rychlost, kilometry a doba jízdy. Aplikace slouží také k „odemknutí“ kola. Dokud ho neprovedete, je docela těžké Eeyo i jen vést vedle sebe. Obávám se ale, že zloděje by podobné omezení stejně těžko zastavilo, tím spíše, když je kolo lehké. A kromě chmatáků je potřeba hlídat i to, abyste měli telefon dostatečně nabitý. Jinak kolo ovládat opravdu nepůjde.

  • Foto: Pavel Tomek
  • Foto: Pavel Tomek
  • Foto: Pavel Tomek
  • Foto: Pavel Tomek
  • Foto: Pavel Tomek
  • Foto: Pavel Tomek
  • Foto: Pavel Tomek
  • Foto: Pavel Tomek

A jak to jezdí?

Gogoro Eeyo se profiluje hlavně jako kolo do města. Proč ho nebrat na výlety? Bez odpružené vidlice se sice na silnicích obejdete (i když u těch českých je to sporné), ale omezovat vás budou chybějící převody. I na elektrokole se hodí zařadit těžší převod při jízdě z kopce, a naopak něco lehčího, když šlapete vzhůru. 

Ano, samozřejmě se dá využívat služeb baterie, ale její kapacita není nijak ohromná. Během první testovací vyjížďky jsem docela zíral, jak rychle ubývají její procenta, při zdolávání pořádného kopce. No a když pak baterie zahlásila nula procent a já musel daleko za městem zbývající dva kilometry vyšlapat s pomocí jediného převodu, do zpěvu mi nebylo. Na druhou stranu, stát se mi to s běžným elektrokolem, tak mě zase odrovná jeho tíha. 

Gogoro Eeyo 1s nebo 1

Baterie: 43,6 V, 123 Wh
Výkon: 250 W motor
Doba nabíjení: cca 2,5 h
Výška jezdce: 165 – 185 cm
Dojezd: Až 50 km v režimu Sport, 75 km v režimu ECO (dojezd kola s podporou motoru za předpokladu využití režimů SPORT / ECO a cyklistou o hmotnosti 75 kg jedoucího průměrnou rychlostí 18 km/h na silnici se sklonem menším než 3 % a při okolní teplotě 25°C).
Hmotnost: 11,9 kg/12,5 kg
Cena: 4 699 EUR/4 399 EUR
Foto: Pavel Tomek

Jezdit jinak můžete buď na eko režim a do prudšího stoupání si zvolit režim sportovní. Ten jsem ale po první zkušenosti opravdu využíval jen u kopečků se sklonem přes deset procent, protože tady dostává baterie opravdu zabrat.

Ne, Gogoro Eeyo se opravdu nejlépe cítí jako rychlá a pohodlná přeprava přes město – třeba do zaměstnání. I tady bych ale měl malou připomínku. Sedlo je pro podobné účely snad až příliš tvrdé. Ani tisícovka letos najetých kilometrů mě nepřipravila na bolest zadnice z tohoto sedla. V kombinaci s absencí sedlové trubky a horšího stavu silnic všechny hrboly cítíte až vy víte kde. Tvrdé jsou i gripy na řídítkách. Oboje bych spíše čekal u sportovněji laděného kola. 

Co mne při jízdě naopak příjemně překvapilo je obratnost kola. Většina hmotnosti je soustředěna v zadní části, předek je výrazně lehčí a díky tomu rychle reaguje. Ohromí i přizpůsobení elektromotoru vaší frekvenci šlapání. Motor citlivě reaguje na intenzitu, kterou tlačíte do pedálů a podle toho výkon kola průběžně upravuje. Výsledkem je, že motor sice pomáhá, ale máte pocit, jako byste si to všechno odpracovali sami.

  • Foto: Pavel Tomek

Vadila mi snad jediná věc. Motor přestane pomáhat při překročení limitu 25 km/h. Znovu se ale dá do práce teprve, když je rychlost zhruba 12 km/h. Očekával bych, že se pomoc aktivuje výrazně dřív.

Každá sranda něco stojí

Gogoro Eeyo je unikátní kolo svým designem (který zaručí, že se kolemjdoucí po vás budou otáčet) i technologickým provedením a fantastickou hmotností. Bylo by naivní myslet si, že něco podobného se neprojeví na ceně. Za dražší celokarbonovou variantu zaplatíte zhruba 120 000, levnější verze vás vyjde na znatelně nižších 112 000. Není to málo, ale dostanete skutečně unikátní kolo.

2. 6. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceRozhovory

Z Brna na olympiádu v Tokiu za pouhý rok speciálního tréninku. Sen, který se Tereze Ďurdiakové splnil

od Marek Odstrčilík 1. 6. 2021
autor Marek Odstrčilík

Spousta dětí sní o tom, jak na mistrovství světa v hokeji nebo fotbale dává rozhodující gól, o tom, že zažije úspěch na olympiádě v některém ze svých oblíbených sportů. Cesta, jak se mezi těmi nejlepšími prosadit, ale není vůbec jednoduchá. Tereza Ďurdiaková si olympiádu též vysnila a celý život si za tím šla. Zkusila to v několika různých sportech, ale až v chůzi se jí to letos povedlo. Obdivuhodné na tom všem je, že ji k tomu stačil pouze rok chodecké přípravy. 

Terezo, ty jsi taková neodbytná bušitelka na dveře, dokud ti není otevřeno, že? Narážím na tvoje pokusy v různých sportech dostat se na olympiádu. 
Tak to je pravda. Já si za svými cíli jdu dost vehementně  a dokud se mi to nepodaří, tak se nerada vzdávám.

Dělala jsi akvabely, triatlon, maraton a v tom se ti to nepovedlo, byť jsi nebyla od úspěchu zase tak daleko. Ale jelikož to nevyšlo, tak sis řekla, že toho prostě nenecháš a zkusíš třeba chůzi?
V těch sportech to holt nevyšlo. K chůzi jsem se dostala tak, že jsem ji zkusila a prostě tu techniku se snažila vybojovat a naučit se jí. Tehdy mě při běhu bolela noha a chůze byla skvělým tréninkem. Šance se v chůzi prosadit určitě byla, ale přemýšlela jsem, zda už nejsem na naučení nové techniky stará. Měla jsem po maratonu různá zranění a dostala jsem se k trenérovi Ivošovi Pitákovi, který kromě kola trénoval i chůzi. Začala jsem s kolem kvůli kompenzaci, ale jedno zranění se pořád nedařilo vyřešit. A tak jsem mu řekla, jestli by mě nenaučil chodit. A tak jsem začala. 

Chůze je pro běžce většinou taková “komická” disciplína. Jak jsi ji dřív vnímala?
Tak mně to nikdy teda nepřišlo a musím přiznat, že se mi ten sport vždycky líbil.

Musím uznat, že ses asi v tom sportu trefila do černého, když jsi vlastně za rok natrénovala tak, že ses na vysněnou olympiádu do Tokia dostala.
To ano, ale začátky byly krušné, nešlo mi to. Na tréninku jsem nestačila patnáctiletým holkám a neudržela s nimi ze začátku ani 400 metrů. Puls letěl k 180 tepům za minutu, no šílené. 

Co je na chůzi oproti běhání vlastně nejtěžšího? 
Oproti běhu je chůze daleko silově náročnější. V pomalém tempu, třeba sedm minut na kilometr, není tak těžká, ale když se začne zrychlovat, tak dochází k tomu, že pata u přední nohy je na zemi a u zadní zase špička a zkoordinovat to není vůbec lehké. Pak předsouváte kyčel dopředu a nesmíte v tom “sedět”. Tohle mi dělalo velký problém. Vy musíte mít vlastně uvolněný taneční pohyb. Teď mě napadá, že možná tohle působí na lidi komicky, když pak vidí mužskou chůzi. 

No vrtíte se pěkně, kyčle z toho nebolí?
To si myslí snad každý, ale tohle problém není. Občas můžou bolet záda. U chůze je důležité mít pořádně zpevněný střed těla, což jsem si taky ze začátku užila, nedávala jsem to břichem nebo úpony pod koleny. Prostě pořád něco. .

Takže sis uvědomila i části těla, o kterých jsi ani nevěděla?
Myslela jsem si, že jsem docela pevná. U běhu je to tak, že pokud jste na tom fyzicky dobře, tak nemusíte ani posilovat a nějak to dáte. U chůze, myslím si, že to snad ani nejde zvládnout, slabé břicho vás za chvíli odrovná.

Ještě něčím tě chůze překvapila?
Tím, jak je náročná. Moc důležitá je tam práce paží, což mně třeba dává taky zabrat. Měla jsem na začátku daleko vyšší tepy než u běhu, je zapojeno daleko víc svalových skupin.

Popravdě zvládnout takhle nový sport za rok je na smeknutí klobouku. Víš, co je ale šílené? Že po tolika tvých pokusech dostat se na olympijské hry možná dojde k tomu, že kvůli covidu nebudou. Jak tohle snášíš?
Beru to tak, že kdyby covid nebyl, tak už by bylo po ní a já bych se tam nedostala. Já si vážím toho, kam jsem se dostala, jsem v reprezentaci a můžu se pokoušet o limity na různé akce a startovat na nich. To je skvělé. Přiznám se, že takhle uvažovat mě naučila až psycholožka Zdeňka Sládečková. (smích). Jsem opravdu ráda, že jsem splnila ostrý limit pro olympiádu a ukázala jsem jak sobě, tak i okolí, že na to prostě mám. Věřím, že pokud Tokio nebude, tak se zvládnu dostat na další velké sportovní akce.

Neříkej mi, že bys olympiádu v Japonsku neobrečela?
To asi jo. Ale já bych si našla jiný cíl, za kterým bych šla. Pokud se nakonec uskuteční, tak to bude i tak psychicky náročné, protože budeme předtím pořád někde zavření, trénovat podle rozpisu a v době, kdy třeba nejsme zvyklí. Ale uvidíme.

  • Foto: se souhlasem Terezy Ďurdiakové
  • Foto: se souhlasem Terezy Ďurdiakové
  • Foto: se souhlasem Terezy Ďurdiakové
  • Foto: se souhlasem Terezy Ďurdiakové
  • Foto: se souhlasem Terezy Ďurdiakové
  • Foto: se souhlasem Terezy Ďurdiakové

Jelikož ses nikdy svého snu nevzdala, tak mě napadá, dával ti někdo někdy nálepku blázna?
To ani ne. Spíš mi okolí fandilo.

Ta tvoje zarputilost je obdivuhodná. Neřešíš tím nějaké trauma z dětství, kdy jsi byla třeba přehlížená, nedoceněná?
Prostě je to ve mně odmala. Asi geny. Já třeba už jako dítě chodila sama trénovat před závody akvabel figury. Moje rodiče jsou sportovci, ale amatérští a do ničeho mě nikdy netlačili. 

Dobře, já chci ale pochopit tu zarputilost. 
V posledních třech, čtyřech letech jsem už měla pocit, že na výkon mám, ale nejsem schopná to prodat. Celý život jsem za svým snem šla, ale pořád se mi nedařilo dosáhnout na vytoužený úspěch. Ale dočkala jsem se a konečně se to povedlo. Jsem v reprezentaci a můžu se naplno věnovat sportu. Mohu jet na soustředění, zajít si na fyzioterapii, lehnout si po obědě. Prostě nyní jsem vrcholový sportovec a nesmírně si toho vážím. 

Mně z toho vychází, že si musíš hodně věřit.
To asi ano. Ani trenér moc nevěřil, že bych mohla “ostrý” limit na olympiádu v chůzi dát. Ale já o sobě nepochybovala, když jsem viděla tréninky těsně před závodem. Už dokážu odhadnout, co musím v tréninku zvládnout, abych následně ve stejném tempu zvládla celý závod. 

Tak to pan trenér teď musí koukat, co?
(smích)

Přibliž nám, co se ti odehrávalo v hlavě, kdy jsi došla do cíle a věděla, že limit máš v kapse?
Ten závod byl nahoru a dolů. V jednu chvíli jsem měla náskok, pak o něj přišla, ale řekla jsem si, že musím jít úplně na hranu. Pak už si jen pamatuji, jak jsem překvapená, že už jsem prošla cílem. Nemohla jsem ani stát na nohách, byla jsem úplně hotová.. . Ani ležet na zemi mě nenechali (smích). Chvíli jsem byla trochu mimo, docela mi pomohlo půl láhve piva od kamaráda. Pak na mě padnul spánek a únava, přešla jsem do takové dvouhodinové hibernace. Když jsem se probrala, tak jsem na posezení snědla jeden a půl pizzy.

Zajímalo by mě, jaká byla reakce ostatních holek na tvůj úspěch? Ty pouze rok trénuješ a dostaneš se na OH, ony třeba x let trénují a nic. 
No asi jsem je překvapila. 

Co je tvým tajemstvím?
Určitě mám dobrý základ z těch všech sportů, které jsem kdy dělala. Pak za tím stojí dobrý trenér. Myslím, že ale největší benefit čerpám díky maratonské a triatlonové dřině. 

Jaký je rozdíl mezi běžeckým a chodeckým tréninkem?
Je to podobné. Na chůzi je pro mě fajn, že i po těžkém tréninku nemám problém jít si kompenzačně zajezdit na kole, jít si zaklusat nebo skočit do bazénu. Po náročném běžeckém tréninku už člověk většinou nemá náladu na nic a běžci jdou zpravidla ve druhé fázi zase klusat. Málo kdo zařadí kolo, nebo bazén. Je to málo pestré a po nohách nezvládnete vykonat tak velkou práci, jak třeba na kole. 

Takže chodeckému tréninku běh nevadí, nekazí ti to styl?
Vůbec. Když si jdu zaběhat, tak opravdu pomalu, a to ničemu nevadí. Kdyby to šlo, tak bych klidně z té kompenzace vynechala kolo, ale trenér na něm trvá (smích). Zná mě lépe než já sebe samotnou. Bez kola bych si nohy přetížila. 

A máš hezký chodecký styl?
Tak to opravdu nemám. Strašně mávám rukama, chodím hodně silově, takže se schovávám radši do skupinky, abych nebyla tolik vidět (smích).

Ale za styl body nedostáváte ne?
To ne, ale poutám tím na sebe u rozhodčích pozornost, oni se na mě zaměří a zkoumají, zda jdu správně a jestli nedělám chyby. Ale pravdou asi je, že v technice mám mezery a čím ji budu mít lepší, tím budou i mé výkony růst.

Byla chůze tím posledním sportem, díky kterému ses chtěla pokusit dostat na olympiádu, nebo jsi měla v záloze další?
Tohle byl poslední pokus. A kdyby to nevyšlo, tak bych stejně sportovala, i když už jen pro radost.

Jako vážně už jsi žádný záložní nápad neměla?
(smích) Tak já se tedy přiznám. Ještě jsem trochu přemýšlela o ultra bězích, to se mi hlavou honilo. Ale jestli by to nakonec klaplo, nevím. Nejsem si úplně jistá, že bych dokázala odtrénovat tolik času a kilometrů. Já, když už bych do toho šla, tak bych chtěla i výsledky, a to bez pořádného tréninku prostě nejde. Jsem ráda, že vyšla chůze.

Ty jsi celý svůj život opravdu hodně sportovala. Když se ohlédneš, musela jsi toho hodně obětovat z běžných lidských radostí?
Já se snažím neříkat výraz obětovat. Považuji za radost to, kde jsem. Byla a jsem smířená s tím, že se nemůžu bavit jako jiní, zajít si do kina, pokecat u kávy. Teď je to ještě náročnější. Pořád jsou nějaké závody. To u maratonu třeba nebylo, tam se připravujete během roku na dva maratony, a tak se i na nějakou zábavu občas našel čas. Teď ale rozhodně ne.

Co se tvým úspěchem změnilo?
Je to postupné. Tím, že se ze mě stala vrcholová sportovkyně, se teď už nestydím jít si po obědě na chvíli lehnout, ono je to daleko náročnější. Je to teď vlastně moje práce.

Je při takovém vytížení vůbec prostor na partnerský život?
Tak není to jednoduché. Řeknu to obecně, ideální je, když má partner ke sportu vztah, ale není to profík. Doprovodí vás na trénink, jede s vámi třeba na kole nebo podá v cíli to pivo (smích).

Tereza Ďurdiaková

Věk: 30let
Záliby: divadlo, kino, pečení-cukrařina, sauna, dobrá knížka, 
Největší úspěchy ve sportech:
Synchronizované plavání

  • 10 medailí z Mistrovství ČR 
  • 10.místo Mistrovství světa Čína(jun) (tým) 
  • 2.místo Evropský pohár Barcelona (ženy) (tým) 

Triatlon

  • 2.místo, 4.místo, 6.místo, 8.místo Evropský pohár (Jun) 
  • 22.místo Mistrovství světa Holten (jun) 
  • 22. místo Světový pohár Tongyeong (ženy) 
  • 9.místo Evropský pohár K. Vary (ženy) 
  • 3 medaile z Mistrovství ČR
  • 3.místo Světový pohár v zimním triatlonu

X-terra triatlon

  • 12.místo Mistrovství Evropy Prachatice(ženy) 
  • 11.místo Světový pohár Zittau(ženy) 

Běh:

  • 3.místo Volkswagen maraton Praha 2:48:56 (MČR ženy) 
  • 2.místo Volkswagen maraton Praha 2:47:17 (MČR ženy) 
  • 1.místo Dresden maraton
  • 2.místo ČSOB Bratislava maraton
  • 3.místo Run Czech ½ maraton Ústí nad Labem 1:17:48

Chůze

  • Dvojnásobná mistryně ČR na 20km 
  • 2.místo atletický mítink v Šamoríně na 3000m chůze
  • 5.místo mezistátní utkání Poděbrady 20km
  • 5.místo mezinárodní závod v chůzí  Dudince 20km
  • 9.místo Mistrovství Evropy družstev 35km

Sen:  Když ho konkretizuji, přestane být snem… 

1. 6. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Nezařazené

Na RUNGO.cz startuje nová rubrika Masters pro aktivní 50+. Řekněte to svým rodičům a prarodičům

od Marek Odstrčilík 1. 6. 2021
autor Marek Odstrčilík

Běháme, jezdíme na kole, koloběžce, plaveme, chodíme, chceme pořád poznávat a touha zjistit, co je za delší zatáčkou, nás neopouští. Dobrodružství nemá totiž konce a je jen na nás, zda ho ve svém životě chceme co nejdéle.  Jestli k tomuto poznání dojdeme v 50, 60 nebo 70 a dál, je jedno, důležité je, že dostanete chuť být aktivní a rozhodnete se do toho jít. Pohyb a otevřená zdravá hlava jsou naším motorem.

Některé věci už sice nejdou tak lehce, jako když nám bylo 20 nebo 30, ale to přece nevadí. A tak jsme konečně dali v RUNGO.cz dohromady projekt pro aktivní 50+, který chce být prostorem pro ty, kteří chtějí být i ve vyšším věku v pohybu a chtějí různou formou a intenzitou jít stále vpřed. I my stárneme a je nám jasné a víme, že je to někdy výzva, ale krásná. Být venku sami, s přáteli, s dětmi, vnoučaty a společně objevovat svět. 
Rubrika Masters je tu pro vás. Těšit se můžete na obsah plný rad, motivace, poznávání, rozhovorů, testů, pomoci se zdravím a vůbec na vše, co vám může dodat energie pro to, být mladý duchem.

Rubriku Masters na RUNGO.cz spouštíme od června, pozvěte ke čtení svoje rodiče, babičky, dědečky, prarodiče, dejte jim do oblíbených Masters. To je totiž místo pro ně. A sdílejte nás. Díky moc za podporu.

1. 6. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
VýživaZdraví

Stravovací cykly v sobě skrývají nebezpečí pro fyzickou i duševní kondici

od Lucie Pilátová 30. 5. 2021
autor Lucie Pilátová

Určitě to také znáte. Na jaře je třeba zbavit tělo zimních nánosů nezdravého jídla, které vyženeme detoxem, před dovolenou hubneme do plavek a s podzimem si začínáme dopřávat kalorické talíře, abychom se obalili na zimu. Jenže přesně takové stravovací cykly umí v organismu nadělat pořádnou paseku.

Fakt, že s nadbytečnými kily je třeba zatočit si dnes už nejspíš uvědomují všichni, kterým nebyl dán do vínku dokonale spalující metabolismus. Jenže teorie je jedna věc a praxe druhá. Obvykle totiž sáhneme po sezónních dietách, které v těle z dlouhodobého hlediska napáchají škodu. Jak uvádí MUDr. Miroslava Navrátilová, Ph.D. z Poradny pro poruchy metabolismu a výživy Psychiatrické kliniky FN Brno a LF MU, zejména pro lidi nad padesát let představují diety nebezpečí, protože dochází k úbytku svalů, což dále vede k poklesu fyzických funkcí, kvality života, horší odpovědi na léčbu a bohužel i vyšší úmrtnosti.

Nebezpečný stravovací kolotoč

Jaro odhazuje svršky v dál a odkrývá kila. Právě v tomto období tak přichází na řadu detoxikace organismu, za kterou se často skrývá popíjení detoxikačních nápojů a doplňky stravy sloužící k pročištění od škodlivých látek. Problém je v tom, že tělo má vlastní schopnost detoxikace, kterou ovšem často utlumujeme nevhodným stravováním, nedostatkem pohybu, stresem, vysokou konzumací alkoholu, cigaret a nespavostí. Pokud bychom se tedy k tělu chovali tak, jak si zaslouží, rozhodně se řízenou očistou nemusíme trápit.

Po detoxikaci následuje přísná dieta, protože do léta je třeba shodit přebytečná kila. Jenže léto střídá podzim a s ním se mění i naše stravovací situace. Méně slunečního svitu, brzké stmívání, chladno a blížící se zima způsobují také méně energie. A kde jinde ji rychle nabrat, než v lednici nebo ve spíži. Když k tomu přidáte i větší spotřebu alkoholu, není divu, že na jaře míváme problém si zavázat i tkaničky od bot. A kolotoč se znovu rozjíždí. S podstatným rozdílem, hubneme hůř.

Zlenivělý metabolismus

Jednou jsi dole, jednou nahoře. Tohle košilaté vyjádření sedí na hubnoucí cykly dokonale. Až na to, že s každým opakováním nahoru, myšleno tedy spíš s váhou dolů, se leze čím dál hůř. Důvod je jasný. Každé nezdravé hubnutí zpomaluje funkci metabolismu, takže následně hubneme pomaleji. Lidé, kteří drží dietu, totiž kromě tuku přicházejí i o svalovou hmotu. A čím méně svalů budete mít, tím více se vašemu metabolismu nebude chtít pracovat.

Podle zásad zdravé výživy, které můžete najít například na webu Masarykova onkologického ústavu, www.mou.cz, bychom měli jíst třikrát denně a dopřávat si i dvě malé svačiny. Jenže při detoxu často pijeme různé zeleninové šťávy a při dietách jíme buď málo nebo jednostranně. Tělo má ale zabudovaný záchranný systém. Takže pokud delší dobu hladovíme, začne zpomalovat metabolismus a ukládat na horší časy, aby organismus přežil. Jakmile se vrátíme k běžné stravě, začneme opět přibírat a často dochází k jojo efektu.  

Nechtěný efekt nudy

Pestrá strava v sobě skrývá spoustu chutí, takže je všechno, jenom ne nudná. Na rozdíl od jednostranných diet, které spočívají ve vyloučení konkrétních potravin, například sacharidů. Co myslíte, že se po ukončení takové diety stane? Vzhledem ke stále se zvětšující chuti na cukry si na talíř naložíme kupu sacharidů a po pár dalších porcích jsme tam, kde jsme byli.

Diety, ve kterých chybí důležité živiny, navíc negativně ovlivňují zdravotní stav. Po opakovaném hubnutí sice úbytek váhy nebývá tak velký, jenže ve skutečnosti může být organismus vlivem nedostatku důležitých látek podvyživený.

Zapomeňte na opakované extrémy

Diety jdou obvykle ruku v ruce s jo-jo efektem. Zhubnete deset kilo a do roka je máte zpátky s váhovým bonusem. Jelikož takové trápení vlastního organismu není dlouhodobě udržitelné, je daleko lepší se naučit jíst zdravě, pestře a hlavně pravidelně. Kromě energie by váš jídelníček měl obsahovat i přiměřené množství vlákniny, minerálů a vitaminů, včetně dalších živin. Sice budete hubnout pomaleji, ale váš metabolismus nebude zahlcený ukládáním na horší časy, takže začne správně spalovat. Navíc se tak vyhnete i zmíněnému jo-jo efektu.

Kolik toho spálíte

Abyste zjistili, kolik toho můžete během dne sníst, musíte vědět, kolik kalorií přes den spálíte. V procesu hubnutí platí, že výdej by měl být vždy vyšší než příjem. Od toho se pak odvíjí i sestavení jídelníčku. Jenže ani ten sebelepší stravovací plán nebude fungovat bez pohybu, ideálně na čerstvém vzduchu. Kromě běžného sportování, jako je například běh nebo jízda na kole, zkuste rychlejší chůzi, vyhýbejte se výtahu, cestou z práce vystupte alespoň o stanici dřív. Zkrátka vyhledávejte pohyb všude, kde je to jen trochu možné. Snažte se také vyhýbat stresu a myslet pozitivně.

Rozumný přístup ke stravování rovněž nevylučuje možnost si jednou za čas dopřát třeba oblíbený dortík, čokoládu apod. Samozřejmě to neznamená, že byste měli sníst kopec sladkostí. Ideálním příjemným zpestřením bude degustační porce, která vám nezatíží zažívání.

30. 5. 2021 0 komentáře
1 FacebookEmail
BěháníBěžecké botyTrailové botyVybaveníZávodní boty

Recenze: Volání divočiny s botami na běhání Scott Kinabalu Ultra RC

od Filip Marvan 28. 5. 2021
autor Filip Marvan

Otevírám černožlutou krabici a prohlížím si koncentrované dobrodružství, které se v ní nachází. Trailové boty určené na dlouhé výběhy nebo závody v přírodě prakticky v jakémkoliv terénu a já už si představuji, co všechno s nimi zažiju. Dlouhé běhy v přírodě jsou přesně tím důvodem, proč jsem začal běhat. Objevování nových míst, pěšinky odnikud nikam, skály, potoky, lesy, louky, neznámo a překvapení.

Hned při prvním obutí je znát, že se jedná o boty úzkého střihu. Chodidlo pak sice nemá moc prostoru pro přirozenou práci při došlapu, jak to mám rád, na druhou stranu znám mnoho běžců, kterým právě úzké boty vyhovují. Pokud vám totiž dobře sednou, krásně obepnou chodidlo a jakoby s ním srostou. To oceníte v náročnějším terénu nebo třeba při sebězích. Trochu mi vadil snad jen mírně supinační došlap zejména při první naběhané stovce kilometrů, jako by boty tlačily chodidla na vnitřní stranu, takže pokud trpíte pronací, možná to bude chtít vyměnit vložku.

Vyrážím do terénu, lehce agresivní vzorek se krásně zaryl do promočené hlíny a já letím po lesní pěšince. Boty jsou příjemně lehké a je z nich cítit živost a rychlost. Tomu pomáhá i mezipodešev ze speciální kinetické pěny, která by při došlapu měla vracet více energie než standardní EVA pěna. Prodyšný svršek mě nechává ochutnat každé šlápnutí do louže či bahna, přesně podle mého gusta. Je to další rozměr, jak si užít přírodu, jak vnímat prostředí kolem sebe a terén pod nohama. Při prvním výběhu mě trochu mrzí, že ty vzhledově nádherné boty brzy pokrývá vrstva špíny, ale po pár kilometrech už je mi to vlastně jedno, nemám je přeci do tanečních ani do divadla. 

Kromě vrstvy mazlavého bláta drží boty skvěle na jakémkoliv povrchu a nemám s nimi problém ani na asfaltu. Jsou to perfektní univerzálky, které si mohu obout, když dopředu nevím, co mě vlastně čeká (a takové výběhy za poznáním nebo ultra závody jsou pro mě to pravé dobrodružství). Možná to bude znít divně, ale líbí se mi, jak tichý zvuk vydávají při došlapu. Z lesa vybíhám pěšinou mezi žlutými lány řepkového pole a vyhlížím motýle. Po pár kilometrech se napojuji na klikatou pěšinu podél potoka, cítím, jak mě pálí kopřivy a vlastně si to užívám. Vyplašil jsem srnky, které mě spatřily na poslední chvíli jen pár metrů od pěšiny a chvíli přemýšlím, že bych se za nimi pustil, jako když Tarahumarové lovili antilopy. Uznávám, že bych neměl šanci, a tak běžím dál do začínajícího deště (už zase). I v promočených botách se vlastně cítím dobře, nikde mě nedřou, netlačí, sedí velmi dobře k čemuž přispívá i jazyk, který je skrz na skrz propletený tkaničkami, které ho tak drží neustále na svém místě.

Velkorysé tlumení s poměrně rozumným dropem osm milimetrů mi odpustí chyby v technice došlapu a podrží, když v závěru dlouhého výběhu už sotva pletu nohama. Úzký střih boty nebyl sice úplně láska na první obutí, ale čím déle v nich běhám, tím lépe si na sebe zvykáme, jako by se bota začala přizpůsobovat. V době psaní tohoto článku mám s botami odběháno zhruba 200 kilometrů, a kromě nějaké té špíny to na nich není vůbec znát. Oficiální cena bot 4 490 Korun sice není žádná láce, jedná se zkrátka o nejvyšší kategorii bot, troufám si však tvrdit, že zvládnou ještě mnoho dlouhých výběhů nebo ultra závodů a přepočteno na kilometry to s cenou možná nebude vůbec špatné.

  • Scott Kinabalu Ultra RC Foto: Filip Marvan
  • Scott Kinabalu Ultra RC Foto: Filip Marvan
  • Scott Kinabalu Ultra RC Foto: Filip Marvan
  • Scott Kinabalu Ultra RC Foto: Filip Marvan
  • Scott Kinabalu Ultra RC Foto: Filip Marvan
  • Scott Kinabalu Ultra RC Foto: Filip Marvan
  • Scott Kinabalu Ultra RC Foto: Filip Marvan
  • Scott Kinabalu Ultra RC Foto: Filip Marvan
  • Scott Kinabalu Ultra RC Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Scott Kinabalu Ultra RC Foto: Magdaléna Ondrášová

Pokud hledáte univerzální boty na výběhy v terénu, a to včetně dlouhých ultra závodů, preferujete úzký střih, Scott Kinabalu Ultra RC může být to správnou volbou pro vás. Jsou rychlé, stabilní, poradí si s jakýmkoliv podkladem a nezaleknou se ani přeběhu po asfaltu. 

Jako by mě trochu omámily nějakým kouzlem, neustále mě volají, aby si je obul a vyrazil ven, něco objevovat, něco zažít. A já vlastně příliš nevzdoruji, jen rychlý pohled do mapy, kterou neznámou oblast prozkoumáme tentokrát a znovu vyrážím.

Scott Kinabalu Ultra RC

Závodní ultratrialová obuv

  • Drop: 8 mm
  • Tlumení pata: 29 mm
  • Tlumení špička: 21 mm
  • Hmotnost: 270 g
  • Cena: 4 599 Kč
  • Pozitiva: stabilita, přilnavost, univerzálnost, kvalitní tlumení, životnost
  • Negativa: úzký střih nemusí sedět každému, pocitově lehce supinační došlap

Foto: Magdaléna Ondrášová

28. 5. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceRozhovory

Rozhovor: Strach mám, ale kolo je vášeň a droga, říká přední český cyklista Štybar

od Marek Odstrčilík 26. 5. 2021
autor Marek Odstrčilík

Silniční cyklistika není rozhodně sport pro nějaké uplakánky a třasořitky. Enormní zátěž, neskutečné dávky vyčerpávajících kilometrů, pády nebo nečekané zdravotní komplikace. To patří do života profíků a musí s tím holt počítat. Někdy se ale to, s čím nepočítáte, co vás ani nenapadne, že vás může potkat, stane realitou. O tom ví své Zdeněk Štybar, jeden z našich top cyklistů ve světovém pelotonu. Na konci letošního března musel totiž podstoupit kvůli trablům se srdečním rytmem na katetrizační ablaci. 

Překvapuje mě, že děláme rozhovor zrovna, když se jede krásná etapa na Giru. Vy nekoukáte?
Popravdě to tady mám s parťákem na pokoji puštěné a jedním okem to sleduji (smích).

Přiznám se, že to mám doma úplně stejně.
(smích)

Tak pojďme k rozhovoru a občas se budeme koukat. Zdeňku, z čeho máte jako cyklista největší strach?
Já nemám rád mokré a rychlé sjezdy, protože to nemáte úplně pod kontrolou. Naštěstí existují kotoučové brzdy, což je na mokru obrovské plus, a také do zatáček to brzdí hned a přesně. A pak jsou to hromadné dojezdy, které jsou součástí strategie našeho týmu. Už nějakých dvacet, třicet kilometrů před cílem je to boj o týmové pozice a neskutečný stres. 

Co všechno musíte dělat pro to, abyste jako tým tu pozici neztratili?
Nikdy jako tým nesmíte nikomu uhnout, protože tím ztratíte pozici. Apředevším musíte mít v týmu skvělého sprintera. Jelikož v těchto dojezdech jsme dobří a všichni to v pelotonu vědí, tak se chtějí držet buď za námi nebo někde kolem nás. Tím dostáváme občas víc prostoru než ostatní týmy. Pokud víme, že budeme spurtovat do cíle, tak si už při přípravě na závod řekneme, jak to uděláme, kde jsou kruháče, z které strany je jet, kdy je poslední zatáčka atd. Je to prostě plán do detailu.

Bál jsem se, že je konec kariéry

Co strach o srdce? Na konci března jste podstoupil nečekaný zákrok kvůli problémům se srdečním rytmem poté, co jste se necítil dobře po závodě Gent-Wevelgem a vaše tepy byly příliš vysoké. 
Viděl jsem sice vysoký tep, ale myslel jsem si, že je to jen chyba v měření. Měl jsem ale silný pocit, že něco není v pořádku a šel na další vyšetření. Ještě den před tím jsem byl na lehkém tréninku, a když jsem byl deset minut od domova, tak mě napadlo, že to třeba mohl být můj poslední trénink jako profesionála. Druhý den, když jsem jel do nemocnice, přemýšlel jsem o tom celou cestu a snažil se připravit na to, že to třeba bude konec kariéry. 

Takže strach tam byl?
Bál jsem se, že to bude konec kariéry. V tu chvíli, kdy k tomu došlo, jsem byl, myslím, v životní formě a cítil jsem, že jsem měl asi jednu z největších šancí vyhrát závod Okolo Flander, což byl vždycky můj velký cíl a sen.

Dopadlo to dobře a zase jezdíte a budete závodit. Přemýšlel jste i tom, co byste dělal, kdy vám kolo zakázali?
Tak to nevím. Asi bych mohl dělat v penzionu, který mám, nebo v mojí půjčovně kol na Mallorce. Ale to bych nechtěl najednou ze dne na den. Asi bych si na chvíli dal pohov a srovnal život, co dál. Popravdě se nebojím moc budoucnosti a toho, že bych neměl co dělat. Díky těžkému tréninku si myslím, že zvládnu pracovat od rána do večera. 

Každopádně jste byl po zákroku doma, takže jste si rodiny a ona vás docela užil, že?
No, byl jsem doma tři týdny, což bylo nejdéle v kariéře, co jsem byl takhle dlouho na jednom místě. Já si to strašně užil. Máme šestiletého kluka, takže bylo pořád co dělat. Samozřejmě jsem i jezdil a trénoval.

Budete se kvůli srdeční příhodě třeba více sledovat?
Nebudu. Nevíme, proč k tomu došlo, a protože to nebyla žádná nebezpečná arytmie, tak se tím nechci stresovat. My se pořád měříme a jsme pod dohledem. 

(Koutkem oka jsem v televizi zahlédl, že došlo k nějakému těžkému pádu na 12.etapě Gira) Zdeňku vidíte to?
Jojo. To je de Marchi. Hmm.

Jakobsen může být nejlepší sprinter na světě

Co se vám prožene hlavou, když vidíte takové záběry?
Co říct. Ježí se mi chlupy, ale těžké pády vidíte na každé etapě, na každém závodu. Bohužel to k tomu sportu patří. Cyklisté nejsou nijak chránění. Na hlavě máme jen helmu, ale oblečení je v podstatě jak z papíru. 

Vzpomínám si na děsivý pád vašeho kolegy z týmu Fabia Jakobsena na etapovém závodě Kolem Polska. Několik operací a rekonvalescence trvala devět měsíců. Jakobsen už zase závodí a mě by zajímalo, jak se závodník po tom všem dokáže zase posadit na kolo a spurtovat do cíle?
Představte si, že jste sportovec, který chce uspět. Každý den trénujete, dřete a pak se vám něco takového stane. Po pár týdnech vám začne chybět pohyb a kolo. Vy přemýšlíte, kdy na na něj opět sednete. Já jsem neměl takhle těžký pád jako Fabio, ale potlučený jsem byl, nějaké zuby mi vypadaly a stejně bych nejraději na to kolo šel hned druhý den. Je to posedlost, touha, droga. Fabio je navíc mladý kluk, který podle mě jednou bude nejlepší sprinter na světě. Je v něm, že chce být jednou velký šampion a vyhrávat závody. Zvednout ruce nad hlavu v cíli je pocit, který se nedá popsat. On má i trochu výhodu v tom, že si pamatuje vše do posledního kilometru a pak má okno. Tělo si to nepříjemné vymaže, a pak se vám vrací o něco lépe.

To jste po kariéře profesionálního cyklisty docela zhuntovaní. Co dostává nejvíce zabrat?
Čím víc tělo přetěžujete, tím lepší jste. Určitě kolena, záda, ramena. Vezměte si, že každý z nás najede za rok kolem 30 000 kilometrů, za minutu máte kolem 90 až 100 otáček. Nohama protočíte za rok strašně moc a to je pro tělo celkem dost. Navíc všechno na kolech je teď co nejvíce aerodynamické, což, co si budeme povídat, není vždycky ta nejkomfortnější pozice. 

Takže kompenzujete jak vzteklý?
Snažím se. Někdy jsou tak dlouhé a těžké tréninky, že ne vždy se zadaří.

Minulý týden se jela parádní etapa z Perugie do Montalcina. Na trase byly prašné a kamenité úseky, které jsou součástí závodu Strade Bianche. Nemrzí vás, že jste tam nebyl, jako cyklokrosař tohle musíte milovat, ne?
Abych se přiznal tak ano. Tahle etapa by se mi líbila, a hlavně bych mohl pomoct kolegovi z týmu Remcovi Evenepoelovi (belgická 21letá hvězda o které se mluví jako o novém Eddiem Merckxovi a ukázat mu, jak na takovém povrchu jet. On se tam trochu trápil, bylo vidět, že je v křeči a není uvolněný. Nebyl v pohodě a ostatní mu ujížděli.

Trochu v tom plaval.
Téhle etapy jsme se v týmu nejvíce obávali. Remcovi je 21 let, je to jeho první závod od nehody, kdy si před devíti měsíci zlomil pánev na závodu Kolem Lombardie, a navíc jeho úplně první takhle dlouhý etapový závod v životě. Musí to být pro něj velká zkouška.

Bylo vidět, že mu i trochu tečou nervy.
Myslím, že si v tu chvíli uvědomil, že ztrácí šanci na přední umístění na Giru. To pro hlavu není jednoduché.

Co vás čeká v nebližší době?
Teď ještě týden horské soustředění a pak závod v Belgii, pak Okolo Belgie, Mistrovství republiky a věřím, že se dostanu na olympiádu. A pak Vueltu, Mistrovství světa v Belgii a Paříž-Roubaix. 

Na olympiádě se jede Mount Fuji. To si užijete, co?
No (smích). Já už to kdysi jel. Proto jsem i tady na vysokohorském soustředění, abych to poladil.

Takže vás bude bavit?
No spíš hodně bolet.

Držím palce
Díky.

26. 5. 2021 0 komentáře
1 FacebookEmail
Inspirace

Běhej, podpoř, vyhraj! V Run for the Oceans jde o dobrou věc a klub Rungo.cz bude losovat výherce bot

od Magdaléna Ondrášová 25. 5. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Nejde o novou akci, ale vlastně už tradici. Značka adidas sbírá plasty vyplavené na pláž, přesouvá do továren a používá k výrobě běžeckého vybavení. A i nyní, už počtvrté v řadě vyzývá nejen vás běžce, abyste i vy podpořili čištění oceánů – a to svým během. S Rungo budete navíc ve slosování o troje boty adidas.

Od roku 2015 společnost adidas vyrobila více než 30 milionů párů bot z příze Parley Ocean Plastic (více jsme psali zde), která je vyrobená z recyklovaného plastového odpadu zachyceného na plážích a v pobřežních lokalitách. Nejen pro značku je to zásadní cesta k udržitelnější budoucnosti.

A právě adidas už počtvrté v řadě spojí běžce z celého světa, aby společně vyběhli na pomoc oceánům díky akci Run For The Oceans.

1 km = 10 plastových lahví

Vy budete běhat a adidas společně s organizací Parley následně odstraní plastový odpad z pláží podle toho, kolik kilometrů se společně podaří zdolat. Za každý kilometr deset plastových lahví, a to až do celkového objemu 227 000 kilogramů.  Virtuální sčítání kilometrů startuje 28. května a potrvá do 8. června 2021.

Běhejte a choďte s klubem Rungo – a vyhrajte!

Abyste mohli své kilometry do Run for the oceans zaznamenat, budete potřebovat účet v aplikaci Running by Runtastic (testovali jsme ji a psali o ní zde). Pokud k běhu využíváte chytré hodinky jako Garmin, Polar nebo Apple Watch, stačí účty pouze propojit. Běhat lze ale i přímo s aplikací, která umí kilometry zaznamenat pomocí vašeho mobilního telefonu.

Až budete mít aplikaci aktivovanou, tak:

  • v mobilním telefonu dole klikněte na „Komunita“
  • vyberte z výzev „Run for the oceans“
  • poté potvrďte „Připoj se k výzvě“

No a pokud se přidáte ke skupině Rungo, získáte šanci být jedním ze tří šťastlivců, kteří po skončení výzvy budou vylosováni a získají boty adidas Ultraboost 21 Primeblue v hodnotě 4 699 korun (test adidas Ultraboost 21). Tento model obsahuje funkční recyklovaný materiál Primeblue z příze Parley Ocean Plastic. 50 % svršku je z textilu a 92 % textilu tvoří příze Primeblue. Už žádný nový polyester.

  • Foto: adidas
  • Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Foto: Magdaléna Ondrášová
  • klikněte na „Skupiny“
  • do vyhledávacího řádku napište Rungo.cz
  • klikněte na skupinu Rungo.cz a na „Připojit se“

Budete moct sledovat žebříček členů skupiny a každý, kdo se aktivně zapojí a nasbírá do žebříčku alespoň deset kilometrů, je ve slosování o boty. Výherce oznámíme formou článku na našem webu www.rungo.cz po ukončení akce.

Jste na sociálních sítích? Sledujte @adidasrunning na Instagramu, Facebooku a Twitteru a k vlastním aktivitám můžete přidat hashtagy #RunForTheOceans a #adidasParley.

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

25. 5. 2021 1 komentář
0 FacebookEmail
CyklistikaKolaSilniční kolaVybavení

Kolo bez řetězu. Převratný systém nebo slepá ulička? Rozebrali jsme téma do čísel

od Martin Kubala 24. 5. 2021
autor Martin Kubala

Píše se rok 2018 a firma Ceramic Speed představuje svůj unikátní systém hnacího ústrojí pro jízdní kola, který má nahradit do té doby používané cyklistické řetězy. Jedná se o na obou koncích ozubenou hřídel, která přenáší sílu z převodníku na třináctirychlostní kazetu. Cílem tohoto systému je minimalizace ztrát způsobených třením při přenosu energie z pedálů na zadní kolo.

Jak celý systém funguje?

Výborně je systém fungování vysvětlený ve videu níže.

Jaké má nový systém přednosti?

Prvotní proklamovanou předností je účinnost přenosu energie z pedálů na zadní kolo, kterou výrobce udává ve výši 99 %. Fantastické číslo! Dalším faktorem je minimalizace ztrát způsobených třecím odporem, která je oproti běžným systémům nižší o 3 %. Další uspořená 3 % proklamuje firma díky nižšímu aerodynamickému odporu, kterého dosáhla díky absenci přehazovačky a vedení hnacího zařízení těsně pod trubkou zadní rámové stavby.

Celková úspora přepočítaná na výkon tak při normovaném třista wattovém výkonu vychází na 16 W, což během rovnoměrné jízdy při rychlosti 40 km/h na 180 kilometrů dlouhé trase udělá téměř čtyři minuty rozdíl. A to rozhodně není málo..

Co se týče hmotnosti zařízení, údaje mi nejsou známy, nicméně lze očekávat, že hmotnost řadicí hřídele bude na srovnatelné úrovni jako celková váha běžného řazení a řetězu dohromady, ne-li nižší.
Z praktického hlediska lze vyzdvihnout absolutní čistotu při běžné servisní manipulaci a předpokládané minimální požadavky na údržbu rotačních částí. Vyšší aerodynamiku zajišťující kryt zároveň slouží k zabránění vniknutí nečistot do mechanismu. Na první pohled dokonalý systém.

Co je vlastně firma Ceramic Speed zač

Abychom se vrátili zpátky do reality, je třeba si představit firmu Ceramic Speed trošku podrobněji. Firma se zabývá výrobou drobných cyklistických komponentů, kterými jsou keramická ložiska, jejichž výhodou je nižší valivý odpor a oproti standardním produktům z kovu až pětinásobná životnost.

Otestovali jsme silniční elektrokolo Canyon

Co se týče důrazu na kvalitu, razí tato společnost nekompromisní strategii a jejich běžně prodejné komponenty jsou opravdu vysoce funkční. Firma Ceramic Speed je totiž v tomto oboru absolutní špičkou a její produkty využívají i mnohé profesionální stáje. Kvalita za každou cenu. Bohužel, doslova.
Kladku s vodícími kolečky do přehazovačky lze pořídit za nějakých 400 až 500 €, hlavové složení v rozpětí 300 až 400 € a na jedno samostatné ložisko si připravte 80 až 150 €. Ano, dva kroužky s kuličkami uvnitř, které pořídíte za cenu snubního prstýnku.

Možnosti uplatnění v profesionální cyklistice

Zpátky k hodnocení. Jelikož se jedná o prototyp, tak cenu systému zahrnujícího kliky, převodovou hřídel, zadní ozubené kolo, řazení a zadní náboj výrobce zatím nezveřejnil. Na základě výše uvedených parametrů však lze očekávat, že bude srovnatelná s pořizovací hodnotou nového auta nižší střední třídy.

Z tohoto pohledu se širší využití mechanismu Ceramic Speed jeví jako utopická záležitost. Ani profesionální cyklistické stáje řešící každou vteřinu se nebudou zabývat novinkou, která by zatížila rozpočet o několik set tisíc až milionů eur.

Je třeba vzít v úvahu, že prvodivizní stáj disponuje zhruba třicítkou jezdců a každý z nich musí mít k dispozici hned několik strojů (tréninkové, časovkářské, závodní, náhradní při závodech a tak dále). Z pohledu manažera stáje – za souhrnnou cenu dva až tři miliony eur se dá pro tým pořídit vyšší přidaná hodnota, než je cca 16 ušetřených wattů.

Všechno to má totiž ještě jeden háček

Firmou uváděné hodnoty je potřeba převést také do reálného srovnání s běžně dostupnými komponenty. Ač může vypadat 99% účinnost přenosu energie jakkoliv fantasticky, tak vězte, že špičková sada Shimano Dura Ace se pohybuje na úrovni 96 až 97 %. Pokud ji doplníte běžně prodávanými komponenty Ceramic Speed (ložiska, kladky, středové a hlavové složení), zvýšíte její účinnost na 98,5 %. Tím se úspora výkonu scvrkne z 3 % na nějakých 0,5 až 1 %.

Rovněž tříprocentní zlepšení aerodynamického odporu je třeba brát s rezervou, neboť se jedná o aerodynamický odpor jízdního kola tvořící pouze 20 % z celkového odporu vzduchu. Zbylých 80 % připadá na samotného jezdce. Takže reálné snížení celkového odporu vzduchu je zhruba 0,6 %.

Pokud tedy věnujete trošku úsilí na maximální zefektivnění klasického systému, budete oproti nově prezentovanému převodu zaostávat o 1,1-1,6 % výkonu. Což představuje rozdíl 3 až 5 wattů, které, přeneseny do reálných čísel, znamenají u čtyřicetikilometrové časovky při standardizovaném výkonu 300 W ztrátu deseti vteřin.

Při jízdě do kopce, v nižších rychlostech a vyšším výkonu se rozdíly mezi oběma systémy ještě více smazávají, a pro jízdu v pelotonu, kdy je závodník po většinu času schovaný v závěsu, nemá inovace absolutně žádný význam (nohám závodnika je úplně jedno, jestli točí výkon 150 nebo 155 wattů, pořád jsou v zóně aktivní regenerace).

Vlastně několik dalších háčků…

UCI. Všemocná, všepřikazující a o všem rozhodující organizace. Pokud systém neprojde jejím schvalovacím procesem, nemá šanci se v závodní cyklistice zabydlet. A důvodů, proč to nepůjde, se najde nejen ze strany UCI hned několik.

Bezpečnost. Jak je z obrázků patrno, pastorek zadního kola připomíná obrovskou frézu se zuby nasměrovanými na pravou stranu. O tom, jak by to v pelotonu při hromadném pádu asi vypadalo, se raději nebudu rozepisovat. Aerodynamická krytka pastorku by s největší pravděpodobností vzala za své při prvním kontaktu s asfaltem.

Cena. Lze předpokládat, že tento mechanismus by už tak vysoké ceny špičkových kol ještě zdvojnásobil a to by v podstatě znamenalo znevýhodnění týmů, které by si tento příliš drahý mechanismus nemohly dovolit. Lze předpokládat, že i tuto skutečnost by UCI měla na zřeteli.

Limitovaný rozsah převodů. Převodový systém prostřednictvím hřídele se skládá z 13stupňové kazety a jednoho převodníku. Tato skutečnost dělá mechanismus nepoužitelný pro naprostou většinu kopcovitých silničních závodů. Buďto vám budou chybět převody v kopcích anebo přiměřené odstupňování pro rovinaté úseky. U třinácti převodů téměř nenajdete přijatelný kompromis.

Možná to zní smutně, ale zdá se, že šance na využití v silničních závodech je v podstatě nulová – pokud nepřijde nějaká inovace.

Ze sportovních disciplín však zůstává ve hře triatlon, kde jsou jednak benevolentnější pravidla a hlavně mnohem více faktorů (dlouhá individuální jízda, konstantní rychlost, rovinatější tratě) hovořících ve prospěch tohoto systému. Koneckonců i modelový výpočet čtyřminutové úspory je šitý na míru cyklistické části Ironmana.

Stejně jako v triatlonu, lze jednopřevodníkový systém aplikovat na MTB a to včetně těch s odpruženou zadní stavbou. Ceramic Speed totiž kromě klasické vyvinuli i teleskopickou hřídel určenou právě pro celoodpružená horská kola.

Jaké jsou vyhlídky?

Možná to bude znít po předchozích řádcích překvapivě, ale šance na zavedení nového mechanismu do běžného prodeje je velká. Je sice fakt, že uplatnění v závodní cyklistice je prozatím nereálné, to ale nic nemění na skutečnosti, že spousta nadšenců, které tato novinka uchvátila, bude ochotna za její pořízení akceptovat i cenu, před kterou by věřící obrátil oči k nebesům a nevěřící si odplivl.

Úspora wattů, aerodynamika, hmotnost, případně další měřitelné parametry při rozhodování běžného spotřebitele nehrají až tak velkou roli. Stačí se podívat, kolik lidí si koupí celoodpružené kolo, i když z ekonomického i praktického hlediska by pro jejich aktivitu byl po všech směrech výhodnější model s pevnou zadní stavbou. Lidi prostě kupují to, co se jim líbí, což v reakci na tuto novinku potvrzují i ohlasy na sociálních sítích, které by se daly shrnout do jediného toužebného pokřiku “Udělejte to levnější, já to prostě chci!”.

Testujeme boty na běhání. Přečtěte si naše recenze.

24. 5. 2021 10 komentáře
2 FacebookEmail
Sporttestery

Pane profesore, už je čas… začít používat sportovní hodinky. Ultramaratonec o funkcích

od Rungo 19. 5. 2021
autor Rungo

Jak titulek napovídá, budou dnešní slova ultramaratonce Dana Orálka o měření času. Protože začínal s atletikou před 35 lety, bude první část především o tom, jak to chodilo dříve, ale také o tom, které funkce využívá a sleduje dnes.

V začátcích jsem jako atlet žádné hodinky nepotřeboval. Pochopitelně, protože jsem měl trenéra, který měl stopky – klasické mechanické cibule a vždy, když jsem doběhl úsek, jsem dostal informaci o tom, jak jsem běžel. Když se zvyšovala náročnost tréninků, tak jsme také začali měřit tepovou frekvenci čili TF. To probíhalo ručně. Běžec si po ukončení úseku musel co nejrychleji najít nějakou tepnu třeba na ruce nebo na krku, od povelu trenéra se deset vteřin měřilo a tento údaj se nahlásil.

80. léta a první Polar

Trenér tedy měl tři základní nástroje: stopky, papír a tužku. Tento systém fungoval velmi uspokojivě po desítky let. Koncem 80. let jsem byl svědkem prvního nasazení techniky do tréninků. Bylo to pro nás velké zjevení, když při různých reprezentačních událostech jsme potkali sportester od finské firmy Polar. A ten nejenom že uměl měřit TF, ale dokázal to přenést do počítače, a také jsem viděl příruční zapisovač, který uměl udělat graf TF v čase. Bylo to něco jako nakouknutí do sci-fi budoucnosti, protože je potřeba si uvědomit, že většina počítačů v ČSSR byly sálové počítače a technika dostupná běžným lidem byla reprezentována několika počítači jako ZX Spectrum nebo Commodore, které byly dovezené z „nepřátelského“ západu a většinou sloužily pro hraní her.

Moje osobní měření času začalo někdy s příchodem na střední školu. Jednak jsem dostal náramkové hodinky Prim a jednak jsem začal běhat některé tréninky sám. Hodinky měly dokonce vteřinovou ručičku a nemusely se natahovat, protože byly na baterii. Tenkrát mi to bohatě stačilo, a když se mi hodinky porouchaly, používal jsem jednoduše veřejné hodiny, když začátek a konec mého běhu byl právě u těchto hodin. Vteřiny nebyly potřeba. Mým snem byly digitální hodinky se stopkami, ale jednak moje finanční možnosti končily někde u nákupu dvou párů bot za rok, a také se digitálky daly koupit pouze u speciálních prodejců, kterým se lidově říkalo „vexlák“ a říkat o nich, že to byla šedá zóna je eufemizmus. První digitálky se stopkami jsem koupil v zahraničí hned po revoluci a byly úžasné. Tedy do chvíle, kdy se po dvou dnech utrhl řemínek. Prostě laciný asijský (Čína ještě do Evropy skoro nic nedovážela) krám. Další, co jsem koupil, už byly dražší značkové Casio, ale za to měly 30 mezičasů a na jednu baterku fungovaly deset let. 

Můj první sporttester

Výraznou kvalitativní změnou tedy pro mě byl až rok 2010, kdy jsem si pořídil skvělý přístroj Garmin Forerunner 310 XT. Najednou jsem byl ve 21. století, protože nejenom, že mi to měřilo tep přes hrudní pás, ale ještě tam byla GPS a měření vzdálenosti, rychlosti a stoupání. Přes speciální USB ANT Stick to umělo samo nahrát data do počítače a například program SportTrack to uměl načíst a zpracovat. Webová aplikace – pokud nějaká byla – byla zatím nepoužitelná.

Najednou jsem mohl běhat trénink buď na přesné tempo nebo určenou TF a nepotřeboval jsem k tomu ani dráhu ani přesně změřené kilometrovníky na silnici. V podstatě to mělo jen dvě vady, pro ultra příliš malá výdrž a nedalo se to použít pro běžné nošení. Takže jsem měl své první Garminy pouze pro sport. To, že 310 byly poněkud větší než aktuální modely, zase vyrovnávala skvělá velikost a čitelnost textů na displeji.

Po krátké zkušenosti s Fénix 2, které mi přišly příliš těžké a těžkopádné, jsem je (Fénixe) vyměnil za Forerunner 920xt. Byly lehké a měly větší výdrž, ale přece jen ne dostatečnou třeba na Spartathlon. Hodinky sice už měly i základní metriky pro mechaniku běhu, ale ještě neměly integrovaný snímač tepu, což mi nevadilo, protože pro běhání používám pás. Vydržely mi další tři roky, než jsem provedl upgrade na model 935xt, který už má integrovaný snímač tepu a měl by vydržet až 30 hodin v režimu GPS. Bohužel v reálu jsem z nich dostal pouze asi 22 hodin a režim ultratac mi nevyhovoval, takže jsem velmi brzy provedl upgrade na model 945xt. Ten je doslova nabušený funkcemi na stejné úrovni jako modely Fénix, ale váží polovinu, což velmi oceňuji na svých kostnatých rukách. Navíc se mi líbí jejich design, který mi přijde zajímavější než u protěžovaného Fénixu. 

Chytré hodinky a funkce, které nyní sleduji

Na rozdíl od mého prvního modelu Garmin (310xt) jsou 945xt hodinky pro celodenní nošení a přestože jsem si nemyslel, že k tomu dojde, tak je aktuálně nosím i při spaní. Nejen kvůli funkcím sledování spánku, ale také kvůli budíku, který mě diskrétně probudí pouhou vibrací. 

  • Foto: Dan Orálek
  • Foto: Dan Orálek
  • Foto: Dan Orálek
  • Foto: Dan Orálek

Co mám nastaveno na obrazovkách

Pochopitelně, že to hlavní proč je mám, je měření při běhu ať už jde o trénink nebo závod. Na hlavní obrazovce svítí celkový čas, vzdálenost a aktuální TF. Na druhé jsou údaje o probíhajícím úseku a následuje obrazovka s průměry a převýšením. Také mám zobrazenou mapu. Vždy mám zapnutý autolap po jednom kilometru, aby mi tato funkce sloužila jako ukazatel tempa. 

Naučil jsem se používat funkce pro tréninky, která je skvělá, když člověk nechce trénovat na dráze. Také pro výběhy v neznámém terénu používám mapy a navigaci po trase. Navíc se nemůžu ztratit, protože vždy jde zvolit funkci Back To Start, kterou považuji za naprosto skvělou.

Naopak informace o tom, kolik mám VO2max a kolik mám odpočívat, beru vždy s velkou rezervou, protože jsem si vědom limitů těchto funkcí založených na pouhém měření tepu. Jsem technicky zaměřený, takže se čas od času dívám i na další metriky a informace, které hodinky umí zobrazit. Jejich tolik, že popis by zabral několik dalších stránek.

Nesportovní funkce, které využívám

Nicméně je tu jedna zvláštní funkce, kterou používám, a to je svítilna. Bezva, když v noci nechcete rozsvítit světlo v místnosti a potřebujete bez zranění doputovat na WC. Při běžném denním použití mám na ciferníku kromě času informace o uběhnuté vzdálenosti za den, předpověď počasí a kdy zapadne slunce. Zároveň mi chodí zprávy z mého mobilu, a to včetně toho, že mi někdo telefonuje. Dokonce jsem si koupil BT sluchátka a čas od času něco poslouchám přímo z hodinek.  Když se dívám na výčet funkcí, tak to překonává o celé světelné roky nejen moje dávné představy, co by tak mohly umět hodinky, ale myslím, že i autoři sci-fi románů zůstali ve svých fantaziích hodně při zemi. 

Vyhodnocování údajů

Samostatnou kategorií každých hodinek je potom možnost vyhodnocování a prohlížení údajů v aplikaci buď webové, nebo v mobilním telefonu. Tady mě kromě statistických údajů zajímají i metriky pro dynamiku běhu. Jsou to funkce frekvence kroku, délka kroku, vertikální oscilace, délka kontaktu se zemí, vertikální poměr a vyváženost kroku.

Zvláště vyváženost kroku začíná při mém kulhání nabývat důležitosti, protože dokáži alespoň orientačně sledovat, jak na tom zrovna jsem. Pravda je, že poslední dva měsíce se alespoň to vypočítané kulhání zlepšilo, ale po krátkém přemýšlení jsem zjistil, že to bylo kvůli kulhání i na druhou nohu. Takže v praxi to vypadalo děsně.

Skvělým doplňkem pro sledování tréninku je potom aplikace Elevate pro Chrome, která si přes Stravu stáhne data a potom je přehledně nahraje do grafu, kde můžete sledovat vývoj kondice, únavu a vaši formu. 

Málem jsem zapomněl na Segmenty, které umí hodinky zobrazovat přímo při běhu a umožní vám na dálku soutěžit s ostatními. Párkrát jsem to vyzkoušel a může to být docela dobrá zábava a motivace. Akorát kvůli větší popularitě doporučuji propojit ty Garminovské přímo na Stravu, kde je přinejmenším mnohem více soutěže chtivých jedinců. 

To co má Garmin též výborně zvládnuto je API (Connect IQ) a možnost doprogramovat nové funkce přímo do hodinek. Pochopitelně ne každý jsme programátor a tak Connect IQ store nabízí velké množství ciferníků, datových obrazovek, nových aplikací a funkcí, které jsou zatím v drtivé většině zadarmo. Není poté problém i pro v počítačích méně zdatné jedince se chlubit každý druhý den novým krásným ciferníkem.

Myslíte, že jen vychvaluji jeden typ hodinek? Jistě, máte pravdu, ale zatím vždy, když jsem hledal nové hodinky, tak jsem nakonec skončil jen u další verze Garminu. Samozřejmě, že někomu jinému bude jiná značka sedět lépe, ale já jsem zatím spokojený.

Trénink v dubnu

Po zranění, které jsem si léčil od února, jsem se v dubnu postupně dostával ke stále větší zátěži. Přestože to bylo pouze přidávání objemu, tak jsem byl za to vděčný, protože bolest stehna postupně ustupovala. Aktuálně to ještě trochu cítím, ale už mě to prakticky nelimituje při běhu. To, co mě limituje v přechodu do větší běžecké intenzity, je moje levé koleno, které se také zlepšuje, ale velmi pomalu. Nezbývá než pokračovat v kompenzačních cvičeních a jednoduchém strečinku.  Uvidím, co z tohoto tréninku dokáži zaběhnout na MČR na 100 km v Plzni a o týden později na ultratrailu ve Veselici.

 KmPrůměrné tempo
Týden (4 dny)450:05:51
Týden1320:05:30
Týden1520:05:27
Týden1330:05:26
Týden (5 dní)1120:05:14
Přehledová tabulka za duben

Celkem za duben 576 km.

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

19. 5. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás