85. stránka – RUNGO.cz

SOUTĚŽ: Známe výherce, kteří si vyberou audioknihu zdarma

od Magdaléna Ondrášová 19. 11. 2020

Pokud ještě audioknihy neposloucháte, naše soutěže vám umožní vyzkoušet, zda je to to pravé ořechové pro vás. A pokud posloucháte, můžete si přijít zdarma k audioknize dle vlastního výběru, jak třeba v soutěži, kterou jsme odstartovali minulý týden.

Tuhle soutěž už jste promeškali, právě jdeme vyhlašovat její vítěze, ale nezoufejte a sledujete www.rungo.cz, aby vám ta příští neunikla.

Kdo tedy tentokrát vyhrál? Na otázku, jak se jmenuje audiokniha o první ženské vítězce Velké pardubické Latě Brandisové, odpovědělo jen 22 z vás. Šance na výhru se tak zvýšila. Dva vylosovaní šťastlivci jsou katerinacel a futurum41. Gratulujeme!

19. 11. 2020 0 komentáře

MapMyRun: co umí aplikace, kterou doporučuje končící Endomondo

od Pavel Tomek 19. 11. 2020

autor Pavel Tomek

Aplikace Endomondo končí a spousta jejich uživatelů se bude muset přestěhovat. Vývojáři Endomonda doporučují jako nejvhodnější náhradu MapMyRun. Proto jsme se rozhodli ji trochu podrobněji prozkoumat. Na závěr článku jsme připojili zkušenosti s přenosem dat či se snažili zodpovědět otazníky nad zmatkem v aplikacích začínajících MapMy.

Aktualizace 8. ledna 2021: v současné době již aplikace nefunguje. Pokud jste si nestihli stáhnout data, máme tu pro vás aktuální článek, jak na to.

MapMyRun se oficiálně bere jako náhrada za končící Endomodo. Jako většina podobných aplikací je pouze anglicky a kromě displeje mobilního telefonu ji můžete prozkoumávat i přes webové stránky. Aplikace je také rozdělena na bezplatnou a prémiovou část. Následující text vychází z verze pro iPhony, nečekám ale, že by se aplikace na Androidu chovala radikálně jinak.

Čtěte také: Aplikace v češtině a nejen na běhání adidas Running by Runtastic. Otestovali jsme ji

Bezplatná část MapMyRun bude spoustě uživatelů stačit, hyzdí ji ale reklamní proužky. Aktivita ukazuje běžné informace včetně mapy a přidružených fotek, převýšení či srdečního tepu. Kromě záznamů aktivit můžete zadat i nějaký textový příspěvek a samozřejmě sledovat záznamy svých přátel nebo ty svoje sdružené po týdnech. V nastavení si také můžete přidat své běžecké boty a jednoduše si hlídat, kolik už mají na tachometru a jakou životnost si u nich představujete. Zajímavou funkcí, kterou lze bezplatně využívat je také Route Genius, která ukazuje zaznamenané trasy ve vašem okolí. Doma to nevyužiju, ale na dovolené je to skvělý způsob, jak poznat nové místo. Líbila se mi i možnost vytváření cílů. Například si zvolíte, že chcete chodit běhat alespoň dvakrát týdně a v aplikaci si pak hlídáte, že svůj cíl plníte.

MapMyRun samozřejmě kamarádí s různými značkami sporttesterů, ze kterých se dají data do aplikace přenášet. Jedná se především o Garmin, Suunto, Samsung či Apple.

MapMyRun na Apple Watch
MapMyrun nabízejí samostatnou aplikaci pro Apple Watch. Jejich uživatelé nemusejí při běhání nosit telefon u sebe, prostě si nainstalují aplikaci do hodinek a po ukončení záznamu se data přenesou. Bohužel, ani MapMyRun nedokáže na jednu obrazovku dostat větší počet informací – nejvíce jsou to tři údaje. Klepáním na displej ale aspoň přepínáte mezi více hodnotami, i když jejich výběr nijak neovlivníte. Nahrávání vlastních tras, intervalový trénink či alarmy třeba na vysoký tep, nebo nízkou rychlost nenajdete.

Využijete placené funkce?

Placená verze je samozřejmě obsahově výrazně bohatší, ale trochu jinak, než bych čekal. K dispozici je čtrnáctidenní zkušební verze, kdy si můžete snadno ověřit, jestli se vám investice 149 korun měsíčně vyplatí. Samotné informace o běžecké aktivitě k tomu ale moc nevybízejí. Oproti free verzi získáte navíc jen podrobnější informace o kadenci kroku a v týdenním přehledu najdete o něco užitečnější informace o tepových zónách, ve kterých trénujete.

Z hlediska bezpečnosti by někdo mohl využít službu Live tracking. Pokud u sebe máte při běhu telefon, mohou vaši přátelé sledovat, kde zrovna běžíte.

Základní přehled o aktivitě je, myslím, dostačující

Tím hlavním, čím se vás autoři snaží přesvědčit, abyste platili, jsou tréninkové plány. Nabízí základní distance – 5, 10, 21 a 42 kilometrů, ale vytvářet si můžete i zcela individuální plány. Využívat se dá i velká spousta cvičebních videí. Ty jsou z malé části k dispozici i zdarma, naprostá většina se ale otevře, až když máte placené členství.

Vyzvěte své přátele

V bezplatné verzi lze vytvářet také výzvy, nebo se k nim přidávat. V druhém případě stačí na výzvu klepnout a vybrat „Join this challenge“. Bohužel ale není nijak jasné, na základě jakých kritérií uvidíte jednotlivé výzvy ve svém seznamu. Upřímně řečeno, i po několika týdnech používání jsem viděl pouze výzvu vytvořenou společností UnderArmour, pod kterou MapMyRun patří. Nepřišel jsem ani na to, jak nějaké další výzvy vyhledávat, žádnou podobnou nabídku aplikace nenabízela.

Placená verze MapMyRun hodně sází na tréninkové plány

Výzvu můžete také vytvořit. Stačí vybrat její jméno, dobu trvání a jaký má cíl – např. nejvíc kilometrů, nejvíc zaznamenaných aktivit apod. I tady je ale problém. Do výzvy můžete přidávat pouze své přátele, respektive jim posílat výzvu k připojení. Dokud ji ale oni neodsouhlasí, vůbec o žádné výzvě nebudou vědět. To je hodně nešťastné, navíc například pro potřeby mnohých se nebude hodit, že se výzvy může zúčastnit maximálně 200 uživatelů.

Je to jen náhradník

Zatímco v předchozím textu jsem se snažil hlavně popisovat, na závěr si nechávám trochu subjektivních dojmů. A ty nejsou nijak nadšené. MapMyRun mi nepřijde v ničem speciální, rozdíl mezi placenou a neplacenou verzí bych zvažoval nikoliv kvůli obsahu, ale odstranění otravné reklamy. Nejvíc mi chyběla větší integrace mezi přáteli. MapMyRun sice upozorní, když se k ní připojí někdo z facebookových přátel, ale pokud chcete sledovat zajímavé profily osob, které neznáte, máte smůlu. Je zde sice i funkce „Explore“, ale na základě čeho upozorňuje, zůstává záhadou. Stejně tak je zvláštní nabídka výzev. Nebo spíš její absence a nemožnost hledání třeba podle nějakých parametrů. Aplikace mi navíc připadala i po týdnech používání podivně neintuitivní. Endomondo jsem měl určitě raději. Nicméně, nemusí být tak zle. Jestli se aplikaci bude věnovat dostatečná pozornost, nové funkce mohou rychle přibývat. Vzhledem ke končícímu Endomondu bude nových uživatelů určitě dost.

Aplikace umožňuje sledovat, kolik kilometrů mají naběháno vaše boty

MapMy zmatek

MapMyRun je pouze jednou z rodiny aplikací, které začínají slovy MapMy… Využívat tak můžete třeba MapMyRide, MapMyFitness, MapMyWalk. Rozdíl mezi aplikacemi ale žádný není. Mají jinak barevnou ikonku a grafiku, ale jinak jsou naprosto shodné.

Celkem logicky mne napadlo, že Run je pro běžce, Ride pro cyklisty. Ale tak to úplně není. I v MapMyRun můžete zadat cyklistickou aktivitu, i MapMyWalk můžete používat na běhání. A co víc, když jakoukoliv aktivitu zaznamenáte přes jednu aplikaci, automaticky se objeví i v dalších. Stejně tak předplatné. Pokud ho zaplatíte v MapMyRun, platí i pro ostatní. Mezi aplikacemi jsou sdílení i přátelé. Jediný rozdíl, který mi prozradila až oficiální nápověda je v nabídce tras. Přes MapMyRun uvidíte běžecké trasy v okolí, MapMyRide zobrazuje zase ty cyklistické. Jediný důvod tohohle kočkopsa vidím marketingový, že se více aplikací může objevit ve více výsledcích vyhledávání.

Zkušenosti s přenosem

Velkou výhodou a úlevou pro uživatele Endomonda, kteří se pro jakýkoliv MapMy rozhodli, je bezproblémový a jednoduchý přenos dat z jedné aplikace do druhé. V účtu Endomondo se připojíte k MapMyFitness (jiná možnost není, ale vzhledem k tomu, jak jsme psali výše, že se data propíšou křížem celého MapMy, je to logické), které vám nabídne přihlášení nebo zřízení nového účtu. Poté je důležité zaškrtnout dotaz, zda chcete synchronizovat starší aktivity. Přenos proběhl hladce. Aktivity se začaly nahrávat postupně od současnosti do historie a hotovo až do roku 2011 bylo za 40 minut.

19. 11. 2020 1 komentář

Běžecký trénink Inspirace Rozhovory Trénink

Rozhovor: S trenérem běhu Janem Pernicou i o tom, jak se vrátit k běhu po covidu

od Marek Odstrčilík 18. 11. 2020

autor Marek Odstrčilík

Koronavirus se rozhodně nevyhýbá ani těm, kteří pravidelně běhají nebo jinak sportují. Někdo prodělá nemoc s lehkými příznaky, jiný to má daleko horší. Když je po všem, začíná návrat k běhání. Jak to má ale vypadat? Jaké tempo zvolit? Nejen o tom jsme si povídali se špičkovým běžeckým trenérem Janem Pernicou. Jelikož se s Honzou známe, tak jsme si dovolili ponechat v rozhovoru tykání.

Když začala pandemie, tak mezi hobíkama skoro vypukla panika: Co budeme dělat? Jak budeme běhat? Objevilo se něco podobného i mezi tvými svěřenci, kteří jsou hlavně výkonnostní běžci?
U některých ano. Ono záleží na typu člověka. Chápu, že někomu se může zhroutit i svět. Vezmi si, že jsi vrcholový sportovec a připravuješ se na různé závody, a to klidně po dobu několika let. Najednou se vše ruší a tobě to mizí před očima. To není lehké na psychiku. Jeden můj kamarád, kterému jsem pomáhal plánovat, se připravoval na maraton, měl životní formu a chtěl běžet vysněný čas pod 3 h. Ale všechno se mu zrušilo, nejprve v únoru Tokio a pak i ostatní maratony. Nejspíše už takovou formu mít nikdy nebude. Kdo ví.

Prošli si někteří tvoji svěřenci koronavirem?
Pár jich bylo. U některých nebyl pak ten návrat úplně jednoduchý. Musí se s nimi pracovat, jako když se vrací po zranění nebo jiné nemoci. Hlídám tepy, není kam pospíchat a musí se postupně.

Takže, pokud někdo z našich běžeckých čtenářů prodělá koronavirus, tak má následně začít běhat, jako by byl po nějakém zranění?
Návrat je podobný jako po zranění nebo po nemoci. Je potřeba sledovat tep, dobře odpočívat, prokládat výběh víc chůzí. Hlavně nic neuspěchat a nepřešvihnout. Kratší úseky a pomalu přidávat. Rozhodně je potřeba se nesrovnávat s formou, která byla předtím. Zkratky nefungují a pokud to přeženeš hned po návratu, tak si můžeš zadělat na daleko horší problémy.

A jak časově dlouhý by měl při návratu běh být?
Kolem 20 až 30 minut úplně stačí.

Co to konkrétně znamená hlídat si tepy?
Ten, kdo zná svoji maximální tepovou frekvenci, by měl začít na 60 až 70 procentech svého maxima. Jestli ji nezná, tak nejjednodušší je test mluvení – to znamená, běžím tak, abych mohl komunikovat. Pokud nevyslovím ani ahoj, tak to je špatně. Když může běžec souvisle mluvit, tak se pohybuje v bezpečné aerobní zóně.

Běžecký trenér Jan Pernica. Foto: archiv Jan Pernica

Takže, když už ani nedokážu pozdravit, tak je dobré senestydět a klidně přejít do chůze nebo se na chvilku zastavit, že?
Přesně tak. Pokud je člověk úplný začátečník, tak tenhle typ kontroly je pro něj dostačující. Jestli někdo chce hubnout, tak pro něj platí stejné pravidlo.

Co by měl ještě úplný začátečník dělat?
Určitě nějaké doplňkové aktivity, protože někdo, kdo do té doby nic pořádně nedělal, nemá zpevněný trup a další svaly, si může způsobit zranění. Ještě bych chtěl podotknout, že běh určitě není ideální sport pro každého, kolikrát je lepší chůze. Pro spoustu lidí, kteří běhají, by delší intenzivnější procházky byly přínosnější. Chůze je skvělý nástroj, kdy jsme v zátěži delší dobu a rozhodně je šetrnější ke svalům a vazům.

Další články: Jan Pernica předcvičuje běžeckou abecedu

Spousta lidí by ti řekla, že při chůzi ale nebude mít ty potřebné tepové hodnoty, aby hubli.
No musíš si tu procházku namodelovat tak, aby tam byl nějaký kopec, schody apod. A vzít to v nějakém tempu.

Hodně začátečníků si stěžuje na píchání v boku. Kde je trabl?
To souvisí s tím, že aktivita je nepřiměřená, je rychlejší, něž by měla být a člověk na ni není připravený. Pokud se ale budete pohybovat v aerobní zóně, tak by k tomu nemělo docházet. Pokud vás i tak píchá, tak zkuste zastavit a zhluboka se prodýchat, nebo zpomalit.

A co boty? Jaké by si měl člověk, který začíná běhat,vybrat?
Určitě nějaké s podporou klenby a dobrým odpružením. Vím, že dobré boty nestojí málo, ale ta investice se vyplatí. Ještě je důležité si říct, jak často a kolik času běhání člověk dává. Pokud je to dvakrát za týden na 30 minut, tak asi ty nej boty nejsou úplně potřeba. Pokud to myslíte vážně, nebo máte nadváhu, tak určitě sáhnout po lepším modelu.

Honzo, jak tahle doba ovlivní trenérovu práci? Jak se s tím vším vypořádáváš?
Jde to. U mých výkonnostních svěřenců to bylo těžší. Jednou jsme se mohli vidět, po druhé zase ne. Většina si nějak poradila, když nebyl kontakt možný, ale u některých to vedlo ke zranění, protože neměli dozor a “bušili” do toho víc, než bylo potřeba. Co se týká práce pro adidas Runners, kde také trénuji, tak tam se společné běhání v podstatě zastavilo, fungují online tréninky, běžcům jsme dali tréninkové plány a já jednou za týden vedu seminář na nějaké běžecké téma. Na druhou stranu jsem víc doma s rodinou, což je obrovské plus. Nějak to zvládáme, pokud by ta omezení měla trvat déle, tak by to asi trabl pro nás byl.

Trenér Jan Pernica (úplně vlevo). Foto: archiv Jan Pernica

Takže jsi v posledních měsících víc psycholog než trenér?
To uklidňování je vlastně vždycky součást trenérské práce. Tohle je podobné, jako když je někdo zraněný. V současnýchomezeních je ale navíc problém v tom, že svěřenci nejsou spolu, ve skupině a některým chybí sociální kontakt.

A v takovém případě je podporuješ jakým způsobem?
Musíš jim najít jiný cíl, novou motivaci. Často je to třeba forma nějakého testu nebo těžkého tréninku. Naštěstí tahle doba umožňuje výsledky sdílet a prezentovat, což některým může pomoct si opět víc věřit. Mám skupinu svěřenců, kteří takhle běželi formou testu půlmaraton a tři z toho si dali osobák pod 70 minut. Dnešní omezení, která máme, samotnému výkonu nebrání, jen záleží, jak se dokážeš na ten test namotivovat. A pokud dobře, tak můžeš zaběhnout skvělý čas. Běh má v tomhle výhodu, že člověk může trénovat sám, není to kolektivní sport, kde to je o dost složitější a komplikované.

Jan Pernica

Trenér běhu na USK Praha a adidas Runners Prague. Vedoucí trenér sekce běhů Českého atletického svazu. Komerčně vede tréninky pod www.beh-trenink.cz

Vystudoval Mgr. na Ostravské Univerzitě, obor Tělesná výchova – občanská výchova, PhD. na Univerzitě Karlově, Fakultě tělesné výchovy a sportu, obor kinantropologie.

Společně s manželkou Danou dříve reprezentoval ČR v běhu na 800 m. Nyní se běhu věnuje jen v lehce výkonnostní podobě. Osobní rekord na maraton má hodnotu 2:43.33 a půlmaraton 1:12:51 hod.

Monografie: Změny nálad při tréninku v hypoxii

Svěřenci Jana Pernici:

Vít Pavlišta – Maraton PB: 2:16:29, Mistr ČR maraton (Praha, 2019), Mistr ČR 10 000 m (Slavkov u Brna, 2020), Mistr ČR půlmaraton (Kostěnice, 2020), 2. místo MČR na 10 km (Běchovice, 2020)

Vladimír Marčík – 10 000 m PB 30:59.55 min. 3. místo MČR na 5000 m (Plzeň, 2020), 3. místo MČR na 10 000 m (Slavkov u Brna, 2020), 3. místo MČR v půlmaratonu (Kostěnice, 2020)

Julia Anna Lily Bell – PB 10 000m 36:36.25 min. 3. místo MČR na 10 000 m (Slavkov u Brna, 2020), 1. místo MČR juniorek v hale na 3000 m (Ostrava, 2020)

18. 11. 2020 0 komentáře

Běhání Sporttestery Vybavení

Fitbit Sense: hodinky, které o vašem zdraví ví skoro všechno

od Pavel Tomek 16. 11. 2020

autor Pavel Tomek

Společnost Fitbit patří mezi ty nejtradičnější výrobce chytrých hodinek. Na novince pojmenované Fitbit Sense je nejzajímavější opravdu velké množství zdravotních informací, které dokáže svým uživatelům nabídnout. Když přidáte slušnou výdrž a sportovní funkce, tak tu máme celkem nadupaného doktora na zápěstí.

Fitbit Sense jsou docela drobné hodinky s barevným AMOLED displejem s úhlopříčkou 1,58“ a vysokým rozlišením. Displej je potřeba hodně pochválit, protože je skvěle čitelný a ovládá se skutečně dobře. Navíc je schovaný pod Gorilla Glass 3, takže vydrží i nějaký ten náraz. Přiznám ale, že jsem to nezkoušel, hodinky přeci jenom díky své menší velikosti působí spíše křehce. Na výběr je pouze jedna velikost, takže pokud máte mohutnější zápěstí, možná nejprve vyzkoušejte, jak na něm hodinky budou vypadat.

Fitbit Sense se prodává ve dvou barevných provedeních. Kromě jiného pásku se liší také kovovým rámem kolem displeje. Pro pány mi více pasuje tmavá varianta, dámy ocení světlejší variantu. Při prvním seznámení s hodinkami mne zaskočilo, že nikde na jejich těle není vidět jediné tlačítko.

Jedno dotykové se ale přeci jenom skrývá na levém boku. Stisk a umístění není úplně ideální, ale naštěstí na něj hodinky reagují zavibrováním, takže víte, že se něco stalo. Tlačítko je docela inteligentní, dají se mu totiž přiřadit funkce na dlouhé podržení i na dvojí krátké stisknutí. Lehce se tak dostanete ke spoustě položek, které byste jinak museli hledat v menu.

Na druhém boku je mimochodem umístěn reproduktor a mikrofon. Ten se ale dá aktuálně využít jen ve spolupráci s hlasovým asistentem Amazon Alexa. Můžete se tedy Alexy na něco zeptat a na displeji se vypíše odpověď. Pro většinu zájemců by asi bylo užitečnější možnost diktovat třeba SMS, něco takové ale Fitbit Sense bohužel nezvládá. Do budoucna bychom se ale měli dočkat Google asistenta.

Celkem zajímavě vypadají i záda hodinek. I kdybyste o FitbitSense nic nevěděli, množství senzorů, které zde objevíte, jasně naznačuje, že tyhle hodinky toho budou měřit opravdu mnoho.

Váš osobní doktor na zápěstí

Začít můžu třeba měřením stresu. Něco podobného umí třeba i některé modely značky Garmin, Fitbit na to ale chce jít přeci jenom pečlivěji. Je tu speciální měření, které sleduje vylučování potu a podle toho vyhodnocuje reakci těla na stres. Víceméně stačí přiložit dlaň na hodinky a snažit se být v klidu. Hodinky nejméně po minutě vyhodnotí vaše skóre stresu. Fitbit nabízí celou řadu různých cvičení, které by měly se zvládáním stresu pomoci.

Hodně podobně na mne působila funkce, která vás má zklidnit pomocí dechového cvičení. Je to podobné jako třeba na Apple Watch. Hodinky zkrátka vibrováním naznačují, kdy se máte nadechnout a kdy vydechnout. Na konci cvičení byste měli být určitě klidnější než na začátku.

Fitbit Sense dále měří hladinu okysličení krve, EKG, nechybí GPS pro sledování sportovních aktivit, měřit také můžete teplotu kůže, spánkový režim, srdeční tep. Je toho zkrátka hodně. Po měsíci nošení se navíc dají tyhle zdravotní údaje vyexportovat a jednoduše poslat vašemu lékaři. Určitě dobrý nápad.

Problém je, že ne všechno funguje tak, jak bych si to představoval. Třeba zvládání stresu se v dnešní době opravdu hodí, ale většina cvičení vyžaduje předplatné. SpO2 si zase nespustíte kdykoliv byste chtěli, ale zaznamenává se pouze při spánku.

Samotné měření spánku funguje výborně a je vidět, že se na něj Fitbit hodně soustředí. Je velmi přesné a citlivé a odpovídalo vždy tomu, jak jsem se ráno cítil. Údajů, které dostanete k dispozici v souvislosti se svým spánkem je opravdu hodně. Hlídá dechovou frekvenci, variabilitu srdečního tepu, klidový tep, hodnotu SpO2. Upřímně, těch údajů je možná až moc a s některými jsem si úplně nevěděl rady. Co mi vlastně říká třeba odchylka teploty kůže při spánku? Občas prostě nepomůže ani jinak moc dobře zpracovaná česká nápověda v mobilní aplikaci.

Jdeme sportovat

Spokojený jsem byl s přesností GPS, zato měření tepové frekvence má občas hodně velké nepřesnosti. A není to jen náhlými změnami tempa, jako u konkurence.

Dotykový displej také příliš nenahrává ovládání v průběhu sportu. S hodinkami jsem si byl párkrát zaběhat, displej vždy zobrazuje jednu hodnotu přes celou obrazovku a na začátku možná budete trochu tápat, na co se díváte. Přepínání tažením do stran je opravdu nepohodlné, takže jsem byl docela rád, když jsem zjistil, že když vytáhnu spodní lištu, vidím najednou vše současně. Sice prťavým písmem, ale přehledněji.

Fitbit Sense nabízí kolem dvaceti různých sportovních aktivit. Hodinky jsou voděodolné, můžete s nimi i plavat. Bohužel jsem nezkusil, protože pandemie plavecké areály zavřela.

Z funkcí, které už dnes musí být součástí moderních smartwatch, tu najdete možnost placení a poslechu hudby. To první funguje parádně, poslech hudby je možný přes Spotify, ale bohužel nefunguje offline. Hodinky také umožňují doinstalovat si spousty aplikací či dalších ciferníků.

Výdrž baterie se pohybuje kolem tří dnů. Majitelé Apple Watch mohou závidět, majitelé Garminů se zasmějí… Mně osobně přijde výdrž dostatečná. Dobíjení je rychlé a pokud nevyrazíte sportovat s pár procenty baterie, hodinky vás nezradí.

Celkově mám k Fitbit Sense dost rozporuplný vztah. Úplně často se mi nestává, aby mne hodinky při recenzování a zkoušení rozzlobily. Fitbit Sense to ale dokázal. Má v sobě řadu funkcí a velký potenciál, ale nechává si ho pro sebe. Ukáže vám spoustu funkcí, ale současně řekne, že se dají použít jen při spánku. Naprosto bizarní je fungování SpO2. Nejenže jede jen přes noc, ale aby fungovalo, musí být na hodinkách nastaven jeden konkrétní ciferník. Proboha proč?

Hodně pokročilejších možností hodinky nabídnou jen při zapojení prémiového účtu. Ten je sice půl roku zdarma, ale pak za něj zaplatíte buď za měsíc 9.99 dolarů nebo 79,99 dolarů za rok. Mezi ony prémiové funkce patří například: podrobnější rozpis Sleep Score a možnosti poslouchat audio nahrávky pro zklidnění, prémiové výzvy, programy pro zlepšení kondice, nebo detailnější grafy jednotlivých funkcí.

Fitbit Sense stojí 8 890 korun a jsou to opravdu povedené hodinky, které vám umožní nejen sledovat svoje sportovní výkony, ale hlavně velmi detailně sledovat svoje různé zdravotní funkce.

16. 11. 2020 0 komentáře

Běžecký trénink Trénink

Jak nakopává motivaci ultraběžec Dan Orálek? Spřádá plány na příští rok

od Magdaléna Ondrášová 15. 11. 2020

autor Magdaléna Ondrášová

Skoro by se dalo říci, že dělat si závodní plány na příští rok nemá cenu. Ovšem má cenu si dělat ty běžecké a s těmi závodními se ještě uvidí. Třeba to příští rok dopadne lépe než letos. Jakou plánuje sezónu ultramaratonec Dan Orálek, se s vámi podělil v následujícím textu.

Stanovení plánu je pro většinu běžců dost důležité. Kromě toho, že některé plány vyžadují delší organizační přípravu, tak daleko důležitější je, mít je kvůli motivaci.

Motivace je totiž ta věc, která drží mě i kohokoliv jiného u běhání. Motivace běhat u většiny jedinců a stejně tak i u mě není jednoduchá a jednorozměrná věc. Je možné míti za ověřené, že motivace typu chci zhubnout, je na nějaký dlouhodobější vztah k tak namáhavé činnosti, jako je běhání, značně nedostatečná. Motivace se pochopitelně i s časem mění a spousty lidí to právě z té triviální přivede ke složitějšímu a vážnějšímu vztahu. Na to abych odhalil, co drží u běhu mě, mám při té spoustě uběhnutých kilometrů spoustu času. Postupně jsem si ujasnil, že:

prostě běhám rád,
není nic příjemnějšího než sprcha po tréninku,
žádné pivo nechutná lépe a na žádné jídlo nemám větší chuť, než když uběhnu ten správný počet kilometrů,
závodění je skvělá příležitost potkat podobně postižené jedince a znásobuje radost z běhu,
vítězství v závodě – nemusí to být jen první míst, i tak je to vždy úžasný bonus, který mě nakopne k dalšímu tréninku,
závody po celém světě mi umožní poznávat, co bych jinak zcela jistě nikdy neviděl.

Abych mohl ty poslední tři body nějak rozumně plnit, tak je výhodné si nastavit alespoň nějaké rámcové cíle na příští rok. Nikdy jsem ostatně neplánoval nic dlouhodobějšího a vzhledem k tomu, že na olympiádu jsem rezignoval už nejméně před dvaceti roky, tak opravdu nemám důvod dělat například čtyřleté plány.

Začnu s těmi čistě běžeckými plány. Nic převratného, ale chci se v tréninku vrátit na úroveň roků 2017 až 2018. Tedy alespoň v objemu kilometrů a intenzitě. Jestli se ta intenzita promítne i do podobného tempa, je otázka. Letos mě limituje právě v oblasti tempa moje koleno a možná také zvyšující se číslo na věkovém počitadle. Ovšem jsem optimista, takže to přinejmenším budu dál zkoušet.

V oblasti závodění jsou plány ještě o poznání nejistější. Vlády po celém světě se snaží o velkou kreativitu především v oblasti „co bychom ještě mohli zakázat“, naprosto bez ohledu na účinnost nebo vyhodnocování, co tyto opatření opravdu přinesou. To je jenom taková poznámka k argumentu, že jinde je to ještě horší. Také z plánů vyřazuji těžší terénní závody nebo ty s velkými kopci – koleno (které je po operaci) mě bolí hlavně při seběhu a v terénu. Nicméně budu optimista, takže kromě příležitostných závodů v mém nejbližším okolí budou v plánu následující:

25. 4. 2021 Castelbolognese (IT) – tradiční závod na 50 km. Letos byl bohužel zrušen.
Březen 2021 MČR 100 km, Plzeň – termín bude upřesněn
??? Pražský maraton – teda pokud bude. Zatím jsem termín nenašel.
4. 7. – 10. 7. 2021 MUM – Moravský ultramaraton – jako spolupořadatel věřím, že se opět poběží.
17. 7. 2021 TMMTR 100 km – letos mi to kvůli kolenu nevyšlo, tak za rok uvidíme.
11. 9. 2021 Winschoten (NL) 100 km – závod pro mě z nejoblíbenějších. Doufám, že se poběží.
A ještě mám v plánu zaběhnout po mnoha letech 24 hodin a nějaký půlmaraton.

Jak vypadal můj trénink v říjnu

Říjnové běhání pro mě začalo docela náročným prodlouženým víkendem, kdy jsem v pátek běžel 24 km v tempu 4:11. Jistěže, s rozklusem a výklusem to dalo asi 30 km. V sobotu jsem se zúčastnil koloběhu od pramenů Křetínky do Letovic. Nápad to byl od Renaty – mé ženy a rozdělili jsme si to na dva úseky já prvních asi 20 km v tempu kolem 4:20 a potom jsem jel na kole asi 10 km, zatímco ona to měla opačně. Tedy napřed jela na kole a potom běžela. Velmi příjemná akce za skvělého počasí zakončená pivem a opečenou klobásou.

V neděli, aby byl aktivní víkend opravdu aktivní, jsem běžel přeběh okresu Blansko. Tedy z nejnižšího bodu před Adamovem až k radaru Skalky, který nám ukazuje, kde zrovna prší. Celkové stoupání asi 800 výškových metrů. Prvních 28 km se běželo celkem dobře a tempo bylo na úrovni 4:10 – 4:15. Ta poslední desítka už bylo o dost horší, protože jsme se dostali do terénu a navíc mi hodně došla energie. O to více mi chutnalo závěrečné pivo nebo vlastně dvě.

Hned další týden jsem do tréninku vložil tempo dvakrát. Jednou 20 km těsně pod 4 minuty a podruhé 30 km pod 4:10. Celkově se kilometry dostaly v prvním týdnu přes 170 a ve druhém přes 150. V tabulce jsou ovšem z prvního týdne započítány pouze 4 říjnové dny. Další týdny už byly kilometrově trochu slabší, nicméně jsem v intenzivních trénincích postupně přešel na trochu svižnější tempovou vytrvalost. Také jsme se stěhovali a dva dny jsem neběhal.

Základním prostředkem se stal trénink 3 x 4 km s meziklusem 3 minuty. Tempo se potom pohybovalo kolem hranice 3:40 min/km. Abych si to běhání poněkud oživil, tak jsem se přihlásil do Rungo pětky za kilo a na cyklostezce do Bystrce, kde běhám většinu ostrých tréninků, jsem zaběhl pětku za 17:27. Tajně jsem doufal, že se dostanu někde k času kolem 17 minut, ale nějak jsem to nestíhal. Jasně, pokud bych běžel proti soupeři a navíc se na to připravil jako na opravdový závod, tak to mohlo být o těch 20 vteřin lepší, ale to nebylo cílem. Celkový počet kilometrů v říjnu se nakonec zastavil cca na čísle 583.

Přehledová tabulka za říjen:

	Km	Průměrné tempo
Týden (4 dny)	102	4:37
Týden	151	4:59
Týden	120	4:55
Týden (6 dní)	110	4:59
Týden (5 dní)	98	5:03

15. 11. 2020 0 komentáře

Inspirace Nezařazené

SOUTĚŽ: Vyhraj audioknihu dle vlastního výběru

od Marek Odstrčilík 13. 11. 2020

autor Marek Odstrčilík

Spousta z nás pracuje z domu a popravdě nejde jen sedět na zadku a makat. Ideální je se zvednout a během dne se jít buď projít nebo si zaběhat. Jestli posloucháte při těchto aktivitách hudbu, tak už nejste daleko od toho zkusit audioknihu. Prokrvíte tak nejen tělo, ale i ducha. A jelikož RUNGO.cz spolupracuje s audioteka.cz, tak tady máme pro vás na listopad soutěž o dvě knihy dle vlastního výběru zdarma. Tak hodně štěstí.

Nebudu to nijak prodlužovat a rovnou dám otázku: Jak se jmenuje audiokniha o první ženské vítězce Velké pardubické Latě Brandisové? Odpovědi posílejte na email redakce@rungo.cz do půlnoci 17. listopadu 2020 a do předmětu napište správnou odpověď. Po ukončení soutěže vylosujeme dva z vás, kteří získají kódy na stažení jakékoliv audioknihy na webu www.audioteka.cz.

13. 11. 2020 0 komentáře

Běhání Čelovky Vybavení

Recenze čelovky HM61R Amber. Palba 1 200 lumenů a variabilita užití

od Magdaléna Ondrášová 13. 11. 2020

autor Magdaléna Ondrášová

Běháte a s brzkou tmou přemýšlíte o pořízení čelovky? Přinášíme recenzi HM61R Amber z rodiny Fenix, čelovky, která patří do střední až vyšší třídy. Vyzdvihla bych výkon, jednoduché ovládání, na které není třeba si zvykat, ale je třeba upozornit i na jednu záludnost.

Ať už pořizujeme baterku do ruky, na kolo nebo běhání, očekáváme od ní, že bude mít dostatečný dosvit a výdrž. Co ale musí splňovat čelní svítilna na rozdíl od baterky do ruky? Musí hlavně dobře sedět a v tomto testovaný model obstál perfektně. Roli hrálo uchycení i nízká váha.

Sedí dobře a kužel světla lze natáčet

Fenix vsadil na systém uchycení, který mi v minulosti i u konkurenčních výrobků vyhovoval nejvíce. Pružná plochá guma s reflexními prvky obepíná nejen obvod hlavy, ale stabilizuje čelovku středovým páskem, který vede od středu čela přes temeno do zátylku, a tak fixuje „hloubku“ naražení čelovky na hlavu. Sedí jistě, při běhu neskáče, přičemž nikde neškrtí a nezařezává se. K pásku je na čele uchycená destička, kde je spodní stranou pásek veden. Teprve na ní je samotné tělo svítilny. Díky tomu netlačí, ani neklouže jak po kůži či čepici.

Z destičky lze svítilnu vyjmout a využít integrované spony, pokud ji potřebujete připevnit třeba na pásek, či jako blikačku dozadu na batoh – o tom ještě později. Na opačném konci, než je spínač, je magnet a svítilnu tak můžete případně přiložit na cokoliv železného. Třeba na bok ledničky při tajných nočních nájezdech.

Fenix HM61R Amber

Výkon: 5 – 1 200 lumenů
Váha: 149 g
Výdrž: v režimu 150 lumenů 12 h (5 lumenů 300 h)
Barva světla: neutrální bílá
Akumulátor: Li-ion 3 500 mAh
Cena: 2 299 Kč

Díky kolébce, ve které je tělo čelovky připevněné, lze vertikálně natáčet kužel světla, což je u čelní svítilny velmi důležité. Abyste neoslňovali ostatní, je třeba svítit spíše „pod sebe“, ale ve chvíli, kdy potřebujete, můžete natočit kužel světla daleko před sebe (o tom, jak nosit čelovku, čtěte v tomto speciálním článku). Natáčení je plynulé, nejsou zde předem dané pozice a drží dobře, v čase se neposouvá.

Světlo – kužel regulovat nelze, ale intenzitu ano

Některé čelovky mají možnost regulace kuželu světla od bodového po zcela rozptýlené. Fenix HM61R toto postrádá. Kužel je předem daný, ale pro účel běhu, chůze, či jízdy na kole nepovažuji jeho regulaci za nepostradatelnou. Je to čistě na preferencích, jakým způsobem hodláte ještě čelovku využívat, a proto jsem neopomněla toto zmínit.

Zato intenzitu světla můžete regulovat dostatečně, a to v pěti stupních od ekonomických 5 lumenů (lehké přisvícení, či „abych byl ostatními běžci viděn“), přes 50, 150, 400, až po 1200 lumenů, což je palba, která řadí HM61R mezi nadstandardní čelovky. Pro potřeby běhu potřebujete maximálně 400 lumenů, které vám zajistí opravdu velmi komfortní pohyb i v terénu. Čelovku zapnete dlouhým stiskem, přepínáte jednoduchým krátkým stiskem. Ke všemu slouží jediné tlačítko velmi pohodlně hmatatelné i v rukavicích. Ovládání je stejné jako u jiných Fenix čelovek.

Prakticky jsem k běhu využívala třetí stupeň, což je 150 lumenů. U toho příbalový leták udává dohled na 50 metrů a praxe tomu odpovídala.

Jak jsem v úvodu zmínila, světlo můžete použít i jako zadní červené s 1 nebo 5 lumeny se stabilním svitem, či 5 lumeny v přerušovaném režimu blikačky. Toto aktivujete rychlým dvojitým kliknutím a mezi režimy přepínáte jednoduchým kliknutím.

Nabíjení a výdrž

Dobíjí se pomocí USB kabelu (můžete ho zapojit i v autě a powerbance), který drží v konektoru magnetem. Z tohoto řešení jsem byla nadšená, bylo to rychlé a praktické. Žádné gumové záslepky a titěrné otvory, které se mohou zanášet. Kdo by měl obavy z nestandardní koncovky pro nabíjení (když si kabel zapomenu přibalit na dovolenou), objevila jsem na samotném akumulátoru vstup pro mikro USB. O tom, zda je proces nabíjení hotový, informuje barva diody (červená/zelená). Sice nejde o klasické kdekoliv sehnatelné tužkovky, nicméně z obavy při delším nočním výletu lze mít v kapse a využít dvě náhradní jednorázové CR123A baterie.

Pokud vyrážíte s čelovkou bez předchozího plného dobití, můžete zjistit stav jedním krátkým stisknutím tlačítka (v režimu vypnuté čelovky) a po dobu tří vteřina se rozsvítí konstantní zelená (100 až 85 %), blikající zelená (85 až 50 %), konstantní červená (50 až 25 %), nebo blikající červená (25 % a méně).

Kolébka pro vložení svítilny je jištěná páskem

Při 150 lumenech vydrží svítit 12 hodin, v režimu 400 lumenů 4 hodiny, což zcela odpovídá i návodu (nesmíme si však představit, že se poté ponoříme do tmy. Při pokročilém vybití se automaticky přepne do úspornějšího svitu). Turbo režim 1 200 lumenů slouží pouze k přisvícení na dočasnou dobu (dohled je při něm 145 metrů. Hodí se tedy, pokud hledáte turistickou značku, pátráte po původci chrochtání v dálce, či jakkoliv jinak se potřebujete zorientovat ve tmě). Po minutě se výkon automaticky sníží na 900 lumenů, ale díky ochraně proti přehřátí může jít ještě níže (záleží na okolní teplotě, kde se pohybujete).

Tvorba tepla je fyzikální jev a nelze to považovat za chybu. I tak bych upozornila na to, že ochrana proti přehřátí začíná podle návodu fungovat až po překročení 65 stupňů. Když jsem na chvíli odložila čelovku v turbo režimu v autě na umělý plyš sedačky, začal být za několik sekund cítit. Za jak dlouho by se kolečko vypálilo, jsem nezkoušela. Na čele se toho ale nemusíte obávat, díky uchycení teplo k hlavě neprostoupí. V nižším režimu jsem žádný problém s vyšší teplotou nezaznamenala. Ještě jednou upozorním, že 1 200 lumenů se používá opravdu na chvilkové přisvícení.

Tělo je jinak vyrobeno z vysoce pevné slitiny leteckého hliníku a působí bytelně, ačkoliv patří čelovka k těm lehčím. Váha i s akumulátory dává cifru 149 gramů. Znám čelovky, které vydrží svítit déle, ale také mají třeba o 100 gramů více.

Samozřejmostí pro venkovní použití je vodotěsnost standardu IP68 (až do hloubky dva metry pod vodou) a nárazuvzdornost (ze dvou metrů). Dokoupit lze nalepovací destičku na helmu, do které můžete tělo čelovky nasadit. Tu jsem ale nezkoušela.

Závěr

Sháníte-li praktickou a víceúčelovou čelní svítilnu, neuděláte chybu. Za doporučenou maloobchodní cenu 2 299 korun dostanete kvalitní výrobek od značky, která si za téměř 20 let na trhu vybudovala jméno.

13. 11. 2020 0 komentáře

Běžecký trénink Rady a chyby Trénink Začátečníci

Zakázáno běhat. Pokud jste si pauzu ještě nenaplánovali, udělejte to teď

od Magdaléna Ondrášová 12. 11. 2020

autor Magdaléna Ondrášová

Běžec, který se plně ponoří do svého koníčku, je nebezpečný sám sobě. Nadšení z nových pokroků nezná mezí a nutí ho běhat víc, rychleji a dál. Než přijde pohroma zvaná zranění. Ale to je jen jeden z důvodů, proč byste si měli naordinovat běžecké volno.

Pokud jste to ještě neudělali, je právě nejvyšší čas. Jednou ročně, záleží na tom, jak máte sezónu rozplánovanou, pověste běhání na hřebíček. Mohu to ze své zkušenosti vřele doporučit. Zpravidla je využíván k běžeckým prázdninám právě podzim, kdy se běžec nachází v období po posledních závodech (a běžeckých cílech) a před začátkem nové sezóny, která pak startuje objemovými pomalými běhy.

Podzim k odpočinku nahrává i svojí podstatou, kdy se tělu nedostává tolik energie, musí přivyknout změně počasí i menšímu přísunu slunečního záření.

Proč si dát odpočinek od běhu

Důvodů, proč si dát klid od běhu, je více. Jednak jde o prevenci zranění. I kdybyste nakrásně protahovali po každém běhu, což neděláte, celý rok vykonáváte jednostranný pohyb a tělo je pak náchylné ke zranění. Je dobré dát odpočinout přetěžovaným šlachám a kloubům a dát jim více času k řádné regeneraci, než jen pár hodin. To, že nás nic nebolí totiž neznamená, že je vše stoprocentně v pořádku.

Pak tu jde i o psychický stimul. Tím, že si běh na chvíli zakážete a budete hlavu zaměstnávat jinak, si ho budete o to více později užívat a spíše se vyhnete vyhoření. Vytrvalec hlavu ke svému sportu potřebuje a vytrhnout mysl ze stereotypu tréninků je také důležité.

V konečném důsledku jde tedy o běžeckou dlouhověkost, ke které je potřeba zdravé tělo, touhu v srdci a fungující hlavu.

Jak dlouho odpočívat

Na to není jednoznačná odpověď. Záleží na tom, jak intenzivní váš trénink je. Doba odpočinku se pohybuje mezi jedním až třemi týdny. Jeden týden je však minimum. A pozor, nezáleží na tom, jakých výsledků na závodech dosahujete, či jaké máte „óvéčko“ (tempo obecné vytrvalosti). Pauzu potřebují jak profíci, tak hobíci. Vaše běžecké plány na další sezónu to určitě nezhatí.

Gaučink se nekoná

Běžecký odpočinek nelze mylně vykládat jako období nicnedělání. Opravdu se jedná pouze o období bez běhu. Není ideální začít s fyzickou aktivitou z nuly na sto během pár dní, stejně to platí i naopak. Pokud pravidelně běháme, měli bychom zůstat tělesně aktivní i nadále prostřednictvím jiných stimulů.

Máme tady ideální období věnovat se aktivitě, na kterou nám jindy nezbýval čas, nebo věcem zcela novým. Tělo nám za to poděkuje. Co například?

cílené protahování pro běžce
jóga
chůze (klidně v náročném terénu)
práce na zahradě
posilování
HIIT
kolo
plavání
spánek

Naprostou většinu můžete provozovat i doma. V dnešní době existuje spousta videí nebo i on-line cvičení.

Jak doma naopak necvičit si přečtete tady.

Pokud nedokážete bez běhu být vůbec, zkuste po tuto dobu alespoň velmi zpomalit a zařadit třeba indiánský běh.

12. 11. 2020 0 komentáře

Cyklistika Trenažéry Vybavení

Zwift, Tacx nebo Rouvy? Každá aplikace na cyklotrenažér má něco svého

od Marek Odstrčilík 11. 11. 2020

autor Marek Odstrčilík

Prodeje cyklistických trenažérů v době covidových omezení lámou rekordy. Sehnat teď nějaký je skoro větší výkon než vyjet Mout Vantoux ze všech stran. Pokud ale nějaký máte, a to nejlépe ten chytrý, tak se můžete vydat zkoumat legendární trasy, závodit nebo trénovat ve virtuálním světě. Které aplikace ale zvolit? Cena Rouvy, Tacx nebo Zwift je různá, stejně jako se lehce liší, co každá nabízí.

O čem je řeč? Pokud máte doma cyklotrenažér, televizi (nebo jinou obrazovku) a internet, nemusíte u šlapání koukat na filmy, ale prožít virtuální projížďku nebo závod. Je to opravdu návykové a motivující.

Od počítačové grafiky po video natočené při reálné projížďce. Závod sám se sebou, nebo skutečnými lidmi, kteří právě teď sedí na trenažéru ve svém obýváku třeba na druhé straně zeměkoule. Nebo ani ne tak daleko, může to být klidně Čech, a to ne ledajaký, ale ten nejlepší. Dnešní aplikace k cyklotrenažérům nabízejí opravdu mnoho, jak se od sebe odlišují si řekneme právě teď.

Tacx

Skvěle natočená reálná videa, trasy z legendárních závodů (Flandry, Milan-San Remo, vyjet si můžete Koppenberg nebo projet l’Eroicu v Toskánsku), budete slintat nad místy, kudy projíždíte a zatoužíte se sem vrátit. Prostředí aplikace by mohlo být intuitivnější, ale myslím, že na vylepšováních se stále pracuje, zvláště, když značka patří nově pod Garmin. Samozřejmostí je vyfiltrování si trasy přesně podle svých představ, volba obtížnosti, sklonu trasy, délky atd. Tacxu propadnete, protože projedete místa, kam se asi v nejbližší době nedostanete.

Závody na Tacxu se ale nepořádají, leda byste se domluvili s kámošem a vyrazili na stejnou trasu ve stejný čas. Kromě toho, že můžete jet stávající trasy v Tacxu, můžete si tam nahrát i svoji, kterou jste už venku jeli. A to tak, že ji nahrajete ze svého cyklopočítače Edge prostřednictvím aplikace Garmin Connect, nebo pomocí propojení účtu strava.

Co potřebuji: Chytrý trenažér nebo standardní se senzorem kadence a rychlosti.

Cena za měsíc: 9,90 euro (tedy cca 260 korun, podle toho, jaký je aktuální kurz)

Rouvy

Česká aplikace z Vimperka. Najdete zde online závody. Na obrazovce vidíte reálnou videotrasu stejně jako u Tacxu a animace v podobě závodníků. Takže Rouvy je něco mezi reálným videem a počítačovou hrou. Můžete tak zvolit trasu v místě, kde už jste byli a prožívat znovu třeba křižovatky a místa na Šumavě. Je vidět, že české ručičky prostě umí. Závody vás vtáhnou do děje a vy šlapete jak splašení. Navíc se na některých závodech potkáte na startu s českou top špičkou, jako je třeba Ondra Cink, Honza Škarnitzl apod.

Můžete ale jezdit jen svůj trénink, dát si lehkou vyjížďku, domluvit se a jet s kámošem. Volit můžete roviny, kopce, dlouhé štreky, kopce v Anglii atd. Komunita a možnosti jsou opravdu velké. Na Rouvy se vypisují i výzvy, kde se můžete porovnávat s ostatními a někdy jsou i o ceny.

Co potřebuji: Chytrý trenažer nebo obyčejný se senzorem rychlosti a výkonu.

Cena za měsíc: 160 korun/pro 3 členy rodiny (variant je ale více)

Zwift

Jeden velký online počítačový cyklistický svět, který je komplet grafický, a který kromě v reálném světě existujících tras má i několik zcela vymyšlených. Spousta závodů, tras, skupin. Jelikož Zwift patří mezi největší platformy pro virtuální potkávání se, tak je zde na online trasách opravdu velké množství lidí a vy pořád někoho buď předjíždíte nebo jste také předjížděni.

Zwift nabízí mnoho funkcí, třeba možnost jet za někým v háku, sbírat body a “tunit” svoje kolo nebo vybavení. Je zde obrovská komunita a spousta možností co a kde jet. Pokud zvolíte poklidnou jízdu, tak i po cestě můžete svoje plány měnit a uhnout třeba na horskou silnici. Zwift je rozhodně nejdražší, ale závody jsou tady snad každou hodinu a opravdu si připadáte jak na závodu.

Na této platformě a cyklotrenažérech Tacx se letos pojede první virtuální mistrovství světa.

Co potřebuji: Chytrý trenažér nebo standardní se senzorem kadence a rychlosti.

Cena za měsíc: 399 korun

Petr Vakoč: trenažér, objemy chůzí po horách a virtuální večeře

Jak začít jezdit doma?

Musíte mít ideálně chytrý cyklotrenažér nebo běžný.
Pokud nemáte chytrý trenažér, tak můžete použít senzory na kolo pro kadenci, rychlost nebo watty.
Chytré trenažéry umí samy řídit odpor podle aplikace a virtuální trasy, ty běžné mají páčky, kde si odpor řídíte sami.
Koukat na trasu můžete přes telefon, tablet, počítač nebo něco z toho propojit na televizi, což je mnohem lepší zážitek.
Stáhnout si některou z aplikací, které poskytují trasy z celého světa a jsou na nich i online závody. Například Tacx, Rouvy, Zwift.
Připravte se na to, že vám to dá zabrat mnohem víc než při reálné jízdě.

11. 11. 2020 3 komentáře

Pohyb Trénink Zdraví

Nejčastější cviky a chyby, kterými si doma ubližujeme

od Kateřina Honová 10. 11. 2020

autor Kateřina Honová

Každý pohyb opravdu není zdravý a ne každým svůj pohybový aparát potěšíte. V následujícím textu si představíme cviky, které stojí na špičce pomyslného žebříčku a perou se o nejvíce nepomáhající cviky historie.

V době koronavirové se v ordinaci množí jedinci, kteří vzali vážně tvrzení, že pohyb je zdravý. Ne bezpodmínečně. Jak bylo zmíněno v Saturninovi, premisa, že pes, který štěká, nekouše, není pravdivá (kousali všichni), je třeba chápat i ustálené rčení pohybové. Představme si nejčastější chyby, kterých se dopouštíme.

Cvik 1.: KLIK

To si takhle do ambulance přišel pán, že ho bolí rameno. Potíže si vyrobil sám, když se pustil do výzvy týkající se kliků. Pozor, aby nedošlo k mýlce: Klik je velice dobrý cvik, jeho problémem je fakt, že ne každý jej umí. I když vyseknete 50 kliků a skoro u toho ani nemrknete, není to zárukou, že klikovat skutečně umíte. Věc se má totiž tak:

Abyste mohli dobře provést klik, je třeba mít napřímenou hrudní páteř. Čekat napřímenou páteř u člověka, který v práci převážně sedí, je stejná utopie, jako předpokládat vášnivý zájem Homera Simpsona o kvantovou fyziku. Páteř člověka, který celý den sedí, se totiž sedu přizpůsobuje. Jak? Ohýbá se. A jak myslíte, že potom děláte klik – páteř je už na začátku cviku v neoptimální pozici, která se ještě zvýrazní nestabilními lopatkami, pod které páteř zajede jako kámen hozený do vody. Právě pohyb lopatek směrem k sobě a nepohyblivá hrudní páteř vedou k tomu, že je rameno jaksi ždímáno, což mu, na rozdíl od hadru, poněkud vadí. O tom, co se děje v bedrech ani nemluvě.

Poučné video o správném provedení kliku naleznete zde:

Naučit se správný klik není příliš lehké a na dálku to asi možné nebude. Aspoň si uvedeme nejdůležitejší zásady:

Před cvičením si uvolněte hrudní páteř, což jsme si vysvětlili zde.
Soustřeďte se na správné nastavení dlaní (pod rameny plus roztažené prsty na rukou), od dlaní se „odtlačujte“ směrem ke stropu.
Při pohybu dolů do kliku vnímejte pozici lopatek – neměly by se posouvat směrem k sobě.
Během celého provádění cviku je páteř napřímená, bez prohýbání v přechodu hrudně-bederním.
Hlava je v prodloužení páteře, pohled směřuje směrem k zemi (pozor na záklon, předklon nebo předsun hlavy).

Cvik 2.: DŘEP

Dřep, panečku, to je pořádná výzva. Zejména, když kotníky protažení viděly z rychlíku a mozek má pouze matnou představu o napřímeném držení páteře v zátěžové pozici. Abyste mohli udělat dřep a neublížit si, je třeba umět pracovat s napřímenou páteří a při provádění dřepu se neohnout v zádech. O tom, jak s páteří nakládat, aby vám za trest nenaložila bolestivou odměnu, se podívejte na následující video:

Základní pravidla dřepu:

Rozhýbejte si kotníky, o tom jsme už také psali, a to zde.
Chodidla umístěte na šířku kyčlí, špičky směřují přímo vpřed nebo jsou lehce vytočeny ven.
Při dřepu hlídejte pohyb kolen, neměla by jít směrem k sobě.
Během dřepu se snažte mít napřímenou páteř.
Pohled směřuje vpřed, hlava je napřímená.

Na začátek si můžete zkusit provedení například s tyčkou od mopu, kdy provedete co nejhlubší dřep a co nejvyšší vzpažení. Tak co, jak to jde?

Pozn. Pokud máte po operaci kolene nebo nějaký úraz/přetížení, není hluboký dřep vhodný. Ale to jistě víte.

Pozn. 2: Limitace hlubokého dřepu jsou opravdu nejčastěji kotníky, ne kyčle nebo záda, jak se často myslí.

Cvik 3.: SEDY LEHY

Sed leh je jeden z mých nejoblíbenějších cviků. Je totiž zárukou, že budu mít stále dost práce. I když se fyzioterapeuti snaží všemožně edukovat o tom, že jsou lepší cviky než sedy lehy, zůstávají tyto pevně fixovány v podvědomí cvičících. Zřejmě proto, že se s nimi setkáváme nejen v hodinách tělesné výchovy, ale jsou používány jako testovací cviky síly břišních svalů na příjímacích zkouškách a při přezkušování tělesné zdatnosti. Opravdu by mě zajímalo, kdo tomuto cviku dělá PR, protože je fakticky dokonalé.

Pro vysvětlenou: Žádný z břišních svalů vás nemůže posadit. Jednoduše to nemůže udělat proto, že žádný z břišních svalů se neupíná na kosti stehenní. Břišní svaly vás mohou zarolovat hrudníkem k pánvi, nebo pánví k hrudníku, ale posadit vás prostě nemůžou. A kdo to tedy vlastně dělá? Jedná se o takzvané kyčelní ohybače, což jsou svaly, které propojují bederní páteř/pánev a kosti dolních končetin. Nejsilnější z nich je sval bedrokyčlostehenní, který se omylem často cvičí místo svalů břišních. Problémem je fakt, že tento sval, jak už jeho název napovídá, se upíná na bedra. A při neoptimálním pohybu bedra přetěžuje. Jak? Podívejte se na názorné video:

Základní pravidla správného provedení sedu lehu neexistují. Tento cvik prostě fyziologický není a ani nemůže být. Pokud chcete cvičit břicho, zkuste si vybrat z celé škály cviků s napřímenou páteří, neboť přesně tohle běžci potřebují. Silný střed těla, správně aktivované šikmé řetězce a napřímenou páteř. Ale o tom zase někdy příště.

Autorka Kateřina Honová pracuje v Brně jako fyzioterapeutka.

10. 11. 2020 0 komentáře

Běhání Sporttestery Vybavení

Recenze Huawei Watch Fit za 3 tisíce plné kompromisů, ale pro běžný sport jak kované

od Marek Odstrčilík 9. 11. 2020

autor Marek Odstrčilík

Čínská společnost Huawei začátkem září představila dvoje chytré hodinky. První jsme testovali nedávno. Jmenují se Huawei Watch GT2 Pro, jejich tělo je z titanu, dýnko z keramiky, řemínek z kůže, místo sklíčka mají safír a stojí osm tisíc korun. Druhé se jmenují Huawei Watch Fit, můžete je mít za pouhé tři tisíce, šasi je plastové a najdeme tu i řadu dalších kompromisů. Ale to hlavní zůstává.

Sportovec, který při tréninku pracuje s daty, v dnešní době pravděpodobně nesáhne po hodinkách od Huawei. Stále platí, že zaznamenané aktivity nelze exportovat, ani synchronizovat se žádnou ze zavedených služeb, zůstávají pouze v aplikaci Huawei Zdraví. Osmitisícové GT2 Pro si lidé koupí z několika důvodů, ale sport nebude jedním z nich, za stejné peníze pořídíte lepší sportovní hodinky.

Ale co když rozpočet klesne na tři tisíce korun? Omezení daná platformou najednou tolik nevadí. Stále máte hodinky, které při běhu informují o tempu, uběhnuté vzdálenosti, měří srdeční tep, po ukončení si můžete prohlédnout trasu v mapě a řadu přehledných grafů. Také si můžete sednout, chvíli se nehýbat a změřit si SpO2! Hodinky mají jednoduchou metriku pro zhodnocení tréninkového efektu a doporučí délku regenerace.

Ani tady nechybí jednoduché tréninkové programy, se kterými se můžete připravit třeba na půlmaraton, nebo se jen procvičit uprostřed pracovního dne přímo v kanceláři. I hodinky jiných značek vás upozorní, že příliš dlouho sedíte a bylo by dobré se projít, protáhnout. Huawei na displej přidává tlačítko, které zobrazí konkrétní cviky. Je to drobnost, ale v praxi to jako výzva k aktivitě funguje mnohem lépe (aspoň na mě).

I tyhle hodinky mohou do vody a změří počet uplavaných bazénů. V seznamu podporovaných aktivit najdete kde co, od klasických sportů přes ty exotické až vyložené kuriozity, jako je břišní tanec nebo pouštění draků (měří se čas a podle neznámého klíče počítají kalorie). V aktuální verzi firmwaru je to 96 druhů aktivit a mám pocit, že tohle Huawei dělá jen aby alespoň v něčem překonal konkurenci. Ale třeba to někoho osloví…

To už mi přijde užitečnější automatická detekce aktivity. Řekněme, že vyrazíte běhat, ale zapomenete zapnout měření. Hodinky to poznají, po chvíli vás upozorní, a když měření zapnete, záznam obsahuje i pár minut zpětně. Skvělé, tohle by se měli naučit i konkurenti.

Osm vs. tři tisíce

Když už jsem začal porovnávat s násobně dražším modelem, pojďme tento duel dotáhnout. Stejný operační systém LiteOS určuje základní vlastnosti a způsob ovládání. Většina povelů projde přes dotykovou vrstvu displeje, tlačítka se používají hlavně pro rozsvícení displeje, návrat na domovskou obrazovku a ve zvláštních situacích, jako je ukončení „workoutu“, nebo zrušení zámku displeje při plavání. Nelze si nevšimnout, že GT2 Pro mají dvě tlačítka a Fit pouze jedno, ale nejde o velkou nevýhodu. To spodní u dražšího modelu má vlastně jen jednu smysluplnou funkci – okamžitou aktivaci uživatelem zvolené aplikace. Levnější model tedy tuto možnost postrádá.

Ani do těchto hodinek nenainstalujete žádné další aplikace. Ale možná se to změní s některou z příštích aktualizací. Není tajemstvím, že na tom Huawei pracuje. Další slabou stránkou jsou pouze pasivní notifikace, což znamená, že si je přečtete, ale nelze na ně jakkoliv reagovat (jedinou výjimkou je odmítnutí příchozího hovoru). Na druhou stranu jsou notifikace ukázkově spolehlivé a chodí okamžitě (s nulovou až několikasekundovou prodlevou, která je obvyklá u některých konkurentů).

V minulosti jsem téhle platformě vytýkal nedostatek ciferníků a nemožnost upravit zobrazovaná data, ale právě v tomto bodě je vidět, jak vývojáři na svém produktu pracují. Ciferníků je aktuálně 80 a u některých můžete zvolit, jaké informace zobrazí jednotlivé widgety. Většina designů vychází z verzí původně vytvořených pro kulaté displeje, ale rozhodně nejde o hromadnou strojovou konverzi. Všechno je citlivě upravené a aktivní prvky přesunuté tam, kde to dává smysl.

Stejná je pro oba modely také technologie displeje: AMOLED. Obdélníkový panel má trochu hrubější rastr (426 vs. 325 ppi), ale ani při přímém srovnání není rozdíl nijak zásadní. Oba displeje mají jasné barvy a dostatečný jas, abyste je přečetli i na prudkém slunci.

Kde se šetřilo

V recenzi GT 2 Pro jsem chválil hlasový výstup, který při sportu přečte základní údaje, nebo upozorní na příliš vysoký krevní tep. Modelu Watch Fit chybí reproduktor a s ním spojené funkce, což platí i pro telefonování. Pryč je i úložiště na hudbu a možnost připojit bezdrátová sluchátka. Aplikaci Hudba sice v menu najdete, ale slouží pouze k ovládání přehrávače v připojeném mobilu. Na seznamu senzorů chybí elektronický kompas a barometr, zato gyroskop a akcelerometr zůstávají.

Udávaná výdrž baterie klesla na 10 dní, v praxi jsem se dostal na necelých 9 dní, s každou aktivitou (s aktivní GPS) celková výdrž pochopitelně dále klesá. Jiný je i systém nabíjení – zatímco model GT2 Pro má bezdrátový disk, a nabijete je i bezdrátovými nabíječkami pro telefony, s levnějšími Watch Fit dostanete kabel s magnetickým konektorem a jiným způsobem nenabijete.

Jiný je pásek. Místo koženého dostanete silikonový, ale to je vzhledem k cenovému rozdílu pochopitelné. Horší to bude, až budete chtít koupit nový. Kvůli typizovaným packám se výběr omezuje na pásky vyrobené přímo pro tento typ hodinek. Náhradní zatím nevidím ani na českých, ani na čínských e-shopech, ale hodinky jsou nové, příslušenství se v nabídce objeví časem.

Aplikace

K některým se dostanete posouváním domovské obrazovky do stran, kvůli některým musíte do menu. Na prvním místě tak je Cvičení, což je výše zmíněný seznam měřitelných sportů. Pod druhou ikonkou si prohlédnete absolvované aktivity a následuje Stav cvičení, což je dlouhodobé sledování formy. Aplikace Tep kromě grafu aktuálního dne ukáže i rozložení do zón.

Další je Kyslík v krvi, tedy hodnota SpO2 a abyste ji mohli změřit, musíte cca na půl minuty zůstat v klidu. Položka Záznamy aktivit mapuje den z pohledu spálených kalorií, našlapaných kroků, vystoupaných metrů a času, kdy jste byli aktivní. Spánek ukáže pouze délku posledního nočního spánku, pro podrobnosti a rozdělení do spánkových zón musíte do aplikace.

Položka Stres slibuje měřit hladinu …stresu. Patrně sleduje srdeční tep a srovnává s normálním stavem, ale vlastně se nedozvíte, co se děje na pozadí. Tahle veličina si mě nezískala, subjektivně si nemyslím, že by ukazovala nějaká smysluplná čísla. Pokud však ve stresu budete, zkuste Dechové cvičení. Zastavit se na dvě minuty a soustředit se na dlouhé výdechy a nádechy opravdu může pomoct.

Vzdálená závěrka je bezdrátová spoušť k fotoaparátu připojeného mobilu. Nutná podmínka – mobil musí mít značku Huawei, jinak tuhle aplikaci v menu neuvidíte. Kromě okamžité expozice můžete přidat dvou- nebo pětisekundovou samospoušť.

Následují Zprávy, což je seznam posledních notifikací z mobilu, Počasí ukáže aktuální stav i předpověď na další hodiny a dny. Stopky jsou úplně jednoduché, Časovač je odpočet s několika připravenými hodnotami, ale nastavit můžete i vlastní. Budík dělá, co má, žádné složité nastavování, žádné záludnosti. Můžete jich mít pět, každý s opakováním, v rozhodný moment vás vzbudí diskrétními vibracemi. Svítilna na plný jas rozzáří všechny pixely displeje, což bohatě stačí na noční pochůzky po bytě. Aplikace Najdi můj telefon spustí na mobilu melodii, takže jej najdete po zvuku (tedy pokud je v dosahu Bluetooth).

Sečteno a podtrženo

Huawei Watch Fit je nositelnost, která stojí někde mezi jednoduchými fitness náramky a chytrými hodinkami. Platí to pro výbavu i pro cenu. Můžeme je považovat za drahý náramek s nádherným velkým displejem, nebo za levné chytré hodinky s omezenou výbavou. Ale to je jen hra slov…

Ve finále získáte přístroj, který zcela spolehlivě spolupracuje se smartphonem, dobře vypadá, díky mírně zaoblenému tělu a dobře umístěným řemínkům dobře sedí na zápěstí, nepřekáží a je lehoučký. O vhodnosti pro sportovce se rozepisuji výše, ale těm méně datově-náročným postačí. Kromě vyfocené „grafitově černé“ lze koupit i světle zelenou a světle růžovou.

9. 11. 2020 0 komentáře

Inspirace Inspirace a příběhy Výživa Zdraví

Paris-Brest věneček i cukrovinka svěžejší než vítr z Himaláje. Co se dříve jedlo při sportu?

od Karolína Hornová 8. 11. 2020

autor Karolína Hornová

Energetická tyčinka, gel, ovesný flapjack, proteinový nápoj, hroznový cukr…energii při sportu dnes doplňujeme sofistikovaně i podle chuťových preferencí. Jak to dělali závodníci v historii? Cpali se dorty s krémem, peprmintovými cukrovinkami a jídlem pro astronauty. Objevte s námi nejzajímavější energetická sousta z historie.

Paris–Brest: Dezert na počest cyklistického závodu

Francouzská varianta na věneček, vrcholné dílo pařížského umění patisserie, jedna z kalorických bomb, po které Pařížanky – bůhví proč – nepřibírají ani deko. Křehký kulatý korpus z odpalovaného těsta, plněný lahodným nadýchaným lískooříškovým krémem, posypaný křupavými opraženými plátky mandlí. Dokonalé spojení chutí, které vás s kvalitním espressem vystřelí klidně až na vrchol Mont Ventoux. Nebo do stovky kilometrů vzdáleného normandského Brestu.

Právě toto město totiž dezertu dalo jeho jméno: Na počátku závodní éry cyklistiky bylo mezicílem svého času poměrně slavného závodu Paříž – Brest – Paříž, který se poprvé konal 6. září 1891. Nápad na zorganizování 1 200 kilometrů dlouhého závodu dostal novinář Pierre Giffard, který tak chtěl zpopularizovat cyklistiku a možná si vytvořit i podhoubí pro pár výživných článků do svého domovského listu Le Petit Journal. Závod se uskutečnil a kromě cyklistiky jako takové byl skvělou reklamou i pro první demontovatelné pláště Michelin, jejichž výměna trvala pouhých několik minut, zatímco nebožáci bez michelinek v té době řešili defekt i několik hodin.

Závod nabyl na popularitě a začal se pořádat pravidelně. Roku 1910 už to byla velká akce, která – jak už to v té době chodilo – se neobešla bez všeobecného veselí a hodování. Giffard dostal další skvělý nápad, tentokrát perfektně pasující do počátků zlaté éry propagace. Spojil se s cukrářem Louisem Durandem, který vlastnil podnik na trase závodu, kousek před cílem v Paříži. Zaúkoloval ho výrobou dezertu, podobného kolu z bicyklu, který závodníkům dodá energii po dlouhé cestě. Durand ho tehdy vzal za slovo, protože původní „věnečky“ se svým průměrem 30 až 50 centimetrů podobaly spíš pořádnému dortu. Šlo o slavnostní podobu dezertu, kterou cukrářova choť Marie poprvé vyrobila už o tři roky dříve.

Patisserie Durand dnes najdete pořád na stejném místě. Vede ji Stéphane, pravnuk zakladatele a autora slavného dezertu, s manželkou Dorothy. Pokud byste sem chtěli zajet (třeba stylově na kole během návštěvy Paříže), adresa je 9 avenue de Longueil, Maisons-Laffitte.

Cyklistické hody. První cyklistické závody byly často provázeny nezřízeným obžerstvím. Tak třeba první vítěz závodu Paříž – Brest – Paříž, Charles Terront, se v průběhu jízdy opájel šampaňským a po závodu, který zdolal za 71 hodin a 37 minut snědl čtyři porce jídla a spal 26 hodin. Když se probudil, absolvoval 18 po sobě jdoucích banketů na svou počest. Co je proti tomu jeden nugátový věneček, skýtající v závislosti na ingrediencích „jen“ 300 až 400 kilokalorií.

Kendal Mint Cake: Silný jako vítr z hor

První vysoce sladká cukrovinka s mátovou příchutí vznikla roku 1869 pod rukama cukráře Josepha Wipera ve městě Kendal v Cumbrii, jak to často bývá, omylem. Vytvořil tehdy směs, od které si sliboval vznik ledově průsvitné, hladké polevy. Přes noc mu to nějak zhoustlo a výsledkem byla zakalená, pevná, jemně žvýkavá tabulka, podobná čokoládě. Složení? Cukr, mátový olej, voda a glukóza, která byla v tehdejší cukrařině novinkou. Nazval ji Kendal Mint Cake.

Netrvalo dlouho a praktickou cukrovinku objevili první výletníci. Aby ne – byla placatá akorát tak, aby se vešla do kapsy tvídového saka, nerozpustila se ani ve vytrvalém anglickém dešti a neroztekla se, když bylo náhodou vedro. S čajem nechutnala věru zle a navíc – spořádáním stogramového balení se člověk obohatil o pěkných 379 kcal, čímž získal dostatek energie i pro výstup na Ben Nevis. Ale i výš a dál.

Kendal Mint Cake si pro svou skladnost a energetickou vydatnost pakovali do svých zavazadel i první expedice. Třeba sir Ernest Shackleton, který v letech 1914 až 1917 podnikl první přechod Antarktidy, načež prohlásil, že právě tato cukrovinka byla pro jeho výpravu zásadním zdrojem energie. V roce 1953 pomohl Kendal Mint Cake při výstupu i výpravě Edmunda Hillaryho na Mount Everest. Jeden ze členů týmu později novinářům sdělil: „Byla to jednoduše nejoblíbenější součást našich vysokohorských balíčků. Jediný problém jsme měli s tím, že jí nebylo dost.“

Dnes tuto cukrovinku můžete pořídit od značek Romney’s (která koupila Wiperovu výrobnu v roce 1987), Quiggin’s a Wilson’s. Vyrábí se z bílého i hnědého třtinového cukru, s čokoládovou polevou i v extra silné variantě, která vás nabudí silným mátovým aromatem. Značka Kendal Mint Company popularitu cukrovinky rozšířila na životní styl a v Lake Districtu, Britské mece turistiky, vyrábí energetické tyčinky a gely na bázi této legendy a dokonce i stylové oblečení a doplňky se svým logem.

Není koláč jako koláč! Kendal Mint Cake má sice v názvu slovo cake (koláč, dort), neobsahuje ovšem ani vejce, ani mouku. To způsobilo problémy na celnici v New Yorku v roce 1950. Rozkaz zněl jasně: Když se něco jmenuje „cake“, musí to obsahovat aspoň trochu vajec a mouky. Pokud ne, šup s tím do Atlantiku. A taky to tak dopadlo, celý obsah lodního nákladu skončil v jeho vlnách.

Space Food Stick: První skutečná energetická tyčinka

O tyčince jako náhradě chodu jídla, které člověku dodá všechny potřebné živiny v jednou praktickém, kompaktním a kapesním balení, se začalo přemýšlet spolu s prvními plány lidí na cesty do vesmíru. Američtí potravinářští inženýři pracovali na projektech, které se dostaly až na stoly běžných Američanů – je to případ třeba práškového džusu Tang. Stejnou cestu „z vesmíru na zem“ podnikla i první energetická tyčinka, Space Food Stick od značky Pillsbury, která byla představena jako „energeticky vyvážená svačina ve formě nemražené tyčinky, obsahující vyvážený obsah bílkovin, sacharidů a tuků“.

Tvar tyčinky byl praktický proto, aby ji astronaut mohl zkonzumovat, aniž by si musel sundávat uzavřenou helmu. Značka Pillsbury spolupracovala s NASA a dodávala hvězdným tulákům praktickou pochoutku hned v několika příchutích – vedle čokolády a pomeranče to byla třeba máta a chybět nesmělo ani arašídové máslo. V době vesmírné mánie by byla hloupost nevyužít takového trumfu v rukávu a neumožnit lidem koupit si v supermarketu to, co jedí astronauti (i když ti nakonec dali přednost jiným, „vymakanějším“ vesmírným dietám).

V sedmdesátých létech se tyčinky Space Food Stick dostaly na trh s potravinami a pro svou vyváženost a energetickou výživnost se staly oblíbenou svačinkou sportovců. Balená tyčinka se snadno vešla do kapsičky dresu nebo kraťasů a znamenala možnost, jak se snadno občerstvit při běžeckých závodech pro veřejnost, které v té době nabíraly na popularitě.

Americký sen maratonce Maxwella. Na první opravdu „svou“ tyčinku si ale sportovci museli počkat až do roku druhé poloviny osmdesátých let. Tehdy kanadský atlet Brian Maxwell se svou přítelkyní a nutriční specialistkou Jennifer Biddulphovou doma v kuchyni „upekli“ první nutriční tyčinku pro sportovce. S 55 tisíci dolarů v kapse založili značku PowerBar, která za dobu své existence vydělala 150 milionů dolarů, a v roce 2000 ji prodali koncernu Nestlé za 375 milionů. Podnikatel si pohádkové jmění ale bohužel moc dlouho neužil – zemřel roku 2004 v pouhých 51 letech na infarkt.

8. 11. 2020 0 komentáře

Novější příspěvky

Starší příspěvky